Píše se rok 2087.
Země je zpustošená, zbytky přeživší civilizace utvořily vlastní města, obehnané vysokými zdmi a bojující o vlastní přežití.
Civilizace se vrátila skoro do dob středověku, i přestože moderní technologie před válkou pokročila hodně dopředu.
A co se vlastně stalo?
Něco s čím lidé nikdy nepočítali. Teda aspoň ne všichni.
Vypukla válka.
Ale ne jen tak ledajaká.
Válka mezi démony a anděly.
Jak to dopadlo?
Lidé dopadli nejhůře, ale ani ostatní rasy, které se v průběhu boje ukázaly nedopadli nejlíp.
Po válce se Nebe i Peklo uzavřelo, takže všichni, kteří na Zemi bojovali a přežili tam také zůstali.
Vmísili se mezi lidi, mnozí z nich se vzdali svých křídel, čímž částečně přišli o své schopnosti a pomalu si začali zvykat na život na Zemi.
Jenže ne všichni se samozřejmě chtěli podřídit a pořád se považovali za něco víc.
Vznikly tak čtyři frakce, které bojovali o místo, zásoby a přežití.
Západní frakce Kargan – jediné místo s bohatými přírodními zdroji, o které stáli samozřejmě i ostatní. V Karganu byl také největší počet lidí, ale měli velmi mocné spojence po svém boku. Michaela, bývalého vůdce Nebeských vojsk, velmi zdatného bojovníka a stratéga, který se snažil lidem pomoci. Rafaela, léčitele, který už zachránil mnoho životů a stále věřil tomu, že se Nebeské brány znovu otevřou a Samaela, bývalého padlého anděla, který žil delší dobu na Zemi a moc se mu nelíbilo, co z ní zbylo. Kargan je celkem mírumilovné místo, lidé si docela zvykli na to, že je chrání andělé a démon.
Východní frakce Adran – pustina, ale zároveň nejrozlehlejší místo, které bojuje hlavně se Sandrinem. Vládne mu bývalý vládce Pekla Lucifer, který má po svém boku Raziela, bývalého Nebeského mága, který si po smrti Gabriela uřízl vlastní křídla a Azazela, Luciferovu nynější pravou ruku, zdatného bojovníka a stratéga. V Adranu nepanuje taková harmonie jako v Karganu, Lucifer se snažil vládnout a lidi stále považuje jen za podřadná stvoření. Přesto lidé vědí, že bez jejich pomoci nemají nejmenší šanci přežít.
Jižní frakce Sandrin – asi nejmenší země, přesto nejsilnější, protože jí vládnou Wolfové, vlčí rasa, která vystoupila během války ze stínů a docela zamotala situací. Na své straně mají i Asmodea, bývalou Luciferovu pravou ruku a dokonalého stratéga. Sandrin bojuje proti všem, protože podle nich mají být oni pravými vládci Země. Lidi berou jen jako svou potravu.
Severní frakce Xin – hornatá oblast s nejmenším počtem lidí, přesto se řadí mezi nejsilnější. Žijí tam totiž míšenci, které ostatní považují za spodinu. Nephilim, napůl lidé, napůl andělé, Garové, napůl draci, napůl lidé, Karsové, napůl vlci, napůl lidé. Díky ochraně hor na ně ostatní frakce nejmíň útočí, ale samozřejmě, že dobytí Xinu by pro mnohé znamenalo taktickou výhodu.
Všichni bojují proti všem, snaží se přežít.
Jenže co když s pádem Nebes a Pekla bylo na Zemi vpuštěno něco mnohem horšího?
Severní frakce Xin
Za tak chladných nocí, jako je tato, musí být zima snad úplně všem," řekl Nars a zamračil se.
Téměř jakoby duchem nepřítomen poškrábal svého vlčího druha za jedním z bílých uší.
Sirdas zapředl téměř jako kočka a přitiskl se blíž. Vlk a jeho blízký přítel, Nephilim Nars, společně hleděli tiše do noci a obhlíželi okolí.
Když Nars ledabyle máchl mečem, musel přimhouřit oči před odrazem měsíčního světla od jeho ostří i před stříkající wolfskou krví. Jeho poslední úder byl téměř zbytečný, protože wolf už byl mrtvý, ale dneska si potřeboval na něčem vybít zlost. Poslední dobou mu čím dál víc připomínali minulost, kterou chtěl dávno pohřbít.
Kdysi totiž žili úplně jinak. Schovaní před zraky lidí, před všemi, kteří je považovali za zrůdy nebo hrozbu. Občas sice dokonce bojovali i proti sobě, ale měli celkem klid.
Teď se vše změnilo.
Museli se spojit, stát se přáteli, protože sdíleli společný cíl.
Cíl přežít.
Jejich oblast napadali hlavně wolfové, lidi, kteří se měnili v krvelačné bestie s touhou zabíjet.
Karsové a Wolfové nemohli být víc rozdílní, přestože by se zdálo, že mají hodně společného.
Neměli.
Možná proto se tak nesnášeli.
Karsové se měnili z lidí na vlky, nebyli tak agresivní a až na vyjímky se snažili nepůsobit problémy.
Wolfové se naproti tomu ve vlky neměnili, pouze jejich lidská těla prošla strašlivou přeměnou, která z nich udělala přes dva metry vysoká, chlupatá s ostrými zuby a nehty děsivá monstra.
Poslední dobou se stávalo, že dvojice wolfů dorazila až k jejim hranicím a snažila se o nějaký překvapivý útok.
Jenže pokaždé narazili. Vůdcové Xinu nevěděli, jestli to má nějaký účel, protože takhle zbytečně Sandrin přicházel o své muže, nebo to byli jen osamocení pěšáci, kteří se prostě chtěli vytáhnout a doufali, že jim to snad vyjde.
Oni ale byli připravení. Každou noc hlídali hranice Xinu hned tři dvojice těch nejlepších bojovníků.
Vždy jeden Nephilim a jeden Kars nebo Gar, protože měli lepší čich. Skvěle se tak doplňovali a tvořili velmi nebezpečné dvojice.
Nars si povzdechl, zasunul meč do pochvy na zádech a znovu nepřítomě pohladil Sirdase po hlavě.
„Co se děje, Narsi? Dneska nejsi ve své kůži," zavrčel Sirdas drsným hrdelním hlasem.
„Nic... Nic mi není!" odsekl Nars a zlostně se na Sirdase podíval.
Díval se do zlatistých očí a v těch jeho jasně modrých se odrážel měsíční svit.
Sirdas mu pohled trpělivě oplácel s lehkým tázavým výrazem, pokud to ve vlčí podobě vůbec šlo.
Nars si nakonec povzdechl a zavrtěl hlavou.
Na Sirdase se zlobit nemohl, on nebyl příčinou jeho zloby.
„Promiň. Nechtěl jsem..." povzdechl si a prsty pročísl své polodlouhé tmavě hnědé vlasy.
„Vím, že jsi odpoledne mluvil s Rainem. Co ti řekl, že tě to až tak moc rozrušilo?" zeptal se znovu Sirdas.
„Nechci se o tom bavit. Ne teď a tady," zavrtěl hlavou Nars, "navíc máme ještě práci. Musíme odklidit ta mrtvá těla."
Museli to udělat, i když to bylo velmi nepříjemné.
Ne snad proto, že by měli s mrtvými nějaký soucit, ale rozkládající se těla přitahovala nechtěné návtěvníky. Navíc při skoro 50°C ve dne, byl puch z mrtvých těl téměř nesnesitelný.
„Pomož mi," řekl Nars, když si přes rameno přehazoval jednu mrtvolu wolfa a lehce vyhekl pod jeho váhou.
Sirdas jen něco zavrčel, pak se ozvalo několikeré zapraskání, jako když lámete suché drobné větvičky a vzápětí stál po Narsově boku nahý, štíhlý vysoký muž s krátkými stříbrnými vlasy a zlatistýma očima.
Lehce, téměř jakoby nic nevážil, si pak druhého wolfa hodil přes rameno a společně se vydali ke „Skládce" velké jámě hluboko pod zemí, která byla přikrytá balvanem a kam házeli všechna těla.
Puch, který se z jámy vylinul, když Sirdas odsunul kámen stranou, jim oběma zvedl žaludek, ale bylo to nezbytné. Navíc to trvalo jen pár vteřin.
„Přeměníš se zpět nebo ti mám dát svou košili? Protože nahého tě tu rozhodně nenechám pobíhat," zeptal se Nars, když uklidili těla a v blízkém potůčku ze sebe aspoň trochu smyli krev, kterou byli potřísněni.
Věděli, že už se můžou vrátit zpátky do města, protože jejich práce byla u konce, navíc tu byly další dvě dvojice, které se postarají o hlídku až do rána.
Jeden z jejich velitelů Kal, nikdy nechtěl, aby po souboji zůstávali dál na hlídce, protože i když se zdálo, že poráželi wolfy docela snadno, ve skutečnosti, jim to vzalo hodně síly.
„Košili.Stejně už máme po hlídce a mě se nechce měnit zpátky," zabručel Sirdas a za chvilku už si oblékal Narsovu košili, která mu sahala skoro až po kolena.
Nars měl naštěstí ještě kabát, který ho zahřál a Sirdasovi nebyla taková zima jako jemu, takže košile mu stačila.
Po půl hodině rychlé chůze došli do města a vydali se rovnou do paláce, aby podali hlášení. Sice byla noc, ale věděli, že jejich velitelé moc nespí.
„Načapali jsme na hranicích další dva wolfy," řekl Nars, když vešli do nevelké síně v jejímž středu stál velký dubový stůl, pár židlí a v obrovském krbu po levé straně plál oheň.
„Zajímalo by mě, o co jim jde. Pochybuju, že by Merdin tak nesmyslně posílal své muže na smrt," zabručel vysoký statný muž, s rudými vlasy a rudýma očima.
„Možná nějaká jejich pošahaná a zvrácená strategie?" pokrčil rameny menší světlovlasý, který seděl u krbu a četl si knihu.
„Nedává mi to vůbec smysl. Vždyť nemají zase tolik lidí, aby si je mohli dovolit jen tak nesmyslně posílat na smrt. Kolik jsme jich už zabili?" zeptal se další muž, který stál u okna a díval se ven, jakoby tam našel odpovědi na své otázky.
„S těmi dneska to je už 18."
„18 zbytečně ztracených životů. Musí jim být jasné, že vysláním dvou wolfů, nás rozhdoně nezastaví," mračil se rudovlasý a dlouhým rudým nehtem si klepal na bradu.
„Je možné, že by o tom Merdin nevěděl?" zeptal se Nars, zatímco upíjel teplé víno, které mu rozehřívalo tělo.
„To si nemyslím. Možná ze začátku, ale že by si nevšiml toho, že mu mizí vlastní lidi?" zavrtěl hlavou světlovlasý a odložil knížku.
Hned na to se protáhl, zazíval a nakonec vstal.
„Všichni se potřebujeme trochu prospat. Tím, že tu budeme sedět a dohadovat se o tom, jak by to mělo být, ničeho nedosáhneme. Vzhledem k dnešnímu napadení jsem rozhodnutý přistoupit k plánu A a vyslat do Sandrinu špeha."
„To není dobrý nápad. Svůj názor na to, jsem ti už řekl," zavrčel rudovlasý.
„Jenže v současné situaci nemáme na výběr. Doměnky nám vyhrát válku nepomůžou, potřebujeme mít něco v ruce," oponoval světlovlasý.
„Je to příliš riskantní."
„Takže tu podle tebe máme sedět na zadku a čekat? Kdo nic neriskuje, nic nemá," odsekl světlovlasý a zamračil se.
Nars, který viděl, že se schyluje k hádce, opatrně vycouval ze dveří se Sirdasem v patách a teprve pak si pořádně oddechl. Rozhodně nechtěl být u toho, až si ti dva vjedou do vlasů.
Ostatně on už svůj úkol splnil.
Zprávu předal a jak s tím naloží velitelé, už nebyla jeho starost.
„Fajn, když to bereš takhle, tak proč raději místo vyslání zvěda neodchytneme jednoho z wolfů a nedostaneme z něho pár informací?" vyštěkl rudovlasý.
„Protože možná to je přesně to, co chtějí. Doufají, že někoho z nich zajmeme a oni se tak k nám budou moci dostat!"
„Tak vymyslíme něco jiného!"
„Nemůžeme..."
„Dost! Přestaňte se tu hádat!" přerušil jejich hádku černovlasý muž, když odvrátil pohled od okna a na oba se zamračil.
„Souhlasím z Lienem, že asi nejlepší bude, když vyšleme zvěda. A nehádej se o tom se mnou, Ferine. Vím, že je to risk, ale jsem rozhodnutý to riziko podstoupit. Musíme vědět, co plánují," řekl hlasem, který nepřipouštěl námitky.
„Když myslíš, že je to nejlepší řešení, fajn," zbručel Ferin, ale bylo vidět, že stále nesouhlasí.
„Liene, předpokládám, že už víš koho vyšleš," obrátil se černovlasý na Liena.
„Chci vyslat Raina," odpověděl Lien.
Černovlasý muž jen pozvedl obočí, zatímco Ferin zalapal po dechu.
„Zajímavá volba. Zítra ráno ho přiveď," řekl černovlasý dřív, než mohl Ferin začít další hádku, a pak pokynem ruky oba muže propustil.
Jižní frakce Sandrin
„Doufám, Asmodee, že máš nějaký hodně dobrý plán, protože už jsem zbytečně poslal na smrt 18 svých mužů," zavrčel vysoký statný muž, sedící ve svém pokoji ve velkém křesle potažené rudým sametem a zamračeně se díval na menšího muže, který seděl naproti němu s mírně roztaženýma nohama na nízkém stolku, bosými chodidly se mu opíral o kolena a okousával velké červené jablko.
„Jistěže mám plán, Merdine" zašklebil se Asmodeus.
„A prozradíš mi ho laskavě?" prskl Merdin a pohledem Asmodea propaloval.
„Stejně bych ti to dřív nebo později musel říct. Tak poslouchej. Neví, co si o těch útocích mají myslet. Netuší, jestli jednali pod tvými rozkazy nebo sami za sebe. Jsou zmatení a bojí se. Kdyby wolfů bylo málo, neřešili by to, ale takhle... Přece jen takový počet už vzbuzuje otázky. Otázky co dál? A až se na tohle začnou ptát, udělají přesně to, co chci," zavrněl Asmodeus.
„A to je?"
„Vyšlou sem svého zvěda, aby zjistili, co máme v plánu. A vsadím se s tebou o co chceš, že vyšlou nějakého Nephila. A to si přece vždycky chtěl, ne? Aby se ti do rukou dostat nějaký ten poloandílek, ty mu mohl utrhnou ty jeho malá roztomilá křidýlka a pěkně ho zlomit," ušklíbl se Asmodeus.
„Ty si ale zvrácený parchant," řekl Merdin.
„Já vím," zamrkal Asmodeus a s chutí se znovu zakousl do jablka.
„Jen doufám, že ten tvůj plán vyjde. Jinak víš, co tě čeká. Nejsem moc trpělivý a rád vidím nějaké výsledky. A nerad bych zbytečně posílal na smrt někoho dalšího ze svých lidí," zavrčel Merdin.
xxxxxxxxxxxxx
dodatek admina: ke štítkům, vzhledem k rozmanitosti žánru u této série, budou uvedeny základní štíky. Pouze pokud by tam bylo něco extra, tak bude přidáno. Jinak výčet štítků od autora je v popisku povídky