Isaack:
Slastně jsem zasténal, když jsem v sobě ucítil jeho prsty. Musel jsem se uchechtnout, když se mě zeptal, protože jsem na to měl jen jedinou odpověď: „Pokud mě donutíš...“
Zasmál jsem se. A ejhle, jsem zase zpátky!
Zadečkem jsem trochu přirazil k jeho ruce. Toužil jsem, aby byl hluboko ve mně. Mnohem, mnohem hlouběji, než je teď. Aby do mě tvrdě zajížděl, znovu a znovu. Aby v sobě cítil jeho tvrdost. Nitro se mi stáhlo očekáváním.
„Dario, pokud do mě teď hned vstoupíš, nebude to trvat tak dlouho a tvý jméno bude znát celá čtvrť,“ sdělil jsem zadýchaně.
Dario:
Chtěl mě zase potrápit, že mi řekne, abych ho přinutil, ale já už ho nutit nechci. Přirazil se na mé prsty, a když mi oznámil, jak moc by křičel mé jméno, neodolal jsem. Párkrát jsem mu přejel ještě po prostatě, víc roztáhl jeho nohy do stran a pěkně se proti němu vzepjal. Na jeden příraz ho vyplnil až po kořen. Celý jsem se chvěl vzrušením, když jsem mu říkal: „Křič! Izzy jen křič, rozkoší, kterou ti dám! Chci tě slyšet!“
Mé pohyby byly prudké a vyplňující jeho otvor až po okraj. Čekal jsem jako vyhladovělý po jeho důkazech prožívané rozkoše.
Isaack:
Vykřikl jsem, když do mě na jeden příraz vstoupil. Zaryl jsem mu nehty do zad a táhl společně s tím, jak jsem rozkoší zakláněl hlavu dozadu. Cenil jsem zuby a z mých úst vycházely jisté přiškrcené zvuky. Bylo to něco mezi sténání a kňučením.
Nohy jsem zapřel o matraci a zvedl pánev, takž se můj úd třel o jeho břicho. Přesně takové jsem to chtěl, přesně takové jsem to potřeboval. Stiskl jsem mu paži, nahoře na bicepsu a z úst se mi vydralo jeho jméno. A pak znovu a znovu. Každý výkřik byl o něco hlasitější než ten druhý a rozléhaly se po ztmavlém pokoji.
„Dario!“ zachrčel jsem a přitáhl si ho k polibku. Tření uvnitř mě téměř pálilo a já cítil, že za chvilinku se udělám. Částečky rozkoše proudily celým mým tělem a kroutily mi prsty u nohou.
Dario:
Křičel a mě už dělilo tak málo od orgasmu. Když si mě přitáhl pro polibky, uvolnilo to celé mé tělo a já plnil dychtivě jeho zadeček svým semenem. Také jsem ze svých úst vypustil jeho jméno. Trochu jsem se nadzvedl, stále bezděčně přirážel a jednou rukou pomáhal k jeho uspokojení. „Předveď se, ukaž mi to!" vyzýval jsem ho.
Isaack:
Otřásl jsem se vlnou vzrušení, která mnou projela. V nenadálém popudu jsem se zvedl a zakousl se mu do ramena. Zaryl jsem mu nehty do zad, propnul nohy a pak už jsem jen cítil, jak propouštím důkaz svého uspokojení. Ještě chvilku jsem se třásl, než jsem byl schopný pustit se zuby jeho kůže a vyčerpaně padnout na postel.
„Bože!“ zasténal jsem mezi rychlými nádechy a výdechy. „Nikdy se tě nenabažím.“ Usmál jsem se a natáhl ruku, abych ho pohladil po zarudlé, zpocené tváři. Pak jsem rukou sjel na levou stranu jeho hrudi.
„Co dělá rána?“
Dario:
Jeho nádherné uspokojení bylo v mé ruce. Kapesníčkem na nočním stolku jsem utřel jeho veškerou nadílku, a když jsem si lehal vedle něj, abych si hlavu podepřel a mohl se jím kochat, sjel jsem pohledem na své zranění, už se ztrácelo. Nyní už mělo tak pět centimetrů v průměru a mé bolesti byly pryč. „Léčíš výborně, už si mě skoro celého spravil. Ani já se tě nemůžu nabažit.“
Jezdil jsem mu rukou po hrudníku a trochu zapřemýšlel.
„Měli bychom jít na chvíli spát.“
Isaack:
Usmál jsem se a přitulil se k němu. „To bychom měli,“ zamručel jsem, zatímco jsem mu nos, jak jsem s oblibou dělával, zavrtal do krční jamky a nasál jeho vůni. Objal jsem ho rukou kolem boku a natiskl se na něj.
„Hrozně pěkně voníš a hřeješ,“ zabrumlal jsem s už zavřenýma očima.
"Co se teď bude dít dál? Nemůžu ti dát děti. A řeknu ti rovnou, že pokud se vyspíš s někým jiným než se mnou, vyškrábu ti oči.“
Zafuněl jsem a lehce ho štípl zuby do kůže.
Dario:
„Nemysli si, ty pro mě voníš úplně neodolatelně. Co bude dál? Pokud budeš chtít, můžeš se stát oficiálně mým partnerem. Vím, že děti mít nebudeme, ale aspoň si užijeme víc sami sebe. Pokud bys ty podvedl mě, zabil bych ho a tebe pak trápil.“
Mírně jsem vycenil zuby při té odporné představě. Tiskl se ke mně a já se cítil úplný, pocit, jako bych byl doma a ten pocit mám pouze s ním. Hladil jsem ho ve vlasech a po tváři, shlížel k němu a občas ho políbil kdekoliv mě zrovna napadlo: krk, ústa, rameno, vlasy, čelo...
Isaack:
Usmál jsem se. „Nápodobně. Roztrhal bych ho na malinkaté kousíčky a tebe bych pak někam přivázal.
Jazykem jsem mu objel linii kousance, který jsem mu udělal a řekl: „Můj. Jsi jenom můj tak na to nikdy nezapomeň.“
Spokojeně jsem se zavrtěl a zamumlal: „Dobrou.“
Pak už si pamatuji jen jeho teplo, tlukot je srdce, jeho dech a jeho vůni. Usnul jsem obklopen tím vším.
Dario:
Myšlenka, že by mě Izzy někam přivázal, mi vykouzlila ospalý úsměv na rtech. Jeho majetnickost vůči mně, mě těšila, vyžadoval jsem to stejné, tak proč by on nemohl?
„Nikdy na to nezapomenu, neboj se...“ ospale jsem šeptal. Pak už, si pamatuju jen barvu Izzyho vlasů a to, že jsem absolutně tvrdě usnul.
Isaack:
Ráno bylo jedno z nejlepších, jaké jsem kdy zažil. Probudil jsem se přitulený k Dariovu teplému tělu, obklopený jeho vůní a v objetí jeho paží.
Spokojeně jsem zavrněl a ještě víc se zachumlal do toho teplíčka, které bylo všude kolem mě. Bohužel, močový měchýř ani žaludek nesouhlasili s nápadem si ještě tak pět minut poležet a já musel z postele.
Políbil jsem Daria a na rty, zašeptal mu přání dobrého rána, vymanil se z jeho náruče a odporoučel se na záchod. Pak jsem se pokusil najít svoje džíny, ale neuspěl jsem. Vrátil jsem se tedy do jeho pokoje a prohledal mu šatník, ze kterého jsem si nakonec půjčil jedny trenýrky a volné tričko. Nejsem žádný drobeček, ale přesto bych se do toho kousku oblečení vešel ještě jednou. Trenky byly naštěstí elastické. Přitáhl jsem se lem jeho trička k obličeji a nasál jeho pach. Vonělo jako on.
„Jdu udělat snídani, co si dáš?“ zastavil jsem se u postele a s úsměvem na něj shlížel.
Dario:
Začal jsem se probouzet, když se to teplé tělo ode mě odpoutalo a zmizelo, v polospánku jsem slyšel, jak se mi Izzy hrabe v šatníku a cosi hledá. Pomalu a neochotně jsem se protáhl jako kočka a když jsem otevřel oči a uviděl, jak čichá k mému tričku, musel jsem se zeptat: „Co to děláš? Jestli chceš někoho po ránu očuchávat, tak já jsem tady.“
Nakonec došel k posteli a usmál se na mě, to už jsem to nevydržel a se šťastným úsměvem jsem ho stáhl zpět do svého náručí do postele. Zasunul jsem si ho pod peřinu hezky zadečkem do svého tvrdého klína. Ruce jsem mu držel zkřížené vepředu, aby se mi tak lehce nevymanil a ještě jsem přes něj hodil nohu. Zakroužil jsem boky a můj jazyk přejel po jeho tepně na krku.
„Dobré ránko ty moje ranní ptáče.“ Objížděl jsem jeho ouško jazykem a šeptal: „Dám si na snídani tebe.“
Isaack:
Zasmál jsem se, když mě stáhnul na postel. „Nic takového! Na to, že tě naše milování uzdravuje, se nemůžeš vymlouvat navždy, hlady bys pošel taky a já nehodlám spát s kostrou. Takže, co jiného kromě mě, by sis dal?“
Pokusil jsem se vymanit z jeho sevření, ale nepodařilo se mi to.
„No tak, Dario, včera to stačilo. Musíš něco jíst a já taky,“ dodal jsem. Natočil jsem hlavu a vtiskl mu polibek na bradu. „Až budeš mít čas, tak se ohol. Škrábeš,“ usmál jsem se.
Dario:
„A kdo tady kvůli komu umíral? To si nezasloužím ani malé pohlazeníčko?“
Na nic jsem nečekal, otočil jsem ho na záda, abych se mohl vpíjet do jeho nebeských očí. Klínem jsem se otíral o jeho rozkrok a mé ruce okolo hlavy mu žádný prostor nedávaly. Ukázal jsem na své srdce, kde jsem již žádnou ránu neměl, jen malé znamínko, doufal jsem, že ho to obměkčí.
„Dívej se, ještě nejsem zcela zdravý, potřebuju ještě jedno malé milování, abych se úplně uzdravil. A jak by to vůbec vypadalo, kdyby můj partner hned od začátku odmítal plnit své povinnosti.“
Mezi tím má ruka vyhrnovala moje tričko a já palcem přejížděl přes jeho již tvrdou bradavku.
„Hned jak vstanu, tak se oholím.“ Pak už jsem se rošťácky usmál a zamířil rukou do svých kalhot, které mu byly vetší a tak jsem měl ke všemu skvělý přístup.
Isaack:
„Tak za prvé zlato, kdyby si mi to řekl dřív, nemuselo k něčemu takovému vůbec dojít, kdyby ses nenechal osahávat někým jiným, taky ne, tak mě tady přestaň obviňovat!“ zašklebil jsem se na něj, když mě obrátil na záda.
Podíval jsem se na jeho zranění a zavrtěl hlavou. „Ne, nejdřív jídlo a až potom sex. Navíc se musím napít. Úplně si mě vyšťavil.“ Zasmál jsem se a chytil ruku, kterou mi zajížděl do kalhot.
„Dario, opravdu mě pusť, jinak až do zítra nic nebude.“
Dario:
Poraženecky jsem si vzdych. Sklonil jsem hlavou s pohledem zbitého štěněte. Skulil jsem se z něj a lehl si na záda. Jen jsem nešťastně zakňučel. „A co mám teda dělat s tímhle?“
Ukázal jsem na zcela tvrdé mužství, které se tak bolestivě pnulo a prosilo o dotek, že jsem měl pocit, že si asi budu muset pomoct sám. Snažil jsem se upoutat jeho pozornost alespoň tím, že jsem sjel rukou na něj a pomalu si párkrát stáhl kůžičku ze špičky.
Isaack:
Zasmál jsem se a přetočil se na bok. Pohladil jsem ho po hrudi. „Ale prosím tě, to zvládneš, seš už přece velkej kluk. Navíc,“ rukou jsem sjel až ke kořeni jeho penisu, naklonil se k jeho uchu a zašeptal, „máš pravou ruku, zkus ji použít.“
S tím jsem vyskočil z postele a doběhl až ke dveřím jeho pokoje, kde jsem se zastavil a ještě se na něj otočil.
„Ke snídani budou vajíčka, slanina a párky. Na stížnosti je pozdě.“ Otočil jsem se a zamířil do kuchyně.
Dario:
On mi pravě řekl, že si to mám udělat sám? Kdyby nebyl tak zatraceně rychlej, neměl by šanci uniknout. Ale můj smutný pohled padl na nedočkavého kamaráda a raději jsem se rozhodl dát studenou sprchu.
Ve sprše má ztuhlost povolila a já konečně mohl chodit bezbolestně, ale Izzy to má u mě spočítané, to bylo už teď jasné! Nahý jsem si stoupl před umyvadlo se zrcadlem a začal se klidně holit. Pak následovalo vyčištění zubů, učesání vlasů a sepnutí do sexy drdolu na vrcholu hlavy. Ze skříně jsem si vzal pohodlné šedé volné tepláky a černý upnutý nátělník. Mířil jsem do kuchyně za tím mým partnerem. Blesklo mi hlavou, že jsem si na to oslovení, tak úplně ještě nezvykl, ale hrozně se mi líbilo a tak jsem s úsměvem na rtech dorazil do jídelny.
Isaack:
Se spokojeným úsměvem na rtech jsem zrovna opékal slaninu, když jsem uslyšel zabouchání na dveře. Vůbec mě nenapadlo, jak se ten někdo dostal přes branku a šel jsem mu otevřít. Už když jsem stál před těmi dveřmi, připadalo mi, jako bych cítil něco povědomého. A když jsem otevřel, krve by se ve mně nedořezal.
„Ahoj Izzy.“
Pozdravil mě svalnatý brunet, asi o hlavu vyšší než já.
Zalapal jsem po dechu. „Jackobe, co tu sakra...“
Větu jsem nedokončil, protože do mě pustil několik voltů. Projela mnou bolest a naprosto ochromený jsem padl k zemi. Jackob schoval paralyzér, sklonil se a hodil si mě přes rameno jako pytel.
„Promiň Izzy, ale potřebujeme tě.“ S tím zamířil k černé dodávce a nastoupil. Auto se rozjelo a já bezmocně zíral na otevřené dveře do Dariova domu, dokud mi nezmizely zastíněné dveřmi auta.
Jediné, na co jsem byl schopen myslet, bylo to, že beze mě umře.