Ayano
„Dáme si to co už je. Nebudeme objednávat,“ zavolal jsem na Taishiho, když odcházel do pokoje.
Taky jsem vylezl z vody a začal se utírat. Už jsem na sebe oblíkal yukatu, když Taishi vešel zpátky do koupelny s telefonem v ruce.
Podíval jsem se na to číslo a nevrle jsem mlasknul.
„Kvůli tvé mámě to není. To by mi volali z nemocnice, takže tam je všechno v pořádku. Kdyby mě chtěl Dene zabít, přijel by osobně. Tak buď potřebuje nutně ošetřit, což by ale zase volal mě, nebo je to něco z práce, co spěchá. Možná bude lepší, když mu zavoláš ty.“
Podíval jsem se na Taishiho, jak moc mu to v tom triku slušelo, když mu vyčuhoval zadeček. Neodolal jsem a zajel jsem rukou pod triko a pohladil ho.
„Provokuješ schválně?“ naklonil jsem se k němu a olízl mu ucho.
Taishi
Jednou rukou jsem Ayana objal a natiskl se na jeho ještě odhalené, tělo, protože si nestihl zavázat yukatu. Políbil jsem ho na klíční kost a pak do ni jemně kousl.
„No to víš, týden půstu… Samozřejmě, že to dělám naschvál, dvakrát mi nestačí,“ škodolibě jsem se usmál a v ruce už vytáčel otcovo číslo.
„Za trest, budeš ten rozhovor poslouchat se mnou,“ zmáčknul jsem hlasitý odposlech a dal telefon dál od nás, když se první várka nadávek valila ze sluchátka.
„Kdy jsi to hodlal zvednout? Okamžitě sem oba přijeďte, pokud chcete, abych vás uznal. Zbytek se dozvíte tady, ale… Ayano, pokud chceš do rodiny, budeš muset projít tetováním a to ty víš moc dobře. I Taishiho to čeká, zatím má jen toho pavouka. Tak vás čekám…“
Okamžitě zavěsit hovor, abychom nemohli odmítnout a já jen vyděšeně civěl na Ayana.
„Tak tohle… Vážně to nemusíš dělat, tohle… Budu s tebou ať si říká cokoliv.“
Ayano
Myslím, že jsem se naštval. Dene ještě pořád nevychladl, ale tohle jednání si nenechám líbit. Vzal jsem Taishimu telefon z ruky a vytočil zpětně Deneho číslo.
I já to dal na hlasitý odposlech, aby Taishi věděl, co jeho otec říká, pokud vůbec stihne něco říct.
Hned po prvním zazvonění to zvedl a než se stihl nadechnout, spustil jsem.
„Tak poslouchej, Dene a nepřerušuj mě. To jestli nás uznáš nebo ne, mi je jaksi u prdele. I kdybys byl proti, nic na tom už nezměníš. Vím dobře, že takhle reaguješ jen proto, aby sis nerozzlobil manželku. Pokud nás uznáš, tak proto, že to chceš. A pokud to teď myslíš vážně, zkus to říct jinak. Nejsem desetiletý smrad a ani Taishi ne, abys se mnou takhle mluvil. Takže si dobře rozmysli, co příště řekneš, až znovu zavoláš.“
Opravdu jsem byl naštvaný a zvolil jsem podle toho i způsob mluvy, což normálně nedělám. Většinou řeším věci v klidu, ale tohle mě vážně nakrklo. Nejsem nějaký jeho poskok, aby se mnou takhle mluvil.
„Neser mě. Už jsem to řekl jednou a to platí, Takže dojeďte a hned! Nebudu znovu volat!“ dostal se Dene konečně ke slovu.
„Ale zavoláš,“ odpověděl jsem mu a i přesto, že začal znovu nadávat, zavěsil jsem hovor.
Vrátil jsem Taishimu telefon do ruky.
„Tak jdeme se najíst?“ usmál jsem se na něj a pomalu ho tlačil do kuchyně.
Taishi
Musel jsem si dát ruku před pusu, tak mě ten jejich rozhovor pobavil. Nechtěl jsem se smát nahlas,
aby zas táta nevyjel. Když oba skončili, jen jsem se k Ayanovi přitulil a políbil ho.
„Však nikam nespěcháme, tak po jídle můžeme i pokračovat,“ pohladil jsem ho po rozkroku a zamířil si k ledničce.
Vytáhl jsem vše na linku, abych dal Onigiri na talíř a na stůl. Ramen jsem ohřál a maso nakrájel. Vše jsem nalil do misek a teprve potom si přisedl.
„Dobrou chuť,“ usmál jsem se a pustil se do jídla.
Ayano
Raději jsem si zavázal yukatu, protože Taishiho nenechavá ruka zajela, kam neměla. Teda, nevadilo by mi to, ale vážně jsem měl už hlad. Zatímco on chystal jídlo, já uvařil čaj a nachystal hůlky.
Přesto, kdykoliv jsem prošel kolem Taishiho, jsem neodolal, a vždy zajel rukou pod triko…
„Dobrou chuť,“ pustil jsem se i já do jídla.
Bylo to moc dobré a vůbec nevadilo, že se to ohřívalo. Tai se opravdu i za tu chvilku zlepšil ve vaření natolik, že ani Mieko už nám nemusela chodit vařit. Ale je pravda, že jejich jídel jsme měli v mrazáku víc než dost.
„První pořádné jídlo za dnešek,“ vypil jsem zbytek polévky, odložil misku a natáhl se pro onigiri. Já to většinou jím zvlášť. Víc mi to tak chutná. „Vážně ti to vaření jde,“ usmál jsem se, když jsem do sebe nacpal už druhý kousek.
Když jsme dojedli, uklidil jsem ze stolu. Vzal jsem si nedopitý čaj a přestěhoval se s ním do obýváku na naši prostornou sedačku.
„Pojď za mnou, ženuško,“ plácnul jsem rukou na místo vedle sebe a čekal, až Taishi dojde.
Taishi
„Drž hubu, nejsem žádná baba,“ prsknul jsem po něm a radši umyl nádobí.
Jen jednou jsem to neudělal a nechal asi tři věci v umyvadle a skončilo to držkovou od něho.
Nakonec jsem to otřené uklidil a teprve si šel sednout vedle něj.
„Pustíme si film?“ přitulil jsem se k němu a zabalil nás oba do deky, co byla přes gauč přehozená.
„Nebo nám stačí pozorovat telefon, dokud ten vzteklouš nezavolá?“
Ayano
Přitáhl jsem deku víc, aby nám bylo teplo a pak se podíval na telefon, položený na stolku.
„Pozorovat telefon? No mohla by to být větší zábava, než se dívat na něco v televizi. I když… tvůj táta nezavolá hned, Na to je moc hrdý a já ho docela seřval. Pokud chceš sledovat telefon, bylo by to jako hrát shogi. Máš na to dost trpělivosti?“
Dopil jsem čaj a odložil hrnek na stůl. Zasunul jsem ruce pod deku a rozvázal si pásek od yukaty, abych se cítil volný a mohl se svým nahým tělem otírat o Taishiho. Jednou rukou jsem ho objal kolem ramen a druhou jsem poslal na průzkum po jeho stehnech. Nahýbal jsem se k němu tak, že se pomalu sunul po sedačce, dokud nedolehl na záda.
„Máme omezený prostor, Tai,“ zasmál jsem se, když mi deka nedovolovala víc, než ten malý průzkum. Ale i přesto jsem ho pohladil po rozkroku a triko vytahoval pomalu nahoru.
„Dokážeš se uspokojit v tak malém prostoru?“ nadzvedl jsem významně obočí.
Chytl jsem ho za jednu ruku a stáhl mu ji dolů na jeho penis. A naznačil několik tahů.
„Dokážeš se udělat sám, když se na tebe budu dívat?“
Políbil jsem ho a hned jazykem vjel do jeho úst. Zatím, co jsem mu zanechal ruku na jeho penisu, tu svoji jsem posunul nahoru na jeho bradavky.
„Chtěl bych to vidět, Tai,“ zašeptal jsem mu do ucha.
Taishi
„Ale, ale... Hmmm... Malý prostor mi nevadí," provokativně jsem se uculil a potom si pevněji sevřel penis, který se už sám probouzel k životu.
Párkrát jsem si po něm přejel a prohrábl si kulky. Zachvěl jsem se, když jsem ucítil jeho prsty na mých bradavkách, které už jen z jednoho otření o ně ztuhly. Úd mi tvrdnul v ruce a nabíhal na velikosti, když jsem si obnažil žalud a jemně si po něm přejel.
„Takhle?" skousl jsem si rty a víc roztáhl nohy od sebe, aby měl lepší výhled.
Ayano
Taishi se toho bez problému chytil. Zřejmě je dneska stejně nadržený jako já.
Nechal jsem ho, ať si pohrává se svým penisem, zatím co jsem žužlal jeho ucho a jemně ho okousal. Na chvíli jsem nás zaměstnal polibkem, ale stále si pohrával s jeho bradavkami.
Bylo to úžasné cítit mezi námi jeho ruku, jak projíždí jeho penis, jak si hraje se svými poklady.
Nadzvedl jsem se a sklonil hlavu, abych viděl, co Tai dole dělá.
„Je to skoro dokonalé,“ pohlédl jsem znovu Taishimu do očí a olízl jsem mu rty.
Chytl jsem deku a přitáhl ji kolem našich ramen víc. Jen spodní část těla byla volnější a já se napasoval mezi jeho nohy.
„Přiber mě k té zábavě taky,“ mírně jsem se nadzvedl v bocích a otřel se o jeho ruku svou erekcí, která opravdu už jen z toho pohledu naběhla do té správné délky a tvrdosti.
Taishi
Víc jsem se proti němu prohnul, když jsem ucítil tu jeho tvrdost, jak se mi otírá o ruku. Protáhl jsem prsty směrem nahoru a uchopil naše erekce najednou. I druhou ruku jsem stáhl mezi naše těla, abych si občas prsty pohrál s kulkami a jemu i mě tím dopřál ještě víc rozkoše.
Mnul jsem je v rukách a dráždil jejich špičky, když jsem jednou rukou překryl oba žaludy a narážel si při přejetí nahoru o dlaň. Přejížděl jsem po obou a přitom si užíval to, jak se mezi sebou ještě třou jejich jemné kůžičky, když je stahuji a vytahuji těmi pohyby nahoru.
„Ayano…“ sténal jsem nahlas jeho jméno a ještě zvýšil frekvenci i sílu, kterou jsem nás dostával do rauše.
„Já už…“ nemohl jsem ani mluvit, když se přese mě převalil ten první skvělý pocit, který byl následován ještě lepším.
Propnul jsem se proti němu a zadíval se mu do očí, když to na mě začalo přicházet.
Ayano
Jen jsem vzdychl, když Taishi přibral do zábavy i můj penis.
Nechal jsem ho, ať se postará o spodek, zatím co já ho líbal všude, kde se dalo. Opřel jsem se o loket a druhou ruku jsem znovu vsunul mezi nás. Pohrával jsem si střídavě s jeho bradavkami.
Bylo to jiné… Zvláštní a zrušující.
Když prohrábnul mé poklady a zavadil prstem o můj análek, hned jsem svůj vzdech tlumil do jeho kůže na krku, do které jsem se zakousnul.
Začal jsem bezděčně přirážet, když jsem cítil, jak se ve mně všechno stahuje. Vše šlo do toho místa, které teď bylo pod vládou Taishiho.
Cítil jsem pod sebou jeho tělo, jak se začalo třást a jeho slova pak následovalo to známé vlhko, které se usazovalo v jednotlivých dávkách na naše těla.
Znovu jsem zaútočil polibkem, když i já už neměl ke svému konci daleko. Ochutnával jsem jeho ústa a mírně se pohyboval proti jeho ruce.
Začal jsem se také chvět, když se i můj konec blížil. Jeho sperma sloužilo jako ten nejlepší lubrikační gel.
„Taishi…“ zasténal jsem a už jsem očekával svůj první výstřik, když náhle zazvonil telefon.
Do prdele! A ještě jednou do prdele! Zaklel jsem v duchu.
Ale nemohl jsem Deneho nechat znovu vybuchnout tím, že bych telefon nezvedl. Vymotal jsem ruku z deky a natáhl se po něm.
„Pokračuj,“ řekl jsem Taishimu a přijal jsem hovor. Poslouchal jsem Deneho, jak se zuby nehty snaží být slušný a požádal nás, abychom přijeli ještě dnes k nim domů.
„Chci… Chtěl bych vás požádat, jestli byste přijeli ještě dneska, abychom mohli probrat vaši budoucnost,“ zeptal se Dene.
Na moment jsem zatnul zuby a zatajil dech, když se na mě hrnul ten skvělý očekávaný pocit.
„Přijedete?“ zeptal se znovu, když jsem mu hned neodpověděl.
„Ano.“
Podíval jsem se Taishimu do očí, protože další slovo patřilo hlavně jemu. Znovu jsem přirazil proti jeho ruce.
„Pokračuj,“ řekl jsem do telefonu s ústy těsně u Taishiho rtů.
Ještě chvilku… ještě chvilku…
„O tom dalším si promluvíme u nás…“
„Dobře,“ odpověděl jsem znovu a jen dodal: „Za chvilku…“ zavěsil jsem a telefon spadnul někam na zem.
Chtěl jsem to nechat na Taishim až do konce. Opřel jsem se o lokty a jen mu hrábnul prsty do vlasů a pevně je sevřel.
„Přitlač,“ zasténal jsem a vrhl se na jeho ústa.
Taishi
Všechno se ve mně sevřelo, když jsem vypustil svoje sperma mezi naše těla a v rukách mi to o to víc začalo klouzat. Orgasmus si se mnou pohrával jak s hadrovou panenkou a já se snažil držet, abych vůbec mohl přivést i Ayana k vrcholu.
„Kurva…“ zaklel jsem, když se na displeji objevilo tátovo číslo.
Vážně se posral… Takhle nás rušit…
Jen jsem se díval, jak Ayano mluví a přitom se jeho rty skoro dotýkají mých. Neodolal jsem a provokativně mu olízl krk a potom jemně i jeho rty, i přesto byl schopen odpovědět. Musel jsem se nad tím zasmát, a když mi dal volnost, okamžitě jsem mu víc sevřel už jen jeho penis a přidal na tempu. Díval jsem se na něj a nemohl se nabažit pohledu, který se mi naskytnul. Chtěl jsem vidět, jak se udělá. Olízl jsem si rty a potom znovu jeho, abych ho vybídl k dalšímu polibku.
Ayano
Ještě že jsem stihl včas utnout hovor s Denem. Teď už jsem se nebyl schopen udržet v klidu a hlavně potichu.
Místy jsem zatajoval dech, místy byly slyšet mé hlasité vzdechy, když jsem s postupujícími vlnami vnímal přicházející orgasmus.
Taishi si vedl naprosto skvěle.
Vybídl mě k polibku, ale nemohl jsem. Jen jsem se zapřel o ruce a sevřel je v pěst, když byl ten nádherný pocit nejsilnější. Přivřel jsem oči a jen prožíval to blaho s polohlasnými steny.
I když jsem nebyl v tom úžasném zadečku, bylo to i tak nádherné.
Jeho tělo bylo pode mnou a já cítil jeho horkost… Jeho ruka mě přiváděla k šílenství… Jeho vlhké rty mě lákaly k polibku…
Prudce jsem vydechl, když největší nápor povolil a s jemným třasem ve svalech a ještě probíhajícím pocitem prožitého orgasmu, jsem se konečně sklonil a olízl Taishiho rty, červené a napuchlé od předešlých polibků.
„Zblázním se z tebe…“ zašeptal jsem, než jsem mu poděkoval dlouhým polibkem.
Taishi
Díval jsem se na něj, když se mu tvář zalila orgasmem a on mírně stáhl rty, když mi jeho sperma protékalo mezi prsty. Přijímal jsem ten sladký polibek, který jen završil tenhle skvělý okamžik.
„Ty? Já už se zbláznil,“ usmál jsem se a znovu ho políbil.
Byl jsem jak nenasytný a moje rty jen hořely neustálou touhou po Ayanovi.
„Takže musíme jít? Opravdu si to nechceš rozmyslet a nechat to být? Není to jen malé tetování, jako já tu tarantuli. Chci, abys byl v pořádku, tohle… Vážně se mi to nelíbí. Nutí tě se ke mně přivázat,“ skousl jsem si rty a objal ho, abych si ho ještě víc přitáhl na svoje tělo.
Ayano
Nevrle jsem mlasknul, když Taishi hned začal mluvit o tom, co má být. Taky mohl chvíli počkat.
Povolil jsem jeho objetí a konečně z nás shodil deku dolů.
„Měli bychom se obléct,“ políbil jsem ho ještě jednou na rty a vstal jsem.
Dobře, sakra, vím, že to není sranda takové tetování. I kdyby se cokoliv pokazilo, napořád už zůstanu označený. Taky se mi to nelíbí. Ne to, že si chci Taishiho k sobě připoutat, nebo on mě. Ale nelíbí se mi ten způsob, jakým to musí být. Zatracené yakuzácké pravidla.
Zašel jsem do koupelny a jen se v umyvadle rychle opláchl, abych se mohl obléct.
Tohle hezké odpoledne a podvečer neskončilo moc hezky.
I když jsem s tím počítal, stejně mě to štvalo…
Taishi projevil o mně starost, ale přesto v duchu doufá, že s tím budu souhlasit. A klidně může tvrdit, že to není pravda… Vím, že to tak je. Na jeho místě bych udělal to samé.
„Už jsi oblečený?“ zavolal jsem na Taishiho, když mi došlo, že jsem ho už chvíli neviděl.
Taishi
Cítil jsem se nějak divně, jak když ho tahám do něčeho, co sám nechce a popravdě… Ani já to nechtěl. Ono totiž… Když se nechá tetovat on, tak přiznám svůj původ i já a čeká mě to stejný. Zas tolik jsem o to nestál.
Sedl jsem si a na chvíli přemýšlel o tom všem, co se má stát. Až Ayano mě probral.
„Už jdu,“ řekl jsem celkem naštvaně a ani sám sebe nechápal.
Zvedl jsem se a zašel za ním, abych ze svého břicha smyl to, co se tam od nás obou usadilo. Jen jsem se opláchl mýdlem a osušil, abych déle nezdržoval a potom se oblékl do džín. Ani tričko jsem si nebral, nemělo to cenu, jen jsem přes sebe hodil mikinu a šel se obout.
„Popravdě se docela bojím. Ani Ryu ho nemá a to je starší. Jako dítě si pamatuji na otcových zádech něco hroznýho, takže mám asi představu o tom, co nám nabídnou. Jen… Opravdu chci, aby ses rozhodl sám za sebe. Tohle… Co když budeš chtít bejt s někým jiným. Znáš pravidla,“ povzdechl jsem si a otočil se na Ayana, abych ho políbil.
Ayano
„Nemá cenu nad tím teď přemýšlet, dokud jsme tady. Uvidíme, co se s tím dá dělat,“ pohladil jsem Taishiho po vlasech a přijal jeho polibek.
„Tak jdeme, aby se tvůj táta ještě víc nerozčílil. Už tak se musí držet zuby nehty.“
Vyšli jsme z bytu a já cestou ještě zaklepal na Mieko dveře, pootevřel a jen dovnitř zavolal, že jdu pryč, ale jsem na telefonu, kdyby něco. Z vrchu se ozval její hlas, že v pohodě a pak nějaké mužské zamručení. Jen jsem pozvedl obočí a zakroutil hlavou. Vážně ho uhnala… Nebo on jí?
Nasedli jsme do auta a rozjeli se k Hasegawovým. Celou cestu jsem však přemýšlel nad tím, jak to bude vypadat, a co všechno po nás bude Dene chtít.
Jako obvykle nás přivítal starý sluha, kterému jsem doporučil jít raději do postele s tím, že to s Denem vybavím. Měl by na něj brát ohled a dát mu k ruce někoho mladšího, koho by postupně zaučoval. Věděl jsem, že i kdyby přestal rodině aktivně sloužit, stejně bude na stáří zabezpečený víc než dobře a má v sídle i svůj malý byt, kde může dožít.
Neměl jsem chuť ani na čaj nebo na kávu. Jen jsem poprosil o saké, protože jsem věděl, že tohle bude chtít něco ostřejšího.
Usadili jsme se v obýváku a já čekal, až Dene spustí.
Taishi
Rezignovaně jsem jen přikývl a zamířil s Ayanem do auta. Po celou cestu jsem se snažil nemyslet na to, co se bude dít, ale nešlo to. Pořád mě to trápilo. Nakonec netrvalo dlouho a my už seděli na gauči vedle sebe a dívali se na přicházejícího otce. Trochu jsem se zarazil, když se tam objevil i Chika, ale tak nějak jsem to chápal.
„Jsem… Jsem rád, že jste nakonec dorazili. I když vám to trochu trvalo. Tohle je Chika a je připraven hned… Hned, jak se rozhodneš… Ayano… Udělat ti pěknou památku na naši rodinu,“ tolika sarkasmu a naštvanosti, jsem ještě v jeho hlase neslyšel, ale bylo zábavné, jak moc se snažil držet to na uzdě.
„Sám Ayano moc dobře víš, že pokud chceš být v naší rodině, je tvojí povinností mít tetování. Motiv je na tobě a Taishim. Budete totiž oba tetováni. V naší rodině je to trochu jinak. I má žena ho má,“ usmál se škodolibě, jak čekal, že tohle donutí Ayana couvnout.
„Samozřejmě to má i své pro… Moje rodina ti tím dává ochranu a uznání i ve vyšších kruzích. Nikdo na tebe nesmí sáhnout. Ale, rozhodnutí je na tobě… Ayano,“ procedil mezi zuby jeho jméno a posadil se naproti nám.
Ayano
Podíval jsem se na Deneho a pak na toho, který se jmenuje Chika. Poslouchal jsem dobře, jak se mnou Dene mluví, a už jsem si v hlavě udělal svůj obrázek o jeho takzvaném „přijetí“ mě do rodiny.
„Víš, Dene, čeho jsem si všiml?“ zeptal jsem se klidně, i když uvnitř mě to vřelo.
„Ne, je to důležité?“
„Ani ne. Teda, jak pro koho. Všiml jsem si jedné věci. Ryu je přesně jako tvoje žena. Klidný, hodný, rozumný, není sprostý, ví, jak se má v jaké situaci chovat. Teda, až na tu poslední věc.“
Dene při téhle zmínce jen zaskřípal zubama.
„I kdyby nakrásně měl tetování přes celé tělo až k očím, stejně by mu to nepomohlo. Víš, jak to dopadlo. Zatímco Taishi, je jako ty. Nebudu říkat jaký, protože to víš ty nejlépe ty sám. A proto spolu dobře nevycházíte. Ani Taishi nemá tetování a dokáže se ubránit. Pokud by letěla nějaká kulka, tak ta se nezastaví a neprohlídne si člověka, jestli náhodou nemá na zádech vytetovaného draka, a teprve potom se rozhodne, jestli se zarýt někomu do srdce, nebo raději spadnout na zem. Nebo si myslíš, že ten, kdo na Taishiho střílel, by si ho nejdříve prohlédnul a pak se rozhodl? Právě proto, že je Taishi a Ryu syn Yakuza rodiny, stali se terčem útoku. Myslíš si, že tetování nějak zajistí jejich ochranu tak, že se jim už v životě nic nestane?“
Na chvíli jsem se odmlčel a vstal jsem. Za naprostého ticha, kdy jsem viděl, jak se Denemu skoro kouří z hlavy a skřípe přitom zubama, jsem si nalil první kalíšek saké a na ex ho do sebe hodil, jako správný pijan.
Prošel jsem se po obýváku a pak se zastavil před všema s rukama zkříženýma na prsou, tak jak to mám ve zvyku.
„Tohle co jsi před chvíli řekl, nebylo uznání nás, Dene. Ne to správné. To byl prostě příkaz: Přijď a nech se tetovat. Tohle neberu ani náhodou. Myslel sis, že kývneš prstem a já si tu lehnu a nechám si na sebe namalovat obrázek? Nejsem tvůj poskok a to jsem ti už minimálně jednou jasně řekl.“
Otočil jsem se na Taishiho, sklonil jsem se k němu a políbil ho na rty.
„Mám k tobě prosbu, Taishi. Mohl bys nás s tátou nechat o samotě? A vzal bys pryč i toho druhého malíře? Prosím,“ ještě jednou jsem ho políbil a pak už jen čekal na odpověď.
Taishi
Poslouchal jsem je a na konci jsem si povzdechl.
Prostě dvě tvrdé palice, které se nedokáží domluvit. Ayano musí mít pořád pravdu a málo kdy vůbec svolí k myšlenkovým pochodům Yakuzy. Neustále se snaží někoho poučovat a bohužel, v tom jsou si s mým otcem podobní. Jenže Ayano má něco, co on ne… Je klidný a taky jsem s ním já.
Postavil jsem se a ještě si ho přitáhl pro poslední polibek, než jsem i s Chiko zamířil ke dveřím.
„A pro koho mám volat sanitku? Jen abych věděl, jak to spolu budete řešit,“ povzdechl jsem si a vyšel ven za dveře, které jsem hned zavřel.
„Dáš si čaj?“ usmál jsem se na Chika, a když kývl, vydali jsme se na terasu, kam nám služebná donesla čaj.
Jen jsem upíjel a čekal na nějaký výbuch.
Ayano
Tohle nejspíš bude dlouhý večer… A nevím, kdy se vůbec dostaneme domů.
„Co to má znamenat?! Uvědomuješ si, s kým mluvíš?!“ vyjel Dene hned, jen co se za kluky zavřely dveře. „Kdo si myslíš, že jsi?!“ vyskočil na nohy a zatl ruce v pěst. „Já jsem tu pán domu a ty…“
„Já co?“ podíval jsem se na něj. „Měl bys mi děkovat, že jsem je poslal pryč. Nebo bys radši, kdyby ses ztrapnil před nimi?“ usmál jsem se a přešel ke stolku. Nalil jsem saké do dvou kalíšků a jeden z nich podal Denemu.
Posadil jsem se do křesla, abych měl stolek po ruce a napil se.
„Musíš uznat, že jsem měl pravdu. Myslíš si, že to tetování je jediná podmínka pro to, abych mohl žít s Taishim? Zvládneme to i bez toho. Nebo si myslíš, že ne?“
„Dobře víš, jak to v Yakuza rodině chodí!“ rozkřikl se Dene a hrkl do sebe saké.
„Tohle je Chika a je připraven, hned… Udělat ti pěknou památku na naši rodinu… je tvojí povinností mít tetování… „ citoval jsem v klidu všechno, co mě nakrklo. „Tohle není uznání našeho vztahu, Dene. To je rozkaz a ten já nemíním akceptovat. Nejsem proti tetování, ale jak jsem už řekl, neochrání to nikoho před kulkou. Takže, pokud chceš syna mít v rodině a s ním i mě, zkus to znovu.“
Dene zatnul ruce v pěst, jak se snažil přemluvit sám sebe, aby mi hned jednu nenatáhl.
„A dokud nezměníš tón, tak jsem pro tebe doktor Hazuki, pane Hasegawa…“
To už na něj bylo moc. Udělal krok ke mně, ale já se na něj jen s úsměvem podíval.
„Do prdele! Ayano!“ zařval, jak nevěděl, co dál.
„Pane Hazuki, prosím,“ napomenul jsem ho a znovu jsem nalil saké.
Tohle opravdu bude na dlouho, než Dene překousne tu svoji hrdost. Ale já mám času dost. ‚
Seděli jsme tam dlouho. Láhev saké už byla vypitá a na stole už stále druhá. ‚
Na každou nadávku, či otázku, nebo rozkaz, jsem měl odpověď a Denemu už začínaly docházet argumenty. Nehledě na to, že se mu už pomalu motal jazyk…
Taishi
Pozoroval jsem dveře, které vedly do pekla. Odsud byl přímý výhled a rozhodně jsem neměl rentgenový zrak, i když jsem už nejspíš za tu chvíli byl schopný do těch dveří udělat díru.
„Jen klid mladej,“ usmál se Chika a vypil už druhý hrnek čaje.
„Jo, to se ti řekne,“ povzdechl jsem si a znovu upil.
„Přemýšlím, koho budu sbírat ze země prvního. Vážně musel zrovna tohle teď táta řešit? Jako jsme spolu krátce, a když se jeden rozhodneme jinak? Tohle je rána pod pás, Chiko.“
„Ale hovno. Protože se Ayano přiznal k tobě a postavil se tvému otci, tak mu vlastně imponuje. Myslím, že se mu ta představa líbí. A to ty sis vybral chlapa, copak si to nečekal? A ještě doktora yakuzů? Pfff… Jsi vážně pískle,“ prohrábl si vlasy.
Ayano
Během další hodiny jsme nějakým zázrakem z hádky, jak se má kdo chovat, přešli na vzpomínky na staré časy. Za chvíli jsme seděli vedle sebe a smáli se tomu, jaký kdo z nás byl pošuk.
„Strašně se mi líbilo, že jsi vynadal mýmu tátovi, i když ti bylo patnáct. Mě bylo o deset víc a stejně jsem se ho bál,“ smál se Dene, když si na to vzpomněl. „Už tenkrát jsi riskoval úsměv, když ses pustil do yakuzy. Myslel jsem tenkrát, že tě zabije. Ale nějakým zázrakem tě nechal být.“
„Fakt je, že i já jsem měl tenkrát nahnáno. Myslím, že jsem si musel prát spodky,“ začal jsem se smát a znovu do sebe kopnul další kalíšek.
Najednou Dene zmlknul. Převracel v ruce prázdný kalíšek a jen se díval před sebe.
„Opravdu to s Taishim myslíš vážně?“ zeptal se po chvilce.
„Myslím. Už jednou jsem ti řekl, že ho miluji a za tím si stojím.“
„Myslíš si, že s tebou vydrží? Že to není jen nějaké puberťácké pobláznění?“
Na chvilku jsem se zamyslel… Můžu mu vůbec za Taishiho odpovědět? Tohle je otázka na něj…
„Dene, věřím, že to se mnou Taishi myslí vážně. Ani nechtěj vědět, co všechno vedlo k tomu, než jsme dospěli v našem vztahu až sem. Měl jsem pocit, že mě chtěl i několikrát zabít. A já jeho. Taky si vyslechl můj proslov, a že nebyl zrovna milý a plný hezkých slov. Ale ustál to a přišel za mnou. Zůstal se mnou a jako jediný to všechno vydržel. A to je co říct… Obdivuji ho za to…“
„Víš, byl to pro mne šok, když jste mi to řekli. Ale… Víš… Jsi pro něho ten nejlepší. A i když si nenecháš udělat tetování, budu tě brát jako součást rodiny.“
To byla ta správná slova, na které jsem čekal. Postavil jsem se, i když mi to vcelku už dělalo problém. Otočil jsem se k Denemu a poklonil jsem se.
„Děkuji ti, jsem rád, že jsi nás uznal.“
Ale při té pokloně jsem zavrávoral a přepadl dopředu. Skončil jsem na Denem, který se mě snažil svýma ochablýma rukama odstrčit.
„S tím tetováním si dejte na čas. Nespěchá to,“ řekl nakonec. „A slez ze mě, nejsem na chlapy!“
„Snažím se!“ odkutálel jsem se z něho konečně bokem. „Musím jít… Aspoň za Taim… Dál se asi nedostanu,“ začal jsem se smát, jak nezřízený.
Nepamatuji se, kdy jsem se naposledy takhle opil.
Taishi
Když jsem uslyšel rámus, už jsem to nedal a šel za nimi. Chiko mě následoval, protože si moc dobře pamatoval, jaký jsem, kdy mě to chytne.
Otevřel jsem dveře a vešel, ale… Když jsem to uviděl…
To jako tu dělali co?
Všude rozházené polštáře a podivně rozmuchlaný gauč. Oni dva pod obraz až hrůza a podle všeho se ani jeden nebyl schopen postavit na nohy.
„No… Tak se neprali, ale ožrali, to je lepší, ne?“ usmál se Chika a pomohl tátovi zpět na gauč, protože se právě svezl na zem a nemohl vstát.
„Co jste tu, kurva, dělali?“ vyjel jsem na Ayana a podal mu sklenici s vodou.