Taishi
„Co mě štve? Co mě tak asi může štvát? Co myslíš?“
Naštvaně jsem se po něm ohlédl a pleskl s pár kousky masa na prkýnko, až málem prošlo dřevem na druhou stranu.
„Třeba to, že mi ten sráč řekl, přesně cituji: „Ayanova kurvička?“ Tak jsem se samozřejmě naštval a vyjel po něm, ale co… Jediný co jsem z toho měl, bylo seřvání od tebe, že máme držet huby. Tak sorry… Příště si to nechám líbit. Já totiž nevím, jak se mám, nebo nemám chovat, víš? Ani nevím, co teda jsem…“
Zvyšoval jsem hlas, ale na konci jsem se s pohledem na pokoj, kde spal Ryu tišil, dokud jsem nešeptal.
Dal jsem pánvičku na sporák a na olej položil maso. Zelenina se už správně podusila, tak jsem ji vypnul a rýžovar už taky klapnul. Do polévky jsem naházel pár kousků bylinek a zavřel pokličkou.
Ayano
Tak takhle je to, mladý pán se cítí dotčený…
Vstal jsem a došel k němu. Přitlačil jsem se na jeho záda, vzal mu z ruky věci, položil je bokem. Chytnul jsem ho za zápěstí a přitlačil mu ruce na linku, až se musel předklonit.
„Haruna je takový vždycky. Je sprostý i ke své vlastní rodině. No…“ otřel jsem se nosem o jeho ucho. „Dost mi to někoho připomíná. Ale jinak, měl jsem už tak dost nervy, bolela a pořád bolí mě hlava, vy jste tam řvali jeden přes druhého, tak jsem chtěl, abyste ztichli. Nejen ty, ale oba. Haruna to vzal, zatímco ty jsi naštvaný,“ kousl jsem Taishiho do ucha a pak ho pustil.
Šel jsem se znova usadit na židli a jen tak mimochodem se zeptal: „Oběd už je hotový?“
Taishi
Celý jsem se zachvěl, když mě kousl do ucha a ještě víc, když jsem cítil jeho tělo tak blízko svému, ale…
„Jsi hajzl Ayano… Ale on mě vážně sral. Jak říkám, příště si to asi nechám líbit, abys byl spokojenej. A pokud nechceš, aby tě ještě víc bolela hlava, až ti na ni skončí pánvička, tak seď a čekej. Za chvíli to bude.“
Trochu jsem rozdýchal to napětí, které mi projelo tělem i z pitomého kousnutí do ucha a přešel zpět k masu, které už pěkně zavonělo. Osmahl jsem ho a položil i s talířem na stůl. Nabral jsem zeleninu do dvou misek a položil ji vedle masa. Nakonec jsem nabral do dalších dvou misek rýži, abych dal před Ayana a druhou na moje místo. Polévka se mezitím dovařila, tak jsem ji nechal trochu odstát, aby v ní došly rýžové nudle a přendal v kotlíku na prkýnko připravené na stole.
Ještě jsem vzal dvě prázdné misky a taky je prostřel.
„Dobrou chuť,“ procedil jsem naštvaně mezi zuby a nalil oběma polévku.
Ani jednou jsem se ale na něj nepodíval.
Ayano
Sledoval jsem Taishiho, jak dodělával oběd a musel jsem se zasmát. Hotová hospodyňka a vůbec nevadilo, že byl sprostý.
Když se usadil, popřál jsem mu taky dobrou chuť a vzal do ruky hůlky. Mlčky jsem snědl, co přede mne položil a ještě mu poděkoval za dobrý oběd. Opravdu byl výborný…
„Je mi jedno, jak mezi sebou budete mluvit,“ řekl jsem, když jsem uklízel nádobí do myčky. „ Ale stále nechápeš jednu věc, a to, že jste byli v ordinaci a na ty nervy, co jsem měl, toho bylo už na mě moc. Krom jiného jsem nebyl schopný se na nic soustředit. Jomei mi vyhrožoval. Jasně mi řekl, že mě klidně odpráskne a já jsem byl rád, že to neudělal hned v ordinaci. Nejsem Yakuza, abych byl chráněný. Ty jsi, a přesto jsi v ohrožení. Tak si srovnej ten rozdíl a nechovej se příště tak dotčeně.“
Vstal jsem a odcházel do pokoje, abych si trochu odpočinul.
Na to, že je poledne, mám toho opravdu dost. Ještě jsem vytáhnul telefon a zavolal Mieko, protože se mi k ní už ani nechtělo chodit, a poprosil ji, aby ty Taishiho prášky poslala do laborky.
Lehnul jsem si, zavřel oči a snažil se nevnímat bolest hlavy. Dal jsem si prášek a tak pomalu ustupovala. Jen prsty jsem si masíroval, aby mi nenapuchly.
Taishi
„Však jo… Nemám právo na nic, ještě mi vezměte i to volně dýchat a je to dokonalý. Ty si myslíš, že jsem se o tebe nebál, když jsem tě viděl? Myslíš si, že se o tebe nebojí pořád, když mě tu máš? No… Dobrou,“ naštvaně jsem prskal.
Poslední slova jsem však spolkl, protože to, co jsem chtěl říct, by nemuselo dopadnout dobře. Jen jsem se díval, jak odešel do pokoje a nejspíš odpočíval.
Celou dobu jsem se o něj bál… Celou dobu se mi svíral žaludek… I teď… Ale, záleželo mu vůbec na tom? Stejně jsem pořádně nevěděl, jak to má. I když řekl, že mu na mě záleží… i když řekl, miluji tě, ale ve chvíli, kdy měl mozek někde jinde. Co když to všechno je jen nějaká hra a on mě časem odkopne. Nebo… Co když je to všechno pravda a on se po mém boku řítí do velkejch sraček?
Došel jsem do ložnice a opatrně si z kabely vyndal notebook, který mi díky bohu ten sráč Jomei zabalil. Dal jsem ho do obyváku na stůl a na Skype hned našel Kai.
„Čau… Jak je? Co brácha? A jak je tobě?“ ozval se hned celý veselý Kai.
„A tohle kurva víš jak?“ vyjel jsem hned na něj.
„Klid… Klídek, brácho. Mám své informátory, kteří rádi mluví, když je někdo… No…“
„Ty hovado… Jsi s tou sestřičkou, co?“ znova jsem zvýšil hlas, protože tohle bylo víc než zajímavé.
„Jo a co jako. Řekněme, že… No, víš jak. Jsem s ní. Ale odbočujem. Mám pro tebe nějaký info… Jomei není jedinej, kdo má právo na volný místo jako nástupce po rodinách dědiců. Je tu i Haruna a nejspíš jeho mrvej brácha.“
Ayano
Nakonec jsem usnul. Ale ne moc na dlouho. Když mi začal zvonit telefon a já se na něj podíval, zjistil jsem, že to mohla být tak hodina spánku.
„Co je, Haruno?“ ozval jsem se ospale. „Víš už něco? Jak je na tom Jomei a co Bo-“
„Kurva, ser na ty dva, potřebuju tě! Okamžitě! Přijeď ke mně. Adresu ti snad nemusím dávat. Musíš… Potřebuji… Do hajzlu!“
„Co se děje?“ okamžitě jsem se posadil a byl hned vzhůru, jako bych ani vůbec nespal.
„Edie… Je na tom dost blbě!“
„Edie?“ nechápal jsem.
„Prostě doval tu svou prdel sem a vem si všechno doktorský, co potřebuješ. Je hodně zraněnej a nemůžu ho přivízt teď k tobě, to snad chápeš, kurva, ne?“
V tu chvíli mi to došlo. Haruna použil jeho druhé jméno. Nikdo o něm neví. Pro všechny je mrtvý. Nemůže říct přímo, o koho se jedná. Nikdy si nikdo není jistý, jestli nemá napíchnutý telefon. Jen on a já víme, kdo Edie je…
„Do deseti minut jsem tam!“
Vystřelil jsem z postele a cestou jsem už ze sebe sundával Yukatu. Zaběhl jsem do koupelny pro svý doktorský hadry, které jsem tam předtím nechal. V obýváku jsem popadl plášť a kabelu.
„Mám pohotovost, nevím, kdyby se vrátím. Mieko je u sebe, kdybyste něco potřebovali!“
Netrvalo ani pět minut a byl jsem v autě. Pokud takhle Haruna vyšiluje, musí to být vážné…
Taishi
Ještě jsem chtěl něco říct, když se do obyváku vřítil Ayano a převlíklej, s brašnou se vydal kamsi do prdele. Tak to už mě vážně nasralo. Před chvílí div neumírá, že ho bolí hlava a najednou vyběhne jak laňka a cupitá za nějakým šmejdem.
Ať si to užije… kretén.
„Slyšíš? Taishi?“ ozval se Kai a já se na něj podíval dost naštvaně.
„Jo…“
„Co to bylo? Nebyl to ten tvůj? Už před tebou zdrhá?“ zasmál se nahlas a já měl chuť ho vytáhnout za krk tou obrazovkou k sobě.
„Asi jo… Tak co jinak se mnou, že?“ sarkasticky jsem se usmál a chtěl jsem se propadnout do země.
„No tak nefňukej… Nejsi baba. Pokračujeme… Jsi tím dědicem i ty a tvůj brácha. Co se mně týče, tak já jsem jiný křídlo a tam jsou zase jiný rodiny. Takže zas tak zasvěcenej nejsem. Ale ten kluk, co ho teď táta zaměstnává, prý s tvým bráchou chvíli dělal a říkal, že než odešel, asi před třema dny, tak viděl, jak ho ten parchant brousil v kanclu. Nechtěl šmírovat, jen si tam šel pro papíry. Prej to byl dost drsnej pohled, až se mu z toho zvedal kufr. Pokud chcete, tak to dosvědčí Bossovi. Je pod naší ochranou a na toho si nikdo netroufne, to by byl boj mezi klany a to nikdo nedopustí.“
„Jsi skvělej, moc díky. Tak uvidíme, jak to bude s Harunou. Tak běž spát a moc děkuju… To je pro mě fakt skvělá zpráva. Čus,“ zavřel jsem komunikaci a prudce se otočil, když jsem uslyšel nějaké kroky.
„Budou to vědět všichni? Vážně?“
Ayano
Byl jsem u Haruny do deseti minut, přesně jak jsem řekl. Ani jsem neklepal a rovnou jsem vletěl do baráku. Už při prvním pohledu jsem se nedivil, že tak šílel.
Už jednou mu málem brácha umřel, a to se o to zasloužil on sám, a teď by ho ztratil podruhé?
Edie – Isama – ležel celý zkrvavený a dobitý na Harunově posteli a nic kolem sebe nevnímal.
Jen občas otevřel oči, něco zamumlal a zas byl mimo. Tohle spíš chtělo nemocnici. Ale tam jsme ho bohužel vzít nemohli. Hned by byla spousta otázek a všichni okolo v Yakuze mají za to, že je mrtvý.
„Kdo mu to udělal?“ zeptal jsem se, když jsem se ho snažil dát dohromady.
Měl opravdu hodně škaredých zranění, ale ta ruka vypadala nejhůř. Bude rád, pokud ji bude moct ještě používat. Ale věřil jsem, že má tuhý kořínek, stejně jako Haruna a vylíže se z toho. Je to kus chlapa…
„Někdo, kdo už nežije,“ zavrčel Haruna a vztekle hodil zkrvavené hadry na zem. „A Madoka v tom měl taky prsty. A ten taky dlouho…“ odmlčel se a jen se na mě podíval.
„Madoka? Ten, co nadělal problémy Tuovým? Kdy už konečně dá pokoj?“ chystal jsem si šití, abych Ediemu mohl zadrátovat nejhorší rány.
„Už dá pokoj. Nestarej se, jde to mimo tebe,“ posbíral nakonec Haruna bordel po zemi a šel to odnést do koše.
Taishi
Pohlédl jsem na Ryu, který se sotva držel na nohách, ale už bylo znatelnější, že je na tom líp. Jenže… V jeho tváři se dost odrážely pocity, kterými nejspíš v tuhle chvíli procházel.
Zvedl jsem se a došel k němu. Chytil jsem ho za ruku a dotáhl ke gauči, aby se posadil. Sám jsem si k němu přisedl i s polévkou, kterou jsem mu nalil.
„Musíš se připravit na to, že hezký to rozhodně nebude, ale když mu to necháš projít… Nikdy si to neodpustíš. Buď ale v klidu, toho sráče má Haruna… Ta hlavní pravá ruka Bosse. Tohle už zvládnem. Když budeš chtít, tak půjdu s tebou, budu tě držet za ruku a nějak to dáme. Neboj se… Už se hlavně neboj, máme lidi, co nám pomáhaj,“ usmál jsem se a když jsem viděl, jak se roztřásl, tak jsem polévku položil na stůl a objal ho.
„Bojím se… Ne o sebe, ale o tebe. On… Ta kulka… Co když tě znovu…“ nemohl pořádně dát dohromady větu, jak kdyby ho pusa nepustila mluvit.
„Ten psycholog, co se o tebe staral, tak ten tě vezme k sobě na farmu. Dáš se tam dohromady. Jasný? A nechci slyšet protesty. Tam tě nikdo hledat nebude a my potřebujeme čas. Nebude to hned a nějaký ten týden bude trvat, než se vše aspoň trochu zlepší. Budu tady a pomůžu našim, ty se postarej o sebe, rozumíš?“ chytil jsem ho za tváře a donutil, aby se mi díval do očí.
„Ale… Práce…“
„Jdi do hajzlu s prací. Pokud bude potřeba, tak se toho na pár týdnů ujmu já. Nejsem tak neschopnej, jak vypadám a dost věcí vím od tebe. Nedělej si s tím hlavu a vypadni! Rozumíš mi?“
„Dobře,“ konečně rezignoval a ještě jednou mě objal.
Věděl, že nemá cenu se semnou hádat. On to věděl nejlíp.
Ayano
Trvalo až do večera, než jsem byl se vším hotov. Úklid jsem nechal na Harunovi. Ještě jsem mu napsal recept pro Isamu, a pak už jsem jen unaveně seděl v kuchyni u stolu a čekal, až mi uvaří čaj.
„Vypadáš zdrchaně,“ postavil přede mne hrnek.
„A divíš se?“ opatrně jsem si usrknul a pak se na něj podíval.
„S Jomeiem si nelam hlavu. Ale víš, tohle, co se stalo, se může opakovat. Jak se proti tomu chceš bránit?“
„Jak se můžu bránit? Myslíš si, že někoho z Yakuzy zajímá, co se stane s nějakým doktorem? Kdyby se mi něco stalo, hned by si našli dalšího,“ povzdechl jsem si.
„Však pícháš mladýho Hasegawu, ne?“ udiveně se na mě Haruna podíval. „Tak proč to nevyře-“
„Na to zapomeň. Nechci za ním jít s tím, že chci patřit do jeho rodiny jen proto, že potřebuji ochranu. Takhle to opravdu nechci.“
„Tak si potom pořiď bouchačku.“
„Jsi normální? Jsem doktor, jestli to nevíš!“ zavrtěl jsem hlavou.
Seděli jsme spolu ještě asi hodinu a povídali si. Než jsem odešel, ještě jsem zkontroloval Isamu, abych měl jistotu, že jsem udělal všechno, co jsem mohl.
Domů jsem dorazil skoro o půl noci. Ani mi při tom všem fofru nedošlo, že jsem byl pryč půl dne.
Potichu jsem vešel do bytu, brašnu odložil v chodbě a hned zamířil do koupelny, abych se naložil aspoň na chvíli do vany.
S tím, jak jsem poskakoval kolem Isamy, jsem i zapomněl na to, že mě bolí hlava a jediné, co jsem teď cítil, byla únava a potřeba relaxu.
Taishi
Povídali jsme si a nějak se snažili přijít na to, jak se z toho všeho dostat tak, aby nikomu v našem okolí nebylo ublíženo. Po celou dobu mě však trápil fakt, že Ayano není Yakuza. Bál jsem se toho, že moje přítomnost v jeho životě jednou zaviní jeho smrt. Jenže… Ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem si představit, že bych odešel. Bez něj… Po takový době, co jsem o něm jen snil, bych ho nechal jít?
Kurva že ne… Nikdy… Najdu způsob… Jednou… Až budu vědět, že mě i on miluje jak já jeho, bude patřit do mé rodiny, protože se potom ke mně přizná. Takhle jsem jen jeho tajemství.
Uložil jsem Ryu a nějak vytuhnul vedle něj. Probudil jsem se pozdě v noci… Podle hodin na mobilu bylo tak po půlnoci. Vyplížil jsem se z pokoje a chtěl jít do koupelny, jenže ta byla zamčená. Tak jsem se šel vymočit ven. Když jsem se vrátil, teprve jsem si všiml brašny v předsíni. A podle toho, že jsem slyšel pouštění vody, se musel vrátit teprve teď.
Povzdechl jsem si a zapnul vodu v konvici, abych udělal oběma kafe.
Na tohle si asi těžko budu zvykat, ale je to jeho práce. Takovýho jsem si ho zvolil a to mám. Chtěl jsem to… Nemůžu zbaběle stáhnout ocas.
Zalil jsem kávu a na stůl položil nakrájenou šunku a sýr… Nějakou zeleninu a nakonec i hrnky s kávou. Ještě jsem přidal pečivo a sladkou omeletu, která spíš vypadala jak nějakej trhanec, ale chuťově se dala.
Sedl jsem si. Zapnul jsem televizi a čekal, až se vyrochní, ale podle toho, jak byl dlouho pryč, mu to bude trvat. A… Ano… Trochu jsem žárlil.
Ayano
Bylo mi tak dobře, že jsem v té vaně skoro usnul. Nechtělo se mi ani ven. Ale nakonec jsem stejně vylezl. Ještě jsem se oholil, hodil na sebe Yukatu jen tak na volno. Musel jsem se usmát, když jsem si vzpomněl na Stana, jak se ptal na to, jestli nosím fundoshi. Ne, že bych nějaké neměl, ale kdo by si s tím hrál.
Vylezl jsem konečně z koupelny a přemýšlel, jestli jsem všude nechal rozsvíceno. Ale když jsem uslyšel šramot z kuchyně, zamířil jsem tam.
„Promiň, Taishi, že jsem tak narychlo odjel. Měl jsem naléhavý případ. To je pro mě?“ došel jsem ke stolu a ukázal na jeden hrnek, z kterého se ještě kouřilo, a voněla káva.
Políbil jsem ho do vlasů a pak si sedl na svoji židli.
„Co Ryu? Je v pohodě? Ještě se na něho půjdu pak podívat. Zítra ráno ho Kioshi vyzvedne a pojedou na farmu.“
Opatrně jsem upil a pak se natáhl po jídle.
„Děkuji za večeři,“ usmál jsem se ještě, než jsem se zakousl do omelety.
Taishi
„S tou omeletou mi pomohl Ryu. Teda jen s těstem, on to umí,“ na chvíli jsem se odmlčel a jen ho pozoroval.
„Doufám, že to dopadlo dobře, když jsi tam byl půl dne. Muselo to být vážný,“ upil jsem z hrnku a konečně dal nohy pod stůl a ne na židli.
„Volal mi Kai a dal mi zajímavé informace. Prý jsou ještě i jiní dědici a co se týká Ryu, mám svědka, který Bossovi dosvědčí, že byl Ryu aspoň jednou znásilněn a mučen. Domluvil jsem se s Ryu, že zítra odjede a nechá to na mě. Sice nechtěl, ale tam mu bude líp, a tady to zabere nějaký čas. A… Ozval se ten… Haruna? Jak to vypadá se schůzkou?“
Najednou jsem se zarazil a trochu se na něj usmál.
„Vítej doma. A ano, bylo to pro tebe, já hlad nemám,“ líp jsem se usadil, abych na něj viděl.
Ayano
„Je to vážně dobrý,“ pokýval jsem hlavu a dal si další kousek do pusy. „Mohli byste si otevřít malou restauraci. Ryu v pohodě zvládá ekonomiku, umíte oba vařit a dobře a ty bys mohl navrhnout design restaurace a vyzdobit ji svými obrazy. Určitě by to mělo úspěch.“
Sice jeho první jídlo bylo velice zvláštní chuti, ale s trochou cviku, by Taishi byl určitě výborný kuchař. Nejspíš to má v krvi.
„Haruna, ten…“ zasekl jsem se, když jsem chtěl říct, že on neměl teď pomyšlení na Bosse. „Ten to zařídí, neboj. Je to i v jeho zájmu a nejspíš, podle toho co vím, bude jednou Bossovým synem. Rodina Haruki se měla s nimi spojit. Harunův bratr nežije, tak je to teď na něm. Určitě si nenechá do hnízda lézt nikoho jiného. Tím pádem je i v jeho zájmu, aby vám pomohl.“
V klidu jsem dojedl a dopil kafe. Opravdu to bylo dobré a po celodenním lítání, kdy jsem ani neměl čas se pořádně najíst, se to hodilo.
Naklonil jsem se k Taishimu, chytl ho za ruku a přitáhl si ho k sobě na klín.
„Bude z tebe dobrá žena, Taishi,“ přitiskl jsem své rty na jeho, abych mu poděkoval i polibkem.
Taishi
„Ale hovno… To ti tak věřím, že by to někdo jiný jedl,“ usmál jsem se a objal ho kolem krku.
Opětoval jsem každý polibek, co mi dal, protože se mi to moc líbilo.
„Dneska… Chci spát s tebou. Ryu mě nepotřebuje a tak nějak mě i vyhodil z pokoje. Já mu ale neříkal, že jsme spolu, nějak si to odvodil sám. Nemusí nic být… Jen… Chci být s tebou, dokud to jde,“ radši jsem otočil hlavu, protože to, co jsem plánoval, jsem mu říct nemohl.
Nevěděl jsem, jak by to vzal a tak jsem si to radši nechával pro sebe.
Ayano
Líbal jsem se s Taishim a měl jsem pocit, že už má o něco lepší náladu. Zřejmě jsem našel stopku na jeho vzteklost.
„Dobře, ale půjdu Ryu ještě zkontrolovat. Chci mít jistotu, že je v pohodě.“
Zasunul jsem Taishimu ruku pod triko a několikrát jsem mu přejel dlaní po jeho kůži na zádech.
„Budeme spát… spolu…“ přitáhl jsem si ho druhou rukou a zašeptal mu ta slova do ucha.
Ještě jsem mu ho olíznul, jemně kousnul a pak ho teprve pustil.
„Tak já jdu za Ryu,“ donutil jsem ho stoupnout, abych se mohl zvednout.
Také jsem se postavil a šel do ložnice. Ryu spal… Vůbec nevěděl o světě. Opatrně jsem se na něj podíval blíže, tak abych ho nevzbudil, ještě jsem ho přikryl a zatáhl závěsy.
Dveře jsem nechal otevřené jen škvírou, aby ho nic nerušilo.
Zaletěl jsem si ještě umýt zuby, mrknout na sebe do zrcadla, jestli ještě pořád za něco stojím a pak už jsem konečně šel do pokoje a s velkou chutí se svalil na postel.
Taishi
Když mi řekl ta hezká slova a rozechvěl mě tím, okamžitě jsem naházel nádobí do myčky a zašel se rychle osprchovat. Byl jsem tak rychlý, že jsem byl dokonce v posteli před Ayanou, který si mě ani nevšiml, když se na ni rozvalil.
„Tak co, jak je Ryu? Říkal, že se na tu farmu těší. Myslím, že nikde nebyl asi už roky, stejně jako Já. Jak žít v kleci, co?" usmál jsem se a pohladil ho po ruce.
Ayano
Cukl jsem sebou, když se vedle mně něco pohnulo. Ani jsem si nevšiml, že tam Taishi už je. A když jsem k němu otočil hlavu, voněl po sprše. Kdy to stihl?
Pohladil jsem ho po vlasech a z jejich konečků jsem ještě stáhl pár kapek vody, co na nich ulpěly.
„Ryu je vyřešený, tak ho nechme spát,“ chytl jsem Taishiho za ruku a potáhl ho, aby se usadil na mých nohách.
Rozvázal jsem si pásek od yukaty. Rozhalil jsem ji a ukázal se Taishimu celý nahý.
„Dneska máš možnost si se mnou dělat, co chceš. Teda skoro. Ale klidně můžeš i kousat. Překvap mně, Taishi…“ významně a s úsměvem hrajícím na tváři, jsem se na něj podíval.
Mám chuť se nechat tentokrát rozmazlovat. Nic nedělat a jen se dívat na můj krásný objekt, pozorovat ho, co bude dělat a jak při tom bude vypadat nádherně.
Položil jsem mu ruce na stehna a čekal…
„Tak co, Taishi, využiješ toho, nebo půjdeme spát?“ Ayano
Taishi
Pohodlněji jsem se usadil na jeho stehnech a na tváři mi hrál nebezpečný úsměv.
Tak hrát si můžu a ještě podle sebe? Fajn…
Prsty jsem přejel po jeho rtech a pomalu je táhl přes bradu, klíční kost… Až jsem se na moment zastavil na bradavkách, ty jsem každou zvlášť pomalu obkroužil polštářky a mírně stiskl. Olízl jsem si rty, když mnou projelo první silné vzrušení a postavilo mi penis do pozoru.
Pokračoval jsem přes pupík, do kterého jsem jedním prstem zajel. Jeho jemné ochlupení jsem trochu potahal, než naschvál přešel jeho úd jen pohledem. Začal jsem znovu od jeho kolene až ke stehnům. Mírně jsem ho štípl, když jsem se blížil k jeho kulkám. Když jsem se jich skoro dotýkal, tak jsem skončil.
S úsměvem jsem se přiblížil tváří k té jeho a jazykem olízl ty jeho plné rty. Líbal jsem ho pomalu, až trýznivě všude po těle a posunoval se dolů. Bradavky jsem pořádně podráždil a nakonec ho do nich kousl. Jen něžně… Nemusel jsem být hrubý, nebylo proč, tohle jsem si užíval i já.
Když jsem se konečně dostal tam, kam jsem chtěl, jen jsem s chutí mlaskl a olízl mu špičku, po které jsem zuby sjel až na konec žaludu. Stáhl jsem přitom jeho kůžičku a jazykem zajel hezky pod ní, až se trochu odchlípla od jeho mužství.
Olízl jsem ho až ke kořeni a na moment natáhl každou kulku zvlášť do pusy, abych ho ještě víc nabudil. Takhle to bylo poprvé, co jsem o někoho staral víc, než bylo potřeba.
Ayano
Podložil jsem si hlavu ještě jedním polštářem, abych na Taishiho dobře viděl. Sledoval jsem každý pohyb, co dělá a s tím, jak to působilo na mé tělo, to byl ještě intenzivnější prožitek. Dráždění mých bradavek, které si to opravdu užívaly, doteky a polibky na mé kůži rozpálené touhou…
Jemné chvění, které bylo slyšet i v mém oddechování, doprovázelo každý jeho polibek a dotyk. Když se snížil dolů a znásilnil mi pupík, myslel jsem, že vyletím z kůže, protože tohle nemám rád. Ale než jsem ho stihl chytit za ruku, už byl zase někde jinde.
Nejspíš se Taishi rozhodl pro nový způsob mučení. Dbal o to, aby nevynechal ani kousek mého těla, ale přesto se jedné věci vyhýbal.
Ten si však žil svým životem. I když ochuzen o doteky, stejně mi penis ztvrdnul jak na povel…
„Kurva!“ zaklel jsem, když mi po odhaleném žaludu přejel zubama. Zabolelo to, ale jako by to Taishi věděl, ošetřil mi ho pěkně jazykem.
Hrudník se mi nadzvedával pod rychlým dechem a měl jsem co dělat, abych nezvedl ruce a nezačal si dělat věci po svém. Tohle je zkouška mé trpělivost, která bude mít na konci parádní odměnu.
Přesto jsem však jednu ruku zvedl a zahrábl mu ji do vlasů a sevřel je.
„Taishi…“ zavrčel jsem. „Svleč se…“
Jediná věc, která mi ještě chyběla k dokonalosti, vidět ho celého nahého.
Taishi
Usmál jsem se, když jsem uslyšel tu prosbu a cítil jeho prsty ve svých vlasech. Jen jsem se narovnal a postavil se nad něj. Tričko jsem si stáhl hned, ale trenky jen velmi pomalu. Prvně se odhalily mé chloupky a pak na světlo opatrně vykoukl i můj penis, který nedočkavě propustil pár kapek už ven.
Stáhl jsem si je a provokativně si olízl prsty, abych si je naslinil. Začal jsem prvně jeden strkat dovnitř, ale když jsem se podíval na Ayana a viděl, jak je vzrušenej, nemohl jsem odolat. Obkročmo jsem si na něj sedl a hrábnul po gelu, co byl ode mě připravený na nočním stolku. Pro jistotu jsem ho tam dal, jak jsem přišel do pokoje.
První dávku jsem si vystříkl na prsty a okamžitě dvěma hned zamířil k otvoru, který jsem si začal pořádně roztahovat. Druhou rukou jsem si přejížděl po penisu a sám se vzrušoval jemu na očích, aby všechno viděl.
Ayano
Díval jsem se na Taishiho. Pozoroval jsem ho, co všechno dělá a moje vzrušení a touha po něm byla ještě větší. Položil jsem mu ruku na koleno a pomalu ji táhl po stehně tam a zpátky. Myslel jsem si, že to vydržím, že to zvládnu, ale když jsem viděl, co následně dělal svýma rukama, nevydržel jsem to.
Zvedl jsem se do sedu a přitiskl se na jeho rty.
Jednu ruku jsem poslal mezi nás, abych mu pomohl s třením jeho penisu.
Druhou rukou jsem mu pohladil zadeček, ale na to jsem nedočkavě s ní sjel níž, chytl ho za zápěstí a nutil jeho prsty zasunout ještě hlouběji s rychlejším tempem.
Přestal jsem líbat jeho ústa a přesunul jsem se na krk. Okusoval jsem ho a olizoval tak, jak mám ve zvyku, jak se mi to líbí.
A v momentě, kdy jsem zvedl hlavu a viděl jeho vzrušenou tvář, měl jsem chuť ho sníst celého.
Sem tam jsem pohnul pánví, aby ani moje erekce nezůstala o nic ochuzena a otíral jsem se o jeho krásně napnutý zadeček.
„Nic… hezčího… jsem si nemohl přát…“ vydechl jsem a znovu se přitiskl na jeho rty.
Opravdu mě tenhle kluk bere už pěkně dlouho. Chvěl jsem se touhou po jeho těle a nedočkavě jsem zesiloval stisk mých rukou na těch jeho. Už jsem to vážně nedával…
„Taishi… je čas… se projet…“
Taishi
Už jsem se naprosto třásl, jak moc nažhavenej jsem byl. Nemohl jsem se už ani ovládat, jak mi mozek zachvátily endorfiny a já myslel jen na to, jak si mě bere.
,,Já... Moc tě chci," zašeptal jsem, když jsem pomalu nasedal na jeho klín a posouval víc a víc do sebe ten jeho pořádně tvrdej penis.
Tenhle chlap mě doháněl k šílenství, jak moc jsem po něm toužil. Celý roky jsem měl v hlavě jen jeho, a když jsem ho teď měl, tak moje nenasytnost byla k neuspokojení.
Zalapal jsem po dechu, když se ve mně ztratil celý. Bylo to tak skvělý, že moje srdce bilo jak šílený. Začal jsem se nadzvedávat, prvně pomalu, ale jak mě polilo horko, byl jsem nezastavitelný. Prudce jsem si nasedával a stejně rychle mu dovolil jen do poloviny vyjet.
Celý jsem se zaklonil jak luk, když jsem cítil to tření o mé stěny a dráždění mé prostaty.
,,Aaaa... To je tak skvělý... Ty... Jsi skvělej," objal jsem ho kolem krku a líbal ho stejně dychtivě, jak jsem se s ním miloval.
Ayano
Byl jsem tak nadržený, že mi penis stál v pozoru a nepotřeboval ani pomoct, když Taishi pomalu dosedal. Díval jsem se, jak v něm mizím a celý jsem se vnitřně třásl, jak to bylo zatraceně sexy.
Neskutečně skvělý pocit, který otřásl mým tělem, a to jsem se ještě nepřiblížil ke svému konci.
Nechápu to… Opravdu to nechápu, co se mnou tenhle kluk dokáže udělat.
Sevřel jsem jeho zadek a pomáhal mu při vysedávání. Tření se stupňovalo a já s děsně rychle bijícím srdcem a zrychleným dechem vnímal blížící se orgasmus.
„Ty… jsi ten… skvělý… já toho… teď ani… moc… nemusel… dělat…“ vyrážel jsem ze sebe slova mezi jednotlivými dechy.
„Ta-Taishi!“ zaskučel jsem, když se ten blažený pocit vyvrcholení dostavil najednou, jako nepředvídatelná letní bouřka.
A taky že to byla pořádná změna počasí. Zatnul jsem nehty do Taishiho zadku, jak jsem dostával křeč do svých prstů. Zatajil jsem dech, když to bylo nejsilnější a jen zpod přivřených víček sledoval jeho pohyby a moje sperma, které se v troškách po mém penisu dostávalo ven.
Taishi
Zaklonil jsem hlavu, když jsem ucítil, jak mě plní a to jeho teplo prostupuje i mnou. Bylo to tak moc vzrušující, že i mé tělo mělo co dělat, abych se udržel při smyslech. Zrychlil jsem vysedávání a zkrátil jeho vyjíždění. Jen na kousek a znovu jsem tvrdě přirazil na jeho klín. Zaryl jsem mu nehty do kůže a líbal, dokud se můj penis nezačal cukat a já svoje sperma pustil na jeho břicho.
Tak moc jsem se o ty pěkně vypracované břišní svaly třel, že jsem ani nepotřeboval přejíždět po svém údu, tohle bylo dostačující. Moje tělo se třáslo, když jsem prožíval ten silný orgasmus a v mírných slastných křečích ho ještě vtahoval do sebe.
Nohy jsem zahákl kolem jeho těla a nepřestával ho líbat, jak kdybych se ho nedokázal nabažit.
„Miluji tě, Ayano. Moc…“ zašeptal jsem mu do rtů a znova ho políbil.
Nemohl jsem se zastavit, bylo to tak skvělé a nádherné.
Ayano
Pomalu jsem se uklidňoval, ale ještě vnímal Taishiho pohyby, kterými přiváděl i on sebe k vrcholu.
Když zahákl své nohy kolem mě, jen jsem ho pevně přitlačil na svůj klín, aby mi nevyklouzl.
Líbal jsem se s ním a prostě se mi nechtělo přestat. Nechtělo se mi ani ho pouštět. Rozpojil jsem jeho nohy, abych mu neublížil. Ty své jsem pokrčil v kolenou, aby mi nesjel z klína a pak i s ním v objetí dolehl na záda.
Nechal jsem ho ležet na sobě a jen jsem tiše oddychoval a vstřebával ta slova, která mi řekl.
Jednou rukou jsem ho objímal a druhou ho hladil ve vlasech.
„Chci takhle usnout,“ zašeptal jsem. „Ale jestli je to pro tebe nepohodlné, klidně můžeš ze mě slézt.“
Natáhl jsem se pro deku a přehodil ji přes Taishiho, aby mu nebylo chladno. Mě určitě nebylo… Jeho rozpálené tělo mě hřálo a vůbec mi nevadilo, že se nejspíš od sebe později ani nerozlepíme.
Taishi
„Už mlč... Je to fajn," pousmál jsem se a položil si hlavu na jeho hrudník.
Poslouchal jsem, jak mu rychle bije srdce a bylo to jak nejlepší ukolébavka. Tak příjemně mi to znělo v uších, že jsem cítil tu únavu, která na mě doléhala. Tolik klidu potom, čím jsme si teď prošli a ještě projdeme. Nejhorší bude udržet to tajemství o tom, že budu chodit do školy jen na důležité hodiny a jinak zastoupím v práci Ryu. Nemůžu mu to říct, protože už teď vím, jak by se mu to nelíbilo, ale někdo to dělat musí a až táta zařídí vše okolo, vrátí se na své místo a já budu moct jít. Zatím jsem jediný, kdo to dokáže. Přivřel jsem oči a nechal se uspat tím vším příjemným, co pro tuhle chvíli pro mě bylo to nejdůležitější. I když mi neřekne, že mě miluje, doufám v to, aby mě neopustil, protože já bych bez něj už nemohl bejt.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Ayano
Bylo to už skoro čtrnáct dní, co Ryu odjel s Kioshim na jejich farmu. Podle jeho zpráv se Ryuovi dobře dařilo a pomalu se zotavoval.
Haruna se postaral o Jomeie a pomohl i Denemu. Boss, i když je to pruďas a často střílí ze vzteku naslepo a často dělá pochybná rozhodnutí, tak si je vyslechl, nechal všechno prošetřit a pak rozhodl.
Od Jomeie byl klid. Jeho rodina se však musela vzdát všech svých práv nástupnictví a klesli hodně hluboko, kde si už tak moc dovolovat nemohli.
Taishi se ale potom všem tak nějak zklidnil. Měl jsem pravdu, když jsem říkal, že ty prášky nepotřebuje a taky on měl pravdu v tom, když ho napadlo, že by v nich mohlo něco být.
V tomhle taky měl prsty Jomei.
Nicméně jsem však měl pocit, že Taishi je teď jako by vyměněný. Často jsem nahlédl do ateliéru, ale skoro vůbec tam nebýval. Měl dva rozdělané obrazy, ale opravdu už hodně dlouho na ně nesáhl.
„Taishi! Přišel ti dopis od Ryu!“ zavolal jsem do bytu, jen co jsem vešel.
Ale bylo tu ticho.
Už zase…
Poslední dobou chodí i později domů a nechce říct, kde je. Mám pocit, jako by přede mnou něco tajil.
A tak se naše soužití stalo tichou domácností poměrně brzy. Jen málokdy jsme byli doma spolu přes den. Většinou až v noci. Buď jsem byl pryč já, nebo on. Ale u něj mě to překvapovalo čím dál víc…
„Taishi!“ zavolal jsem ještě jednou, ale žádná odezva.
S povzdechem jsem položil dopis na stůl a šel se osprchovat. Byl jsem dneska v nemocnici a měl dvě operace. A dalo mi to celkem zabrat. Navíc musím být na telefonu, kdyby byly nějaké komplikace.
Umytý a jak je u mě zvykem, jen v yaukatě a naostro, jsem se rozložil v obýváku na sedačce. Po dlouhé době jsem si zapnul televizi, aby tu nebylo takové ticho.
Ale myslím, že jsem ji skoro nevnímal, protože mě únava zmáhala a já za chvíli zavřel oči.
Taishi
Bylo to vážně šílený... Celý týdny jsem jen makal a zaučoval se. Jako chápal jsem všechno, hlavně mě dost řekl Ryu a ještě k tomu jsem měl přístup k jeho počítači a systému. Nebyl to až takový problém, jen toho bylo fakt hodně. Škola a práce... už jsem si ani nepamatoval, kdy jsem byl s Ayanem doma.
Všechno šlo stranou a táta slíbil, že jakmile to půjde, tak můžu jít na školu zpět. Nechtěl, abych s tím skončil, tak to pro mě bylo lepší. I když... Měl jsem pocit, že se mu to líbí. Sám jsem se staral o obchody a tím mu ulehčoval práci... Trochu jsem se bál, že to nikdy neskončí.
Konečně jsem dorazil domů a zalezl do bytu...
Právě se mi rozezněl telefon a já ho automaticky, vzal...
„Prosím, tady firma Grades, ano... Dobře, zítra se na to podívám, zavolám vám odpoledne, to jsem ve firmě, dobře. Nashledanou..."
Zavěsil jsem a došel k lince, jakou jsem měl žízeň.
„Kurva... Tohle mě zabije."
Ayano
Zdálo se mi to, nebo tu někdo mluvil o práci?
Otevřel jsem oči a rozespale se rozhlížel kolem sebe. Asi se mi to zdálo a šlo to z televize…
Chytl jsem ovladač a vypnul ji. Stejně nevím, co tam bylo.
Protřel jsem si obličej, a když jsem konečně lépe viděl, všiml jsem si pohybu v kuchyni.
„Taishi?“ zavolal jsem na něho.
Právě stál u linky a lil do sebe tak litr vody.
„Kolik je hodin?“ otočil jsem se k hodinám. „Kde jsi byl? Máš tady dopis od Ryu…“ ukázal jsem ještě na stůl a konečně jsem se zvedl do sedu a pohodlně se opřel.