Kuro
Aki si prostě nemohl odpustit to plácnutí po zadku. Ale nějak mi to nevadilo. Dával mi i tímhle najevo, že se mu líbím, a to mě dělalo šťastným.
Donesl jsem notebook do ložnice, a ještě na chvíli ho odložil na stolek, abych mohl upravit postel.
Aki měl polohovací, tak jsem ji trochu zvedl a naskládal polštáře, abychom se mohli lépe uvelebit. Shodil jsem župan a pak se i s notebookem usadil do postele. Chtěl jsem ho už otevřít, ale uvědomil jsem si, že patří Akimu, tak jsem ho raději nechal zavřený. Je to můj kluk, ale i přesto mu do věcí nelezu.
Pohodlně jsem se opřel s noťasem na klíně a netrpělivě čekal, až se Aki vrátí...
Aki
Hned co jsem otevřel dveře, jsem mohl na Kurovi oči nechat. Jak si tam, jen tak hezky seděl, a přitom se na mě díval tím svým výmluvným pohledem.
„Nedívej se takhle, jinak mám chuť se s tebou znova milovat. Víš, co je hrozný? Jak moc po tobě pořád toužím. Asi jsem vážně moc majetnický, protože jsem na toho tvého nového kamaráda žárlil. Ale jsi… můj,“ zavřel jsem za sebou dveře a přisedl si za Kurem do postele.
„Ty jsi to ještě neotevřel?“ chytil jsem notebook a tác s jídlem dal Kurovi na klín.
„Co si pustíme?“ zeptal jsem se a už hledal seznal filmů, co tam mám nového.
„Jo… Dole jsem viděl Rose. Seděla zhroucená v pracovně a v ruce měla nějaký dopis. Nechtěla o tom se mnou mluvit, ale myslím, že ji to moc trápilo. Dokonce brečela, a když jsem ji objal, pevně se na mě natiskla. Říkala, že nás mám moc ráda. Jenže se mi zdála vážně smutná,“ přitáhl jsem si na chvíli Kura k sobě a políbil ho.
Kuro
„Jsem jenom tvůj,“ políbil jsem Akiho na tvář, když mi podával jídlo.
Usadil se vedle mne, a hned otvíral notebook a hledal nějaký film. Chtěl jsem nějakou komedii, ale po jeho slovech o Rose, jsem se zarazil.
„Nejspíš to byla nějaká špatná zpráva, ale nevím, jestli Rose někdy něco řekne. Nikdy jsem ji vlastně ani neviděl brečet,“ zamyslel jsem se.
Hned mě napadaly všechny možné varianty, co se mohlo stát. Ale u Rose jsem si nebyl ničím jistý. Vlastně jsme o jejím soukromém životě toho moc nevěděli. Dokonce jsem ani nezažil, že by k ní přijel někdo z rodiny na návštěvu, kromě toho, že občas s Hiromim na dva tři dny někam odjela.
Ale kdo ví, jestli se to týká právě tohoto. Opravdu to může být cokoliv.
„Jestli ti to nevadí, podíval bych se na nějakou romantiku s dobrým koncem,“ opřel jsem se víc o Akiho.
Vážně na mě padla taková melancholická nálada...
Aki
„Hmmm… nemám s tím problém. Myslím… Jedna to byla,“ našel jsem film, co jsem hledal.
Přikryl jsem se a počítač si dal na nohy, abychom na něj oba době viděli.
Kura jsem si ještě víc přitáhl k sobě, jak moc mi jeho přítomnost dělala dobře.
„Od Rose se stejně něco dozvíme, až půjde do tuhého, jinak nic neřekne. Prostě psycholog se nezapře,“ povzdechl jsem si a za bradu si Kura přitáhl pro polibek.
Takový ten hezký a dlouhý… Kdy se jen jeden chce líbat s tím druhým, dokud jim nedojde dech.
Kuro
„Asi máš pravdu. Snad to ale nebude tak moc špatné.“
Víc jsem se přitulil k Akimu, když mě začal líbat. Jen jsem jednou rukou přidržoval tác s jídlem, aby se nám to nevysypalo do postele.
„Tak mrkneme se na ten film, než se noťas rozbije?“ koukl jsem na notebook, který se pomalu sunul dolů.
Znovu jsem se lépe usadil, bokem se přitiskl k Akimu a začal ujídat z toho, co přinesl. I tak mi to, co řekl o Rose, zůstalo v hlavě. Neměl jsem z toho moc dobrý pocit. Ale pořád jsem se v duchu ujišťoval, že to bude dobrý. Že jen já vždycky všechno vidím hned tragicky.
Ale Rose mám rád. Hodně rád. Za ten rok, kdy se o nás takhle hezky starala a pomáhala nám, jsem ji bral jako mámu. Tolik péče a lásky, co nám dvěma dala, jsem doma nepoznal za celých osmnáct let.
Aki
„No jo no… Ale chtěl bych… Chci… Podíváme se na film, a potom… Co?“ usmál jsem se na Kura a políbil ho, než jsem si pohodlněji sednul a přitáhl si ho hruď, aby dobře viděl.
Spustil jsem film, ale stejně mi Rose vrtala hlavou.
„Bylo divné ji takhle vidět. Možná, kdyby sis s ní zkusil o samotě promluvit ty, mohla by ti něco říct. Přeci jen v těchto ohledech, je k tobě víc otevřenější, jak ke mně, nebo k Hiromimu,“ pohladil jsem ho po vlasech a jemně do nich políbil.
Díval jsem se na film, ale stejně pořád potajmu Kura pod peřinou ošmatával. Byl jsem vážně neustále nadržený na jeho hřejivé tělo.
„Zítra máš už normálně hodiny? Mám nápad na výlet, ale je to tajemství, co ty na to?“
Kuro
„Nevím, jestli mi něco řekne, ale můžu to zkusit,“ odpověděl jsem Akimu, ale už mi hlavou běžely všechny možné varianty, jak se Rose zeptat na něco takového, co je nejspíš hodně osobní.
Díval jsem se na film, ale moc jsem z toho stejně nevnímal. Jednak jsem myslel na Rose, a taky mi Aki nedal chvilku pokoj. Stále jsem cítil jeho ruku všude možně. Ne, že by mi to vadilo, ale dělal jsem, že si toho nevšímám. Věděl jsem, že stejně nevydrží dlouho takhle v klidu sedět.
Ale když zmínil výlet, zbystřil jsem.
„Výlet? No, zítra ještě budu ve škole jen tři hodiny, tak bychom mohli.“
Byl jsem zvědavý, kam mě chce vzít. Ale taky jsem si vzpomněl, že Rose odjíždí a nechtělo se mi tu Hiromiho nechávat tři dny samého. Ale i tak... Aki mě chce někam vzít. Mám z toho radost.
Aki
„Jo… Chci tě někam vzít, a neboj, bude se ti to rozhodně líbit,“ políbil jsem ho do vlasů a odsunul počítač, protože film už skončil.
„Nooo… Máme po filmu,“ zasmál jsem se a Kura potlačil na polštář.
Hned jsem se něj vrhnul a nedal mu ani chvíli oddechu. Líbal jsem ho hladově a moje nenechavé ruce prozkoumávaly jeho krásné drobné tělo. Líbilo se mi na něm vše. Pořád byl hubený, ale už to nebylo jen se otírat o kosti. Postavou dost připomínal holku, ale povahou a duší, byl prostě chlap, jak se patří. Promnul jsem mu penis v ruce a párkrát po něm přejel, aby se znovu vzrušil. Moje tělo věznilo to jeho, které tak krásně vonělo naším milováním.
„Co kdybych šel rovnou?“ pohladil jsem jeho dírku a provokativně se na něj podíval.
„Nebude tě to bolet?“
Pořád někde hluboko ve mně byla ta vzpomínka na naše první, a bolest, kterou kvůli mé nevědomosti a nezkušenosti zažil. Nechtěl jsem mu ublížit, proto jsem se čas od času zeptal, když jsme měnili pozice, nebo jsem byl hrubší.
Kuro
Tak, tak, že jsem stihnul odsunout tác s jídlem. Nejspíš bychom to měli rozsypané v posteli...
„Neptej se tak pořád,“ chytl jsem Akiho kolem krku a políbil ho na rty. „Ale... Chci na tebe vidět.“
Je pravda, že zezadu jsem to měl raději, ale měl jsem chvíle, kdy jsem se chtěl na Akiho dívat, i když jsem se styděl před ním ukazovat svou tvář ve chvíli, kdy jsem prožíval orgasmus.
Bylo to takové jiné...
Na potvrzení svých slov jsem zvedl nohy a omotal mu je kolem pasu. Prohnul jsem se tak, abych se o něj mohl otřít. Stačilo jeho promnutí a ty dotyky předtím, abych se hned vzrušil a žádostivě očekával jeho vpád.
Opravdu miluji, když mě vyplňuje svým mužstvím...
„Chci se s tebou milovat,“ zašeptal jsem a znovu se přitiskl na jeho rty.
Aki
„Musím se ptát, už nikdy ti nechci ublížit. Rozumíš mi!“
Rychle jsem mu odpověděl, než jsem do něj na jeden příraz najel, jak nůž do másla. Byl ještě vlhký, jak jsem to s ním před chvílí dělal a o to víc mě to lákalo. I s ním jsem se napřímil a tím ho vytáhl do svého klínu. Nadzvedával jsem si ho a nechával zpátky dosedat podle mé touhy. S jeho váhou a postavou, byl pro mě jako panenka, s kterou si můžu dělat co chci. Neustále jsem se mu díval do očí, přesně tak, jak mě o to žádal. Chtěl na mě vidět? Má to mít všechno… Každý záškub v mé tváři… Skousnutí rtu… Cokoliv, co on považuje za vzrušení, protože já jeho tvář mám už zmapovanou do posledního gesta či mimiky. Zbožňuji ho… Moc.
Jednou rukou jsem si ho podchytil pod zadkem, aby ovládání jeho těla bylo příjemnější a druhou mu začal přejíždět po údu. Měl jsem rád, jak mu pěkně tvrdne a já cítím, jak víc se uvnitř stahuje. Ta těsnost jeho zadečku, mi dělala neuvěřitelně dobře. Byl proti mně jako nejkřehčí holka, ale o to víc, jsem si ho na každém kroku hlídal.
Kuro
Chtěl jsem něco namítnout na Akiho slova, ale jen tak, tak jsem zadržel hlasitý výkřik, když do mne naráz vnikl. Byl to tak úžasný pocit, že jsem nebyl schopen hned popadnout dech.
Chytl jsem se ho pevně kolem krku a nechal ho, aby si se mnou dělal, co chtěl. Nechal jsem to doslova v jeho rukách.
Naše obličeje byly tak blízko, že jsem mohl pozorovat tu nádhernou kresbu v nich, i když jsou jeho oči tmavé. Byl opravdu krásný a zvlášť teď. Klidně bych se díval pořád... I jeho tváře už měly nádech červené a jeho rty se mírně chvěly. Neodolal jsem a přitiskl se na ně. Vnutil jsem mu svůj jazyk, i když t většinou bývá obráceně. Ale tentokrát jsem tomu prostě nedokázal odolat...
Moje nohy, pevně omotané kolem jeho pasu, postupně povolovaly, až jsem je nakonec složil na postel, abych mohl dokleknout a převzít aspoň trochu té inciativy, kdy jsem se začal pohybovat podlé své vlastní touhy, která každým okamžikem víc a víc přebírala vládu nejen nad mou myslí ale i nad mým tělem.
Aki
„Jsi skvělej, víš přesně… Co chci…“ zašeptal jsem mu do ucha, když jsem si ho k sobě ještě víc přitáhl.
Líbal jsem se s jeho sladkými rty a nehodlal s tím přestat. Měl jsem rád tohle milování, kdy člověk vnímá jen toho druhého. Donutil jsem ho rukou pevněji dosedávat na můj klín, ale přesto jsem nenechával jeho penis bez péče. Cítil jsem, jak moc se v něm napínám a vyplňuji ho, když se mé mužství třelo o jeho stěny. Zrychleně jsem dýchal a snažil se zastavit tu bezmoc, kdy o sobě nevím.
„Kuro…“ zasténal jsem, když jsem se proti němu silněji propnul a začal mu plnit zadeček.
Přesto jsem nepřestával v přírazech a dívání se mu do tváře. Nejen on mě chtěl vidět, i já to chtěl vidět. Ten výraz, kdy si opravdu myslí, že je jen můj. Tohle všechno můj orgasmus prodlužovalo až na samou hranici dokonalosti.
Kuro
Mohl jsem se Akiho jen držet a on by udělal vše za mě. Ale i přesto jsem se nebránil těm pohybům, které mi přiváděly další a další vlny toho úžasného pocitu. Čím dál víc jsem cítil, jak mě to pohlcuje a snad jen jeho ruce mě udržovaly v tom tempu, které jsem pomalu ztrácel současně s tím, jak jsem se v tom ztrácel já.
Nedalo se ani popsat, jak dobře mi bylo. Jak každá část, každá moje buňka v těle křičela tím blahem, které mě doslova topilo v moři rozkoše, které následovalo v momentě, kdy mě tahy jeho ruky na mém penisu zcela odrovnaly.
Jen jsem se křečovitě držel jeho krku, trhaně vydechoval a snažil se znovu naplnit plíce tím vzduchem, abych zcela neodpadl. Horko i mrazení se přelívaly mým tělem a já už nebyl schopen opravdu ničeho, zvlášť, když jsem viděl, jak úžasně, nádherně Aki vypadá, když se i jemu orgasmus odráží v jeho dokonalé tváři.
Celou váhou jsem dosedl na jeho klín. Cítil jsem, jak jeho penis ve mne ještě cuká a já ho svíral svými stahy, které vždy doprovázelo mé vyvrcholení. Tak hluboko v sobě jsem ho cítil... Bylo to dokonalé. Křečovitě jsem se držel jeho krku, celý jsem se třásl... Jediné, co jsem v tuhle chvíli dokázal, bylo opřít se svým čelem o jeho, a dívat se mu očí.
Tak blízko... Dvě těla spojena v jedno... Nic krásnějšího být ani nemůže...
Aki
Díval jsem se mu do tváře a užíval si ty výrazy, které se postupně měnily. Bylo mi s ním tak dobře… Nádhernej chlap, kterýho prostě miluji, a teď s ním i spím. Tak blízko… Nikdo nedokáže pochopit, co si teď povídáme, i když ani jedno slovo neopustí naše ústa.
„Miluji tě Kuro,“ řekl jsem, než jsem mu prsty zabořil do vlasů a přitáhl si ho pro další polibky.
Bylo to jako nekončící orgasmus… Pořád být v něm… Přitom ho líbat… Mazlit se… Cítit jeho horkou pokožku na své. Tělem se mi prohánělo snad tisíce malých mravenců, kteří se mi zarývaly do srdce.
Druhou rukou jsem ho objímal ještě ve chvíli, kdy jsem se s ním ukládal na postel. Pomalu na bok, ale jen tak, aby byl schoulený v mé náruči. Byl tak drobný… Vždy jsem měl s ním pocit, že ho musím chránit, a to se mi líbilo. Dával mi pocit, že můžu být pravý chlap, který chrání svou lásku. Hladil jsem ho, ale neopouštěl ho ani uvnitř, ani venku. Tolik se mi tahle chvíle líbila. Jak kdyby neměla nikdy skončit.
Kuro
Líbali jsme se... Byla to taková sladká tečka na ukončení toho všeho, co teď proběhlo. Neměnil bych už nikdy za nikoho jiného, i když je vlastně Aki moje první láska, a já nemám možnost to porovnávat s někým jiným. Jsem spokojený a šťastný tak jak jsem. S ním... Opravdu ho miluji.
V jeho náruči se cítím vždy tak bezpečně. I když třeba jen jdeme vedle sebe, jeho aura nedovolí nikomu se k nám přiblížit. Jako by všem vytyčil prostor, hranice, za které nesmí nikdo přejít.
Mohl jsem si přát někoho lepšího? Nejspíš ne...
Víc jsem se k Akimu přitiskl. Skoro jako kočka jsem se přitulil a stočil v jeho náruči. Zahříval jsem se o jeho rozpálené tělo a na nic nemyslel. Jen jsem si užíval jeho blízkost.
„Aki,“ ozval jsem se po chvíli, kdy jsme jen tak leželi. „Říkal jsi něco o výletu, ale zítra je čtvrtek. Nemáš nějaké přednášky v pátek?“
Aki
„Zítra? No… Profesor a zároveň náš třídní, je otcův kamarád ze studií, všechny zápisy budu mít od něj, takže vlastně ani do pondělí do školy nemusím. Sice tátu moc nemusí, měli spolu před lety nějaký problémy, a teď se nestýkají, ale znám ho od dětství, takže je v pohodě. V pondělí máme přednášky přímo na pediatrii, je prý důležité, abychom se zažili do prostředí, ve kterém chceme dělat,“ políbil jsem Kura a za bradu si ho víc přitáhl k sobě.
„A ty máš přednášky jak? V pátek nabyto?“ usmál jsem se a pohladil ho po vlasech.
Vážně byly tyhle chvíle příjemné… I když jen na chvíli, chtěl jsem si ho užít. A zítra… To, co jsem plánoval, jsem vážně toužil vyplnit, protože to bylo pro něj obrovské překvapení, které jsem chtěl právě s ním vyplnit. Už před měsícem jsem si udělal papíry na motorku a už jsem i jednu měl koupenou. Jen jsem to pro něj měl jako překvapení. Ale nešlo o ní… To překvapení bylo mnohem větší než tahle blbost.
Kuro
Napadlo mě, jak je zvláštní, že tyhle vrstvy mají známé snad všude. Ale na druhou stranu jsem byl za Akiho rád, aspoň se mohl dostat na školu, kterou chtěl.
„Já mám teď v pátek ještě volno. Jen zítra a pak až v pondělí, takže by neměl být problém.“
Byl jsem vážně zvědavý, co si pro mne Aki připravil. Sem tam mě překvapil nějakými dárky, a já ho za to miloval ještě víc. Ale nejvíc jsem si cenil jeho prvního dárku, který mi dal. Neustále jsem ho nosil na ruce, a když Aki nebyl se mnou a mě se po něm zastesklo, hrál jsem si s tím náramkem, přetáčel jsem ho na zápěstí, a měl jsem v tu chvíli pocit, že je se mnou.
„A neřekneš mi teda kam pojedeme?“ kouknul jsem na něj štěněčíma očima, kterým málokdy odolal.
Prostě jsem byl zvědavý...
Přitulil jsem se k němu ještě víc a přiblížil se až k jeho rtům.
„Aki... řekneš mi to?“
Dráždil jsem ho, jak moc blízko jsem byl, ale nepolíbil ho. Naše rty se skoro dotýkaly, a já ještě provokativně vstrčil špičku jazyka a pomalu si rty olízl.
„Kuro! Aki! Pojďte na chvíli dolů!“ ozval se náhle Rosin hlas a přerušil to napětí, co tu v tuhle chvíli panovalo. „Ukážu vám, co máte kde nechystané, až pojedu pryč! Tak pojďte sem!“
Aki
„Tohle na mě nezkoušej, víš, že by to mohlo mít opačný výsledek,“ přitáhl jsem si h prudce k sobě, když na nás Rose zavolala a políbil.
Hned jsem si ho zatáhl pod sebe a přirazil do něj. Sice jsem už nebyl tvrdý, ale zase úplně skleslý taky ne.
„Kuro… Jsem pořád při chuti…“ zavrčel jsem mu do ucha, než jsem ho do něj jemně kousl a potom olízl.
Tak hezky voněl až jsem ho chtěl celého sníst.
„Kluci,“ zavolala znovu Rose a já docela nelibě vyjel z Kura, abych mohl vylézt z postele.
Nechtělo se mi, ale musel jsem. Taky nikdo neřekl, že tam nemůžeme zpátky. Natáhl jsem na sebe tepláky a tričko. Ze stolu jsem sebral vlhčené ubrousky a podal je Kurovi, aby se i on mohl zkulturnit, a Rose taky nemusela všechno vědět.
„Tak jdeme, zlato? Zítřek nechej na zítra. Je to překvapení, nekaž mi ho,“ usmál jsem se, když jsem mu podával oblečení a radši si stoupnul ke dveřím, abych po něm zase neskočil.
„Možná bychom tak mohli zůstat přes noc, kluci prý přijedou zítra a budou tu celý víkend, takže Hiro nebude sám,“ zamyslel jsem se, a přitom otevřel dveře, abych se dál nezamýšlel nad blbostmi.
Kuro
Mírně jsem se zamračil, když mi to Aki odmítl říct. Ale vzápětí jsem hlasitě a trhaně vydechl, když do mě nečekaně přirazil. S napětím jsem čekal, co bude dál. Jeho šeptaná slova mě mrazila až v kostech. Je pořád při chuti... To já taky, ale Rose nás nenechala být.
S těžkým povzdechem jsem se otřel a oblékl, abychom mohli sejít dolů.
Pravda, budou tu kluci, tak tu Hiromi nebude sám...
Když jsme sešli dolů, Hiromi už byl nastoupený v kuchyni, a oba na nás čekali, abychom si mohli vyslechnout příkazy a povely na následující tři dny.
Sledoval jsem Rose, ale její slova šla tak trochu mimo mě. Spíš jsem vnímal to, jak mluvila, a jak vypadala. I když se snažila chovat přirozeně, přesto jsem z ní cítil jakési napětí. I přes její úsměv jsem viděl smutek, který měla v očích.
Měl jsem z toho divný pocit. Děje se tu něco, co nedokážeme nejspíš ovlivnit, a co nám nechce říct...
„Jo, neboj, mami. Hlady nepojdeme, a Kuro bude jednou kuchař, takže nám uvaří. Už to umí,“ zamrčel Hiromi, když se mu ta přednáška zdála moc dlouhá.
Aki
„Hele… Já se taky cekem obstojně naučil vařit,“ zaprotestoval jsem, ale hned jsem si tím získal jejich úsměv.
„Však ano, to nikdo nepopírá, jen ty jsi spíš na specialitky a takové chuťovky,“ provokoval mě Hiromi dál, a já měl chuť ho pořádně potrestat.
Vážně už byl jak můj brácha. Pořád jsme se hašteřili a sem tam i zatrénovali. Tohle teď byla moje rodina, a já byl za ní opravdu rád, jenže… Rose se mi vážně nelíbila, neuměla schovávat svoje vlastní pocity. Nikdy nám nelhala, takže tohle jen dobře kamuflovala, abychom se neptali.
„Seiji a Miura prý zítra dorazí večer a s vámi nejspíš mají počítat až v sobotu, že?“ usmála se Rose a já si jen nervózně pročísl prsty vlasy, aby se náhodou neprokecla.
„Nejspíš jo,“ odpověděl jsem jen stroze, protože jsem zrovna tuhle debatu rozvířit nechtěl.
„Dobře… Jídlo tu máte na dost dlouho, a něco si uvaříte. O slepice a krávu se Hiromi postará hned ráno, takže na pole můžete v neděli, je tam ještě jeden kousek, co je potřeba udělat. Jinak se hlavně bavte, budete mít dům sami pro sebe, takže si to užijte,“ usmála se ještě jednou, a každého z nás pevněji objala.
Byla to vážně máma, na kterou se nikdo nemůže za nic zlobit.
Kuro
Měl jsem pocit, jako by Rose věděla o tom našem výletu. Na chvilku jsem zapřemýšlel, že bych to z ní zkusil vytáhnout, ale nakonec jsem to zavrhl. Aki by se zlobil, a já o to víc byl zvědavý a těšil se na to, co si pro nás vymyslel.
„To jedeme teda na víc dní?“ drbnul jsem loktem do Akiho, když nám Rose konečně předala všechny instrukce, které chtěla. „Já si teda půjdu sbalit, a pak pomůžu s večeří, ano?“
„Půjdu za zvířaty, tak můžeš začít s večeří sám, já ti potom pomůžu,“ podívala se Rose na hodinky. „Ale ještě je na večeři čas.“
„Tak já si teda nejdříve sbalím a nachystám na zítra do školy.“
Nalil jsem si ještě do sklenice vodu, a zamířil nahoru do našeho studijního pokoje.
Vytáhl jsem si věci, které jsem nakoupil a postupně si je odškrtal ze seznamu. No, pořád mi toho ještě dost zbývalo, ale měli jsme na zajištění čas do další středy.
Vytáhl jsem ze skříně kabelu a vrátil se s ní do ložnice. Otevřel jsem skříň s oblečením a zůstal před ní bezradně stát. Absolutně jsem netušil, kam jedeme, a co si teda mám všechno sbalit.
Aki
Usmál jsem se, když Kuro dál vyzvídal, ale zase jsem mu musel říct, co si má sbalit.
„Na, tady je to číslo na toho kamaráda. Máte tam domluvený nocleh, tak mu jen napiš, až tam budete a on pro vás přijde. Je to hezký hotel, a jsem rád, že vás tam nechá zadarmo,“ usmál se i Hiro a poplácal mě po zádech.
Všechno bylo v plném proudu, a já se vážně moc těšil na to, až mu to překvapení ukážu. Došel jsem do pokoje a díval se na Kura, jak bezradně stojí u skříně. Civěl do ní, jak kdyby z ní hodlal něco vyčíst.
„Stačí ti jen pár věcí. Čisté spodky, ponožky a náhradní tričko, nic víc nepotřebuješ,“ objal jsem ho zezadu a o rameno mu opřel hlavu.
„A taky… Co si tak zabalit nějaký pěkný tričko na spaní… Krátký. Gel beru já,“ zavrčel jsem mu do ucha, než jsem ho na něj políbil.
„Moc se těším na výlet a taky na překvapení, co tě čekají,“ usmál jsem se a pohrával si s jeho náramkem, co jsem mu dal.
„Pořád ho nosíš… Jsem rád,“ víc jsem ho k sobě přitiskl, abych mohl nasát jeho příjemnou vůni.
Kuro
Byl jsem tak soustředěný hleděním na oblečení a přemýšlením, co si sbalit, že jsem se lekl, když za mnou Aki náhle promluvil. Vůbec jsem ho neslyšel přijít.
Takže jen pár věcí... Hm... tak to nebude procházka v přírodě, ale nejspíš strávíme dva dny v posteli.
Pousmál jsem se pro sebe nad tou představou, ale už jsem měl jasno, co si sbalím.
„Taky by ses měl sbalit,“ vymanil jsem se z jeho objetí.
Vzal jsem kabelu, zašel do druhého pokoje a místo ní si vzal jen menší batoh, s kterým jsem se vrátil zpátky do naší ložnice.
Takže tričko... Krátký...
Natáhl jsem se do skříně a vytáhl si jedno své triko na převlečení a pak jedno Akiho triko na spaní. Vím, že ho dráždí, když v něm chodím a nemám pod ním nic. Když triko tak triko.
Ještě jsem přihodil nějaké náhradní prádlo, ponožky a mikinu.
„Tak, jsem hotový,“ zapnul jsem batoh a položil ho bokem. „Toaletní potřeby si sbalím ráno. No, jdu nachystat tu večeři, ať to stihnu, než Rose přijde od zvířat.“
Pousmál jsem se, jak jsem to rychle nakonec vyřešil, a než se Aki stihl po mně natáhnout, už jsem byl na chodbě a běžel rovnou do kuchyně, abych mohl začít vařit.
Aki
Zamručel jsem, když zmizel tak rychle, abych ho nemohl chytit.
„Sbalit… pffff… Už dávno jsem. Batoh mám ve skříni,“ povzdechl jsem si a došel do našeho učícího pokoje, abych až z vrchu vysoké skříně sundal krabici, ve které byla igelitka s motorkářskými věcmi.
Koupil jsem je Kurovi v den, kdy jsem udělal papíry na motorku. Jsem zvědavý, co na to všechno řekne. Ale dostane to až zítra, dřív ne.
Když jsem zkontroloval, jestli je opravdu všechno na svém místě, krabici jsem vrátil zpátky a došel k počítači. Ještě jsem zkontroloval mail, jestli vše proběhlo, jak mělo, a vydal se pomoct Kurovi. Došel jsem k němu a postavil se k lince ve chvíli, kdy došla i Rose.
Kuro
Nebyl jsem s večeří ani v polovině, když došel Aki a hned za ním Rose. Ta si hned umyla ruce a připojila se k práci. Šlo nám to od ruky. Skoro všichni jsme se zapojili, až na Hira. Podle Rose se prý hned začetl do jedné z knih, které si dneska koupil a nevěděl o světě. Neozval se dokonce ani, když jsme na něj zavolali.
„Můžeš jít pro něj?“ poprosila Rose Akiho.
Zrovna jsem ukládal věci na stůl, abychom mohli začít večeřet. Když jsme osaměli, zadíval jsem se na Rose, jak se ji třásly ruce, až zelenina málem popadala na zem.
„Není ti dobře? Já to dodělám, můžeš se v klidu posadit,“ vzal jsem ji tác z ruky a položil ho na stůl.
„Jsem v pořádku. Jen trochu unavená,“ zvedla ke mně pohled a usmála se.
Ale přesto tím nedokázala skrýt, že se něco stalo. Spíš, že se něco děje.
„Určitě? Nezdá se mi, že by šlo jen o ú-“
„Vážně je to v pohodě,“ poplácala mě po ruce, kterou jsem ji chytil a pak se vymanila z mého držení. „Vážně jsem jen unavená. Připravovala jsem se na přednášku a dost jsem ponocovala. Dneska půjdu hned po večeři spát. Neboj se, jsem v pohodě.“
Otočila se zpátky k lince a začala uklízet špinavé nádobí, co zbylo po vaření.
Tak nevím, jestli mi Rose něco řekne. Evidentně nechce, aby kdokoliv z nás věděl, že se něco stalo...
Aki
Chtěl jsem protestovat a říct, že si Hiro dojde sám, ale když jsem se podíval na Kura, radši jsem pro něj šel. Přeci jen to bylo lepší už v tom, že si mohli pořádně promluvit, i když Rose zrovna moc sdílně nevypadala.
„Ještě ležíš v té knížce?“ rýpl jsem si do Hiromiho hned, co jsem vešel k němu do pokoje.
„Jo… už jdu,“ odpověděl mi vzápětí a postavil se z postele, aby odložil tu hrozně tlustou knihu na stůl.
„Zdá se mi to, nebo mámě něco je? Nechce mi nic říct, ale nevypadá dobře. Mám o ni strach, hlavně když zítra odjíždí a na celý víkend. Ale co… Ona nám stejně nic neřekne a bude dál hrát ty psychologický hry, aby nás neobtěžovala, to je celá ona,“ povzdechl si a natáhl si na sebe mikinu.
„Taky jsem s ní zkusil mluvit, ale nic… Prostě když nechce, umí být umíněná. Ale rádi a strach o ni máme všichni,“ poplácal jsem ho po rameni.
Jen souhlasně přikývl, jenže se nedalo přehlédnout, jak moc ho to dál trápilo. Došli jsme do kuchyně a hned se chopili práce. Ale stejně po ni každý z nás koukal, jak kdybychom to z ní mohli vyčíst.
Kuro
Protože nás bylo tolik, večeře byla brzy hotová. Po celou dobu přípravy i potom u večeře jsem pozoroval Rose. Ale ona se prostě rozhodla, že všechno před námi utají. Uzavře to do sebe a nikomu nic neřekne a nedá najevo ani gestem, že se něco děje. A právě to na ní bylo jiné, aniž by si to ona sama uvědomovala.
„Musím jít ještě doladit některé body na přednášku a pak půjdu spát. Tak vám přeji dobrou noc,“ pouklízela Rose nádobí do myčky, když jsme dojedli. „Neponocujte.“
Jen jsme se na sebe podívali, když zmizela za dveřmi. Hiromi si povzdechl, a pak se skloněnou hlavou taky odešel do svého pokoje.
„Přijde mi to celé takové... smutné,“ posteskl jsem si, když jsme šli do svého pokoje. „Jsem z toho všeho nějak unavený. Půjdu spát.“
Jednou, při jednom z našich rozhovorů, mi Rose řekla, že jsem jak houba. Nasávám do sebe emoce ostatních lidí, aniž bych si to uvědomoval, a to mi někdy může být na obtíž. A možná tohle se teď stalo. Byl jsem z toho přešlý a nedokázal jsem se zbavit pocitu, že j něco špatně. Nebylo mi do řeči, tak jsem se jen na rychlo osprchoval a hned zalezl do postele. Tiskl jsem v ruce plyšáka od Rity a přemýšlel nad tím vším, co bylo, a co se mohlo stát...
Aki
Pomohl jsem douklízet nádobí, a ještě na chvíli zašel za Hiromim, abych si s ním popovídal. On sice vypadal, že je to v pohodě, ale i já věděl, že mu do zpěvu rozhodně není. As hodinu jsem s ním strávil, a taky se s ním dost zamluvil o tom zítřejším výletu. Moc jsem se na vše těšil, i když mě Rose vážně vykolejila. Nakonec jsem se sebral a popřál dobrou noc i Rose, než jsem se uklidil nahoru. Už když jsem došel do pokoje, bylo mi jasné, že Kura tohle vše taky trápí. Nemusel nic říkat, vždy, když byl rozladěný, tak mačkal tohohle plyšáka v rukách a smutně se díval před sebe.
Sundal jsem si tepláky a zalezl pod peřinu k němu.
„Netrap se něčím, co nezměníme. Rose to řekne, až bude třeba. Zatím ji musíme věřit, že to slyšet nemáme,“ políbil jsem ho na odhalený krk.
Jednou rukou jsem ho podebral a za pas si ho natiskl na klín. Jemně jsem se nosem otíral o jeho šíji, a přitom nasával tu příjemnou vůni, která z něj vycházela. Objímal jsem ho, a přitom se natáhl k počítači, abych pustil další film. Stejně bychom se na něj nedívali, nebyla na to nálada, ale aspoň tu nebylo ticho.
Kuro
„Víš, má z toho opravdu nepříjemný pocit,“ odložil jsem plyšáka na jeho místo v rohu postele a otočil se k Akimu.
Objal jsem ho a políbil na rty. Nějak mě přešla nálada i na milování. Ale měl jsem potřebu cítit tu jistotu, kterou mi Aki dával. Ještě víc jsem se na něj natiskl a zabořil obličej do jeho hrudi.
Krásně voněl.
To mám na něm moc rád, že vždycky tak krásně voní a jeho vůni už poznám hned, i když je mezi více lidma. Ani se nemusím rozhlížet a je mi jasné, že tam někde je.
„Promiň, Aki, ale jsem unavený. Bylo to dneska nějak moc náročné,“ omluvil jsem se mu, když jsem neodpovídal na jeho laskání.
Chytl jsem peřinu, přikryl nás, a znovu se k Akimu přitulil.
Miluji ho Opravdu moc. Vždycky je mi nablízku, když se něco děje. Je to má opora v každé situaci, a proto ho miluji ještě víc.
Kdo ví, kde bych teď byl, kdybych ho nepoznal.
Nechal jsem se ukolébat jeho teplem, jeho příjemnou vůní a jeho objetím. A i když hrál film, který Aki pustil, stejně se mi po chvíli začaly zavírat oči.
Aki
„Všechno chápu, nemusíš se bát, není ani nad čím přemýšlet, protože tohle je vážně celý divný, ale… Rose mluvit nedonutíme,“ povzdechl jsem si a přitáhl si Kura víc k sobě.
Bylo mi jedno, že sex nebude, taky bych ho nechtěl. Tahle nálada… Všechno to stálo za prd, ale s tím jsme ani jeden nemohli nic udělat.
„Hezky se vyspi, zítra máme dlouhý den,“ usmál jsem se a taky zavřel oči, jak unavený jsem byl.
Nakonec jsem usnul a probudil se až ráno, když mi sluníčko svítilo přímo do tváře, protože jsme zapomněli zatáhnout závěsy. Protáhl jsem se, a přitom si Kura víc přitáhl na hruď. Krásné ráno, když se s ním probouzím, vážně ho mám moc rád.
„Kuro… Vstáváme, jdeme do školy,“ zašeptal jsem mu do ucha a políbil ho, když jsem viděl ty jeho našpulené rty.
Kuro
Usnul jsem tvrdě, Ani se mi nic nezdálo. A to většinou, když máme roztáhnuté závěsy a svítí nám do pokoje měsíc, tak mívám sny. Jako by mi je ten měsíc nutil. Ale málokdy se mi v těchto nocích zdá něco hezkého. Často se ve svých snech vracím domů... Dokonce se mi i jednou zdálo, že mě Aki opustil a já se z toho probudil celý zpocený a nemohl se z toho vzpamatovat ještě dlouho potom.
Ale teď, když mi Aki zašeptal do ucha a políbil na rty, měl jsem příjemný pocit, že bude všechno v pořádku.
„Nechce se mi,“ zavrtěl jsem se a víc se na Akiho přitiskl. „Nejraději bych zůstal doma. Kolik je hodin?“
Otočil jsem se ke stolku a podíval se na telefon. Měli jsme ještě dost času, tak nebylo kam spěchat. Dokonce i dole v přízemí byl ještě klid.
„Půjdeme po škole někam spolu na oběd?“
Ale vzápětí jsem si uvědomil, že máme dneska jet na výlet.
„Vlastně to nepůjde,“ přitulil jsem se znovu k Akimu. „Dneska jedeme pryč, že? Kam to teda jedeme?“
Políbil jsem Akiho na rty a mírně se o něj otřel. Dobře jsem cítil jeho ranní erekci...
Aki
„Ty jsi trochu provokatér, že?“ usmál jsem se na něj, když se znovu zeptal tak nevině, že bych si ho nejraději dal mezi dva chleby a snědl.
„Neřeknu, ale… Uvidíš,“ prudce jsem si ho otočil na záda a sám se nad něj vyhoupl.
„Je dost času na to, abych si s tebou po ránu užil trochu tady dole,“ otřel jsem se o jeho rozkrok svým, a přitom si mírně skousl ret, když mi to udělalo dobře.
Chytil jsem Kurovy trenky a rychle mu je stáhl, aby mi nepřekážely, když…
V ruce jsem mu promnul erekci a jemně ji olízl, než jsem si s ní zajel dvakrát do pusy. Neměl jsem náladu na pomalý sex, chtěl jsem ten živočišný. Propustil jsem ho z úst a už se nad ním tyčil, když jsem na noční stolek šahal po gelu.
„Kuro… Chci tě, co ty na to?“ provokativně jsem mu vtiskl do ruky gel a čekal na jeho reakci.
Kuro
Myslel jsem, že Aki automaticky odpoví. Většinou tohle je první reakce, když se člověk zeptá přímo a nečekaně. Ale on ne... On to prostě neřekne ani za nic.
Ale i tak jsem se rozhodl, že ho trochu potrápím. Už jsem měl na jazyku, co mu řeknu, když mě ale překvapil, jak rychle mě zbavil prádla, a zahřál a zpevnil můj penis svými ústy.
Zatnul jsem zuby, abych ze sebe nevydal hlasitější povzdech. A když se zvedl a natahoval se pro gel, konečně jsem se normálně nadechl.
„Noo, já nevím, ještě jsem se po ránu neprocvičil neprotáhnul svaly,“ řekl jsem mírně odmlouvavě a na potvrzení svých slov se pod ním začal protahovat a skučet, jako nějaký stařík, který se po ránu snaží posbírat všechny kosti.
Aki
„Takže ty takhle?“ zavrčel jsem mu do ucha a naschvál ho víc zalehl.
„Neboj, dostatečně ti svaly protáhnu,“ zadíval jsem se mu do očí, když jsem mu rukou zajel mezi nohy, a hned prstem dovnitř.
Musel to cítit… Musel mě vnímat, jako silného muže, o kterého se může opřít. Jenže… já ho nyní rozhodně chránit nehodlal.
Víc jsem se nadzvedl a nakápl mu na dírku gel, abych s ním hned zajel dovnitř a pořádně si ho promazal. Sice to je jen pár hodin, co jsme to dělali naposled, ale i tak. On je pořád velmi hubený, a i jeho zadeček je drobný.
„Takže… Pořád se potřebuješ protáhnout?“ zeptal jsem se provokativně, když jsem mu dovnitř zasunul hned dva prsty a podráždil jeho prostatu.
Kuro
„Dostatečně?“ vydechl jsem, když mě zalehl a já se nemohl ani pohnout.
Jen ruce, které jsem měl volné, jsem mu položil na záda a pohladil ho. Aki se ale nakonec nadzvedl, ale jen proto, aby se mohl věnovat jiné partii, než byl můj obličej, do kterého se chvíli tak upřeně a s úsměvem díval.
„Aki...“ prudce jsem se nadechl a pak jen tiše dodal, „...yuki...“
Myslím, že mě svými prsty omráčil, i když se mé hlavy nedotkl ani omylem. Ale to, co se rozletělo mým tělem, bylo šílené a veškeré mé mozkové závity se okamžitě zadrhly. Nemyslel jsem od té chvíle na nic jiného než na tu slast, kterou mi tím dával, a která se, podle zkušeností s ním, bude ještě stupňovat.
Popadl jsem Akiho za ramena, zatnul jsem mu nehty do kůže, a jen tiše a vzrušeně oddechoval. Takhle po ránu není potřeba nějakého velkého mazlení. Máme na to chuť většinou oba, a nějaká dlouhá předehra by to jen zdržovala.
Ohnul jsem nohy v kolenou, a patami se zapřel pevně o matraci, když jsem se proti jeho prstům několikrát pohnul, abych ho cítil ještě víc.
„Jo... potřebuji protáhnout...“ znovu jsem s červenými tvářemi tiše vydechl tenhle dvojsmysl.
Aki
Jen jsem se pousmál, nad jeho slovy a chtěl něco hnusného dodat, ale nakonec jsem to neudělal. Místo toho, jsem vytáhl prsty z jeho zadečku a zapřel se rukama vedle jeho hlavy, když jsem do něj prudce najel svou erekcí.
„Protáhnu tě tak, že možná do školy ani nedojdeš,“ zavrčel jsem mu do ucha, než jsem ho do něj mírně kousl.
Chytil jsem mu jednu nohu pod kolenem, a víc mu ji zatlačil na hruď, abych se mohl zapřít. Začal jsem do něj přirážet tak, že se postel pod námi mírně pohybovala. Užíval jsem si tenhle ranní sex… Byl jiný… Krásný a zároveň zvířecí. Vše jiné, než bylo naše první, které stálo za úplné…
„Kuro,“ zachrčel jsem, když se to na mě hnalo jako hurikán.
Pustil jsem ho a oběma rukama objal, abych si ho přidržel a víc se do něj opřel. Všechno se ve mně sevřelo, když to na mě šlo ze všech stran. Orgasmus mě tak pohltil, že všechno okolo přestalo existovat. Moje sperma se v dávkách uvolňovalo do jeho úžasného zadečku, a plnilo ho, co nejvíc to šlo. Bylo mi tak skvěle… Tak…
„Miluji tě… Kuro,“ zašeptal jsem mu do ucha, než jsem ho začal líbat a nebyl schopen přestat.
Kuro
Až po chvíli mi došlo, že jsem Akiho oslovil celým jménem. Nemá to rád, ale v tu chvíli, kdy jsem byl mimo, to prostě ze mě vyletělo, ani jsem neděl jak.
A taky mi to dal potom pěkně sežrat. Zprudka do mě najel, a to, co potom následovalo, bylo neskutečné. Nedokázal jsem se soustředit na nic jiného než jen na to, jak si mě pěkně vychutnával. Ale... Líbilo se mi to. Líbilo se mi to tak moc, že jsem měl chuť křičet jeho jméno. Bral si mě tak živočišně, že jsem se ho musel držet, abych neodcestoval i s postelí.
Rozpaloval mě každým přírazem, jeden šílený pocit za druhým atakoval mé tělo, a jen jsem hlasitě oddechoval a přivíral oči, jak nádherně mi bylo.
Roztřásl jsem se, když se orgasmus přihlásil najednou a plnou silou. Jednou rukou jsem mu ještě víc sevřel loket a druhou se chytil za penis, abych rychlými tahy dokončil nevyhnutelné. Kousal jsem se do rtu, abych se udržel v tichu. Nedokázal jsem popadnout dech, když mě pak Aki začal líbat.
S posledním polohlasným zasténáním jsem se proti němu propnul a veškerá noční zásoba sperma dopadala na moje břicho, které se stále třáslo pod tím vzrušujícím náporem.
„Tak..taky tě mi...luji...“ snažil jsem se popadnout dech.
Objal jsem ho a přitáhl si ho na sebe. Byl oproti mně o dost těžší, ale já měl rád, když mě celého zalehl. Jako by mi tím dával najevo, že jsem jen jeho. Potřeboval jsem cítit tu jistotu, a navíc... Miloval jsem to, když se celé jeho nahé tělo dotýkalo mého.
Aki
Celý jsem na něj dopadl, a ani mě moc nezajímalo, jak moc jsem těžký. Užíval jsem si to, jak mě občas ještě uvnitř sebe stáhl, a jak jsme oba stále prožívali dozvuky orgasmu, které nás oba tolik pohltily. Objímal jsem se a nehodlal ani na chvíli pustit, tak moc se mi od něj nechtělo.
„Akiyuki...“ zaznělo mi zase, co mi před chvílí řekl, jako kdyby to byla nějaká ozvěna.
„Nemám rád, když mi říkáš celým jménem,“ zavrčel jsem mu do ucha a potom ho do něj mírně kousl.
„Ale potrestal jsem tě hezky, ne?“ zasmál jsem se a pevněji stiskl Kura, abych se i s ním, mohl převrátit na svoje záda.
Nechtěl jsem z něj ven, prostě jsem v něm pořád byl, a on mi ležel na hrudi, jako kdyby to byla moje panenka. Jsem do něj pořád stejně zamilovaný, takže mi je všechno u prdele. Hlavně, když jsme s ním, a tohle můžu zažívat.
„Vlastně… V kolik končíš? Jako já? Po čtvrté hodině? Nebo jich máte víc?“ Pohladil jsem ho po vlasech a políbil na čelo.
Kuro
„Promiň, neuvědomil jsem si to,“ omluvně jsem se na Akiho podíval, ale hned na to jsem se usmál. „No, ale tak nějak ti to přidalo na energii, co?“
Překulil se na záda, a teď já ležel na něm. Konečně jsem mohl normálně dýchat, ale klidně bych pod ním zůstal snad na věky, jak moc se mi to líbilo.
Ale ten pocit, když jsem ho měl pořád v sobě, i když nebyl už tak pevný, byl úžasný v jakékoliv poloze.
Stáhl jsem se a víc ho v sobě sevřel, když mi opět prolétlo břichem to zvláštní vzrušivé zašimrání.
Nejraději bych ho měl takhle pořád sebou, ale to nejde. O to víc se potom vždycky těším, kdy se s ním budu moct znovu milovat. Ne vždycky jdeme do konce. Někdy to skončí u mazlení, někdy u „ruční výpomoci“, ale pokaždé si to s ním užívám. Je můj první a jediný.
„Končím ve čtyři. Pojedeme rovnou ze školy, nebo se ještě stavíme doma? Ať vím, jestli si mám vzít věci s sebou.“
Sklonil jsem se k Akimu a zahrábnul mu prsty do vlasů. Několikrát jsem je prohrábnul a doplnil to polibkem.
„Už se na ten výlet těš-“ cuknul jsem sebou, když se dole ozvalo bouchnutí dveří.
Nejspíš Hiromi s Rose už vstávali, a pro nás to znamenalo se taky konečně hnout z postele.