Ayano
Než jsem stihl říct něco dalšího, Taishi vyletěl z obýváku.
Zase je vzteklý.
Postavil jsem se a šel do ložnice. Převlékl jsem se do yukaty a pak došel za Taishim do pokoje.
Popadl jsem ho za zdravou ruku a strhl jsem ho na postel. Sedl jsem si na něho tak, abych mu ještě víc neublížil, ale tak, aby mi neutekl, a pak jsem ho pevně chytl pod bradou, aby se mi díval do očí.
„Co se ti nelíbí, Taishi?“
Taishi
Naštvaně jsem se po něm ohnal, ale to už mě on složil na postel a sedl si na mě.
Jasně… Váhově má převahu, to se mu nedalo vzít. Ale já v nasranosti…
„Co myslíš? Co se mi asi tak nebude líbit? Hmm? Jsi jedinej doktor, kterýho jsem kdy v životě poslouchal, takže je jedno, kolik se jich na mě vystřídá, nikoho k sobě nepustím.“
Byl jsem vytočenej… Hodně a dával jsem to jasně najevo.
„Proč jsem, kurva, tady? Proč? Chceš se mě zbavit, tak to udělej pořádně. Výčitky mít nemusíš… ty ses nepřiznal, já jo.“
Ayano
Sevřel jsem ruku v pěst a strčil mu ji před obličej.
„Proč si myslíš, že mám odřené klouby? Nejspíš proto, že jsem s tím hajzlem, co tu byl, tancoval tango,“ povolil jsem pěst i sevření jeho brady.
Uvolnil jsem napětí v těle a několikrát se zhluboka nedechl. Stačí, že je tu jeden vztekloun. Dva už by byl velký problém.
„Kdybych se tě chtěl zbavit, nepředal bych tě druhému doktorovi. Nemůžu být tvůj ošetřující lékař, protože prostě partnerský vztah a vztah doktor – pacient, nikdy nebude dobře fungovat. Jestli chceš, klidně zůstanu tvým doktorem, ale v tom případě, bychom spolu skončili. To chceš? Já ne, Taishi. Proto jsem si tě vzal k sobě domů. Protože tě tu chci mít. Záleží mi na tobě víc, než jako na pacientovi, a není to jen o sexu.“
Domluvil jsem a sesedl z něj dolů. Přešel jsem ke skříni a vytáhl čisté povlečení.
„Záleží na tobě, jestli tu postel mám převlíkat, nebo ne.“
Taishi
On… On se pral s ním? Proč? A… Partnerský vztah? Co?
Byl jsem naprosto zmatený a jen se na něj vyjeveně čuměl.
„Poč… Počkej chvíli… Já… Musím si to dát dohromady. Ne, že jsem debil nebo tak, ale určitý věci mi docházej pomalu…“
Sedl jsem si a na chvíli se zahleděl do postele, abych si ujasnil, co to opravdu říkal. Bylo toho na mě v jednu chvíli nějak moc.
„Ale… On mi zase bude cpát prášky, a co když se zase poperu, pojedu až za tím… nevím kdo to je. Tebe znám od prcka. Jak mu můžu věřit? Ale… bože… Já tě tak nesnáším… Proč mi tohle děláš? Tak najednou. Jak se s tím vším mám poprat? Jsem zvyklej jen nadávat a hádat se… Vážně nevím, co po mě chceš! Do hajzu… Asi mi exploduje srdce, a můžeš za to ty!“
Držel jsem si ruku před očima, protože jsem cítil, jak mi vlhnou. Nebylo to pro mě vůbec snadný a on mi to jen stěžoval. Vždy mi dělalo problém zvykat si na nějakou změnu, a tohle byla kurevsky obrovská změna.
„Ukliď to! Chci být s tebou, jen… Je to velká změna a já nejsem zrovna hodnej kluk. Zničím tě… Tak jak jsi řekl ty a i ta gorila… Nikdo mě nechce, tak proč najednou ty? A proč ses pral? Tys to poslouchal? “
Ayano
Stál jsem před Taishim s čistým povlečením v ruce a poslouchal jeho proslov.
Nějak toho bylo na mě moc. Sedl jsem si do křesla a musel si to v hlavě srovnat, abych věděl, co mám odpovědět.
„Tak vezmu to popořadě. Kdybych na něco zapomněl, tak mě oprav. Takže za prvé: Ty konkrétní prášky ti může nacpat jedině psychiatr, a s ním budeme mít schůzku a řekneme si co a jak. Všichni tři. Za druhé: Ten nový doktor má ordinaci jen o tři ulice dál, takže daleko není a navíc, první pomoc ti když tak dám. V tom není problém. Za třetí: Nepral jsem se. Jen jsem mu dal jednu ránu dveřmi a dvě pěstí. A musel jsem utéct, protože kdyby se vzpamatoval dřív, než jsem utekl, nejspíš by ze mě byl mastný flek na cestě před ordinací. A za čtvrté: Ano, poslouchal jsem váš rozhovor za dveřmi. Ne, že bych na to byl hrdej.“
Konečně jsem se nadechl a s úsměvem se na Taishiho podíval.
„Zapomněl jsem na něco?“
Taishi
„Jo, opět ses záměrně vyhnul odpovědi na poslední otázku, ale na to jsem si už zvykl. Jen… Vážně nemám rád změny. Jen chci vědět, že když se něco stane, tak se o mě postaráš jako lékař. Nechci s Yakuza věcmi chodit jinam, nikdo by to nepochopil, jen ty. A když už ošetřuješ všechny ostatní, mě bys mohl taky, pokud to teda nebude proti tvému rozhodnutí.“
Zvedl jsem se a přešel k němu. Chvíli jsem se jen na něj díval, ale potom si mu sedl na klín a přitulil se k němu.
„Píchá bráchu. Jedinýho člověka, kterýho mám v rodině rád… Díky,“ dal jsem mu pusu na tvář a víc se na něj natiskl.
Ayano
V duchu jsem si znovu přehrával Taishiho proslov. Poslední otázku? Tu jsem mu přece zodpověděl. Vždyť jsem mu řekl, že jsem poslouchal za dveřmi. A vlastně jsem mu neřekl, proč jsem se pral.
„No, pral jsem se právě proto, co ti řekl a udělal. A taky jsem ti už řekl, že mi na tobě záleží. Ber to jako vyznání lásky, Taishi, jinak to neumím. Nikdo mě to nenaučil,“ přitáhl jsem si ho víc do náruče a opětoval mu polibek.
Jeho tělo příjemně hřálo a já si na moment pomyslel, jestli nemá horečku. Měl bych někdy vypnout a nemyslet jen doktorsky.
Ale to, co potom řekl, a když jsem si vzpomněl na jejich potyčku, mě zarazilo.
Nezdálo se mi, že by ta gorila byla nějak přátelská. A takhle, jak mluvil on, se nemluví o nikom, koho člověk miluje.
„A tvůj bratr… Myslíš, že jeho zájem opětuje?“ zeptal jsem se, protože to mi opravdu vrtalo hlavou.
Dobře vím, že Ryu není tak průbojný jak Taishi. Že i přes své zvučné jméno a to, že se narodil jako první, je daleko slabší, než Taishi. On je ten, který vládne mozkem a ne svaly.
„Zajedu k vám a podívám se na něj. Možná mi něco řekne.“
Taishi
Záleží mu na mě? Vážně je to vůl…
Ještě jednou jsem ho políbil, než jsem si dal dohromady odpověď.
„Víš, jaký je. On je jiný než já. Hodný… Milý… Má mě rád, i když jsem se choval takhle a nikdy mě neodsoudil. Vždy mi donesl hamburgery, když mi táta odmítl dát jídlo, protože jsem ho zas nějak nasral. Je snadno ovlivnitelný, a každý si s ním může dělat, co chce, pokud mu nějak pohrozí. Není konfliktní, vlastně jsem ho ani jednou neslyšel se hádat, nebo být sprostý. Ale ta gorila… Nikdy jsem ho neměl rád. Ani mu neříkám jménem, protože ho prostě neberu… Nějak mi vadí, jen nevím proč. Jak kdyby mi někdy v životě ublížil,“ povzdechl jsem si a chytil to prostěradlo, abych ho hodil na zem a ono mi nezavazelo.
„Mám o něj strach. Určitě s ním nebyl, dokud jsem byl v domě. Jediný, co mě napadá je, jak jeli za mou rodinou. Jinak by mi to řekl, ale teď jsem ho vůbec neviděl. Nechci, aby se mu něco stalo. On… Je tak křehký. Mozek má, ale nechápe běžné věci. Není prakticky vůbec použitelný. Je to srábotka, když na to přijde. Co když… Já tu napuchlou svini zabiju. Fakt,“ tiskl jsem se na Ayana, jak kdybych ho nikdy nechtěl pustit.
Konečně… Potom všem, jsem dostal šanci být s ním. Nechci to zkazit.
Ayano
„Zítra za ním zajedeme. Teda pokud ti nebude vadit, že pojedeš domů. Stejnak by ses tomu neměl vyhýbat, i když jsem tě vzal k sobě. Pořád je to tvoje rodina.“
Podsadil jsem víc pánev, aby se Taishi mohl lépe usadit. Hladil jsem ho po zádech a užíval tu tuhle vzácnou chvíli, kdy přišel, sedl si mi na klín a tiskl se na mě. Nenadával mi, nemlátil mě. Tohle pro mne bylo poprvé a vzácné.
Snad automaticky moje ruka sjela níž a zasunula se pod triko, aby pohladila jeho napnutý zadeček.
Bože, zase myslím na prasárny a v tuhle chvíli se to nejspíš nehodí.
Kruci…
Přesto jsem ruku nechal tam. Pohodlně jsem se opřel a zadíval se Taishimu do očí.
Jeho pohled byl čistý, jak už dlouho ne. Líbilo se mi, co jsem viděl. Byl to pohled spokojeného člověka, ale se starostí o někoho blízkého.
„Umíš namalovat autoportrét? Moc rád bych tvůj měl u sebe v ordinaci. Líbilo by se mi to víc než fotka.“
Taishi
„Jo… To bude fajn, když tam budeš se mnou, a když tak mě uklidníš, až se zase do sebe s tátou pustíme,“ mírně jsem se pousmál a pohodlněji se usadil.
Cítil jsem tu jeho nenechavou ruku, jak mi vjíždí pod tričko a moc jsem si to užíval.
Je to prostě moje starý prase. Ojel by mě kdykoliv a mě se to líbí.
Ale potom jsem se nad poslední větou rozesmál.
„Hahahaha… Já a autoportrét? Sám se sobě nelíbím, a ještě se mám kreslit? No tak fajn, ale nic neslibuji. Co takhle karikatura? Nebo kreatura?“ to mě fakt pobavilo.
Jenže mě zároveň těšilo, že se o mě zajímá. Nějak jsem se cítil v bezpečí.
I já jsem se dotkl jeho holé kůže, když jsem mu rozhrnul yukatu a ukázala se jeho hruď. Jemně jsem přejížděl po té hladké linii, a přitom se mu nepřestal dívat do očí. Provokoval jsem ho a čekal, jak dlouho to vydrží. Lákal mě… Asi nikdy tohle mezi námi nezmizí. Tak silná přitažlivost, že bych pod ním zůstal věky.
Ayano
„Už se těším, až tě budu mít pořád na očích,“ usmál jsem se nad představou, že Taishi bude viset u mě v ordinaci a budu se moct na něj kdykoliv podívat.
Rozhrnul mi yukatu a svýma teplýma a jemnýma rukama hladil mou hruď. Bylo to moc příjemné a rozhodně jsem si to užíval.
Také mé ruce už nezůstaly nečinné. Opečovával jsem jeho zadeček. Hladil ho, mačkal ho a sem tam jsem prsty zavadil o jeho dírku. Nebyl to zas takový problém se tam dostat, když seděl rozkročmo a půlky měl pěkně od sebe.
Jednu ruku jsem však na moment zasunul mezi nás, abych rozvázal pásek yaukaty.
„Víc, Taishi,“ nahnul jsem se k němu a naznačil, kam se má jeho ruka posunout.
Byl tak blízko, když se mi stále díval do očí, že jsem neodolal. Olízl jsem mu bradu, lícní kost a rty a pak jazyk zasunul do jeho pootevřených úst.
Taishi
Protože jsem byl kromě toho trička nahý a rozkročmo jsem na něm seděl, nebyl problém cítit všechno, co mi dělal. Mírně jsem se od něj odsunul, abych udělal mezi našimi těly prostor, a tím i víc odhalil můj nahý zadek. Moc jsem to chtěl… Asi pořád… Tak moc se mi to líbilo a uklidňovalo mě to. Bylo to zvláštní, ale ve chvíli, kdy se se mnou miloval, jsem byl nejklidnější.
„Víc, Ayano,“ otřel jsem se o jeho břicho, když jsem ještě víc rozhalil jeho Yukatu.
Mírně jsem se nadzvedl a ukázal mu, že ho chci v sobě. Hodně hluboko… Hodně tvrdě… Abych zapomněl na to, že vůbec žiju.
Tělo se mi chvělo vzrušením a vše se ve mně tak svíralo, že i dýchat byl problém. Byl jsem naprosto a hluboce zamilovaný do tohohle šmejda, který ani neuměl říct, jestli mě miluje. Ale tím co dělal, mě ujistil, že je to jediný, co chci.
Otřel jsem se o jeho tvář a jazykem mu olízl krk až k uchu, s kterým jsem si pohrál. To stejně jsem udělal na druhé straně a přitom se rukou stále pohyboval po jeho dokonalé pokožce.
Ayano
Přivíral jsem oči, když o mě Taishi pečoval. Byla to příjemná změna a já si to rozhodně užíval.
Jeho ruka si pohrávala s mým penisem, kterému se tohle rozhodně líbilo. Tvrdnul pod každým otřením víc a víc. Můj dech se zkracoval a zrychloval s tím, jak se na mě hrnulo to neskutečné vzrušení. Ten pocit, mít ho takhle blízko sebe, vědět, že mi za to neurve hlavu, beztrestně se ho dotýkat a nechat ho, aby se on dotýkal mně, byl prostě nepopsatelný.
Hladil jsem ho všude po těle, občas jsem se zastavil u jeho bradavek, abych i ty potrápil a se zalíbením se díval, jak to Taishi prožívá.
Bylo to tak silné, že jsem už měl co dělat, abych to neukončil do jeho ruky.
Ještě víc jsem se podsunul a znovu položil ruce na jeho dokonalý zadek. Roztáhl jsem víc nohy od sebe. Tím se víc odhalila i Taishiho dírka.
„Nemám… nevím kde je… gel,“ zavzdychal jsem do jeho úst, když se ve mně všechno stáhlo a já musel vynaložit všechny své síly, abych se neudělal jen tak naprázdno.
Chtěl jsem jít do něj. Užít si to naplno, byť by to byla jen chvilka. Cítit to jeho horko, pulsování, svírání jeho zadečku…
Taishi
Byl jsem úplně mimo, když jsem cítil, že mě chce stejně, jako já jeho. Nedalo se to vydržet a mě bylo jedno, jak to bude…
Mírně jsem se ještě víc nadzvedl a naslinil si prsty, když řekl to s tím gelem. Okamžitě jsem si tím namířil na dírku a navlhčil si jí. Se zbytkem jsem přejel po jeho penisu, aby i on víc klouzal. Přitom jsem se díval, jak je jeho tvář plná vzrušení a ta má musela být taky, jak jsem byl nažhavenej.
„Ser na to… Udělej mi to takhle…“ zašeptal jsem, když jsem se pomalu nasouval na jeho naběhlý úd.
Byl tak tvrdý a pevný, že nebyl problém ho skoro nedržet. Jeho velikost… Nikdy mě to nepřestane udivovat, jak je silný a tím mě tak vyplňuje, že nemůžu z té rozkoše ani dýchat.
„Ayano… Vážně… Tě miluju,“ zasténal jsem, když se to na mě tak silně valilo, že jsem se začal sám nadzvedávat a užívat si naše milování.
Bylo to tak jiné… Tak zvláštní… Skvělé…
Začal jsem ho líbat a přitom nepřestával vysedávat z jeho klínu. Naprosto mě to pohltilo…
Ayano
Viděl jsem všechny svaté a málem vypustil duši, když Taishi dosedal a já v něm pomalu mizel.
Zatnul jsem prsty do jeho boků a přidal pár červených fleků k těm, co tam ode mne měl už z minula.
Zapřel jsem hlavu o opěradlo a s pohledem upřeným do stropu, kdy se mi před očima občas mihla Taishiho tvář, jsem se naprosto oddal všemu.
Sem tam jsem mu svým bezděčným pohybem vyšel vstříc, ale opravdu to nemělo mít dlouhého trvání, jak moc jsem na něj byl nažhavený.
„Tai,“ zasténal jsem a sevřel ještě víc jeho boky. „Můžeš… klidně… kousat.“
Byl jsem naprosto v prdeli. Zapřel jsem pevně paty o podlahu. Začal jsem určovat tempo Taishiho vysedávání. Postupně jsem ho donutil zrychlit. Nevěděl jsem, kdo v tu chvíli jsem, protože jsem se v tom zcela ztratil.
Cítil jsem to napětí, které se stupňovalo, a já čekal jen na ten poslední impuls, který by mě poslal ještě dál, než do prdele…
Taishi
„Hmm… Zvrhlej… Ayano,“ usmál jsem se a zakousl se mu do rtu, který jsem následně omluvně olízl.
Hezky pomalu jsem ho kousal všude po krku. Když jsem cítil to, jak si mě ten skvělej pocit vzal, už jsem se nebránil ničemu. Stáhl jsem si ruku mezi naše těla a jen párkrát přetáhl kůžičku přes žalud, než jsem na si na Ayana tvrdě nasedl až ke kulkám. Sperma ze mě vystříklo tak rychle, že jsem myslel, že v tu chvíli ani nejsem.
Slastně jsem vzdychal a propínal se proti němu, jak jsem si dopřával ještě jeho tvrdost v sobě. Orgasmus se mnou převaloval a jak láva mě celého spaloval na troud.
„Ayano… Kurva… Jo… Ach… Haaa… Ach...“
Byl jsem jeho… Celý a bylo mi jedno, kdo to slyší. Já byl naprosto spokojený.
Ayano
Jeho zuby na mém krku…
Projel mnou pocit mrazení a horka zároveň. Jeho rychlé dosedávání spojené s tímto posledním impulsem, znamenaly jediné.
Propnul jsem se proti Taishimu a s hlasitým oddechováním jsem do něj cpal celou svojí várku semene. Pěkně po dávkách, dokud bylo co.
Jeho svěrače pracovaly ve stejném rytmu, s jakým dopadalo jeho sperma na mé břicho. Byl jsem úplně v háji a nedokázal jsem se jakkoliv ovládat. Nechal jsem tomu volný průběh…
Byl jsem naprosto mimo a bylo mi to jedno. Prostě jsem si to užíval plnými doušky.
Černo, které jsem na moment měl před očima, se postupně rozplynulo a já se díval do Taishiho tváře.
Byl to nepopsatelný pohled. Byl tak krásný, že i to prodloužilo o pár vteřin i orgasmus, který jsem právě prožíval.
Stáhl jsem mu triko, abych se mohl kochat i pohledem na jeho nahé tělo, které teď bylo moje.
Tak dlouho jsem na tohle čekal. Tolikrát jsem si tohle představoval, když jsem Taishiho ošetřoval a já se ho mohl dotýkat pouze jako doktor.
Teď ho mám a je můj. Tohle jsem chtěl už strašně dlouho…
„Miluji tě,“ hlesl jsem tiše.
Pevně jsem ho objal a přitiskl jeho horké tělo na mé, aby tohle spojení bylo dokonalé.
Taishi
Políbil jsem ho, když jsem cítil, jak mě plní a naprosto mě to uchvátilo. Ale… Ale co následovalo.
Úplně jsem se roztřásl a nechápavě se na něj díval. Chvíli mi trvalo, než mi jeho slova došly… Ta, o kterých jsem pochyboval, že mi je někdy řekne. Ale…
„Kreténe… Tak dlouho jsem na to čekal…“ mírně jsem ho praštil do hrudi a potom vedl hlavu, abych ho mohl políbit.
Chytil jsem ho za tvář a jemně ho pohladil, až mě jeho jemné strniště pošimralo na dlani.
„Líbej mě… Prosím,“ díval jsem se na něj a nechápal, jak se do mě mohl zamilovat.
Ayano
Kruci… Já to vážně řekl? Kde se to ve mně vzalo?
Ale… Byl jsem rád, že to slyšel, protože je to pravda. Nevím, jestli budu schopen to říct znovu. Nějak to neumím. Možná, když bude náš sex vypadat nějak podobně, jako teď, tak mu to řeknu pokaždé, když hormony štěstí zaplaví můj mozek a tím vypnou veškeré mé zábrany a sebekontrolu.
Ale to je jedno…
Poslechl jsem ho a líbal se s ním. Jeho jemný jazyk se otíral o můj, střídavě v mých a v jeho ústech, jako bychom se nemohli shodnout, kde je lépe.
Pocit příjemného uspokojení a nastupující únavy se míchal s tím, jak moc jsem ho chtěl mít u sebe a nepouštět ho.
Držel jsem ho a klidně bych v tom křesle s ním takhle usnul.
Po chvíli jsem ho chytil za vlasy na zátylku a odtáhl ho od sebe.
„Musím … se okoupat… musíme oba“ pohladil jsem ho po břiše, na které se přichytilo jeho sperma, když se o mě opíral.
Taishi
Líbal jsem se s ním s takovou odevzdaností, že by mi mohl udělat cokoliv a já bych to přijal.
„Jo… A mám i hlad. Uděláme něco? Nebo objednáme?“ usmál jsem se a pomalu se z Ayana zvedl.
Když jsem cítil, že ze mě vyklouzl, jen jsem nespokojeně mlaskl, protože by se mi líbilo ho mít v sobě pořád.
„Co tak jít do vany spolu?“ zamířil jsem do koupelny a cítil, jak mi na stehno stéká jeho sperma. Bylo to tak… Vzrušující.
Vešel jsem dovnitř koupelny a dal špunt do vany, aby se mohla napustit. Vodu jsem zvolil hezky teplou, a když byla vana skoro plná, tak jsem do ní vlezl. Čekal jsem na něj, jestli přijme moji nabídku, nebo radši zvolí pohodlí.
Ayano
Díval jsem se za Taishim, jak odchází. Klidně by se tu mohl takhle nahý promenádovat celý den a pořád se mi bude líbit.
„Něco objednáme, nechce se mi vařit, na to jsem moc unavený,“ zavolal jsem za ním a pomalu se zvedl z křesla.
Podíval jsem se na odhozené prostěradlo a na postel.
Kašlu na to. Nechce se mi to povlíkat. Jen jsem ho zvedl a uložil na křeslo. Už jsem mířil do koupelny, a když jsem procházel chodbou, telefon, položený na botníku začal zvonit.
Stanley… zaskřípal jsem zubama, když jsem viděl jeho číslo na displeji.
„Doufám, že jsi v posteli a nikde se necouráš. Jestli ano, nechám tě znovu převézt do nemocnice.“
Zaraženě jsem poslouchal, co má na srdci.
„Zbláznil ses? Do Anglie ve tvém stavu? Je to teprve dva dny, co máš po operaci. Kdy chceš letět? Všichni? Vždyť jste dobití do jednoho… Zítra?“
Promnul jsem si kořen nosu a pak rezignovaně odpověděl.
„Dobře, nachystám vám průvodku pro lékaře v Anglii a léky. Někoho si proto pošli. Bez toho vás nikam nepustím.“
Zaklapl jsem telefon a odložil ho zpátky. Jednou ho asi vlastnoručně zabiju. Ale aspoň budu mít na chvíli o čtyři problémové pacienty méně.
Vešel jsem do koupelny, yukatu pověsil na háček a pak si rovnou vlezl do vany, aniž bych nad něčím přemýšlel. Usadil jsem se naproti Taishimu a pohodlně se opřel.
„Ráno musím nachystat nějaké papíry a pak jak přijedeš ze školy, tak bychom jeli k vám domů, co?“
Taishi
Spokojeně jsem se natáhl k Ayanovi a vsunul se do jeho náruče, když si přisedl ke mně.
„Ta druhá věc se mi nelíbí, ale kvůli bráchovi to beru. Doufám, že bude doma, a ne s ním… Nebo. Vážně mě zajímá proč? Proč zrovna Ryu a hlavně… Co má ten sráč v plánu.“
Nespokojeně jsem plácl do vody, až jsem Ayana nahodil. To mě samozřejmě pobavilo a začal jsem na něj cákat jen tak z legrace.
„Když ty budeš mít mě v ordinaci, chci tebe jako akt doma. Bereš?“ usmál jsem se a políbil ho.
Nějak se mi nechtělo přestat s tím, že se ho dotýkám jazykem. Tak dlouho jsem nemohl, teď to bylo konečně dovolené.
Ayano
Jak malé děcko… Ale pobavilo mě to, když na mě cákal vodu a smál se tomu. Někdy není na škodu zahodit ten dospěláckej výraz a chovat se bláznivě.
Párkrát jsem po něm taky cáknul vodu, a když se pak přiblížil a políbil mně, nechal jsem ho. Líbilo se mi to… Asi se s ním budu líbat místo snídaně a večeře…
Usmál jsem se nad tou představou.
„Uvidíme, co nám Ryu řekne, bez toho nemáme nic a nechci zbytečně nikoho obviňovat. Jediné, co mě napadá, je, že by se chtěl dostat do vaší rodiny, zvlášť když ty odmítáš pokračovat ve vašem rodinném podniku a jako jeden z nástupců. Je fakt, že je to hlavně na Ryu, protože je první. Ale vždycky se s druhým synem počítá taky.“
Hladil jsem Taishiho po mokrém těle a užíval si tu pohodu, která tu panovala. Jenže jsem byl taky unavený a to se začínalo projevovat čím dál víc. Blížila se šestá hodina, a ač normálně chodívám spát později, tentokrát jsem už opravdu cítil, že je čas navštívit postel. Přeci jen toho bylo za poslední dny víc než dost.
„Taishi, jsem unavený. Nebudu jíst, nemám hlad, ale jestli chceš tak něco objednám k jídlu, nebo můžeš zaklepat na Mieko. Já si půjdu lehnout. Můžeš se nastěhovat ke mně do postele, a pokud ještě nemáš dost,“ pohladil jsem ho mezi nohama, „můžeš se dívat, jak spím a u toho se klidně můžeš udělat. Jen bych poprosil o jednu věc. Dobře jsi poznal na vlastní kůži, jaký jsem, když mě vzbudíš a nejsem odpočinutý. Tak mě prosím nebuď. Jen pokud by šlo o zdraví. Stačí mi pár hodin spánku, ale nerušeného.“
Chytl jsem Taishiho pod bradou a podíval se mu do očí. Usmál jsem se a políbil ho jako omluvu za to, že opravdu nemám tolik energie jako on. Aspoň ne teď…
„Ty bys měl taky odpočívat. Jsi samá modřina a tvé tělo se musí dát do pořádku.“
Taishi
Jen jsem se usmál a polibek mu vrátil.
„Jsem vážně vůl,“ pobaveně jsem si promnul půlky, až mi ještě trochu jeho sperma vyteklo ven.
Radši jsem namydlil houbu a hezky pomalu ho omyl, aby se nemusel ještě víc namáhat. Potom jsem omyl sebe, ale to jen v rychlosti a vyšel ven z vany. Osušil jsem se a zabalil do ručníku, abych se mohl převléct v pokoji.
„Jídlo si objednám, to je v pohodě. Znám tvou adresu až příliš dobře. Za Mieko vážně nepůjdu, stačilo mi, jak složila toho prcka. Jen se potom půjdu podívat na Kai, než pro něj dorazí otec, před chvílí mi psal, tak ho jen zkontroluji. Jo a…“
Ještě jsem se vrátil a políbil ho.
„Jsi přímo k sežrání, když tě někdo probudí,“ zlověstně jsem se uculil a odešel do pokoje, abych na sebe hodil čisté tričko a trenky. Vybral jsem si jen lehké tepláky, aby mi to nezavazelo a vytočil číslo na jednu dobrou restauraci, která měla i donášku do domu. Stejně jsem objednal pro dva, i když řekl, že nic nechce. Nenechám ho přeci hladovět. Teď… Když je můj.
Ayano
Nechal jsem Taishiho, aby mě umyl. Bylo příjemné, když se o mě takhle staral. Ještě chvíli jsem seděl ve vaně, a když odešel z koupelny, smyl ze sebe mýdlo a pak konečně vylezl ven. Jen narychlo jsem se otřel, hodil na sebe yukatu a zamířil rovnou do postele.
Byl jsem opravdu unavený a od spánku mě neodradil ani fakt, že je teprve půl sedmé a mám v domě objekt své touhy.
Lehl jsem si do postele. Ještě jsem si v hlavě stihl přehrát, co všechno musím druhý den zařídit a už mě přemáhal spánek. Usnul jsem tak rychle, že jsem se nestihl ani zakrýt.
Taishi
Jen jsem se zasmál, když sebou praštil do postele a jak na lusknutí prstů vytuhl. Měl toho dneska moc a já mu zrovna nepomohl. Je to lékař a jako takový neustále někomu něco spravuje. Možná bude lepší, když už nebude můj doktor, protože by to nebylo sexuální, ale lékařský a to teda ne. Vím, že když mi něco bude, tak tu je. Že mě ošetří… Pomůže… Už jsem se nebál, když jsem věděl, že je se mnou.
Došel jsem k němu a přikryl ho, protože byl na posteli rozvalenej jak medvěd. Dal jsem mu pusu na čelo a zmizel z pokoje, aby si odpočal.
Zrovna přivezli jídlo, tak nebyl problém si ho vyzvednout a najíst se. Sice sám u stolu, ale přece jen, jsem byl na to zvyklý. Potom jsem se vydal rovnou za Kai.
„Čau… Tak jak je?“ řekl jsem hned, co jsem vešel do pokoje.
„Dobře… Tahle bitka se mi vyplatila…“ usmál se Kai a naznačil, abych šel k němu.
„Přijedou pro tebe? A jak vyplatila?“
„Jo, za chvíli. Ale… Asi tu budu častěji.“
„Ty… Tak to vyšlo oběma, co?“ zasmál jsem se a přisedl si k němu na postel.
„Vážně… Tak to je super. Zítra normálně do školy jdu, tak tě tu vyzvednu hned ráno, ok?“
„Ok,“ ještě chvíli jsem tam seděl a kecal s ním.
Potom jsem se vrátil do postele a zalezl za tím zvířetem, které by neprobudil ani kulomet. Během chvíle jsem usnul vedle něj.
Ayano
Spal jsem jak zabitý a nevzbudilo mě ani to, když přišel Taishi do postele.
Brzy ráno mě však probudil hlad a taky jsem potřeboval na záchod. To druhé bylo akutnější, tak jsem v tichosti zmizel na toaletu.
Bylo teprve pět hodin, ale já už nějak nemohl zabrat. Opravdu jsem se dobře vyspal.
I ten pocit, že nejsem v posteli sám, k tomu pomohl. Vrátil jsem se do ložnice a zatáhl závěsy, aby Taishiho nebudilo slunko dřív, než by bylo nutné. Oblékl jsem si sportovní oblečení a než jsem vyšel ven, sklonil jsem se k němu, jemně ho pohladil po vlasech a políbil. Srovnal jsem mu peřinu, kterou měl skopnutou až k nohám postele a pak se tiše vytratil z ložnice.
Napil jsem se džusu a pak vyběhl ven, abych si dal své pětikilometrové kolečko.
Když jsem se vrátil, Taishi ještě pořád spal. Ale já se už pomalu chystal do práce. Konečně jsem se pořádně nasnídal z toho, co mi včera objednal, i když jsem nic nechtěl. Potěšilo mě, že na mě myslel a tak jsem zbytek času věnoval tomu, že jsem mu nachystal snídani.
V sedm hodin jsem už seděl v ordinaci a procházel karty těch čtyř výtržníků a psal jim zprávu pro doktora v Anglii. Doufám, že je aspoň seřve za to, jak jsou nezodpovědní.
Taishi
Spalo se mi hezky… Opravdu jsem byl rád, že jsem s ním a poprvé mám někoho, koho vážně uznávám. Vlastně jsem s nikým ještě nechodil, takže tohle pro mě byla novinka, abych to hned neposral.
Probudil mě budík, který řval jak kráva. Okamžitě telefon letěl na druhou stranu a já vstal. Naštvaně jsem se opláchl v koupelně a hodil na sebe uniformu. Kai mě, díky bohu, vážně vyzvedl a škola proběhla celkem v klidu. Jen jsem se neloučil s Ayanou, protože bych neodešel a zatáhl ho zpět do pokoje.
Když celodenní marast ve škole skončil, tak mě Kai ještě hodil domů. Nedal se odbít a šel se mnou i do ordinace, aby viděl sestřičku. Bylo to roztomilé…
„Ahoj zlato, jsem doma,“ usmál jsem se na Ayana a vrazil mu rychlý polibek, když jsem si sedl na jeho pracovní stůl a za kravatu si ho přitáhl k sobě.
Ayano
Pro papíry přijel jeden z bodyguardů Tua. Nejspíš ti čtyři nemají čas, nebo se bojí, že bych je zase seřval. Předal jsem mu to a nechal vzkázat, ať nezapomenou Stan a Samuru jít na vytažení stehů do dvou dnů.
Den utekl poměrně rychle, a když jsem uslyšel, že se Taishi vrátil ze školy, měl jsem už prázdnou ordinaci.
Vešel, jako by se nechumelilo a rovnou se usadil na mém stole.
„Sedíš mi na papírech,“ upozornil jsem Taishiho, který měl pod zadkem zdravotní kartu jednoho pacienta.
Opětoval jsem mu však polibek a usmál jsem se na něj.
„Vidím, že dneska všechno v pohodě, co? Nikdo nekrvácí, nikdo si nenese hlavu pod paží,“ pohlédl jsem na Kaie, který přešlapoval mezi dveřmi a nenápadně pokukoval kolem.
„Mieko!“ zavolal jsem na sestřičku, která právě uklízela vedlejší vyšetřovnu. „Máš tady pacienta na kontrolu. Podívej se mu na to, a když tak mu to převaž. Já půjdu k Hasegawovým, tak to tu potom zamkni, prosím tě.“
Vytáhl jsem kartu zpod Taishiho zadku a schoval ji do kartotéky.
„Tak pojď, jen se osprchuji a převleču, a můžeme jít.“
Taishi
Líbilo se mi, že sice byl přísný, ale polibek mi opětoval, a ještě pomohl Kaiovi, kterej se k ničemu neměl. Asi jsem měl na něj špatný vliv, což nebylo tak špatný, když byl pořád tak klidnej.
„Jo…“ usmál jsem se a šel za ním, když zamířil do bytu.
„A taky… Díky za Kai, je to trochu tydýt, když je zabouchlej.“
Hned co jsme vešli, natlačil jsem ho na stěnu a políbil. Líbilo se mi ho tahle mít. Byl jsem vážně jak posedlej.
Radši jsem se od něj oddálil a šel do pokoje, protože jsem se potřeboval osprchovat a převlíct. Už během cesty jsem si sundával věci, které jsem nakonec hodil přes židli, abych si to nepomačkal a nahý zamířil do sprchy.
„Jdu se osprchovat, přidáš se?“ usmál jsem se a provokativně zavrtěl zadkem, když jsem zacházel dovnitř koupelny.
Ayano
Byl jsem zaskočený, když mě Taishi natlačil na zeď a vynutil si polibek. Ale… Už jsem ho chtěl chytit, když mi hned na to utekl.
Zmetek…
„Říkal jsem, že se musím osprchovat! Byl jsem první!“ zavolal jsem na něj.
Ale než jsem se vzpamatoval, on už vycházel z pokoje nahý a šel do koupelny.
Ve svlíkání je opravdu rychlý.
Zašel jsem do ložnice, sundal si doktorské hadry a také zamířil do koupelny.
„Jasně že se přidám,“ natlačil jsem se na Taishiho.
Chytl jsem sprchovou hlavici a pustil na nás vodu.
„Je tu jen jedna stolička, musíme si losnout, kdo bude první.“
Taishi
To, jak se na mě natiskl, okamžitě vzbudilo mou touhu po něm.
„Tak… Můžeš si sednout ty a já na tebe… Nebo… Tak času máme přeci dost, ne?“
Usmál jsem se a trochu se od něj odstrčil, abych se mohl mírně předklonit a opřít se o stěnu před sebou. Tím jsem na něj hezky vyšpulil zadek a mezi půlkami mi protekla teplá voda. Bylo to, jak kdyby mě pohladil prsty a okamžitě s nimi projel až k mé dírce.
„Tak jak?“ provokativně jsem zavrtěl zadkem a doufal, že mě po něm pořádně plácne, až mi zčervená.
Stejně jsem měl rád, když byl na mě drsnější a podle všeho i on.