Lucian
Když jsme se znovu vydali ke škole, čím víc jsme se k ní blížili, tím jsem byl nervóznější.
Jako doma nebo někde venku, kde jsme byli sami, to ještě šlo. Ale teď budeme ve škole. Sice byla sobota, ale občas měl někdo doučování nebo nějaký kroužek, kromě toho, Mesy jde na trénink, kde budou další kluci.
Co, až mě s ním uvidí? Teda spíš jeho se mnou?
Moc času na přemýšlení jsem ale neměl, protože najednou jsme už byli na stadionu a Mesy na mě mluvil. Všechno jsem mu odkýval a nenápadně se rozhlížel kolem.
Když mi pak dal pusu, skoro se mi podlomily kolena.
Raději jsem si hned po Mesyho odchodu kecnul na lavici hned do první řady a dělal, jakože tam nejsem.
Mesy musel trénovat i o víkendech, teď víc než kdy dřív, protože je čekali jarní závody.
Naše škola byla jedna z nejmenších v okolí, a proto každý úspěch byl pro ni dvakrát tak důležitý. A v posledních dvou letech to právě díky Mesymu vycházelo.
I předtím se občas umístila na první místě hlavně ve sportu, ale nikdy ne dvakrát po sobě.
Byl jsem na Mesyho pyšný, a dokonce i vyskočil asi třikrát z lavičky a zatleskal, když ho trenér pochválil za dobrý čas v běhu, který snad neustále zlepšoval.
Když se protahovali, nebo jen poslouchali, co jim trenér říká, nedokázal jsem od Mesyho odtrhnout oči. A pořád to nechápal.
Ani mi nepřišlo, že už trénují tři hodiny, dokud je trenér neposlal do sprch, že pro dnešek skončili.
„Byl jsi úžasný," vydechl jsem skoro s očima navrch hlavy, když ke mně Mesy přišel.
Věděl jsem, že trénuje, a taky jsem ho občas vidíval, ale spíš přes plot nebo z dálky, protože blíž jsem neměl odvahu jít. A taky… Teď jsem to bral úplně jinak, než když jsme měli oslavu po jejich vítězství.
Mason
Během tréninku jsem se občas u Luciho zastavil, když jsem se šel napít, nebo otřít ručníkem.
Byla to docela makačka. Trenér se dneska zřejmě rozhodl, že mě zruší. A nejen mě. Ale věděli jsme, že není zbytí. Museli jsme se připravit na závody. S vědomím, že v neděli budeme mít volno, jsem do toho dal vše, co šlo.
No, tak trochu jsem se předváděl i před Lucim. A ono to jeho nadšení ani nešlo přehlédnout. Dokonce i kluci se už občas k němu podívali, a jejich tázavé pohledy se pak stočily ke mně. Ale vždy jsem jen pokrčil rameny a pokračoval v tréninku.
A tak, když jsem pak k němu došel, abych si vzal věci a šel se osprchovat, moje ego po jeho slovech narostlo do závratných výšin.
A neudržel jsem se, naklonil se k němu a políbil ho.
„Jsi super divák, děkuji,“ usmál jsem se na něho, ještě jednou ho líbnul na rty, a pak už si vzal věci.
„Hned jsem tu, tak můžeš počkat tam na lavičce,“ ukázal jsem mu na lavičky před šatnami.
Počkal jsem, až se zvedne, společně jsme pak přešli k šatnám, a já se rychle utíkal osprchovat a převlíct, abychom mohli vyrazit na rande. Naštěstí jsem měl v tašce i normální kalhoty a mikinu, které jsem měl oblečené, když jsem včera šel na trénink. Tak jsem neměl strach, že by se za mě Luci styděl, kdybych šel na rande v teplákovce. A já mu nechtěl dělat ostudu, a navíc…
Bral jsem to rande opravdu vážně.
„Hej,“ ozval se vedle mě hlas. „Ty a Lucian? Něco spolu máte?“
„Jasně,“ otočil jsem se po hlase.
Byl to ten samý, co mi včera říkal, že je Luci divný.
„Chodíme spolu, takže už nechci slyšet, že je divný, jasný?“ nahodil jsem úsměv, když jsem viděl jeho šokovaný výraz.
„Tak můžeš říct tomu zástupu mých fanynek a fanoušků, že jsem zadaný,“ s úsměvem jsem se rozhlédl i po ostatních, kteří se na nás otočili a nechápavě na mě zírali.
„Tak v pondělí, čuste!“ ještě jsem na ně houknul, hodil tašku na záda a vypadnul ze šatny ven.
Počítal jsem s tím, že nejspíš budou mít teď co probírat, ale bylo mi to jedno. Pokud by byly problémy, tak si to pěkně srovnám.
„Jsem tu,“ došel jsem rychle k Lucimu, chytl ho za ruku a vytáhl na nohy. „Tak kam bys chtěl jít? Vybereš si, nebo to necháš na mě?“
Lucian
Nejspíš mi bude chvilku trvat, než si na to zvyknu.
Skoro jsem se lekl, když se ke mně Mesy naklonil a políbil mě, sotva přišel.
Ale byl jsem moc rád, že ho moje slova potěšila.
Přešli jsme k šatnám, kde jsem si sednul na lavičku, abych na Mesyho počkal.
Teď, když viděli i ti ostatní, co s ním trénovali, jak mě Mesy líbá, určitě jim to došlo.
Budou to probírat ve sprše. Divný Lucian a úžasný Mesy. Vrátí se zpátky a řekne, že si to rozmyslel?
Nepřekvapilo by mě to. Ale nevyčítal bych mu to. I tak jsem prožil nejkrásnějších pár hodin mého života.
Rozhodně bych nechtěl, aby se na Mesyho kvůli mně dívali skrz prsty. To bych to snad i sám ukončil.
Nechtěl jsem, aby měl kvůli mně nějaké potíže. Já za to nestojím.
Tak nějak jsem se v myšlenkách zapomněl, takže když Mesy vyšel ven, skoro jsem s sebou trhl, jak mě překvapil. A vzápětí znovu, když se zeptal, kam půjdeme.
Sklopil jsem pohled, nervózně přešlápl a potahal se za triko.
Fakticky někam spolu půjdeme? Na rande?
Podíval jsem se na Mesyho a na sebe. Svůj povzdech jsem se ani nesnažil zakrývat.
Mesy vypadal dobře, kdežto já ve vybledlých džínech, které byly o číslo větší a obyčejném triku s dlouhým rukávem, tak skvěle nevypadal.
„Budu ti dělat ostudu," zahučel jsem a zaklonil hlavu, abych se mu mohl zadívat do očí. „A stejně nevím, kam bysme šli. Víš, že nikam moc nechodím."
Vlastně jsem už nikde nebyl ani nepamatuju. Občas jsme zašli s našima, ale to bylo tak třikrát do roka maximálně. A s Perrym jsme chodili akorát do mekáče nebo káefcéčka, nebo do stánků na hot dog.
Sice jsem věděl, jaké restaurace ve městě přibližně máme, ale znal jsem jen jednu, a to právě tu, kam jsem chodil s našima. A spíše než restaurace, to byla hospůdka, kterou vedli tátovi známí.
Mason
Na chvíli mi Luci přišel takový přejetý. A když mi potom řekl, že mi bude dělat ostudu, pochopil jsem.
Se smíchem jsem si ho přitáhl k sobě.
Byl strašně roztomilý v té své nejistotě, a hlavně když si začal potahovat triko.
„Ty jsi ale poděs, víš to?“ líbnul jsem ho na rty a pak na krk, který tolik lákal. „A pokud máš strach, že bys mi dělal ostudu, tak ti poradím jednu věc. Až se budeš ráno oblíkat, tak při tom měj otevřené oči a mrkni se ještě do zrcadla. Ale i kdybys měl na sobě pytel, mě se líbit budeš i tak.“
Po těch slovech jsem ho už potáhnul, abychom už vypadli dřív, než se banda začne trousit ze šaten. Ne, že bych se styděl, ale nechtěl jsem trápit Luciho, který by se možná mohl cítit nesvůj.
Řekl jsem mu, kam půjdeme, a zaplacení nechá na mě. Nebyli jsme nějak extra bohatí, ale všichni jsme dostávali nějaké kapesné, a já si to svoje většinou šetřil. Neutrácel jsem jak jiní, a když už jsme někam šli, tak jsem utrácel vždycky s rozumem. Už asi dva roky jsem si šetřil hlavně proto, abych si pak mohl koupit co nejdříve byt nebo menší domek. Ale stejně ještě budu muset chvíli pracovat, než na něho budu mít.
Restaurace, kam jsme šli, byla taková menší, rodinná, a věděl jsem, že tam opravdu dobře vaří. A Lucian byl domluvený, že dneska přespí u nás, tak jsme ani nemuseli spěchat.
Bylo asi dvacet minut pěšky, tak jsme se v klidu prošli, a ještě nám i vytrávilo, teda mě určitě, a tak jsem se už těšil na dobrou večeři.
Posadili jsme se v rohu u okna, protože většina stolů byla obsazena, a já nechtěl sedět uprostřed. Neměl jsem to moc rád.
„Tak co si dáš?“ podal jsem Lucimu meníčko, a já si hned začal vybírat pití a večeři.
„Já asi tohle, hlavně když toho bude hodně. Mám hlad jako vlk,“ zasmál jsem se a píchnul prstem do menu, které měl před sebou položené.
Nevím jak Lucimu, ale mě bylo fajn. Pořád jsem se usmíval, pořád jsem se na něho díval. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit, že souhlasil a je teď tady se mnou, a že budeme spolu chodit.
Byl jsem teď zřejmě ten nejšťastnější člověk na světě. No, to možná ne, ale v Butleru rozhodně.
Natáhl jsem se přes stůl, a chytl ho za ruce. Potáhl jsem si ho k sobě, abych mu mohl dát aspoň malou pusu.
„Jsem rád, že jsi mě neodmítl,“ znovu jsem ho políbil, a pak už ho pustil, aby si mohl vybrat večeři.
Lucian
Moc se mi nelíbilo, když Mesy řekl, že bude platit on.
Byl jsem pořád ještě trochu rozhozený z toho jeho smíchu a toho, co řekl před školou, že bych se mu líbil i v pytli.
Pravda ale byla, že jsem si nikdy do zrcadla nedíval. Proč taky? Vždyť vidím, co si oblékám, když to držím v ruce. No, ale nejspíš asi začnu.
Cestou k restauraci jsem pořád po Mesym nenápadně pokukoval a pořád tomu nemohl uvěřit.
Prostě to nešlo. Tak dlouho se mi o něm zdálo a stačila jedna noc, jedna společná chvíle a bylo to.
Byl jsem rád, že jsme nešli do nějaké velké restaurace, ale do jedné menší blízko školy.
Ani jsem nevěděl, že tam je, a to jsem chodil kolem ní ze školy domů.
No, to bude nejspíš tím, že jsem věčně chodil s nosem zabořeným do země.
Zasněně jsem se na Mesyho podíval, když se zasmál potom, co řekl, že má hlad jako vlk, a skoro jsem zapomněl, co to po mě vlastně chtěl.
Jo, vybrat si jídlo.
Já moc hlad neměl. Teda, ne, že bych byl vybíravý, ale spíš jsem byl nervózní a měl zauzlovaný žaludek.
„Dám si to, co ty," špitl jsem s červenými tvářemi, když k nám po polibku, který mi Mesy věnoval, přišla servírka.
Mesy mě pořád držel za jednu ruku, a já se nedokázal přestat usmívat, jak dobře mi bylo.
Nakonec, když nám pak přinesli jídlo, jsem snědl skoro všechno a musel uznat, že Mesyho výběr byl vážně skvělý.
Nervozita ze mě pomalu opadala a já se cítil neskutečně dobře. Jako na nějakém obláčku.
Mohl bych dokonce i létat.
Ještě chvilku jsme poseděli, než Mesy zaplatil a ruku v ruce jsme vyšli ven.
Trochu se ochladilo a já zalitoval, že jsem si aspoň nevzal mikinu, když se mi do zad opřel studenější vítr.
Lehce jsem se zachvěl a víc se opřel o Mesyho.
„Děkuju. Moc… já... byl to snad nejlepší den v mém životě," zastavil jsem ho na moment, zvedl k němu hlavu, a pak po chvilce přemýšlení si stoupnul na špičky, opřel se o Mesyho hruď a políbil ho na rty.
Mason
Najedl jsem se opravdu dobře. Naházel jsem to do sebe jak lopatou do pece, ale moc jsem si pochutnal. A dokonce i Luci snědl prakticky všechno, i když se zpočátku tvářil, že toho sní jen trochu.
Ještě jsme chvíli poseděli. Bylo mi tak opravdu dobře. Prakticky to bylo moje první vážné rande, a já si to užíval, a doufal jsem, že nebude poslední.
Když jsme vyšli ven, bylo poznat, že se o něco ochladilo. Už se i setmělo, a pořád byl začátek jara, a když slunce zašlo, bylo to poznat.
Usmál jsem se, když mě Luci zastavil, a řekl, že je to jeho nejhezčí den.
Jo, můj taky… pomyslel jsem si, a zapojil se do polibku, který mi po chvilce zaváhání dal.
Objal jsem ho, a zřetelně přitom pocítil, jak se otřepal zimou, když zafoukal vítr.
„Počkej, nachladíš se,“ shodil jsem tašku, sundal jsem si mikinu, natáhl mu ji a sám jsem si oblékl svoji bundu od teplákovky, abych mu nedával tu propocenou.
„Je to lepší, ne?“ dal jsem si tašku zpátky na záda, Luciho chytl kolem ramen, přitáhl si ho blíž a pak už jsme vykročili k našemu domu.
A opět jsem se nesl jako páv, usmíval jsem se, a Luciho ani jednou nepustil z držení.
A když jsme docházeli k našemu domu, právě odjížděla máma s Perrym do kina.
Máma se usmála, ale pak dupla na brzdu a s očima na vrch hlavy se na nás dívala. Jen jsem na ni mávl, a pak jsem potáhl Luciho k nám domů. Ale ten přiblblý úsměv Perryho, který na nás hodil, jsem opravdu nemohl přehlédnout.
„Po večeři jsme, tak co si dát čaj, kafe, nebo něco jiného?“ zul jsem si boty a rozsvítil, abychom nebyli po tmě. „Nebo můžeme jít ke mně nahoru nachystat spaní? Stejně budeš spát u mě v pokoji. Chceš se dívat na telku? Nebo se jít osprchovat?“
Najednou jsem byl trochu nervózní, i když jsem se snažil mluvit pohodově. Luci tu nebyl poprvé, ani se mnou poprvé nespal v pokoji. Ale tentokrát to bylo jiné…
Lucian
Zachumlal jsem se do Mesyho mikiny a nenápadně k ní přivoněl. Nejraději bych ji už nikdy nesundal.
A taky mi nejspíš už permanentně zůstane rudá na tváři.
Nikdy jsem s nikým nechodil. Vlastně vrchol mých romantických zážitků byla kdysi jedna pusa za školou s jedním mým spolužákem. Bylo to ještě na základce, ale jeho rodina se pak odstěhovala, takže zůstalo navždy jen u té pusy.
Nebylo to tak, že bych nevěděl, na co se penis a jazyk používá, v moderní době se člověk ničemu nevyhne, ale nikdy jsem to nepraktikoval. A vlastně ani nečekal, že to budu někdy v blízké budoucnosti praktikovat.
Málem jsem se propadl do země, když jsme u Mesyho domu potkali jeho mámu s Perrym.
Nebál jsem se nějaký scén, protože naši věděli, jak na tom jsem a stejně tak to věděli i Mesyho rodiče. A myslím, že moje máma i tušila, že Mesy je muž, o kterém dost často sním.
„Děkuju za mikinu," špitl jsem a podal ji Mesymu, když jsem se svléknul. „Asi čaj bych si dal. Udělám ti kafe, chceš?"
Snažil jsem se nějak zamluvit tu nervozitu, která mě najednou přepadla.
Nebyl jsem u Mesyho poprvé, a ani poprvé jsme u nich nebyli sami spolu, ale tentokrát to bylo jiné.
Málem jsem se přerazil, jak jsem chvátal do kuchyně a snažil se rozdýchat ten nával, který se přehnal mým tělem.
Budeme spát spolu? V jednom pokoji? V jedné posteli?
Myslím, že jen při téhle myšlence mi asi bouchla hlava a já si musel na chvilku dřepnout a schovat obličej do dlaní, abych se uklidnil.
Já myslím…
Ne. Nemůžu mu to říct.
Zatím to bylo jen jedno rande a pár pus. Nemůžu mu říct, že ho miluju.
To je blbé… Vážně…
Připadal jsem si jako pako, když jsem se dohadoval se svým vnitřním hlasem, chvilku se pochichtával a chvilku měl tendenci vrazit hlavu do písku.
Raději jsem si ale zase stoupl, aby si Mesy nepomyslel, že mi přeskočilo, a dodělal pro nás ten čaj a kafe.
Mason
V první chvíli jsem se lekl, že se Lucimu něco stalo, když si dřepl a opřel se o linku. Ale když potom vstal a začal chystat na čaj a na kávu, oddychl jsem si. A když jsem viděl jeho červené tváře, znovu jsem se musel pro sebe pousmát.
„Udělej mi, prosím tě, kávu,“ došel jsem k němu a na moment jsem se opřel o jeho záda.
Sklonil jsem se k jeho krku a přivoněl si.
Vážně hezky voněl, tak nějak sám sebou. A to vím, že nějak extra nepoužívá nějaké parfémy nebo tak. A přitom nesmrdí. Opravdu hezky voní.
Políbil jsem ho na odhalený krk a zase jsem ustoupil, když jsem viděl, jak mu hrnek málem vypadnul z ruky.
Jo, nejsem jediný, kdo je tu nervózní.
To já jsem taky. Chci pro něj to nejlepší. Chci, aby se mu se mnou líbilo. Moc si to přeji…
„Půjdu nachystat postel,“ zamumlal jsem. „Přines to potom nahoru, ano? Vezmu nějaké sušenky.“
Ještě jsem přes něj hrábnul do linky pro cookies, a pak už jsem spěchal nahoru do svého pokoje.
Náš dům byl dost velký na to, abychom měli každý svůj pokoj. Sice nebyly velké, ale stačilo. Já, brácha a ségra jsme je měli na patře, mamka s taťkou měli ložnici dole, na konci chodby.
Tak jsme často mohli nahoře dělat blbosti až do noci, a oni nás nechali být, protože to moc slyšet nebylo. Jen když taťka vstával brzy, protože někam musel odjet, tak jsme se snažili být tiše.
Vběhl jsem do svého pokoje, hodil sušenky na stůl, a začal rychle sbírat rozházené věci. Hodil jsem je do prádelního koše a ani se nedíval, jestli jsou nošené nebo čisté. To můžu přebrat jindy.
Shodil jsem peřiny a prostěradlo z mé postele, a hned ji roztáhl, abychom měli oba dost prostoru.
Trochu jsem bojoval s tím, jak jsem natahoval nové prostěradlo, protože to už muselo být větší, ale nakonec se mi to povedlo. Naskládal jsem na postel peřiny a polštáře a pak se ještě rozhlédl po pokoji.
Stůl…
Rychle jsem k němu došel, a všechno, co na něm bylo, jsem poskládal na několik hromádek.
Pak jsem si klekl na zem, a z pod postele vytáhnul jednu krabici, která byla zasunutá až dozadu. Hrábnul jsem do ní a zakopnul krabici zpátky.
Chvíli jsem stál a hleděl na ruku, ve které jsem držel intimní gel.
Podíval jsem se na dveře, na ruku, na dveře, na ruku…
To je blbý… Hned takhle někam položit gel. Mohl by se leknout a utéct. A já nechci, aby utekl…
Kašlu na to, tohle může počkat. Stačí, když bude vedle mě a budu se s ním moct aspoň pomazlit.
Rychle jsem otevřel šuplík u nočního stolku a s gelem mrsknul dovnitř.
Tak, hotovo…
Spokojeně jsem se rozhlédl po pokoji, a když jsem zaslechl kroky ze spodu, ještě jsem přiskočil k oknu a zatáhnul závěsy.
Lucian
Do pokoje jsem šel s tlukoucím srdcem.
Bál jsem se, abych se nějak neztrapnil nebo něco neudělal špatně a Mesy se nezalekl.
Kromě toho…
Já byl úplně nezkušený, zatímco on…
Při pomyšlení, že bysme mohli dělat něco víc než jen se líbat, jsem zakopl o práh, a jen tak, tak vyrovnal balanc, abych udržel tácek v ruce, hrnky na tácku a tekutiny v hrnkách.
„Pro-promiň…" zafuněl jsem námahou a raději rychle položil tácek na stůl.
Trochu se mi třásly ruce, zvláště, když jsem viděl tu roztaženou postel.
Měl jsem hlavu plnou myšlenek a taky těch nejhorších možných scénářů.
Nechtěl jsem Mesyho zklamat. Nechtěl jsem, aby se na mě díval zhnuseně nebo s odporem.
Nebo aby mě přehlížel.
Já… já ho opravdu miloval. A raději bych navždy zůstal jen jeho kamarád než nic.
Posadil jsem se na kraj postele a málem sletěl dolů, protože jsem to neodhadnul.
„Pustíme… pustíme si něco nebo si chceš povídat?" vyskočil jsem hned vzápětí na nohy a prudce se otočil k Mesymu.
Ale znovu jsem zakopl a skončil na něm.
Bože! Jsem fakt nemehlo!
„Omlouvám se!" skoro jsem vzlykl a musel hodně zamrkat. „Já… jsem nervózní! Bojím se, abys nebyl zklamaný! Nechci tě zklamat! Nechci, abys mě vyhnal!"
Vyhrkl jsem prudce a ohnal se rukou, přičemž jsem Mesymu málem jednu vrazil.
Raději jsem si znovu opatrně sedl, složil ruce do klína a sklopil hlavu.
„Jsem hrozný… a taky divný… vůbec se k tobě nehodím," povzdechl jsem si nakonec.
Mesy
Chtěl jsem si sednout na postel, a už jsem i skoro seděl, když jsem si uvědomil, jak to může vyznít. Tak jsem znovu hned vyskočil na nohy. Popošel jsem víc doprostřed pokoje, ale vzápětí jsem tak tak uhnul, když Luci vpadnul dovnitř a měl co dělat, aby vyrovnal balanc. Cuklo mi v rukách, jak jsem mu chtěl pomoct, ale nejspíš bych mu jen ten tácek vyrazil z ruky.
A pak, když se Luci podíval na postel, automaticky, aniž bych nad něčím přemýšlel, jsem si nakonec na ni sednul.
Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo ho chytat, když pak málem skončil na zemi.
Ale když pak skončil na mě, jen jsem prudce vydechnul, protože mi málem vyrazil dech.
„To je… to je dobrý…“ narovnal jsem se zpátky, když jsem na poslední chvíli uhnul před jeho rukou.
„Nemáš být z čeho nervózní. Nevím, proč by ses neměl ke měn hodit. Asi… asi jsem se… do tebe zamiloval,“ rychle jsem zamumlal a dalšími slovy jsem se to snažil zamluvit.
„Moc se mi líbíš, tak si tím nelam hlavu, jo? Hele, půjdeme se osprchovat, jsme načichlí z té restaurace,“ vyskočil jsem na nohy a hned jsem ho potáhnul za ruku nahoru.
„Tak jdeme,“ táhl jsem ho za sebou přes chodbu do koupelny, kterou jsme tady nahoře měli společnou s bráchou a ségrou.
Zavřel jsem dveře, aby nám dovnitř nešla zima, vytáhl jsem ze skříňky pro Luciho čistou osušku, a pak už jsem se začal svlíkat.
„Tak pojď, ať zbytečně nebabráme vodu,“ shodil jsem ze sebe spodky, a už jsem zaplul do sprchového koutu, kde jsem na sebe hned pustil teplou vodu.
Tak trochu, po těch Luciho karambolech, ze mě spadl ten stres. Nejspíš proto, že jsem viděl, že nejsem sám, kdo je tu nervózní…
Lucian
Asi fakt spím, takže je to v pohodě. Tyhle sny už jsem míval, takže proč si s tím lámat hlavu?
Jo, určitě to tak bude.
Málem jsem přestal dýchat, když mi Mesy řekl ta slova.
Myslí to vážně? Opravdu? On…
Zrudnul jsem ještě víc, i když to už snad ani nešlo, a přeslechl další jeho slova, dokud jsme se neocitli na chodbě, ani nevím jak.
Sprchovat se spolu? Nahatí? V jedné sprše?
To nééééé... Nemůže mě vidět. Vypadám hrozně. Zatímco Mesy…
Roztřeseně jsem vydechl a zadíval se na jeho tělo, když se v koupelně svlíknul.
Při pohledu na jeho klín jsem ale raději uhnul hlavou, a nakonec, aniž bych o tom nějak uvažoval, jsem se začal sám svlékat.
No, spíš jsem se motal do oblečení a několikrát s sebou švihnul na zem, zvláště když jsem si svlékal kalhoty. Vůbec to nebylo sexy a vzrušující.
Stejně jako mé spodky s medvídkama.
Otočil jsem se k Mesymu zády, rychle si je stáhl dolů, sundal si brýle, a pak se teprve zase otočil čelem ke sprchovému koutu s rukama v klíně.
Hlava se mi točila a srdce mi bušilo, když jsem vešel za Mesym dovnitř.
Zůstal jsem stát kousek od něj s pohledem upřeným na moje prsty na nohou a jen matně vnímal teplou vodu, která dopadala na mou kůži.
Mason
Popadl jsem houbu a gel a začal jsem se mýt. Spíš jsem dělal, že se myju. Moje ruce se pohybovaly snad automaticky, ale já jsem celou dobu po očku sledoval Luciho. Ti medvídci na jeho trenkách byli roztomilí. Asi si taky takové pořídím.
Ale víc než medvídci, mě zajímal on sám. Už jsem ho viděl hodněkrát nahatého nebo jen v trenkách, nebo plavkách. Ale tentokrát to bylo jiné. Teď jsem se na jeho nahé tělo díval jinýma očima.
A to, co jsem viděl, se mi vážně líbilo. Trošku by se mohl oplácat, ale jen malinko. Ale i tak je hezký.
A ten jeho kulatý zadeček…
„Kurva!“ zaklel jsem, když jsem si málem vydloubnul oko, jak jsem byl zabraný do pozorování Luciho.
„Na,“ strčil jsem mu do ruky houbu, promnul jsem si oko, a pak jsem zaklel znovu, když jsem si do něho nacpal mýdlo. Rychle jsem zaklonil hlavu a oči si vypláchl čistou vodou.
„Chceš půjčit nějaké trenky?“ otočil jsem se na Luciho, když se konečně i on začal umývat.
Možná jsem to neměl dělat. Byl tak blízko, a aniž by možná chtěl, jemně se mně dotýkal svým tělem.
„Vážně,“ vydechl jsem, „vážně máš strach, že se ke mně nehodíš? Vždyť… Ani nevíš, jak jsi hezký.“
Přistoupil jsem k němu tak těsně, že mezi námi neprotekla ani kapka vody. Přitiskl jsem si jeho záda na svou hruď, a rukama ho objal, aby nepochyboval o mých slovech. Jeho kulatý zadeček se otřel o můj klín, až sebou můj penis zacukal, a já opět tiše vydechl, jak příjemný to byl pocit.
„Opravdu jsi krásný, tak o sobě pořád nepochybuj,“ sklonil jsem se a těch pár slov mu zašeptal do ucha.
Políbil jsem ho na rameno, na krk, pohladil jsem ho po břiše, a pak už jsem ho pustil a raději vypadnul ze sprchy ven, protože to už bylo na hraně. A pokud brácha nekecal, tak Luci ještě s nikým nespal.
Teda, ne že bych byl, kdo ví jaký borec. Sice jsem už zkušenost měl, ale jen párkrát. Ale dobře jsem si pamatoval, že když je to poprvé, tak se musí opatrně.
Raději jsem popadl osušku a začal se utírat.
Když jsem byl hotový, omotal jsem si ručník kolem pasu a poodešel jsem ke dveřím, aby měl Luci klid na mytí.
„Chceš teda ty trenky, nebo ne?“
Lucian
Jak může Mesy říct, že jsem krásný? Viděl se vůbec on?
Začal jsem se automaticky umývat, když mi podal houbu a gel, ale moc dlouho mu to nevydrželo.
Respektive do chvíle, než se mi natiskl na záda a políbil můj krk a rameno.
Jen jsem vydechl a úplně ztuhnul.
Bylo to… strašně příjemné, a já měl chuť se stulit do Mesyho náruče.
Naštěstí ale Mesy hned vyšel ze sprcháče a já se tak vyhnul zbytečnému trapasu.
„Asi… asi jo… a nějaké triko," zamumlal jsem a raději se začal zase umývat.
Došlo mi, že budu vonět jako Mesy, a přišlo mi to takové… intimní. Jako bysme byli něčím spojeni.
Nejspíš bych tak asi strávil věčnost, kdybych nezaslechl znovu klapnutí dveří a Mesy mi neukázal triko a spodky.
Spláchl jsem ze sebe mýdlo, vypnul vodu, a pak vyšel ze sprchy, abych se trochu utřel, vlasy si stáhl do culíku a oblékl si triko a spodky.
Nasadil jsem si brýle, a pak vyšel za Mesym z koupelny.
Když jsme se vrátili do pokoje, vzal jsem si čaj, abych se napil, a byl rád, že se to tentokrát obešlo bez nějakých karambolů.
„Děkuju," zašeptal jsem, když jsem si sedl na postel a zvedl k Mesymu oči. „Já…"
Kašlu na to. Půjdu s pravdou ven. Buď to úplně pokazím, nebo se nic nestane.
Přiblížil jsem se k Mesymu, abych se mu podíval do očí. Osmělil jsem se a natáhl ruku, kterou jsem položil na jeho tvář.
„Pravdou je, že… já… miluju tě už nějakou chvíli, ale ty… jsi krásný, vtipný, úžasný… nikdy jsem si nemyslel, že bych u tebe mohl mít šanci," vypadlo ze mě nakonec, a srdce se mi rozbušilo snad ještě víc.
Mason
Když Luci řekl, že by chtěl nějaké oblečení, šel jsem do pokoje a hned jsem otevřel skříň.
Hodil jsem na sebe kalhoty na spaní, a vytáhl triko pro Luciho. Už jsem byl skoro u dveří, když jsem si uvědomil, že chtěl i trenky. Zadíval jsem se na to triko…
Tohle by mu nestačilo? Teda, jako, kdyby to bylo na mě, nechal bych mu jen to…
Nakonec jsem se vrátil pro trenky, které by mu snad nemusely spadnout ze zadku, a pak už šel za Lucim, abych mu ty věci dal. Počkal jsem, až se utře a obleče, a když jsme se společně vrátili do mého pokoje, nenápadně jsem mrknul na hodiny.
Máma s Perrym šli na noční promítání, takže se vrátí někdy až kolem druhé hodiny. Takže máme ještě tak tři hoďky jen pro sebe, než se tu nahrne brácha s otázkama.
Už jsem se chtěl napít kávy, ale pak jsem si uvědomil, že se chci s Lucim líbat, a nejspíš by cítil jen samé kafe. Tak jsem se raději napil jen vody a posadil se vedle něho.
Už jsem otvíral pusu, že se zeptám, jestli si pustíme nějaký film, když promluvil.
Hleděl jsem na něho jako na zjevení, když to ze sebe vysypal.
A myslím, že mi srdce chtělo odcestovat skrz hrdlo někam pryč, jak moc rychle mi začalo bušit. Rychle jsem ho polknul zpátky, a chytl jsem Luciho za ruku.
„Vážně? To jako… Taky se mi líbíš už delší dobu… Teda, ne úplně od začátku, ale už dlouho jo. Fakt, nekecám,“ musel jsem se zasmát, jak debilně to znělo.
A pak už jsem to ale nedal. Prostě jsem si ho přitáhl, abych ho mohl políbit. A přitom polibku jsem ho opatrně pokládal na postel.
Doufal jsem, že nepozná, jak jsem z něho celý rozklepaný. Jediné, co se netřáslo, co stálo hrdě a pevně skoro v pozoru, byl můj penis.
Ne, že bych hned myslel na to jedno, ale…
Po Luciho slovech, jsem myslel na to jedno.
Chtěl jsem to s ním prožít. Moc jsem chtěl.
Začal jsem ho hladit, zajel jsem rukou pod triko, které měl snad ke kolenům, a opatrně, aby se nelekl, jsem mu ho vyhrnoval výš, až se odhalila jeho hruď.
„Chci se s tebou líbat… a hladit… a to… ostatní…“ zabreptal jsem do jeho rtů, a když hned neodpověděl, bral jsem to jako souhlas, a hned se vrhnul na jeho krk, a hruď. Prostě jsem měl strašnou chuť ho líbat snad všude.
Lucian
Na chvilku jsem se bál, že jsem svými slovy Mesyho odradil. Ale pak jsem si oddechl, a dokonce se i usmál po jeho slovech.
Opravdu se mu líbím už delší dobu?
Nikdy by mě to ani nenapadlo. Ale zahřálo mě to u srdce. To vědomí, že nejsem všem zas tak lhostejný.
Úsměv mě přešel ale v momentě, když mě Mesy začal líbat.
Teda jako to bych ještě v pohodě zvládnul, ale už míň to, když mě během polibku položil na postel.
A pak...
Cítil jsem to. Jeho vzrušení. Penis, co se o mě otíral. Teda jako schovaný, ale přes oblečení jsem ho cítil. A taky Mesyho horkou dlaň, když mi začal vyhrnovat triko.
Bože!
Nikdy jsem nic takového necítil. Úplně jsem se lekl a srazil nohy k sobě, když jsem ucítil ten mírný tlak dole, to cuknutí penisu, a pak ten šimravý pocit v podbřišku.
„Mesy…" zasténal jsem, a pak si hned dlaní přikryl pusu, jak jsem se skoro lekl svého hlasu, když mě začal Mesy líbat na hrudi.
Nestíhal jsem s dechem, tělo se mi začínalo třást, a já nevěděl, co dělat.
Zastavil jsem proto Mesyho a vytáhl ho zpátky nahoru, abych mu viděl do očí.
„Taky… taky chci… no… jako… dotýkatsetě," vyhrkl jsem a málem si u toho zlomil jazyk.
Připadal jsem si neohrabaně, když jsem prsty přejel po kůži na jeho krku a zastavil se na jeho hrudi.
„Řekni… řekni mi, co mám… dělat…" vydechl jsem a s napětím očekával, jestli mě po tomhle Mesy nevyhodí z postele.
Mason
Cítil jsem to. Opravdu jsem pocítil, jak u Luciho nastupuje vzrušení, a rozhodně se to nedá ničím zamaskovat.
Na moment jsem se lekl, že jsem byl na něho moc rychlý, když mě zastavil a potáhl nahoru. Nerad jsem se vzdával těch polibků na jeho rozehřátou kůži. Bylo to příjemné, líbilo se mi to, a… vzrušovalo mě to ještě víc. I to, jak předtím srazil nohy k sobě, když jeho penis ještě víc ztvrdnul.
Pro mne známka toho, že nekecal, a já byl strašně šťastný.
Ale podle jeho slov, mi bylo jasné, že ani brácha nekecal, a Luci nejspíš opravdu ještě s nikým nespal.
Co má dělat? Mám mu říct, co má dělat?
Nebyl jsem si jistý, jestli bych to zvládl. Připadal bych si, jako bych mu tady odříkával nějaké poučky…
Ale i přesto jsem se té šance, prožít to s ním, nechtěl vzdát.
Zvedl jsem se do kleku, znovu jsem ho políbil na břiše, a pak jsem chytnul trenky za gumu a opatrně jsem mu je stáhnul úplně dolů. Jeho tělo se mi ukázalo skoro celé nahé, až na to triko srolované pod krkem. Ale na to jsem teď kašlal. Postavil jsem se a sám jsem si svlíknul kalhoty, odhodil je někam za sebe na zem, a pak se vrátil k Lucimu.
Musel jsem zavřít na moment oči a rozdýchat to, když se mé nahé tělo dotýkalo toho jeho.
Jasně, už jsem měl tu čest ve sprše, ale teď… Teď to bylo jiné.
„Dotýkej se mně…“ zachraptěl jsem, jak se mi znovu udělal knedlík v krku z toho očekávání.
Chytl jsem jeho ruku a potáhl ji mezi nás, aby se dotýkal mého penisu. Bylo mi jedno jak, už jen ten lehký dotek jeho prstů mě málem udělal.
Sám jsem se chopil toho jeho, opřel jsem se o druhý loket, aby mezi námi bylo trochu místa, a zatímco jsem začal pomalu, a pak o něco rychleji protahovat jeho chloubu v ruce, znovu jsem se vrhnul na jeho rty.
A už v tuhle chvíli jsem věděl, že se teď nejspíš dál ani nedostaneme. Tak mě převálcovalo to vzrušení, to štěstí z toho, že to s ním můžu prožívat, že chybělo už jen málo k tomu, abych se mu udělal do ruky a na jeho břicho… A po chvilce jsem ho přestal i líbat, protože jsem to nastupující vyvrcholení, ten úžasný pocit, už ani nedokázal v klidu udýchat.
Lucian
Znovu jsem se lekl, když se Mesy najednou zvedl.
Ale pak jsem vyjekl, když ze mě stáhl spodky a měl jsem chuť se někam schovat, ale Mesy mi nedal možnost. Jeho polibky byly… žádostivější a jiné než ze začátku, a já mu už i líp vycházel vstříc.
Zalapal jsem po dechu, když se o mě Mesy otřel, a pak ztuhl, když mi navedl ruku na svůj penis.
Nikdy jsem si nemyslel, že to bude takové.
Bál jsem se toho, a proto si to ani nikdy sám nedělal, ale…
Byl tak horký! A jemný! A tvrdý!
Šokovalo mě to a fascinovalo zároveň.
Moje ruka se pohla sama, možná jako odpověď na to, co mi začal Mesy dělat.
Bylo to neuvěřitelné. Bylo to šílené. Ty pocity, které proudily mým tělem, ten tlak, hučení v uších i tlukot srdce.
„Mesy… Mesy…" zakňučel jsem a zasekl mu své nehty do ramene, když jeho ruka na mém penisu zrychlovala.
Styděl jsem se.
Vlastně už ne. Už jsem nemyslel na nic. Pro tuhle chvíli se mi všechno vykouřilo z hlavy.
Slyšel jsem sám sebe sténat, vnímal jsem Mesyho dech, jeho penis ve své ruce, když jsem se ho snažil potěšit, aby nebyl zklamaný, ale pak to přišlo.
Jako výbuch sopky.
Hromadí se to a hromadí, a pak bum.
Na moment jsem ztuhnul, zalapal po dechu a zadíval se na Mesyho, jestli bych ho neměl varovat, nebo se zeptat, co mám dělat.
Ale nic z toho jsem udělat nestihl, a místo toho se prohnul v zádech, když náhle přišlo uvolnění.
Bylo to… neuvěřitelné.
Nikdy jsem nic podobného necítil. Sténal jsem, škrábal Mesyho do ramene, cítil jsem, jak mi na břicho dopadá něco vlhkého, a podvědomě se pořád snažil pokračovat pohyby rukou na Mesyho penisu.
Mason
Co jsem stihl pochytit, tak Luci byl naprosto úžasný.
Nakonec překonal svůj stud a připojil se sám nejen do polibku, ale i s jeho doteky.
Snažil se dělat to, co jsem dělal já, a šlo mu to zatraceně dobře. Nebo jsem byl na něj tak nadržený?
Nevím, co z toho.
Ale ve chvíli, kdy jsem přes všechno ucítil, že to na něho jde, odsunul jsem na moment do pozadí svůj vlastní chtíč, a soustředil se jen na něho.
Byl nádherný, když pak prožíval svůj orgasmus, a já doufal, že jsem první, kdo mu tohle dopřál, i když to bylo jen takhle.
To, co se nedostalo na jeho břicho, ulpělo na mé ruce, a já to vlhko ještě víc roztíral po jeho chloubě. Krásně to klouzalo, a já věděl, že takhle to pro něj bude ještě příjemnější.
Jenže pohled na to, jak to prožíval, a když se proti mně ještě prohnul ve chvíli té největší slasti, byla konečná i pro mne. Okamžitě se vrátilo to, co jsem na chvilku dosunul, a mé tělo se roztřáslo, když i já pocítil ten známý tlak, a za další okamžik i já třísnil jeho břicho mým spermatem.
Rychle, roztřeseně, ale nahlas jsem dýchal, myslím, že mi z úst uniklo i pár stenů, které jsem věnoval jeho rtům s občasným šepotem, jak je to úžasné, a vyslovením jeho jména.
Měl jsem co dělat, abych se udržel podepřený o loket a hned se na něho nesvalil.
Ale když ten nejsilnější nápor ustal, trochu jsem uvolnil ruku, která stále svírala Luciho penis, a nakonec jsem na něho dolehl úplně.
Uvěznil jsem naše ruce mezi námi, ale tou druhou jsem ho hladil po tváři, po vlasech, líbal jsem ho a šeptal do jeho rtů, jak to bylo úžasné, jak on byl úžasný. A vůbec mi nevadilo, že mám nejspíš natrvalo jeho nehty vyznačené v kůži na rameni.
Bylo to rychlé, opravdu rychlé, a já se nedivil. Ale… Nic lepšího jsem ještě nezažil. Aspoň ne, prozatím.
A až jednou půjdeme až do konce…
Hlavou mi problesklo, jaké to asi bude, a bezděčně jsem se znovu zachvěl, a málem se mi znovu postavil při té představě.
„Ani… ani jsem ti… to nemusel… říkat… byl jsi… ten… nejlepší…“ zadýchaně jsem zachraptěl, když jsem se sesunul z Luciho dolů.
Dolehl jsem na záda a jeho jsem si přitáhnul k sobě. Hladil jsem ho po zádech a po zadečku, hleděl jsem do stropu, přiblble se usmíval, a už si představoval, jaké to bude, až…
Lucian
Myslím, že nikdo šťastnější než já, na světě právě nebyl.
Sotva jsem popadal dech z toho, co se stalo, když jsem vzápětí zaslechl, jak Mesy zasténal.
Otočil jsem k němu hlavu a už se díval na to, jak i on prožívá to krásné, co před pár vteřinami já. Teda doufal jsem, že je to pro něj krásné. Poslouchal jsem jeho slova, občas ještě zasténal spolu s ním, dokonce několikrát pohnul pánví proti jeho ruce a snažil se to všechno ustát se zdravým rozumem.
Bylo to něco neuvěřitelného. Aspoň pro mě.
Snažil jsem se Mesymu oplácet polibky, ale sotva jsem stíhal s dechem.
Několikrát jsem zasténal jeho jméno a s rudými tvářemi opakoval stále dokola, jak je úžasný, a nakonec se spokojeně rozvalil na jeho hrudi, když si mě k sobě přitáhl.
„Bylo to… neuvěřitelné…" vydechl jsem po chvilce a zvedl k němu oči.
Prstem jsem maloval na jeho hruď neviditelné obrazce, vnímal jeho vůni i horkost těla a blbě se usmíval.
Bylo mi moc dobře a nejraději bych takto zůstal už navždy.
Dokonce jsem se osmělil natolik, že jsem věnoval Mesymu polibek na krk a pak na hruď.
„Nechceš… nechtěl bys zítra přespat u nás… že… že bysme šli spolu do… do školy a chtěl bych… chtěl by ti něco namalovat… teda pokud chceš," vykoktal jsem ze sebe po chvilce, a sám se divil, kde beru tu odvahu.
Tak nějak jsem věřil, že to pro Mesyho není jen hra, a všechno, co řekl a co se stalo, nejspíš myslí vážně.
Mason
Po nějaké chvíli jsem se uklidnil, a jen tiše poslouchal Luciho.
Když řekl, že to bylo neuvěřitelné, že to bylo úžasné, moje ego dostalo tu správnou porci potravy, a hezky narostlo. Kdyby na mě Luci neležel, nejspíš bych se nadnášel až někde u stropu.
Ale… Kdyby to nebyl on, tak by to tak úžasné nebylo. I když jsme nešli do konce.
Měl jsem občas o něm představy, které se někdy přeměnily i do snů. A nejeden skončil tak, že jsem ráno musel převlíkat postel a prát kalhoty.
Jsem mladej, a tělu neporučím…
Ale hlavně to bylo kvůli tomu, že se mi zdálo právě o Lucim.
Nejspíš jsme si souzeni.
„Jo, rád zůstanu u tebe,“ přikývl jsem. „Ale musím se učit, takže bych nešel hned, ale spíš tak později odpoledne.“
Stejně jsem zvědavý na to, s čím ještě přijde máma, která po tom, co nás viděla, z toho filmu možná ani nic neměla.
Chytl jsem triko, co měl Luci pořád na sobě, a přetáhl mu ho přes hlavu. Popadl jsem ho, přetočil na postel a zalehl ho.
„Takhle jsi ještě hezčí,“ usmál jsem se na něho. „A jsi tak krásný, že jsem zapomněl i na to své kafe.“
Sklonil jsem se k němu a věnoval mu dlouhý polibek, doprovázený dalšími doteky a hlazením.
Nechtěl jsem, aby se toho, co jednou přijde, bál, a tak jsem se rozhodl na to jít postupně.
Ani bych se nedivil, kdyby z toho měl strach. Nevím, jestli si tam někdy něco zkoušel strčit, a tak to pro něj může být složitější.
„Jdu si ohřát tu kávu a pustíme si něco, ano?“ zvedl jsem se do kleku, a ještě ho pohladil po břiše a prsty jsem okopíroval i jeho penis, který sebou cuknul. „Klidně zůstaň takhle. Zatím… Mamka s Perrym přijdou až kolem druhé hodiny. Máme ještě tak dvě hoďky.“
Ještě jednou jsem ho líbnul na rty, pak už jsem slezl z postele, popadl svůj hrnek s kávou a seběhl dolů do kuchyně, abych si ji v mikrovlnce ohřál.
Jo, je to na dobré cestě. A já už teď věřil tomu, že s Lucim zůstaneme. Opravdu jsem se do něho zamiloval, a věřil jsem tomu, že jsme si souzení…
Lucian
Moc krásně se ta slova poslouchala.
Když Mesy slíbil, že se mnou zůstane zítra přes noc, a pak půjdeme spolu do školy, tělem se mi přehnal velmi příjemný pocit.
Sice říkal, že přijde odpoledne, ale nevadí. Aspoň bych uklidil a uvařil, a taky si domaloval ten obraz, co mám rozdělaný. A možná bych se taky mohl do něčeho podívat. Ale jen když bude čas.
Učení mě moc nebavilo. Teda, ne, že by mě škola nebavila a byl jsem nějaký flákač, ale raději jsem dával pozor v hodinách a dělal si rovnou poznámky, které jsem si opakoval o přestávkách, než abych se učil doma. Na to mi moc času nezbývalo.
Jediné, co jsem doma dělal do školy, byly úkoly. Ale ty jsme stejně většinou dělali s Perrym.
Když mě Mesy zalehl, s větší jistotou jsem mu oplácel polibek a několikrát vzdychl, když mě políbil i jinde než na rty, nebo pohladil.
Věřil jsem jeho slovům, ale stejně to nechápal. Nechápal jsem, co na mě vidí a jak může říct, že jsem krásný.
Doufal jsem jen, že jeho máma nebude proti. Že nemá jinou představu o tom, s kým by měl Mesy chodit. Tupě jsem zíral do stropu, když Mesy odešel, a po chvilce se zahihňal jako idiot.
Začal jsem válet sudy po posteli a cítil, že mi asi hlava bouchne štěstím.
Splnil se mi sen. A už teď jsem věděl, že já s Mesym rozhodně zůstanu. Že já nebudu ten, kdo by náš vztah rozbil.
Vzpamatoval jsem se, až ve chvíli, kdy se Mesy vrátil. S úsměvem na rtech, ale červenými tvářemi jsem ho políbil, když si sedl na postel, a objal ho.
„Miluju tě…" zašeptal jsem, šťastný jako blecha, a osmělil se políbit ho na krk a rameno.
Ještě chvilku jsme se objímali a líbali, než jsme se rozhodli, že je čas se opláchnout a hlavně vyvětrat.
Ne, že bysme chtěli utajit náš vztah, ale hlavně kvůli Perrymu, který by pak nemluvil o ničem jiném, a taky kvůli tetě, aby se třeba nezlobila.
„Jestli… tvá nabídka ještě platí…" zamumlal jsem a mohutně zívl, když jsem znovu ležel přitisknutý na Mesym, oblečený zpátky do trika a spodků, „rád… rád bych s tebou… bydlel…"
Ani nevím, jestli mě Mesy slyšel. S nosem zabořeným do jeho kůže, kdy jsem vdechoval jeho vůni a vnímal horkost pokožky, jsem usnul snad dřív, než jsem to dopověděl.