.jpg?s3=1)
Reita – nekromancer – seme, černé dlouhé vlasy, černé oči bez bělma, vysoký, se spálenou polovinou tváře. Arogantní, sebestředný, vládne podzemnímu království Tyx, nehostinnému místu, kterému se každý vyhýbá. Nesnáší dračí lid, protože minulý král může za jeho spáleninu na tváři, proto chce zničit celé západní království Caras a ponížit současného krále prostřednictvím jeho syna Minora. Chce získat Nikkiho sílu.
Nikki – ledový démon – uke, bílé krátké vlasy, světle modré oči bez bělma, štíhlý, momentálně vydržován pánem Ohnivé země. Miluje sladké, je rozmazlený, tvrdohlavý, rád provokuje a miluje výzvy. Do všeho se vrhá po hlavě a často způsobuje Agaresovi nemalé potíže. Jeho země byla zničena a podrobena Saridem. Je velmi mocný, ale jeho síla se ještě plně neprobudila.
Hany – temný skřet a špeh pána Temných lesů – zabit Lordem Agaresem (pán Ohnivé země), protože chtěl znásilnit "malého" Nikkiho.
Minoru – rudý drak – seme, krátké rudé vlasy, oči ve stejné barvě, menší, s výraznými dračími rysy, princ západního království. Vznětlivý, ale spolehlivý, impulzivní, následník trůnu, chce zničit království Tyx, protože věří, že od Lorda Reita jeho zemi hrozí největší nebezpečí. S Agaresem udržuje velmi křehký vztah, který by se dal při troše štěstí nazvat přátelstvím. Má rád Nikkiho.
Sarid – nejvyšší vládce a Lord východního království, mocný mág – seme, polodlouhé černé vlasy, ocelově šedé oči, vysoký, se zjizvenou tváří, chce zničit Agarese, přivlastnit si Nikkiho, kvůli jeho mocné síle a přinutit Reita, aby mu sloužil. Arogantní, všechny považuje jen za věci, které je potřeba využít a pak odkopnout. Spojenectví udržuje jen, pokud z toho má nějaký prospěch.
Agares – ohnivý démon, vládce ohnivé země Nar – seme, vysoký, mohutný s dlouhými rudými vlasy, tmavě zelenýma očima. Rozvážný, obezřetný, často musí žehlit Nikkiho průšvihy.
Zarax – démon, zvěd a sluha Reita – uke, menší, s kaštanovými vlasy a fialkovýma očima. Dříve byl otrokem, ale Reita si později všiml jeho schopností a udělal z něho svého osobního sluhu a zvěda. Později ho zasvětil i do učení nekromancie.
Satris – lord temných lesů Gelapu, mág – seme, dlouhé stříbrné vlasy, světlá pokožka, bílé oči, jeho povaha je nevyzpytatelná, ukrývá se ve stínech a sleduje dění kolem sebe. Vládne skřetům a temným elfům. Jeho největším nepřítelem je Sarid a Reita. Chce získat Nikkiho sílu, ale jeho prvotní plán selhal, protože jeho špeh byl zabit Agaresem.
Ohnivá země Nar, Agaresův palác
Nikki seděl rozvalený na velké pohovce potažené rudým sametem v Agaresových komnatách, ládoval se ovocným želé a na půl ucha poslouchal Agaresovo nadávání.
„Posloucháš mě vůbec?!" prskl Agares, když si všiml, že nemá tolik pozornosti, kolik požadoval a stoupl si přímo před Nikkiho.
„Jo, poslouchám, poslouchám," mávl znuděně rukou Nikki a další želé skončilo v jeho puse.
„A?"
„Já za to nemohl!" ohradil se Nikki a našpulil uraženě rty.
Agares si jen povzdychl a prsty si promnul kořen nosu. A jako už tolikrát uvažoval o tom, kdy takhle změkl, že s sebou nechal tímhle spratkem tak manipulovat.
„Ale já za to skutečně nemohl, copak mi nevěříš?" zopakoval Nikki ublíženě.
Agares otevřel pusu, aby ho seřval za jeho neuvěřitelnou drzost, jenže Nikki ho předběhl. Vstal, přistoupil až k němu, ruce mu omotal kolem krku a našpulil rty.
„Přece víš, že bych neudělal nic, co by tě ohrozilo," řekl plačky a smutně se na Agarese podíval.
Ten v tom viděl ale jen další provokaci, proto ho pevně sevřel kolem pasu, nadzdvihl a přešel s ním k posteli, na kterou ho dost nešetrně hodil.
„Věř tomu, že až jednou překročíš hranici, chránit tě nebudu," zavrčel Agares, zatímco zůstal stát vedle postele a propaloval ho zlobným pohledem.
„Opravdu?" zeptal se Nikki, a jak ležel na zádech, roztáhl nohy a provokativně zamrkal.
Proto Agarese už byla poslední kapka a než se Nikki stihl nadechnout k další provokaci, hleděl do temně zelených očí svého pána a zápěstí měl sevřené v drtivém stisku.
„I před tím hnusným skřetem ses choval jako děvka?! Měl jsem ho nechat, ať tě naučí trochu poslušnosti," prskl Agares.
„To bys neudělal," odvětil Nikki a v jeho očích se na okamžik mihl strach.
Agares se ovšem místo odpovědi jen ušklíbl, sklonil se a kousl ho do brady. Nikki zavzdychal a klínem se otřel o ten Agaresův. Z dalšího pokračování je ovšem vyrušilo rázné zaklepání na dveře.
„Vaše Výsosti?" ozval se za dveřmi Agaresův sluha.
„Co je?" vyštěkl Agares naštvaně.
„Ze západního království přijel posel ve velmi naléhavé záležitosti."
„Uveď ho a řekni mu ať chvilku počká," řekl Agares.
Pak se opět sklonil k Nikkimu a své rty přitiskl na ty jeho. Ten v očekávání něčeho většího pootevřel ústa, ale Agares se v ten moment odtrhl a vstal. Nikki zaskučel na protest a prosebně se na něho podíval. Jenže Agares byl neoblomný, i když ho to mladé tělo velmi lákalo.
„Dnes v noci budeš sám, abys věděl, že ne všechno, co chceš, taky dostaneš," řekl chladně Agares a opustil komnatu.
Když odešel, Nikki si povzdechl a stočil se do klubíčka. Věděl, že to, co udělal, asi přehnal, ale prostě si nemohl pomoci.
Temné lesy Gelap
V hloubi temných lesů se ozvalo táhlé, vibrující zavití vlka.
Drobný hmyz, který vydával charakteristické zvuky, utichl. Ustal dokonce i vítr a všechny stíny znehybněly. Pouze veliký, kulatý měsíc dál lhostejně zářil stříbřitým svitem.
Minoru se na chvíli zastavil a otočil hlavu směrem, odkud dolehl zvuk. Odhadl vzdálenost. Blízko. Nebezpečně blízko.
Musel si pospíšit, protože zprávy, které přinášel svému otci byly velmi naléhavé a on rozhodně nechtěl ztrácet čas bojem s jedním z vlků, kteří tyto lesy obývaly. Neměl z něho strach, věděl, že by ho snadno porazil, ale také věděl, že by skončil sám pravděpodobně s nějakým zraněním a to znamenalo další zdržení. A navíc, jak už věděl, ty vlčí se hojily zatraceně špatně a pekelně bolely.
Vyběhl mezi stromy na malý palouček a zůstal nehybně stát. Instinkt jen na chviličku předstihl zrak. Teď už ho i viděl.
Neběžel jsem dost rychle, musel mi nadběhnout.
Napadlo ho při pohledu na tvora, který stanul před ním.
Dva páry očí na sebe němě hleděli. Rudé Minorovy a nažloutlé vlkovy.
Ten zůstal taky stát, jako by se nemohl rozhodnout jestli zaútočit nebo odejít.
Cítil Minorovu sílu, ale viděl velmi mladého draka, takže ho považoval za velmi snadnou kořist.
Minora ovšem čekání omrzelo, znenadání vyskočil a vrhl se na protivníka. Chtěl si jen uvolnit cestu, ne bojovat. Odrazil se a napjal jako struna, aby přelétl vysoko nad vlkovou hlavou.
Jenže soupeře podcenil. Ve zlomku sekundy se pod ním objevila smrdutá tlama a zčernalé tesáky se mu zaťaly do nohy, až mu málem vyrvaly kus masa.
Minoru se schoulil, a když oba dopadli tvrdě na zem, stromy roztřásl pronikavý řev, který naplnil celý les. Tančili v bláznivém tanci, až drny a hlína létaly na všechny strany. V momentě, kdy se Minoru ohnal rukou s drápy místo prstů po vlkově krku, vlk odskočil a zůstal opět stát. Minoru taky kousek poodstoupil a hrdelně zavrčel. Odpovědí mu byl vlčí chropot. Minoru se přikrčil a vystrčil bojovně drápy, které se v měsíčním svitu leskly jako leštěná ocel.
Vlk ztichl, přikrčil se a zaujal výhrůžný postoj s rozevřenou tlamou. Vlčí špičáky proti Minorovým drápům. Vlkův útok byl rychlý jako myšlenka, ale Minoru byl ještě rychlejší. Věděl, že tentokrát nesmí udělat chybu. I když byl Minoru podle dračích měřítek velmi mladý, bojové schopnosti mu nechyběly. Teď už věděl, že vlka musí porazit, i když zpočátku se tomu bránil kvůli ztrátě času, jenže bojový duch ho zcela pohltil. Jakmile byl vlk v dostatečné blízkosti, Minoru rychle vymrštil ruce a zasáhl. Dvěma ranami strhl z útočníkovy tlamy všechny svaly i šlachy a odhalil tak holou čelist i se zarostlými zuby, které bezmocně sevřely vzduch v místě, kde ještě před okamžikem Minoru stál.
Vlk narazil hlavou o zem a převalil se. Rychle však vstal a opět zaútočil.
Tentokrát se ale na Minora pokusil skočit. Ten to předpokládal a proto vyskočil zároveň s ním.
Srazili se ve vzduchu.
Bylo to jako narazit v plné rychlosti do zdi, takže náraz Minorovi na chvilku vzal všechen vzduch z plic. Jeho drápy však zasáhly jedno ze žlutých očí a vyrvaly ho i s kusem hlavy.
Vlkovo vytí už neznělo tak jako na začátku. Tentokrát šlo o zoufalý nářek zraněného zvířete. Napůl oslepený začal ustupovat ke stromům, avšak Minoru mu nedovolil uprchnout. Touha po pomstě překryla i ostrou bolest v levé noze.
Využil získané převahy a napadl vlka ze strany vyškrábnutého oka.
Škubal a trhal, až soupeřovo tělo pod jeho drápy změklo. Zalila ho vlna euforie a nadšení. Rozkoš ze zabíjení, vyvrcholila v okamžiku, kdy drápy rozpáraly vlkovo břicho a ruce se mu až po loket zabořily do střev, které následně vyrval.
Nakonec ustoupil a pohlédl na své dílo.
Prudce oddechoval a rudé oči mu svítily vzrušením i nenávistí. Věděl ale, že na oddech je ještě brzo. Vlk totiž i přes všechna zranění stále žil.
Vlci z těchto lesů se dokázali neskutečně rychle regenerovat, a co víc, pokud ten, co některému z nich způsobil tak velké zranění, přežil, pamatovali si jeho pach a pak ho pronásledovali, dokud ho neuštvali k smrti. A po tomhle Minoru skutečně netoužil. Měl dost jiných nepřátel, kvůli kterým se musel neustále ohlížet přes rameno.
Proto beze spěchu přistoupil blíž a pravou nohu položil ležícímu na krk a silně šlápl.
Drápy sevřel hrudní koš a trhl. Ozvalo se ostré, vícenásobné zapraskání a chroupavé mlasknutí. Vytržený kus masa odhodil stranou a sáhl pro odhalený, tepající zdroj života a síly...
Podzemní království Tyx
Na trůnu z dračích kostí ve velké místnosti seděl pán podzemního království Tyx a přivřenýma očima znuděně sledoval právě probíhající oslavy na jeho počest. O několik minut ho z jeho letargie ovšem vytrhl Zarax, který se jako stín zjevil za jeho trůnem a nepatrně kývl.
Reita věděl, že mu přináší tolik toužebné informace.
Když náhle vstal, celý sál utichl.
„Pokračujte," řekl svým charakteristickým hlubokým hlasem.
Když scházel po schodech od svého trůnu a procházel kolem svých poddaných, všichni se mu uctivě klaněli. Jeho černý plášť za ním vlál a hladil jeho kotníky.
„Takže? Doufám, že zprávy jsou víc než dobré. Víš, že nemám rád zbytečné vyrušování," řekl, když došel do své komnaty, kde už na něj Zarax čekal.
Přešel až k němu a prsty sevřel jeho bradu.
Zarax se s respektem a úctou díval do těch černých hrůzu nahánějících očí. Nevěděl, jestli si někdy zvykne na pánův vzhled. Víc, než ty jeho oči, totiž byla strašlivá ta jizva po spálenině, která se mu táhla přes půlku obličeje. Z toho, co se dozvěděl během společných nocí pochopil, že za to můžou rudí draci. Zarax byl napřed jen pouhým otrokem, ale díky náhodě nebo snad osudu se před třemi lety stal osobním Reitovým zvědem a později také milencem.
„Můj pane, mám zprávu, která vás jistě potěší. Princ západního království vstoupil na území lorda Satrise, kde byl napaden vlkem a ošklivě zraněn," promluvil tiše a snažil se neuhnout před upřeným Reitovým pohledem, který jej propaloval.
Vzápětí si lehce oddechl, protože Reita ho pustil a škodolibě se zasmál.
„Kde je teď?"
„S tím zraněním se nemůže moc pohybovat, takže jsem ho nechal sledovat."
„Výborně! Rozhodně víš, jak mě potěšit i jinak, než svým tělem," ušklíbl se Reita a opět k Zaraxovi přistoupil.
Tentokrát si ho však přitiskl na své tělo a tvrdě zaútočil na jeho rty, až mu je poranil. Nic si z toho ovšem nedělal, spíš naopak. Krev požitkářsky slízl a do poraněného rtu ho ještě kousl.
Pak se ale zamračil a opět kousek poodstoupil.
„Co dělal ten fracek v temném lese?"
„To ještě nevím, můj pane, ale rozhodně to zjistím," řekl omluvně Zarax.
Reitova nálada se změnila jako mávnutím proutku. Opět přistoupil k Zaraxovi, ale tentokrát sevřel v prstech jeho kaštanové vlasy a zvrátil mu hlavu dozadu.
„Jak můžeš s tak klidným výrazem přede mne předstoupit, když nemáš dostatek informací?!" zavrčel a smýkl s ním o podlahu.
„Omlouvám se, pane, spěchal jsem, abych vám podal zprávu o jeho zranění a na ostatní jsem nepomyslel. Hluboce se omlouvám," šeptal Zarax.
„Příště trochu víc mysli, než za mnou přijdeš s nějakou neúplnou zprávou!"
„Jistě, můj pane, už se to víckrát opakovat nebude."
„To doufám. Nerad bych přišel o svou nejužitečnější hračku," řekl škodolibě Reita.
„Ano, pane," zopakoval pokorně Zarax.
„Teď vstaň a buď aspoň trochu užitečný, když už jsi mne vyrušil z mých oslav," zašklebil se Reita a sedl si na pohovku, která zabírala čtvrtinu jeho komnaty.
Zarax věděl, co jeho pán chce, proto po kolenou přešel až k němu a vsunul se mezi jeho stehna...