Isaack:
Prudce jsem vydechl, když jsem ucítil jeho ruku na svém mužství. Z úst mi vylétl sten a znovu jsem mu olízl rty. Bože jak já chtěl, aby si mě vzal! Tedy vzhledem k jeho fyzické kondici bych na něm spíš musel pořádně rajtovat, abych se uspokojil, ale zkrátka jsem ho chtěl mít v sobě.
A pak se mě zeptal. Zasekl jsem se a malinko se oddálil, dívajíc se mu do očí. Nejdřív jsem nevěděl, co mám říct. Jestli mám jít s pravdou ven, nebo zatloukat a zatloukat.
Ale co, tenhle člověk beze mě umře, takže nač zapírat.
Spokojeně jsem se usmál, naklonil se k jeho uchu a zašeptal jediné slůvko: „Ano.“
I kdyby se mnou on měl být jen proto, aby neumřel, stejně ho budu milovat. Budu trpět, ale milovat ho nepřestanu. Tak ať to ví.
Dario:
Nejprve se asi rozmýšlel, co mi odpoví a já už se děsil a chtěl se od něj odtáhnout. Ale když se ke mně naklonil a zašeptal mi to jediné slůvko, které jsem chtěl tak moc slyšet, tak si spadl balvan ze srdce. Usmál jsem se. „Jsem rád, že v tom nejsem sám.“
Poznamenal jsem a znovu se sklonil pro polibek. Přejížděl jsem přes jeho naběhlý a vzrušený penis a divoce bušící srdce mi mínilo vyskočit z hrudi. „Izzy, chci tě. Prosím dotýkej se mě a uzdrav mě, ať si tě můžu vzít.“
Prosil jsem, poprvé v životě jsem někoho o něco prosil. Ale on byl můj partner a já už nedokázal čekat.
Isaack:
Než jsem stačil zareagovat na jeho slova, už mě líbal. Ten chtíč, s jakým mě vybízel, abych se ho dotýkal, ve mě vzbuzoval obrovskou vášeň, přesto jsem ho ale chytl za zápěstí a zastavil ho. Rychle trochu jsem se oddálil a zadíval jsem se mu do očí.
Byla to pravda? To, co jsem teď slyšel?
„Ty, miluješ mě?“ vyslovil jsem otázku, zatímco jsem v jeho očích hledal sebemenší náznak pochybností, či odmítnutí. Měli jsme, museli jsme a byli předurčeni k tomu být spolu, to ale neznamenalo, že mě musí milovat. Nebo já jeho. Ale já jsem své už řekl a teď byl na řadě on. To, co řekl před chvilkou, mi ani v nejmenším nestačilo. Zkrátka jsem to potřeboval slyšet.
Dario:
Ty dvě slova jsem ještě nebyl zcela připraven říct. Ne, ještě ne. Ale řeknu to jinými slovy. „Když jsem umíral, myslel jsem na tebe a věděl jsem, že ty pro mě znamenáš víc než můj život. Ten by bez tebe neměl smysl.“
Nedokázal jsem se mu dívat zpříma do očí, protože něco tak důležitého jsem říkal poprvé v životě. Toužil jsem po jeho blízkosti a dotecích, ale on chtěl stále mluvit. Už jsem neměl ani sílu si ho přitáhnout k sobě, pořád jsem byl vyčerpaný a ten jeden polibek nebyla dostatečná léčba. Seděl jsem tedy a čekal.
Isaack:
Neřekl to. I přesto, že mi řekl, že beze mě by jeho život neměl smysl, což bylo skoro stejné jako vyznání lásky, nevyslovil ta dvě slova, po kterých jsem tak moc toužil.
Povzdechl jsem si a usmál se. Počkám si. Na něj počkám vždycky.
Znovu jsem se k němu naklonil a něžně ho políbil. Vnikl jsem mu jazykem do úst a mazlil se s tím jeho. Vše jsem dělal lehce, něžně, jemně. Tak jsme se snad ještě nikdy nelíbali. Vždy jsme byli rychlí, vášniví, draví. Nikde jsme se moc nemazlili.
Přesunul jsem se víc k jeho tělu, obmotal mu ruce kolem krku a začal ho jemně masírovat ve vlasech.
Dario:
Svou něžností mě přiváděl k šílenství. Toužil jsem ho pořádně obejmout, divoce ho líbat a dotýkat se každého kousku jeho nádherného těla, ukázat mu, jak moc mi chyběl a jak pro mě ta doba odloučení byla nesnesitelně dlouhá. Ale nechával jsem to všechno na něm. Mezi polibky jsem jen roztouženě zasténal: „Prosím... Svlékni se a pojď blíž.“
Isaack:
Usmál jsem se. Tak nedočkavý!
Odtáhl jsem se, abych si mohl přetáhnout tričko přes hlavu. Pak jsem mu zapřel dlaně o hruď a pomalu ho zatlačil do polštářů. Prohloubil jsem náš polibek a přejel mu jazykem po zubech. Svým nahým tělem jsem se na něj tiskl a pocit, který jsem měl, když se o sebe naše horká kůže otírala, bych nevyměnil za nic na světě. Rukou jsem sjel k jeho údu a stiskl ho v dlani. Začal jsem ho zpracovávat. Jemně jsem stáhnul tenkou kůžičku z jeho žaludu a udělal několik pohybů nahoru a dolů po celé jeho délce. Polibky jsem se mu přesunul na krk a tvrdě se zakousl do krkavice. Chtěl jsem si ho označit, nějakým, jakýmkoli způsobem a teď jsem i mohl, takže proč ne.
Dario:
Líbal mě a zatlačil do polštářů. Když odhalil svou nádhernou hruď, chtěl jsem se mu k těm rozzlobený pahorkům přisát, ale on mě nenechal. Líbal mě a přejížděl po zubech jazykem. Pak se vrhl na můj krk, když jeho ruka zabloudila tam, kde se to hlásilo k životu velmi urputně. Tak dlouho jsem byl sám, tak dlouho jsem trpěl bez jeho doteků a přítomnosti. Čekal jsem jen na něj a mé mužství bylo nedočkavé, nechtěl jsem to nějakým způsobem předčasně skončit, ale vjemy z jeho doteků se mi šířily tělem a já cítil, jak se to horko postupně dostává do každého póru na mé kůži. Zabořil jsem hlavu do polštáře a zasténal. „Izzy, přestaň, nebo to skončí moc brzy!“
Isaack:
Zasmál jsem se, zesílil stisk a zrychlil. „To je v pohodě, potřebuješ to.“
Olízl jsem mu bradu a rty vyhledal jeho ústa. Zanořil jsem do nich svůj jazyk a volnou ruku mu položil na tvář. Jeho strniště mě škrábalo, ale to mě ještě více ujišťovalo v tom, že je tady. Živý a víceméně v pořádku.
„Dario,“ zachrčel jsem. „Udělej se!“
Dario:
Bože, co mi to dělal, chtěl jsem si ho užít, chtěl jsem.... potřeboval jsem.... Má mysl byla zastřená a vnímala jen jeho dotyky a polibky, kterými mě ujišťoval o tom, že je tu se mnou, že se pro mě vrátil a že jeho city jsou stejné jako ty mé. Cítil jsem horko a prsty na nohou se mi kroutili tak, že jsem ani netušil, že je to možné. Představa, jak si ho opět beru, činím ho svým, mi zatemňovala mysl. A pak... pak mi řekl, abych se udělal a já mu vyhověl. Prohnul jsem se proti jeho ruce a mé tělo zachvátila nádherná křeč. „Izzy... Izzy!“ křičel jsem do prostoru a do jeho ruky a na mém těle ulpívalo mé sémě.
Isaack:
Cítil jsem, jak mi ruku plní mokré teplo a zatímco se zmítal v orgasmické křeči, přitiskl jsem se k němu a pevně ho objal. Naposled jsem několikrát přejel po jeho penisu, trochu stiskl a propustil ho ze svého sevření. Zvedl jsem hlavu a s úsměvem se na něj podíval. Byl nádherný.
Potřísněnou rukou jsem zvedl k obličeji a podíval se na bílé, rosolovité kapky, které na ní ulpěly. Natáhl jsem jejich vůni a několik olízl. Pak jsem se na něj zakřenil.
„Chutnáš dobře.“
Ještě jednou jsem ho políbil a vstal.
„Musím si jít umýt ruku a přinesu ti něco na utření.“ Usmál jsem se a odešel do koupelny. Za chvilku jsem se vrátil umytá a s balíčkem kapesníků, který jsem mu podal.
„Zvládneš to sám, nebo tě mám utřít?“ usmál jsem se.
Dario:
Pomalu jsem se vzpamatovával, když mě ochutnal. Málem jsem sebou škubl, jak mi to zrychlilo opět dech. Pak mi dal pusu a řekl, že se musí jít umýt a donesl mi kapesníčky. Jelikož jsem ležel na trávě a mé nohy byly špinavé z toho přemisťování, zkusil jsem si sednout na kraj postele, jestli už mám tolik síly, abych se sám udržel na nahou.
„Chtěl bych se jít osprchovat.“ Zkoušel jsem to, ale má síla ještě nebyla dostatečná, po pár neúspěšných pokusech, jsem se zamračil a obrátil pohled na Izzyho.
„Mohl bys mi pomoct?“
Isaack:
Přešel jsem k němu a pomohl mu vstát. Podepřel jsem ho v podpaží a vyrazil ke koupelně. Tam jsem ho opřel o pračku a rychle prohledal pokoje, abych našel něco, na čem by mohl sedět. Nakonec nám posloužila plastová stolička, kterou jsem našel v nějakém haraburdí, které měl v jednom z pokojů a dal ji do sprchy. Posadil jsem ho na ni a pustil teplou vodu, kterou jsem nastavil tak, aby pro něj byla příjemná. Svlékl jsem si džíny a jen v trenkách si před něj klekl. Nejdřív jsem ho namočil a pak se vzal do ruky šampón. Nalil jsem si jeho obsah do dlaně, když v tom jsem se zarazil.
„Chceš se namydlit sám?“ zeptal jsem se ho a nabídl mu lahvičku.
Dario:
Odvedl mě do sprchy a posadil na stoličku, tak jsem se těšil, že si užiju jeho doteků na svém těle, když mě bude opečovávat, ale on si nechal trenýrky a ještě se mě zeptal, jestli se chci namydlit sám. Zamračil jsem se. On opravdu nechce, abych se uzdravil? Podíval jsem se na svou hruď a zjistil, že se ta ošklivá rána o malý kus zacelila, ale to bylo nic oproti tomu, co mi ještě na hrudi zůstávalo. Chmátl jsem neochotně po lahvičce a trochu naštvaně se začal mydlit. Nebudu se prosit, nechci přece, aby dělal něco proti své vůli, ale jestli to chce udělat, tak ať se neptá, oprsklý je na to přece dost.
Napadlo mě v zápětí, že se mu asi musí příčit dotýkat se takhle hnusné rány a mého těla. Nevypadalo to nijak hezky. S tímhle tempem to bude trvat měsíce, než se vůbec dám pořádně do pořádku. Ale aspoň se o mě bude starat, nebo doufám...
Isaack:
Ztuhl jsem a nechápavě pootevřel pusu. Jestli se mi hnusí. Pane bože, proč by měl?
Zavrtěl jsem hlavou a přisunul se ještě o kousek blíž. „Ne, nehnusíš se mi. Dario, Ježíši Kriste, proč bys měl? Vždyť,“ položil jsem ruku na ránu, v místě, kde mu bušilo srdce, „to jsem ti způsobil já a není to nic ošklivého. Dario, i kdyby si byl celý pomlácený a zjizvený, popálený, mě by ses nehnusil.“
Dario:
„Tak proč se mě nechceš dotýkat? Já se jinak nevyléčím, myslíš si snad, že jsou mi tvé doteky nepříjemné? Ne! Já po nich toužím!“ nechal jsem slova doznít a pak už jen šeptem dodal. „Nebudu tě už prosit.“
Isaack:
„Nikdo nechce, aby si mě prosil!“ zavrčel jsem a objal ho. Přitiskl jsem se hrudí na jeho pevné, mokré, kluzké tělo a odhrnul mu z čela mokré vlasy.
„Samozřejmě, že se ti chci dotýkat, ale jsi vlk a navíc alfa! Vy dominantní přece nesnášíte, když jste slabí, bezmocní. Nechtěl jsem, aby sis myslel, že tě považuju za tak slabého, že se nedokážeš ani umýt!“ vysvětlil jsem mu své chování a políbil ho na sevřené rty.
Nakonec jsem vzal do ruky šampon, nalil si trochu do ruky a přesunul se za něj.
„Umyju ti záda.“
Dario:
Konečně jsem pochopil, proč se tak choval.
„Ano, jsem alfa, ale ty jsi můj partner, teď už se k sobě budeme chovat jinak, a když budu bezmocný, jsi jediný, kdo mě v takovém stavu může vidět a pomáhat mi, jinému bych ukousl ruku.“ Zavrčel jsem na důkaz svých slov. Pokud je to Izzy, jsem smířený s tím, aby mi pomáhal. Dvěma prsty jsem si odhrnul mokré vlasy na záda, aby se mi nepletly do očí. Jen jsem čekal na jeho doteky, které jsou ty jediné, co mě mohou uzdravit.
Isaack:
Položil jsem mu dlaně na záda a prsty přejel přes pletence svalů. Odhrnul jsem mu vlasy přes rameno a políbil ho na odhalenou šíji. Rukama jsem sjel na přes lopatky až ke kostrči a zase zpátky nahoru. Prohnětl jsem mu rameno a pak se na něj zezadu přitiskl. Rukama jsem vklouzl na přední stranu jeho těla a přejel po vypracovaném břichu a stehnech. Natáhl jsem se a olízl mu ušní boltec.
„Miluju tě,“ zašeptal jsem.
Dario:
Jeho doteky a polibky byly balzámem na všechny šrámy světa! Tohle s mým tělem dokázal jen on, jako by mu rozuměl a dělal přesně to, o co ho žádalo. V životě bych si nemohl přát lepšího partnera. Po těle se mi pomaličku rozlézaly jemné elektrické výboje. Už zase. Omrzí mě to někdy? Myslím si, že ne! Tohle nehrozí! Jeho pronesená slova a dráždění ouška mi postavilo všechny chloupky na těle. „I já tebe.“
Isaack:
Usmál jsem se a to ucho mu jemně skousl. Pak jsem se opět přesunul dopředu, roztáhl mu od sebe kolena a vklouzl mezi ně. Tělem, které stejně jako to jeho bylo vlhké a místy od pěny, jsem se na něj natiskl. Trenýrky už jsem měl dávno mokré a teď se na mě lepily jako má druhá kůže. Přiblížil jsem svou tvář k té jeho. Usmíval jsem se na něj a beze slova na něj hleděl. Očima jsem těkal po jeho obličeji a zkoumal každý detail. Každou nerovnost, chybičku a nesrovnalost. Aniž bych sklonil hlavu, či se na něj jen podíval, pronesl jsem: „Líbí se mi tvoje tetování.“
Zahleděl jsem se mu s mírným úsměvem do očí a rukou přejel po bicepsu, na kterém měl vytetovaný jeden z mnoha vzorů, které mu pokrývaly paži.
Dario:
Skousl mi ucho a mě to vyslalo letmý záchvěv až do slabin. Když se přede mnou opět objevil, chytil jsem ho kolem pasu a díval se na jeho jediný kus oblečení. Doslova mi na jeho těle vadil. Zakrýval část něčeho, co jsem toužil alespoň vidět. Pak si přede mě klekl a očima se vpíjel do těch mých. Úsměv mu hrál na tváři a já se cítil zrovna tak. Naprosto šťastný, akorát by to zranění mohlo být pryč, abych si ho užil se vším všudy. Zatím to bohužel nešlo. Přejel mi po paži a řekl, že se mu mé tetování líbí.
„Mně se zase líbí tvé tělo, ale když je úplně bez oblečení,“ zatahal jsem za gumu u trenýrek, „tohle kazí celý dojem.“ Pohladil jsem ho pod gumou, mírně ji natáhl a pustil. Musel jsem to udělat, úsměv mi hrál na rtech a já se bavil.
Isaack:
Cukl jsem sebou, když mě guma trenýrek štípla do zadku a zašklebil se na něj.
„Takže ti jde jen o mé tělo? Ach! Budu brečet!“ utřel jsem si imaginární slzičku a odtáhl jsem se od něj. Zvedl jsem se a stoupl si před něj.
„Vadí ti to?“ palec jsem zahákl zepředu za gumu a zatáhl. „Tak mi je sundej.“
Olízl jsem si vyzývavě rty. Bylo mi jasné, že nic moc nebude, protože je zesláblý, ale menší muchlováníčko si nechám líbit. I já po něm prahnul. Jako bych byl týden v poušti a on byl jediný pramen čisté vody široko daleko.