Touha po moci - Kapitola 13

Podzemní království Tyx, Reitovy komnaty

Reita se zrovna oblékal, když do jeho komnat doslova vtrhl Zarax.
Sarid už byl nějakou chvilku pryč, vlastně odešel hned potom, co si to po probuzení ještě rozdali v koupelně, a pak si ještě střihli rychlovku na křesle. Kupodivu, když odcházel, tak se nepohádali a Reita byl víc než spokojený, jak to celé nakonec dopadlo.
Celý pokoj byl provoněn Saridovou vůní a kdykoliv Reita zavřel oči, viděl pod sebou jeho tělo, které celou noc patřilo jen jemu.
Spokojeně mlask a podíval se na Zaraxe, který na něho hleděl s poněkud šíleným leskem v očích.
Reita se zamračil a prohlížel si Zaraxovu strhanou tvář, tmavé kruhy pod očima a třas rukou.
„Co se děje, Zaraxi?" zeptal se.
„Proč?" vyhrkl Zarax a jeho oči se zalily slzami.
„Co proč?" nechápal Reita a vůbec se mu Zaraxovo chování nelíbilo.
„Proč on? Vždyť se nesnášíte!" vykřikl hystericky Zarax.
Reita se zamračil ještě víc a sevřel ruce v pěst.
Co to má sakra znamenat?!
„Zaraxi, co to tu na mě zkoušíš?"
„Já... Já to prostě nechápu! Přece... Vy dva se nenávidíte, stojíte proti sobě už dlouho, a pak prostě najednou jen tak... Jen tak... Ho... Proč? Proč to musí být zrovna on, koho pícháš? Copak já... Já ti nestačím? Tak řekni sakra něco?!" vyrážel ze sebe Zarax a kvílel u toho jako prase, které jde na porážku.

Reitovi už začalo docházet, o co tu jde, ale byl příliš šokovaný, než aby cokoliv řekl nebo Zaraxe vyhodil. Netušil, že je něčeho takového schopný a taky přemýšlel, jak na to mohl přijít. I když, včera v noci se se Saridem zrovna moc nekrotili ve zvukových projevech, takže by ho nepřekvapilo, kdyby Zarax šel zjistit, co se stalo a uviděl je. Každopádně ať už to zjistil jakkoliv, nic mu do toho nebylo.
„Nebo je to jinak? Snažíš se ho takhle zmást? Ano, to je ono! Chceš ho takhle oslabit a pak ho zničíš, že?" snažil se přesvědčit sám sebe Zarax.
„Zaraxi! Nechovej se jako nějaká podváděná manželka!" prskl Reita, když se konečně trochu vzpamatoval.
„Ty nic nechápeš, že? Nic nechápeš!" vykřikl Zarax a začal vzlykat.
„Já tě miluju! Udělal bych pro tebe všechno! Cokoliv bys chtěl! Cokoliv bys řekl! A ty se tu zatím pelešíš s tím... S tím... Tohle mi přece nemůžeš udělat! A navíc si to s ním ještě tak užíváš! Ano, viděl jsem vás spolu. Jak jsi ho líbal, jak ses na něj díval! Tak si to se mnou nikdy nedělal! Proč? Co má on a já ne?" vyrážel ze sebe mezi vzlyky Zarax a z jeho šíleného pohledu šel docela strach.
Reita na něho zase jen hleděl a snažil se pobrat význam těch slov, co na něho chrlil.
„Pokud je to jen o sexu, ukážu ti, jak dobrý jsem, já… uspokojím tě, kdykoliv si řekneš," vydechl Zarax, padl na kolena a po čtyřech se doplazil k Reitovi. Chytl se ho za nohavice a snažil se vydrápat k jeho pasu, kde mu začal rozvazovat tkanice, aby se dostal pod kalhoty.
Reita se na něj díval s odporem a nechutí než ho od sebe prudce odstrčil.
Zarax spadl na zadek a nechápavě se na Reitu podíval.
„Ty mě už nechceš? Nechceš mě, ale jeho jo?!" kvílel Zarax a znovu se plazil k Reitovi.
„Vzpamatuj se Zaraxi!" zařval Reita a štítivě ustoupil o krok dozadu, aby na něj Zarax nemohl sáhnout.
„Vůbec nechápu, o co ti jde! Tobě může být úplně u prdele s kým to dělám a ano, pokud to chceš vědět se Saridem je to mnohem lepší než s tebou! Nikdy se mu nevyrovnáš!" zasyčel Reita.
„Nemůžeš... Nemůžeš mě opustit! Já tě potřebuju!" dál kvílel Zarax a plazil se k Reitovi, který od něj ustupoval a s odporem se na něj díval.
Právě teď litoval toho, že ho nenechal u věže chcípnout jako prašivého psa. Nesnášel tohle jednání zvlášť, když k tomu nebyl žádný důvod. Copak Zaraxovi někdy řekl nebo naznačil, že by mezi nimi mělo být něco víc? Byl pro něj jen rozptýlením a povyražením. To, že ho učil magii a zasvětil ho, do některých svých tajemství ještě neznamenalo, že si na něj Zarax bude dělat nárok.
Zarax se v křečích svíjel na zemi a snažil se doplazit k Reitovi, který byl tak znechucený, že sám ani nevěděl, co má dělat nebo jak se zachovat. Nakonec se párkrát zhluboka nadechl a vydechl, než se rozhodl Zaraxe úplně ignorovat. Opatrně ho překročil, jakoby se bál, že ho může Zarax nakazit nějakou nemocí a beze slova se vydal pryč. Ve dveřích se ještě na chvilku zastavil.
„Tímhle jsi u mě skončil. Dělej si, co chceš, jdi si, kam chceš, ale už mi nechoď na oči. Dnešním dnem, tímhle okamžikem jsi pro mě mrtvý," řekl chladně a ještě jednou se podíval na tu pološílenou trosku, která se plazila po zemi.

I přes zavřené dveře slyšel Zaraxovo vzlykání a kvílení, ze kterého se mu zvedal žaludek. Doufal, pro Zaraxovo dobro, že až se vrátí, už tam nebude.
Když zaklaply dveře, Zarax zavyl jako raněné zvíře a rukama začal škrábat po podlaze, až si zlomil pár nehtů. Jak mohl? Jak mu to mohl udělat? Copak pro něho vážně nic neznamenal? Co udělal špatně? Vždyť vždycky udělal, co chtěl! Pak si ovšem na něco vzpomněl. Ano! Určitě za to může ta věc! A když ji najde a zabije, tak ho Reita určitě přijme a všechno bude zase jako dřív!
Pokojem se ozval hysterický smích a v Zaraxově hlavě se začal rodit šílený plán k dosažení jeho cíle.

Temné lesy Gelap, Satrisův palác

Nyx ležel na zádech v posteli ve svém pokoji a jednou rukou objímal Karua, který se mu tiskl k boku a lehce oddechoval.
Nikdy by si to nepřiznal, ne, nikdy by nevěřil, že to může potkat i jeho, ale byl zamilovaný.  Teda aspoň si to myslel. Neznal tenhle cit, bylo to pro něj něco nového, ale ke Karuovi cítil to, co nikdy k nikomu. Chtěl ho chránit i za cenu vlastního života a dokonce se rozhodl, že mu pomůže i utéct. A teď k tomu byla nejvhodnější příležitost. Satris měl dost práce se svým narozeným synem, takže byla šance, že by se jim to mohlo podařit. Věděl, že ho musí odsud dostat pryč, daleko od těch hrůz, co se tu teď děli. Doufal, že se jim podaří dostat do Ohnivé země k Agaresovi, který by je mohl vyslechnout a přijmout pod svou ochranu. Navíc byl u něj Karuův mladší bratr a Nyx Karuovi slíbil, že ho k němu za každou cenu dostane.
Doufal jen, že se jim to podaří.
Lehce pohladil Karua po zádech a pak se naklonil, aby ho mohl políbit do vlasů. Tímto pohybem ho ale vzbudil.
„Dobré ráno," řekl Nyx s lehkým úsměvem na rtech.
„Dobré," zabručel Karu a políbil Nyxe na rameno.
Byl šťastný jako nikdy v životě. A poprvé nelitoval toho, že ho sem Satris přitáhl, i když musel ze začátku zažívat příšernou bolest.
„Musíme vstát. Dneska spolu utečeme," řekl Nyx po chvilce a začal vstávat z postele.
„Zvládneme to?" zeptal se Karu s obavou v hlase.
„To víš, že ano. Přece jsem ti slíbil, že tě odsud dostanu za každou cenu," povzbudivě se usmál Nyx, pohladil Karua po tváři a pak lehce políbil.
„Miluju tě, Nyxi. Slib mi prosím, že se mnou zůstaneš navždy," zašeptal Karu a zadíval se Nyxovi do očí.
„Slibuju. Slibuju Karu," přikývl Nyx a znovu ho políbil.
„Teď musím jít. Půjdu nám sehnat nějaké věci a udělat pár příprav. Zůstaň tady prosím."
„Dobře. Jen, dej na sebe pozor, ano?"
„Neboj, budu opatrný."

„Otče. Stále jsi mi neřekl, z koho jsem byl stvořen," ozval se ze stínů Satrisovy komnaty chladný hlas.
„Nepotřebuješ to vědět. Svému účelu posloužil. Musí ti stačit to, že je velmi silný," zachraptěl Satris a bolestivě zaúpěl, když se pokusil změnit polohu v leže z boku na záda.
Celé tělo měl rozdrásané, pokryté zaschlými cákanci krve, ale i průhlednou bílou tekutinou, jak se na něm Agha celé dny už od narození krmil, aby mohl získat větší sílu. Zadek měl v jednom ohni a měl pocit, že už se snad nikdy nepostaví. Ale dosáhl svého. Agha už byl v plné síle, což dokazovalo i to, že ho konečně nechal trochu vyspat a menší rány se mu už zcela zacelily.
„To mi nestačí! Proč to přede mnou tajíš? Co skrýváš?" zasyčel Agha a vystoupil ze stínů.
I Satrisovi, který byl zvyklý na ledacos přejel mráz po zádech, když se podíval do chladných jasně modrých Aghových očí.
Začínal mít takový dojem, že Agha už mu dávno přerostl přes hlavu a nebude snadné jej přesvědčit, že má jednat v rámci jeho cílů. Tušil, že se bude řídit jen podle sebe a nebude ochotný nikoho poslouchat. Každopádně, pokud to nijak jeho samého neohrozí, byl schopný to hodit za hlavu.
„Nic neskrývám. Jen si myslím, že není potřeba, abys to věděl. Stejně ti už k ničemu nebude. Má síla ti stačí," pokrčil rameny Satris.
Ani nevěděl, proč to tají, ale měl dojem, že kdyby se Agha dozvěděl, že je z části vytvořený z krve vcelku obyčejného ledového démona, radost mu to rozhodně neudělá.
Agha se jen zamračil, ale k Satrisově úlevě to dál nerozebíral.

„Musíme se z paláce dostat tajnými chodbami. To by neměl být zas až takový problém. Naštěstí je znám a dost často používám. Horší to bude, až se dostaneme ven. Stráží je kolem víc než obvykle, zřejmě proto, že Satris je teď celou dobu zavřený s tím svým... výtvorem a nějak nemá čas sledovat, co se děje kolem. Budeme muset být víc opatrní. Každopádně kdyby došlo na nejhorší, Karu, slib mi, že aspoň ty utečeš," řekl vážně Nyx, když se po pár hodinách vrátil zpět do pokoje a připravil sebe i Karua na útěk.
Blížila se půlnoc, čas jejich útěku.
„Nyxi... O čem... O čem to mluvíš? Slíbil jsi, že utečeme spolu! Já tě neopustím! To po mě nechtěj!" řekl rázně Karu a trochu se zamračil.
Vůbec se mu nelíbila představa, že Nyx jen mluví o tom, že by se pro něj snad obětoval.
„Karu. Vím, že jsem ti to slíbil, ale oba jsme už dospělí a víme, co všechno se může stát. Život není vždycky fér a ne vždy se řídí tím, co my chceme. Prostě mi jen slib, že kdyby došlo na nejhorší, tak prostě utečeš sám. Chci, aby ses aspoň ty dostal do bezpečí," pousmál se Nyx a Karua políbil na čelo.
„Já... Nevím, jestli ti něco takového můžu slíbit. Chci se odsud dostat s tebou a ne, aby ses kvůli mně obětoval, když se něco stane," zavrtěl hlavou Karu.
„Prosím Karu. Kdyby se ti něco stalo..." řekl Nyx a povzdechl si.
Karu jen zavrtěl hlavou, přitiskl se na Nyxe a přitáhl si ho pro polibek.
„Doufám, že to dobře dopadne. Nechci tě ztratit," řekl Karu, když se od sebe odtrhli.
„Já taky doufám. Ale teď už musíme jít," přikývl Nyx.
Oba pak vyšli z pokoje a vydali se po tajných cestách ven z paláce. Cestou narazili jen na tři strážné, které Nyx lehce zpacifikoval, ale jinak neměli žádné potíže. Cesta sice trvala déle, než Nyx původně plánoval, protože často museli zastavovat, aby se nestřetli s větší skupinkou vojáků, kterou by sice mohl Nyx zlikvidovat, ale obával se toho, že by to přitáhlo zbytečnou pozornost.
Ovšem problémy měli teprve přijít.

Narazili na ně asi v půlce cesty, když už si Karu myslel, že se jim útěk skutečně bez problémů podaří.
A Nyx věděl, že nastal skutečně velký problém, protože ti co přišli, byli Satrisovi nejlepší válečníci, ke kterým donedávna patřil i on.
„Karu, teď mě dobře poslouchej," zašeptal Nyx, když ho stáhl k sobě do houští.
„Musíš jít sám. Prostě musíš. Já tě pak doženu, ano? Tihle nejsou jako ti ostatní. Věř mi. Nebude snadné je porazit, a pokud s nimi budu bojovat, potřebuju vědět, že jsi v bezpečí," šeptal naléhavě Nyx a díval se Karuovi do očí.
„Říkal jsi..."
„Já vím, ale musíš jít. Musíš utéct."
„Nyxi já... Doženeš mě, že ano?" řekl Karu a oči se mu zalily slzami.
„To víš, že tě doženu. Slibuju..." pousmál se Nyx, pohladil Karua po tváři a políbil ho.
Oběma bylo jasné, že tohle je jejich poslední polibek. Oba věděli, že tady jejich společná cesta končí. Že Nyx už se ke Karuovi nikdy nepřidá. Věděli to. Ale ani jeden z nich to nechtěl nahlas přiznat.
„Miluju tě Nyxi. Vždycky budu. A budu čekat," vzlykl Karu a pevně Nyxe objal.
„Já tebe taky. Byl jsi jediný, který kdy dokázal rozehřát mé ledové srdce a ukázal mi, že na světě je i něco jiného než smrt. Že i já dokážu milovat. Dal jsi mi toho tolik a já ti to můžu oplatit jen tím, že ti věnuju svůj život. Nezapomeň na mě a žij. Žij i pro mě," šeptal Nyx a ještě jednou přitiskl své rty na ty Karuovi, jakoby si chtěl jeho chuť vrýt navždy do paměti.
„Teď musíš jít. Běž! Běž! A nezastavuj se!" skoro vykřikl poslední slova Nyx a vystrčil Karua z křoví.
Karu se rozběhl, klopýtal přes kořeny stromů, spadané větve nebo staré pařezy, tváře měl zmáčené slzami a za sebou slyšel zvuky strašlivého boje.
Nyx se rval jako lev. I když byl hodně silný, i když byl jeden z nejlepších, proti všem třem neměl šanci. Jednoho by porazil, dva možná taky, i když by sám dopadl asi hodně špatně, ale tři byli prostě moc. Věděl ale, že je musí zdržet dostatečně dlouho, aby se Karu dostal ven z lesa. Musel bojovat. Musel to vydržet.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Dodatek autora: Zarax nám trochu zešílel z Reity a Sarida a Karuovo štěstí moc dlouho nevydrželo =((. Co příště? Podaří se Karuovi dostat až k Nikkimu? A co Sarid a Reita, vydrží jim jejich "klidná domácnost"? A mrkneme taky k dračímu princi =)))