Dario:
Došel jsem domů a čekal na něj, čekal jsem celý zbytek víkendu, ale nepřišel. V pondělí ráno jsem již nastupoval do nové práce, jako šéf ochranky v hotelu KLIN. Dal jsem si na sebe šedý nenápadný oblek s červenou kravatou a bílou košilí a vyrazil do hotelu. Přesně v osm hodin jsem stál zády k recepci a čekal na svého nového šéfa - majitele hotelu.
Isaack:
Celý víkend jsem ho neviděl a byl jsem za to rád. Tak dva týdny ho teď nevidět mi určitě prospěje. V pondělí ráno jsem se probudil v šest hodin. Směna na recepci mi začínala v osm, takže jsem měl dostatek času. Osprchoval jsem se, oblékl se do volné košile a kalhot a v sedm hodin vyrazil do práce.
Když jsem dorazil do hotelu, vešel jsem vchodem pro zaměstnance a rovnou do šaten, kde jsem se převlékl do uniformy hotelu KLIN. Pozdravil jsem se s kolegy a zamířil na své stanoviště. Hotel byl luxusní, draze vybavený a velice příjemný. Lidé tu byli milí, profesionální a diskrétní. Byl jsem vedoucí směny a tak jsem měl pod sebou ještě osm lidí. Na recepci jsme byli většinou čtyři, podle potřeby i víc. KLIN je velký hotel.
Věděl jsem, že dnes má nastupovat nový velitel ochranky. Starý Ben už byl opravdu starý a šel do důchodu. Byl jsem zvědavý, jak bude náš nový kolega vypadat. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vynořil za recepčním pultem a uviděl široká ramena a svalnatá záda v dobře padnoucím, šedivém obleku. Když jsem ucítil jeho vůni, zadrhl se mi dech v hrdle.
Pane bože! Co tady dělá? Co tady dělá?!! Nebyl jsem schopen pohybu, jen jsem na něj němě zíral.
Dario:
Jako bych ucítil Isaackovu vůni. Ne, to se mi muselo jen zdát! To je tím, že ho mám pořád plnou hlavu. Od té noci, co jsme se milovali, jsem do ložnice nevkročil, jeho vůně zůstala všude, spal jsem na sedačce v obýváku, abych na něj nemyslel, ale dnes večer jsem byl rozhodnutý postele svléknout a znovu povléct. Nebudu spávat na malém gauči, když mám úžasnou velikou postel v ložnici. Znovu mě do nosu uhodila jeho vůně, ale nyní byla pronikavější. Otočil jsem se a uviděl ho, se na mě dívat. Strnul jsem, když tam stál v uniformě hotelu. On tu pracuje? On tu pracuje! Tak to bude problém... Nechal jsem na tváři neutrální výraz a pomalu šel k němu.
Isaack:
Dobře Isaacku, vzmuž se! Polkl jsem, když se otočil a začal se ke mně přibližovat. Stejně jako on jsem nahodil neutrální, profesionální výraz. Opravdu jsem se divil, jak se mi to podařilo.
Vážně mu to slušelo. Ten chlap by vypadal jako bůh, i kdyby si na sebe obléknul spacák a skákal v něm tady jako žížalka. Ženský z něho budou šílet. Ale co tady dělá? Snad tu nechce pracovat... snad není...
Hrůzou se mi zježily vlasy na zátylku. Snad není nový vedoucí naší ochranky? Co jsem udělal tak strašného, že mě za to trestají? Vyslal jsem tichou otázku k nebi a čekal, až se přiblíží natolik, abychom spolu mohli normálně mluvit.
Dario:
“Ahoj. Zavoláš mi majitele?“ musel jsem nějak začít. Ještě jsem stále netušil, co se stalo a asi se to nedozvím. Fakt, že spolu budeme pracovat v jednom hotelu, mi moc nepomáhal. Jeho vůně mě dráždila v nose a mé tělo se mínilo zbláznit, pořád po něm toužilo a stále ho chtělo. Nejspíše by nezáleželo na tom, kolikrát bych si ho vzal, stejně by to bylo málo a já bych se ho nemohl nasytit, i kdybych chtěl.
Uniforma, kterou měl na sobě, mu přesně pasovala k očím. Zlaté knoflíčky se na ní jen leskly a mě napadlo hned tisíc způsobů, jak ji z něj sundat.
Dost! Musím se uklidnit! Isaack o nic nestojí, tak jsou mé reakce zbytečné.
Isaack:
Znovu jsem ho sjel pohledem. Byl tak krásný, nebezpečný, sexy. Chtěl jsem, aby si mě znovu vzal. Moje tělo doslova toužilo po jeho doteku, ale mozek už byl v plné síle a dokázal ho kočírovat. Poupravil jsem si vestičku a odkašlal si.
„Ahoj. Pokud máš s panem Klinem schůzku, bude tu co nevidět. Většinou je dochvilný.“
Řekl jsem odměřeně, ale nakonec mi zvědavost nedala a já se zeptal. „Ty tu budeš pracovat? Neříkej mi, že budeš šéf zdejší ochranky.“
Lehce jsem se zamračil. Pak se mi výraz rozjasnil, lépe řečeno vyhladil, protože přicházel pan Klin, majitel hotelu.
„Už jde,“ kývl jsem bradou, pohled upřený za Dariovo pravé rameno.
Dario:
V první chvíli jsem z něj cítil také vzrušení, ale najednou si odkašlal a byl odměřený a studený jako psí čumák. A s tímhle člověkem jsem onu vášnivou noc? Ted bych to mu sotva věřil...
Zvědavost mu asi nedala a zeptal se mě na práci. „Ano, dneska tu nastupuju přesně na tuhle pozici, asi se budeme potkávat často... Jsi rád?“
Za mými zády si někdo odkašlal a já se otočil za velmi sympatickým asi čtyřicátníkem. Představil se mi, jako majitel hotelu Zavedl mě nejprve do své kanceláře, kde jsem podepsal smlouvu, pak mě provedl po hotelu a vysvětlil mi mé povinnosti. Nakonec se mě ujal Ben, se kterým jsem si padl hned do oka. Ukazoval mi své království. Byla to místnost bez oken plná monitorů od kamer. Bohužel, jsem zjistil, že tyto kamery zaznamenávají hlavně recepci a pár chodeb. Takže pokud tu budu celý den zavřený, budu se dívat jen na Isaacka. Jen jsem se modlil, aby zde měli i jiné směny, abych nebyl jen s ním a nemusel pořád koukat jedním směrem.
Isaack:
Sklonil jsem hlavu, abych se na něj nemusel dívat. Nechtěl jsem mu odpovídat a díky bohu jsem ani nemusel, protože se za ním objevil pan Klin. Pozdravil jsem ho lehkým pokývnutím hlavy a sledoval, jak s Dariem odchází.
Jestli jsem byl rád, že tady od teď bude pracovat? Nechtě jsem si musel přiznat, že jsem rád byl. Něco ve mně se při pomyšlení na to, že ho budu moci vídat každý den, tetelilo nadšením. I přes můj odmítavý postoj jsem ho chtěl. A mému mozku bylo jasné, že to pro mě bude čím dál tím těžší, mu odolávat. A ani to, že se bude pářit s jeho ženou, mi nezabrání po něm toužit.
S povzdechem jsem se vrátil k práci. Tak to vypadá, že následující dny budou pěkně veselé.
Dario:
Směna mi skončila dřív, ale já se rozhodl nespěchat. Parkoval jsem na parkovišti pro zaměstnance proti východu. Opřel jsem se o svého nového Mustanga a čekal, až vyjde Isaack ven.
Isaack:
Konečně! Konečně byla má směna u konce a já mohl jít domů. Bylo osm hodin večer, když jsem se šel převléknout, rozloučil se s kolegy a stejným vchodem, jakým jsem přišel, jsem i odešel. Dveře ústily k zadní straně hotelu, kde bylo i parkoviště pro zaměstnance. Zrovna jsem si kontroloval v brašně přes rameno, jestli jsem někde nenechal klíče. Ne, že bych je teď potřeboval. Auto jsem neměl. Neměl jsem je rád, což bylo celkem udivující, protože s veřejnou dopravou jsem problém neměl. Snad jen občas ty davy...
Stále jsem se přehraboval v tašce, když mě do nosu praštila jeho vůně. Prudce jsem zvedl hlavu a spatřil ho přímo naproti sobě. Osvětlovalo ho jen tlumené světlo z lamp na parkovišti, a jak byl tak opřený o nablýskaného Mustanga, byl tak sexy, až se mi málem podlomily nohy. Zůstal jsem stát a nevěděl, co dělat. Jestli ho ignorovat a jít dál, nebo ho pozdravit a jít dál. Nakonec jsem se vzmátořil a nasadil klidný výraz. Vyšel jsem k němu, a když jsem ho míjel, pokývl jsem na pozdrav hlavou a zamumlal tiché: „Ahoj.“
Dario:
Byl jsem rád, když jsem ho konečně viděl vycházet ven. Hlavou se skláněl do tašky a já ten jeho pach vsával do plic, jak jen to šlo. Proč mě zrovna on tak moc zaujal? Viděl jsem, jak se mu auto zalíbilo, ale váhal. Nakonec mě pozdravil a ve mě svitla jiskřička naděje.
„Ahoj, rád bych tě svezl domů. A pokud budeš chtít, nechám tě ho i řídit. Co ty na to?“
Isaack:
Zastavil jsem se a otočil se k němu. Pozvedl jsem jedno obočí. „Vážně ses mě právě pokusil zlákat na auto?“ musel jsem se tomu zasmát.
„Ne díky. Nechci řídit a domů dojdu sám, jsem v pohodě.“
Dario:
Dobře takže po dobrém se to nepodařilo, takže jinak. Než se stačil vzpamatovat, otevřel jsem si zadní dveře a zamáčkl dětskou pojistku. Chytil jsem ho kolem pasu a hodil ho na sedadlo se slovy: „Opovaž se dělat problémy, nebo ti udělám scénu před spolupracovníky!“ jsem zavrčel a zabouchl dveře. Rychle jsem si sedl za volant a nastartoval motor.
Isaack:
Ten prohnilej parchant! Měl jsem takovou chuť se na něj vrhnout, že jsem málem začal okusovat kožené potahy. Ale byl můj alfa, i když nedobrovolný a přestože jsem neměl nejmenší potřebu ho poslouchat, měl jsem k němu jistý respekt. Už několikrát mi dokázal, že je silnější. A jelikož jsem ho nemohl zadávit, pokusil jsem se aspoň vylézt z auta. Dveře už povolovali, ale pak jsem si vybavil, co řekl, když mě sem házel. Byl jsem mladý, ale přesto na poměrně vysokém postu, což některým lidem leželo v žaludku a já jsem si jejich úctu, i přes moje vlčí charisma, vydobyl celkem těžko. Nechtěl jsem, aby mi jeden výstup zničil postavení.
Se vzteklým zavrčením jsem se posadil zpátky do sedadla a hodil po něm zuřivý pohled.
„Nechápu,“ zasyčel jsem, „proč mě prostě nemůžeš nechat být!“
Dario:
„Myslím si, že sám moc dobře víš proč.“
Víc už jsem mu zatím říkat nechtěl. Vyjel jsem směr naší ulici, ale kousek před našimi domy jsem se dal na polní cestu. Jel jsem kousek lesem a pak zastavil. V zrcátku jsem jen pozoroval Isaacka. Vystoupil jsem a i jeho jsem vytáhl ven za ruku. Táhl jsem ho nějakou chvíli, dokud se před námi neobjevil nádherný palouček, Bylo jasno a měsíc výrazně svítil. Malý palouček byl obehnaný ze všech stran stromy, vypadalo to tam jako v pohádce.... uprostřed byl padlý strom, který mi sloužil jako lavečka na sezení, když jsem sem už jednou před stěhování přišel, než jsem se přesvědčil, že necítím další smečku.
„Chtěl jsem ti tohle ukázat.“ Posadil jsem se a díval se, jak se jeho oči třpytí a jeho kůže je nádherně mléčná. Zmocňovalo se mě opět silné vzrušení.
Isaack:
Nezbylo mi nic jiného, než si prostě sednout a čekat. Jistě, skok z jedoucího auta bych přežil, ale jeho výhružka s kolegy mě stále držela na místě. Nemohl jsem uvěřit, že mě dokáže ovládat něčím tak nicotným.
Ale to nebyl můj nejmenší problém. Celé auto bylo prosycené jeho vůní. Nemohl jsem nikam uniknout, což mě celkem štvalo. Nicméně jsem si po chvilce uvědomil, že zhluboka natahuji nosem vzduch. Vdechoval jsem jeho vůni, jako by to pro mě byla droga. Omamná, slibující rozkoš, extázi. Zrychlil se mi srdeční tep i dech a já cítil, že začínám být vzrušený. Z pouhé jeho vůně.
Rozrušeně jsem se rozhlédl, když jsme odbočili a zajeli do lesa. Vytáhl mě z auta a ještě opilého jeho vůní mě někam začal táhnout. Jak ke mně začal proudit čistý vzduch, pomalu jsem střízlivěl.
Když jsme dorazili na ten palouček, byl jsem již plně při smyslech a rozhlížel se kolem. Shlédl jsem na něj a nechápavě se zeptal: „A co jsi mi chtěl ukázat? Pane bože Dario! Už mě konečně nech na pokoji! No tak! Vypsali jsme se spolu, bylo to super, ale já už nechci!“
Rozhodil jsem rukama a věděl, že lžu sám sobě. Chtěl jsem a jak. A když se k tomu všemu přidala ještě vůně jeho vzrušení, která sálala z jeho těla, věděl jsem s naprostou jistotou, že pokud si na mě něco zkusí, podlehnu mu.
Dario:
Když se rozhlížel a otočil s těmi slovy zády ke mně, využil jsem příležitosti. Stoupl jsem si za jeho záda a uchopil ho za boky, aby se ke mně zadečkem natiskl. Když jsem u něj byl tak blízko, cítil jsem ten zmatek a vzrušení z jeho těla. Můj mírně rozbouřený rozkrok se tlačil na jeho zadeček a pár bezděčnými pohyby jsem ho ještě víc zpevnil... Ústa se pohybovala na jeho krku a oušku.
„Jsem tvůj alfa! Cítím z tebe to vzrušení a vím, že mi lžeš!“ Zastřeně jsem vrčel a pohnul jsem znovu pánví proti jeho hýždím. „Právě tady...“
Isaack:
Dostal jsem husinu a po zádech při přeběhl mráz, když jsem ucítil jeho tělo, jak se ke mně tiskne. Jeho tvrdnoucí chlouba se mi otřela o zadeček a já měl co dělat, abych nezasténal. Proč jen mi to dělá?
Bezděčně jsem se k němu natiskl o trochu víc a opětoval jeho pohyb pánví. Sklonil jsem hlavu, kterou jsem mu položil na rameno a vydal tichý vzdech. Neovládal jsem se. Neovládal jsem své tělo.
Natáhl jsem ruce dozadu, abych si ho k sobě přitáhl a otočil krk, abych ho mohl políbit.
Dario:
Podvolil se. Chtěl jsem zasténat a křičet: Ano! Jeho nastavená ústa jsem si ihned přivlastnil. Vzpomínky se mi vynořily v hlavě a při nich se mé vzrušení znásobovalo do obrovských výšin. Jedna má ruka se ihned vplížila pod jeho tričko a vyhledala jeho tvrdnoucí bradavku, kterou jsem stiskl mezi dvěma prsty a trochu jí zatahal a pak přes ten podrážděný kopeček přejížděl bříšky prstů. Druhá má ruka třela jeho penis přes látku kalhot.
Potřebuji ho! Potřebuji jeho tělo! Musím se v něm ztratit, spojit nás v jedno tělo a znovu prožít tu úžasnou rozkoš, kterou jsem nikdy před tím nezažil. Tak silně jsem po něm toužil, že má vůně musela být cítit na kilometr daleko.
Isaack:
Hladově jsem opětoval jeho polibek. Znovu jsem mohl cítit jeho chuť, jeho vůni smíšenou s pachem vzrušení, která sílila víc a víc. S každým polibkem jsem mu podléhal, znovu a znovu. Prsty jsem mu zajel do vlasů a sevřel je v hrsti, abych si jeho hlavu mohl přitáhnout víc k sobě. Jeho ruka na mé kůži byla horká a vypouštěla mi do těla elektrické výboje, které se ještě znásobily, když si začal pohrávat s mou bradavkou.
Zasténal jsem a vypnul se k jeho ruce hrudí. Tím pádem jsem se zadečkem víc zabořil do jeho klína. Jeho vzrušení už bylo jasně patrné a já cítil, jak se mé nitro stahuje v touze potom, aby byl ve mně. Jeho druhá ruka na mém rozkroku byla tak příjemná a vzrušující, že jsem se nemohl nadechnout.
Otočil jsem se k němu čelem a oběma rukama mu zajel do vlasů. Do těch nádherný, hustých, dlouhých vlasů, které měl teď svázané v ohonu. Zatáhl jsem za gumičku a rozpustil je. Opustil jsem jeho ústa a přivoněl k nim. Tak nádherně voněly! Zabořil jsem do nich hlavu a jen vdechoval tu úžasnou vůni. Pak jsem vyplázl špičku jazyka a přejel mu jím po uchu.
Ach můj bože, chtěl jsem ho tak moc, že jsem měl pocit, že pokud ho nedostanu, shořím. V tuhle chvílí mě nezajímalo nic. Ani to, že mě tak příšerně štve, že mě donutil mu podlehnout, nebo že se bude pář... Zasekl jsem se a trochu od něj odstoupil. Bude se pářit s cizí ženskou, i když by měl být můj. Jenom můj!
A tyto myšlenky mě dokonale probraly. Já si ho nárokuju. Já si ho nárokuju! Téměř jsem od něj odskočil a věnoval mu zpola zmatený, zpola vyděšený pohled. Jak se to mohlo takhle zvrtnout?
Bez jakéhokoliv dalšího slova jsem se proměnil. Ucítil jsem, jak se látka mého oblečení páře, když se mé tělo mění a za chvilku jsem už před ním stál v celé své vlčí kráse. Celý bílý, jen s pronikavě modrýma, křišťálovýma očima. U nohou se mi povalovali cáry oblečení, překročil jsem je a bez sebemenšího ohlédnutí jsem vyrazil pryč. Prostě jsem utekl.
Dario:
Tiskl se na mě, vše přijímal tak vášnivě, že nebylo žádných pochyb o tom, že naše touhy jsou totožné. Když se ke mně otočil a stáhl mi gumičku z vlasů, byl jsem už tak vzrušený, že jsem zapomínal i dýchat. Má touha hrozila, že roztrhne kalhoty.
A pak najednou... Odstoupil a já viděl něco úžasného. Poprvé v životě jsem viděl bílého vlka. Ano mluvilo se o nich, ale byly jedineční, některé vlastnosti neměli stejné jako my obyčejní a některé měly zase navíc. Byl tak úžasný a nádherný, že jsem jen němě zíral. Pomalu mi docházelo, proč jsem ho nemohl zařadit. A ty jeho oči... Celý byl úchvatný! Ještě jsem si ho nestačil pořádně prohlédnout a byl pryč.
V první chvíli, jsem se za ním chtěl rozběhnout, ale pak jsem si to rozmyslel. Nebudu za ním běhat a nahánět ho, to se na alfu nehodí. Proto jsem došel zpět k autu a mířil domů.
Isaack:
Doběhl jsem domu a až tam si uvědomil, že jsem tašku se svými věcmi nechal na sedadle auta v jeho mustangu. A s nimi tam ležely i klíče od mého domu. S povzdechem jsem se proměnil zpět a zůstal stát nahý na zápraží. Super, takže jak se dostanu domu? Přemýšlel jsem.
Je přibližně něco kolem deseti večer, jsem nahý před svým domem a přímo křičím, že jsem divný. Povzdechl jsem si. Nezbylo mi nic jiného, než dveře vyrazit.
Vesel jsem, tedy spis vpadl do chodbičky. Z kuchyně jsem si přinesl židli a zajistil ji dveře. Zítra si budu muset zavolat opraváře a nějak se dostat ke svým věcem.
Unavený z celého dne jsem vystoupal schody do patra, vešel do ložnice a padl na postel. Dlaní jsem si přejel po zátylku a pak k ní přičichl. Stale jsem mohl cítit jeho vůni. Promnul jsem si svůj penis a zavřel oči. Jsem zoufalec.
Dario:
Měl jsem v plánu jed domů, ale když jsem seděl za volantem, vyjel jsem na dálnici, ani nevím kam a šlápl na plyn. Provoz byl minimální a já to svištěl, co to jen šlo. Snažil jsem se nemyslet na Isaacka, ale v autě bylo tolik jeho vůně, že to ani po dvou hodinách jízdy nebylo možné. Sjel jsem tedy z dálnice a vjel na opačný směr domů. Nyní už pomaleji jsem mířil domů. Byl jsem podrážděný, vzrušený a nedočkavý. Auto jsem zaparkoval v garáži a zamířil do ložnice.
Rozzuřeně jsem stáhl potřísněné prostěradlo z postele, div jsem ho nerozškubl. Čím víc jsem s tím povlečením manipuloval, tím víc se uvolňovala Isaackova vůně do okolí, až jsem jí byl zcela zahlcen. Když jsem se podíval na tu neopadávající vybouleninu v kalhotách, díky které se mi opravdu nepohodlně chodilo a cokoliv dělalo, nechal jsem špinavé povlečení na hromádce vedle postele, svlékl a pověsil si oblek na ramínko a nahý zamířil do sprchy. Musím se zchladit.