.jpg?s3=1)
Na hranicích podzemního království Tyx
Bylo už hodně pozdě večer, když se Sarid pomocí své síly přemístil ze svého paláce k hranicím podzemního království Tyx, kde měl schůzku s Reitou, který by ho měl zavést k tomu, se kterým se chtěl už dávno setkat. Byl velmi potěšen, že se Reita objevil přesně na čas. Jejich první setkání, při kterém se nechtěli navzájem zabít, bylo velmi zvláštní. Oba si chvilku vzájemně hleděli do očí a vzduch mezi nimi jakoby zhoustl a jiskřil nevyřčenou touhou, kterou v sobě ukrývali. Reita byl první, který přerušil ticho, spokojeně mlask a přivřel oči.
„Kdo by kdy čekal, že se ocitneme v téhle situaci."
Sarid přistoupil až těsně k němu, takže Reita ucítil jeho dech na tváři, což mu ještě víc rozproudilo krev v těle, která se začala hrnout hlavně do jistých míst.
„Kdo by kdy čekal, že budeš tak rychle souhlasit," zavrčel Sarid a pak rychlým pohybem přitiskl Reitu na své tělo, otřel se o něj svým klínem a naklonil se k jeho uchu.
„Ale varuju tě, nepokoušej se mě podrazit," zašeptal a znovu se o něj otřel.
Reita prudce vydechl, ale hodlal Saridovi ukázat, kdo tu má navrch, takže mu mezi prsty sevřel vlasy, škubl jeho hlavou trochu dozadu, aby se mu mohl podívat do očí a kousl ho do pravé tváře.
„Nápodobně," zasyčel mu do tváře a slízl kapku krve, která Saridovi vytekla z drobné ranky, kterou mu způsobil svým kousnutím.
„Hehe, kdybych věděl, že jsi na mě tak nadržený, už dávno bych tě navštívil. Nemám nic proti divokému sexu, ale nechci se pářit tady na zemi jako nějaké divoké zvíře," ušklíbl se Sarid, když se Reita otřel svým klínem o ten jeho. Věděl, že ho tím vyprovokuje a podle vzteklého zavrčení a záblesku v jeho očích poznal, že se trefil.
„Chceš mě provokovat?" uslyšel Sarid Reitův hlas u svého ucha a jen stěží maskoval své vzrušení.
Sarid se jen zasmál a lehce sklonil hlavu na stranu, aby Reitovy nastavil svůj krk.
„Chtěl bys kousat? Chtěl bys mě ochutnat?" zavrněl a přivřel oči.
Reita na chvilku vypadal, že se na Sarida vrhne a opravdu ho přehne hned tady, ale nakonec ho pustil a odstoupil od něj.
Prudce oddechoval a snažil se uklidnit a začít aspoň trochu myslet něčím jiným než tím, co měl mezi nohama.
Sarid se provokativně usmíval, ale i on musel začít trochu rozumně uvažovat a zklidnit svou touhu. Přesto si neodpustil malé rýpnutí.
„Copak, copak, že by měl náš velký Lordík už dost a všechno to co sliboval, byly jen plané kecy?"
Slyšel jak Reita zalapal po dechu a vzápětí, aniž by to postřehl, byl Sarid přišpendlený na stromu, jehož kmen ho tlačil do zad a díval se do Reitovi znetvořené tváře, která ho ale i přesto nesmírně přitahovala. A než stačil, říct nějakou další provokaci přitiskl se mu Reita svými rty na ty jeho, jazykem si vydobil cestu do jeho úst a začal ho divoce a zběsile líbat. Sarid mu téměř okamžitě vyšel vstříc a jejich jazyky divoce tančily, jak chtěl mít každý z nich navrch. Když jim začal docházet dech, odtrhli se od sebe a Reita Sarida kousl do spodního rtu, než od něho odstoupil a otočil se na znamení odchodu.
Tentokrát to Sarid nijak nekomentoval, protože měl co dělat, aby ustál příval vzrušení, který se ho při Reitově divokém polibku zmocnil a tušil, že kdyby teď něco řekl, zdrželi by se tu mnohem déle, než bylo původně v plánu.
Následoval Reitu a byl zvědav, kam ho chce zavést. Cesta probíhala mlčky, oba věděli, že každé slovo by vyvolalo jen další provokaci.
Po pár minutách došli na malou mýtinu, kde Reita chytl Sarida za paži a přikázal mu, ať zavře oči. Pomocí síly se pak oba přesunuli k Masadrijské věži, ze které se měli přesunout do sídla krále Duší.
Sarid poprvé viděl tuhle věž, o které toho tolik slyšel a byl celkem fascinován tím, jak obyčejná je.
„Chceš tam vystát důlek nebo co?" uslyšel Reitův hlas, který byl už pár kroků před ním a mračil se.
Teď když z něho částečně opadlo vzrušení, přemýšlel, jestli udělal dobře, když sem Sarida přivedl. Jenže pak si hned vzpomněl na to, co všechno chtěl Saridovi udělat, a tak nad tím jen mávl rukou a netrpělivě mlask, když viděl, že Sarid nijak nespěchá.
„Máš nahnáno, že se suneš jako hlemýžď nebo co?" vyjel po něm znovu netrpělivě.
Sarid jen něco zavrčel, ale přidal do kroku, takže během vteřiny už stál až těsně u něj a dýchal mu do tváře.
„Nějaký netrpělivý ne? To mě až tak moc chceš?" rýpl si znovu Sarid.
„Sklapni," prskl Reita a otočil se, aby Sarid neviděl tu touhu v jeho očích, která mu dávala jednoznačně za pravdu.
Vydali se dál, a když přišli k portálu, který je měl přenést do věže, Reita se na okamžik zarazil. Poslední dobou tohle místo navštěvoval nějak moc často. Napřed před několika týdny, kdy sem přivedl Zaraxe, který měl oživit jednoho mrtvého zvěda, jenže se to nepovedlo a on ve vzteku málem Zaraxe zabil a za trest ho nechal ve věži, aby si našel cestu ven sám. Po několika dnech se ale uklidnil dostatečně na to, aby se sem vrátil zpátky, zjistit, jestli je Zarax aspoň trochu schopný a byl překvapen, když ho našel ležet živého před portálem. Sice byl v dost bídném stavu, ale nakonec se smiloval a odnesl ho do paláce, kde ho nechal ošetřit a dát ho trochu dohromady.
Naštěstí jeho zastavení Sarid nijak nekomentoval, protože byl očividně zaujatý portálem stejně jako tím, co ho čeká vevnitř.
Po pár minutách, během kterých mezi nimi nepadlo ani slovo, se ocitli v místnosti, kde se vyvolávali duše mrtvých a kde mohl Reita mluvit s králem Duší.
Viděl, jak se Sarid rozhlíží zaujatě kolem, ale nedal mu moc času na pořádné prozkoumání, protože ho chytl za paži, kterou tvrdě sevřel a postavil se s ním k velké míse s černou hustou tekutinou, která zároveň působila jako portál do sídla krále Duší. V duchu pronesl zaklínadlo, a když se před ním zjevil král Duší, ani mu toho nemusel moc vysvětlovat, protože stačilo, když ho nechal lehce nahlédnout do své mysli, ve které král uviděl jejich poslední vzájemně prožité minuty, což okomentoval smíchem a spokojeným zamručením. Nebylo běžné, aby král Duší do své říše pouštěl živou bytost, Reita byl kdysi dávno výjimka, ale když takhle přišel znovu a sám se mu nabízel, stejně jako Sarid, kterého chtěl snad ještě víc než Reitu, neváhal ani minutu a do své říše je pustil. Když král otevřel portál, Sarid ucítil prudké škubnutí a hlavou mu projela prudká bolest. Než si ovšem stačil bolest připustit, zjistil, že stojí na pevné zemi a musel párkrát zamrkat, aby rozehnal mlhu před očima a lehké hučení v hlavě. Když se rozhlédl, zjistil, že stojí ve velké komnatě, které vévodila obrovská postel a křeslo a všechno bylo sladěné do tmavě modré a šedé barvy.
„Vítejte v mé říši," uslyšel hluboký hlas, a když se otočil, spatřil vysokého muže, kterému nebylo možné odhadnout věk, s mléčně bílou kůží, která ostře kontrastovala s dlouhými černými vlasy a rudýma očima, kterýma je oba propaloval. Na sobě měl jen nějaké roucho, které měl omotané kolem boků.
Vedle sebe uslyšel, jak Reita zalapal po dechu a sám měl co dělat, aby se vůbec udržel na nohou. Z toho muže před nimi, z každičkého jeho póru sálala nadřazenost, síla a silná touha.
„Rád tě opět vidím Reito a s tebou se nesmírně rád poznávám, Saride," řekl po chvilce ticha král, když usoudil, že na ně jeho osobnost dostatečně zapůsobila.
„Je mi ctí králi," lehce sklonil hlavu Sarid a jeho hlas zněl trochu chraptivě a zastřeně.
„Popravdě, nikdy bych vás tu spolu nečekal, ale stěžovat si rozhodně nebudu," pousmál se král a odhalil špičaté zuby.
„Uzavřeli jsme jisté spojenectví a jedna z jeho podmínek byla, že se s tebou Sarid setká," odpověděl Reita.
Král na to nic neřekl, jen přivřel oči a přistoupil blíž k oběma mužům. Pomalu si je prohlédl od hlavy až k patě a to co viděl, se mu nesmírně líbilo. Ostatně, přece si nenechá mezi prsty proklouznout takové dva krásné kousky, navíc, když mu sami přišli pod ruku.
„Takže? Budete tu jen tak postávat? Chcete, abych vám dal návod?" zeptal se král, když se dlouho nic nedělo.
„Svlékněte se, chci si vás pořádně prohlédnout," rozkázal král.
Sarid jen zalapal po dechu. Nebyl zvyklý, aby mu někdo rozkazoval, ale nedokázal neuposlechnout.
Začal se svlékat a koutkem oka viděl, že Reita dělá to samé.
Když byli oba nazí, král si přitáhl Reitu k sobě a hladově ho políbil.
Rukou pokynul Saridovi, aby přišel k nim, a položil mu ruku na rameno. Sarid se pod tím dotekem lehce zachvěl a jeho nabíhající mužství ukazovalo, že je čím dál víc vzrušen, což král okomentoval lehkým úsměvem.
„Pěkně si klekni a ukaž, jestli ta tvoje pusa umí i něco jiného, než rozkazovat," řekl král Duší a tlakem dlaně na Saridově rameni ho donutil kleknout.
Sarid jen něco zavrčel, ale poslušně si dřepl a do každé ruky chytl jeden penis, na který měl teď krásný výhled. Napřed je začal oběma rukama pomalu honit ve stejném tempu a přivřenýma očima sledoval výrazy jejich tváří. Reita dýchal pootevřenými ústy a sledoval každý Saridův pohyb ruky, zatímco král mu položil ruku na hlavu a prsty mu začal probírat vlasy.
Po chvilce ucítil, jak mu králova ruka tlačí hlavu směrem k Reitově penisu.
Lehce se pousmál a provokativně si olízl rty.
Poslušně se nechal navést až k Reitově chloubě na kterou napřed lehce dýchl, než ji od kořene po žalud olízl a špičkou jazyka slízl kapku rozkoše, která se už vydrala ven.
Tlakem ruky na hlavě a zataháním za vlasy mu bylo naznačeno, aby pokračoval dál a než se nadál, tak ho král narazil víc na Reitův klín, takže byl nucen otevřít pusu a celý jeho úd pěkně pohltit.
Z hrdla mu unikl tlumený sten, stejně jako Reitovi, který se mírně předklonil a hlasitě zavzdychal, když se celý jeho penis ocitl v teplém vlhkém prostoru Saridových úst.
Napřed začal pomalu jezdit nahoru a dolů, vychutnával si každý kousek té jemné kůže, kterou cítil v ústech, stejně jako chuť Reitových šťáv, které z něho pomalu vytékaly.
Občas i trochu kousl na což mu Reita odpověděl hlasitějším zasténáním.
Po chvilce ale jeho penis pustil a sklonil se ke královu klínu. Stejně jako předtím Reitův i jeho si vzal celý naráz do pusy a začal ho zpracovávat.
Začal to střídat, občas si je strkal do pusy oba a celé, občas laskal jen žalud nebo si s nimi plácal o jazyk a pochutnával si na tekutině, která ulpívala na jejich žaludech.
Celou dobu se na ně přitom díval, sledoval jejich tváře, ve kterých se odráželo vzrušení, jejich zastřené pohledy a rychle se zdvíhající hruď.
„Je na čase, aby sis taky užil," řekl po chvíli král a naznačil Saridovi, aby si sedl do křesla.
Pořádně mu roztáhl nohy a přesunul se dolů, aby ho pořádně připravil.
Reita si stoupl nad Sarida a naznačil mu, že má pokračovat v olizování jeho žaludu a šťáv.
Moc se mu líbilo, co mu Sarid dělal. Jeho dech, jazyk, rty a zuby ho přiváděli až k šílenství. Věděl sice, že Sarid bude hodně dobrý milenec, ale tohle předčilo veškeré jeho očekávání.
Koutkem oka viděl, jak se král věnuje naběhlému Saridovu mužství a když pak začal, prsty dráždit jeho dírku Sarid hlasitě zasténal, zaklonil hlavu a prohnul se v zádech, aby ještě víc vystrčil svůj zadek a král měl tak snadnější přístup.
„Líbí se ti to, viď?" uslyšel Reitův zastřený hlas a když otevřel oči, viděl, jak se sklání nad ním a toužebně ho pozoruje.
„Sklapni, ty parchante," zasténal Sarid, když mu začal král strkat pomalu dovnitř dva prsty.
Cítil jak ho pomalu a mučivě roztahuje a když se jakoby omylem dotkl jeho prostaty, myslel, že se zblázní.
„Přestaň si sakra hrát a přitlač," zaúpěl Sarid a zaryl nehty do Reitových stehen.
„Ale, ale, ale, tady nám někdo nad sebou ztrácí kontrolu," zasmál se Reita a pak si přiklekl, aby byl Saridovi blíž a penisem se otíral o jeho hruď.
Sevřel mu v prstech vlasy a přisál se na jeho rty.
Hladově ho líbal a Sarid se snažil udržet krok s jeho tempem, což vzhledem k tomu, jak se mu o hruď otíral svým značně tvrdým penisem a jak mu král zpracovával dírku a druhou rukou se věnoval jeho varlatům, které slabě mačkal a hladil, šlo jen velmi těžko.
A když pak král přidal i třetí prst nevydržel to, odtrhl se od Reitových úst, vzepjal se a hlasitě zasténal.
Reitovi zasvítili oči, protože přesně tohle chtěl vidět.
„Takhle by tě měli vidět tvý poddaní. Svíjejícího a naprosto oddaného. Líbí se ti to co?" zašeptal Reita Saridovi do ucha, které lehce olízl.
„Sklapni!" zavrčel Sarid a víc stiskl Reitovy stehna.
„Řekni, chtěl by ses udělat?" pokračoval Reita v provokaci a sklouzl o něco níž, aby svým žaludem mohl přejet přes Saridovi bradavky.
Král Duší se dál věnoval Saridově zadku a přivřenýma očima sledoval to jejich vzájemné škádlení.
„Reito, ty parchante!" zaskučel Sarid, když vlhko Reitových šťáv ucítil na svých bradavkách, které byly, značně citlivé a vyzývavě trčeli do vzduchu.
„Copak, copak, náš nejvyšší Vládče?" natiskl se Reita víc na Sarida a v pravidelném tempu se o něj začal otírat.
„Sklapni zatraceně už!"
Vzápětí se Sarid ještě víc vzepjal a zaúpěl, když král najednou vyndal všechny prsty a jen špičkou jazyka dráždil po celé délce jeho penis.
„Tak co, už začneš prosit?" zašeptal mu Reita provokativně do rtů, zatímco se svým žaludem otíral o jeho citlivé bradavky.
Nechtěl prosit, ale tohle bylo už přímo nesnesitelné. Svíjel se mezi Reitovými stehny, který mu dráždil bradavky, zatímco mu král držel nohy a jen špičkou jazyka lízal jeho penis, varlata a zajížděl až k dírce a přes vnitřní stranu stehen až ke kolenům.
Pak ale Sarida napadlo, že by mohl změnit taktiku. I on uměl provokovat a byl zvědav, jak dlouho jeho provokování Reita vydrží.
I když ho to stálo hodně přemáhání, prudkým nečekaným pohybem si stáhl Reitu do klína, takže se mu svým mužství otíral o zadeček, zatímco nohama objal krále a stáhl si ho k sobě. Sedl si, jednou rukou si za bok přidržoval Reitu a zároveň ho tlačil do svého klína, zatímco tou druhou chytl krále za vlasy, přitáhl si ho blíž a zmocnil se jeho rtů. Reita si mezi nimi připadal jak ve svěráku a na svém zadku pocítil i královo mužství, které se o něj pomalu otíralo.
„Tak vy dva mě chcete donutit, abych prosil?" zachraptěl Sarid, když přerušil polibek a provokativně si olízl rty.
Uslyšel jak Reita jen něco zavrčel a pak na svém krku ucítil jeho zuby. Naklonil hlavu na stranu, aby mu umožnil lepší přístup a sám se začal věnovat královým bradavkám, které lehce kousal a dráždil špičkou jazyka. Podle tlumených vzdechů a zrychleného dechu poznal, že se mu to víc než líbí. Jednou rukou se napasoval mezi Reitu a krále, druhou mezi sebe a Reitu a uchopil jejich penisy, které začal třít a dráždit jejich žaludy. Sám začal lehce pohybovat pánví, aby se o ně ještě intenzivněji otíral a zvyšoval jejich i své vzrušení.
„Saride, ty jeden..." zasténal mu Reita do ucha a začal se pod jeho doteky svíjet.
„Copak Lordíčku, štve tě, že nemáš navrch? Chceš, abych prosil? Chceš, abych se pod tebou svíjel? Chceš si mě vzít tvrdě a drsně? Chceš se do mě udělat? Chceš mě trápit až k nepříčetnosti?" šeptal provokativně Sarid Reitovy do ucha, zatímco začal rychleji protahovat jeho mužství.
Reita zasténal a z posledních sil se dlaněmi zapřel o Saridovu hruď a tlakem ho od sebe odstrčil.
Sarid se pousmál, ale než stačil Reita cokoliv říct nebo udělat olízl si rty a znovu trochu pohnul pánví.
„Nemohli bysme se přesunout na postel? Docela mě bolí zadek a oba dva jste těžcí," řekl provokativně Sarid, a aniž by čekal na odpověď, začal vstávat, čímž donutil Reitu i krále aby odstoupili. Pak si stoupl, protáhl se a přešel k posteli, na kterou si lehl, roztáhl nohy a jednou rukou si přejel po penisu a lehce ho promnul.
„Budete tam stát ještě dlouho? Chcete, abych vám poslal pozvánku?" zamračil se, když ti dva pořád stáli na místě a s překvapivým výrazem na něj hleděli.
Král se jen zasmál, zatímco Reita se zamračil a něco prskl.
Ne, že by se mu Saridova provokace nelíbila, ale cítil, že je to pořád Sarid, kdo tu má navrch a to nemohl dopustit.
„Chováš se jako nějaká děvka," zavrčel mu pak do ucha, když si lehl k jeho levému boku, zatímco král duší zase k pravému.
„Nelíbí se ti to?" zasmál se Sarid, ale víc toho nestihl říct, protože král si jeho hlavu otočil k sobě a začal ho líbat.
„Neměl bys tak provokovat," zasmál se král, když přerušil polibek.
„Nemůžu si pomoct," ušklíbl se Sarid, ale vzápětí lehce vyhekl, když mu král i Reita zároveň, každý z jedné strany začali okusovat a líbat krk a postupovali dolů přes klíční kost, bradavky, kterým se věnovali tak dlouho, až se pod jejich doteky začal Sarid svíjet, přes břicho, boky až k penisu, který zároveň každý z jedné strany olízl, načež se stejnou cestou vrátili zase zpátky a tentokrát to byl Reita kdo se zmocnil Saridových rtů a začal ho líbat.
Král se mezitím přesunul mezi jeho nohy a pokračoval tam, kde na křesle skončil.
Sarid opět musel rozdýchávat příval vzrušení, který zaplavil celé jeho tělo.
Věděl, že tohle už moc dlouho nevydrží, ale nechtěl se vzdát tak snadno.
„Líbí se ti to, že? Ale chtěl bys mít v sobě něco jiného než jen prsty, že? Stačí jen poprosit. Jen poprosit a já ti to udělám tak, jak se ti o tom ani nesnilo," šeptal Reita Saridovi do ucha a svým penisem se otíral o jeho bok.
„Zapomeň na to, že tě budu o něco prosit," vydechl Sarid, i když sám svým slovům nevěřil.
„Ještě uvidíme," zasmál se Reita a posunul se tak, že si klekl nad Saridovu hlavu.
Když Sarid ucítil na rtu kus kůže jeho varlat, instinktivně ho stiskl rty a jemně zatáhl.
Reita víc mezi stehny sevřel jeho hlavu a Sarid jasně pochopil, co má dělat. Lehce olízl a pak vzal jednu z jeho koulí do úst a začal ji lehce kousat, převalovat v puse a jemně sát. Z Reitových vzdechů a pohybů jeho pánve poznal, že mu to dělá moc dobře.
Po chvilce škádlení se k němu Reita sklonil a Sarid cítil, jak mu jeho prsty hladí boky, pas, břicho, ramena a nehty dráždí jeho bradavky.
Sarid tlumeně zasténal a pustil Reitu ze svého sevření, protože mu začal pomalu docházet dech.
Na to Reita čekal, protože mohl na Sarida víc nalehnout, až se mu penisem otíral o bradu a vzápětí svými prsty obkroužil jeho dírku, do které už se dobýval král.
Hlasitě zasténal, a když mu začal Reita jemně okusovat žalud a zároveň ke dvěma královým prstům strčil dovnitř ještě i dva své vzepjal, se až ho musel Reita volnou rukou přidržet za bok, aby se jim nevyškubl.
„Nemlať tak sebou. Kdybys poprosil, šlo by to daleko rychleji," uslyšel Reitu, který mu svým dechem zahříval penis.
Sarid zavrtěl hlavou a chtěl něco namítnout, ale když král i Reita zároveň svými prsty poškádlili to citlivé místečko, znovu se vzepjal, až se patami musel zapřít o postel, hlasitě zasténal a král i Reita měli co dělat, aby ho udrželi na místě.
„Jak krásně to náš velký vládce sténá a svíjí se," uslyšel vzdáleně králův hlas a když kromě čtyř prstů, které ho stále s větší razancí roztahovali, ucítil i vlhký jazyk, který do něho král strčil a Reita zároveň pohltil, celý jeho úd do svých úst vzdal to.
„Do prdele! Dobře! Vzdávám se! Sakra!" zavyl a zaryl nehty do Reitových boků, až mu rozřízl kůži.
Po tomhle výkřiku ho Reita pustil, slezl z něj a opět se přitiskl na jeho bok. Král ho zatím dál roztahoval, tentokrát už třemi prsty a druhou rukou mu začal masírovat penis.
„Řekni to, řekni to, co chci slyšet," zašeptal Reita Saridovi do rtů a nehty přejížděl po jeho hrudi.
„Reito, ty parchante," zasténal, Sarid jednou volnou rukou sevřel mezi prsty královy vlasy a tou druhou přejel na oplátku nehty po Reitových zádech.
„No tak, řekni to. Vím, že to chceš," šeptal Reita dál, i když měl sám co dělat, aby se udržel, když mu Sarid začal nehty přejíždět po zádech a páteři.
„Reito! Zatraceně! Prosím! Prosím! Chci to!" zasténal hlasitě Sarid a vzdal už jakýkoliv pokus o to, že by to mohl ještě dál prodlužovat.
Když Reita uslyšel to, co chtěl celou dobu tak strašně moc slyšet zasténal stejně hlasitě, ještě víc se natiskl na Saridovo tělo a vášnivě ho políbil.
„Za to, že umíš tak krásně prosit, dám ti to, co chceš," vydechl, když ho pustil a klekl si. Král Sarida mezitím taky pustil, sedl si a jasně tak naznačil Saridovi, co má dělat. Ten okamžitě pochopil, klekl si nad krále a dlaněmi se mu zapřel o ramena.
„Vážně umíš krásně prosit, to se musí nechat. Kdo by to od takového velkého vládce čekal," zašeptal provokativně král a prsty roztáhl Saridovi půlky, aby se špičkou penisu mohl otřít o jeho dírku.
„Sklapni sakra a už mi ho tam strč," zavrčel Sarid a netrpělivě se zavrtěl.
„Jak poroučíš, nejvyšší vládce," pousmál se král, přitiskl se svými rty na ty Saridovy, aby ztlumil jeho výkřik, protože si ho prudce na sebe posadil a zajel tak na jeden příraz do jeho zadku až po kořen. Sarid zasténal a zaryl své nehty do králových ramen.
Král chvilku počkal, až si Sarid zvykne na jeho velikost a pak si ho začal pomalu nadzvedávat.
Sarid se k němu víc natiskl, ruce mu omotal kolem krku a sám začal pohybovat pánví.
„Ach... Zatraceně... Tohle je..." sténal Sarid králi do ucha a čím dál pevněji ho drtil ve svém objetí. O pár vteřin později na svých zádech a krku ucítil Reitův dech a o jeho zadek se mu otřelo jeho mužství.
Sarid se zastavil v pohybech, hlavu si opřel o královo levé rameno, aby se mohl koutkem oka podívat na Reitu, trochu vystrčil zadek a dlaněmi si roztáhl půlky.
„Na co sakra čekáš?" vydechl a celé jeho tělo se třáslo vzrušením.
Reita ostře vydechl, znovu se natiskl na Saridovo zpocené tělo, a začal svůj penis pomalu zasouvat do Sarida, který se zakousl do králova ramene, aby ztlumil své výkřiky.
Reita se o něj zapřel celou svou vahou, a i když se snažil postupovat opatrně, aby neublížil sobě i Saridovi, protože potom by mu byl k ničemu, jakmile pocítil, že první tlak povolil, zajel do něj prudce až po kořen. Zaklonil hlavu a hlasitě zasténal. Ta těsnost, která ho obepjala, stejně jako tlak druhého penisu, který se o něj otíral, ho přivedl téměř až na vrchol.
Král i Reita dali chvilku Saridovi na to, aby se trochu uklidnil a pak začali oba zároveň se stejnou rychlostí a razancí přirážet. Sarid jednou rukou objal krále kolem krku a druhou chytl Reitu za stehno a snažil se nechat veškeré pohyby na těch dvou. Místností se ozývalo trojité sténání, které nabývalo na intenzitě.
„Rychleji...víc...víc," vyrážel ze sebe mezi vzdechy Sarid a jeho sebeovládání šlo do háje. Nechtěl teď nic jiného než, aby ho ti dva naplnili svým semenem.
„Saride, kruci, sklapni!" zasténal Reita, ale zrychlil své tempo, stejně jako král a za chvilku pocítil známé zaškubání, které signalizovalo, že se blíží k vrcholu.
Stačilo ještě párkrát přirazit, než se tvrdě zahryzl do Saridova ramene, až v ústech pocítil kovovou pachuť krve a svým semenem začal jako první plnit Saridovu dírku. O několik vteřin později pocítil, že i král dosáhl svého vrcholu a vzápětí na to Saridovo tělo ztuhlo, oba dva ještě víc sevřel v sobě, hlasitě zasténal a své i královo břicho pokryl důkazem uvolnění.
Když se jeho tělo uvolnilo z křeče, svalil se do královi náruče a prudce oddechoval. Cítil, že Reita se zase zapřel o jeho záda, na kterých cítil prudké bušení jeho srdce.
Takhle setrvali několik minut, ale protože to začalo být značně nepohodlné, Reita i král vyklouzli ze Saridova sevření, za což si vysloužili jeho nesouhlasné zamručení.
Sarid se pak svalil na záda do postele a snažil se zklidnit svůj dech. Král i Reita se přitiskli každý z jedné strany k jeho tělu a spokojeně odpočívali. Oba dosáhli toho, co chtěli a Reita už v tuhle chvíli věděl, že tohle nebylo jeho poslední milování se Saridem.
xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxxoxoxoxoxoxoxoxoxoxox
Dodatek autora: Myslím, že tuhle kapitolu netřeba nijak komentovat =))). V té příští bude mít hlavní slovo zase Reita se Saridem, takže se těšte, ale podíváme se i do Dračí říše za Minorem a jeho novým "objevem"