Tento bonus má dvě části. Tahle je první a budete mít tu čest, podívat se, jak slaví vánoce páry z našich RP - Vzteklý pes, Chytni se mé ruky a Příchuť jahod. Tak přejeme příjemné čtení :)
TAISHI A AYANO
Ayano
Blíží se Nový rok, a já mám pocit, že se všichni z Yakuzy rozhodli se navzájem pozabíjet. Nejspíš si řekli, že kdo do Nového roku přežije, bude vládnout. Měl jsem být už dávno u Masahi na farmě a místo toho tady sešívám jednoho blázna za druhým. Ani Mieko nebyla dvakrát nadšená. V naší obytné části, teda vlastně v jejím bytě, se v posteli rozvaluje její zajíček Kai, zatímco ona tu se mnou musí zůstávat dlouho a pomáhat mi. Nejspíš udělám v rodinách krátký proces a pár se jich zbavím, jinak z ordinace nevylezu ani na chvíli.
„Takže, na umření nejsi. Jdeš domů a svýmu šéfovi vyřiď, že tu minimálně tři dny nechci nikoho vidět. Pokud se znovu pobijete, tak počkáte, nebo si tu klidně umřete. Já toho mám už plné zuby. Nejspíš si dám dostaveníčko s Bossem a promluvím si s ním, aby si s vámi udělal pořádek. Chápete, že mám taky nějaký svůj soukromý život?!“ rozčiloval jsem se, když jsem překrýval gázou jeho poslední šití.
Taky by si ho měl Edie srovnat. Snad je jejich šéf, tak proč jim něco neřekne? Jsou jak puberťáci, kteří se perou o holku.
Vyšel jsem do čekárny a pěkně spucoval ty, co mi ho sem přivedli. Jen sklonili hlavy a přikyvovali, že už budou hodní. To jsem fakt zvědavý. Ale byl jsem domluvený, že dneska už konečně odjedu a o vážné případy se postará doktor Bosse a doktor jedné další vedlejší rodiny.
Proč musím zrovna já mít na starosti ty největší grázly...
Taishi už včera odjel s Kioshim a Ryu k nim na farmu a já jsem ještě tady. Aspoň že mi Tai sbalil a já budu moct už brzy odjet. Vážně jsem se těšil na to, až si odpočinu a v klidu s ostatními oslavíme Nový rok. Mám už nachystané i přání, které pak uvážu ve Svatyni...
Taishi
„Tai… Tai… Vstávej, jsme tu,“ třepal se mnou Ryu, a já se jen naštvaně protáhl, jak se mi nechtělo vůbec nic.
Tohle bylo po asi půl roce konečně nějaké odpočinutí. Pořád práce, ve které jsem Ryu pomáhal, a potom škola, která mi zabírala dost času. I tak… Snažil jsem se aspoň večer být doma, a tam…
Ayano byl v téhle době dost v práci, ale taky se snažil se mnou být, jenže většinou usnul, takže půst tří týdnů, ten mě asi vážně zabije. I když jsme v Japonsku Vánoce neslavili stejně, jako třeba v Evropě, i tak jsem mu chtěl dát malý dárek. Chtěl jsem… Dělal jsem na něm ve škole a nyní jsem ho měl zabalený sebou. Těšil jsem se na tenhle výlet a zase být jen s ním. Za tu dobu, co mě neviděl nahého, jsem docela zmohutněl, s Kai jsem chodil do posilovny, a taky jsem o pár centimetrů narostl. Těšil jsem se, až mě uvidí a bude překvapený, jak mi to sluší, moje tělo měl vždy rád. Nehledě na to… Chystal jsem mu jedno překvapení, na které jsem se vážně dlouho přemlouval. Ale i tak, nějakou chvíli jsem na to už myšlenky měl.
„Už jdu,“ prsknul jsem a vylezl z auta.
Byl jsem celý dolámaný, ale i přesto jsem se mile přivítal s Kiovou rodinou a šel jim pomoci s jídlem. Seznámil jsem se i s docela sympatickým blonďákem, kterého si furt hlídal Monty, ale bavilo mě ho provokovat. Sem tam jsem na něj položil ruku, nebo se s ním zaujatě bavil. Byla to sranda. Stejně jsem pořád čekal na toho lumpa, co už měl asi dvě hodiny zpoždění.
Ayano
Bydlíme spolu, ale poslední týdny jsme se viděli jen minimálně. Jen občas jsme stihli společnou večeři, a pak jeden z nás usnul dřív, než se ten druhý dostal do postele. A k tomu mi ještě přibyly směny v nemocnici. Vážně už to volno potřebuji jako sůl. A hlavně někde mimo Tokio, a se svým Taishim. Už se opravdu těším...
Nechal jsem všechno, co zbývalo, na Mieko, které stejně Kai pomáhal, aby ji měl brzy v posteli. Já už byl asi tři hodiny na cestě a necelá hodina mi ještě zbývala. Cestou jsem se zastavil na jedné benzínce, abych si mohl koupit aspoň kafe. Už jsem chtěl nastoupit zpátky do auta, když jsem zaslechl něco z nedalekého křoví. Zvědavost mi nedala, a já se šel podívat, co to tam vlastně kňučí.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem tam uviděl štěně.
Byl chudák celý potlučený a nejspíš měl pohmožděnou packu. Byl vyhladovělý a sotva stál na těch svých vratkých tlapkách. Neměl jsem to srdce ho tam nechat. Ale obsluha nechtěla ani slyšet o tom, že by si ho tam nechali, nebo, že by si ho někdo vzal k sobě domů. Aspoň mi dovolili ho trochu ošetřit a omýt, a dát mu něco málo ze zbytků, které jim tu zůstaly.
Zabalil jsem ho do deky, uložil na sedadle vedle sebe a pokračoval v cestě.
„Zastavíme se u veterináře, není to daleko, tak se zatím prospi,“ pohladil jsem ho po hlavičce, ale to on už měl zavřené oči.
Jo, s prázdným žaludkem se mu nejspíš moc dobře nežilo. Kdo ví, kdo ho tady vyhodil, aby se ho zbavil. Nejspíš ho nechám u Masahi na farmě. Prostě budou mít dalšího psa. My bychom si ho domů vzít nemohli. Byl by chudáček pořád sám...
Ve vesnici jsem zajel hned k místnímu veterináři. Tlapku mu dal do malé dlahy, ošetřil mu zbývající menší zranění, naočkoval ho, a mě dal spoustu instrukcí, co teď bude potřebovat a jak se o něj starat. Já mu tam zas nechal docela dost peněz za celé to ošetření.
„Je to sice kříženec, ale bude to velký pes. Bude potřebovat pořádný výběh...“
Myslím, že jsem ho už víc neposlouchal. Naložil jsem tu chlupatou kouli do auta a konečně se rozjel do cílové stanice, která už byla nedaleko.
Jak rád jsem viděl tu jejich farmu, která se po nějaké době přede mnou objevila...
Taishi
„Kde to hovado pořád je? To jako neumí vyhodit ty prasata a prostě už dorazit? Je tohle normální?“ vybouchnul jsem právě ve chvíli, kdy se přede mnou… Jako přímo přede mnou… Hiromi a Monty políbili. Jako kdyby to nebylo málo, tak se Ryu lísal ke Kiovi, a jejich táta k mámě… Bych se na to mohl vysrat.
Práskl jsem s utěrkou o stůl a vyšel ven. Ještě, že venku bylo příjemně chladno, abych si tu hlavu uklidnil. No… Prášky jsem dlouho nebral, ale výbuchy jsem měl, to bych ale zase nebyl já, kdyby ne. Myslím, že to se Ayanovi líbilo nejvíc, když si mě mohl krotit, ale dneska byl plán trochu jiný. Kdopak, koho bude krotit…
Zbystřil jsem, když jsem uslyšel blížící se auto. Hned jsem toho šmejda poznal. Seskočil jsem z verandy a běžel za ním. Počkal jsem, až zastaví, a ihned mu otevřel dveře, aby si to nerozmyslel.
„Kde jsi jako kurva byl?“ chtěl jsem dál nadávat, ale když jsem uviděl ten uzlík, který se krčil vedle něj na sedačce, bylo vymalováno.
Obešel jsem auto a vytáhl to mrně ven. Sice kňukl, ale nebylo se čemu divit, byl tak vyhublý.
„Najdeme něco k snědku. Kdo ti to udělal? Najdeme ho a zmlátíme, co ty na to?“ nechal jsem se od toho prcka olízat, a potom došel k Ayanovi, který vystupoval z auta, abych si ho za límeček přitáhl pro pořádný francouzák.
„Chyběl jsi mi,“ usmál jsem se a něj a pohladil to štěně v rukách.
Ayano
Nestačil jsem ještě ani vypnout motor, a už se vedle mne otevřely dveře, a v nich nasupený Taishi. Už otvíral pusu, že na mě spustí vlnu nadávek, přeci jen jsem měl dost zpoždění. Ale když vedle mne to mrně kňuklo, okamžitě změknul a už obíhal auto, aby ho vytáhl ven.
Líbilo se mi, jak se hned změnil. I když je to pořád můj vzteklý Tai, i tak má srdce na pravém místě. Akorát jsem zatím doposud nepoznal nikoho, kdo by se mu povahou vyrovnal. Možná trochu Hiromi, ale ten zas nenadával sprostě. A k Taishimu to tak nějak patřilo. Hlavně ve chvílích, kdy jsme byli jen sami pro sebe. To jsem se pak nedržel nikdy zpátky, když spustil...
Ale je pravda, že jsem si těch jeho proslovů při sexu už delší dobu neužil. Pořád jsme se nějak míjeli a já už začínal být mírně frustrovaný z nedostatku sexu.
„Nechal jsem vzkázat i Bossovi, že minimálně tři dny nebudu k mání, ať se starají jiní,“ přešel jsem ke kufru, abych si vytáhl své věci. „Slíbil mi, že to zařídí, ale mám za to dávat pozor na Hiromiho. Jako by to bylo potřeba, když je tady Monty.“
Nevím, jestli mě Taishi vůbec poslouchal, protože veškerou jeho pozornost teď mělo to malé štěně.
„Půjdu se přivítat a vybalit. Pak se půjdu naložit do vany, než bude večeře. Mám toho docela dost a ani jsem se nestihl osprchovat, protože jsem spěchal za tebou,“ naklonil jsem se ještě k Taishimu a políbil ho na odhalený krk. „Měl bys jít dovnitř, nebo se nachladíš.“
Nechal jsem ho být a sám jsem vešel dovnitř, abych se přivítal i s ostatními. Ale slyšet to: Aya-chan, jsem fakt nemusel. Ale prostě jejich máma se nejspíš nezmění.
Taishi
„Pffff… Aspoň jednou máš trochu volna. Potřebuji píchat až bych brečel,“ procedil jsem mezi zuby a přímo se otřepal, když jsem ucítil jeho dech na mém krku.
Bože… Jak hrozně mi chyběl. Sráč jeden. Tři tejdny… Ví vůbec, jak jsem nažhavenej? Co všechno mu můžu udělat? A taky že udělám.
Vzal jsem to štěně dovnitř a položil na polštář, co tam byl.
„Co je to? Ten je roztomilý,“ chopil se ho hned Hiromi a začal se s ním mazlit.
„Jen tady, domů jede se mnou,“ prsknul jsem po něm a pohladil to mrně, než jsem se šel napít.
„Nebuď na něj moc hrubý,“ zazubil se na mě Monty, když jsem kolem něj procházel, jak kdyby věděl, k čemu se chystám.
Jen jsem mávl rukou a šel do pokoje, protože jsem z koupelny slyšel zvuk vody. Osprchovanej jsem byl, musel jsem nachystat jinou věc. Úhledně jsem postavil lahvičku na stolek a svlékl se, abych nahý ulehl do postele. Čekal jsem… Vrčel jsem… V duchu nadával, jak mu to trvá… Ale ty představy… Kurva, ty byly živý.
Ayano
Uvítání bylo srdečné. Vážně jsem si tu připadal jako kdyby tohle byla moje rodina. Však kromě Daiho který se mě vlastně ujal a přitáhl tak nějak aniž bych si to uvědomil, byla rodina Masahi jediná, která mě brala jako svého. Daiho jsem bral spíš jako staršího bráchu, ale tady... tady jsem se cítil opravdu dobře. Měl jsem je rád jako své.
Když jsem se konečně dostal do pokoje, jen jsem odhodil kabelu a vzal si připravenou yukatu, kterou mi osobně šila Aiko, prý když budu u nich, tak ji tady budu mít vždycky připravenou. Věděla, že v ní chodím nejraději.
Pořádně jsem se vydrhnul, abych ze sebe dostal tu doktořinu, a pak se s úlevou naložil do vany. Voda už byla přichystaná, tak jsem si mohl jen hovět a na nic nemyslet. A že jsem to potřeboval.
Ale v momentě, kdy se mi skoro začínaly zavírat oči, se mi vybavila Taishiho slova: „Píchal bych, až bych brečel...“
Okamžitě jsem byl vzhůru a vyběhl z vany jak neřízená střela. Narychlo jsem se otřel a hodil na sebe yukatu, kterou jsem si zavazoval po cestě do pokoje. Jo... I když mi z vlasů ještě kapala voda a za mnou zůstávaly mokré stopy, nemohl jsem Taishiho nechat vychladnout.
Vešel jsem do pokoje a pro jistotu za sebou hned zamkl. Přeci jen je barák plný lidí...
„Promiň, nějak jsem v té vaně málem usnul,“ zamířil jsem k posteli, kde se tak krásně vyvaloval Taishi. Nebylo místo, které by mi ze svého těla neukazoval. Měl jsem ho tu pěkně jako na dlani. Ale i přesto, že jsem ho moc chtěl, svalil jsem se na postel vedle něj.
„Jsem unavený,“ zívnul jsem si a jen malinko ho pohladil po břiše.
Otočil jsem se k němu zády a přehodil přes sebe peřinu, že jdu spát. Jo, trápit ho, to já umím...
Taishi
Usmál jsem se, když se Ayano otočil a hned se přikryl. Zachumlal jsem se k němu a natiskl se na jeho záda tak, že musel cítit můj naběhlý penis u své dírky.
„Jsem frustrovaný… Neměl jsem sex tři týdny, a protože jsem i naštvaný, co takhle ti splnit tvoje tajné přání? Co kdybych já… Opíchal tebe? Ayano?“
Zasunul jsem ruku pod peřinu a pohladil ho v rozkroku, tím jsem si ho i víc na sebe natisknul. Jazykem jsem mu orámoval krk a jemně ho kousl, když se ta skvostná šíje napnula. Ještě nikdy jsme to takhle nedělali. Sice se mi to nelíbilo, ale jemu ano, a až se mnou byl hlavně nahoře. Jednou jsem mu chtěl jeho přání splnit, potom mohl zase být on nahoře. Zajímalo mě, co na to řekne.
Ryu a Kioshi
Ryu
Byl jsem po celý týden trochu moc zatížený prací. Sice mi Tai pomáhal a to dost, ale před koncem roku spousta lidí chce uzavřít smlouvy, a ne zrovna za malé peníze. Nakonec jsem se na poslední chvíli dostal domů a narychlo si pobalil věci.
„Kio promiň, vím, že to je teď se mnou hrozné, ale mám na týden volno a chci ho strávit s tebou,“ přitulil jsem se k němu a políbil ho, když kolem mě procházel.
„A taky… Mám pro tebe k Novému roku dárek,“ zčervenal jsem, když jsem si vzpomněl, co jsem si pro něj vybral.
Sice jsme tohle nepotřebovali, ale zase… Někdy změna byla fajn, hlavně když jsem to byl jen já, s kým spal. Pořád jsem si nepřipadal moc hezký, a i když mi to říkal, chtěl jsem být hezčí.
„Ten kretén… Že nestíhá a dojede dýl,“ prsknul po mě Tai, když přišel bez zaklepání a rovnou vtrhnul dovnitř.
„Mohl by ses trochu klidnit? Nebo použít aspoň zvonek, když jdeš dál?“ ohnal jsem se po něm, ale on se jen usmál a mávl nad tím rukou.
Tai… Co k němu říct, ale mám ho moc rád, to se nezměnilo.
Kioshi
Připravoval jsem se na to už nějakou dobu. Pořád jsem dumal nad tím, jestli je to rozhodnutí správné, nebo ho odložím na neurčito. Ale čím víc jsem s Ryu byl, tím víc jsem to chtěl udělat. Opravdu jsem se do něho zamiloval tak moc, že jsem si už ani neuměl představit vedle sebe někoho jiného.
Byl jsem už domluvený s jeho bratrem, a jak jinak, ten hned nadšeně souhlasil. No, jeho nadšení jako obvykle obsahovalo spoustu sprostých slov, ale to by nebyl on. I když to výrazně omezil. Ale už jsem si na to tak nějak zvykl, a když to nevadí Ayanovi...
Měli jsme sbaleno už od předešlého dne. Jen jsme všichni dneska ještě zaběhli na chvíli do práce, abychom vyřídili poslední věci, protože já se rozhodl ordinaci zavřít aspoň na týden. A Ryu taky to volno potřeboval jako sůl. Byl v práci víc než doma.
Ale rozhodně se mi líbilo, jak získal zpět svou sebejistotu, a to mu ještě víc přidávalo na kráse. Kolikrát jsem se přistihl, že na něj tajně žárlím, když třeba nebyl dlouho doma. Ale nechtěl jsem se chovat jak nějaký nedorostlý puberťák a Ryuovi jsem věřil.
„Jo, Ayano volal, že dojede až večer. Je to doktor, Tai, s tím se musíš smířit. A navíc doktor yakuzy. To byste si museli mezi svými udělat pořádek, aby měl Ayano víc času a nemusel každou chvíli někoho ošetřovat. Tak, jedeme?“ rozhlédl jsem se ještě jednou po bytě, jestli je všechno vypnuto a pozhasínáno.
Vzal jsem svou a Ryuovu kabelu, abychom mohli jít do garáže a konečně vyjet. Tai si také vzal své věci a už nedočkavě stepoval přede dveřma.
Jo, čekaly nás čtyři hodiny cesty... Jestli Taishi za tu dobu neumře nudou, tak to bude zázrak.
Ryu
Líbilo se mi, jak Kio s Taiem vycházeli, oba se respektovali, a to bylo to hlavní. Miloval jsem je oba, o to víc to pro mne znamenalo. Ještě naposledy jsem se přitiskl na Kiovy rty, a opravdu těžko se mi od něj odtrhávalo.
„Moc se mi stýkalo," zakňučel jsem, když jsme šli už k autu.
Nasedli jsme a hned vyjeli. Sice chvíli Tai mluvil, ale když se pustil do kreslení, byl najednou klid. Asi po dvou hodinách i vytuhnul. Jen jsem se usmál, když jsem ho viděl, jak je složený na zadní sedačce. Celý Tai... Roztomilý i v tohle chvíli, trochu jsem mu záviděl, jak je hezký.
Ani se neprobudil, když jsme zastavili a šli s Kio na kafe, které tu na benzínce měli skvělé.
„Mám v tašce sbalené asi třicetileté saké, které posílá táta," usmál jsem se na Kia.
Kioshi
Taishi překvapil. I když ze začátku nezavřel pusu, nakonec ztichl, když si začal malovat. Dokonce i usnul a já neměl to srdce pouštět si rádio. Beztak by ho to vzbudilo a dostal bych seřváno, že poslouchám „pěkné sračky“.
„Vážně?“ zastavil jsem se u auta.
Položil jsem kelímek s kávou na kapotu a přitáhl si Ryu k sobě, abych mu mohl věnovat jeden kofeinový polibek.
„Určitě si dáme. Počítám, ale že až ho vytáhneš, tak dlouho nevydrží. Přeci jen budeme na farmě všichni, a hlavně táta má tohle pití rád. Nebude ti vadit, že nás tam bude tolik? Akorát Shi přijede s manželkou až zítra, protože nechtěli být s malou dlouho pryč z domu. Přeci jen je ještě malinká. Ale ke svatyni pojedeme všichni společně.“
Podíval jsem se přes jeho rameno na Taishiho, jak se zavrtěl. Obrázky mu popadaly na podlahu, ale on neotevřel ani jedno oko. Taky musel být dost unavený. Nejspíš jsme ke konci roku měli všichni napilno a teď se to na nás podepsalo.
„Budeme spát v mém pokoji,“ ještě jednou jsem Ryu políbil. „Už se těším na večer...“
Po dalším polibku jsem popostrčil Ryu do auta, abychom mohli jet a být brzy u nás na farmě. Jen jsem zapomněl na to kafe, a v momentě, když jsme se rozjeli, kelímek odletěl někam na dálnici a na okně po kávě zůstaly hnědé cestičky.
Ryu
„Taky se na večer moc těším," stejně jsem se neubránil zčervenání.
Nasedl jsem do auta a hned se připoutal, abychom tam už byli, přeci jenom jsem chtěl všechny vidět.
„Nevadí mi, že tam budou, mám je rád. Jo, a se saké počítám, proto jsem ho bral," usmál jsem se.
Neměli jsme teď čas, abychom na farmu jezdili, a Kiovi už rodina chyběla, to bylo vidět. Když jsme dojeli na místo, probudil jsem Taie, který byl jako vždy podrážděný. Taky aby ne, buzení nesnášel, už jako malý. Byl jsem ale rád, že ve svém životě nešel někoho, koho tolik miluje, a on jeho. Kvůli Ayanovi se změnil, díky němu přežil. Byl jsem na něj hrdý.
„Vítejte," objala nás Kiova máma a vřele přivítala.
I Kiův táta přišel a už nás táhl dovnitř.
Kioshi
Na farmě bylo docela živo. Právě odcházeli pomocníci, ale Montaro ještě s Hiromim zůstali u koní, aby dodělali poslední podestýlky. Když ale slyšeli, že jsme přijeli, stejně jim to nedalo, a i oni se přišli přivítat.
I když jsme tu bývali málo, rád jsem se tu vracel. Opravdu jsem se tu cítil dobře, už i proto, že je to můj domov a vyrostl jsem tady. Odnesli jsme si věci do pokoje, ale než jsme vůbec stihli vybalit, už u nás stála máma s Montym.
„Kio, pojď, pomůžeš mi s večeří,“ popadla mě za ruku a táhla do kuchyně. „Chtěla jsem udělat ten tvůj zákusek, ale nějak se mi nevede. Umíš ho lépe...“
Jen jsem se ohlédl po Ryu, kterého zas pro změnu popadl Montaro a táhl ho do stájí, aby jim pomohl s koňmi. Tohle poté vší kancelářské práci, byl to sice fyzicky namáhavější, přesto však dobrý relax pro nás oba.
„Taishi už na tebe čeká v pokoji,“ nakoukla máma ze dveří. „Můžeš jít, už jsou u koní.“
Postrčila mě do chodby a vrátila se k vaření. Ano, bylo to domluvené. I když jsem pro to rozhodl sám, přesto jsem chtěl, aby rodiče o tom věděli. I když se táta moc netvářil, nakonec souhlasil.
Rychle jsem vběhl k Taimu do pokoje a zamknul za námi. A zatím, co on si chystal barvy, svlékl jsem se a usadil se na připravené židli.
„Hele, je to jen na pár dní, pak se to smaže. Ale až se vrátíme, tak pojedeš k nám a už to bude natrvalo. Vážně to chceš?“ zeptal se mě, když se postavil za mě a začal mi otírat pravou lopatku a rameno.
„Jo, chci... Ale ten, který jsme spolu vybrali, jiný určitě ne, a rozhodně ne přes celé záda...“
„Jak chceš,“ pokrčil rameny.
Dobře věděl, jak se k tetování stavím. A že to pro mne bylo těžké rozhodování. Ale jako první, když jsem s tím za ním přišel, bylo pevné objetí, že nic lepšího jsem Ryu nemohl dát. Až mě s tím svým nečekaným projevem zmátl, a já si nebyl jistý, jestli přede mnou opravdu stojí Taishi. A tak jsme na společných schůzkách u mě v ordinaci tohle všechno probírali. Chtěl jsem vědět o tom jejich tetování úplně všechno, abych něco nepokazil. A na posledním sezení jsme vybírali z návrhů, které si pro mne Tai připravil...
Ryu
Sice jsem chtěl protestovat, ale jen proto, že jsem chtěl být víc s Kiem, ale šel jsem. Hiromi vypadal spokojeně, a o Montym ani nemluvím, byli vážně šťastní. Možná jsem jim i záviděl čas, který spolu mohli trávit. Sice jsem byl bohatý, ale musel jsem na to dřít v naší firmě, a to nebylo zrovna jednoduché. Možná… Měli bychom si koupit na čtrnáct dní dovolenou někde mimo tuhle zem. Třeba v… Hmmm… O tomhle ještě přemýšlet budu.
„Ty jsi někam odplul, že?“ usmál se na mě Hiromi, když jsem po něm hodil trochu hnoje, díky bohu jen na boty.
„Omlouvám se, to… Promiň,“ začal jsem ho hned očišťovat a on se jen smál.
„To nic, nejsem z cukru. Už to budeme mít,“ ukázal na hromadu, co jsme už udělali.
Podíval jsem se na hodinky. Měl pravdu, bylo už dost hodin, a Taishi už netrpělivě chodil po zápraží verandy. Nebylo čemu se divit, Ayano měl vážně zpoždění, a Tai nepatřil mezi lidi, které se mělo nechat čekat.
Kioshi
Trvalo to docela dlouho, ale byl jsem si jistý, že Monty nepustí Ryu dřív, než bude vědět, že je hotovo, až vyleze Taishi ven. Když jsem se konečně vyšel z jeho pokoje ven, zamířil jsem rovnou do kuchyně, abych pomohl mámě s přípravami večeře. Stejně skoro všechno udělala sama.
„Ukaž?“ chytla mě hned za límec vzadu na krku a potáhla košili níž, aby se mohla podívat. „Taishi je opravdu šikovný.“
Ale když slyšela přicházející kroky a hlasy z venku, hned mi košili spravila zpátky a pustila se do práce.
Opravdu nám toho už moc nezbývalo, a ten moučník, který po mně jako chtěla, stejně už měla upečený, a chutnal opravdu výborně. Nachystali jsem na stůl, a jen co všichni došli, usadili jsme se a pustili se do jídla.
Jen Ayano zatím chyběl a Taishi taky, protože se odmítal z verandy hnout, dokud jeho doktor nedorazí. Jedli jsem a já se už nemohl dočkat, až budu s Ryu sám v pokoji. Jen nás ještě čekalo společné koupání. A já to nechtěl už nikomu ukazovat dřív, než to uvidí Ryu.
„Půjdu se umýt a spát, než přijede Ayano. Beztak si pro sebe hned zabere koupelnu a nikoho tam nepustí. A s vámi,“ ukázal jsem prstem na Montyho, který se už zvedal, že půjde taky, „se koupat nechci. Jen bys dělal kraviny, a na to jsem fakt utahanej.“
Zvedl jsem se od stolu, ale ještě se nahnul k Ryu.
„Půjdeš se mnou, nebo ještě zůstaneš?“
Ryu
„A…Ano,“ zčervenal jsem, když mi to Kio zašeptal do ucha.
Všichni okolo se usmáli, jak taky ne, když mě viděli. Tohle pro mě vždy bylo takové citlivé téma. Pořád jsem se styděl, a bylo jedno, jak dlouho spolu s Kiem jsme. Poté, co jsem zažil a než jsem ho potkal, nějaké brzdy jsem měl, přes které se mi špatně šlo.
„Omluvte mě,“ zvedl jsem se a mírně se poklonil, abych šel za Kiem.
Otevřel jsem dveře do koupelny těsně za ním a vešel dovnitř. Hned jsem se nalepil na jeho záda a bylo mi jedno, že je ještě oblečený, tolik jsem se ho chtěl dotýkat.
„Chtěl bych… Chci… miluj se se mnou, prosím,“ zašeptal jsem mu do ucha a opravdu se držel, aby se mi studem nepodlomila kolena.
Montaro a Hiromi
Montaro
Denně jsem dojížděl na naši farmu, zatímco Hiromi pracoval u sebe. Bylo to prostě ideální společné bydlení. Shiba zatím vyrostl a stal se z něj pořádně velký pes. Dokonce jsme ho začali brát i na farmu, a on se v pohodě seznámil s našim Bakem a Aidou. Ti dva si moc oblíbili Ryua, a hlavně Bako. Kdykoliv přijel, nehnul se od něj na krok. Nejspíš ho měl pořád tendenci chránit od doby, co Ryua napadl Jomei.
Akorát dnes jsem přijel domů na oběd, protože jsme byli domluveni, že přijedeme na farmu oba dva.
Odpoledne i večer byl fajn. Ještě jsme ani neskončili s prací, a už stihl dojet i Kioshi s Ryu, a divokým Taishim. Tenhle kluk je fakt něco a snad jen Ayano na něj platí. Hiromi se s ním ještě neměl čest potkat, i když jsou oba dva z yakuzy, ale i tak jejich seznámení proběhlo celkem v klidu.
„Monty, to je pro tebe!“ zavolala na mě máma, když během večeře musela vstát a jít k telefonu.
Zvedl jsem se, abych si to přebral. Moc se mi nechtělo vstávat od dobrého jídla, ale nakonec, když jsem položil sluchátko, jsem se ke stolu vracel s úsměvem.
„Přijede vaše vnučka,“ posadil jsem se k Hirovi. „Přijedou na Nový rok, ale nevím, jestli budete schopni je tu všechny uložit. Když tak by byli u Hiromiho, pokud by to panu domácímu nevadilo.“
Nahnul jsem se k Hirovi a políbil ho na tvář. Byl bych moc rád, kdyby holky mohly zůstat s námi, ale nechtěl jsem ho zas k tomu nutit.
Stejně jsem stále neměl pro něj žádný dárek. Chtěl jsem mu udělat radost a oslavit Vánoce i tak, aby mu to připomínalo domov jeho rodičů, ale jediné, co mě zatím napadlo, bylo ozdobit strom vzadu za jeho domem. Požádal jsem o to jeho hospodyni a jednoho pomocníka. Nechal jsem dovézt ozdoby, baňky, a doufal jsem, že to nějak zvládnou, než se v noci vrátíme zpátky, abych ten stromek mohl rozsvítit a ukázat mu ho.
Hiromi
Vybral jsem si skvělého chlapa… Vše, co jsem chtěl, jsem s ním prostě měl, a dokonce jsem se i přes protest táty nechal přejmenovat, protože jsem adopci odmítnul. Tohle mi přišlo lepší. Vánoce pro mě byly vždy důležité a já chystal pro Montyho veliké překvapení, jen jsem nevěděl, kdy mu ho dát a taky… Tady se Vánoce neslavily, tak mi to přišlo trochu divné. Dokonce jsem se s Aratem dost skamarádil, vyříkali jsme si věci, které mezi námi byly, a našli jsme si k sobě cestu. Už mi po Montym nešel, a jeho nový kluk byl fajn. Ale Senu, jeho sestru, jsem stále nenáviděl. Kráva jedna… Sice to byla holka, ale často jsem měl chuť ji o ten pult praštit. Nezměnila se, stejná bestie, co se o Montyho pokaždý nezapomněla otřít.
„Samozřejmě, že můžou být u nás, taky je to už domluvené, včera mi volaly,“ usmál jsem se na Montyho a polibek mu vrátil.
„Jsi tam stejně doma, jako já, takže se mě na to neptej. Mám rád celou tvou rodinu, a taky…“ to už jsem nedopověděl, jinak bych mu všechno vyzvonil.
Bože… Chci s ním zase spát, bylo to sice včera, ale když vidím jeho tělo a cítím vůni, která doléhá až ke mně, jsem úplně v háji.
Otřel jsem se mu rukou o stehno a jemně jej pohladil. Zase jsem se na něj díval tím pohledem, který všechno říká, jak moc po něm pořád toužím. Kdybych byl ženská, nejspíš bych mu nestačil rodit děti, jak často to spolu děláme.
Montaro
Vánoční stromky už tak nějak patří i k Japonsku. Ale pořád to je o tom, že se tu Vánoce neslaví stejně, jako třeba v Evropě. Nevím, kdo vymyslel tu blbost, že kdo má nohy a ruce, musí na Vánoce jít do fastfoodu na smažené kuře. Vždyť si to v KFC musí člověk rezervovat i s několika měsíčním předstihem. Tohle prostě nechápu... A naše rodina tomu ani nikdy nějak nakloněna nebyla.
Ale přesto jsem chtěl Hiromimu udělat hezké Vánoce. A doufal jsem, že se mu to bude líbit.
Ale ani nevím, jestli se vůbec dostaneme dozadu za ten barák, podle toho, jak se ke mně pořád lísá.
Už i já na něj začínal mít chuť, ale museli jsme počkat, až budeme u něj doma. Vlastně u nás doma.
Byl jsem moc rád, když řekl, že holky budou u nás. Beztak ho malá bere už jako třetího tatínka... Nebo druhou maminku? Kdo ví...
Když jsme se přivítali nakonec i s opozdilým Ayanem, zvedl jsem se, že pojedeme domů. Bylo už dost hodin a ráno bylo potřeba vstát ke zvířatům. I když to nemám daleko, přeci jen jezdím opatrněji, protože letos napadlo o něco víc sněhu než normálně.
„Pojedeme?“ pohladil jsem Hira po jeho jemných blonďatých vlasech, které mu za tu dobu, co jsme spolu, o něco porostly.
Rád jsem si s nimi hrál, hlavně když jsme byli jen sami dva. Hiromi si hrál se štěnětem, které dovezl Ayano, a úplně zapomněl na celý svět. A ty jeho krásné vlasy už měly ožužlané konečky.
Hiromi
Hrál jsem si s tím štěnětem a nemohl z něj spustit oči. Byl vážně roztomilý, ale když na mě promluvil Monty, hned jsem zareagoval, a jako na povel vstal.
„Kdyby Tai nevěděl, kam s ním, tak si ho bereme,“ usmál jsem se na Montyho mámu, když se na mě podívala.
„Pochybuji, že, když už se ten kluk k něčemu rozhodl, že jeho názor Aya-chan změní,“ vrátila mi úsměv a já se hlasitě zasmál.
Měla pravdu, ten kluk byl vážně něco, asi největší vztekloun s hodným srdcem, kterého jsem kdy poznal.
„Uvidíme se zítra,“ mávl na nás rukou Montyho táta a s mámou jsme na sebe jen v rychlosti mrkli.
Ano… Všichni kromě Montyho věděli, co se chystá. Musel jsem to s nimi domluvit, ale moc jsem se těšil na to, co řekne Monty. Taky by mohl odmítnout, nebo…
„Jedeme domů,“ přitiskl jsem se na jeho ruku, když jsme mířili ven z domu. Nasedli jsme do auta a už mířili pryč.
Proč se zdržovat, oba jsme chtěli to samé, a taky… Chtěl jsem mu moc dát svůj dárek, to pro mě bylo nyní nejdůležitější.
Montaro
Ještě že jsme se stihli umýt, než dojel Ayano. Stejně jako předtím Kio s Ryu, tak teď on okupuje koupelnu a nejspíš tam i usnul.
Rozloučili jsme se, nasedli do auta a vyrazili domů. Už jsem se docela těšil, až Hiromi uvidí ten stromek. Hospodyně mi poslala fotku, jestli je to dobré, a já byl z toho stromku úplně nadšený.
A navíc... ten stromek roste volně a tím pádem neuschne, a příští rok ho budeme moct nazdobit znovu.
„Myslíš, že by nám Taishi to štěně nechal? Shiba by aspoň nebyl sám, a podle toho, co Ayano říkal, tak to bude velký pes,“ přemýšlel jsem nahlas, protože i mě se to štěně líbilo.
Byla to spíš jen taková otázka bez odpovědi. No, spíš jsem už odpověď znal dopředu, podle toho, jak se to malé Taishimu líbilo. Ale pokusit se můžu.
Blížili jsme se k našemu domu, kde svítilo jen světlo na verandě. Hospodyně odjela do vesnice za svou dcerou, a pomocníci už byli dávno doma. Všude byla taková ta správná noční tma, jen na nebi svítilo plno hvězd a měsíc.
„Mohli bychom vytáhnout dalekohled, a pak se později podívat na hvězdy, co ty na to?“ přitáhl jsem si Hiromiho pro polibek.
Ale už teď jsem věděl, že na hledění na hvězdy zřejmě nebude čas, protože jsem se už moc těšil, až se společně uložíme do postele. Ale nejdříve...
„Ještě zajdeme pouklízet věci vzadu na zahradě. Hospodyně mi psala, že to nestihla.“
Vystoupil jsem z auta a šel rovnou dozadu za dům. U zadních dveří jsem zapojil zástrčku do elektriky a celý ten strom se nádherně rozsvítil, a každá baňka se dvakrát tolik leskla. Jako by se na ten strom sesypaly hvězdy z nebe.
„Hiromi! Tak pospěš, sám to nezvládnu!“
Hiromi
„To mohli… Dneska je nádherně. Tohle by se moc líbilo mámě, tak, jak to měla ráda,“ povzdechl jsem si a potom si pročísl vlasy dozadu, když mi začaly padal do očí.
Ještě chvíli jsem se jen kochal, než jsem byl schopen odejít dozadu za dům, kde na mě čekal Monty. Už jsem chtěl říct, že to uklízení necháme na zítra, když…
„Monty…“ dostal jsem jen tohle ze sebe, protože mi naprosto došla veškerá slova.
Doběhl jsem k němu a skočil mu do náruče, jak moc jsem chtěl být v tuhle chvíli s ním. Cítil jsem, jak se mi slzy samy valí z očí, a přitom jsem měl tvář zabořenou do jeho bundy. Jen jedním okem jsem se díval na tu nádheru, která tu všude okolo zářila a nemohl se nabažit toho, jak moc krásné to bylo. To pro mě od smrti mámy nikdo neudělal. Miluji ho… Moc.
Montaro
Líbilo se mi, jak Hiromi reagoval. Měl jsem radost, že se mu to líbí, protože lepší dárek mě vážně nenapadl. I když...
Když na mě Hiro skočil, stihl jsem ho chytit, ale už jsem neudržel rovnováhu a dopadl jsem do sněhu.
Hiromi ležel na mě, a já si hrál s jeho vlasy a hladil ho po zádech.
Díval jsem se ze spodu na ten ozdobený strom, a musel jsem uznat, že je to vážně něco. Nedivím se, že se to i Hiromimu líbilo.
„Musím se přiznat, že jsem to nezdobil, ale poprosil jsem hospodyni a pomocníka, aby to udělali, než se vrátíme od rodičů. Ale mám pro tebe ještě jednu věc. Pokud teda budeš souhlasit, protože tohle je hlavně na tobě,“ znovu jsem Hirovi pročísl vlasy a chytil ho za bradu, aby se mi podíval do očí.
Ty jeho byly zaslzené, ale třpytily se mu štěstím. Stejně jako ty hvězdy na nebi.
„Domluvil jsem se s tátou, že až bude tepleji, tak si vezmu tak dva až tři týdny volno. Chtěl bych se s tebou jet podívat k vám. Do Ameriky za tvou rodinou. Co na to říkáš?“