Taishi
Na sto procent jsem věděl, že nejsem při smyslech. Ani předtím a vůbec ne teď. Cokoliv bych řekl, by stejně nedávalo smysl a vztek stále neustoupil, tak ani nebylo co řešit.
Díval jsem se na Ayana a jen se debilně usmíval, jak mi bylo všechno jedno. Jediné, co mi vadilo, byl fakt, že jsem toho kluka zranil. Pokud jsem dobře slyšel, byl to Samuru. A v tu chvíli mi to trklo.
Samuru Tua. Jestli je to on, tak jsem své rodině v tuhle chvíli hodně zavařil. Nejhorší bylo, že mě to potěšilo a já se usmíval ještě víc.
Měl jsem před sebou ten největší objekt mé nenávisti a v sobě ani jeden prášek. Stačilo málo… Jen kdybych neměl ty pouta.
Ayano
Díval jsem se na Taishiho. Zaujal postoj: Budu mlčet, oni mi dají pokoj.
„Zpytuješ svědomí? Víš vlastně, co jsi provedl?“
Postavil jsem se a chtěl k němu přejít, ale všiml jsem si, že mám špinavé oblečení od Samurovy krve. Nestihl jsem si ani obléct plášť. Přešel jsem ke skříni a začal se převlékat. Triko a kalhoty jsem hodil do koše na prádlo a pak si šel vytáhnout čisté.
„Chceš vyvolat válku mezi rodinami? Dobře víš, jaké má tvůj otec postavení a jaké Tuovi, i když nejsou aktivní. Co si myslíš, že se stane, až to Tua zjistí?“
Zamířil jsem k Taishimu a ještě si po cestě upravoval triko.
„A nemusím mu nic říkat, on si zjistí sám, kdo jeho synovi ublížil, až se to dozví.“
Zastavil jsem se před ním a chytl ho pevně za bradu., aby se mi díval do očí.
„Začni přemýšlet nad tím, co uděláš, aby z tebe Tua nenadělal sekanou.“
Taishi
„Jestli zpytuju svědomí? Já? Hmm…“
Protáhl jsem poslední slovo a pozvedl na něj obočí, jak jsem chtěl provokovat.
„Válku… Vlastně jsem nad tím nepřemýšlel, ale je to dobrý plán a sekanou?“
Narovnal jsem se v zádech, abych se k němu ještě víc přiblížil a začal jsem se hlasitě smát. Ne normálně, ale jako když se někdo dostane do stavu naprostého šílenství a něco ho rozesměje.
„Hahahaha… Sekanou. Tak ať. Hahahaha… Víš co je nejlepší? Už tejden v sobě nemám prášky, takže si tady můžeš mektat, co chceš, mě je to u prdele. Hahahahaha… ty jsi mě fakt pobavil.“
Náhle jsem přestal a cvakl po něm zuby, až jsem se skoro dotkl jeho tváře.
„Pozor, jsem magor, mohl bys přijít k úrazu. Hahaha… Ayano, já říkal, že to nedopadne dobře a vidíš? Tua… Hahahaha… No, řekni, jaká byla šance, že zrovna na něho narazím? Popravdě, jemu jsem ublížit nechtěl. Ale… Hahahaha… Jak trapný, co? Ani cíl netrefím.“
Ayano
Ještě pevněji jsem ho chytil za bradu, aby už podruhé neudělal stejnou věc. Zůstal jsem však blízko něho a díval se mu přímo do očí. Mlčel jsem, jen jsem se mu do nich díval.
Tohle nejsou oči šílence. Tohle ne, ty vypadají úplně jinak, a že jsem jich už pár viděl.
Trvalo asi deset vteřin našeho přímého pohledu, než jsem konečně promluvil.
„Máš krásné oči,“ pokýval jsem hlavou a pak jsem Taishiho pustil. „Pokud jsi magor, jak říkáš, měl by tě někdo zkrotit. Dát na vodítko a náhubek. Já jich pár mám a ještě nepoužité. Pokud budu muset, nechám na jeden obojek vyšít tvé jméno, Taishi,“ přejel jsem mu prsty po linii jeho krku a zastavil se na rameni, které jsem mu silně stiskl.
„Ty teď pěkně vysvětli tatínkovi, co jsi vlastně provedl,“ pustil jsem ho a ukázal za něj, kde se právě otvíraly dveře a Dene si to pěkně naštvaně i s gorilou v zádech nakráčel dovnitř.
„Nechám vás tu, potřebuji stejně na záchod,“ otočil jsem se a nestarajíc se o to, že je Taishi stále připoutaný, jsem šel na toaletu.
Taishi
Měním názor, ten magor je on. Já mu tu něco říkám a on že mám pěkné oči? Jako vážně? A že mi nasadí obojek s mými iniciály? Je to doopravdy blázen. Nevzpomínám si, kdy se mě začal takhle dotýkat. Mluvit na mě tímhle tónem, ale někde se ztratilo to jeho odtažité chování. Proč se ke mně začal přibližovat? Myslel jsem, že se mu nelíbím, nebo že jsem pro něj dítě, jenže… Mate mě… Jen si se mnou hraje.
Nesmím zapomenout, že zná Stana. Nevím, jaké jejich vztahy jsou, ale v ten stejný den, co jsem chtěl být s ním, jsem se vyspal se Stanem. Nevěřím v takové náhody. Nevěřím v nic a nikomu, ani sám sobě.
Otec se během mého zamyšlení přiblížil až ke mně a zatáhl mi za ruce, aby mě postavil, ale záhy zjistil, že jsem připoutaný.
„Co se tu sakra stalo? A proč jsi spoutaný?“ ptal se a přitom kontroloval, že mám pouta.
„Já jsem nic neudělal, to ten chlap. Prvně se se mnou vyspal a potom mě i se svým přítelem napadl. Vůbec nechápu, co se stalo. Odpoutej mě prosím a dostaň domů, tati.“
Byl jsem sladký a říkal mu s nevinnou tváří takové lži, že bych za ně mohl dostat Oscara. Jak naivní můj otec je, pokud se jedná o mě. Prostě mi věří cokoliv, co mu řeknu.
„Cože? O tom si musím s tím chlapem promluvit.“
Na nic se mě dál neptal a vyklusal zase pryč z místnosti. Jak snadné ho obelhat. Čekal jsem a doufal, že pravda z úst někoho jiného ho natolik vytočí, že ukáže jeho pravou tvář.
Ayano
Právě jsem se vracel z toalety, když Dene vyběhl z ordinace pěkně nasupený a se svou gorilou v zádech.
Mířil si to rovnou do pokoje za Samuru. Než tam stačil dojít, vyšel ven Stan a hned se do něho pustil. Nestihl jsem zastavit ani jednoho. Stan byl v mžiku na zemi i přes svou váhu a obratnost. Ale jeho zuřivost sálala až ke mně.
A taky to pěkně Denemu hned vytmavil. Čekal jsem, že ho budu muset dávat dohromady, nebo tu gorilu, protože jak se Stan rozzuří, tak nemá stopku.
„Uklidni se, Dene!“ zastavil jsem jeho ruku, když se natahoval k další ráně.
„A ty ho pusť!“ rozkázal jsem jeho poskokovi. „Víš kdo to je?“ ukázal jsem otevřenými dveřmi k posteli, kde ležel Samuru. „Je to syn Daiho Tua. Taishi ho napadl a moc nechybělo, aby ho zabil! Tak se uklidni a jdeme ven. To Taishi by potřeboval pár facek.“
Dene se po vyslovení jména Dai Tua zarazil a pozorněji se podíval na Samuru. Ale já ho už ale začal strkat ven z pokoje.
„Ale Taishi mi řekl úplně něco jiného,“ zastavil se Dene hned za dveřmi.
„Jo,“ došel Stan k němu a zle se na něj podíval. „Řekl vám, že mi ukradl klíče? Že mi zlikvidoval pokoj? Že Samuru i mě napadl nožem?“
Viděl jsem, jak má chuť někomu rozbít úsměv, ale to, že za ním byla Deneho ochranka, ho drželo zpátky.
Dene na něj hleděl neschopen jediného slova. Nejspíš mu Taishi řekl jen svoji verzi.
„Buď rád, že Torres nezavolal policajty,“ položil jsem mu ruku na rameno a nenápadně ho tlačil zpět do ordinace. „Nebo že nezavolal Kojimu Sugimoto,“ pozvedl jsem výmluvně obočí. „Víš, že na něj jste i vy krátcí.“
Dene se ještě na moment zastavil za dveřmi a podíval se na Samuru a pak na Stana, který jeho gorile dával právě klíč od pout.
Viděl jsem, jak rudne a jeho vztek ještě víc nabral na obrátkách. A to jsem ho už nestačil zastavit, jak se jako velká voda hnal zpátky do ordinace.
Taishi
Díval jsem se, jak ke mně nafučeně míří otec, a jen jsem se usmíval. Dosáhl jsem jeho hranice. Nemá kam jinam jít a nechat mě jen tak na pokoji. Musí mě potrestat, tak jak se to u Yakuza dětí patří. Nejhorší bylo, že jsem se na to těšil.
Došel až ke mně a tak silně mi stiskl bradu, až jsem si myslel, že mi vytrhne sanici.
„Co jsi to udělal? Víš, že jsou Tua nedotknutelní? Jsou i v tomhle neaktivním stavu výš na žebříčku než já. Stačilo by jen, aby se chtěl Dai vrátit a bude v radě vedle mě. Jsi blázen? Opravdu si zešílel? Trpěl jsem ti tvoje úlety a to že spíš s muži, je to tvoje věc a stejně s tebou nehnu, ale tohle? Napadl jsi člověka a málem ho i zabil, jenže ne obyčejného. Chceš mi k tomu něco říct?“
Byl vážně hodně naštvaný, ale já mu nehodlal nic říct, jen jsem se znovu usmál a ukázal mu své bílé zuby. Okamžitě mi přiletěla jedna facka a za ní další a další. Vlastně jsem byl na tohle připravený, a nedivil jsem se tomu.
„Dost, pane! Prosím, je připoutaný, nemůže se bránit. Pane,“ hlas jeho gorily se ho snažil uklidnit.
Bylo pozdě, posral jsem to a tentokrát jsem to chtěl udělat. Toužil jsem se zničit a sebou stáhnout i svého otce.
Konečně se té hoře svalů povedlo ode mě otce odtrhnout, ale to už mi krvácel ret a obočí, z kterého mi vzteky vytrhl piercing.
„Pusť mě! Je načase, aby ho někdo naučil, jak se má chovat! Klidně ho přizabiju,“ řval otec a snažil se vymanit z jeho sevření.
„Jen si posluž! Ještě krvácím málo. Nepřipomíná ti to něco? Asi tak desetiletého kluka, kterýmu kvůli tobě střelili kulku do hlavy? Za tohle vše, můžeš nadávat jen sobě,“ teď jsem teprve promluvil a podíval se na něj plný nenávisti, co k němu mám.
Přestal a jen se na mě díval.
„Nikdy mi to neodpustíš, že?“ zněla jeho smutná a zničená otázka.
„Nikdy,“ odpověděl jsem vzápětí a potom na zem odplivl krev, které jsem měl plnou pusu.
Ayano
Tak jo, tohle se dalo čekat.
V klidu jsem stál a čekal, zda se ochrance podaří Deneho uklidnit. Ale stačilo pár slov od Taisho a Dene okamžitě přelil svůj vztek v něco jiného.
„Běžte ven, já ho ošetřím a ty si zatím můžeš zakouřit a vymyslet, jak se omluvíte Daimu. Jinak tu budeme mít na krku dost velké problémy a v tom případě se já odstěhuji za hranice, protože už mám dost toho, jak vás neustále musím dávat dohromady,“ řekl jsem přísně a neústupně.
Otevřel jsem dveře a vykázal ty dva ven. Ještě jsem si vzal klíče od pout.
„Sedni si na lehátko, ošetřím tě,“ nepřestával jsem se tvářit přísně.
Sundal jsem Taishimu pouta a ukázal, kam si má sednout. Hodil jsem pouta na stůl a pak šel k němu. Podal jsem mu sklenici s vodou a misku a donutil ho, ať si vypláchne pusu, abych se mu do ní mohl podívat.
„Tyhle ozdoby jsou sice IN, ale nebezpečné. Zvlášť pro někoho, kdo se pořád rve. A nelíbí se mi,“ zamračil jsem se, když jsem viděl tu ránu v obočí. „Zůstane ti tam jizva. Další…“
Namočil jsem tampon do dezinfekce a začal mu to čistit.
Taishi
Jako vždy, to zachránil Ayano. Je jak bůh, kterému každý hned ustoupí a udělá pro něj vše. Sráč jeden… Ještě chvíli a konečně bych dostal otce na dno. Zase mi zhatil plány.
Vypláchl jsem si pusu a vyplivl to do misky. Seděl jsem klidně a spořádaně, jen jsem se na něj díval, jak mi ošetřuje rány a ani jsem neměl potřebu mu odpovídat, ale stejně…
„Nedával jsem si je, abych se ti líbil, ty šmejde. Mám je rád… Sakra…“
Sykl jsem, když se dezinfekcí dotkl toho zranění po piersingu.
„A není to víc cool, když mám jizvy? Hahahaha… Takhle jsem ho dlouho neviděl. Musím uznat, že se mi to líbilo. Konečně něco udělal a nechoval se ke mně jak k porcelánu.“
Povzdechl jsem si a promnul si oko, do kterého mi skápla krev.
Ayano
„Nesahej si do toho, vypláchnu ti to,“ chytil jsem ho za zápěstí ruky, kterou si protíral oko.
Pevně jsem ji sevřel a stáhl mu ji dolů. Přiblížil jsem se až k jeho obličeji.
„Jizvy jsou sexy jen v některých případech. Ale ve tvém…“ zavrtěl jsem hlavou a znovu se odsunul.
Přelepil jsem mu obočí a prsty jsem hned zasunul do jeho ofiny. Shrnul jsem mu vlasy dozadu a zadíval se na jizvu, která mizela nad čelem ve vlasech.
„Jedna jizva stačí až, až,“ sevřel jsem mu vlasy a zaklonil hlavu. „Chvilku vydrž, vypláchnu ti to oko.“
Vzal jsem roztok a lahvičku na výplach očí. Jedním kolenem jsem si klekl na lehátko vedle Taishiho a naklonil se nad ním.
„Jestli nechceš přepadnout dozadu, tak se mně klidně chytni,“ ještě víc jsem mu zaklonil hlavu a začal mu vyplachovat oko. „Je to tvůj otec,“ mluvil jsem dál, mírně se opírajíc o jeho tělo. „Měl ti dát pár facek už dávno. A pokud nechceš, aby se k tobě choval jak k porcelánu, tak mu to řekni. V klidu. A přestaň mu neustále vyčítat, co se stalo. Nikam to nevede a jednou bys mohl litovat toho, jak se ke svým rodičům chováš. Pokud chceš zkrotit, znám lepší způsoby, než se nechat od někoho mlátit.“
Taishi
„To kolik jizev mám, je snad moje věc, ne? A že zrovna ta jedna mi stačí? Ten den to mělo definitivně skončit, aspoň bych nikoho netrápil, ne? Moc se tedy omlouvám, že nejsem z těch, co jsou sexy. Určitě máš jiný objekty, tak mě nech, do hajzlu, na pokoji, ty zasraný starý hovado!“
Naštvaně jsem mu zaryl prsty do jeho stehna, které jsem chytil, abych nepřepadl. I když mi to bylo jedno, tohle bylo fajn, mu aspoň nějak ublížit.
Jsem v prdeli, protože přicházím k sobě a s tím i to, že ho vlastně nejspíš miluji. Nemůžu se tomu bránit, nikdy jsem nemohl… Je to hroznej sráč, co mi zamotal hlavu. Od začátku špatná volba.
„Je to jeho chyba, ať si to vyžere do posledního kousku, ať trpí, jako jsem trpěl já. A co mě, sakra, ty můžeš tak asi naučit? Klidu a míru v duši? To si strč do krku a udav se tím. Jako že bys mě krotil ty? Hahahaha… Na to nemáš ani sílu a už vůbec ne povahu, ty pacifisto.“
Víc jsem zatnul prsty do jeho stehna a druhou rukou ho chytil za vlasy, abych si ho mohl k sobě přitáhnout blíž.
„Tebe se rozhodně nebojím, jen si hraješ na drsňáka, ale jsi posranej ze všech Yakuza, co ti sem dovezou. Chtěl si odjet, ne? To si před chvílí řekl otci, pokud vím, tak?“ byl jsem těsně u jeho tváře a znovu ho mírně kousl, ale podařilo se mi trefit do stejného místa.
Sakra… Byl bych tak rád, kdyby nade mnou zrovna od převzal kontrolu a donutil mě, abych se před ním plazil, ale copak by to šlo? Jak s chutí bych mu nastavil zadek, jenže to mu nikdy neřeknu, radši se budu chovat jako prase a dělat, že jsem silnější.
Ayano
Zatnul jsem svaly na noze, když mi do nich Taishi zaryl prsty. Nemůžu říct, že by to nebolelo. Ale co víc…. To že mě znovu kousnul, to mě už tentokrát naštvalo.
Narovnal jsem se. Odložil jsem věci na stolek a znovu se k němu otočil.
„Nejsem pacifista,“ odpověděl jsem mu s klidným pohledem do jeho tváře. „Ale jsem doktor. Myslíš, že jsem podělaný ze všech těch yakuza rodin? To oni za mnou chodí, ne já za nimi. To oni chtějí, abych je dal do pořádku a zachránil jim postřelené dítě. Vážím si každého života. Neodmítnu nikoho, kdo sem přijde, a i kdyby mi tu měl umřít, udělám všechno proto, aby se tak nestalo.“
Najednou, bez předchozího varování, jsem jednou rukou chytl Taishiho za krk a zarazil jsem ho přes mé koleno do lehátka. Zachytil jsem mu ruku a zkroutil mu ji za záda.
„Možná na to nevypadám, ale znám dost bodů na lidském těle, které by tě okamžitě poslaly do říše snů. Nezahrávej si se mnou, Taishi. Možná jsem pro tebe pacifista, ale to mě vážně dobře neznáš. Držím se v klidu jen proto, abych nevytáhnul své jedovaté drápy.“
Přitlačil jsem se tělem na jeho záda a sklonil se až k jeho hlavě.
„Ty teď pěkně půjdeš se svým otcem k Tuovým a omluvíš se mu. Měl by ses omluvit i Samuru, ale jen bys tam vkročil, Stanley by tě zabil. Zítra odpoledne přijdu k vám a ty budeš čekat nachystaný u sebe v pokoji, abych tě mohl znovu prohlédnout. Přeci jen dostat od boxera ránu do zátylku není jen tak. Rozuměl jsi?“
Po těch slovech jsem ho pustil a odstoupil.
„Ještě jednou se mě pokusíš kousnout a bude to naposledy. A teď běž!“ řekl jsem přísně a došel k hlavním dveřím, za kterými čekal Dene, a otevřel je.
Taishi
„Kurva… Jseš pošahanej? Zase jsi mi roztrhl ret. Pokud si vážíš životů ostatních, neměl bys i mýho? Že se mi to nezdá, víš?“
Prudce jsem se postavil a vzal si od něj ubrousek, abych si zastavil krvácení.
„Omluva? Vážně se mám ještě někomu omlouvat? Ani mě nehne. Seru na vás všechny a to že úplně. Máš jen plnou hubu keců, ale ani teď, i přes to, jak se k tobě chovám, nebo na tebe mluvím, jsi mi nebyl schopen ublížit, jak nudné.“
Přešel jsem až k němu, abych se protáhl ven ze dveří, ale než jsem odešel, tak jsem se nečekaně přiblížil k jeho tváři a ještě jednou cvakl zuby, ale jen na prázdno.
„Takže to bylo naposledy a co se mi stane? Hahahahah… Ayano.“
Rychle jsem se zpět narovnal a vyšel ven, kde mě za ruku chytila ta otcova nabušená gorila. Moc dobře jsem věděl, že tenhle chlap udělá pro otce cokoliv, byl to jeho osobní strážce a bůh ví co ještě. Tak trochu jsem otce podezříval z toho, že je na obojí. Ale nikdy se mi nepodařilo to dokázat.
„Pusť mě, ty hajzle!“ křikl jsem na něj, ale on se jen usmál a víc si mě přitáhl k sobě.
Nahnul se až k mému uchu a zašeptal: „Neser mě, mladý pane, já na tebe nemusím být hodný.“
Šel jsem, protože jsem moc dobře věděl, že má pravdu. On mi nic nedlužil a ani mě moc neměl rád. I když se mě zastal před otcem, tak to nejspíš dělal jen kvůli tomu, aby se mu zavděčil, až bude při smyslech.
Naše kroky směrovaly na jedno místo, které mi snad vadilo nejvíc. Sídlo rodiny Tua. Už to mrazivé prostředí lidí, co jsou ledoví jak kry a ještě hnusnější sladký hlas paní Tua, který se vtíral do hlavy jak had. Posadili nás a čekali, proč jsme vlastně přišli.
Začal otec a snažil se vše uklidnit, dokonce nabídnul finanční kompenzaci. Jenže to je nezajímalo. Nakonec jsem se musel ponížit a kleknout si a jak naprostej debil je odprosit za odpuštění. Nejvíc mě sralo to, že museli zjistit, jaký je můj zdravotní stav a že za to vlastně nemůžu.
Ale já za to můžu, to já to vyprovokoval. Já to chtěl.
Vše bohužel dopadlo dobře a otec slíbil uhradit všechny náklady na doktory… jako kdyby musel. Odešli jsme domů a já se okamžitě zamknul v pokoji. Bylo mi jedno, že na mě otec i matka buší, prostě jsem se vymazal ze života. Odmítal jsem odejít z pokoje, jíst, nebo pít. Bylo mi to všechno jedno.
Ayano
Je vidět, že stárnu, když začínám ztrácet svůj klid. Nemělo by to být spíš naopak? Čím starší, tím rozumnější? A taky… Taishi je Taishi. Divoký, rozmazlený spratek, který se bude pořád utápět a hrabat v minulosti. Jako by to už nestačilo. Byl rozmazlený už před tím, ale když se to stalo, bylo to ještě horší. Začal zneužívat toho, že jeho rodiče měli výčitky a trápilo je, jak to všechno skončilo. Nedokázali se smířit s tím, že by jim umřel. Seděli u něj několik dní, než se probral. Ani nechtěli jít domů. S nikým nemluvili. Jen Dene dal příkaz zbavit se toho, co tenkrát vystřelil. Jen horko těžko se tenkrát zabránilo válce mezi rodinami.
Další problém, po odchodu Taishiho, nastal se Samuru a Stanem. Prostě se rozhodli odjet. Nedal se přesvědčit, že by měl zůstat u mě. Jen mi hodil klíče od svého domu na stůl, ať se postarám o to, aby Hasegava dal všechno do pořádku.
Ale nakonec zbytek dne proběhl v klidu. Myslel jsem, že zůstanu v Puraibashi, ale i z tama jsem nakonec odešel, protože se nenašla vhodná partie. Ani nevím proč, pořád jsem si představoval Taishiho. To jeho krásné tělo, které jsem tlačil pod sebou. Jen mu nasadit pouta a roubík, aby nekousal… Tolik věcí by se s ním dalo dělat.
Druhý den odpoledne, jak jsem slíbil, jsem jel k nim domů. Starý sluha už mě čekal u dveří, jen jsem vystoupil z auta. Překvapilo mě to, většinou mě vítá paní Hasegawa.
„Pan a Paní nejsou doma. Odjeli na setkání rodiny i se starším synem. Mladého pána nechali doma, aby zas neztropil nějakou hloupost,“ vysvětloval mi, když mi otvíral dveře. „Je u sebe v pokoji. Od včerejška z tama nevylezl.“
Poděkoval jsem a zamířil rovnou tam. Zaklepal jsem na dveře a čekal, jestli se ozve.
Taishi
„Taishi, drahoušku, jedeme na to rodinné setkání i s tvým bratrem. Vrátíme se nejspíš až za dva dny. Najez se, ano?“ máma zase mile mluvila přes dveře, protože věděla, že když jsem v tomhle stavu, tak se mnou nemá cenu mluvit z očí do očí.
„Jděte třeba do…“ poslední slova jsem polkl, nechtěl jsem být na ni hnusnej.
Poslední dobou má opravdu veliký problémy s tlakem a já ji i přes to vše mám moc rád. Nikdy jsem jí to neřekl, to vím, ale je moc hodná. Vždy byla, což se o otci říct nedá.
„Sbohem, Taishi, a snaž se tu probrat, jak se chováš,“ otcovy kecy ke mně už nedolehly, protože jsem právě pouštěl vodu ve sprše.
Slyšel jsem, jak od hlavní cesty odjíždí jejich auto. Jen jsem se usmál, že jsem doma sám. Vykoupal jsem se a osušil. Vzal jsem si na sebe jen dlouhé černé tílko a jinak nahý si lehl do postele. Mohl jsem se válet, jak se mi chtělo, a nikdo mě nerušil. Moc jsem se tu noc nevyspal, tak jsem si chtěl teď polenošit. Na uši jsem si dal sluchátka, ve kterých mi na plný koule hrála moje nejoblíbenější hudba. Zavřel jsem oči nechal se unášet svým vlastním světem.
Ayano
Chvilku jsem stál a čekal, ale Taishi se neozval.
„Je mladý pán opravdu doma?“ zeptal jsem se jedné ze služek, která právě procházela kolem.
Jen přikývla, že ano a zas si odkráčela po svých.
Ještě jednou jsem zaklepal, a když se stále nic neozývalo, zmáčkl jsem kliku. Dveře se otevřely a já nahlédl dovnitř.
Když jsem viděl, že Taishi leží na posteli a má na uších zase sluchátka a nevnímá svět, vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře.
Potichu jsem došel až skoro k posteli a ještě tišeji jsem položil kabelu na zem.
Chvíli jsem tak nad ním stál a pozoroval ho. Vždycky měl pěkně vypracované tělo. Nejspíš z toho, že chodil pravidelně na tréninky. Aspoň něco, co ho drží a kdyby se tomu začal věnovat víc, mohl by dosáhnout i nějakých dobrých výsledků. Svaly na rukou i nohou měl pevné a o břiše ani nemluvím. Spočinul jsem pohledem na jeho triku. Zajímalo by mně, jestli pod ním něco má.
Měl jsem nutkání mu to triko vyhrnout a přesvědčit se.
Když se Taishi stále nehýbal, přitáhl jsem si křeslo a usadil se v něm. Naklonil jsem se nad postel s rukama opřenýma o kolena a upřeně začal pozorovat Taishiho tvář. Však on se probere.
Taishi
Odpočívalo se mi opravdu tak skvěle, až jsem z toho usnul. Nějak jsem nikdy neměl sny, takže jsem se tím nemohl nikomu chlubit, ale popravdě bych bral, kdyby se mi zdálo o Ayanovi.
Nějak mi po vzpomínce na něj začal tuhnout klín. Tak jsem si jednu nohu zvedl a opřel o matraci, aby se mi víc větrala moje výbava. Jenže jsem začal mít nějaký divný pocit, že mě někdo sleduje.
Kdo asi? Jsem v pokoji sám, tak kdo by tu jako byl?
Přesto mi to nedalo a pomalu jsem otevíral oči. Když jsem se však podíval vedle postele, málem jsem z ní spadl. Tak jsem se lekl, že mi srdce skočilo až do krku.
„Co tu… Co tu, kurva, děláš? Chceš, abych měl infarkt?“
Posadil jsem se a pořádně si prohlédl toho vetřelce.
„Chceš něco?“ provokativně jsem si olízl rty. „Pokud vím, říkal jsi, že to kousnutí bylo včera naposledy.“
Ayano
Pohled jsem stočil níž, když se Taishi pohnul. Jen trochu víc by pohnul nohou a celá jeho paráda by vykoukla na světlo. Takhle jsem jen zahlídl špičku jeho penisu, což mě ujistilo, že je pod trikem naostro.
Nemohl jsem si pomoci, ale začal jsem se usmívat ještě víc.
„Ty a infarkt? Nevím, co by se muselo stát, aby ti vynechalo srdce,“ narovnal jsem se a celého jsem si přeměřil pohledem.
„Máš pravdu, říkal jsem včera, že to bude tvoje poslední kousnutí. Ale nekousnul jsi mě a navíc jsem neříkal nic o tom, že bych nepřišel. Ale jsem rád, že zuby máš v pořádku. K dentistovi máš jít za dva měsíce, tak nezapomeň.“
Postavil jsem se a odsunul židli kousek od postele.
„Sedni si sem, ať se ti můžu podívat na tu hlavu,“ ukázal jsem mu na ní. „Nebo chceš, abych za tebou lezl do postele?“
Taishi
Co by se muselo stát? Ty by ses musel stát, ty kreténe.
Provokativně jsem se víc posunul do postele a sedl si do tureckého sedu. V tu chvíli můj penis vykouknul skoro celý.
„Ježiš… Nepohoršuju tím takového staříka? Ale klidně pojď za mnou, ta postel je pohodlnější a větší než ta židle. Po včerejšku mě nějak bolí záda,“ usmál jsem se a skousl si rty.
„No… Tak nějak si neupřesnil, kterou hlavu myslíš?“
Ayano
Takže provokace. Co jiného se od Taishiho dalo čekat. Sundal jsem si boty a vylezl na postel rovnou za Taishiho. Klekl jsem si za něj a jednou rukou jsem mu zatlačil do páteře, aby se trochu narovnal.
Chytl jsem ho opatrně za hlavu a donutil ho, aby ji trochu předklonil. Prohmatával jsem mu krční páteř a prsty jsem jemně prozkoumal jeho zátylek, zda tam nemá nějaký otok. Ale vypadá to, že je v pořádku. Stanley do toho zřejmě nedal všechnu svoji sílu. Pokud by to udělal, tak takovou ránu by od boxera těžké rány a ještě bez rukavic, jen tak nerozchodil.
„Máš víc štěstí než rozumu, že jsi ještě naživu,“ mluvil jsem na něj, zatím co jsem ho prohlížel. „Jak vlastně bylo u Tuových? Popovídali jste si o počasí?“ usmál jsem se nad tou představou.
Dobře jsem věděl, kolik sebeovládání a hrdosti muselo Taishiho stát, aby před nimi kleknul a omluvil se.
„Zvedni ruce,“ pohnul jsem s jeho lokty směrem nahoru.
Taishi
„Jdi do prdele! Však ti je jasný, jak tam mohlo bejt. Fakt super, že jsem narazil právě na jejich syna. Už od dětství toho chytráka nesnáším. Furt mě opravoval, když jsem se učil znovu mluvit. Jeho červený vlasy mě sraly ze všeho nejvíc. A ta paní Tua, je to jak mluvit s krápníkem. Do hajzlu, naprosto jsem se ponížil."
Promnul jsem si jizvu na hlavě, která mě začala svědit.
„A ještě k tomu bude chcát. Fakt mě tyhle poslední dny serou. Je super, že si ty prášky neberu, nevím totiž, kdy mi zas rupne."
Prudce jsem se otočil a kousnul ho do krku, který jsem pak s chutí olízl.
„Tsss... Takže tohle bylo naposledy. Co uděláš Ayano?"
Ayano
„Řekl jsem ti, že máš dát ruce nahoru, jinak tě neprohlídnu,“ řekl jsem klidně a přemohl nutkání si otřít pokousaný krk. Chytl jsem Taishiho za ramena a otočil ho zpátky. Pak jsem mu zvedl ruce nad hlavu.
„Takže,“ přestal jsem sedět na zadku a zvedl se na kolena. „Když jsem řekl, že naposledy, tak naposledy, příště mě kousneš jen tehdy, když ti to dovolím.“
Rychle jsem chytl lem trika a vytáhl mu ho nahoru až na ruce. Ještě rychleji jsem se zvedl a pevně mu s ním přitáhl zápěstí a zauzloval.
„Teď si tady pěkně lehneš a já si ještě rozmyslím, co s tebou udělám.“
Seskočil jsem z postele a potlačil ho na matraci. Bleskově jsem vytáhl z kapsy pouta. Jedno oko jsem zacvakl za triko druhé k čelu postele. Ještě jsem se přesvědčil, zda to drží pevně a až teprve potom se sklonil ke své tašce.
„Aby tě snad nenapadlo kopat, tak jsem se tentokrát pojistil.“
Vytáhl jsem další pouta a připoutal jsem mu k posteli i nohy.
„Tak, a teď můžeš přemýšlet, co bude dál. Já si zatím jdu udělat něco na jídlo. Trochu mi vyhládlo. Klidně můžeš zavolat služebnictvo, ať tě osvobodí, ale klíče mám tady,“ ukázal jsem na kapsu, „A taky si nejsem jistý, jak by se tvářili, kdyby tě tady tak našli. A věř mi, že i kdyby sis stěžoval otci, neuvěří ti a ještě mě pochválí.“
Provokativně jsem se usmál a pak jsem zmizel z pokoje. Důkladně jsem zamknul dveře, aby přeci jen někdo nevešel dovnitř a zamířil do kuchyně požádat o kávu a něco k snědku.
Taishi
Tak tohle jsem vážně nečekal, byl jsem v šoku a nechápal, jak může být takhle rychlý. Nějak jsem zapomněl i reagovat a během chvíle se ocitl jak nějaká kurva přivázaný k posteli skoro za všechny údy, které mám. Roztažené nohy od sebe… Nahý… prostě jen si na mě prostřít a jíst.
Kdy se jako tohle stalo? Cítím se jak laciná coura. Kurva, tak ten mě hodně nasral. Kdy jsem mu jako tohle dovolil?
Mohl jsem se jen dívat, jak mizí ze dveře a řvát.
„Ty sráči… Okamžitě mě pusť! Ti definitivně hráblo? Hned se sem vrať a koukej mě odpoutat! Ty hajzle! Kurva… Ayano!“
Jak si tohle do prdele mohl dovolit? Co jako jsem? Tedy spíš… Co znamenám pro něj? Jako jestli se ke mně hodlá chovat jako k těm svejm kurvičkám v Puraybashi, tak mu to rozhodně všechno vrátím. Nejsem na hraní, už jsem dávno rozbitej na sračku.
Ayano
Jen jsem se usmál, když jsem až na chodbu slyšel, jak se vzteká. Služebnou jsem ujistil, že se opravdu nic neděje, že mladý pán má zase jen ty své výlevy.
Zašel jsem do kuchyně a nechal si uvařit kávu a připravit něco k snědku. Než se to připravilo, seděl jsem u stolu a docela dobře se bavil s jejich kuchařkou. Byla jako vždy milá a teď, když páni nebyli doma, byla i uvolněnější. Poradil jsem ji, jaké mazání má používat na ty své bolavé nohy.
Když bylo jídlo hotovo, naložil jsem si to na tác a vrátil se zpátky za Taishim.
Zavřel jsem za sebou a znovu zamknul.
Sedl jsem si do křesla, které jsem měl stále přisunuté u postele a na klín si položil tác.
„Máš hlad?“ zeptal jsem se nevinně a zakousnul se do pečiva. „Vaše kuchařka je opravdu dobrá.“
Jedl jsem a pozoroval Taishiho tělo.
Byl opravdu krásný. Štíhlý, pevné svalstvo a žádný tuk. I jeho výbava by stála za zmínku.
„Mám pocit, že se ti to i docela líbí, co?“ významně jsem pohlédl do jeho rozkroku.
Taishi
Vrátil se zpět a měl jídlo, které krásně vonělo až ke mně. Sráč jeden, fakt ho nenávidím.
„Jo, jsem z toho úplně v rauši. Jen mě pusť a já ti s chutí ukážu, jak moc se mi to líbí. To žrádlo ti rozmažu po celým ksichtu a pošlu tě k aligátorům, co ty na to?“
Prudce jsem škubl všemi pouty, co mě svazovala a málem vyrval pelest z postele. Bohužel pro mě, tahle byla z kvalitního kovu přímo na mé přání.
„Aaa… Kurva pusť mě. Ty šmejde… Co si, do prdele myslíš, že děláš? A proč furt tak na mě čumíš? Máš snad jiný koloušky ne? Kreténe… Aaaa…“
Naštvaně jsem prskal jednu nadávku za druhou a přitom se na něj podíval. Chyba… Prostě je pro mě krásnej… Ať chci, nebo ne, je něco čeho prostě nedosáhnu. Co by dělal s někým, kdo je vážně na hlavu, jako jsem já?
Ayano
Usmíval jsem se, když se Taishi vztekal.
„Ano, nějaký ten koloušek by se našel, ale ty jsi rozhodně jiná třída.“
Pomalu jsem položil tác na stolek a ještě pomaleji vstal. Chvilku jsem se na něj díval, ale pak jsem si sedl vedle něho na postel.
Nabodl jsem na vidličku kousek pečiva a přiblížil jsem to k jeho ústům.
„Dal by sis? Určitě ti vyhládlo.“
Nahnul jsem se nad ním a volnou rukou se opřel z druhé strany vedle jeho těla. Cítil jsem jeho teplo na svém předloktí, které se ho skoro dotýkalo. Měl jsem chuť se ho dotknout. A to že čím dál větší…
Taishi
„Jiná třída? Co to jako sakra má znamenat?“
Díval jsem se, jak se přibližuje a skoro se dotýká mého těla. Bylo to hrozný, když se ve mně bouřilo tolik pocitů a já nevěděl, co s tím dělat. Snažil jsem se myslet na něco jiného, ale kamarád tam dole měl co dělat, aby ještě víc neztvrdnul. Tohle mě víc než vzrušovalo. Hlavně to, jak jsem se ho nemohl dotknout… Byl najednou tak daleko a přitom blízko… Rajcovalo mě to.
No tak se mě, kurva, dotkni… Sakra…
Chňapl jsem po tom jídle tak rychle, až jsem málem snědl i tu vidličku, ale bohužel jsem se na jeho prsty nedostal, jinak by o všechny přišel. Olízl jsem si rty a potom se na něj usmál.
„Tak mě nakrm, když ti připadám hladovej, jaksi nemám v tuhle chvíli ruce. Jinak bych ti ukousnul celou tu ruku.“
Ayano
Pomalu jsem Taishimu vkládal do úst jednotlivá sousta. Můj pohled byl soustředěný na jeho oči. Tmavě hnědé, skoro černé, jak u Japonců bývá normální. Ale měly zvláštní lesk. Jako by mi tím chtěl něco sdělit.
„Opravdu máš krásné oči,“ pokýval jsem hlavou.
Odložil jsem vidličku a odsunul stolek s tácem dál.
Přestal jsem se opírat o ruku a narovnal jsem se. Znovu jsem si prohlédl jeho tělo. Podrobně, od hlavy až k připoutaným kotníkům.
Dotkl jsem se konečky prstů jeho kůže na krku. Jemně jsem po ní sjel až na jamku u klíčních kostí.
„Myslím, že tak dva dny budeš sám. Úplně sám. Budeš se nudit a vymýšlet blbosti. Já zas budu někoho dávat dohromady. Ale… Zapomeň teď na to, že jsem doktor,“ moje prsty se posouvaly níž po jeho hrudní kosti a zastavily se na jeho pupíku, kolem kterého jsem udělal malé kolečko.
„Je něco, co bys chtěl?“ posunul jsem prsty až na jeho podbřišek, tam kde začínaly jeho chloupky a jemně na něj přitlačil.