Touha po moci - Kapitola 10

Temné lesy Gelap, Satrisův palác

Karu už několik hodin ležel pevně svázaný, nahý na studené desce ocelového stolu a jeho tělo se otřásalo vzlyky a chladem. Bolest ho doslova rvala na kusy a hrdlo měl rozedřené od neustálého křiku, na který už teď neměl ani sílu. Toužil po tom, aby mohl upadnout do milosrdného bezvědomí, ale to mu bohužel jeho věznitelé nedopřáli. Pokaždé, když viděli, že chce omdlít, nalili do něj nějakou hustou tekutinu, která příšerně páchla po zvratcích, a tím docílili toho, že zůstával při vědomí a cítil každý kousek svého těla, které tak krutě a bolestivě mučili.

Vzduch v místnosti byl cítit krví, zatuchlinou a ještě něčím neurčitým. Když se na začátku, kvůli bolesti dokonce i pomočil, nacpali do něj nějaké byliny a do penisu mu strčili nějakou dlouhou trubici, která mu bránila v dalším úniku moči. Satris ho pak udeřil silně do tváře a přikázal mu, že nemá plýtvat cenou tekutinou.

„Prosím... Prosím, už ne..." vyrážel ze sebe mezi vzlyky, když mu ten muž v plášti, o kterém už zjistil, že je Satrisův nejvyšší arcimág, nešetrně propíchl úzkou trubičkou kůži na pravém stehně a zabodl ji do žíly, aby tak mohl z další části jeho těla získat krev.
„No tak, maličký, víc. Ukaž mi víc své bolesti a svého trápení. Ukaž mi všechno," zašeptal mu Satris do ucha a Karua na tváři polechtaly jeho bílé vlasy.

Kromě něho a arcimága byl v místnosti ještě Nyx, který stál tiše u dveří a nezaujatě sledoval celou scénu. Alespoň to tak na první pohled vypadalo. Kdyby se ale někdo podíval pozorněji, zjistil by, že celou dobu zatíná ruce v pěst a čelisti má pevně sevřené.
Jistě. Satrisovi sloužil už několik let a byl mu zcela a výhradně oddán, ale tohle zbytečné a kruté mučení a týrání se nelíbilo ani jemu.
Jenže neodvážil se odporovat, i když k tomu muži na stole cítil určitý respekt za to, co všechno vydržel.
Karuovo tělo bylo celé propíchané, jak mu arcimág z různých částí těla odebíral krev, kterou vléval do malých různých nádob. Ty pak vkládal na velký rošt nad malým ohněm v krbu a do každé vždy v určitém intervalu přidal jinou tekutinu z baněk, které byly postavené vedle něho na stole.
Pokaždé když to udělal, rozlinul se místností příšerný smrad, který Karuovi zvedl žaludek a jen proto, že ho Satris pevně držel pod krkem, se mu žaludeční šťávy nedostaly dál než do krku.

„Můj pane, za chvíli budeme hotovi s první částí rituálu," ozval se arcimág, když pomocí hadičky nechal do další nádobky pomalu skapávat krev z Karuovy nohy.
„Výborně. Velmi dobře," mlaskl potěšeně Satris a pak se sklonil nad Karua.
„Vidíš chlapečku, ani to tolik nebolelo, že? Můžeš být na sebe velmi hrdý. To jen díky tobě se mi splní můj dávný sen," zašeptal mu do ucha a pak svými nehty přejel hrubě po jeho hrudi, až mu rozřízl kůži.
Krev, která mu ulpěla na prstech, pak požitkářsky slízl a na rtech se mu usadil děsivý úšklebek.
„Výborná. Moc dobrá. Plná strachu a bolesti. Ale zároveň plná síly, moci a divokosti. Přesně taková jakou ji potřebuju."
„Prosím..." zachrčel Karu a prosebně se na Satrise podíval.
„Neboj, maličký už to budeš mít brzy za sebou," usmál se Satris, a pak něžně, jako když otec utěšuje své dítě, pohladil Karua po hlavě.
Karu zavrtěl hlavou a přes rozkousané rty mu uniklo bolestné zavytí.
Jak dlouho tohle může vydržet? Co všechno s ním ještě hodlají dělat? Jak dlouho ho chtějí takhle krutě mučit a týrat?
„Hotovo můj pane," přerušil ticho arcimág a přešel ke krbu, kde na mřížku uložil poslední lahvičku s Karuovou krví.
„Teď potřebujeme jeho moč, slzy, pot a sliny, přesně v tomhle pořadí a nakonec semeno," pokračoval arcimág a vzal větší nádobu s dlouhým úzkým hrdlem.
Pak opět přistoupil ke Karuovi a dost nešetrně mu vyndal trubici z penisu a ten potom strčil do hrdla té nádoby.
„Tak, teď buď hodný a poskytni nám další svou vzácnou tekutinu," zašeptal Satris u jeho ucha a oči mu zasvítili vzrušením.
„Prosím... Já nechci... Prosím..." zachrčel znovu Karu a podvědomě zatínal svaly aby moč udržel.

Když Satris viděl, že se Karu brání, vztekle zavrčel, přešel ke krbu, vzal pohrabáč, který strčil do ohně, a když byl dostatečně nažhavený, přešel s ním zpátky ke Karuovi a žhavé železo mu položil mezi klín a pupík. Místností se rozlil Karuův příšerný řev stejně jako pach spáleného masa, ale výsledek to přineslo. Jeho svěrače povolili a on začal plnit láhev požadovanou tekutinou.
Pak jeho tělo ochablo a Satris viděl, že upadá z šoku a bolesti do bezvědomí.
Odhodil proto pohrabáč, vytáhl ze svého roucha lahvičku, násilím otevřel Karuovi pusu a do hrdla mu vlil tu páchnoucí břečku.
Karu zaprskal, zachrčel, trochu sebou zazmítal a pak začal úpět bolestí.

„Nedovolil jsem ti omdlít! Buď hodný a neštvi mě!" zavrčel a pevně mu sevřel hrdlo, aby Karu nemohl nic vydávit.
„Hotovo, můj pane," ozval se arcimág, když byla nádoba plná.
Vzal ji do ruky, trochu s ní zatřásl, strčil do ní prst, který pak olízl a téměř požitkářsky, jakoby zkoušel víno, poválel tekutinu v ústech a pak spokl.
„Velmi dobrá, můj pane," pokýval hlavou spokojeně, přešel ke krbu a do každé nádoby s krví nalil trochu moči.
Na každou pak namaloval podivný symbol a odříkal nějakou formuli, které Karu vůbec nerozuměl.
Satris stál u něj a sledoval jeho počínání, takže Karu si mohl aspoň na chvilku oddechnout. Otočil hlavu směrem k místu, kde stál Nyx a prosebně se na něj podíval. Očima ho prosil a žádal, aby ukončil tohle šílenství, aby ho zabil a neprodlužoval jeho trápení. Nyx ovšem na jeho němé prosby nedbal a raději odvrátil hlavu stranou.
„Vypadá to dobře, můj pane. Neměli by nastat žádné komplikace," uslyšel Karu arcimága.
„Vidíš můj maličký, jak to jde," uslyšel zase Satrisův šepot u svého ucha a pak na tváři ucítil něco studeného.
Arcimág mu tenkou ocelovou škrabkou stíral z tváře slzy, které Karuovi nezadržitelně vytékaly z očí.
„Slzy bolesti, strachu a utrpení," řekl potěšeně arcimág.
„Dokonalé. Jsem velmi potešen. A vidíš, že to ani nebolí, můj chlapečku," rozplýval se Satris a sledoval každý arcimágův pohyb.
Karu sebou jen zazmítal a bolestně zaúpěl. I když mu fyzicky momentálně neubližovali, tohle jejich téměř až něžné chování, které najednou přišlo, bylo daleko horší.
A když mu pak arcimág začal houbičkou jemně z celého těla stírat pot, tak i přes rozedrané hrdlo ze sebe vydal táhlé zaúpění, a pak se rozkřičel.
Satris při tomhle jeho projevu jen protočil oči, ale nijak to nekomentoval. Až když Karu křičet nepřestával a jeho řev se měnil v nepříjemný chrapot a podivné skřeky, k němu Satris přikročil a silně ho udeřil do tváře.
„Proč sakra řveš?! Děláme ti snad něco?!" zařval Satris, až sebou arcimág a dokonce i Nyx trhli, pevně sevřel Karuovi čelist, až mu svými nehty protrhl kůži a naklonil se těsně k němu.
„Zatím jsem byl na tebe velice hodný. Nic zlého jsem ti neudělal a postupoval jsem jemně! Nechtěj, abych změnil přístup! Nechtěj mě naštvat!" zasyčel mu do tváře.
Pak vzal jakési podivné tlusté železo, které bylo omotané vatou a strčil mu ho násilím do pusy, až na mandle a dost nešetrně s ním zatočil. Karu se začal dávit a dusit, ale Satris na to nedbal. Železo mu tlačil dál do krku a vytáhl ho až v momentě, kdy hrozilo, že se Karu skutečně udusí.
„Bude to stačit?" zeptal se arcimága, který už mezitím stál zase u krbu a do nádob přidával další tekutiny.
„Myslím, že ano, můj pane," pokývl hlavou a vzal si od Satrise tu železnou věc na které byla vata celá pokrytá Karuovými slinami.
Karu se třásl, ale neměl už dost síly na to, aby se nějak hlasitě projevoval.
„Teď ho musíme připravit na poslední odběr. A vy se musíte připravit taky, můj pane," otočil se arcimág na Satrise a podal mu jednu z nádobek, ve které teď
už byla Karuova krev smíchaná s jeho močí, potem, slinami, slzami a ještě různými tekutinami, které tam arcimág přidával.
„Tohle musíte vypít. A až dokončíme poslední odběr od toho démona, použijeme s dovolením ještě vaši krev a začneme s hlavním rituálem."
„Výborně," mlaskl Satris, vzal nádobku a na jeden zátah ji celou vyprázdnil.
Poté si olízl ještě rty, jakoby nic lahodnějšího nepil a obrátil se na Nyxe.
„Odvaž ho, vykoupej a pak ho sem zase přiveď!" rozkázal.
„Jistě, můj pane," kývl hlavou Nyx, přešel ke Karuovi, z kotníků a zápěstí mu sundal kožené popruhy, zvedl ho do náruče a vyšel s ním z místnosti.
Přešel s ním do vedlejší, kde do velké vany napustil teplou vodu, a pak i s Karuem v náruči,  bez toho, aniž by se sám svlékl, se s ním ponořil do vody.
Karu sebou zaškubal, když se mu voda dostala do otevřených ran, ale pořád zůstával napůl v bezvědomí. Probral se až v době, kdy ho Nyx začal omývat a voda se začala pomalu barvit do růžova. Napřed se nechápavě rozhlédl kolem sebe, jakoby nevěděl, co se děje, ale když si konečně vzpomněl, tak rychle, jak jen to bylo v jeho stavu možné, se otočil čelem k Nyxovi a zaryl mu prsty do ramen.
„Zabij mě! Zabij mě, prosím! ZABIJ! ZABIJ! ZABIJ!" křičel hystericky, až mu od úst odlétávaly sliny a oči mu planuly šílenstvím a bolestí.
„Musíš mě zabít! Nemůžu se tam vrátit! Prosím! Prosím!" zhroutil se Nyxovi do náruče a jeho tělo se začalo otřásat pláčem.
A i když byl Nyx zvyklý na ledacos, tohle jím hluboce otřáslo a jeho mysl a srdce začaly svádět lítý boj. Srdce mu říkalo, ať Karuovi pomůže, ale mozek ho varoval před Satrisem.
Nakonec zavrtěl hlavou a Karua od sebe odstrčil, aby mu mohl vidět do očí.
„Nezabiju tě. Nezabiju tě, protože vím, že máš pro co žít. Copak nemáš bratra, kterého bys chtěl vidět? Nechceš se s ním setkat? Myslíš, že když zemřeš, všechno se tím vyřeší? Nechápeš, že bratr má stejnou krev jako ty, a pokud umřeš, Satris si nejspíš půjde pro něj? To bys chtěl? Chtěl bys, aby prožíval to co ty? Vím, že je to pro tebe těžké, že nevidíš jiné východisko, ale uvažuj. Co se asi stane, pokud tady zemřeš? Nebylo by lepší vydržet to a pak se odsud pokusit utéct? Nejenže by ses tak setkal se svým bratrem, ale mohl bys ostatním říct, co se Satris chystá udělat," řekl Nyx a vážně se na Karua podíval.
„Ty mi... Počkat... Co to... Já... Nechápu..." vrtěl hlavou Karu a snažil se vstřebat to, co teď slyšel.
Pak vší silou, co mu ještě zbývala Nyxovi jednu vrazil. Ten jen překvapeně zamrkal a díval se do Karuovi tváře, která teď byla stažená hněvem.
„Myslíš, že je to vtipné? Pohrávat si takhle s někým? Snažíš se mě vyvést z míry? Nařídil ti tohle Satris? Je to jen nějaká jeho další hra, jak mě úplně zničit? Jak mi dát naději a pak mě ponížit a pošlapat i ten zbytek lidskosti, co ve mě ještě zůstal? Myslíš, že ti to uvěřím?! Nenávidím tě!!!" vykřikl Karu a pak se Nyxovi zase zhroutil do náruče a dal se do usedavého pláče, při kterém se i Nyxovi svíralo srdce.
„Já ti nelžu. Tohle není žádná hra. Možná tomu nevěříš, ale i já mám srdce a to co s tebou dělají, se nelíbí ani mě. Myslím to zcela vážně. Pokud se o tom Satris dozví, nejspíš mě zabije, ale já cítím, že ti nějak musím pomoct," řekl tiše Nyx a Karua pevně objal.
„Já... Nemůžu... Bojím se..." vzlykal Karu a křečovitě se Nyxe držel.
„Vzchop se. Teď to nesmíš vzdát! Bojuj!" řekl Nyx a Karuovu tvář sevřel v dlaních, aby se mu mohl podívat do očí.
„Ale jak... Jak můžu..." popotáhl Karu.
„Musíš! Vím, že nevidíš žádné jiné východisko, ale naděje tu pořád je. Jen musíš počkat a až nastane ta správná chvíle, využít ji."
„Já... Chci ti uvěřit, ale..."
„Vím, že to není jednoduché, ale... Jak už jsem řekl, obávám se, že ani Satris sám, už vlastně neví, co přesně dělá. A obávám se, že to co stvoří, rozhodně podle jeho představ nebude," pokrčil rameny Nyx.
„Tak spolu utečeme. Hned teď. Utečeme daleko a všem řekneme, co Satris chystá," řekl Karu a prosebně se na Nyxe podíval.
„A čeho by jsme tím dosáhli? Jsi tak slabý, že se sotva udržíš na nohou, kromě toho všude jsou teď stráže a věř mi, proti nim by jsme neměli šanci. A i kdyby, jsme se odsud dostali, co si myslíš, že Satris udělá jako první? Nezapomínej, jaký má zástup mágů, brzo by nás našli. Teď je útěk nemožný, ale věřím, že se šance naskytne," řekl Nyx a povzdechl si, jakoby se sám sebe snažil přesvědčit o svých slovech. Možná to byla jen planá naděje, ale chtěl Karuovi dát aspoň něco. Nechtěl vidět, jak to vzdává.
„A teď pojď. Musíme se vrátit."
„Já tam nechci... Prosím, nenuť mě se tam vrátit!" zaprosil Karu, ale věděl, že proti Nyxově síle nemá žádnou šanci.
Za chvilku už proto ležel znovu na ocelovém stole a Nyx mu uvazoval kožené popruhy, které se mu bolestivě zaryly do kůže.
Karu po něm hodil částečně vyčítavým a částečně prosebným pohledem, ale Nyx se tvářil neproniknutelně stejně jako před tím.
„Skvěle! Teď můžeme přistoupit k závěrečné části rituálu," zaradoval se Satris a oči mu zasvítily vzrušením.
Přešel ke Karuovi, stoupl si za jeho hlavu a rukama mu přejel od krku až ke slabinám. Karu se při tom doteku zachvěl a skousl si rty, aby nevykřikl odporem. Hlavou mu proběhla směšná myšlenka, že by teď dal cokoliv na světě za to, aby mohl ležet u Sarida.
„Uvolni se. Bude se ti to líbit," zašeptal Satris a dlaní přejel Karuovi po penisu, který nejevil žádné známky života.
Mezi Karuovi nohy si mezitím stoupl arcimág s větším černým pohárem v ruce, pokrytým nějakými klikyháky a s přivřenýma očima sledoval Satrisovo počínání.
Bohužel, ať se ale snažil sebevíc, Karua se mu vzrušit nepovedlo.
„Můj pane, vypadá to, že se vaše kořist nechce uvolnit," řekl arcimág a Satris, který byl už naštvaný, že se Karu nechová podle jeho představ, mu zaryl nehty do kůže na břiše a po celé délce až ke krku na ní zanechal krvavé hluboké šrámy.
Karu zaúpěl bolestí a z očí mu vyhrkly slzy.
Otočil hlavu a prosebně se podíval na Nyxe. Pokud to má být, tak ať to udělá on.
„Můj pane, jestli dovolíte, mohl bych to zkusit," ozval se Nyx ode dveří.
Satris se napřímil a překvapeně se na Nyxe podíval.
„Mou povinností je vám sloužit. Přece byste si nechtěl špinit ruce, takovou lůzou," řekl Nyx nezaujatě a doufal, že Satris jeho lež neprohlédne a Karu pochopí, že to dělá pro jeho dobro.
„Dobrá. Vidím, že bylo skutečně dobře, když jsem tě k celé téhle věci zavolal. Tak ukaž, co umíš," řekl spokojeně Satris a odstoupil od Karua.
Nyx přišel až ke stolu a začal mu odvazovat popruhy, které Karuovi držely zápěstí. Pak ho posadil, vyhoupl se za něj na stůl a opřel si ho zády o hruď.
Pak Karua objal, jednou rukou mu sjel do klína a naklonil se k jeho uchu.
„Věř mi, nechci ti ublížit, ale on ano," zašeptal tak, aby to slyšel jen Karu a pak ho něžně pohladil.
Satris naštěstí sledoval jen jeho ruku, stejně jako arcimág, takže si nevšiml zvláštního výrazu, který se v tu chvíli na moment usadil v Nyxově tváři.
Karu se v jeho náruči třásl a cítil i jeho rychlé bušení srdce, ale když ho párkrát něžně pohladil a dokonce letmo políbil na ucho, zjistil, že se začíná pomalu uvolňovat.
Prsty proto obepjal jeho penis a začal ho pomalu protahovat.
„Zavři oči a mysli na něco příjemného," zašeptal mu znovu do ucha Nyx, když se ujistil, že Satris ani arcimág ho nevnímají, protože upřeně sledovali jeho ruku, která začínala mít úspěch v podobě nabíhajícího Karuova mužství.
Karu se napřed snažil bránit, ale Nyxův dech, jeho slova, jeho vůně a prsty, které ho tak něžně hladily, byly něco úplně jiného, než když se ho dotýkal Satris, a tak se po chvilce uvolnil a zcela se mu poddal. Zavřel oči, přesně jak mu poradil a hlavu si opřel o jeho rameno.
Když Nyx viděl, že se Karu zcela uvolnil, začal přidávat na tempu, protože ho nechtěl dál trápit.
Místností se proto za chvilku ozývalo vzrušené dýchání doprovázené občasným tichým stenem, a když arcimág viděl, že se blíží k vrcholu, před penis mu dal číši, kterou o několik vteřin později začal Karu plnit svým semenem.
Satris to se zatajeným dechem sledoval a Nyx při letmém pohledu na něj by nic nedal za to, že ho celá tahle věc vzrušila.
Když arcimág z Karua už nic nedostal, přiložil číši ke rtům a trochu se napil.
„Výborné. Lahodné. Stejně jako všechno ostatní z něj. Váš syn bude silný, můj pane," řekl arcimág a přešel znovu ke krbu.
Karu prudce oddechoval, ale bál se otevřít oči.
„Můžeš se vrátit na své místo Nyxi a nezapomeň ho zase přivázat," řekl Satris a pak se otočil k arcimágovi.
Nyx opatrně položil Karua znovu na záda, uvázal mu popruhy a něžně ho pohladil po tváři. Teprve pak Karu otevřel oči, podíval se na něj a lehce se usmál.
„Děkuji," zašeptal, aby to mohl slyšet jen on.
Nyx jen zavrtěl hlavou a pousmál se. Pak zase nasadil nepřítomnou masku a odstoupil ke dveřím.
Karu ležel na zádech, jeho vzrušení pomalu opadalo a nahradil ho zase svíravý strach. A pocit ponížení, že něco takového dopustil. Oči se mu zalily slzami a musel se znovu kousnout do rtů, aby se nerozvzlykal.
Pootočil hlavu, aby viděl, co Satris s arcimágem dělají a přemýšlel, jestli jeho trápení už skončilo. Přece dostali vše, co od něj chtěli nebo ne?
Místností se po chvilce zase rozlinul příšerný smrad a bylo slyšet arcimágovo mumlání.
Pak přistoupil ke Karuovi s jednou miskou v ruce. Satris si stoupl k jeho hlavě, pevně ji chytil a násilím mu rozevřel čelist.
„Teď to musíš všechno vypít, jako hodný chlapec," řekl a arcimág mu začal pomalu lít obsah misky do krku.
Karu se lehce zazmítal, ale neměl dost síly na to, aby se vytrhl a tak musel spolknout všechno, co mu arcimág dal. Mělo to příšernou chuť a bylo to tak husté, že se Karu začal lehce dusit, když mu to uvízlo v krku, protože se to nedalo spolknout.
Satris mu proto rychle pusu zavřel a zakryl ji rukou, aby Karu neměl jinou možnost než to spolknout.
„Můj pane, teď už budeme potřebovat jen vaši krev a kousek jeho masa, a pak přistoupíme k samotnému rituálu," řekl arcimág.
„Už se nemůžu dočkat," zašeptal Satris, a když zjistil, že Karu nakonec všechno spolkl, pustil ho.
Arcimág ze stolku sebral nůž, stoupl si ke Karuově pravé noze a rozřízl mu kůži po celé délce stehna až ke koleni.
Karu zakřičel a napjal se, až se mu popruhy na zápěstí a kotnících zařízly hlouběji do masa.
Prudce oddechoval a snažil se rozdýchat bolest, kterou mu arcimág způsobil. To horší, ale mělo teprve přijít. Arcimág roztáhl kůži na stranu, nevšímaje si Karuova bolestivého řevu a třasu a nožem zajel do svalu. Znovu řízl, tentokrát několikrát za sebou, i když mu to šlo mnohem hůř, protože se rána plnila krví a on tak neviděl přesně kam řeže. Karu sebou škubal a ječel, ale Satris ho tentokrát nijak neokřikl, protože se zvědavostí sledoval arcimágovo počínání. Arcimág si vedl trochu nešetrně a neohrabaně, čímž Karuovi způsoboval ještě větší muka. Nyx u dveří jen pevně zatínal ruce v pěst, až si nehty prořízl kůži na dlaních a snažil se potlačit touhu vykřiknout a zastavit je.
Věděl, že Karu už dlouho nevydrží a v jeho současné situaci si přál, aby raději omdlel, než aby dál trpěl neskutečnou bolestí.
Naštěstí se mu jeho přání splnilo, protože o několik vteřin později sebou naposledy zazmítal, a pak jeho tělo ochablo. Jen doufal, že pouze omdlel, což mu naštěstí vzápětí potvrdil Satris, který mu zkontroloval tep a řekl arcimágovi, že jen upadl do bezvědomí. Arcimág spokojeně pokýval hlavou. Byla by škoda, kdyby jim teď chcípl pod rukama. Nyx měl chuť ho za ty jeho bezcitná slova uškrtit. Ne, to by byla moc rychlá smrt. Měl chuť ho roztrhat, aby zažil stejnou bolest jako Karu.

Po pár minutách, kdy krev začala skapávat ze stolu na zem a začala pod ním tvořit malou loužičku se arcimágovi konečně podařilo získat deset centimetrů dlouhý proužek masa, který ihned položil vedle sebe na stůl a začal ho krájet na malé kousky. Jeden malý kousek si strčil do úst a začal ho kousat. Když polkl, spokojeně pokýval hlavou.
„Měkké, lahodné, jemné, skutečně dokonalé. Už nemám pochyb. Váš syn bude velmi silný, můj pane," prohlásil, a pak každý kousek vhodil do nádobky a spokojeně se pousmál. První část rituálu byla hotová.
„Můj pane, můžeme začít s poslední fází," otočil se na Satrise a aniž by se ohlížel na Karua, který mohl kvůli hluboké ráně na noze vykrvácet, vzal rošt s nádobkami a přešel s ním do rohu místnosti, kde na zem nakreslil podivný kruh a všechny nádobky do něj vyskládal. Satris přistoupil k němu, celý se svlékl a klekl si vedle připravených nádob.
Hlavní rituál tak mohl začít...

xoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxoxo

Dodatek autora: Vím, že v téhle kapitole měl být ještě Minoru a Reita se Saridem, ale bohužel mučení se trochu víc protáhlo, takže příště. A  možná se podíváme i za Karuem, kterého nechali ležet na stole...