Aki
Nacpal jsem s Hiromim všechny tašky do toho miniaturního kufru, co měla Rose u auta, a podíval se zpátky ke krámku, kam Kuro šel.
„Půjdu se za ním podívat, hned jsme zpátky,“ řekl jsem Rose a ta jen mávla rukou, abych šel.
Sama s Hirem zamířila pro zmrzlinu, protože dneska bylo docela teplo. Hned u dveří jsem se však zastavil a pozoroval Kura, jak nadšeně kolem všeho chodí. Nejraději bych mu koupil celý krámek, aby byl spokojený, ale to by mi nedovolil. Stejně jsem měl malý plán, kterým jsem mu hodlal udělat největší radost, ale na to byl ještě čas. Už jen proto, že dědictví po babičce se ještě trochu pozdrželo, a já ho hodlal celé využít pro naši budoucnost.
Tak krásně zářil… Proto jsme ho hlavně miloval, pro to nadšení, které mě občas chybělo.
Co to?
Zahlídl jsem toho kluka, co ho nemám rád, a jak se kolem něj zase slizce obmotává. No, a když křikl na tu paní, co tu obsluhovala, už mě to i dost naštvalo. Opřel jsem se o futra a jen je pozoroval. Chtěl jsem si o něm u dělat lepší obrázek, abych věděl, co je to za rivala, co mi leze na území.
Kuro
Hleděl jsem na ně jako na zjevení. To proto mi říkal o obchodu, kde má slevu. Bodejť by neměl, když to patří jeho rodině. Aspoň jeho máma nevypadala, že by tu byla zaměstnaná jako prodavačka.
Usmála se na mě a hned mě vedla k vedlejšímu regálu, kde byly vystavené snad ty nejlepší nože. Tenhle regál jsem obešel obloukem, protože ty ceny mě docela odradily, i když bych si je moc přál.
„Na cenu se nedívej, Renjirovi kamarádi mají u nás slevu,“ otevřela skleněné dveře a vytáhla jednu sadu, na které jsem mohl oči nechat.
„Říkal jsem ti to,“ naklonil se ke mně Ashida. Pak se narovnal a nahlas dodal: „Kuro je můj spolužák. Budu s ním ve dvojici na praxi.“
„To jsem ráda, že jste kamarádi. Renjiro jich moc nemá, protože má trochu komplikovanou povahu,“ podala mi paní Ashida jeden z nožů.
„Mami, prosím,“ zamračil se mírně Ashida. „Tohle Kuru nezajímá.“
Dělal jsem, že to neslyším. Raději... Taky jsem neměl rád, když o mě rodiče mluvili, a ne zrovna dobře.
„Je nádherný, lehký a dobře se drží. Neklouže mi v ruce,“ položil jsem nůž a vzal jsem si další z té sady.
„Vezmi si to, neprohloupíš,“ znovu se ke mě naklonil Ashida. „Táta má dobré obchodní styky a ví, kde sehnat to nejlepší zboží. Já mám ty stejné. Lepší nenajdeš.“
„Já nevím,“ odložil jsem i druhý nůž, a pak jsem po všech jemně přejel prsty. „Jsou skvělé, ale nemůžu si dovolit tak drahé věci. Asi mi budou stačit tamhlety.“
Ukázal jsem rukou k druhému regálu, ale Ashida mě za ni chytil a stáhnul dolů.
„Dostaneš to za cenu tamtěch nožů,“ naklonil se ke mně ještě blíž a pousmál se.
Opatrně jsem vymanil svoji ruku z jeho držení a odstoupil o krok. Podíval jsem se na jeho mámu, pak na ty nože...
„Zabalím je,“ vzala je do ruky a zamířila za pult. „A ty si vyber, co ještě budeš potřebovat. O cenu se nemusíš bát. Jsem ráda, že si Renjiro ve třídě našel kamaráda.“
Aki
Během té chvíle jsem chtěl tomu klukovi do ksichtu skočit asi šestkrát, ale nakonec jsem se vždy zastavil. Mohl jsem ho zmlátit, ale k čemu by mi to bylo, když by se na mě Kuro zlobil. Tohle byl jeho první kamarád, kterého si našel sám, a já to nechtěl kazit.
Jenže… Jeho ruka na Kurově rameni a ta blízkost… Je na sto procent teplej, a já ho vážně jednou nechám rýt hubou v zemi.
„Kuro…“ křikl jsem na něj od dveří a čekal, až se na mě otočí.
„Rose chce už vyrazit. Čekám u auta,“ řekl jsem stroze a radši odešel, protože se mohly stát mnohem horší věci.
Snažil jsem se… Ovládal se… Za to jsem na sebe hrdej. Jinej by mu už ten blbej úsměv pocuchal.
„Co tu děláš?“ srazil jsem se s tou nejmíň pravděpodobnou osobou.
Ookuba… Tak ten tu chyběl.
„Tohle je nejlepší obchod s knihami, a já si je chtěl vybrat sám,“ prsknul po mě, ale mě neušel jeho sluha, který ve stínu šel za ním.
„Bez něho si ani prdel venku neutřeš, co?“ zasmál jsem se, ale on si jen naštvaně odfrkl.
„Noo… A co kdybys mě doprovodil? Už máš vybráno, ne? Toho skřeta tu nikde nevidím, a já jsem s tebou rád,“ hned se bohužel otřepal a pomohl mi na nohy.
Ono, když se srazí dva pochodující kolosy, je to pořádná perda.
„Sorry, dneska ne, jedu domů. Zítra máme to seznámení s novým týmem, co?“ oprášil jsem si oblečení.
„Jo, takže s tebou počítám,“ pousmál se a poplácal po rameni.
Kuro
Prudce jsem se otočil, když na mě Aki zavolal. Chtěl jsem mu říct, že už jdu, ale on se otočil a odešel, aniž by počkal na mou odpověď.
„Vezmu si teda tyhle nože a zbytek si vyberu příště. Musím už jít, nebo mi ujedou,“ ukázal jsem na ty, které jeho máma položila už zabalené na pult.
Opravdu mi dali velkou slevu, za kterou jsem děkoval asi pětkrát, až mě Ashida musel umlčet.
Usmíval jsem se po celou dobu, a přesto jsem měl žaludek stáhnutý divným pocitem, který ve mně Akiho chování vzbudilo. Zdálo se mi, že se mu něco nelíbí, a já nevěděl co.
Ashida mě vyprovodil před krámek, kde jsem se s ním rozloučil, a vydal se k východu. Ale po pár krocích jsem zůstal stát a jen hleděl na Akiho a Ookubu, jak se spolu víc než přátelsky baví.
A to poplácání po zádech...
Sevřel jsem kazetu s noži v rukách a se skloněnou hlavou prošel kolem nich a zamířil ven.
Něco je špatně. Aki se na mě zlobí, a přitom tady...
Najednou mi bylo do breku a já ani nevěděl proč.
Rychle jsem došel k autu, abych nastoupil, ale nikdo tam nebyl. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Neviděl jsem ani Hiromiho, ani Rose. Opřel jsem se o auto a svezl se po něm do dřepu. Shrbil jsem se a s mým nákupem v klíně jsem jen tak dřepěl a díval se do země, jako by tam bylo, kdo ví, co zajímavého.
Moje dobrá nálada, kterou jsem měl ještě před chvílí, byla pryč. A stačilo na to jen pár vteřin.
Aki
„Kuro? Počkej!“ houkl jsem na něj, když kolem nás prošel tak, jak kdyby nás neviděl.
Chtěl jsem už jít, ale Ookuba mě zastavil a otočil k sobě.
„Než za ním půjdeš… Nezapomeň přijít na ten trénink!“ řekl mi v rychlosti, než do něj strčil jeho sluha, aby už šli.
Jeho sluha byl o hodně starší než my, a čerstvě ženatý. Nejspíš nechtěl být hodiny s ním na nákupech a potom ani nic nepořídit. Vůbec jsem ho nevnímal, ale odkýval jsem radši to, co po mě chtěl.
Došel jsem k autu a chytil Kura za lokty, abych ho vytáhl na nohy. Nijak jsem se ho na nic neptal a rovnou ho objal. Byli jsme venku, takže jsem mohl dávat najevo, jak moc ho mám rád.
„Vybral sis? Viděl jsem vás, ale věřím ti, že je to jen kamarád. Popravdě jsem za tebe rád, že někoho takového máš a našel sis ho sám. Jenže… Vážně žárlím, protože… Miluji tě a bojím se, že si jednou najdeš někoho lepšího,“ víc jsem ho k sobě přitiskl a políbil na tvář.
Vážně jsem se cítil nějak zvláštně… Nejistě…
Kuro
Dřepěl jsem tam a nevnímal nikoho kolem sebe. Teprve když došel Aki a vytáhl mě na nohy, zvedl jsem k němu hlavu. Nákup mě tlačil do žeber, jak mě k sobě tiskl, ale neodstrčil jsem ho.
Možná jsem já jediný, koho tak objímá. Možná tohle neudělal nikdy ani Ookubovi. Ale opravdu jen možná...
Vždyť měl na střední tolik holek, tak proč by se teď něco mělo změnit na vysoké? A kdyby jen holky... Mám pocit, že se na něj Ookuba lepí čím dál víc, a zase je s ním v jedné třídě, na stejných přednáškách. Měl jsem jít studovat na pediatra, jen abych byl s ním a měl ho stále na očích?
„Vybral jsem si. Tohle jsou opravdu kvalitní nože a dostal jsem na ně slevu,“ přikývl jsem.
Ale nevěděl jsem, co mám říct na jeho další slova. Bylo to, jako by mi nevěřil.
„Znám ho teprve ode dneška a s tebou jsem už víc jak rok. Myslíš, že bych to chtěl měnit?“ zamrkal jsem, když mě zaštípaly oči, jak se mi do nich tlačily slzy.
Ne, tohle jsem říct nechtěl. Chtěl jsem říct, jak moc Akiho miluji, ale nevím, jestli mi to věří, když mu to říkám každou chvíli. Opravdu ho miluji tak moc, že žárlím na každého, kdo se k němu jen přiblíží. A to zřejmě může jednou zničit náš vztah.
„Už jsme tady,“ zavolala na nás Rose, která se blížila i s Hiromim k autu.
Nastoupila hned do auta a my také. Jen Hiromi se na nás podezíravě podíval, než se usadil vepředu vedle Rose. Jen jsem sklonil hlavu, aby mi neviděl do očí.
Jo, nejspíš to tam bylo... Smutek z toho, jak jsem hloupý, a pořád si něco namlouvám... Aki se bojí? A co mám říkat já? Já nevystřídal plno holek a nemám pořád za zadkem někoho, kdo si říká nejlepší kamarád.
Ten první rok na vysoké opravdu nezačíná nejlépe, a to jsem se tolik těšil...
Aki
Chtěl jsem mu něco odpovědět, ale Rose a Hiromi už došli, takže jsem si i s Kurem nasedl do auta. Chytil jsem ho kolem pasu a přitáhl si ho k sobě. Ty nože jsem dal za nás na okénko a za bradu si Kura otočil k sobě.
„Doufám, že to měnit nechceš. Je to asi tím, že to byl první den ve škole a spousta změn… Nejspíš je toho dneska na mě moc a na tebe taky. Takže sleva? Tak to jo… No, a… Co kdybychom se dneska vykoupali spolu ve sprše a potom zalezli do postele, abychom…“ usmál jsem se na něj a nenápadně mu pohladil stehno.
Vlastně… když jsem si vzpomněl na naše poprvé, dost se toho změnilo a opakovaný sex nám velmi šel. Měl jsem rád tu blízkost našich těl, když se milujeme. Uklidňovalo mě to. Asi jsem dnes byl nějak moc nerudný, protože toho bylo tolik, na co si budu muset zvykat, že se to těžko bere.
Kuro
Stejně mi vrtalo hlavou, proč na mě Aki v obchodě křiknul, že na nás Rose čeká, když vlastně ani u auta nebyla. Že by opravdu žárlil?
Ne, že by mě to netěšilo, ale na druhou stranu... Čeho se tak bojí? Vždyť jsem jen obyčejný kluk, malý, hubený, a nikdo o mě ani nezakopne, maximálně na mě šlápne, když budu ležet na zemi. Ale zato on... On, aby měl na krku poplašné zařízení. A hlavně když je s Hiromim na přehlídce nebo focení. Byl jsem tam jednou a mohl jsem si žárlivostí prsty ukousat, když jsem viděl, jak se kolem nich pořád někdo motá. A nejen holky... Ale i kluci. Víckrát jsem už nešel, i když mě zvali.
Ale ne... Nechci to měnit. To jsem mu řekl dost jasně.
Když se zeptal na společné koupání, hned jsem změknul. Nedokázal bych se zlobit, když mi Aki dokáže dát tolik potěšení. A bylo mi jedno jak. Jen co jsem zatím moc neovládal...
Tak rád bych ho potěšil i jinak než tím, že roztáhnu nohy. Už jsem to zkoušel a zrovna moc dobře to nedopadlo. Tak snad dneska?
Je mi trapně se ptát někoho z kluků, jak vykouřit svého kluka, aby byl spokojený.
Raději jsem Akimu jen přikývl a opřel se o něj, jak jen mi to pás dovolil. Stejně měl Hiromi nastražené uši a když Aki mluvil, tak se usmíval. Beztak poslouchal...
„Jo, málem jsem zapomněla. Pozítří odjíždím na seminář. Budu tam mít přednášku a vrátím se až za tři dny,“ ozvala se Rose, když jsme konečně dojeli před dům a ona vypla motor. „Takže v pátek budete muset do školy autobusem, ale možná vás odveze Seiji nebo Miura. Říkali, že by na vás dohlédli.“
„Mami, nejsme malí kluci, abychom potřebovali chůvy,“ zašklebil se Hiromi.
„Budeme v pohodě. Opravdu,“ chytl jsem se toho. „Jsem zvyklý být doma sám, a to jsem se ještě staral o Ritu.“
„No, já vám věřím, ale jistota je jistota... A zítra ještě nakoupíme zbytek věcí, co budete potřebovat.“
Nedalo se s Rose diskutovat. Byla hodná, ale zásadová, a přes to, co řekla, prostě nejel vlak.
Posbíral jsem si všechny věci z auta a zamířil rovnou do našeho pokoje, kde jsme se učili. Hned jsem si zapnul počítač, protože jsem se chtěl podívat na nějaké rady... Chtěl jsem prostě Akimu zlepšit náladu na večer.
Aki
No skvělý, takže se těch dvou, neustále nadrženejch chův, nezbavím. Dokonce s námi budou asi tři dny, protože zrovna tihle dva jsou jak pijavice. Kecal bych, kdybych řekl, že mi jejich společnost vadí, Seiji je jak můj brácha a mám ho rád. Myslím, že se mezi námi vytvořilo docela silné kamarádské pouto, a to i s Hiromim, který si s ním taky notoval. Ale Miura… nějak jsem mu stále nevěřil, a to jeho proradný chování, které mě často štvalo… Nejspíš to dělal záměrně. Jenže zase on, byl dobrý kamarád pro Kura a já jsem byl za to rád. Prostě taková veliká a spokojená rodina, kde jsou všichni vítáni.
Pomohl jsem se všemi věcmi do domu a naskládal jídlo do ledničky. Do večeře byl čas, tak jsem šel do našeho pokoje, kde jsem se svlékl a oblečení hodil přes židli. Chtěl jsem se převléct, ale zase… Přeci jenom jsem se chtěl s Kurem vykoupat a potom si ho zatáhnout do postele.
Hodil jsem na sebe jenom triko a trenýrky. Naschvál jsem takhle přešel do pokoje, odkud jsem slyšel hluk. Potichu jsem se vplížil za Kura a fouknul mu na krk. Byl jak v transu, ale to, na co se díval… To překvapilo i mě.
„Copak to studuješ? Tak co ta koupel?“ usmál jsem se a promnul mu ramena.
Kuro
Ani jsem se nepřevlékl. Prostě jsem jen hodil věci na stůl a hned si sednul k počítači. Netrvalo dlouho a našel jsem co jsem potřeboval. Nějaký kluk se v diskuzi ptal, jak to co nejlépe udělat. Přečetl jsem si pár odpovědí a v jedné byl i odkaz na video.
Otočil jsem se a když jsem zjistil, že jsem tu sám, ztlumil jsem bedýnky a pustil si to.
Vážně to bylo poučné. Teda... jako bych se díval na porno, protože to byli dva kluci, ale mezitím tam měli pár rad a každou názorně předváděli. Myslel jsem si, že něco pochytím, ale najednou na mě Aki fouknul a promluvil a já se tak lekl, že jsem sebou celý trhnul, a klávesnice i s myší sletěla na zem a já za ní. Jen ta zpropadená obrazovka ne...
Rychle jsem sbíral věci po zemi, a ještě rychleji se to snažil vypnout. Vážně jsem se styděl. Opravdu moc...
Neměl jsem ani odvahu se podívat na Akiho. Stál vedle převrácené židle, a já ani nevěděl, jestli se směje, nebo se mračí. Ani za ten rok, jsem se při některých věcech nepřestával stydět.
„Já... no tohle... náhodou jsem na to kliknul...“ breptal jsem nesmysly.
Jo, náhodou, to mi tak určitě sežere.
„Koupel... Jo... už jdu...“ rychle jsem vyšel z pokoje a zamířil rovnou do koupelny.
Hned jsem se postavil k umyvadlu a pustil si studenou vodu, abych si opláchnul tvář.
Pane bože, to fakt bylo trapný. Nachytat mě při něčem takovém...
Aki
Uculoval jsem se jako blbec, když přede mnou Kuro spadl na zem, a to video, co si předtím pouštěl, se pustilo vážně nahlas. Nebylo o čem pochybovat, prostě se chtěl naučit, jak mi ho vykouřit. Popravdě mě to dost potěšilo. Nikdy jsem si nemyslel, že by chtěl i on tohle zkusit. Pro mě, za tu dobu, co jsme spolu byli, to bylo naprosto normální. Chtěl jsem hlavně jemu udělat dobře, a tak to má být, já se uspokojoval s jeho zadní částí těla. Jenže… Tohle mě vážně potěšilo.
Když utekl, vypnul jsem video a zavřel diskuzi, kdyby náhodou do pokoje nahlédla Rose. I když to nedělala, nechtěl jsem jí tomu vystavit. Tady v tom domě nám prostě patřilo vrchní patro a podle toho to tak vypadalo. Rose nám dávala volnost a skvěle se o nás starala, jak máma o své děti. My se jí to snažili vrátit vším, co jsme dokázali. Miloval jsem ji a děkoval za vše, co pro nás oba dělala.
Došel jsem do koupelny a zamkl dveře, nechtěl jsem tu nevítané hosty. Zezadu jsem objal Kura a ihned zasunul ruce pod jeho tričko, abych mu ho svlékl a mohl tak na ten jeho krásný krk. Jen na moment, než jsem ho k sobě otočil a začal líbat.
„Jsi vážně k sežrání a taky… musím říct, že mě to potěšilo. Ale nemusíš se k těmhle věcem nutit, můžeme hezky pomalu… jít… na všechno…“ líbal jsem mu krk a sjížděl níž, když jsem klesal na kolena.
Mírně jsem ho opřel o umyvadlo a prsty přejížděl po jeho kůži od úst dolů. Nevynechal jsem ani jedno místo, kterého bych se nedotkl. Vše bylo tak intenzivní… Tenhle člověk mě neustále dostává na hranici sebeovládání. Miluji ho… Moc.
Kuro
To bylo trapný. Fakt hodně trapný... nadával jsem si v duchu, když jsem si chrstal studenou vodu na obličej. Co si o mně bude Aki myslet?
Rychle jsem zastavil vodu a utíral si obličej, když jsem zaslechl, že Aki jde do koupelny.
Rudý jsem byl jak rak. Ani ta voda nepomohla. A stejně jsem toho za tu chvilku z toho videa moc nepochytil.
„Já se nenutím,“ přivřel jsem oči, když mě Aki chytl do objetí. „Chci to udělat... pro tebe...“
Chtěl jsem ještě něco říct, ale on si mě otočil, a já jen poslušně zvedl ruce, když mi svlékal triko. Miloval jsem, když to dělal. Bylo to vždycky takové příjemně vzrušující. Jen jsem stál a sevřel v rukách umyvadlo, když se svými doteky a polibky přesouval po mém těle níž.
V hlavě mi hned běžely obrázky toho, co jsem stihl zahlédnout ve videu, a v tu chvíli jsem zatoužil i potom, aby mi to Aki takhle udělal. Uměl to, a já byl vždycky jak poslušná panenka, když si se mnou začal takhle pohrávat. Nedokázal jsem se mu nikdy vzepřít. I teď se mi notně zkrátil dech a všechny svaly s mi chvěly, jak rychle jsem se díky Akimu dostal do téhle nálady. Uměl to se mnou... Nebo je to tím, že ho tak moc miluji?
Zahrábl jsem mu prsty jedné ruky do vlasů, když se jeho rty otřely o mé břicho těsně u mých kalhot.
„Aki...“ zavzdychal jsem. „Mus-sím se osprchovat...“
Přemluvil jsem své ruce, aby se konečně pohnuly. Mírně jsem Akiho odstrčil a rozepnul si kalhoty, které skončily na zemi u mých kotníků. Jen ponožky a boxerky mi zůstaly.
Aki
Pousmál jsem se nad jeho slovy a pomohl mu z věcí, které jsem hodil někam za sebe na zem. Bez dalších slov jsem ho podebral a posadil až ve sprše. Pustil jsem na nás dva vodu a pomalu omýval jeho tělo. I kdyby něco říkal, neposlouchal bych ho. Vzrušením mi hučelo v hlavě a můj penis se mačkal na Kurovo stehno, jak moc jsem ho chtěl.
„Počkám, až si tě umyju a potom… Odnesu do postele… Kde ti ho pořádně vykouřím a znásilním tvoje tělo,“ šeptal jsem mu do ucha, když jsem ho prsty mydlil.
Vůbec jsem nechtěl houbu, protože jsem měl rád jeho pokožku. Miloval jsem ho… Tak jako nikoho jiného. Ta touha, které mě pořád svazovala, byla šílená. Rychle jsem i sebe očistil, a potom bez dalších okolků Kura zabalil do ručníku, vypnul vodu a vzal si ho jako panenku do postele.
„Tak co, je můj plán dobrý?“ usmál jsem se na něj, když jsem z něj strhl ručník a pošťouchnul na postel, aby na ní dolehl a já mohl na něj.
Kuro
To, co mi proletělo tělem, když Aki mluvil o tom, co udělá, se snad ani nedá popsat. Jen jsem seděl a nechal ho, ať si mě připraví. Miloval jsem tyhlety chvíle. Prostě jsem se nechal rozmazlovat, hýčkat... Možná je to tím, že jsem nic takového doposud nepoznal, a já si to hodlal užít plnými doušky.
Díval jsem se na Akiho, jak se rychle umývá a mohl jsem na něm oči nechat. Byl jsem tím pohledem tak unešený, že jsem se ani nezačal utírat. Prostě jsem jen zíral na svého dokonalého kluka.
Jeho péče o mně, jeho slova a pak ten pohled... Mohl jsem se zbláznit, prakticky jsem se už třásl na to, abych se s ním mohl milovat...
„Perfektní plán,“ vydechl jsem, když jsem nakonec dopadl na postel a Aki na mě dolehl.
Vyhřátý ze sprchy, vzrušený stejně jako já... Můj plán, že mu ho dneska vykouřím, selhal.
Chtěl jsem se s ním milovat. Chtěl jsem, aby znásilnil mé tělo, tak jak říkal...
Zcela se mi z hlavy všechno vytratilo, a já myslel jen na něj.
„Miluji tě,“ chytl jsem ho kolem krku a přitáhl si ho pro polibek.
Aki
Líbal jsem se s ním, ale moje nenechavé ruce už zcela samy putovaly po jeho těle a dráždily bradavky, na které jsem se již chystal.
„To je dobře, že to schvaluješ,“ usmál jsem se, když jsem opustil jeho ústa a polibky se posouval níž.
Chvíli jsem věnoval jeho krku, ale jen malý okamžik. Brzy jsem se pustil do těch hezky vystouplých bradavek, které jsem hezky pomalu jednu po druhé opečovával jazykem i zuby, když jsem je na chvíli mezi nimi stiskl.
„Máš tak krásný tělo,“ zavrčel jsem, protože se mi právě před očima tyčil jeho naběhlý penis.
Párkrát jsem ho promnul v rukách a olízl ty pěkně narůžovělé váčky, ale moc dlouho mi nic netrvalo. Vsunul jsem si do úst ten úd, který byl tak měkký a jemný, že se jen otřel o moje patro a já se chtěl zakousnout. Možná malá zvrhlost ve mně ho častokrát toužila sníst. Nejspíš to tak cejtí každý člověk, co tolik miluje, že nechce, aby se na jeho lásku někdo jiný díval. Až trýznivě jsem si ho bral do pusy a vyjížděl s ním ven, ale jen proto, abych si to prsty mohl zamířit k jeho dírce. Hrábl jsem na noční stolek, abych si vzal lahvičku s gelem a nenápadně si ho nanesl na prsty. Rozetřel jsem ho a trochu nanesl na to správné místo předtím, než jsem tam jedním prstem hned zajel. Byl tak pěkně uvolněný, že to nebyl problém. Nejspíš za to mohlo i to, jak často jsme spolu spali, popravdě od našeho prvního, co se vydařilo, to bylo skoro každý den.
Kuro
Od chvíle, co jsem s Akim, by mě nikdy nenapadlo něco měnit. Zvlášť, když se o mně tak hezky staral a dával mi tím najevo, že mě miluje. Nikdy jsem mu nedokázal odepřít, když to na něj přišlo, protože věděl, jak na mě, a já během chvilky byl svolný prakticky ke všemu. Pokojem se ozývaly mé vzdechy, když se věnoval mému tělu. Nebyl jsem schopen zvednout ani jednu ruku. Ten zpočátku lechtivý a potom neskutečně vzrušivý pocit, když si hrál s mými bradavkami, mě rozpálil ještě víc. A když se začal věnovat mému problému dole, byl jsem už na hranici.
Přesto mi však unikl z úst hlasitější povzdech, když jsem zacítil jeho prst, jak se do mne dobývá a snad podvědomě jsem se zapřel patami o matraci a vyšel mu vstříc.
Rychle jsem oddechoval, jak jsem se snažil být tiše, aby dole neslyšeli, co my dva tu děláme.
A i proto jsem se celý chvěl, přivíral jsem oči a zatínal nehty do dlaně, jak jsem svíral ruce v pěst.
„Aki!“ vykřikl jsem najednou, když jsem cítil ten známý tlak, který s sebou přinášel úžasný pocit z vyvrcholení.
„Aki...a.. aach,“ zasténal jsem, když můj penis začal cukat a já to už dál v sobě nedokázal udržet.
Aki
Polykal jsem vše, co mi dával, když dosáhl toho, co jsem potřeboval. Tak hezky se chvěl, když se jeho tělo ještě ve slastných křečích proti mně propínalo. Oči jsem zapíchl do jeho tváře, a ještě víc se tím vydráždil. Nemohl jsem nadále zůstat klidný, už se to prostě nedalo.
Přestal jsem ho dráždit a vytáhl prsty, abych ho mohl otočit na břicho. Nohy jsem mu víc přirazil k sobě a bez dalších prodlev mu penisem najel mezi ty pevné pěkné půlky. Moje animálnost se nedala zadržet, jak jsem si ho hned začal brát. Jemně jsem mu přitom zuby okusoval krk a místy políbil. Věděl jsem, že pár dalších cucfleků objeví na jeho zátylku, ale prostě to jinak nešlo. Líbilo se mi mu tohle dělat. Prostě patřil mě, a všichni ať si políbí prdel někoho jinýho, tahle je moje.
„Kuro… Miluji tě,“ zašeptal jsem mu do ucha, když jsem byl už jako zvíře a prudce do něj přirážel.
Věděl jsem, že mu to moc často neříkám, on to vyslovil mnohem častěji, ale určitě jsem na to myslel pořád. Moje tělo se napjalo, když mě zasáhl tak úžasný pocit, že jsem musel na moment zavřít oči, jak se mi zamotala hlava. Plnil jsem jeho zadeček v euforickém orgasmu, který si bral poslední zbytky mého vědomí. Všechno zaplavila ta hřejivá vlna rozkoše, kterou prostě zbožňuji.
„Kuro,“ zachrčel jsem, když jsem dal poslední přiraz a zapřel se rukama vedle jeho hlavy, abych na něj celou vahou nedolehl.
Kuro
Snad jsem ani nedýchal, jak dobře mi bylo. Propínal jsem se proti Akimu, a už mu ani nebránil v tom, aby polykal mé sperma. Stejně by mě neposlechl. Horko, vlny příjemných pocitů se převalovaly mým tělem, a já se nepřestával chvět. Nikdy to netrvá dlouho jako v pornofilmech. Je to lež... Ale i ta krátká doba naprostého blaha opravdu stojí za to. Ještě jsem se nebyl schopen vzpamatovat, když mě náhle Aki přetočil na břicho a zvedl si můj zadek k sobě.
Zasténal jsem, když do mne najel, a ten nádherný pocit se na moment vrátit.
Všechno, co jsem mohl, jsem Akimu dal, a teď věnoval on mě to své. Jen jsem protahoval v ruce svůj penis, abych si zpříjemnil jeho nájezdy, které byly tak divoké a plné vášně...
Zabořil jsem hlavu do polštáře a už jen tiše a rychle oddechoval, když se i Aki přivedl ke svému konci a jen se ztěžka držel na rukách, zapřených vedle mé hlavy.
Nohy mě už neudržely. Rozjely se mi do stran a já zcela dolehl na matraci. Sykl jsem, když tím Aki ze mne vyjel, a já pocítil to prázdno. Miloval jsem, když mě vyplňoval, ale teď jsem se opravdu už nedokázal na kolenou udržet. Takovou to mělo sílu.
„Mys...myslím... že se budeme znovu muset osprchovat...“ vydýchával jsem se.
Aki
Svalil jsem se vedle Kura a jeho si přitáhl na hruď. Chtěl jsem ho mít co nejblíž, a taky… Líbilo se mi to teplo, co z něj šlo.
„Hmmm… Dneska bych to nechal ještě chvíli takhle. Včera jsme toho na poli udělali vážně hodně, tak si dneska dáme oddech. Večeře je až za dlouho… Co si takhle do postele vzít noťas a pustit si nějaký film. Jen si tak spolu lenošit, a ne se pořád za něčím honit. Mám rád i tyhle klidný chvíle, kdy se mnou jen tak ležíš… Ono jich ale zase moc není,“ pohladil jsem ho po vlasech a políbil do nich.
Objal jsem ho, co nejvíc jsem uměl, jak příjemně mi najednou bylo. Chtěl jsem s ním prostě být… Jednou za čas myslet i jeden na druhého. Často mi to Rose připomínala, že nemáme pořád pracovat, na poli… Při focení… Na přípravce na doktořinu… Že si máme prostě udělat čas i jeden na druhého. Tak jsem to prostě dneska dělal.
„Vím, že ti to často neříkám, ale jsem vážně rád, že tě mám. Kdo ví, kde bych teď byl. Rozhodně ne na škole, kterou mám rád,“ přitáhl jsem si ho za bradu k sobě, abych ho mohl pořádně políbit.
Kuro
Taky mám rád tyhle pohodové chvíle, kdy se zavřeme v pokoji a jsme jen sami pro sebe. Je to takové jiné... Prostě jen my dva a pohoda. Nikam nespěchat, s ničím si nedělat hlavu...
„Rád se na něco podívám. Počítám, že jak škola začne naplno, tak už nebudeme mít tolik času jako teď,“ přikývl jsem na jeho návrh. „Zajdu pro něho.“
Vymanil jsem se z Akiho objetí a vstal z postele. Hodil jsem na sebe jen župan, kdybych přeci jen náhodou někoho na chodbě potkal a hned zamířil do druhého pokoje.
„Nezašel bys pro něco na zub? Něco bych si i dal,“ otočil jsem se ještě ve dveřích.
Aki se rozvaloval v posteli, a já měl najednou chuť k němu okamžitě skočit. Jen jsem však zatnul zuby a čekal na odpověď. Však se do postele za chvilku vrátím...
Aki
Prohlížel jsem si Kura, když mířil ke dveřím, a chtěl ho stáhnout zpátky za sebou do postele, ale nakonec jsem se jen víc rozvalil. Mlsně jsem si olízl rty, aby to dobře viděl, a skousl je mezi zuby.
„Co kdybych tě místo toho znovu znásilnil?“ pozvedl jsem obočí a pohladil se v rozkroku, kde to před chvílí povadlo.
„No jo… Něco donesu, taky bych si zobl,“ usmál jsem se a zvedl se, abych na sebe natáhl tričko a tepláky.
V rychlosti jsem kolem Kura proběhl, když se vracel zpátky, a naschvál ho plácl po tom pěkném zadečku… No hrozně jsem se držel, abych ho nepřehnul a neudělal mu další nemravné věci.
Seběhl jsem dolů a myslel, že na někoho narazím, ale nikdo tam nebyl. Nandal jsem na talíř nějaké dobroty, různě slané i sladké, abychom si mohli vybrat a chtěl jít zase nahoru, když jsem se ale zastavil u pootevřených dveří do pracovny. Rose seděla v křesle a v ruce držela nějaký papír. Nevypadala v pořádku, její oči byly uplakané, a výraz, který upírala na to písmo, byl vážně smutný. Odložil jsem tác na stolek a vešel.
„Jsi v pořádku? Rose?“ opatrně jsem se zeptal, když jsem k ní došel.
Trochu se lekla a hned si otřela oči, aby nebylo vidět, jak moc jí to dostalo, ale během chvíle, jak kdyby si nasadila novou tvář, dělala jakoby nic.
„Jsem v pořádku, nemusíš se bát. To jsou jen vzpomínky a těmi tě nebudu trápit, ano? Jsi ale hodný, že se o mě bojíš. Běž si odpočinout, já si také na chvíli lehnu. Nemusíš se bát, nic se neděje,“ usmála se a popostrčila ven ze dveří, aby i ona mohla ven.
Pro jistotu pracovnu zamkla, jako by se bála, že tam najdu něco, co by se jí nelíbilo. Přesto jsem ji objal a na moment uvěznil ve své náruči. Bylo vidět, že to potřebuje, protože se podvolila a mírně schoulila.
„Mám vás ráda kluci… moc…“ zašeptala, než jsem ji pustil, a ona hrdě odešla do svého pokoje.
Vzal jsem tác a vrátil se zpět do pokoje, ale všechno ve mně nějak nepříjemně hlodalo. Hlavně to, co s Rose mohlo být.