Aki
Musel jsem neustále myslet na to, že by Kuro mou prosbu mohl splnit, i když jsem v to ani nedoufal. Oblékl jsem si kalhoty a dlouhé černé kimono, které mělo všude po sobě světle stříbrné větve, ve stylu květinové slavnosti. Decentní a velmi hezké. Sice stálo víc, než jsem si myslel, ale zase ho určitě někdy využiji. Upravil jsem si i vlasy a navoněl, aby mi Kuro nemohl odolat.
„Zlato, jsi tu? Tak, co ty na to?“ otočil jsem se kolem dokola, abych ukázal Kurovi celé své oblečení.
Ale když jsem se na něj otočil a viděl ho…
„Jsi nádherný. Wau… Nemám slov,“ došel jsem až k němu a přitáhl si ho pro pořádný polibek.
Kuro
Zůstal jsem jak u vytržení, když jsem uviděl Akiho v kimonu. A když se ještě otočil... Ve své představě jsem mu ještě připásal katanu, a opravdu to bylo dokonalé.
„Nejsem tak hezký jako ty. Tobě to vážně moc sluší a nevadí, že jsi vysoký. Právě proto ti to sluší dvakrát tolik,“ odvětil jsem mu, když mě konečně přestal líbat.
Přivřel jsem oči a natáhl jsem jeho vůni. S tou kolínskou a mou představou byl prostě dokonalý. Ne... On už dokonalý je.
„Mám strach se v tom posadit, nebo tě obejmout, abych to nepomačkal. Je to vážně nádhera mít na sobě něco takového,“ odložil jsem věci a roztáhl jsem ruce.
Nejraději bych se takhle oblékal častěji. Opravdu se mi tradiční kimona moc líbila.
„Nevadilo by, kdybych si koupil aspoň jukatu? Vážně se mi to moc líbí,“ došel jsem ke svému batohu a vytáhl z něj peněženku.
Ale v tu chvíli jsem se zarazil. Já ani nevím, jestli to má někde kapsy...
Aki
Došel jsem ke Kurovi a nahnul se k němu, když byl mírně předkloněný.
„Tohle je taky moc hezká poloha… Zlato, neber si peníze, já kapsu mám a beru je. Co se týká tohohle, co máš na sobě… Koupil jsem ti to před momentem od syna majitelky, protože...“ jemně jsem ho pohladil po pozadí.
„Jsi naostro, že?“ usmál jsem se, když jsem pod těmi vrstvami neucítil trenky.
„Mohlo by se to při mojí nadrženosti zašpinit. A taky… Rád tě v tom občas uvidím. Říkal, že tenhle byl celkem nový a moc nenošený. Před slavností jej nechali vyčistit, takže cena byla taky v pohodě,“ přitáhl jsem si ho pro polibek, ale netrvalo to moc dlouho, než na nás syn majitelky zaťukal.
„Můžeme vyrazit? Odvezu vás i druhý pár mojí dodávkou. Vezu i květiny, takže se to hodí,“ pousmál se na nás, když jsme vyšli z pokoje a vydali se dlouhou chodbou na parkoviště.
Kuro
Byl jsem překvapený, a to hned dvakrát. Poprvé, když mě pohladil po zadku a hned poznal, že jsem si pod to nic nevzal. Tak jak jsem se předtím styděl, při převlékání, tak teď jsem měl uši červené jak semafory. Polilo mě horko, protože mi tím Aki znovu připomněl, že takhle vlastně půjdu ven. Nejspíš budu mít pocit, že se mi všichni prohlíží a rentgenují, protože budou vědět...
A druhé překvapení bylo, když řekl, že tohle kimono odkoupil. Tenhle víkend je prostě ten nejlepší, nejkrásnější, jaký jsem zatím kdy zažil. Aki mě zahrnoval pozornostmi, dárky, a já jen mohl zírat s otevřenou pusou. Jenže... neměl jsem mu to, jak vrátit. Taky bych mu chtěl něco dát. Aspoň něco malého, co by mu připomínalo naše první výročí. Jenže poprosit ho o peníze a z toho mu něco koupit, to jsem vážně nechtěl.
Nakonec jsem z peněženky nenápadně vytáhl pár bankovek a zastrčil je za obi. Doufal jsem, že je pevně uvázané a peníze neztratím.
Nasedli jsme do připravené dodávky. I ti dva, co tu s námi byli, byli převlečení, a také i jim to moc slušelo. V autě to nádherně vonělo květinami a já se už vážně nemohl dočkat, až dojedeme na místo.
Aki
Cesta nebyla daleká a docela pěkně se v té dodávce jelo. Když jsme přijeli, vše tu již ožilo. Tisíce lidí se tu procházelo v tradičních kostýmech, a z každého koutu voněla ty nejlahodnější jídla, která jsem hodlal ochutnat.
„Tohle je hlavně o ochutnávání jídel, které se speciálně na tuto slavnost připravují. Od čerstvě pečených sladkých brambor, po nejrůznější plněné knedlíčky… Je z čeho si vybírat. Já odejdu ke stánku, a určitě se brzo uvidíme. Jistě nás nepřehlédnete,“ pousmál se majitelčin syn a nechal nás napospas dlouhým cestičkám vedoucím s různým stánkům.
„Už se těším. Tak, kam prvně? Zkusíme nějaké hry? Třeba chytání rybek papírovou síťkou? Nebo něco ochutnáme?“ ukazoval jsem rukou na různá místa, odkud na nás různě volali, abychom přišli a mohli si užít tuto nádheru.
Kuro
Byla to paráda. Byl jsem z toho jak u vytržení a chtěl vidět opravdu všechno. Měli jsme ještě chvilku čas, než měl začít průvod, tak jsme procházeli mezi stánky, a já nevěděl co dřív.
„No, určitě si to chci zkusit, ale rybičku domů nechci,“ zamířil jsem hned k nádrži s rybkama. „Neumím se o ně starat a bylo by mi ji líto. Spíš bych ji chtěl dát Ritě, ale to taky nemůžu. Jak by doma vysvětlila, že si přinesla rybku. Akorát bych ji tím udělal peklo.“
Mluvil jsem, jako bych měl už jistotu, že vůbec nějakou chytím. Nechal jsem Akiho zaplatit asi za pět pokusů. Ale ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, stejně se mi nedařilo. Neměl jsem pro tohle vůbec cit.
„Věděl jsem to,“ odložil jsem poslední sítko do kbelíku a konečně se postavil.
I když jsem žádnou nechytil, i tak jsem se dobře bavil.
„Dal bych si nějaké Manju, a měli bychom si najít nějaké dobré místo, za chvilku začne průvod,“ ukázal jsem k hlavní trase, kudy průvod měl jít.
Aki
„To je pravda, měli bychom se někde postavit a užít si průvod,“ usmál jsem se na Kura.
„Viděl jsem tu ale hanami dango, a dostal jsem chuť na ty se sakurami,“ chytil jsem Kura za ruku a táhl ho k tomu stánku, kde jsem to zahlédl.
Měli tam i nějaké Manju, takže si mohl vybrat i Kuro. Nabrali nám toho, že nám to padalo z obou stran talíře. Kuro měl různé Manju, a já snad všechny druhy hanami, že jsem nevěděl které sníst první.
„Chceš nějaké ochutnat?“ nabral jsem na hůlky první kousek se sakurou a čekal, co na to Kuro.
Už jsem mu je chtěl přiblížit k ústům, když do mě někdo strčil a mě vypadl ten kousek na zem. Další jsem si už dal do úst a na moment Kura zatáhl za keř k jednomu mohutnému stromu.
Tady nás nikdo nemohl vidět a my se mohli v klidu krmit. Bylo ještě dost času, tak proč se trochu neprovokovat?
Kuro
Bylo tu plno lidí. Ani jsem nečekal, že až tolik. Festivaly jsou v Japonsku oblíbené, ale snad jen moji rodiče na ně nikdy nechodili, a ani nás na ně nepouštěli. A teď, když jsem to viděl, tak mi bylo docela líto, o co nás ochudili, a o co přichází Rita. Jednou ji na nějaký určitě vezmu.
Už jsem otvíral pusu, že si od Akiho vezmu dango knedlíček, který vypadal stejně lákavě, jako moje Manju. Ale mohl jsem se už jen dívat, jak padá na zem.
By mě zajímalo, proč nebyly na špejli, tak by se to nestalo.
Chtěl jsem protestovat, když mě Aki táhl pryč. Ale když jsme zaparkovali za křovím, u toho obrovského stromu, už jsem se jen usmíval.
Otevřel jsem pusu a hned chňapnul po knedlíčku, který mi nabízel.
„Je to dobrota,“ políbil jsem ho, a hned mu nabízel ze svého tácku.
Líbilo se mi to. Bylo to vážně krásné, když jsme tam tak stáli, krmili se, byli jsme venku, navíc v kimonech, a nemusel jsem se otáčet strachy, že na nás bude někdo pokřikovat, či si na nás ukazovat.
Aki
„Je to moc dobrý, co?“ usmál jsem se na Kura a políbil hned potom, co to dojedl.
Jeho jazyk byl tak sladký, až jsem do něj na moment kousl, ale ne hodně, jak jako kdybych ho sráždil. Líbal jsem ho, a přitom si užíval to soukromí, které nám tohle místo nabízelo, až se mi odtamtud nechtělo. Vyrušila nás až hlasitá hudba, a vše se chystalo k průvodu.
„Měli bychom jít, na tohle si uděláme čas potom v penzionu, ne?“ chytil jsem ho za ruku a nenápadně se s ním vyplížil doprostřed davu, kde už to docela žilo.
Lidi mávali, když se blížily první tanečnice v tradičních oděvech, a tančily s květinami, aby přivolaly všechny bohy na tuto slávu. Vše tak krásně dýchalo tou lákavou atmosférou, kdy si člověk myslí, že je v nějakém filmu.
Kuro
Bylo to jako na tajném rande. Usmíval jsem se jako trdlo, když mě Aki krmil, a pak mě ještě políbil. Jeho rty byly tak sladké, že se mi od nich ani nechtělo odtrhnout. Skoro jsem začal protestovat, když mě po chvíli zas popadl za ruku a táhl zpátky, abychom se podívali na průvod.
Průvod nějakou chvíli trval, ale mě se to zdálo, jako by to uteklo strašně rychle. Ještě jsem stál a díval se za posledními, než úplně zmizeli z dohledu.
„Bylo to moc krásné,“ konečně jsem dojedl poslední knedlíček.
Při tom koukání jsem na ně úplně zapomněl. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Tlačenice pomalu řídla a lidi se rozcházeli znovu různě po stáncích.
„Chci jít do svatyně,“ ukázal jsem Akimu na bránu, za kterou vedlo pár schodů ke svatyni.
Aki
„Určitě, taky tam chci říct své přání,“ usmál jsem se na Kura a šel s ním ke svatyni.
Hned, co jsme došli s oltáři, jsem se poklonil a pomodlil, abych poděkoval bohům. Zavřel jsem oči a zasnil se, abych mohl vyslovit to, co jsme si nejvíc přál.
„Ať jsem pořád s Kurem a dělám ho šťastným,“ zaznělo mi v hlavě jako největší přání, které mi mohli splnit jen bohové.
Vážně tyhle dny stály za to. Bylo mi s Kurem skvěle a užíval jsem si každou vteřinu, co byl jen můj. Začal jsem se těšit na chvíli, kdy konečně poprvé vejdeme do našeho domu, a budeme jen my dva. Já jeho… On můj… Žádné limity a hlavně volnost. Konečně se posune náš vztah někam jinam než jen do začáteční fáze. Takhle se o nás stará Rose, která je úžasná, ale… Chci žít jen s Kurem a udělat si život po svém. Hlavně… Nebát se milovat kdekoliv se mi bude chtít.
Kuro
Nemohl jsem se dočkat, až se dostaneme na řadu. Bylo tu opravdu dost lidí a každý se přišel pomodlit a o něco poprosit. A já jsem nebyl výjimka.
Přál jsem si toho opravdu hodně. Má hlava byla tolik přeplněna různými přáními, že jsem nedokázal to splašené hejno myšlenek nějak uspořádat a dát jim nějaké pořadí. Měl jsem pocit, že všechna přání, prosby, jsou důležitá. Ale nakonec, než jsme odešli, jedno přeci jen převážilo.
Přál jsem si, udělat Akiho šťastným, tak, jak to dělá on pro mne. Nemohl jsem mu toho moc co nabídnout, ale věděl jsem, že se budu snažit.
Mé největší přání, které mi ještě dlouho zůstávalo v hlavě bylo tak trochu sobecké.
Nechci o tebe přijít, Akiyuki. Chci být s tebou pořád, protože tě miluji.
Tak moc jsem tomu náhlému přívalu pocitů propadl, že jsem od svatyně odcházel, jako bych byl opilý. Chytl jsem se Akiho za ruku a držel se v jeho těsné blízkosti.
„Já... chci ještě něco. Půjdeme k jednomu stánku, ano? Je tam něco, co se mi líbilo,“ táhl jsem ho dolů po schodech a zamířil rovnou ke stánku, kde si každý mohl vystřelit nějakou pozornost.
Musel jsem zaplatit několik pokusů, peněžní rezervy, které jsem měl schované pod obi se povážlivě tenčily, ale já to prostě chtěl. Byl jsem zpocený skoro až na zadku, ale nevzdával jsem se. A nakonec, snad asi na patnáctý pokus se mi to povedlo.
„To je dárek pro tebe k našemu výročí, Aki. A taky... Je to pro štěstí. Aby se ti ve škole dařilo a tys mohl potom dělat to, co chceš,“ podával jsem mu plyšového medvěda, který byl oblečený v doktorském, a dokonce měl na krku i stetoskop.
Aki
Bavil jsem se, když jsem viděl, jak Kuro zkouší něco vyhrát. Byla pravda, že rukama byl hodně schopný, to ani jednomu z nás nechybělo. Ale když mi dal ten dárek…
Nikdy jsem vlastně nedostal dárek od nikoho, koho byl miloval tolik, jako jeho. Rodiče kupovali jen značkové a drahé, jen občas od sestřičky, která mi něco nakreslila. Bylo by mi jedno jakou má cenu, nebo co to je, nejvíc pro mě znamenalo to, že to bylo od Kura a z lásky.
Musel jsem se na moment odvrátit, abych rozdýchal to, že se mi trochu zakalily oči.
„Ani netušíš, co to pro mě znamená. Víš… Nejvíc pro mě znamená to, že mě podporuješ v tom, co chci dělat. Že jsi se mnou, ať se stalo cokoliv. Kuro… Děkuji,“ řekl jsem předtím, než jsem ho políbil.
Líbil se mi medvěd… Moc… Byl takový, jako jednou budu já, dětský pediatr.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem mu do ucha, než jsem ho k sobě přitiskl, až se celý schoval v mé náruči, že ani nebyl vidět.
Kuro
Aki se rozplýval nad tím medvědem, jako by to bylo, kdo ví co.
Popravdě mě nenapadlo nic jiného, nebo lepšího, co bych mu mohl dát. Myslel jsem si, že se tomu bude smát, že je to dárek jak pro dítě, ale překvapil mě svou reakcí.
Když mě objal, rozprostřely se kolem mne rukávy jeho kimona. Pevně jsem ho také objal a natiskl se na něj. Byl jsem skoro celý schovaný a já měl pocit, jako by mě schovával pod svými křídly. Nic lepšího než s ním, jsem opravdu ještě nezažíval. Bylo mi tak moc dobře.
„Určitě bude z tebe dobrý doktor,“ zvedl jsem k němu hlavu a naznačil, že chci pusu.
V tuhle chvíli mi bylo i jedno, jestli nás někdo vidí nebo ne. Prostě jsem Akiho miloval a byl jsem šťastný, že měl takovou radost z obyčejného dárku, který jsem vystřelil asi na stopadesátý pokus.
Aki
„To doufám, protože by jinak moje studium a peníze, co do toho dáváme, byly zbytečné, a to nechci,“ přijmul jsem od něj polibek a sám mu ho rád vrátil.
„No tohle uprostřed víru lidí, co tu prochází? Měli byste si to nechat na doma, nebo ještě líp do postele,“ drcnul do mě najednou nějaký hromotluk, a já se naštvaně ohlédl.
„Co tu sakra děláš?“ podíval jsem se na tu osobu, co tady rozhodně neměla být, a taky se sem vůbec nehodila.
„Teta se tu angažuje a nakupuje květiny, aby podpořila nemocné děti. Tak jsem jel s ní, byl jsem teda donucenej a moc se mi sem nechtělo, ale tebe se nedá přehlédnout, takže… Hned jsem sem šel. No, a taky… Někde by tu měla bejt mrcha od tohohle prcka, co mi furt někam zdrhá a je na mě hnusnej, ještě mu něco dlužím,“ promnul si bradu, a já moc dobře věděl, na co myslí.
Jenže nejen Ookubovi se najednou hemžilo moc myšlenek hlavou. Co tu dělá Ookuba vím, ale co tu dělá Kurův „kamarád“, to by mě vážně zajímalo.
Kuro
Aki mě pustil, když do něj strčil Ookuba, a já odstoupil. Jen jsem se díval, jak spolu mluví a snažil jsem se nedát najevo, jak mi je to proti srsti. Nechtěl jsem si někým takovým kazit den. A navíc... Vůbec jsem nechápal o kom mluví. Jaká mrcha?
„Chci jít domů,“ chytl jsem Akiho za rukáv.
Už se mi tu nelíbilo... Chci být s Akim, ne s jeho „kamarádem“. Nikdo jiný by mi tolik nevadil, jako on.
Aki
„Hmmm… Že zrovna ty bys byl na takovém místě, to je až moc divný,“ zamračil jsem se na něj, ale radši jsem nad ním mávl rukou.
„Hele jdeme, máme ještě něco na práci,“ pousmál jsem se a chytil Kura za ruku, aby byl Ookuba v obraze a dal nám pokoj.
Pevněji jsem Kurovi sevřel ruku, a i když Ookuba něco odpověděl, už jsem s ním mířil k poslednímu stánku, kde se na nás usmívala majitelka toho penzionu. Mírně jsem se poklonil a pozdravil se s nimi, když jsme za nimi došli.
„Syn teď odjíždí, takže, pokud chcete nyní vzít, můžete vyrazit s ním. Pokud až později, budete muset počkat na nás, ale… Z venkovní vířivky, bude nejhezčí výhled na ohňostroj,“ poslední větu mi zašeptala do ucha a já se zaculil jako malé dítě, které dostalo novou hračku.
„Jedeme!“ zavelel jsem a už očima hledal jejího syna.
Ten stál opodál a už si vytahoval klíčky od auta.
Přitáhl jsem si Kura blíž, abych mu dal pusu do vlasů, a i s ním došel k autu, abychom mohl co nejdřív být doma. Ve vířivce…
Kuro
Byl jsem rád, když jsme šli pryč. Naštěstí Ookuba za námi nešel. Už tak mi pokazil festival, a kdyby se přidal k nám, otravoval by, a zkazil by mi snad celý víkend. Dočkám se někdy toho, že on nebude pořád stát Akimu za zády? Nejspíš ne.
Tahle nálada se mě však nakonec zmocnila tak moc, že jsem se už nedokázal přetvařovat. Byl jsem skleslý i potom, co jsme vystoupili a šli do svého pokoje.
Zbytečně jsem se takhle oblíkal, když to nakonec ani Aki nevyužil. Zbytečně jsem se tolik těšil, když mi to ten Ookuba pokazil, a to s námi byl jen chvilku. Prostě toho kluka nesnáším a jsem nervózní, když se ukáže třeba jen na chvilku. Jsem na něj prostě alergický.
„Jdu se osprchovat,“ vešel jsem do pokoje a začal si rozvazovat kimono.
Aki
Cesta probíhala na můj vkus moc tiše, ale neřešil jsem to. Věděl jsem dobře, jak Kuro Ookubu nemá rád, a že ho jeho přítomnost štve. Jenže… Ookubu jsem znal tak dlouho, a byl to vážně přítel, s tím jsem nemohl nic dělat.
„Ne… Nemyslím si, že bys něco takového potřeboval,“ rozvázal jsem mu mrštně pás a začal mu stahovat oblečení.
Bylo to, jak kdybych rozbaloval dáreček, a že se mi to líbilo, to jsem ani nemusel říkat. Když jsem ho celého svlékl, začal jsem i se sebou. Moc dlouho mi to netrvalo, přeci jen jsem v tom zběhlý. Odhazoval jsem kousky oblečení na gauč a ani se netrápil, že nebyly úhledně složené, stejně se zítra dají do čistírny.
„Ještě to neskončilo,“ vzal jsem Kura do náruče a přenesl k vířivce, která byla venku před naším pokojem.
Byla horká, a už to, když jsem se tam i s ním ukládal, bylo velmi příjemné.
„Dívej se na nebe, za chvíli to má začít,“ řekl jsem těsně předtím, než se ozvala první rána, a nebe se rozzářilo barvami.
Kuro
„Došel bych do té vířivky i sám,“ zabručel jsem pod nos.
I když mě má nálada stále neopouštěla, i tak se mi trochu líbilo, že mě Aki svlékl, a pak jsem pozoroval jeho, jak přede mnou odhaluje své dokonalé tělo. Usadil jsem se pohodlně ve vodě a zahleděl se na nebe, na tu světelnou show. Ten ohňostroj byl opravdu úžasný, a o něco mi to spravilo náladu.
Ale i tak jsem se už začínal těšit, až pojedeme domů. Bylo tu krásně, včerejšek i dnešní odpoledne jsem si opravdu užil. Ale říká se, že v nejlepším je potřeba skončit. A Ookuba mne dokonale vrátil do reality.
„Je to moc hezké,“ přitulil jsem se k Akimu.
Na nic jiného jsem teď nějak neměl pomyšlení. Prostě jsem chtěl být u něj a vědět, že patří jenom mě a nikomu jinému.
Aki
Kuro byl trochu protivný, ale dalo se to čekat, asi tak... Choval se tak, jak já, když on je s tím svým spolužákem. Nejspíš je zdravé na sebe trochu žárlit, je to takový malý důkaz lásky, i když je to dost otravné.
„Je to krása. Často jsem se s rodiči na ohňostroje díval, ale s tebou… Tady se dá dělat spousta věcí. Jen se dívej a nevšímej si mě, Kuro… Miluji tě,“ zavrčel jsem mu do ucha, když jsem si ho vtáhl na klín a posadil si ho mezi nohy.
Jednou rukou jsem ho jemně chytil pod krkem a přejížděl mu od ohryzku na hruď, kde jsem si prsty pohrával s jeho bradavkami a druhou rukou dráždivě pomalu masíroval jeho penis. Líbilo se mi to… Takové trápení v horké vířivce, kdy jsem se současně díval na tu barevnou krásu na nebi, bylo to nádherné. Chtěl jsem mu vynahradit to, že se viděl s Ookubou, a musel se s ním chvíli bavit. A taky… Chtěl jsem ho. Celý den jsem ho chtěl…
Kuro
Ten ohňostroj byl opravdu úžasný. Myslel jsem, že budeme jenom relaxovat a dívat se na něj. Ale Aki si mě najednou přitáhl do klína.
„Taky tě miluji,“ stihl jsem jen říct, když jsem náhle ucítil jeho ruce, jak začaly putovat po mém těle.
Chtěl jsem se dívat dál na tu barevnou krásu, ale po chvíli jsem to vzdal. Nedokázal jsem to...
Jen jsem přivřel oči a za toho třesku a bouchání jsem vnímal každý jeho dotek, který mě rozpaloval tolik, co oheň ty světlice, které teď rozjasňovaly tmavou oblohu.
Je to můj Aki. Dokázal projasnit můj život od samého začátku. A proto ho tolik miluji...
Zaklonil jsem hlavu a opřel se o něj. Po chvíli, kdy začal dráždit i můj penis, jsem se o něj ještě víc zapřel, tiše jsem začal vzdychat a bezděčně pohybovat svými boky proto směru pohybu jeho ruky. Úplně mě to pohltilo, a v realitě mě držely jen záblesky, které jsem dokázal vnímat i skrz zavřená víčka.
Aki
„Otevři oči a vnímej tu nádheru, já se postarám o tuhle moji krásu,“ zavrčel jsem Kurovi do ucha dřív, než jsem se mu do něj mírně zakousl.
Protahoval jsem pod vodou jeho erekci a místy si pohrával s jeho váčky, které voda mírně nadnášela. Byl tak horký, ale přitom mě mrazila ta touha po něm. Bylo mi příjemně, ale ještě líp mi bude, až ho pořádně…
Líbal jsem jeho šíji, a přitom nepřestal dráždit jeho citlivá místa, protože se mi líbilo, jak moc se mi poddával. Tak nějak jsem věděl, že on už mi nedokáže říct ne, nejspíš i kdyby řekl, prostě bych si ho vzal. Posunul jsem si ho víc na sebe a tím ho mírně nadzvedl, abych mohl k jeho zadečku.
„Chci tě Kuro,“ zavrčel jsem, když jsem mu prstem zajel opatrně do zadečku a začal mu v něm jezdit.
Chtěl jsem ho předtím trochu roztáhnout, ve vířivce by to mohlo trochu dřít a já mu nechtěl ublížit. Muselo mu být dobře… Dneska si prostě musel všechno užít a to dokonce. To bylo i moje přání ve svatyni. Chci ho udělat šťastným, vždycky.
Kuro
Poslechl jsem Akiho a otevřel oči. Ale jen chvíli jsem se dokázal dívat, než mě zas ty příjemné pocity donutily oči zavřít.
„Nej-nejde to,“ vydechl jsem roztřeseně.
Opravdu to nešlo. Tak moc mě pohltilo vzrušení, když se mě Aki dotýkal a hrál si s mým tělem. Jak moc dobře ví, co se mi líbí, co mám rád. Kde sáhnout, abych byl okamžitě jeho a bez protestů.
Nahlas jsem zavzdychal, když mi jeho prst nečekaně vklouznul dovnitř. Stáhl jsem se a na to se hned začal chvět, jak ta touha byla silnější. Voda mi pomáhala, když jsem se začal pohybovat proti jeho prstu. Ale chtěl jsem víc. Už jsem nedokázal zamaskovat svoji neukojitelnou touhu.
„Prosím...“ zasténal jsem. „Vem si co ti patří...“
Silně jsem v jeden moment zaryl prsty do jeho stehen, když to vzrušení bylo nejsilnější a pořád se mi nedostávalo uspokojení.
Aki
„Kuro… neprovokuj bestii, jako jsem já,“ zavrčel jsem mu do ucha.
Rychle jsem z něj vytáhl prst a chytil ho pevně za půlky, abych si ho narazil na klín. Chtěl to, takže jsem nebyl jemný. Vlastně, i kdybych se chtěl ovládat, nešlo to. Dovolil mi být chvíli zvířetem, a já to přijal.
„Jsi tak krásný,“ zašeptal jsem do jeho kůže, když jsem ho začal mírně nadzvedávat.
Tak skvělý pocit nořit se do jeho těsného zadečku, který mě obemykal a dával mi ten dokonalý pocit rozkoše, kterou jsem chtěl prožít. Cítil jsem, jak moc jsem vzrušený, a můj úd je tak tvrdý, že nepotřebuje žádné nasměrování.
Bral jsem si ho, a přitom ho jednou rukou objal kolem ramenou, aby mi nikam neutekl, a druhou ho chytil pod bradou, abych se s ním mohl líbat. Jeho rty byly vždy tak vlhké a hebké, že líbat je, bylo něco skvělého, a ještě víc mě to vzrušovalo.
Kuro
Nastačil jsem ztlumit výkřik, když do mě Aki bez varování najel svou pevnou erekcí. Trochu to i zabolelo, zaštípalo, až jsem se na moment stáhl. Ale on mi nedal vydechnout. Nedovolil, aby se mi vrátily ty temné myšlenky na náš první nevydařený sex. Postaral se o to, abych na vše zapomněl a vnímal jen to příjemné, co sex s ním vždy provázelo.
Nevěděl jsem, jestli je mi víc horko z té vody, která kolem nás bublala a dělala to všechno dokonalejší. Nebo zda to horko, co mě pohlcovalo, bylo právě z toho, jak mě každý další pohyb, zasunutí, příraz doslova rozpaloval. Ale netrvalo dlouho a já samým blahem snad protáčel oči na ruhou stranu. Zapomněl jsem na to, kde jsme. Bylo mi to v tu chvíli jedno, když jsem se i přes Akiho pevné pbjetí prohnul skoro jako luk a sám na něj tvrdě dosedl, když jsem začal dávat prostor svému vyvrcholení.
Nestíhal jsem s dechem, ale i přesto jsem pootočil a mírně zaklonil hlavu, abych se mohl s Akim spojit i s ústy, a učinit tohle všechno naprosto dokonalým.
Aki
„Jsi neskutečný… Myslím… Že… Jednou zešílím…“ zavrčel jsem do jeho rtů, když jsem si ho na sebe hrubě narazil a cítil, jak se do jeho těla uvolňuje moje napětí.
Vnímal jsem, jak se Kuro udělal, a jeho stahování zadečku mě dovedlo na samý vrchol blaha. Orgasmus si bral moje myšlenky a dával mi pocit, že snad létám, jak skvělé to bylo. Můj dech se zrychlil a srdce bilo tak šíleně, že se to rovnalo malému infarktu. Jen jsem dál líbal jeho rty, a přitom mu dával svoje uspokojení. Bylo mi tak skvěle… Víc dobré to ani být nemohlo, hlavně když v tuhle chvíli vrcholil ohňostroj, a já se na něj s Kurem díval.
„Podívej… Je to jako kdyby se rozzářilo nebe pro nás dva,“ ukázal jsem nahoru, do největšího vodopádu světel.
Kuro
Jen s obtížemi jsem otevřel oči. Nechtělo se mi, protože mi takhle bylo moc dobře. Jen se opírat o Akiho a užívat si tuhle chvíli, kdy mi tělem ještě procházelo všechno to úžasné, co náš sex provázelo.
Ale přesto jsem ho poslechl. Bylo to jako fanfára na ukončení našeho aktu. Nebe zářilo všemi možnými barvami, a v jednu chvíli to bylo, jako by i ono prožívalo své vyvrcholení, když se ta největší světlice rozprskla do všech stran.
Opatrně jsem z Akiho sesedl a rozhlédl se kolem sebe, když ohňostroj už pomalu ustával.
„Nevím, no, zašpinili jsme vodu,“ uvědomil jsem si, že všechno mé uspokojení skončilo ve vířivce.
Ale i tak jsem si sedl na Akiho nohy obkročmo a opřel si čelo o jeho a podíval se mu do očí.
„Děkuji za tenhle výlet, je to vážně nádhera,“ políbil jsem ho jako poděkování za všechno, co mi tyhle dva dny přinesly.
Aki
„Já tobě taky děkuji, jen díky tobě je to takhle hezké. Vím, že to není lehké, a teď ani moc nebude, když chodíme oba do školy, ale chci být co nejvíc v našem domě a vytvářet si naši budoucnost. Příští týden fotím a další tři taky, takže by něco málo mohlo už jít do vybavení, a taky… Rose bude mít narozeniny, co jí koupíme?“ políbil jsem Kura, ale přidržoval si ho na sobě, aby mi nikam neutíkal.
Líbilo se mi s ním takhle relaxovat. Kdyby jen věděl, kolik věcí se mi honí hlavou, a bohužel i to, jak to potom bude, až na pár měsíců odjedu do Ameriky. Nebude to jen jednou… Možností je spousty, a já budu hledat spoustu atestací, abych se brzo stal doktorem.
„Dneska bych tu ještě chvíli jen relaxoval a potom se přesunul do postele. Pokud vím, mám s sebou v té tašce nějaké dobroty, tak se nadlábneme,“ stáhl jsem mu pramínek vlasů dozadu za ucho.
Kuro
„Klidně bych si něco dobrého dal. Ale raději bych už vylezl z vody. Nějak těch proudů a bublinek mám už dost,“ podíval jsem se na své prsty, které jsem měl scvrklé jako stařeček.
Ještě jednou jsem Akiho políbil a pak jsem vylezl z vířivky. Otřel jsem se a hodil na sebe yukatu.
„Můžeme se třeba usadit hned za dveřma, a dívat se ven. Tak nám aspoň nebude zima. Poprosíme o kávu nebo čaj. Nechce se mi ani jít na večeři,“ zadíval jsem se na moment ke dveřím.
Bylo mi opravdu dobře a vědomí, že druhý den se vrátíme do reality, navíc pozítří už jdeme zase do školy, mi to tak trošku kazilo. Ani ne to, že se vrátíme domů, mám Hira moc rád a nechci, aby byl tak dlouho sám. Ale spíš mi vadila ta škola...
Ale nějak to zvládnu. Tohle je prostě pohádka, a to druhé realita. Věřím tomu, že si takových dní budeme moct s Akim udělat ještě spoustu.
Aki
„Jo… To je dobrý nápad. Máme dost jídla a na večeři jít ani nemusíme, jen si budeme jeden druhého užívat,“ usmál jsem se a vylezl z vířivky.
Trochu mě oklepala zima, ale hned jsem si uvnitř navlékl yukatu, a i s jídlem zalez do postele. Tady uvnitř bylo teplo, takže to bylo fajn. Vytáhl jsem z batohu tablet a najel na internet, abychom se mohli podívat na film.
„Pojď… Máme něco jako popcorn… Pití tu je taky… něco sladkého… Takže… vyber film a bude to,“ nadzvedl jsem peřinu a čekal, až Kuro dojde.
Zítra se vracíme, ale těchto pár dní mě nabilo na celý rok, i když tu určitě nejsme naposledy. Chci peníze hlavně dávat do našeho domu, na tom se nic nezmění. Jenže… Chci být i s Hirem a taky… Začaly se mi vracet myšlenky na Rose, které mě velmi trápily.
Pomalu a jistě jsem se uvelebil, a když začal hrát film, přitulil jsem se ke Kurovi. I přes veliké přemáhání, jsem za chvíli nevěděl o světě kolem sebe, a vydal se do říše snů.
Kuro
Aki nestihl vzít do pusy nic z toho, co kolem nás rozložil na postel. Usmál jsem se, když jsem viděl, jak spokojeně oddechuje a ani neví, co za film vlastně pustil. Opatrně, abych ho nevzbudil jsem všechno shrnul bokem. Vzal jsem si do ruky jen krabičku s čokoládovými tyčinkami. Pohodlně jsem se opřel, a na Akiho rameno položil tablet. Jednou rukou jsem ho objímal, druhou jsem jedl tyčinky a spokojeně jsem se díval. Pohled mi běhal od filmu na Akiho. Nevěděl jsem, na co se mám dříve dívat. Už jsme spolu rok, a já mám pořád tendenci ho tajně pozorovat, když spí, protože tak je ještě krásnější.
Nakonec jsem to vzdal. Odložil jsem tablet i tyčinky. Napil jsem se trochu vody, abych zapil tu sladkost, a pak se taky opatrně uvelebil vedle Akiho. Netrvalo dlouho, a šel jsem jeho příkladem. Ani nevím, kdy jsem stihl usnout...