Dario:
Ani jeho souhlas mě již nenadchnul. Šel jsem pomalu domů a přemýšlel, co se to dnes vlastně všechno událo, když jsem málem přede dveřmi vrazil do Hanka - jednoho z mých strážců.
„Dobrý večer pane,“ sklonil hlavu na důkaz pokory.
„Copak se děje? Proč tu na mě čekáš?“
Neměl jsem vůbec náladu cokoliv rozebírat, ale na smečku jsem si čas udělat musel vždy.
„Víte pane, všimli jsme si Vašeho zájmu o toho samotáře a myslíme si, že není moudré se s ním spojit, natož ho pustit do smečky.“
Mluvil až lítostivě, věděl, že mě jeho vrtání se do mých věcí, jen rozlítí.
„Jak se můžeš opovážit znevážit moje rozhodnutí?! Já sám nejlépe vím, co je pro smečku nejlepší! A kdo je to my?“ vycenil jsem výstražně zuby a čekal na odpověď.
„Omlouvám se, ale máme strach, aby Váš zájem o něj neovlivnil pak Vaše povinnosti ve smečce. Já a Sára.“
Sára, byla jeho sestra, vůči které jsem měl onen závazek také. Byla hubatá a strkala nos, kam neměla.
„Vyřiď Sáře, že o to se bát nemusí, on se zatím nechce podřídit našim zvyklostem. A považuji tuto věc za uzavřenou! Dobrou noc!“ třískl jsem za sebou dveřmi a šel rovnou do postele. Své rozbouřené tělo jsem nechal trpět, dokud jsem neusnul, naštěstí to netrvalo ani minutu. Neměl jsem již na nic sílu. Potřeboval jsem spát.
Isaack:
Potom, co odešel, už jsem neměl sílu na nic a tak jsem se odebral rovnou do postele. Oblečení jsem prostě hodil na hromádku na zemi a padnul do peřin. Asi hodinku jsem se převaloval a pokoušel se usnout. Nešlo to, kvůli jednomu jedinému, přesto však velkému problému. Můj penis stal v pozoru jako voják na hradbách a odmítal si dát pohov. Moc tomu nepomáhala ani Dariova vůně, která vzlínala z mého oblečení, kde se zachytila.
Převalil jsem se na záda a zmučeně vzdechl. Nechtěl jsem to udělat. Nechtěl jsem se sám sebe dotknout, protože pak by to znamenalo, že jsem mu byť na jeden jediný okamžik podlehl, třebaže by o tom nevěděl. Ale takhle to dál nešlo.
Moje ruce zamířily pod slabou přikrývku, kterou jsem přes sebe měl přehozenou, odhodily ji a dotkly se mého tepajícího údu. Uchopil jsem se do dlaně a stiskl. Několikrát jsem se promnul a zasténal jsem. Začal jsem si představovat, jaké by to bylo, kdyby se mě dotýkal on. Jak jeho velké ruce putují po mém těle a dráždí mě. Jedna moje ruka zůstala třít penis, zatímco druhá se vydala po mém těle v souladu s mými představami.
Stiskl jsem si bradavku a z úst mi unikl hlasitý sten. Jaké by to bylo, kdyby ji vzal do úst, lehce, možná i hrubě, by mě do ní kousal a přitom ji sál?
Ruka, na mém penisu, se začala pohybovat rychleji. Úplně jsem stáhnul předkožku ze žaludu a po jeho hladké plosce přejel dlaní. Cítil jsem, jak jsem vlhký od prvotních kapek. Jaké by to bylo, kdyby to vlhko patřilo jeho ústům?
Ruku, kterou jsem si dráždil bradavky, jsem spustil na zem a nahmatal svoje tričko. Přitiskl jsem si ho k obličeji a zhluboka nasál Dariovu vůni, která na něm ulpěla.
Moje dírka se začala stahovat a ruka na penisu zrychlila pohyby. Tričko jsem nechal položené na svém obličeji, nadzvedl jsem se a volnou rukou sjel přes záda až ke svému zadečku. Prsty jsem nehmatal svírající se dírku a lehce na ni zatlačil. V ten moment jsem dosáhl vrcholu.
Krátce jsem vykřikl, prohnul se na posteli a projevy mého uspokojení mi dopadly na břicho a hruď. Chvilku jsem hlasitě oddechoval a byl rád, že má vlček konečně pokoj.
No, a teď abych se šel umýt.
Dario:
Netušil jsem, co mě asi po hodině spánku vzbudilo, ale když jsem nastražil uši, slyšel jsem to velmi jemné sténání a vzdychání. Kdybych nebyl tak utahaný, jistě by mě to vybičovalo k tomu stejnému jednání, jako Isaacka, ale já byl jako mrtvola. Nakonec jsem zaslechl jeho výkřik rozkoše a s tím opět usnul s úsměvem na rtech.
Ráno, tedy spíš odpoledne jsem se probudil vyspaný do růžova. Hned jsem si vybavil, kvůli čemu jsem měl tak dobrou náladu. Isaackovo noční vzdychání mi dávalo do ruky zbraň, kterou jsem hodlal proti němu dnes použít. Musím ho donutit se stát součástí našeho celku a tím, aby patřil mně. Podlehl mi, sice ne přímo mojí osobě, ale to se dnes napraví. Vím, co potřebuje a co chce. Byl na tom úplně stejně jako já.
Zbytek odpoledne jsem strávil tím, že jsem ještě urovnával věci po stěhování, strhával balící pásky a vybaloval poslední krabice s nádobím do kuchyně. Pamatoval jsem si, že včera se vracel kolem sedmé večer z práce, takže jsem tuto hodinu netrpělivě vyčkával. Kdyby ke mně neustále někdo nechodil (nejčastěji ženy), aby mi pomohl s úklidem a vařením, asi bych se také někde zavřel a představil si to pružné tělo pod sebou, jeho ústa v mém klíně. Ale nešlo to. Což Isaackovi moc nadějí nepřidávalo, protože čím blíž byla hodina jeho příchodu, tím víc jsem po něm toužil. Jestli dnes nebude souhlasit, byl bych snad schopen si ho vzít násilím? Ale vždyť by to násilí nebylo, když vím, že on po tom touží taky. Když jsem zaslechl klepání na dveře, byl jsem zrovna na konci úklidu, vše již bylo na svém místě.
Isaack:
Ráno jsem se potácel do hotelu jako zombie. Moc jsem toho v noci nenaspal, a tak jsem byl tak unavený, že jsem málem usínal. V půl sedmé jsem konečně skončil a vydal se domů. Vyhlídka na to, že místo spánku budu muset jít k němu, mě unavovala ještě víc.
Dobelhal jsem se domů někdy kolem sedmé. Dal jsem si něco malého k jídlu a osprchoval se, protože jsem byl po dalším parném dni zpocený a nepříjemně ulepený. Převlékl jsem se a kolem osmé hodiny vyrazil k němu.
Vešel jsem na jeho pozemek a zaklepal na dveře.
Dario:
Nasál jsem vzduch a věděl jsem, že je to on. Naskočila mi husí kůže a spokojený výraz v očích naznačoval, že jsem rád, že si pro něj nemusím přijít násilím. Ne, že by mě to s ním včera nevzrušovalo, ale já raději řeším věci klidnou cestou.
Otevřel jsem mu dveře a gestem mu naznačil, ať jde dál. Když jsem viděl, jaké měl kruhy pod očima, bylo mi jasné, že se určitě nevyspal tak dobře jako já, když mi opět blesklo hlavou, co ho okradlo o spánek. Má to dnes chlapec spočítané... Můj úsměv se ještě prohloubil.
„Pojď dál. Jsem moc rád, že si pro tebe nemusím. Nevypadáš, že by ses moc vyspal.“
Isaack:
Uslyšel jsem kroky a chvilku na to se dveře otevřely. Dario naproti mě stál a usmíval se jako kocour, který slíznul smetanu. Měl bych dodat, že na kočku měl až moc velké zuby a o hodně víc psích rysů. A taky mnohem lépe voněl.
Po jeho otázce jsem po něm seknul pohledem.
„A čí je to asi vina,“ zamručel jsem a vešel dovnitř.
Rozhlédl jsem se. Bylo tu čisto a uklizeno, přesto zde však byly stále vidět známky po nedávném stěhování. Zůstal jsem stát v prostorné chodbě a čekal, kam mě zavede. Rozhodně to tu měl větší, než já. No, konec konců... alfa vlci si většinou pořizovali velké domy se spoustou pokojů, aby mohli případně ubytovat smečku.
Tak nějak mi bylo celkem jasné, s čím se zase vytasí. A bohužel, já si nebyl jistý, jestli se dokážu ubránit.
Dario:
Zavedl jsem ho do obýváku, kde byla obrovská sedačka a pohodlná křesla, vše v kůži a přírodním stylu. Miloval jsem dřevo a kameny. Sedl jsem si do svého oblíbeného křesla tak, aby se nebál, že se na něj hned vrhnu.
A čí je to asi vina? Tahle zamručená otázka mě potěšila. Už je to dlouho, kdy kvůli mně nemohl někdo spát... a naposledy to bylo spíš v negativním slova smyslu.
Byl jsem zvědavý, jak zareaguje, když mu povím, že o tom vím, ale ještě nebyl ten správný čas...
„Takže si přemýšlel? Máš teda nějaké návrhy či požadavky ohledně přijetí?“
Jeho přítomnost mě neustále uchvacovala a jen samotná jeho vůně mi zatemňovala mysl. Jen jsem si neustále opakoval: Vydrž! Ještě chvíli vydrž! Ale přestával jsem být trpělivý.
Isaack:
Zavedl mě do velmi pěkně zařízeného obýváku a posadil se do křesla. Super! A to mám jako celou dobu stát? Díky za nabídnutí posezení! Prskl jsem v duchu, ale nakonec jsem se na to stejně vykašlal. Drzý už jsem byl dost, víc už to asi nepůjde. Bez vyzvání jsem se posadil na sedačku a podíval se na něj.
„Co mám za požadavky? Nechci, aby si kontroloval, s jakým jsem partnerem. Když to bude člověk, nemusíš se bát, nic mu neřeknu. Znám pravidla. Když to bude vlkodlak... Zkrátka, nebudu za tebou chodit a ptát se tě, jestli můžu být s tím, či oním. A taky si mě nebudeš moci nárokovat. Já sex k udržení kontroly nepotřebuji. Ty si můžeš najít spoustu jiných.“
Řekl jsem své požadavky. S ostatními jsem se dokázal srovnat. Nebudu je dodržovat do puntíku, to ať ode mě nečeká, ale nebudu se jim protivit.
Dario:
Překvapilo mě, že i když je tak drzý, vypadal nerozhodně, jako by nevěděl, zda se může posadit. No, je plný protikladů. To už jsem zjistil. Jeho požadavky byly stále stejné a mě už to unavovalo, myslel jsem, že chápe, že výběr partnera, je pro tak malou smečku důležitý, pro její přežití a další rozmnožení.
Rozuměl jsem jeho obavě ohledně mého nárokování, ale já věděl, že i když se tomu slovy brání, touží po tom. Snažil jsem se uklidnit a mluvit věcně.
„Je jasné, že pokud si byl tak dlouho sám, jsi zvyklý na svoji volnost ve výběru partnera. Mým úkolem ale je, abych dohlížel nad správným přežitím smečky a to i za předpokladu, že zamítnu zvoleného partnera. Myslím na budoucnost, nejde o omezování, jde o volbu toho správného. A pokud jde o tu druhou věc, nebudu si tě nárokovat, myslím si, že přijdeš za mnou ty sám...“
Opravdu jsem byl velmi rád, jak klidně jsem vše pronášel, stálo mě to hodně trpělivosti a té já měl vždy dostatek, ale jen v některých okamžicích. S ním se o nějaké trpělivosti nedalo ani uvažovat.
Isaack:
„Moment. Správné přežití smečky? Nevím, jak si to mám vykládat. To jako chceš, abychom se rozmnožovali? Chlape, nevim, jestli si si toho všimnul, ale já jsem na kluky! Nejsem bisexuál, ani nic jinýho. Jsem čistokrevenej gay! Pokud se po mě budeš chtít rozmnožování, tak to promiň, ale holky se nedotknu ani násadou smetáku!“ rozhodil jsem rukama. „Teda, jasně, že se možná pletu, ale vážně mi to tak zní,“ pokrčil jsem rameny.
Když řekl, že si mě nárokovat nebude, úlevně jsem vydechl. No, ale pak pokračoval a já se trochu naježil.
„Tak to se teda pleteš! Nepřišel bych za tebou ani, kdyby si byl poslední chlap na planetě zemi!“
Lhal jsem sám sobě. Přišel bych. Jasně, že bych přišel. Vždyť takový kus samce se nevidí často a navíc tak nádherně voněl! Znovu jsem pocítil, jak ve mně narůstá vzrušení. Fakt bylo, že celý jeho pokoj byl prosycen jeho vůní. Ovšem, byly tu i jiné. Pachy vlkodlaků, žen a mužů, nejspíš z jeho smečky, ale jeho převládal. A byl všude.
Bylo to, jako koupat se v teplé, husté, voňavé pěně, která vše obklopovala a nedovolovala mozku rozumně fungovat.
Dario:
„Po tobě se asi žádné rozmnožování chtít nebude, protože by ostatní ze smečky stejně nesouhlasili,“ usmál jsem se nad tou představou Isaacka se Sárou. Ti by se sežrali.
Pak mi ale usměv ztuhl na rtech. Urazil mě tím, co o mě říkal. Bylo jasné, že lže a já mu to hodlal dokázat. Vstal jsem pomalu z křesla a mířil k němu. Ruce jsem dal na sedačku podél jeho hlavy, aby mi nemohl uniknout. Nohou jsem zaklekl mezi jeho a sklonil se k jeho uchu. „Lžeš! A já to vím jistě, že tohle není pravda!“
Vypouštěl jsem ze sebe intenzivně svůj pach, musela se mu z toho točit hlava, jak moc jsem ho jím zahlcoval. „Slyšel jsem tě.“
Zašeptal jsem, a když jsem domluvil, jazykem jsem mu přejel po oušku.
Isaack:
Úlevně jsem vydechl, když mi řekl, že se po mně rozmnožování chtít nebude. Chtěl jsem se zeptat, proč by ostatní členové smečky nesouhlasili, ale to už pokračoval.
Odhalil mou lež. Což nebylo zas tak velkým překvapením vzhledem k tomu, jak jsem na něj reagoval včera a jak reaguji teď.
Když se ke mně přibližoval, zády jsem se víc a víc bořil do sedačky, jako bych se snažil uniknout. Nebylo kam. Rukama, kterýma se opřel po obou stranách mé hlavy, mi znemožnil úprk, a tak jsem na něj mohl jen bezmocně hledět a vdechovat jeho čím dál silnější vůni. Panebože byla tak... tak vzrušující, plná touhy. Vábivá, slibující rozkoš, kterou jsem ještě nezažil. A pak tu byly jeho oči, které upřeně hleděly do mých. Plné chtíče a odhodlání. Z této blízkosti jsem si konečně všimnul, co se mi na nich nezdálo. Byly dvoubarevné. Jedno oko měl černé jako uhel a druhé tmavě hnědé, jako hořká čokoláda. Bylo jen o pár odstínů světlejší, proto si ho nikdo hned nedokázal všimnout.
Nemohl jsem se pohnout, jen na něj zírat. Začal jsem trhaně dýchat a do vzduchu se začala uvolňovat vůně mého vzrušení, která se začala mísit s jeho.
A pak řekl, že mě slyšel. Celé mé tělo ztuhlo a následně se zachvělo. To když se horkým, vlhkým jazykem dotkl mého ucha.
Prudce jsem vydechl a moje ruka vystřelila k jeho hrudi, o kterou se zapřela. Pokusil jsem se ho odtlačit, abych mu viděl do obličeje. Už nemělo cenu se bránit. Slyšel mě a i teď musel zřetelně cítit, že ho chci. Zhluboka jsem nasál jeho vůni a vydal tiché zasténání.
Dario:
Mírně jsem se od něj odtáhl, když mi zatlačil na hruď. Čekal jsem jeho vehementní obranu, nebo i útok či úprk, ale on se mi poddal. Z jeho pohledu, zasténání i řeči těla to bylo patrné. Přiznal to, co už stejně bylo před tím zcela zřejmé. Nemohl jsem si odpustit ještě poslední slova: „Žádná obrana? Překvapuješ mě. Ale jsem rád, protože už to nejde zastavit.“
Můj vzrušený hlas tiše zaduněl místností. Chytil jsem jeho bradu mezi dva prsty a pozvedl ji ke mně tak, aby naše obličeje byly od sebe jen pár milimetrů. Aby se naše přerývavé dechy mísily a pohledy vpíjely do sebe. Tak moc jsem po něm toužil! Moje tělo se chvělo nedočkavostí a chtíčem, byl jsem rozpálený do běla a už nic mě nemohlo zastavit. Jen jsem mu zašeptal u úst. „Ukaž mi, jak moc mě chceš...“