Kuro
Trvalo to docela dlouho, než jsem si vybral tu správnou školu. Měl jsem svou představu, ale Rose nechtěla nic slyšet o tom, že bych si udělal jen nějaký kurz. Nakonec to padlo na stejnou vysokou školu, jako šel Aki. Jen obor byl úplně o něčem jiném, než si vybral on. A taky jsem nemusel studovat tak dlouho jako Aki. Prostě jsme nakonec udělali kompromis, a byla spokojená Rose i já.
Když nastal den D, nemohl jsem dospat. Byl jsem vzhůru snad od pěti hodin a jen se převaloval v posteli. Snažil jsem se nevzbudit Akiho, tak jsem nakonec vstal a šel se aspoň osprchovat.
Celý dům byl tichý. Dokonce ani z přízemí se nic neozývalo, tak bylo jasné, že všichni ještě klidně spí.
Až na mě... Na blázna, který se už nemohl dočkat. Už jsem si nemusel oblékat uniformu, tak jsem od večera měl připraveny věci, které jsem snad hodinu vybíral.
Potichu jsem vešel do koupelny a rovnou pod sprchu. Jen jsem ze sebe shodil župan, protože jsem na sobě kvůli Akiho noční aktivitě stejně ani nic neměl.
Pustil jsem na sebe příjemně teplou vodu a opřený rukama o kachličky jsem ji nechal po sobě téct.
Když už se mi to stání jen tak zdálo dlouhé, vzal jsem do ruky houbu a chtěl se umýt. Ale stejně jsem ji nakonec zahodil a namydlil se jen tam rukama. Zajel jsem i dolů, mezi půlky, kde jsem zajel prstem dovnitř a po něm stekla trocha Akiho sperma, která se ve mně stále držela.
To vlhko bylo jiné, příjemnější než samotná voda. Tohle vlhko bych si tam nejraději nechal a přidal k němu další... Ale musel jsem se připravit na první školní den v nové škole...
Aki
Probudil jsem se, když mě opustilo to teplo, které mě tak dlouho zahřívalo. Natáhl jsem vedle sebe ruku, ale nikdo tam nebyl. Až když jsem se pořádně zaposlouchal, uslyšel jsem tekoucí vodu, a bylo mi jasné, kde Kuro je. Na mobilu jsem zjistil čas a docela mě to zděsilo.
„Tak brzo… Aaaa… Sakra… No nic, to mi zaplatí,“ usmál jsem se a zvedl z postele.
Bylo vážně děsně brzo a on už tu takhle poletoval. Vůbec jsem se mu nedivil. Celý nahý jsem za ním došel ke koupelně a naprosto potichu otevřel, abych se mu mohl vplížit za záda. Jednou rukou jsem ho rychle podebral za pas a přitiskl na sebe.
„Copak tu děláš?“ usmál jsem se, než jsem mu jazykem orámoval rty a potom ochutnal, jaké jsou jeho ústa po ránu.
Druhou rukou jsem ho jemně pohladil v rozkroku a ihned promnul jeho penis v dlani.
„Co kdybychom to zkusili i takhle ráno? Kuro, chci tě,“ zamručel jsem mu do ucha a otřel se svým údem o jeho půlky, jak už se mi postavil.
Kuro
Jsme s Akim už rok a přesto, když mě překvapí, vždycky se začnu stydět. Stejně jako teď. Nahodil jsem rudou ve tváři, když se mi přitiskl na záda a já nestihl ani vytáhnout prst...
Jen jsem cítil, jak se mi mezi půlkami a o mou ruku otřel svým penisem a tiše jsem vzdychl.
Už jen to, že jsem pátral vevnitř po Akiho pozůstatcích, ještě víc nabudilo mou ranní erekci... A teď se k tomu přidal i on...
Vytáhl jsem konečně prst a víc se o Akiho zapřel. Než jsem zvedl ruku, abych mu ji zahákl kolem krku, ještě jsem ho pohladil po jeho rozkroku a pohrál si s jeho pytlíkem.
„Promiň,“ hlesl jsem. „Nechtěl jsem tě vzbudit. Snažil jsem se být tiše...“
Přitáhl jsem si ho za krk blíž, aby se sklonil a já ho mohl políbit. Zvykli jsem si na sebe natolik, že jsme kolikrát ráno ani nevylezli z postele, dokud jsme nevyřešili vzájemně svůj ranní problém. A ani teď, když se ke mně Aki přidal, jsme to nemohli nechat jen tak.
Jednou rukou jsem si ho stále držel, druhou jsem se zapřel o kachličky, a víc se proti němu prohnul. Vypnul jsem svůj zadeček proti jeho erekci, až jsem cítil, jak se mi otřel o dírku.
Kašlu na nějakou školu. Tohle nepočká do odpoledne.
„Chci tě, Aki,“ zašeptal jsem do jeho rtů.
Aki
„Kuro,“ zašeptal jsem mu do rtů, než jsem jednu svou ruku natáhl dopředu a stiskl jeho prsty svými.
Nemusel jsem nic dělat, byl jsem tak tvrdý a on ode mě ještě připravený, že se jen stačilo nastavit. Tak pěkně do něj vklouzl, že jsem se zatajeným dechem přijmul první nával rozkoše. Uvnitř to bylo tak krásně teplé a pulzující, jak moc mě vtahoval… Nemohl jsem… Ne… už jsem nemyslel, jak úžasné to bylo.
„Nikdy se tě nenabažím,“ zamručel jsem, jak mi hlas přeskočil touhou.
Druhou rukou jsem mu chytil bok a tvrději přirazil, abych v něm mohl být celý. Na nic jsem nečekal… Bral jsem si ho tak, jak mi moje vášeň velela a dovolovala. Čím víc jsem s ním byl, tím víc jsem ho miloval. Sice jsem mu to moc často neříkal, ale musel to cítit. Nikdy jsem ho nezanedbával a měl ode mě spoustu věcí, ať z předváděček, co jsem si mohl nechat a vzít i jemu, tak i to, co se mi líbilo. Trochu už přibral, ale stejně byl hubený, měl pravdu v tom, že nebude tlustý. Měl jsem ho rád takového, jaký byl, a vždy mu to dával najevo. Pro mě, byl dokonalý.
Bral jsem si vše, co mi v tuhle chvíli dával a nebral ohled na to, jak silně do něj přirážím. Musel jsem ho mít a taky měl. Tohle byla láska… Opravdová... A já se za ni pral každý den. Nehodlal jsem se ho vzdát… Nikdy. V tuhle chvíli byl život před ním a po něm, nim jiného.
Kuro
Když jsme byli spolu takhle ve sprše, občas jsem si vzpomněl na to, jak jsem poprvé přistihl Seijiho s Miurou. A mohl bych říct, že jsme je právě v tomhle velmi brzy dohnali. Už pro mne nebyl problém to ustát i ve stoje tam, kde to na nás právě přišlo. Zamiloval jsem si sex s Akim. A to všechno proto, že ho tolik miluji a s nikým jiným bych si to už ani nedokázal představit.
Aki je můj první... ve všem... A o to ho miluji ještě víc.
I teď jsem se mu snažil dokázat, jaké city k němu chovám. Přijímal jsem jeho nájezdy s hlasitými vzdechy a sám jsem mu vycházel vstříc, abych cítil úplně každý jeho zásun až na doraz. Když jeho frekvence stoupala, už nešel tak do hloubky. Ale to tření v tom místě bylo tak neskutečně dobré, že jsem se přestával ovládat. Zvládl jsem se už jen oběma rukama zapřít o stěnu, abych měl pevnější postoj, mohl co nejvíc na něj vystrčit svůj chtivý zadek, a zbytek nechat už jen na něm.
Jen jsem sklonil hlavu a s polohlasným sténáním jsem se díval, jak se moje nadílka rozprskuje po kachličkách.
V tom největším návalu jsem zatnul snad všechny svaly. Ztuhnul jsem na místě a jen v duchu odpočítával ty vteřiny, než ten úžasný pocit zcela převálcuje mé tělo a já zase budu schopen vnímat přítomnost...
Aki
Kuro byl tak skvělý. Když se jeho tělo začalo chvět, a já věděl, že je u konce, pevněji jsem si ho podebral a o to víc si bral jeho tělo útokem. Zrychlil jsem, když jsem ucítil to, jak pevně mě sevřel. Musel jsem… Samotnému se mi zatmělo před očima a já ho prostě musel mít za každou cenu.
Byla to taková rychlost, že se Kuro i začal po kachličkách pohybovat. V jedem moment jsem ho pevně sevřel, až jsem ho málem rozdrtil a naposledy se proti němu prohnul. Plnil jsem jeho zadeček vším, co se ve mně za tu chvíli nahromadilo a musel se zapřít o kachličky i druhou rukou, jinak bychom nejspíš oba skončili na zemi.
„Zlato… Odneseš mě do postele?“ zasmál jsem se, když se mi mozek vrátil z rozkroku zpět do hlavy, a políbil ho.
Opatrně jsem z něj vyjel, abych ho mohl omýt. Posadil jsem ho na stoličku, aby mi nikam nespadl a sprcháčem mu očistil tělo. Byl jsem jako bych vypil litry energeťáku, jak moc dobře mi v tuhle chvíli bylo. Sám jsem se umyl i já, a teprve potom zabalil Kura do ručníku, abych si ho následně mohl odnést do postele.
„A copak probudilo tebe? Máme ještě dvě hodiny, než pojedeme,“ usmál jsem se, když jsem ho položil na postel a lehl si vedle něj.
Kuro
Bylo to naprosto úžasné probrání se do nového dne. Byl jsem vzhůru už dost dlouho, ale tohle bylo prostě něco, co mě dobře nastartovalo. Rychle jsem ještě oddechoval a snažil se udržet na nohou, když jsem ze sebe vydal vše, co jsem mohl. Mé sperma se mísilo s vodou na zemi a trocha ho stékala po stěně dolů. Akiho nadílka mi tekla po nohách, a já jen zasunul ruku, a to rozetřel po stehnech, než ho voda úplně smyla a já zas byl dokonale čistý.
Celou dobu, co mě Aki umýval, jsem ho pozoroval. Nikdy se toho pohledu asi nenabažím. Tak moc se mi líbí... Snad za ten rok i trochu povyrostl o pár centimetrů a o něco zesílil. Jen málokdo si na něj troufnul...
„Nějak jsem nervózní z té nové školy. Těším se, ale mám i trochu strach,“ povzdechl jsem si.
Dobře jsem si pamatoval, jak někteří přijali mou orientaci, a hlavně to, když se provalilo, že já a Aki jsme spolu. Chvíli trvalo, než se to uklidnilo, a taky jsem schytal pár ran, které Aki nelenil vrátit zpátky a málem ho za to vyloučili. A teď mám jít do nové školy, kde mě asi nikdo nebude ani znát. A co když se mě budou ptát, jestli půjdu na hromadné rande? Nebo... co když se na Akiho budou věšet nějaké holky? A hlavně... Co když se někomu nebude líbit, že jsem gay. Sice mě Hiromi i Aki naučili se trochu bránit, ale i tak. Aki bude jinde než já. Bude mít víc přednášek než já. Toho jsem se obával...
Co když se něco z toho, čeho se bojím, přeci jen stane?
Ale i tak jsem se těšil na to, že se naučím to, co chci dělat. Na tohle jsem se opravdu těšil...
„Nebudeme mít na sebe tolik času,“ povzdechl jsem si ještě nahlas.
Aki
„Čas?“ usmál jsem se a převalil ho na záda, abych ho mohl zalehnout celou svou váhou.
„Ve škole jsme asi tři třídy od sebe. Všechny přestávky budu stejně s tebou. Na oběd spolu a jestli si chtěl něco říct o tom, že to budeme radši tajit, tak na to zapomeň. Miluji tě a chodím s tebou, nebudu se schovávat. A taky… Doma s tebou jsem pořád, ne? Bude fajn se na tebe ještě víc těšit, tě potom pokaždý o víkendech zničím, až si budeš přát, aby znovu začala škola,“ na důkaz toho, že to myslím vážně, jsem ho políbil.
„Nemusíš se bát, já si tě vždy ochráním, nehledě na to, že už i ty jsi mnohem lepší v sebeobraně,“ jazykem jsem mu olízl krk a udělal mu tam pořádný cucák.
„Jsi jen můj, že jo?“ zašeptal jsem mu do ucha.
Tolik ho mám rád, ale občas i mě mate ta jeho malá sebedůvěra. Měl by v nás dva víc věřit.
Kuro
„Budu se těšit na víkendy už od pondělního rána,“ pousmál jsem se a přijal Akiho polibek.
Měl jsem rád, když na mě takhle ležel. Rád jsem cítil jeho teplé tělo, jeho váhu, když mě zalehl, a přesto se snažil nadlehčit... Prostě jeho blízkost mi opravdu dělala dobře. Díval jsem se mu do očí a hladil ho po tváři. Stahoval jsem mu vlasy bokem, které mu stejně za chvíli zase padaly do očí. Zasunul jsem do nich prsty a přitáhl si ho blíž, až jsme se dotýkali čely.
„Jsem jen tvůj, Aki,“ řekl jsem tiše, ale se vším, co jsem k němu cítil.
Jako by si byl nejistý, když mi položil tuhle otázku. Ale o to víc jsem ho miloval, protože mi tím dával najevo, že o mě stojí. Jako by jinými slovy řekl: Miluji tě.
Objal jsem ho, až na mě dolehl celou svou váhou a políbil ho. Rád jsem se s ním líbal. Nepotřeboval jsem vždycky sex. Stačilo mi, když byl poblíž. Když jsem se ho mohl dotýkal, dát mu letmý polibek...
Po jeho slovech mé obavy z nové školy trochu ustoupily, a moje natěšení se vrátilo zpátky.
„Musíme se chystat,“ pohlédl jsem ke stolku, kde zvonil budík na mém telefonu.
Měl prasklý displej, když jsem s ním jednou v záchvatu zoufalství mrsknul o zeď. Den, kdy jsem myslel, že je mezi námi konec, když byl pár dní pryč, na basketbalovém turnaji, a on se mi po celou dobu neozýval. Ale nakonec se Aki vrátil, uklidnil mě a dal všechno do pořádku.
Stejně dodneška ve mne hlodá ten malý červík žárlivosti, když jsem nevěděl, co s ním bylo, a dodneška to ani nevím.
Aki
„No jo, máš pravdu, tvoje nadšení bych chtěl mít,“ povzdechl jsem si a konečně z něj vstal, abych dál nechtěl pokračovat.
Došel jsem ke skříni a v rychlosti na sebe hodil něco, co vypadalo dobře. Moc jsem to neřešil, věci jsem měl z předváděček a byla pravda, že mi slušelo naprosto všechno. Do vlasů jsem si dal trochu gelu a upravil se, abych vypadal dobře. Byl to přeci jen můj první den a já se chtěl vytáhnout.
„Tak co? Sluší mi to? Nebudeš se za mě stydět? Já jen, že jsi dal svému outfitu tolik času a vážně jsi dobře vybral,“ usmál jsem se a sehnul se ke Kurovi, abych ho políbil.
Provokativně jsem ho pohladil po stehně, ale hned nato jsem se stáhl a došel ke dveřím.
„Měl bys vstávat, jinak se vrátím, a potom…“ usmál jsem se a sebral ze země dva batohy, které tam byly připravené.
„Půjdu dolů a připravím Benta, Je to sice jen na dvě hodiny, ale víš, že jím jak mlejn,“ zavřel jsem dveře a sešel do kuchyně, kde Rose poletovala sem a tam, jak nám dělala snídani.
Byla moc roztomilá, když se na mě otočila a hned mi upravovala oblečení. Její oči se zaleskly, jak se v nich objevily slzy, ale ani přesto neztrácela svůj klid.
„Dnes je váš první den, tak udělejte dobrý dojem. Jsem na vás kluci všechny moc hrdá, že jste se dostali, kam jste chtěli,“ usmála se a začala upravovat i Hiromiho, který přišel hned za mnou.
Už jsme vydělávali všichni. Hiromi za mnou jednou přišel na focení a už zůstal, jako druhý model. Kontrast našich těl a obličejů byl žádaný, takže nabídky přicházely jedna za druhou. Dost jsem si šetřil, ale nakonec jsem donutil Rose, aby si brala aspoň malou částku na jídlo. Nemohla nás živit všechny. I když protestovala a dala podmínky, i přesto mě poslechla.
Kuro
„Moc ti to sluší...“
Jen jsem z postele sledoval, jak se Aki obléká. Moc mu to slušelo, a já se prostě nemohl vynadívat. Když se ke mně vrátil, pohladil mě po stehně a políbil, měl jsem chuť ho k sobě stáhnout zpátky.
Raději jsem počkal, až se vytratí, a pak teprve jsem vstal, abych se oblékl. Měl jsem věci už nachystané, ale stejně jsem se ještě asi dvakrát převlékl. Nakonec s myšlenkou, že nic lepšího nevymyslím, jsem se vydal dolů i já.
Všichni už byli v kuchyni. Rose byla sice převlečená, ale bylo vidět, že je ještě rozespalá. Ale jak jsem měl už možnost za tu dobu poznat, nenechala by si ujít tento den ani za nic.
Nevím, jakým zázrakem, ale nakonec i Hiromi se dostal na stejnou školu, jen bude mít své přednášky až na kraji celého areálu, kdežto my s Akim v hlavní budově, která byla velká asi jako královský palác.
Než si tam zvyknu, nejspíš se tam několikrát ztratím. Už jen to, když jsme byli na prohlídce a já nemohl najít jídelnu, a pak východ.
„Moc ti to sluší, Kuro,“ pousmála se na mě Rose.
Na moment se u mě zastavila, pohladila mě po tváři a pak mě popostrčila ke stolu, abychom se společně mohli najíst.
„Odvezu vás. Budu ve městě něco vyřizovat, tak na mě počkáte. Vyzvednu vás po cestě zpátky.“
Bylo to příjemné ráno. Dobře začalo a dobře pokračovalo. Byl jsem vážně spokojený člověk. Šťastný... Měl jsem svoji rodinu, kterou jsem si hodně moc zamiloval...
Aki
Nasnídali jsme se a Rose nás odvezla do školy. Samozřejmě si neodpustila to, aby nás všechny políbila. Cítil jsem se vážně zvláštně, ale tohle byla rodina, která byla dokonalá a krásná.
„Tak… Hodně štěstí a za chvíli se uvidíme,“ nastoupila s úsměvem do auta a odjela.
Chytil jsem Kura za ruku, aby se nebál. Byl jsem tu, takže si na něj rozhodně nikdo netroufne.
„Tak jo, já jdu,“ mávl na nás Hiromi a už si to mířil až daleko do své třídy.
„Jak se cítíš? Je to v pořádku?“ usmál jsem se na Kura a pohladil ho po tváři, než se ozvalo první zazvonění.
Do hodiny zbývalo opravdu málo času, ale nechtělo se mi od Kura odejít. Moc jsem si na něj zvykl.
„Sakra… Už se rozlučte a pojď. Za chvíli je hodina,“ praštil mě do zad Ookuba, až jsem málem spadl s Kurem na zeď.
„Ses zbláznil? Vážně… Mohl si nám ublížit,“ prskl jsem po něm, ale on se jen usmál.
„Musím jít,“ povzdechl jsem si a políbil Kura.
Ještě naposledy jsem mu stiskl ruku, a potom se vydal za tím debilem, co už stepoval před třídou.
Bohužel… Ookuba udělal všechno, aby se za mnou dostal na školu, a i do třídy. Ono to pro něj nebylo tak těžké, co chtěl, to prostě vždy měl a dosáhl toho.
Kuro
Měl jsem smíšené pocity, když si mě Aki přitáhl pro polibek. Byl jsem rád, že se nebojí ukázat, jak to vlastně má a že jsem jeho, ale zase na druhou stranu jsem měl strach, jak na to jiní zareagují.
Ale tohle ustoupilo do pozadí, když mě Aki přirazil kvůli Ookubovi na stěnu.
Neměl jsem ho rád, a to se nikdy nezměnilo. Snažil jsem se s ním vycházet, ale jeho nesnášenlivost vůči mé osobě se taky moc nezměnila.
Jen jsem tiše zavrčel a zamračil se, když táhl Akiho do jejich posluchárny, a já mu nestihl ani nic říct.
Sevřel jsem řemen od kabely, a když mi Aki zmizel za rohem, vydal jsem se na svou stranu.
Svoji posluchárnu jsem našel lehce. Byla poslední v tomhle patře.
Vešel jsem dovnitř a snažil se vypadat, že tu vlastně ani nejsem. Rozhlédl jsem se a přemýšlel, kam se usadím. Bylo tu už asi dvacet lidí a jen někteří seděli pospolu. Nejspíš se už znali z dřívějška.
Nakonec jsem se posadil skoro nahoru, do předposlední řady, která byla skoro prázdná.
Bylo ještě trochu času, tak jsem si začal všechny prohlížet.
Holky i kluci, kteří vypadali celkem normálně. Ani jeden z nich nevyčníval, že by byl něco extra. Však proč taky. Tenhle obor si moc lidí nevybralo. Ne každý chce jednou vést nějakou restauraci, či být šéfkuchařem v nějakém renomovaném podniku.
Když se vedle mne objevil stín, zvedl jsem hlavu. Jen jsem zíral na toho kluka, který se posadil vedle mne, i když všude jinde bylo hodně volného místa.
„Jsem Ashida Renjiro a ty?“ bezostyšně se ke měn přimluvil, jen co dosedl.
„Ku... rosawa Kuro,“ vykoktal jsem ze sebe a stáhnul obočí k sobě, když jsem viděl jeho úsměv.
„Trochu tu vyčníváš, víš to?“ nenápadně kývnul hlavou směrem do třídy.
„Já?“ otočil jsem se a také se podíval.
Já, že vyčnívám? Doteď se ke mně nikdo nepodíval. Jsem malý a obyčejný, Ale teď, když si ke mně přisedl tenhle Ashida, už se polovina lidí koukala naším směrem.
„Ano, ty“ opřel si hlavu o ruku a začal si mě víc prohlížet.
Chtěl jsem něco namítnout, ale v tu chvíli vešel do třídy náš profesor. Ashida se pohodlně opřel a už jen sledoval s kamennou tváří všechno, co nám říkal. Najednou jako bych tu nebyl. Nechápal jsem to... Byl opravdu zvláštní....
Aki
„Proč mě musíš furt takhle přepadat? Jsi vážně vůl? A když jsme u toho, jak ses jako dostal do mojí třídy? Ty přijímačky byly těžký a… Jasně, basket a k tomu tvůj táta, co?“ prohrábl jsem si vlasy a sedl si na místo, které se mi nejvíc líbilo a bylo schované nahoře v poslední lavici.
Po celou dobu mě všichni pozorovali jako nějaký obrázek. Holky si hned šuškaly, která mě dřív osloví a někteří kluci byli stejní.
„To děda a basket, nebylo to tak těžký, však mě znáš. Ale nejdu na pediatrii, mám s tebou jen dost předmětů, ale budu na interně. Je to jen lehčí, protože pak půjdu k tátovi do nemocnice,“ usmál se a prsty mi odhrnul vlasy z čela, které mi tam spadly.
„Co blbneš?“ prskl jsem po něm, ale on to provokativně udělal znovu.
„Hele… Tohle jsme už probírali, jsme kamarádi, jasný?“ mluvil jsem dál, ale on mě ignoroval, tak, jako vždycky.
Všichni zmlkli ve chvíli, kdy se objevil učitel a začali ho poslouchat. Už nějakou chvíli jsem senseie znal. Byl to kamarád táty, chodil s ním i na studia. Byl to fajn člověk a ani se netajil tím, že je gay. Vlastně jedna z mála osob, co si našla školu, kde jim to nevadí. Mezi slovy se na mě usmál a poposunul si brýle víc na nos.
Kuro
Poctivě jsem si zapisoval všechno, co nám náš profesor říkal. A nebylo toho zrovna málo. Už teď mi v hlavě běželo, kolik peněz vydám za všechny ty věci, co budu potřebovat. I když jsem se snažil vnímat jen jeho, přesto jsem se cítil zvláštně. Jako by mě někdo neustále pozoroval.
No, někdo...
Vždycky, když jsem pootočil hlavu, tak ten Ashida se na mě díval. Už jsem z toho začínal být celý nesvůj a snad bezděčně jsem se poposunul od něj trošku dál.
„Měl by sis lépe zakrýt krk,“ naklonil se ke mně v jednu chvíli a zašeptal mi to do ucha.
„Krk?“ udiveně jsem na něj pohlédl.
„Jo krk,“ dotkl se prstem jednoho místa na mém krku. „Ta tvoje musí být pěkná divoška, co?“
Automaticky jsem přiložil dlaň na to místo, a hned mi v hlavě naskočila vzpomínka na dnešní ráno.
„Teď se půjdeme podívat, kde budeme mít praktickou část. Vemte si všechny věci, zůstaneme tam až do konce přednášky,“ přerušil nás sensei.
„Jdeme,“ ukázal Ashida, rukou ke dveřím, když jsem stále seděl. „Stačí, když si zapneš límec.“
Rychle jsem si schoval blok a tužku, popadl kabelu a šel poslušně za všemi jako pejsek. Ještě po cestě jsem si zapínal horní knoflíky u košile. Ani nevím, proč jsem ho poslechl...
Aki
„Takže jsi u mě v semináři? To je skvělé. Cokoliv budeš potřebovat a nebudeš si jistý, tak ti velmi rád pomohu. I mimo školu za mnou můžeš přijít. A ještě něco… Tvůj otec mě poprosil, abych na tebe dával pozor, protože ho prý neposloucháš, a pokud něco, tak aspoň tuhle školu musíš udělat. Ale… Dělej si, co chceš, jsi dobrý kluk, a myslím si, že víš, co děláš,“ pohladil mě po vlasech sensei hned poté, co jsme vyšli ven ze třídy a zamířili si to do posluchárny.
„Je hroznej, však ho znáte,“ povzdechl jsem si a sensei jen souhlasně přikývl.
Ookuba nás celou dobu pozoroval, ale nevměšoval se do debaty. Věděl, že bych ho zmlátil. Jednu chvíli jsem se zasekl a podíval na malou skupinku, co nás míjela a šla na druhou stranu školy. Usmál jsem se a zamával na jedinou osobu, co byla nejkrásnější na světě. Moc mu to slušelo.
„Má už kamaráda, jo?“ ukázal Ookuba na kluka, který se těsně držel u Kura.
„Tak pro něj lepší, ne? Nebyl nikdy společenský a takhle se aspoň zařadí. Jsem za něj rád,“ pousmál jsem se, ale nemohl jsem si nevšimnout toho, jak si schoval mou značku.
Mírně jsem se zamračil, ale nemohl jsem se ho zeptat, protože jsme šli dál.
Zeptám se ho o přestávce a rovnou i potrestám… To chce sbalit někoho jiného? No a co, že ten cucflek má? Chodím s ním.
Kuro
Když jsem viděl Akiho procházet po chodbě, chtěl jsem se zastavit, ale uvědomil jsem si, že to asi teď zrovna nejde. Tak jsem mu taky aspoň krátce zamával. Zapnul jsem si poslední knoflík a srovnal kabelu na rameni
„Hmmm...“ ozval se vedle mě polohlasně Ashida.
„Co?“ otočil jsem se na něj.
„Ale nic,“ pousmál se a šel dál, jako by se opravdu nic nedělo.
Nechal jsem to tedy být a raději šel za ostatními, abych se někde neztratil.
Zbytek hodin pak uběhlo opravdu rychle. Bylo nám ukázáno, kde se budeme učit vařit, kde obsluhovat – jen pro začátek. Později nás zařadí mezi ostatní v kuchyni. Už nám bylo i řečeno, že budeme dělat praxi i v nějakých restauracích, které spolupracují se školou.
„Hlavně nezapomeňte, že vařit je jedna věc, ale důležité je, co budete mít tady,“ zaťukal si profesor na čelo. „Kdo neumí všechno, nebude schopný vést podnik. Teď máte rozchod. První přednášku máte zítra podle rozvrhu, tak přijďte včas.“
Rozloučil se s námi a odešel. Díval jsem se na jeho záda, když mizel za dveřmi, a přemýšlel, co mám dělat. Nevěděl jsem, jestli už Aki skončil, a hlavně... Netrefil bych sám na místo, kde nás má vyzvednout Rose. Teď jsem stál uprostřed obrovské jídelny a přemýšlel, kterými dveřmi mám vyjít ven.
„Zvu tě na oběd,“ postrčil mě Ashida k tabuli, kde byl rozpis jídel. „Tak si něco vyber.“
Aki
Docela rychle to uběhlo. Sensei pořád mluvil a mluvil a… Mluvil. Ani jsme si neuvědomili, kolik je hodin, než na nás Ookuba promluvil, že má hlad.
„Tak zítra, a ty knížky ti zítra donesu, aspoň je nebudeš muset kupovat,“ usmál se sensei a odešel pryč do sborovny.
„Myslím, že jsem toho tvýho zahlídl v jídelně,“ ukázal Ookuba směrem ven a popostrčil mě kupředu.
„Jasný… Taky mám docela hlad, tak se rovnou najíme, ne?“ usmál jsem se na něj.
Vešli jsme dovnitř a já hned našel Kura. Sice se mi nelíbilo, že seděl s tím klukem, a ještě s ním jedl. Rovnou jsem si nabral jídlo a šel si sednou k nim. Ani Ookuba nebyl pozadu. Sedl jsem si vedle Kura a pohladil ho nenápadně po noze.
„Jsem Aki a ty?“ natáhl jsem k tomu klukovi naproti ruku a pevně mu ji stiskl, když mi ji podal.
„Ashida,“ odpověděl a trochu mě sjel pohledem.
Gay radar lítal nahoru jako zblázněný. Poprvé jsem něco takového zažil, ale mohl bych přísahat, že ten kluk je na kluky. Jak kdyby najednou naproti sobě stáli dva kohouti a chystali se k zápasu.
„Ookuba a pusť jeho ruku, ano?“ výhružně se na Ashidu podíval, ale aspoň mě tím probral a já si sedl zpátky na židli.
Kuro
I když jsem zprvu namítal, že ne, nakonec mě donutil si vybrat oběd. Věděl jsem, že pro nás Aki nachystal bento, ale na druhou stranu jsem si nechtěl znepřátelit někoho hned na začátku semestru.
Když však došel Aki s Ookubou, skoro jsem přestal jíst. Byla to zvláštní atmosféra. Taková napjatá, a to jsem si říkal, že to bude dneska fajn.
Potáhl jsem si límec a znovu se pustil do jídla. Mírně jsem se přitlačil na Akiho, abych ho cítil aspoň takhle, a věřil jsem, že se to uklidní a snad mi to dodá i trochu víc odvahy.
„Netrefím na místo, kde nás má vyzvednout Rose,“ řekl jsem tiše Akimu, když se právě Ashida o něčem dohadoval s Ookubou.
Spíš to bylo tak, že Ookuba něco říkal a Ashida mu jen trpělivě, a hlavně v klidu a s přehledem odpovídal. Prostě bylo vidět, že toho kluka nic nerozhází a podle jeho odpovědí je i dost inteligentní. Nejspíš Ookubu převyšuje svou inteligencí o hodně čísel.
Na telefonu mi zazvonila sms. Vytáhl jsem ho a přečetl si zprávu od Hiromiho, že už na nás čeká, tak ať se dovalíme co nejdříve.
„Budu muset jít,“ vzal jsem tác a postavil se.
„Tak se uvidíme zítra,“ řekl Ashida s úsměvem. „Nezapomeň, že začínáme v deset. A kdybys chtěl, znám místo, kde můžeme dobře nakoupit všechny věci, co budeme potřebovat. A levně. Mám tam známou...“
Poděkoval jsem mu s tím, že se potom domluvíme a šel jsem odnést nádobí. Zastavil jsem se u dveří a čekal na Akiho. Díval jsem se, jak mu Ookuba ještě něco říká a jen jsem doufal, že se k nám nebude chtít přidat.
Aki
Nějak mi Ashidova přítomnost nebyla příjemná. Spíš mi hodně vadila.
„Jdu taky,“ řekl jsem a chtěl se zvednout, než mě Ookuba zastavil a stáhl za sebou.
„Ještě aby ne, když jde on, že?“ procedil mezi zuby a podíval se na Kura.
„Zase začínáš? Chceš po tlamě?“ pousmál jsem se a on taky.
„Já vím, ale… zítra,“ odsekl a pustil mi mikinu, abych mohl jít.
„Já už taky půjdu,“ dodal Ashida, ale Ookuba po něm hrábl tak rychle, že ho zarazil zpátky do židle.
„Kam si myslíš, že jdeš prcku? Nedomluvil jsem s tebou,“ výhružně na něj zamručel a Ashida se rozesmál.
Myslím, že tahle reakce ho sere ze všeho nejvíc, a bohužel ho ještě dlouho nepustí. Jen jsem doufal, že Ookuba nebude mít vzteklou a nepocuchá mu obličej.
„No nic, čau,“ rozloučil jsem se s nimi.
Odnesl jsem tác a zamířil rovnou ke Kurovi, který na mě už čekal.
„Doufám, že se nezabijou. S Rose to nevadí, je to tu veliké, a než se to naučíš, tak jsem tu pořád já, ne?“ chytil jsem ho kolem ramenou a přitáhl k sobě.
„Ale proč sis schoval to znamínko, které jsem ti udělal?“ mírně jsem se zamračil.
„No nic, asi nechceš, aby to někdo ve škole věděl, takže se budu snažit držet stranou. Neposlouchal jsem tě, když ses mi to snažil říct, takže jsi mi to názorně ukázal, že?“ povzdechl jsem si, ale když jsem si byl jistý, že se nikdo nedívá, letmo jsem Kura políbil.
Ne, že bych se zlobil, ale vážně se mi častokrát zdálo, že to schovává naschvál. Jak kdyby si dělal zadní dvířka, a to mě dělalo nejistým. A taky… Žárlil jsem.
Kuro
„Takže, Renjiro...“ zaslechl jsem ještě Ookubu zvýšit mírně hlas.
„Pro tebe Ashida. Neznám tě a nemám zájem se s tebou seznamovat blíž, abys mi mohl říkat jménem. S tebou určitě ne,“ přerušil ho Ashida.
Jen jsem zahlédl, jak se nakonec zvedl a odnášel nádobí, zatím co Ookuba zůstal sedět a docela soptěl.
Když se Aki zeptal na tu značku, co mi ráno udělal, bylo mi hloupě. Ale...
„Víš, je mi to nepříjemný, když si ze mě kvůli toho utahují,“ odpověděl jsem upřímně. „Prej že je moje holka docela divoška...“
Vážně to bylo divné. Nevěděl jsem, jak mám na tohle odpovědět, a tak jsem raději před Ashidou mlčel. Pořád jsem si byl nejistý. Bude to stejné jako na střední, nebo to bude jiné, lepší? Můžu tu klidně a nahlas prohlásit, že nemám holku, ale kluka? A asi nejhezčího kluka z prváku? Už jen to, jak se po nás ostatní otáčeli, když jsme chodbou procházeli ven.
„Omlouvám se za to, Aki,“ hlesl jsem, když jsme byli konečně venku, kde jsem se cítil o něco jistěji.
Ne tak stísněně, i přesto, že i tady bylo docela dost lidí.
„V kolik ti zítra začínají přednášky? Potřebuji nakoupit nějaké věci, tak asi zítra ráno vyrazím dříve nakoupit a pak půjdu do školy. Nebo bychom mohli teď, ale nevím, jestli nemá Rose něco v plánu, a nechci ji zdržovat...“
Aki
„Neomlouvej se! Prostě to cítíš jinak než já. Já tě chci mít pořád u sebe a nějak si tě označit, aby na tebe nikdo jiný nesahal, a ty se bojíš. Asi normální, ale… Mě to občas mate. Jsem člověk, co by šel proti celýmu světu, aby si tě ochránil, ale ty… Zdá se mi, že se pořád všeho bojíš, to je vše. Nechci se už o tom bavit, a tohle…“ přejel jsem mu po zahaleném krku „už dělat nebudu,“ podíval jsem se směrem k bráně a zamával na Rose, která nás už vyhlížela.
Chytil jsem Kura za ruku, protože tu už nikdo nebyl a došel k ní.
„Hiromi potřebuje nějaké učebnice, takže se zastavíme na jednom místě, kde mají vše. Určitě je potřebujete taky, ne?“ usmála se a já ji to opětoval.
„Kuro jo, ale já budu mít učebnice od senseie. Náš třídní a taky hlavní na pediatrii je kamarád mýho táty, všechny učebnice mi dá,“ přitáhl jsem si Kura víc k sobě a políbil ho, když jsme nastoupili do auta.
„Popravdě mi vadí, když tě nemůžu líbat. Na střední to potom už bylo v pohodě a tady… Znovu začínat od začátku,“ podíval jsem se k bráně, odkud právě vycházel Ashida, pronásledovaný naštvaným Ookubou.
Kuro
Bylo mi líto, že to tak Aki bral. Nechtěl jsem, aby mi tohle přestal dělat, stačilo jen, když by to nebylo na tak viditelných místech. Asi tím byl rozmrzelý a mohl jsem za to já.
Docela jsem přivítal, že na nás už Rose čekala. Takhle se naše debata odložila na dobu, než zase budeme sami.
V autě jsem si vytáhl seznam toho, co budu potřebovat. A ten seznam byl pěkně dlouhý. Kdybych žil ještě s rodiči, nejspíš bych nic takového v ruce ani nedržel, a dneska bych už regulérně chodil do práce. Opravdu jsem vděčný, že mě Rose vzala k sobě. Nikdy jsem si ani ve snu nepředstavoval, že jednou budu moct dostudovat to, co chci. I když bych měl na to, abych si vybral lepší školu, nebo jiný obor, já chtěl prostě tohle.
Celou cestu jsem pak držel Akiho za ruku, abych aspoň trochu odčinil to, co se stalo.
„Potřebuji toho docela dost, ale dneska asi všechno nekoupím. Mám tu ještě věci na praxi, co budu potřebovat, a některé se shání hůř. Budu si muset něco z toho objednat.“
Zastavili jsme se právě před velkým obchodem, které se specializovalo na odborné knihy a učebnice.
„Tak pro dnešek aspoň tohle,“ ukázala Rose na obchod. „Na zbytek se podíváme v klidu doma.“
„Musím si ještě odskočit.“
„Dobře, sejdeme se potom na parkovišti,“ chytla Rose Hiromiho pod paží a už ho táhla dovnitř.
„Jdeš se mnou?“ otočil jsem se na Akiho.
Chtěl jsem ho obejmout, líbat se s ním aspoň chvíli. Chtěl jsem to proto, abych mu dokázal, že mu opravdu patřím. Chtěl jsem s ním být hned teď aspoň chvilku sám. Někde, kde nebude tolik lidí. Nechtělo se mi čekat až domů...
Aki
Měl jsem chuť ho trochu trápit, ale nakonec, když jsem viděl jeho výraz, tak jsem šel.
Hned, co jsme vešli na veřejné záchodky, jsem Kura nacpal do kabinky a zamkl nás.
„Chyběl jsi mi," zašeptal jsem mu do ucha a mírně mu ho skousl.
Nosem jsem přejel po jeho krku až k puse a začal Kura líbat. Vášnivě a chtivě, tak jak to mám rád.
„Ten kluk je teplej, víš to? Ten Ashida. Dávej si na něj pozor. Jsi můj, a já jsem žárlivý. Miluji tě," usmál jsem se a znovu ho políbil.
Kuro
Nestihl jsem ani zaregistrovat, kdy Aki za námi zavřel a zamknul. Pevně jsem ho chytil kolem krku a přisál se na jeho rty. Po zádech mi ještě přejížděl mráz z toho, jak si pohrál s mým uchem, a stavělo mi to snad všechny chloupky na těle do pozoru.
Taky mi chyběl. Ale nejspíš jde jen o zvyk. Doteď jsme, až na malé výjimky, byli pořád spolu.
„Ashida?“ nechápal jsem, jak to mohl Aki poznat.
Mě přišel normální. Až teda na to, že se mi přimluvil, protože tohle nikdo normální nedělá. Kromě Akiho, ale to je jiné.
„Já nevím, jen mi přišlo, že se chce s někým ze třídy seznámit,“ pokrčil jsem rameny. „Ale nemusíš se bát. Chodím s tebou, miluji tě, tak mě žádní jiní kluci nezajímají.“
Znovu jsem ho políbil a ruky jsem zasunul pod jeho triko, které jsem mu stihl trochu vyhrnout, abych se ho mohl dotknout víc než jen přes látku.
„Musíme jít koupit ty knihy, ale chtěl jsem s tebou být aspoň chvilku sám,“ opřel jsem si hlavu o jeho hruď.
I když jsem za ten rok o pár centimetrů povyrostl, stejně se nikdy nedostanu na jeho výšku. Ale to mi nevadilo. Mohl jsem se opírat o jeho pevné tělo s pocitem, že je to někdo, kdo mě ubrání, a to mi dávalo jakýsi pocit bezpečí.
Aki
„Asi jo,“ povzdechl jsem si, ale přesto jsem na moment i já zajel pod jeho tričko a pohladil ho po zádech.
„Dneska v noci… mi nikam neutečeš,“ za bradu jsem si ho přitáhl blíž, když jsem se k němu trochu sehnul.
Znovu a znovu jsem ho líbal, než už to bylo vážně dlouho, a Rose i Hiromi by mohli být naštvaní.
„Ty knížky ti koupím já, jo? Chci to udělat, a taky… Mám dost peněz, který zatím jen šetřím, dobře?“ usmál jsem se na něj a naposledy ho políbil, než jsem odemkl, a i s ním vyšel ven z kabinky.
„Už jsem si myslel, že si to tam rozdáváte, jak vám to trvalo,“ zasmál se Hiromi, když jsme k nim došli.
Rose už poletovala všude po krámku a vybírala knížky, které měla nejspíš do své knihovny.
„Máma už pro tebe nějaké knížky vybrala Kuro, takže běž za ní, abys to doladil. Dneska totiž dostala na mail odkazy na studijní materiály pro nás všechny. Víte, jak je důkladná, nechtěla, abychom jí něco tajili a chtěli to koupit sami. Prý se o své syny postará,“ zasmál se znovu a ukázal na Rose.
Ta se na minutku zastavila a zamávala na Kura, aby za ní došel.
Neměl jsem co dělat, protože jsem nic nepotřeboval, ale i přesto jsem si nějaké knihy prošel. Dokonce jsem našel jednu starší knihu o pediatrii, která hned musela být moje. Jestli jsem něco měl rád, tak tohle.
Kuro
I tahle chvíle, kdy jsme se s Akim mohli jen líbat a dotýkat se, mi stačila. Konečně jsem byl spokojený a moje nálada se o hodně zlepšila. Musel jsem se pousmát tomu, co říkal Hiromi, když jsme dorazili zpátky za nimi. Je pravda, že moc nechybělo a stalo by se to. Ale já mám raději, když můžu mít Akiho celého nahého a můžu se ho všude dotýkat a prohlížet si jeho dokonalé tělo.
S Rose jsme prošli snad všechny regály, kde mohly být knihy, které potřebuji. Dokonce jsme koupili i dvě navíc, které nebyly v seznamu, ale líbily se mi.
U pokladny nastal menší problém, když Aki chtěl zaplatit všechno. Ale já to nechtěl. Ale nakonec jsem ustoupil s tím, že ostatní věci si zaplatím sám. Však právě proto mě Rose donutila na tuhle školu šetřit peníze.
Obtěžkaní taškami jsme se pak pomalu sunuli k východu na parkoviště. Ale pak jsem zahlídl to, co jsem potřeboval taky. A to, co jsem viděl za výkladem, mě naprosto uchvátilo a prostě jsem tam musel jít a nakoupit. Přes to nejel vlak.
„Já se ještě stavím tady,“ ukázal jsem na ten obchůdek a oči mi musely úplně zářit.
Hned, aniž bych čekal na nějakou odpověď, jsem tam zamířil. Obcházel jsem regály, prosklené police, a jen koukal. A bylo na co... Tak skvělý výběr nožů a dalších pomůcek do kuchyně, které budu potřebovat, jsem vážně ještě neviděl.
„Tak jsi sem trefil sám,“ ozval se vedle mne hlas, a já skoro poskočil, jak jsem se lekl.
Byl jsem tak zabraný do toho všeho, a tak z toho nadšený, že jsem si ani nevšiml, kdy se vedle mne zastavil Ashida.
„Tenhle obchod jsem ti chtěl ukázat. Mají tu dobré ceny a kvalitní zboží. A já mám možnost domluvit ještě slevu,“ zamával rukou na prodavačku a ta hned přiklusala k nám.
„Tady Kuro si chce něco vybrat, pomůžeš nám, mami?“