PŘEKVAPENÍ PRO PAOLA
Ležel na posteli a klidně oddechoval. Rozpažené ruce, připoutané ke kovovým tyčkám postele. Přes oči škrabošku. Nesměl vydat ani hlásek. Věděl, že to dostal poručeno a pokud splní úkol, bude odměna. Ticho v pokoji jen narušovalo jeho oddechování a jemné vrčení klimatizace. Byl přirytý jen lehounkým plédem, kde v místě jeho rozkroku se mírně nadzvedávala, jak ho pohlcovalo vzrušení. Nechtěl to dát najevo. Věděl, že Ondra má rád, když si ho může připravit od samého začátku. Probouzet tu malou, přesto však důležitou část těla k životu.
Snažil se ležet nehnutě, a svou myslí krotit to vzrušení, aby Ondru nezklamal. Těšil se na ten první dotek, o kterém nikdy nevěděl, kdy přijde. Ani na kterém místě ten první dotek bude. Celé tělo bylo napjaté a přesto, že se snažil ovládat, ta nevědomost, co se kolem děje, očekávání toho, co přijde, ho zcela pohlcovalo. Nevadilo mu, že ani neví, kolik minut tam poslušně leží. Věděl, že to co bude následovat, stojí za všechno to čekání.
Zaslechl v tom tichu vrznutí dveří. Jen mírně pohnul hlavou, aby zachytil aspoň sluchově, co se děje. Napínal uši a snažil se každému zvuku přiřadit konkrétní činnost. Ale nebyl si ničím zcela jistý. Co Ondra právě dělá, byla pro něj velká záhada. Přesto však jeho představivost jela na plné obrátky, a když se lehký pléd náhle posunul na jeho nahém těle, neubránil se hlasitému vzdechu.
Látka klouzala pomalinku dolů. Odhalila jeho bradavky, kde se dvorce ještě více zkrabatily a zpevnily ty růžové hrbolky.
Paolo začal rychleji oddechovat. Stále ve tmě, neschopen cokoli vidět, ani malinkou škvírkou zpod škrabošky, vnímal všemi smysly, jak se látka sune po jeho těle a odhaluje ho kousek po kousku. Každý chloupek cítil to otření a zanechával ho v pozoru.
Tohle bylo tak vzrušující… intenzivní… Kdyby neměl nakázáno být tiše, už by dávno měl pootevřená ústa a hlasitě sténal. Zvlášť v momentě, kdy se okraj plédu zastavil na jeho podbřišku. Skousnul rty, aby se udržel v tichosti…
Rychle vydýchával to napětí, a snažil se nepoddat tomu tlaku v tříslech. Jen horko těžko se ovládal. Jeho penis jako by měl svůj vlastní rozum. Pomalu začal nabíhat krví a zpevňovat se.
Náhle ucítil tlak v rozkroku.
Ondra položil dlaň na místo, které se pod látkou vzdouvalo, a mírně přitlačil. Začal ho hladit a prsty kopírovat jeho úžasný tvar. Třel ho s čím dál víc narůstající intenzitou, dokud se látka sama nezačala shrnovat z podbřišku, jak ji Paolův tvrdnoucí, do pozoru stavějící se penis nadzvedával. Jedním, skoro nepatrným pohybem pléd strhnul a odhodil bokem.
Zatím co Paolo i přes všechno, začal hlasitě oddechovat, on pozoroval to jeho krásné třesoucí se tělo.
Hruď se nadzvedávala podle rychlých nádechů i přesto, že zatínal snad všechny svaly na břiše.
„Roztáhni nohy a pokrč je v kolenou,“ ozval se náhle do ticha Ondrův hlas.
Paolo sebou mírně trhnul, protože to nečekal, ale vzápětí udělal to, co mu bylo přikázáno. Pokrčil nohy a roztáhl je od sebe, jak nejvíc mohl. Ucítil, jak mu Ondra položil dlaně na kolena a pomalu je sunul po stehnech dolů.
Zastavil se těsně u jeho rozkroku. Vyhnul se jeho vztyčenému penisu a po jeho rozpálené kůži vedl ruce dál na břicho. Užíval si ten dotek, to hlazení těla svého milence, kterého měl jen pro sebe a mohl si s ním dělat, co chtěl. Vzrušovalo ho, když viděl, jak je mu Paolo naprosto oddaný.
Konečky prstů zavadil o pevné hrbolky. A když zaslechl tichý sten, který se Paolo snažil ztlumit, chytl bradavky mezi prsty a jemně je stiskl. Držel je mezi palcem a prostředníčkem, zatím co ukazováčkem dráždil jejich špičky ať už bříšky prstů, či jemným škrábáním nehtů.
Paolo se tomu naprosto oddával. Stále ve tmě, o to více vnímal každý podnět, který znásoboval jeho vzrušení. Občasné otření látky Ondrova oblečení o jeho penis, či stehna v něm vyvolávalo mravenčení po celém těle. Každé podráždění svých citlivých bradavek doprovodil tlumeným povzdechem. Nevěděl, jak dlouho tohle tiché, přesto intenzivní dráždění ještě vydrží. Nejspíš poruší pravidlo, příkaz a promluví. Bude prosit, aby si ho Ondra vzal, protože tohle… Tohle ho dostávalo na samou hranici snesitelnosti. Když už hrozilo, že neudrží své tělo v klidu, natáhl ruce víc k pelesti a pevně sevřel její kovové tyčky.
Ondra se pousmál, když viděl, jak Paolovy prsty pevně obemkly ten chladný kov. Přestal dráždit jeho bradavky a sklonil se k němu, aby ho políbil.
Zasténání do jeho úst a otření Paolova rozkroku o jeho tělo ho zastavilo.
„Co děláš?“ zeptal se těsně vedle jeho ucha a mírně ho do něj kousnul.
„Omlouvám se, pane,“ odpověděl tiše Paolo a s velkým sebeovládáním povolil své napětí a takřka splynul s matrací.
Náhle ho Ondrovo tělo opustilo. Začal si okamžitě zoufat, že tahle jejich hra skončila. Skoro až bolestivé vzrušení ho svíralo. Chtěl se znovu omluvit, poprosit, aby Ondra pokračoval, ale ucítil na svých rtech jeho prst, který ho umlčel.
Zůstal v šoku ležet.
Od kdy se Ondra takhle chová? Čekal upozornění a trest a místo toho mu jen položil prst na rty. Nechápal to, ale poslechl.
„Nadzvedni se,“ ozval se nový příkaz a jemný dotek na bocích mu dal najevo, co tím jeho milenec myslí.
Zapřel se o paty a nadzvedl boky, pod které mu Ondra podložil polštářek, aby byl trochu výš.
Zaslechl tiché cinknutí přezky opasku a znovu začal rychle oddechovat, když si uvědomil, co se děje.
Konečně se dočkal i toho kýženého doteku na své erekci. Málem se udělal hned po prvních tazích, jak moc na to čekal. Ale Ondra se zastavil a jen ho pevně chytil u kořene.
„Ještě ne!“ zaznělo přísně do ticha a vzápětí Paolo ucítil, jak mu studený gel stéká mezi nohama níž.
Musí počkat… Nemůže se udělat dřív než jeho pán.
Bolestivé napnutí penisu se snažil rozdýchat, jak to šlo, ale i ten dech se mu skoro zastavil, když ho náhle vyplnily dva prsty, které roztahovaly jeho nedočkavý otvor a připravovaly ho na Ondrův vstup. Gel se dostával všude, kam bylo potřeba. Prsty pěkně klouzaly, protáčely se v něm, vjížděly dovnitř a ven a uvolňovaly jeho sevření.
Teď už Paolo nedokázal být zticha. Pokojem se nesly jeho hlasité vzdechy, a kdyby mu v tom stisk na penisu nebránil, už dávno by měl všechno na svém břiše.
„Řekni si o to,“ promluvil Ondra a zastavil pohyb svých prstů a ještě pevněji sevřel Paolovu erekci.
Chtěl to slyšet i přesto, že sám měl co dělat, aby si ho hned nevzal. Všechno to vzrušení z Paola přecházelo na něj. A když cítil, jak se třese, jak napíná svaly, aby se udržel v klidu, jak mu bělají klouby na prstech ruky, když křečovitě svíral tyčky pelesti, byl skoro v koncích. Už nemůže čekat.
Ale chce to slyšet. Chce slyšet, jak ho prosí…
„Prosím, chci to,“ odpověděl mezi jednotlivými vzdechy Paolo.
Sotva byl schopen mluvit, ale musí to říct…
„Nerozuměl jsem,“ vytáhl z něj Ondra prsty a jen mu druhou rukou bránil, aby se udělal.
„Prosím, pane!“ vykřikl zoufale Paolo, který už měl strach, že ho Ondra nechá tak. „Omlouvám se. Vem si mně, prosím!“
Hrudník se mu nadzvedával, jak divoce oddychoval. Srdce mu bilo jak splašené a on už nevěděl snad ani kde je. Jen upíral oči do tmy, kterou mu poskytovala škraboška.
„Prosím, pane,“ zašeptal ještě jednou s třesoucím se hlasem.
Jeho šepot vzápětí vystřídal hlasitý výkřik, kterému nedokázal zabránit, když do něj Ondra prudce vniknul.
Rychlé nájezdy do jeho těla ho skoro posouvaly po posteli, a jen ruce zapřené o pelest ho udržely na místě. Skoro nestíhal s dechem. Sténal už nahlas, když ho zaplavila vlna rozkoše dorážející na každý kousek jeho těla. Pevně se zapřel patami o matraci a ještě víc nadzvedl své boky proti těm přírazům, které byly prudší každým okamžikem, co se Ondra blížil svému vyvrcholení.
Náhle se pohyby skoro zastavily. Jen těžké oddechování bylo slyšet a pár bezděčnými přírazy začal Ondra plnit Paolův zadeček svým spermatem. Sevření na jeho penisu povolilo a několik rychlých tahů stačilo, aby následoval svého pána.
Ondra se zapíral o ruce a sledoval Paolovu tvář, částečně schovanou pod škraboškou. Chtěl by se teď podívat do jeho očí, vidět v nich to vzrušení i uspokojení, ale měl jiný plán. Jen se sklonil a věnoval mu polibek, jako poděkování za to, že byl tak skvělý.
„Děkuji, pane,“ zašeptal Paolo do jeho úst.
„Ještě tu zůstaneš, ale můžeš položit nohy,“ vysunul se z něj Ondra. Pohladil Paola po vlasech a ještě jednou ho políbil na rty.
Natáhl se pro kapesníčky a otřel mu břicho a pak ho přikryl plédem, aby mu nebylo chladno.
Paolo jen přikývnul a konečně pustil tyčky pelesti. Uvolnil své tělo a i přesto, že ho Ondra tak rychle opustil, přetrvávaly v něm dozvuky prožitého orgasmu a on jen s uklidňujícím dechem nechával volně ty skvělé pocity plynout.
Slyšel, že Ondra opět opustil ložnici. Nevěděl, co mu ještě chystá, ale trpělivě čekal.
Když se ho Ondra po chvíli dotkl, lekl se. Trhnul sebou, ale vzápětí se omluvil, za svoji reakci, aby si ho nerozzlobil.
Nedostal však žádnou odpověď a místo toho ucítil, jak se mu uvolňují ruce, když mu Ondra odepínal pouta na rukou.
„Posaď se a spusť nohy na zem.“
Udělal, co měl a s napětím čekal další příkaz. Stále byl ve tmě a nevěděl, co si na něj Ondra nachystal. „Postav se,“ chytl ho Ondra za paže a pomohl mu stoupnout. „A teď pojď opatrně se mnou.“
Krůček po krůčku ho vedl do obývacího pokoje. Paolo cestu znal, kolikrát ji takhle absolvoval i potmě. Věděl kam přesně šlápnout, aby nezakopnul.
Zastavili se u velké pohodlné sedačky. Čekal, že ho Ondra usadí na zem, na velké polštáře, kde často sedával, když chtěli pokračovat ve své zábavě, ale tentokrát to bylo jinak. Měkký povrch sedačky přivítal jeho zadeček. Její kožený potah vystřídala jemná deka, kterou tak měl rád. Rád na ni lehával nahý, otíral své tělo o ten příjemný materiál…
Co se děje? Co se stalo, že je Ondra k němu tak pozorný? Ještě nikdy mu tohle on sám nedopřál.
Tak rád by se zeptal, tak rád by si sundal škrabošku a podíval se kolem sebe, aby věděl, co se děje…
Do nosu se mu dostala vůně zapálených svíček. Vanilková vůně, kterou má tak rád…
Ač nechtěl, začal Paolo panikařit. Tohle zacházení u Ondry ještě nezažil. Jen tiše seděl podle dalšího příkazu a čekal. Bál se i opřít, seděl v pozoru, napnutý jak struna a nedokázal se uvolnit ani u té příjemné vanilkové vůně.
Poslouchal, jak Ondra kolem přechází, občas něco ťuklo, něco cinklo, ale jinak bylo ticho. Jen tikot hodin bylo slyšet.
Náhle se sedačka mírně prohnula, když se Ondra vedle něj usadil.
„Otoč se ke mně,“ dotkl se jeho ramene.
Paolo se pootočil a čekal další příkaz. Místo toho však štíhlé Ondrovy prsty pomalu stahovaly škrabošku z jeho očí.
Zamrkal, když ho opustila ta neproniknutelná tma. Chvilku jen tak mžoural kolem sebe, ale obývací pokoj příjemně osvětlovaly jen zapálené svíčky.
Na stolku stála láhev šampaňského a dvě skleničky, na tácu pár zákusků a krásně nazdobených chlebíčků. Velká kytice růží ve váze jen podtrhovala celou atmosféru.
Ohromený Paolův pohled zůstal viset na několika dárcích, zabalených do nádherného papíru.
Co je to? Proč to? Běželo mu neustále v hlavě a nebyl schopen se vzpamatovat.
Snad ještě dlouho by tak zíral na ten stůl, kdyby ho Ondra nechytil pod bradou a nenatočil k sobě.
„Všechno nejlepší k narozeninám,“ usmál se na něj a políbil ho na rty.
„Já…“ polkl Paolo naprázdno. „Já na ně úplně zapomněl,“ dopověděl se slzama na krajíčku, jak moc byl potěšen touhle pozorností. Nedokázal ubránit tomu, aby chytil Ondru do objetí.
„Děkuji, děkuji, děkuji“ šeptal stále dokola a tiskl se k němu. Srdce mu bilo silněji než před tím v ložnici.
Ondra se jen pousmál a také ho objal a hladil ho po zádech.
Když se Paolo uklidnil, vrhnul se na rozbalování dárků. Ondra měl vkus a nikdy svým výběrem nezklamal. Každý dárek, který vysvobodil z papírového vězení, doprovázel nadšením. Nejvíc však jeden z nich.
Po chvilce, kdy už byly všechny dárky rozbalené a na zemi hromada papírů, seděli vedle sebe a upíjeli šampaňské. Paolo stále nadšeně sledoval jeden dárek vedle druhého. Každou chvilku některý z nich vzal do ruky a zase položil, jako by nevěděl, který se mu líbí víc. Ať už to bylo oblečení, kosmetika či šperk.
Ondra si dobře všimnul, že jeden z nich však zatím do ruky nevzal. Ale neustále na něm visel Paolův pohled. Věděl, že nemá odvahu se zeptat, tak to udělal za něj.
„Chceš to vyzkoušet?“ postavil svoji skleničku na stůl a do ruky vzal kožený obojek rudé barvy, na kterém bylo zlatě vyšito Paolovo jméno. Stejnou barvu měly pouta na ruce a na nohy, na kterých byly přezky, jimiž se daly připoutat k sobě.
Paolo potěšeně přikývnul. Odhodil svou milovanou deku, kterou se přikryl a odhalil tak své stále nahé tělo.
Zvedl bradu a čekal. Byl teď naprosto oddán tomu, co s tím můžou dělat. V hlavě už měl spoustu představ a ty ho začaly vzrušovat víc, než by si byl schopen sám připustit.
Příjemný materiál se mu přilnul ke kůži na krku. Ohryzek mu lítal nahoru a dolů, jak polykal naprázdno a vzrušení se již nedalo skrýt.
Natáhl ruce před sebe a čekal, až mu jeho pán nasadí nová kožená pouta a když mu je Ondra připevnil i na kotníky, byl již tak vzrušený, že by teď nejraději okamžitě roztáhl nohy.
„Běž do ložnice a klekni si na postel. Nebudeš se sebe dotýkat, rozumíš?“ nasadil okamžitě Ondra přísný tón, i když i jeho samotného tohle začalo pohlcovat.
„Ano, pane,“ dostal se téměř okamžitě do své podřazené pozice Paolo a udělal, co mu bylo přikázáno.
Netrvalo dlouho a Ondra vešel do ložnice za ním. Byl spokojený, když viděl, jak Paolo poslušně klečí na posteli, s mírně roztaženým nohama a hlavou pokorně skloněnou. Ani jednou nezvedl zrak, aby se podíval na svého milence. Jen napjatě čekal.
„Opři se o matraci,“ dotkl se Ondra jeho hrudi. „Ruce dej ke kotníkům.“
Paolo udělal vše, co měl, bez jediného odporu. Vždyť ani odporovat nechtěl.
Hrudí se opíral o matraci, s hlavou vytočenou na bok. Ruce mu byly během chvilky připoutány ke kotníkům a on s prohnutými zády a vystrčeným napnutým zadečkem čekal, co bude dál.
Věděl, co bude dál. Ale taky věděl, že Ondra vždycky přijde s něčím novým.
A každý sex pro něj byl vzrušující, každou chvíli ho něčím Ondra překvapil.
Zavřel oči a poslušně, avšak se spokojeným úsměvem čekal na ten první dotyk.
Každou chvíli zapomíná na své narozeniny.
A tyhle, které mu připomněl jeho milovaný, si bude pamatovat jako jedny z nejkrásnějších v životě.