Touha po moci - Kapitola 8

Dračí říše, Minorovy komnaty

Minoru stál opřený o stůl ve své komnatě a sledoval Andra, který si pozorně prohlížel jejich vězně, který seděl v křesle a zvědavě ho pozoroval. Minoru musel uznat, že vypadá fakt moc dobře, když už byl umytý, ošetřený a pořádně odpočatý. Oblečení, které mu Minoru půjčil, na něm sice vypadalo značně nepatřičně, protože se v něm ztrácel, ale ani to mu neubralo na kráse.

Minoru doufal, že nedělá chybu, doufal, že se nespletl, protože by ho jen velmi nerad zabíjel nebo nechal mučit. Byl rád, že Andra přesvědčil, aby mu nahlédl do mysli a přečetl ji, i když se kvůli tomu škaredě pohádali. A vzhledem k tomu, jakým směrem se ta jejich hádka ubírala, Minoru vytušil, že Andra žárlí. Měl k tomu vůbec důvod? Netušil, i když musel přiznat, že ten neznámý jeho mysl zatěžoval víc, než přiznával. A kromě toho, trochu ho naštvalo Androvo chování. Sice byli přátelé a milenci už dlouho, ale Minoru mu nikdy nenaznačil, že by jejich vztah měl sahat někam dál. Měl ho sice rád, ale pokud by měl být upřímný, asi by ho nedokázal milovat tak, jak by si Andra představoval.
„Můžem začít," přerušil tok jeho myšlenek Andrův hlas a jeho tělo se napjalo očekáváním.
„Zavři oči a uklidni se. Nebude to bolet, jen budeš mít lehce nepříjemný pocit," řekl Andra jejich neznámému a v jeho hlase byl cítit osten žárlivosti.
Muž udělal to, co se po něm chtělo a na svém čele ucítil dotek a pak podivný tlak v hlavě.
Andra se pomalu probíral jeho myslí a snažil se najít něco, co by jim prozradilo víc o tom, co ukrývá. Lehce sebou cukl, když ucítil příval známé temné magie, ale nic jiného nenašel.
„Mluvil pravdu. Skutečně nic neví. Jeho mysl je prázdná. Z toho, co jsem zjistil, můžu jen říct, že je to znovu oživená duše, ale nevím čí. Vím, že tohle dokáže jen jeden člověk, ale zřejmě se něco pokazilo, protože jinak si nedovedu vysvětlit, co by mohlo takovou ztrátu paměti způsobit," řekl Andra, když skončil s prohlídkou a všiml si, jak se Minorovi nesmírně ulevilo.
„Ale to neznamená, že bys ho tu měl nechat. Měl bys to nahlásit králi a jednat s ním, jako s potencionálním nepřítelem, protože co když je tohle jen nějaká nová lest toho zatraceného nekromanta?"
„Nemyslím, že by to tak bylo. Není to jeho styl. Spíš bych řekl, že se opravdu něco pokazilo a ani on sám netuší, kde jeho výtvor skončil a troufám si odhadnout, že ani neví jak vypadá," zamítl rázně Androvy připomínky.
„Dobře, i kdyby to tak bylo, je velmi lehkovážné ho nechat jen tak tady volně pobíhat. Měl bys ho zavřít," zamračil se Andra a nehodlal ustoupit.
„Nebudu ho nikde zavírat. Zůstane se mnou, dokud nevymyslím co dál. Nemůže za to, co se stalo. A pokud si nepamatuje, čím byl, tím líp pro něj," řekl
Minoru a zamračil se. Nelíbilo se mu jakým, směrem se jejich rozhovor zase ubírá. Muž stále seděl v křesle, očima přeskakoval z jednoho na druhého a z jeho pohledu bylo jasné, že chápe, že on je příčinou jejich hádky.
„Možná za to nemůže, ale stále je nebezpečný. Nemůžeš si ho nechat u sebe!"
„Proč bych nemohl? Co přesně ti na tom vadí, Andro? Kromě toho nejsem žádné malé děcko a poznám, kdy mi hrozí nějaké nebezpečí," začal zvyšovat Minoru hlas.
„Co mi na tom vadí? Všechno! Neznáš ho, nevíš co je zač, čeho je schopný a přesto si ho tak neuváženě vezmeš k sobě a staráš se o něho jako o svého-" rozhodil rukama Andra, ale pak se zarazil. Sevřel ruce v pěst a zavrtěl hlavou. Moc to bolelo. Bolelo ho, že Minoru neviděl jeho pocity, že neviděl, jak moc mu ubližuje tím, když vidí, jak se na toho neznámého dívá a jak ho hýčká.
„Fajn, jak chceš. Je to tvoje rozhodnutí. Nebudu ti do toho už víc mluvit," kapituloval a s bolestným výrazem ve tváři vyšel z pokoje.
Minoru nechtěl, aby takhle odešel. Nechtěl ho takhle vidět, ale věděl, že cokoliv by teď řekl, by Androvi jen způsobilo další bolest.
„Neměl bys ho zastavit? Má o tebe opravdu starost. A má pravdu. Co když... co když jsem nějaká bestie a jednou se probudím a obrátím se proti tobě?" zašeptal neznámý a podíval se na Minora.
„Nejsem dítě, které se o sebe neumí postarat. A i kdyby ses obrátil proti mně, vypořádal bych se s tím po svém. Beru veškerou odpovědnost na sebe. A nikomu nedovolím, aby mi přikazoval, co mám a nemám dělat," řekl Minoru.
Pak k němu Minoru přistoupil, prsty mu pročísl vlasy, sjel po tváři až k bradě, kterou jemně vzal a trochu zvedl, aby se mu mohl podívat do očí.
„Ryuu. Budeš se jmenovat Ryuu," zašeptal a aniž by přemýšlel nad tím, co dělá, přejel mu palcem po plných rtech.
„Ryuu," zopakoval muž, jakoby chtěl zjistit, jak jemu samotnému to jméno zní a dýchl na palec, který laskal jeho rty.

Podzemní říše Tyx, před Masadrijskou věží

Po příjemně strávené noci, během které každý dostal, co chtěl, se Reita i Sarid ocitli zpátky před portálem do věže. Čekala je krátká cesta k místu, ze kterého se budou moci přesunout tam, odkud sem přišli a každý se zase vydá svou cestou, než se opět při nejbližší příležitosti setkají.
Aspoň takhle si to Reita myslel a zpočátku i Sarid.
Jenže když šel po cestě od věže za ním, nemohl spustit oči z toho provokativně houpajícího se dokonalého zadečku, který se mu rýsoval pod pláštěm.
Prudce se nadechl a cítil, jak se jeho chlouba opět probouzí k životu.
Reita se při tom zvuku otočil, aby zjistil, co zase Sarid vyvádí a dech se mu zadrhl v hrdle, když uviděl v očích ten jeho neukojitelný chtíč.
„Ale, ale, ale. Tady někdo myslí zase na samé prasárničky,“ řekl provokativně Reita, pomalu přistoupil k Saridovi a dost silně mu sevřel rozkrok.
Sarid zasyčel částečně bolestí, částečně vzrušením, a když chtěl Reita odejít, protože ho takhle chtěl jen poškádlit, sevřel mu zápěstí a natiskl ho na sebe.
Svým klínem se otřel o ten jeho a s uspokojením zjistil, že Reita má ten samý problém jako on.
„Hehe, já že myslím na prasárničky? A co ty? Jak dlouho už ti takhle krásně stojí? Copak si asi představuješ? Rozpaluje tě myšlenka na to, jak mi to děláš o samotě? Jak si to rozdáváme jen my dva?“ šeptal mu provokativně do ucha, zatímco jednou rukou se mu dostal do kalhot a prsty přejel po jeho naběhlém mužství.
„A co když ano? Co když si to představuju? Co uděláš? A takhle krásně mi stojí od chvíle, co jsem si vzpomněl na to, jak jsi u krále prosil a sténal, aby ti to udělal,“ vrátil mu Reita a přitiskl se na něj, aby se mohl vpít do jeho rtů a pohrát si s jeho jazykem.
Sarid mu víc než ochotně vyšel vstříc a volnou rukou mu sevřel vlasy, aby mohl polibek ještě víc prohloubit.
„Jdem k tobě nebo ke mně?“ zachraptěl Sarid, když se od sebe odtrhli kvůli nedostatku vzduchu.
„Ke mně. Je to blíž,“ odpověděl Reita a už táhl Sarida na místo jejich přenosu, aby mohli někde jinde dokončit to, co tady začali.
Bohužel to tak rychle nešlo, protože každou chvilku zastavovali a zběsile se líbali, jakoby se nemohli nabažit chuti toho druhého.
Během přenosu se museli oba trochu uklidnit, protože se potřebovali soustředit na to, kam se chtějí dostat, takže když se Sarid ocitl ve velké, přepychově zařízené Reitově komnatě na rtech se mu objevil provokativní úsměv.
Věděl, že to sice bude nakonec zase on, kdo bude prosit, aby si ho Reita vzal, ale nehodlal se mu poddat tak snadno. A taky mu chtěl ukázat, že i on může mít navrch, pokud bude chtít.
Chvilku se na sebe jen dívali, než se opět začali divoce líbat.
Sarid cítil, jak mu Reita z ramen sundavá plášť a sám nezůstal pozadu.
Odtrhli se od sebe ve chvíli, kdy se Sarid pokoušel rozšněrovat Reitovu košili.
„Nemůžeš si kruci oblékat něco jiného?“ zavrčel Sarid, když se jedna šňůrka zauzlovala.
„To neumíš ani rozvázat šňůrky?“ zeptal se Reita, ale nehodlal mu to usnadnit.
Právě naopak. Volnou rukou sjel do Saridova klína, dostal se pod kalhoty a jedním nehtem přejel po celé délce jeho penisu.
Sarid ustrnul v pohybu a zalapal po dechu.
A jeho trpělivost byla u konce.
„Seru ti na to. Máš nosit něco lepšího,“ zavrčel a pak prudkým škubnutím košili rozerval.
Pak se znovu přitiskl na Reitovi rty, aby umlčel jeho případné poznámky ke svému činu, víc se mu natiskl na ruku a pak ho pomalu začal tlačit k posteli.
Reita chtěl napřed odporovat, ale pak ho napadlo, že nechá Sarida, ať si dělá, co chce a na chvilku má pocit nadřazenosti.
Jejich polibek byl přerušen ve chvíli, kdy Sarid shodil Reitu na postel, a pak mu sundal vysoké boty a kalhoty, i když si počínal trochu netrpělivě.
„Kdybych tě neznal, tak bych přísahal, že jsi ještě nikoho nesvlékal. Nebo jsi snad ze mě tak rozrušený, že ti i tahle drobná činnost dělá problém?“ zasmál se provokativně Reita, ale nehodlal mu nijak pomoct.
„Sklapni sakra!“ zavrčel Sarid, a když byl hotový, napasoval se mezi Reitova stehna a zůstal nad ním jen tak klečet a se zálibou si ho prohlížet.
Reita mu pohled oplácel a lehce vydechl, když si pak Sarid pomalu sundal halenu a odhalil tak svůj vypracovaný hrudník pokrytý drobnými či většími jizvami, které byly způsobené nesčetnými boji.
Díval se na jeho naběhlé bradavky, rychle se zvedající hruď a břicho, které pokrývali jemné chloupky mizející v jeho kalhotách.
Pak se k němu Sarid naklonil, jen lehce se otřel o jeho rty, než se mu zakousl do brady a začal pomalu sjíždět níž. Začal ho škádlit špičkou jazyka a na každém kousku jeho kůže zanechával vlhké otisky a stopy zubů.
Reita zavřel oči a nechal Sarida pohrávat si s jeho tělem.
Když pak ucítil jeho dech na svých bradavkách, které Sarid napřed jen poškádlil, než vzal jednu z nich do zubů a zatáhl, zatímco po druhé přejel svým nehtem, tak se vzepjal a hlasitě zasténal.
Když si Sarid dost vyhrál, pokračoval níž, až se dostal k místu, které ho nejvíc lákalo.
Jeho původní plán, že to bude protahovat a škádlit Reitu až za hranice únosnosti vzal za své, když slyšel to jeho sténání a viděl, jak provokativně pohybuje pánví.
Sklonil se a naráz pohltil celý jeho penis do svých úst.
Reita pocítil známé teplo a vlhko, stejně jako jazyk, který ho mírně dráždil a instinktivně začal přirážet.
V prstech sevřel Saridovy vlasy, ještě víc tak zvýšil tlak a sám si určil tempo kouření.
Sarid nechal Reitu ať si dělá co chce a své ruce přesunul na jeho hruď a nehty začal přejíždět po jeho kůži všude tam, kam dosáhl.
Když pocítil, že Reita zrychluje tempo svých přírazů, sundal mu ruce ze své hlavy a pustil ho ze svého sevření. Znovu se vytáhl nad něj a věnoval mu dravý polibek.
„Vážně bych tě moc rád chtěl ochutnat, ale víc chci, aby ses udělal do mě," zašeptal mu vzrušeně do ucha.
„To jestli se do tebe udělám, záleží jen na tobě," řekl Reita a olízl si rty.
„Stačí pěkně poprosit," dodal a jakoby mimochodem se protáhl, čímž svůj penis otřel o ten Saridův.
„Provokuješ? Ale to já umím taky," zavrčel, klekl si nad jeho hruď, aby Reita viděl všechno, co udělá a pak si rukou sjel do klína.
Začal se pomalu a provokativně honit před Reitovým obličejem a přivřenýma očima sledoval jeho výraz. Reita se na něj chvilku díval, pak to ale nevydržel a sklopil pohled do Saridova klína.
Jeho oči se pohybovaly ve stejném tempu jako Saridova ruka a začal zrychleně dýchat. A když pak uviděl, jak si Sarid naslinil dva prsty a sám si je strčil do dírky a začal zvolna přirážet, zasténal.
„Líbí se ti to? Musím říct, že mě ano. Musím říct, že takhle dobře mi to neuděláš ani ty," zašeptal mu provokativně do rtů, když se nad něj sklonil.
Reita zavrčel, celé jeho tělo se napjalo a pak prudkým pohybem Sarida stáhl na postel a sám se přetočil nad něj. Začal ho prudce líbat, a pak se přesunul k jeho krku, do kterého se tvrdě zakousl. Svým klínem se natlačil na ten jeho a začal se o něj mírně třít. Když Sarid ucítil Reitovy zuby na svém krku hlasitě zasténal a zaklonil hlavu, aby mu umožnil lepší přístup a odhalil tak každý kousek své kůže na které Reita zanechával krvavé otisky.
„Otoč se, klekni si a roztáhni nohy," poručil Reita, když se nabažil jeho chutné krve.
Sarid poslechl a vzápětí pocítil, jak se Reita do jeho dírky dobývá jazykem a dvěma prsty. Hlasitě vydechl a ještě víc vystrčil zadek, aby do něj mohl Reita víc proniknout.
Ten ho pomalu lízal a roztahoval, zatímco druhou rukou mu sjel do klína, kde si začal pohrávat s jeho varlaty.
Slyšel Saridovo tlumené sténání a znělo mu to jako rajská hudba.
„Tak co, ještě pořád si to uděláš sám líp?" zašeptal mu do ucha, když ho náhle pustil a naklonil se k němu.
„Neptej se tak blbě a už mi ho tam sakra strč!" zavrčel Sarid a netrpělivě se zavrtěl.
„Ohó, tady je někdo netrpělivý. Ale neboj, dočkáš se. Udělám ti to tak, že budeš doslova řvát rozkoší," zavrněl Reita a otřel se o jeho zadek.
„Hech, tak to bych chtěl vidět. Zatím máš jen plnou hubu keců," prskl Sarid a pohnul zadkem proti Reitovu klínu.
„Ty si nedáš pokoj, co?" zasyčel Reita.
„Proč bych měl, když je tak příjemné tě provokovat," vrátil mu Sarid.
„Ještě uvidíme, kdo bude mít poslední slovo," řekl Reita a znovu si klekl.
Roztáhl Saridovy půlky a špičkou údu se otřel o jeho dírku. Pak do něj velmi pomalu zajel až po kořen, načež z něj stejně pomalu vyjel a opět pomalu zajel.
Bylo to neuvěřitelně vzrušující. Ten pocit, když se kolem něj ten úzký prostor stáhl a pevně ho objal.
Tohle několikrát zopakoval a poslouchal přitom Saridovo čím dál víc hlasitější sténání, stejně jako se díval na jeho mírně chvějící se tělo a pokaždé, když se Sarid snažil víc přirazit, zabránil mu v pohybu tím, že ho pevně chytl za boky.
„Ty parchante..." zaúpěl Sarid, když do něj Reita znovu zajel, ale tentokrát v něm zůstal a přejel po jeho zádech svými nehty.
„Řekni to. No tak, řekni to, co chci slyšet," zasténal Reita a sám měl co dělat, aby se ještě ovládal.
„Popros zatraceně!" rozkázal a aby dodal svým slovům váhu zaryl své nehty víc do Saridovi kůže, rychle z něho vyjel a pak prudce přirazil.
Sarid se prohnul v zádech a táhle zasténal.
„Prosím Reito, prosím, ošukej mě tak, že budu řvát!" zavyl a víc se na něj natiskl.
Reitovy se po těchto slovech zatmělo před očima, chytl ho za ramena, aby si ho mohl na sebe narážet s co největší silou a zajíždět co nejhlouběji a začal ho divoce šoustat. Pokojem se ozývalo hlasité pleskání a sténání, které se postupně skutečně měnilo doslova v řev, akorát nebylo jisté, jestli víc sténá Sarid, kterému se tohle pomalu až zvířecí páření neuvěřitelně líbilo nebo Reita, který pod sebou drtil to dokonalé tělo, které mu provokativně vycházelo vstříc, a s blížícím se vyvrcholením cítil, jak se kolem něj víc stahují stěny toho úzkého prostoru, jakoby ho nikdy nechtěly pustit.
Netrvalo dlouho a Sarid cítil, jak mu Reita zaryl nehty víc do ramen, až mu způsobil drobné ranky, uslyšel hlasité zasténání, a pak už Reitovo tělo ztuhlo a začal ho plnit svým semenem. Tohle byla pro Sarida poslední kapka a tak Reitu doprovodil v hlasitém projevu a bez toho, aniž by se sám sebe dotkl, začal svou šťávou kropit prostěradlo Reitovy postele.
Ještě chvilku zůstal strnule klečet, než se hroutil na postel a cítil, jak Reita dopadl plnou vahou na jeho záda. Na krku cítil jeho horký dech a na zádech zběsilé bušení jeho srdce.
Ještě chvilku takhle leželi, než se Reita odkulil na stranu a Sarid se převalil na záda. Reita se pak vzepřel na loktech a zadíval se na Sarida. Ten si namotal na prst jeden pramen jeho dlouhých černých vlasů a stáhl si ho k sobě, aby ho mohl políbit.
„Copak, copak, že by našeho velkého vládce zasáhly city?" rýpnul si Reita, když se od sebe odtrhli.
„Sklapni. Jen mám rád tvoji chuť. To je vše," zavrčel Sarid.
„Hmmm... Chceš už jít?" zeptal se Reita, když se Sarid zavrtěl, jakoby chtěl vstát.
„Zbláznil ses? Málem jsi mi natrhl zadek. Budu rád, když se ráno postavím," prskl Sarid a trochu sykl bolestí.
„Nevím, kdo mi říkal, ať ho tvrdě ošukám. Jen jsem udělal to, o co jsi mě tak krásně poprosil" zašklebil se Reita a nehty přejel po Saridově hrudi.
„No, řekl bych, že se ti to víc než líbilo. Podle toho jak jsi řval," pousmál se Sarid a přitáhl si ho blíž.
„Nevím, kdo z nás dvou řval víc," prskl Reita a zamračil se.
„Ale máš pravdu. Líbilo se mi to. Jak jsi poprosil, jak si se pode mnou svíjel, jak si mi byl naprosto oddaný a já si s tebou mohl dělat, co jsem chtěl," zašeptal mu pak provokativně do ucha a špičkou jazyka přejel po jeho čelisti až k bradě a pak se přitiskl na jeho rty.
Sarid mu polibek oplácel a vychutnával si Reitovu chuť.
„Chceš další kolo nebo jdeme spát?" zachraptěl Reita, když se od sebe odtrhli a rukou mu sjel do klína.
„Když se mi tak sám nabízíš? Byl bych blázen, kdybych odmítl," odpověděl Sarid chytl Reitovu ruku a začal si s ní pomalu protahovat penis.

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxox

Dodatek autora: Kromě řádění Sarida a Reity se nám i lehce poodkryl vztah Minora a záhadného Ryuua. V příští kapitole se podíváme na poměrně žhavé probuzení Sarida a Reity a mrkneme za Satrisem a jeho novým "úlovkem".