Isaack:
Rychle jsem oddechoval, ruce stále za hlavou. Díval jsem se na něj a cítil, jak už se mi klíží oči. Byl jsem tak unavený, že už mi bylo všechno jedno. Tedy až na to, že odejde. Dřív, než jsem si to stihl uvědomit, než jsem stihl zapnout mozkové obvody, jsem se rychle vymrštil do sedu a chytl ho za zápěstí. Zarazil jsem se.
Co to, sakra, dělám?
Odpověď však nepřicházela a mně se místo toho z úst vydrala tichá prosba. „Nechoď.“
Dario:
Opravdu nechceš, abych šel? Chtěl jsem se ho zeptat, ale neměl jsem odvahu. Chtěl jsem si užít alespoň té krátké chvíle, kdy mě přijímal, tak jak by správně měl. Jak asi zareaguje, když mu řeknu, co jsem si navzájem? Bude z toho stejně vyděšený jako já? Nebo bude mít radost? Zítra večer něco vymyslím, jak mu to sdělit.
Hledal jsem v jeho očích, jestli opravdu chce mou společnost, ale vypadalo to, že opravdu ano. Přikryl jsem jeho ruku na svém zápěstí tou mojí a uvolnil jeho sevření. Obešel jsem postel, lehl si za něj a stáhl ho do své náruče.
Isaack:
Chvilku jsem si myslel, že opravdu odejde a byl jsem z toho vyděšený mnohem víc, než jsem si hodlal kdy připustit.
Nevím, proč jsem nechtěl, aby odešel. Možná jsem jen nechtěl být sám, možná jsem se cítil zmatený z té bouře pocitů, která mnou v posledních dnech zmítala a on byl jako klidný přístav na rozbouřeném moři. Možná jsem jen chtěl, aby tu byl. Jeho prostou přítomnost.
Stulil jsem se mu do náruče, zpocený a ulepený. Nedávna sprcha už byla minulostí. Zhluboka jsem se nadechl jeho vůně a naslouchal jeho tepu a dechu. Cítil jsem jeho sálající teplo, pramínky vlasů mě šimraly na zádech a já byl šťastný. Šťastný jako už dlouho ne, možná nikdy. Spokojeně jsem vydechl, ale pak jsem se zamračil. Vzpomněl jsem si na ni. Nemohl jsem se zastavit a musel jsem ho znovu požádat. Věděl jsem, že na to nemám právo a že mě asi odmítne, ale musel jsem to zkusit.
„Dario, prosím, nespi s ní,“ vydal jsem ze sebe šeptem, jen pro jeho uši.
Dario:
On mě žádá, abych neplnil své povinnosti? Já jako svobodný vůdce smečky musím.... No moment, jelikož jsme jeden druhému předurčeni, tak to nejspíš znamená, že nejsem svobodný, ale mám partnera. Spokojeně jsem se usmál do jeho vlasů. Víc jsem si ho k sobě natiskl a přehodil přes nás deku. Políbil jsem ho do vlasů a zašeptal mu u ouška: „Neboj, už nebudu, slibuju.“
Znovu jsem ho políbil a vdechoval jeho vůni po uspokojení. Byl tak jiný, když se mi nesnažil vzdorovat, takhle jsem si vždy představoval partnera, kterého budu milovat...
COŽE? Vytřeštil jsem oči a zamračil se. Tahle silná myšlenka se mi pořád vynořovala v mysli, i když jsem se velmi usilovně snažil ji zaplašit.
Isaack:
Úlevně jsem vydechl. Věřil jsem mu to. Věděl jsem, že bych možná neměl, ale věřil. Spokojeně jsem se zavrtěl a usmál se, když jsem ucítil jeho nos ve svých vlasech.
Dokázal bych s ním být po zbytek svého života. Vlastně jsem po tom toužil a teď, když mi slíbil, že s ní spát nebude, to bylo o něco reálnější. Ale stále to byl alfa a já měl až moc povahových vad na to, aby byl semnou. Trochu mě překvapilo, jakým směrem se mé myšlenky ubírají, ale jelikož ta činnost byla velice vysilující, jen jsem se k němu ještě víc přitulil a zavřel oči. Za několik minut jsem spal.
Dario:
Po chvíli jsem již slyšel, jak pravidelně oddechuje a já už se nemínil trápit myšlenkami, které zaměstnávaly mou mysl. Na to bude čas, až mu povím o našem osudu. Dneska se už musíme pořádně vyspat, protože zítra jdeme oba do práce. Hlavu jsem více zabořil do jeho vlasů a spokojeně usnul.
Isaack:
Tmou se začal probíjet velice nepříjemný a dráždivý zvuk. Příšerné pípání, jako kdyby se do stěny chystal nacouvat náklaďák. Bylo to, jako kdyby mi někdo do hlavy píchal rozžhavené hřeby.
Se zasténáním jsem otevřel oči na nahou hruď před sebou. V noci jsem se nejspíš znovu přetočil a teď jsem k němu opět ležel čelem. Cítil jsem, jak mě objímá kolem zad. Sálalo z něj teplo a pocit bezpečí. Měl jsem takovou chuť se k němu znovu stulit a ještě chvilku si pospat, ale otravné pípání mi připomnělo, že nemohu. Musím do práce.
Lehce jsem zvedl hlavu a podíval se na Daria. Stále spal. Oči měl zavřené a klidně oddechoval. Usmál jsem se. Včera mi slíbil, že se s ní nevyspí. Přinášelo mi to zvláštní klid, který ve mě vyvolával touhu po něžnosti. Po něžnosti vůči němu.
Natáhl jsem se a dal mu polibek na bradu.
„Dario, vstávej. Musíme se osprchovat a do práce. Je,“ otočil jsem se na budík za sebou, "šest ráno.“
Dario:
To pípání mi dráždilo uši, ale nechtělo se mi za žádnou cenu vstávat. Až něžný polibek na bradu mě přiměl otevřít oči. Díval jsem se do usměvavé a uvolněné tváře. Srdce se mi na okamžik zastavilo. Byl nádherný a já tajně doufal, že to tak i zůstane. Přitisknul jsem si ho úplně těsně, až se mu má chlouba musela zarýt do břicha, protože má ranní erekce se po tom všem ještě zviditelnila. Bylo mi jasné, že na ranní hrátky není čas. Ale společnou sprchu budu vyžadovat, at se děje, co se děje. Chci se dotýkat opět té hedvábné pokožky a polaskat ji, aby se nemohl dočkat večera, až budu opět sním, stejně jako já.
Zhluboka jsem nasával jeho vůni, byl cítit po uspokojení a mě. Bože, musím ho hned pustit, nebo si ho otočím v náručí a zajedu do něj, tak hluboko, jak jen by to šlo. Ještě jednou jsem se Otřel o jeho břicho, usmál se spokojeně na něj a něžně ho políbil na rty.
„Tak pojďme do té sprchy.“
Isaack:
Spokojeně jsem se k němu stulil a vdechl jeho vůni.
Ucítil jsem na břiše jeho erekci. Byl jsem na tom podobně a nebyl jsem moc nadšený, že když jsem pocítil jeho vzrušení, zvětšilo to mé vlastní.
Přikývl jsem, vymanil se z jeho náručí a posadil se. Kdybych byl normální člověk, cítil bych bolest, ale já byl vlkodlak. Léčil jsem se extra rychle a navíc se o mě postaral Dario. Při té vzpomínce jsem se lehce otřásl, jak mnou projel záchvěv vzrušení a vstal.
S úsměvem jsem se na něj otočil a pronesl: „Tak pojď. Neuvítali by, kdyby si přišel druhý den pozdě a já bych si zkazil reputaci.“
Dario:
Šel jsem za ním do sprchy. Pustil jsem na nás příjemně teplou vodu a nanesl si na ruce sprchový gel, nechtěl jsem používat žínku, protože jeho nahé tělo přímo volalo po dotecích.
„Otoč se.“
Pronesl jsem chraplavě. Začal jsem ho umývat od krku, kam jsem se sklonil ústy a polaskal ho rty i jazykem, ruka pak putovala přes záda k zadečku, kde jsem se zastavil a mnul ty dva bochánky. „Tady tě taky musíme pořádně omýt.“
A ihned po tom, co jsem to řekl, jsem zajel do jeho zadečku prstem, ale jen tak na okraj, pak jsem je zase vytáhl a sklonil se k jeho uchu a mé ruce jako by nic pokračovaly dál. „Jejda, já zapomněl, že už jsem to tam vyčistil včera.“
Rychle jsem si klekl a omyl mu i nožky. Pak jsem ho chytil za boky a otočil si ho čelem k sobě. Když jsem uviděl jeho vzrušení před svýma očima, nedalo mi to, abych ho neolízl a nestrčil si ho provokativně do úst. Pak jsem ho opět pustil, jako by se nic nestalo, nakonec jsem ještě provokativně přejel palci po bradavkách a dokončil mytí. Pěkně ho opláchl. A pak vzorně jako malé dítě si stoupl pod proud vody a prohlásil: „A teď jsem na řadě já!“
Isaack:
Je to parchant a to nevídaných rozměrů. To bylo jediné, na co jsem myslel, když mě začal umývat. Takhle mě dráždit! Jakoby toho nebylo už dost včera. Pod jeho doteky jsem se napínal a snažil se jim uniknout. Na další kolo jsme neměli čas, a pokud tohle bude dělat, můj vlček jen tak nelehne.
Konečně skončil. Nevěděl jsem, jestli mám být rád, nebo litovat. Ale představa, že se budu dotýkat jeho nahého, vlhkého těla, mě nakonec uklidnila.
Vzal jsem lahvičku se sprchovým šamponem, přistoupil těsně k němu, nalil obsah lahvičky do dlaně a položil ruce na jeho nahou, svalnatou hruď a přejel mu jimi přes prsa až k ramenům a krku. Přejížděl jsem prsty po jeho břišních svalech, navštívil jimi chomáč chloupků u jeho penisu a pár tahy pohladil i jeho úst. Klouzal jimi jsem od jeho lýtek až po svalnatá stehna a zajel až na pevný zadek, který jsem stiskl. Naznačil jsem mu, aby se otočil a začal mu omývat záda.
Jemně jsem mu masíroval šíji. Natáhl jsem se a políbil ho do vlasů. Pak jsem polibky mířil přes krk, přesně středem jeho zad, dolů k jeho kostrči, přičemž jsem ústa následoval rukama, které hladily jeho pokožku.
Domydlil jsem ho, vzal do ruky sprchu a opláchl mu nejdřív záda. Pak jsem se opět postavil před něj a opláchl ho i zepředu. Usmál jsem se na něj a vystoupil ze sprchy. Vzal jsem si dva ručníky, jedním jsem se utřel, trochu si vydrbal vlasy a nakonec si ho ovázal kolem pasu. Druhý jsem mu podal se slovy: „Tady, nebo chceš, abych tě utřel?“
Dario:
Bylo to tak hrozně příjemné, že jsem se nemohl ubránit stupňujícímu se vzrušení. Byl tak jemný a něžný, až jsem si připadal jako v ráji. Nakonec mě omyl a podal mi ručník, raději jsem po něm chňapl, protože další doteky by mi asi neudělaly nejlíp. Jelikož jsem přišel jen v kraťasech, oblékl jsem si je.
„Jdu se domů převléct, počkám na tebe u auta tak za patnáct minut.“ Líbnul jsem ho na čelo a pospíchal k domovu. Byl jsem jako velká voda. Doběhl jsem ke své skříni, oblékl na sebe tmavě modrý oblek, vlasy si učesal a dal do culíku, stříknul si trochu parfému na krk a jen v lednici si vybral nějakou svačinu. S klíčky od auta v ruce jsem zamknul dům a mířil ke svému Mustangu.
Isaack:
Kývl jsem na souhlas a šel se také obléct. Vzal jsem si vínově červenou košili a tmavě modré džíny. Mohl jsem do práce jít v těchto věcech, protože jsem se tam stejně převlékal do uniformy hotelu. Pak jsem zhltl snídani, připravil si svačinu, konkrétně banán a jogurt a vyrazil za ním ven. Zamknul jsem dům a otočil se. Už čekal u auta.
Jak jsem již řekl, neměl jsem auta rád, ale podle hodinek jsem cestu veřejnou dopravou nestíhal, takže jsem se rozhodl, že to překousnu. Znovu.
Dario:
Když jsem ho uviděl přicházet, nemohl jsem se ubránit úsměvu. Připadal jsem si jako puberťák. Proč se jen cítím tak plný života a tak hrozně šťastný jen když jsem s ním. Nikdy s nikým, s kým jsem měl vztah, jsem šťastný nebyl. Tohle předurčení asi ovlivňovalo celý můj život. Což mi připomnělo, že mu to večer musím říct. A pak ho pomilovat, ihned mi blesklo hlavou. Můj problém se ještě pořád úplně neuklidnil a já doufal, že se to v práci zlepší. Došel až k autu a já už nasedal za volant.
„Tak jedem, ať nepřijedeme pozdě.“ Mrkl jsem na něj, když dosedl a zavřel za sebou dveře. Vyjel jsem a tak tak jsme to stihli. Byly jsme mezi posledními, kdo dorazil do hotelu. Nebyl čas se loučit ani na nějaké něžnosti. Prostě jsme si šli každý po své práci.
Isaack:
V práci to probíhalo jako obvykle. Usmívat se na hosty, přijímat rezervace, odevzdávat poštu, radit kolegům, když si s něčím nevěděli rady. Od té doby, co jsme přišli, jsme se s Dariem neviděli. Přemýšlel jsem, co teď dělá. Nejspíš seděl na židli v monitorovací místnosti a díval se do všech těch obrazovek, které tam byly.
Jestlipak se dívá i na mě? Pomyslel jsem si a zvedl hlavu k jedné z kamer, které jsme měli nad recepcí. Bylo to zvláštní, ale neviděl jsem ho sotva pár hodin a už mi chyběl.
Za chvilku mi měla začínat pauza na oběd. Přemýšlel jsem, že něco sním a pak za ním půjdu. Možná to bylo hloupé, ale já si zkrátka nemohl pomoci. I když moment! Neřekl jsem, že se mu nikdy nepodvolím? Blesklo mi hlavou a pak jsem se usmál. Ne, ještě mě nemá a ještě dlouho mít nebude. To by se z nás museli stát aspoň partneři, abych mu alespoň trochu patřil.
Dario:
Jedním slovem rutina. Začínala to být rutina. Ráno udělat pochůzky, vyplnit pár papírů, dohlídnout na předání peněz a pak po zbytek směny sedět u kamer. Bylo však zvláštní, že jakmile jsem si za ně sedl a uviděl Izzyho, srdce mi poskočilo. Sledoval jsem každý jeho pohyb a přál si, aby už byl večer. Podíval se na mě do kamery a já náhle pocítil nával vzrušení, touhy a něčeho velmi silného, co jsem nedokázal identifikovat.
Isaack:
Konečně mě přišli vystřídat. Pozdravil jsem se s kolegy a odešel do šatny pro jídlo. Byl jsem už řádně vyhládlý. Sedl jsem si na jednu z pohovek, která zde byla přistavena. Zkrátka je to nóbl hotel, který si může dovolit i pohodlí pro své zaměstnance... a kamery v šatnách. Vrhl jsem zamračený pohled na tu věcičku visící u stěny. Mám rád své soukromí a tohle mi vadilo, ale na druhou stranu aspoň se sem nikdo nemohl vkrást tudy. A i kdyby mohl, kamera by ho zachytila.
Rozbalil jsem si svačinu a první vzal do ruky jogurt. Odstranil jsem kryt a zanořil do té bílé, husté hmoty lžičku. Nabral jsem vrchovatý kopeček a vložil si ho do úst. S požitkem jsem ho poválel po jazyku a polkl. Jak já miloval jogurty! Olízl jsem lžičku.
Dario:
Náhle mi někam zmizel a já si uvědomil, že bude mít nejspíš svačinu. Vytáhl jsem si ji i já a čekal, až se i opět ukáže v šatně. Sedl si na pohovku a vyndal si jogurt. Nechápal jsem, jak může vlkodlak jíst jogurty, ale je to bílý vlkodlak, vědělo se, že mají různé zvláštnosti.
Chtěl jsem se už už zakousnout do svého masového sendviče, když jsem spatřil ten požitkářský výraz, zmrzl jsem v pohybu. Sledoval jsem, jak sousto labužnicky převaluje v ústech a pak vystrčil svůj jazýček a.... Ne! Tohle mi nemůže dělat! Jako by věděl, že ho sleduji, dělal takové věci, že se mé vzrušní z rána vrátilo v plném rozsahu. Jen jsem si přál, aby mě nemučil a rychle to dojedl, abych to mohl rozdýchat.
Isaack:
Znovu jsem nabral tu bílou pochutinu a vložil si ji do úst. Spokojeně jsem mlaskl a nabral další. Za chvilku byl jogurt a pryč a já naposledy olízl lžičku. Smutně jsem se zadíval do prázdného kelímku a vstal, abych ho vyhodil. Pak jsem se vrátil zpátky na pohovku a vzal si banán.
Oloupal jsem ho a vysunul si ho do úst. Ukousl jsem kus a začal žvýkat. Přemýšlel jsem, ze si pak zajdu do kuchyně ještě uzmout třeba kousek šunky, nebo slaniny. Tušil jsem, že dnes se dělá skopové, protože vůně masa byla cítit po celém hotelu, tedy aspoň já ji cítil.
Dario:
Ale on nepřestal a mně se zvyšovala chuť s jeho ubývajícím jogurtem. Na konci už jsem cítil, jak mi látka kalhot pomalu nestačí udržet ten obrovský nashromážděný tlak. Je to tím, že jsme předurčeni, prostě na sebe reagujeme až moc přehnaně.
Jestli mě chtěl zabít, tak vytáhl dokonalou zbraň a tou byl banán, při představě, že by místo něj strkal do pusy můj nadržený úd, jsem zasténal a nevydržel to dráždění, rozhlédl jsem se kolem sebe a zatáhl za zip kalhot. V okamžiku, kdy si ho opět strkal do úst, jsem si přiblížil kameru na maximum a pauznul obraz. Posadil jsem se pohodlně do křesla a rukou si zajel do kalhot, přitom upíral zrak na ty jeho rty.
Isaack:
Dojedl jsem a vyhodil prázdnou slupku. Pak jsem se rozhodoval mezi tím, zda mám tedy jít do kuchyně, nebo navštívit Daria. Nakonec jsem dospěl k závěru, že šunka může počkat. Vyšel jsem ze šatny a zamířil do spletitých chodeb hotelu, které návštěvníci nikdy nespatří. Prošel jsem kolem kuchyně a prádelny, párkrát odbočil a už jsem stál před dveřmi. Nasál jsem nosem vzduch. Byl uvnitř. Cítil jeho osobitou vůni a ještě něco. Jakoby náznak vzrušení?
Jelikož jsem byl vedoucí a měl jsem postavení dost velké na to, abych měl přístupovou kartu, otevřel jsem si s její pomocí dveře a vstoupil dovnitř. To, co jsem uviděl a ucítil, mě přimrazilo k zemi.
Dario ke mně byl otočený zády, ale jeho zrychlený dech a ruka v rozkroku mluvily za vše. Navíc byla celá místnost prosycená jeho vůní. Tou, kterou vydával výhradně tehdy, když byl vzrušený.
Dario:
Nevnímal jsem pípnutí, které naznačovalo, že někdo vchází. Má touha prosila o uvolnění a já už neměl sílu, je to prokletí! Chci ho tak moc a pořád, že se z toho zblázním. Má ruka pumpovala na mém vzrušení a já vydával z úst jen tlumené steny.
Když klaply dveře a můj sluch trochu začal pracovat, vytáhl jsem ruku z kalhot a otočil se za známým pachem. Tu vůni bych poznal kdykoliv a kdekoliv a já už nedokázal na nic čekat. Nebude to mít se mnou jednoduché, to rozhodně ne, pokud jsem takhle vyburcovaný, tak má něžnost jde stranou. Potřeba ho opět učinit mým byla ta nesnesitelná, že jsem při pohledu na něj musel olíznout své okoralé rty. Můj penis čněl do prostoru a ukazoval se mu v plné kráse. Jako by ho vábil a prosil ho, aby mu dopřál tu rozkoš se do něj na jeden prudký příraz ponořit.
„Jestli tu zůstaneš, nebudu něžný, jsem moc vydrážděný.“ Upozornil jsem ho chraplavě. Před jeho očima si ho ještě jednou promnul a mířil jsem k němu, bud hned uteče, nebo si podepíše ortel.
Isaack:
Hltal jsem ho očima a přitom nasával jeho vůni. On byl... ah, byl ten nejlepší kus mužskýho, který jsem mohl ulovit. Byl sexy, dominantní a lepší v sexu než kterýkoli jiný muž, se kterým jsem kdy spal. Bylo vážně skvělé ho mít za milence, protože to už jsme koneckonců nejspíš byli. Milenci.
Při pohledu na jeho krasavce mi náhle vyschlo v puse a já si musel olíznout rty. Stejně jako on, uvědomil jsem si. ‚
Vstal a mířil ke mně. Přitiskl jsem se zády na dveře a stejně chraplavě, jako on promluvil, jsem se já zasmál.
„Jakoby si byl někdy předtím něžný...“ chtěl jsem ho vyprovokovat. Chtěl jsem, aby si mě opět vzal bez ohledu na moji maličkost. Abych znovu cítil tu dravost. Tu sirovou vášeň a chtíč. Ruce jsem přitiskl podél svého těla a odhalil mu krk v očekávání.
„Tak pojď.“
Zašeptal jsem a už jen čekal. Každý centimetr, o který se ke mně přiblížil, vřel potlačovanými pocity, které se draly na povrch.
Dario:
Vyvolal ve mě uragán. Jeho podřízená reakce a žádné odmlouvání mě dostávalo ještě víc do varu. Chytil jsem ho za ruku a prudce si ho vtáhnul do náruče. S vervou si vzal jeho rty k dravému polibku, při kterém jsem ho trochu nešetrně kousl do rtu. Ten jsem mu ale ihned olízl, abych svou vášní neprozradil náš vztah. Pak jsem se přisál k jeho krku a asi mu tam svou rozdivočelostí udělal cucflek. Začalo z něj stoupat vzrušení a mě to dohánělo na samý okraj. Na jeho uniformě byly knoflíčky a s těmi já nikdy neměl trpělivost. Vršek měl jen tři, to jsem rychle zvládl ale košili pod tím už ne. Uchopil jsem každou část do jedné dlaně a škubl, až se po místnosti rozlétly knoflíčky.
Konečně jsem se mohl pohledem pokochat na jeho hruď. Bradavky jsem obě jen objel jazykem, abych ho podráždil. Pak jsem si ho otočil zadečkem do svého klína a tlačil ho k mému stolu, aby se o něj mohl zapřít. Rukama jsem urychleně stahoval jeho kalhoty i se spodním prádlem.
Jedna má ruka uchopila bradavku a druhá jeho mužství.
Můj úd se už otíral o jeho vstup a já nedokázal být potichu. Naštěstí byla místnost odhlučněna, takže jsem mohl zasténat a nikdo jiný než Izzy mě neslyšel. Z penisu mi odkapávala první kapička a roztírala se o jeho dírku.
Isaack:
Se stejnou vervou jsem mu polibek opětoval. Zajel jsem mu prsty do vlasů a zasténal, když mě kousl do rtu. Bolest, smíšená s chutí mé vlastní krve a vášní, mě ještě víc vyburcovala. Zaklonil jsem hlavu a užíval si jeho rty na krku. Tiše jsem sténal a hladil ho po krku a zádech. No, hladil... spíše jsem mu do oblečení zarýval nehty.
Roztrhl mi košili, za což jsem mu moc vděčný nebyl. Naštěstí jsem měl ve skříňce náhradní, pro případ nouze.
Ani jsem se nenadál a už jsem stál u stolu, zapíral ruce o jeho desku a zakláněl hlavou v zoufalé snaze dosáhnout aspoň na něco z jeho tváře, co bych mohl políbit. Ucítil jsem jeho ruku na svém údu a jeho penis dotýkat se mé dírky. Tvrdě jsem proti jeho klínu přirazil zadečkem a začal třít jeho mužství mezi našimi těly. Kalhoty se mi svezly ke kotníkům, košili jsem měl roztrženou, shrnutou z ramen a volně vysela na mém těle. Ale on byl stále oblečený. Tedy až na jeho penis vykukující z kalhot.
Prudce jsem se k němu otočil a přisál se mu na krk. Silně jsem se zakousl do jeho pulzující krkavice a rukama zamířil k jeho kalhotám. Rozepnul jsem pásek a shrnul látku dolů. Vytáhl jsem mu košili, kterou jsem mu rychlými, naučenými tahy pohyby rozepnul a rozhalil jsem ji. S kravatou jsem se neobtěžoval, zůstala tam, kde byla.
Zaútočil jsem svými prsty na jeho odhalenou kůži a zaryl prsty do jeho boků. Sklonil jsem se k jeho bradavkám a polaskal je ústy. Pak jsem znovu zvedl hlavu, kousl ho do brady, serval ze sebe košili, kterou jsem pustil na zem a znovu se k němu otočil zády. Rukou jsem nahmatal kravatu a přitáhl si ho těsně k sobě. Má ústa našla ta jeho.