Lucian
Vzhledem k tomu, že jsem moc věcí neměl a nechtěl jsem pouštět pračku jen tak na prázdno, probral jsem i Mesyho věci a přihodil je ke svým.
Chvilku jsem musel s pračkou zápasit, ale nakonec jsem na to přišel a spokojeně si oddechl, když začala prát.
Tak to bysme měli.
Přemýšlel jsem, co si obleču a mezitím proletěl rychlou sprchou, hlavně i proto, abych ze sebe smyl ten nepříjemný zážitek u obchoďáku.
Připomnělo mi to, že jsem chtěl mluvit s mámou, ale nechtěl jsem jí volat takhle na večer, takže když jsem vyšel ze sprchy a otřel se, napsal jsem jí jen krátkou zprávu, že bych s ní a tátou potřeboval mluvit, nejlépe zítra, a ať si dávají pozor na vysokého, urostlého cizince, kdyby je náhodou oslovil. Ještě jsem zdůraznil, že jsem v pořádku, napsal ji, ať pozdravuje tátu, že je mám oba moc rád, a pak mobil zase odložil.
Máma odpověděla téměř vzápětí, prý mají zítra s tátou volno, tak mám zajet, kdy budu chtít.
Jen jsem se pro sebe pousmál a přešel do ložnice, abych vymyslel, co si teda obleču.
Hned jsem si všiml těch gelů na nočním stolku a musel se tomu zasmát.
Po chvilce přemýšlení jsem si natáhl ty erotické spodky a ze skříně vytáhl jedno Mesyho triko, které mi tak akorát zakrývalo klín.
Cítil jsem se docela zvláštně, hlavně to byl nezvyk mít jiné spodky, a mě to nedalo, abych hned zip nevyzkoušel. Šlo to překvapivě hladce a už jen ta představa, jak mi je Mesy rozepíná, mi vehnala červeň do tváří.
Raději jsem toho nechal, zip zase zapnul, poupravil si triko, z šuplíku, kde byly ostatní hračky, jsem vytáhl nová pouta a nové důtky, položil je na postel, a pak s idiotským úsměvem vyšel z ložnice.
Ve dveřích kuchyně jsem se zastavil a díval se na Mesyho, jak zápasí s večeří, až mě to rozesmálo.
„Tohle mám dělat já," stoupl jsem si vedle něj a schválně se natáhl pro hrneček do skříňky nahoře, aby se mi zvedlo triko a Mesy viděl, co mám pod ním.
„Ale pěkně to voní," nakoukl jsem do hrnce jakoby nic, a začichal.
Mason
Dát vařit vodu na špagety nebyl problém. Udělat boloňskou omáčku tak, aby chutnala i Lucimu, už problém byl. Ale byl jsem statečný. Dělal jsem ji už hodněkrát, přesto jsem si raději vytáhl kuchařku. A nejspíš jsem to neměl dělat.
Když jsem viděl, co všechno se tam dává, zděsil jsem se. Zjistil jsem, že jsem ji vlastně celou dobu dělal špatně. Stačilo mi tam prsknout rajský protlak, trochu koření a maso, a byl jsem spokojený.
Ale ono to tak vlastně není…
Potil jsem se až na zadku. Vážně jsem cítil, jak mi čůrek potu stéká do trenek mezi půlky.
Ale chtěl jsem Lucimu udělat radost.
Můžu však udělat radost něčím, co vlastně ani neumím?
Když Luci vešel, jen jsem zatnul zuby a pokračoval v práci. Jenže to by se nesměl přese mne natáhnout pro hrnek. A potom, když se naklonil k hrnci a do nosu se mi vetřela jeho vůně po osprchování. Nevím, co použil. Ale v tu chvíli se mi postavily nejen chlupy na těle.
„Kurva!“ vykřikl jsem, když jsem se neuhlídal a blbě chytl nůž.
Neměl jsem hledět na Luciho, ale na to, kam sahám. Neřízl jsem se moc. Ale ty šrámy na dvou prstech mě okamžitě probraly.
„Můžeš z toho, prosím tě, udělat jídlo? Pokud to teda ještě jde. Skočím se osprchovat,“ zabručel jsem poraženecky.
Opravdu jsem byl poražený. Nejen tím jídlem, ale i Lucim.
Na moment jsem se na něho natiskl, pohladil ho po břiše, zajel mu pod triko a pak prsty kopíroval jeho pokožku, až narazila na zip, který ukrýval poklad.
„Tohle si dám líbit,“ potáhl jsem ho kousek dolů a nechal to na půl rozepnuté.
„Jdu se osprchovat,“ políbil jsem ho na krk a na rameno, a pak už jsem raději chvátal do koupelny, abych si mohl ošetřit prsty a hodit rychlou sprchu.
Lucian
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
Málem jsem nadskočil, když Mesy najednou sprosté zaklel, a pak se zatvářil tak, že bych mu z fleku dál všech y své peníze, kdybych ho potkal na ulici.
Nestačil jsem mu však ani odpovědět a jeho ruce už rejdily po mě pokožce. Vydechl jsem a mírně se zachvěl, když mi na kousek rozepl zip a pak mě políbil na krk.
Nejspíš bych za Mesym i odešel, ale v tu chvíli se začalo připalovat maso v hrnci, což mě vrátilo zpátky na zem.
Odstavil jsem hrnec a zakroutil hlavou. Proč si s tím vůbec Mesy dělal tak těžkou hlavu? Dal bych si cokoliv, co by udělal. Navíc to vonělo opravdu dobře.
Sice tam neměl všechno a postup byl obrácený, ale na konečném výsledku to nic moc nezmění.
Pousmál jsem se, mrkl dolů, kde se ze zipu začínal drát můj penis a raději se rychle začal soustředit na vaření. Na pánvici jsem osmahl česnek, který Mesy zrovna krájel, přidal cibuli a celá rajčata. Přihodil jsem koření, zalil trochou vývaru, přidal protlak a krátce podusil, aby se uvolnila vůně.
Pak jsem to rozmixoval na hladkou omáčku, tu přidal k masu a hodil znovu na plotnu.
Spokojený s výsledkem jsem uklidil, nachystal talíře, scedil špagety a jen čekal, až přijde Mesy, abych mohl dát na talíře.
Pak jsem si vzpomněl, že se Mesy řízl a napadlo mě, jestli nebude potřebovat pomoct, tak jsem sporák vypnul a vyběhl schody. Vletěl jsem do ložnice, a pak do koupelny a málem se mezi dveřmi přizabil.
Mesy by měl na sebe nosit nějaký zbrojní průkaz.
„Nepotřebuješ ošetřit?" zahučel jsem, ale místo jeho prstů, jsem si prohlížel jeho tělo a cítil, jak se mi penis bolestivě otírá o zip.
Zvedl jsem lem trika a ukázal Mesymu, co způsobil. Žalud se mi začal drát skrz rozepnutou škvíru a já jen vzdychl a olízl si rty.
„Jdu nachystat na talíře," zachraptěl jsem a raději zase z koupelny vypadl, aniž bych zjistil, jak jsou na tom Mesyho prsty.
Mason
Zasvinil jsem si od krve triko. Ale sral to pes. Stejně ho vyhodím, protože mi ho ten dement natrhnul.
Když jsem se svléknul, došel jsem ještě k umyvadlu, abych si hned opláchl pořezané prsty, protože se mi do ran dostalo trochu šťávy z česneku a docela to štípalo.
Jakmile to přestalo štípat, vešel jsem do sprchového koutu a chtěl pustit vodu, ale nestihl jsem to. Luci vrazil do koupelny, a málem se přerazil.
Usmál jsem se, protože už jsem tohle dlouho neviděl a přinášelo to hezké vzpomínky na dobu, kdy Luci bořil všechno, co mu stálo v cestě.
Položil mi otázku, ale nejspíš to ošetření bude potřebovat on, podle toho, jak si vyhrnul triko. A pak zase zmizel, aniž by se mi na ty prsty třeba jen podíval. Zavrtěl jsem hlavou, ale pak jsem sklouznul pohledem dolů.
Jo, tak tohle… Budu rád, když v klidu sním večeři.
Rychle jsem se raději osprchoval, na moment na sebe pustil i chladnější vodu, ale moc mi to teda nepomohlo. Sice mi klesl, ale pořád byl v pohotovostním nastavení…
Když jsem se utřel, hodil jsem na sebe triko a boxerky a pak už chvátal dolů, protože jídlo vonělo po celém domě. Lucimu se z toho mého něčeho podařilo udělat jídlo.
Usadil jsem se ke stolu, počkal, až Luci naloží na talíře a taky se posadí.
Než jsme začali jist, stejně mi to nedalo. Mírně jsem se s židlí odsunul a sklonil se pod stůl, abych se podíval, jak to s ním vypadá.
No, sice to měl schované pod trikem, ale ta boule byla znatelná.
Usmál jsem se, když sem si vybavil, co má na sobě.
Narovnal jsem se, přisunul se zpátky a vzal do ruky příbor.
Ve stejné chvíli, kdy Luci strčil první sousto do pusy, natáhl jsem pod stolem nohu. Prsty jsem nahmatal triko a vyhrnul mu ho trochu nahoru. Pak jsem nohu přitlačil na jeho rozkrok a jemně mu ho pomasíroval, až jsem ucítil kromě látky i kousek jeho horké kůže…
„Dobrou chuť,“ popřál jsem s úsměvem.
Lucian
Když jsem se vrátil do kuchyně, ještě jsem uvařil kávu a dodělal omáčku.
Dokončil jsem to akorát včas, protože v tu chvíli došel do kuchyně Mesy.
Mohl jsem na něm oči nechat, a hlavně na té jeho bouli pod boxerkama. Sice nebyla taková jako ta moje, ale něco se tam rýsovalo.
Vědět, že takhle na Mesyho působím mě vzrušilo snad víc než cokoliv jiného.
Aspoň do chvíle, než jsme sedli ke stolu.
Trochu nechápavě jsem se díval na Mesyho, co vyvádí, když se najednou sehnul, aby se podíval pod stůl, a pak jsem málem spolknul celou vidličku, když mě podráždil, aniž bych to čekal.
Zakuckal jsem se a vypil skoro celou sklenici vody, abych se uklidnil.
Tváře mi hořely a nohy jsem na moment srazil k sobě a uvěznil tak Mesyho nohu mezi svými.
Zafuněl jsem, hodil po něm rádoby naštvaný pohled, a pak si dal raději nohu přes nohu, i když to moc nešlo.
Asi po třetím soustu jsem nenápadně upustil vidličku na zem a povzdechl si.
„Jsem nemehlo," zakroutil jsem hlavou a hned se svezl na zem.
To, že jsem nešel pro vidličku, je snad jasné. Po čtyřech jsem přelezl pod stolem k Mesymu a přes boxerky několikrát jemně přejel zuby po jeho penise, než jsem chytl lem spodků, a jen trochu je stáhl dolů, aby se ukázal krásně hladký žalud, který jsem polaskal jazykem a nezapomněl zajet i do štěrbinky.
Pak jsem se zase zpod stolu vysoukal, tentokrát i s vidličkou, a s vítězoslavným úsměvem se posadil.
„Mám ji!" oznámil jsem Mesymu, jako by to snad neviděl, a provokativně jsem si olízl rty.
Mason
Mírně jsem se zamračil, když jsem musel dát nohu dolů, aby mi ji Luci svými pevnými stehny nezlomil, ale to, co udělal potom…
Tentokrát jsem to byl já, kdo měl co dělat, aby nespolknul vidličku. Sevřel jsem příbor v ruce, až mě prsty zabolely, když jsem ucítil Luciho zuby a pak jazyk.
Jo, je to nemehlo, ale moje krásné a roztomilé nemehlo, které taky umí dobře provokovat.
Ale od té chvíle jsem měl s jídlem už problémy. A když jsem v jednu chvíli na vidličku namotal snad všechny špagety na talíři, že jsem to do pusy skoro ani nestrčil, měl jsem dost.
Tohle se prostě nedá!
Spolkl jsem sousto, zapil to vodou a pak jsem vstal. Rychle jsem přešel k Lucimu, popadl ho za paže a vytáhl ho na nohy.
Kašlu na hračky. Do ložnice je to daleko.
I přesto, že stále držel příbor v ruce, jsem ho vysadil na stůl. Vrhl jsem se na jeho ústa, zatímco jsem mu vytahoval triko až pod krk, abych ho mohl pohladit po hrudi, potrápit jeho už tvrdé bradavky, ke kterým jsem se pak sklonil a jemně mu je okousal a olízal. A když mé ruce narazily na ten jeho kousek prádla, bez váhání jsem popadl jezdce od zipu a víc mu ty boxerky rozepl, až jeho penis skoro vystřelil ven, jak moc už byl tvrdý.
„Strašně moc tě chci, Luci,“ zachraptěl jsem a jednou rukou jsem ho potlačil na stůl a druhou masíroval jeho krasavce.
Na moment jsem ho pustil, abych se k lince natáhl pro olej. Bylo mi jedno jaký, hlavně aby to klouzalo. Tohle si totiž žádalo okamžitou akci.
A taky jsem tu okamžitou akci provedl. Namastil jsem si prsty, druhou rukou jsem rozepl zip až do konce a hned je zasunul do Luciho dírečky, která se mi tu tak krásně ukázala. Několikrát jsem ji protáhl, nezapomněl jsem si s jeho penisem pohrát i jazykem i zubama, a celou dobu ho přitom pozoroval…
Ale jak jsem říkal… Chce to rychlou akci. Všechno mě to vzalo tak rychle, že jsem to vážně nedával.
Bylo mi jedno, že má v ruce příbor, že si máchá vlasy v omáčce a má v nich špagety.
Já ho chtěl… Hned.
A s tím jsem si promnul penis, nastavil se proti Lucimu a téměř okamžitě začal tvrdě přirážet.
„Důtky... budou… později. Snaž se… nic nezas… vinit…“
Lucian
Příště budu vařit já, a myslím jídlo, které neudělá žádný svinčík.
Jen jsem vyhekl, když se přede mnou najednou objevil Mesy, popadl mě a posadil na stůl.
Špagety z vidličky skončily někde na zemi, ale to mi bylo momentálně volné, po tom, co se mnou Mesy dělal.
Dokázal jsem jen křičet a sténat, když potrápil mé bradavky, můj penis a mou dírku.
Dolehl jsem na záda, vidličku už dávno někam zahodil, a ve chvíli, kdy do mě Mesy najel, spíš mě na sebe nabodl, jsem nejen vykřikl, ale povalil i sklenici s vodou a talíř letěl někam na zem.
„Mesy!" vykřikl jsem, víc se proti němu propnul a chytl si nohy pod kolenama, abych je roztáhnul a víc se tak Mesymu vystavil.
Jeho nárazy byly prudké, točila se mi hlava, nestíhal jsem s dechem, a byla to ta nejrychlejší soulož v mém životě.
A podle toho to taky dopadlo.
Na poslední chvíli jsem hodil své nohy Mesymu na ramena, abych ho v sobě víc sevřel, jednu svou ruku jsem zaťal do Mesyho paže a tu druhou přesunul na svůj penis.
Skoro jsem se sám sebe ani nedoktl a už jsem viděl všechny Svaté, jak moc mě to vzalo.
Zachrčel jsem, nohama se zapřel o Mesyho, jak jsem na něj vyšpulil svůj zadek, díky křeči, která mě sevřela, a pak s funěním a sténáním dopadl zpátky na stůl, a nohy se mi svezly dolů.
Omotal jsem je kolem Mesyho boků, a s pohledem do jeho očí ho beze slov vybízel, ať mě naplní.
Mason
Já sám měl se sebou co dělat. Ale vidět Luciho, bylo naprosto úchvatné.
Mé vzrušení bylo na samé hranici. Už to byl spíš jen chtíč, touha se udělat do jeho zadečku.
Neskutečně skvělý pocit zasahoval celé mé tělo a já měl co dělat, abych se vůbec udržel na nohách.
Šel jsem na něho rychle a rázně. Ani to nešlo jinak. Mé důrazné přírazy nás oba přivedly k vyvrcholení skoro ve stejný okamžik.
Když jsem viděl, jak si Luci užívá svou chvilku, když mě sevřel svýma nohama, skoro okamžitě jsem ho následoval.
Pevně jsem sevřel jeho boky, znehybnil ho na místě, a s posledními útoky na jeho zadeček jsem plnil jeho nitro s hlasitými ochraptělými vzdechy a steny.
Nedokázal jsem už vyslovit ani jedno slovo, i když jsem chtěl. Měl jsem na jazyku spoustu nadávek, i slova o tom, jak moc miluji Luciho a jak moc miluji sex s ním, ale jen jsem zachrčel a s poslední várkou mého sperma, kdy se mi už točila i hlava, jsem se prakticky zlomil v pase a nalehl na Luciho.
Nohy stolu povážlivě zaskřípaly, ale já nebyl schopen se chvíli ani hnout, natož se zvednout. Prudce jsem oddechoval, s čelem zabořeným do jeho hrudi. Sem tam jsem ho políbil na jeho horkou kůži, nebo jemně skousnul jeho bradavky.
Konečně jsem byl schopen povolit napětí v těle a pustit i jeho boky, kde měl vyznačených všech mých deset prstů. Zvedl jsem hlavu a zadíval se do Luciho očí.
„Stydne… nám večeře…“ vydoloval jsem ze sebe zadýchaně, ale pak jsem se začal smát, když jsem viděl, jakou barvu chytly jeho vlasy, a taky ty špagety, které měl v nich zamotané.
„Takže koupelna,“ políbil jsem ho a pohladil po tváři. „A půjdeme do spodní, ať neděláme svinčík po celém baráku.“
Podebral jsem Luciho, vytáhl ho do sedu a pak ho chytil pod zadečkem.
„Pevně se drž,“ přikázal jsem mu, a pak i s ním zamířil do koupelny.
Byli jsme už skoro ve dveřích do chodby, když se za námi náhle ozval rachot a rána.
Otočil jsem se… Chvíli jsem na ten zbořený stůl hleděl šokovaně, ale pak jsem se začal smát, že jsem měl co dělat, abych Luciho udržel.
Nohy stolu to nevydržely, a ten se prostě rozpadl.
„Budeme muset koupit nový stůl…“
Ale co, tohle byla ta nejlepší rychlovka, jakou jsem zatím zažil.
Lucian
Mesy se udělal snad vteřinu po mě a mé dozvuky to jen zesílilo.
Co na tom, že jsem ležel na desce stolu. Když na mě Mesy dolehl, ještě jsem kolem něj omotal své nohy a ruce a vzdychl, kdykoliv se otřel o mě citlivé bradavky.
Na oko jsem zabrblal, když se začal smát mým vlasům, ale sprchu jsem uvítal s nadšením.
Pevně jsem Mesyho objal a než jsem mu stihl odpovědět na svinčík, ozvala se rána, až jsem skoro nadskočil, a pak měl co dělat, abych nevyklouzl z Mesyho náruče, když jsem se začal smát taky.
„Jsi prostě můj divoch…“ hekal jsem smíchy a snažil se Mesyho pevně držet.
Nakonec jsme společnými silami došli až do koupelny, kde jsem sklouznul z Mesyho náruče a hned ho zbavil oblečení, stejně jako sebe.
Sprcha se samozřejmě o něco víc protáhla, když jsem nabídl Mesymu svůj zadeček a on neodmítl.
Už to nebylo tak divoké, ale nic to neubralo na tom vzrušení, které jsem prožíval. A Mesy snad taky.
„Myslím, že máme po večeři," uchechtl jsem se ve dveřích kuchyně, kam jsme se pak už osprchovaní vrátili.
Vypadalo to tam, jako by nás někdo přepadl.
„Zítra musím stejně jet nakoupit nějaké oblečení, tak můžeme jet spolu a vybereme rovnou i stůl. A nějaký bytelnější," podíval jsem se na Mesyho, když jsme spolu začali uklízet tu spoušť.
Mason
Musel jsem Luciho pevně chytit, když se začal smát i on. A nedivil jsem se. Tohle se nám ještě nikdy nepodařilo. Budeme muset koupit bytelnější stůl, který by případně vydržel tyhle naše aktivity.
Ale rozhodně to stálo za to. A znovu si to zopakujeme. Jen ne, při jídle, kde bude omáčka nebo polévka.
Když jsme se vrátili zpátky do kuchyně, znovu obšťastnění, umytí a spokojení, a začali jsme uklízet ten nepořádek, uvědomil jsem si, že nahoře na stolu leží důtky.
Jako… Chuť by byla pokračovat, ale… Zítra mám trénink a nejspíš by mě trenér přizabil, kdybych chodil jako mátoha. A navíc mají přijít zítra z národního týmu se na nás podívat a nemůžu udělat ostudu. Nepotřebuji se předvádět, ale ostudu taky nechci udělat.
Hmm, tak proto jsem potkal Henryho. V tu chvíli, kdy jsem se staral o Luciho mi to ani nedošlo.
Proto byl Henry na tom parkovišti u obchoďáku…
„Zítra po tréninku teda půjdeme nakoupit. A jestli můžu doporučit,“ dřepl jsem si vedle Luciho a začal sbírat střepy od rozbitého talíře a házet je do koše, „tak si kup nějakou hojivou mast. Dneska bohužel důtky musíme nechat ležet. Ale můžeš se těšit na zítra.“
Jo, měl jsem to už naplánované. Chtěl jsem je opravdu vyzkoušet už dnes, určitě i Luci, když je nachystal, ale vážně bych byl zítra na tréninku úplně marný.
A hlavně…
Ještě máme na odzkoušení i jiné věci, a zítra můžeme prosexovat celou sobotu až do nedělního rána.
„Půjdeš se mnou zítra na trénink?“ zeptal jsem se ještě, když jsem odnášel koš.
Lucian
Už jsem skoro na ty důtky zapomněl, když se s nimi Mesy sám přihlásit. Jen jeho slova o tom, že si mám přikoupit hojivou mastičku, mě rozechvěla, a ještě že jsem v tu chvíli nedržel žádný střep, protože bych si ufikl ruku.
Jen jsem zabručel a dál se věnoval úklidu.
Potom, co Mesy dneska předvedl, jsem důtky ani nepotřeboval. Ale to neznamenalo, že se na ně nebudu těšit, zvlášť, když mě Mesy tak navnadil.
„A taky bysme měli do zásoby nakoupit nějaké nerozbitné nádobí!" houkl jsem ještě za Mesym, když vynášel koš se střepy, a já odklidil rozbitý stůl bokem, abych mohl vytřít.
Jak lákavě špagety vypadaly na talíři, tak na zemi už ne. Otřásl jsem se a zařekl se, že minimálně týden špagety nechci ani vidět.
Ne, že bych byl nějaká citlivka, ale když máte kuchyňskou podlahu pokrytou něčím, co připomíná zvratky, tak vás chuť rychle přejde. A celou dobu jsem přemýšlel nad Mesyho otázkou.
Jako, chtěl bych ho zase vidět, jak běhá. Zvláště po těch deseti letech. Ale znamenalo to ukázat se před ostatními, a nevím, jestli jsem připraven na jejich otázky. Na druhou stranu, už jsem zvládl i cestu do obchodu.
Nakonec jsem ale tyhle myšlenky odsunul do pozadí, a za půl hodiny už jsme s Mesym vyhazovali stůl na zahradu a přešli do ložnice.
„Beru tě za slovo. Zítra…“ usmál jsem se a ukázal na důtky a pouta, které jsem schoval zase zpátky do šuplíku.
Pohled mi zároveň padl na ten obří vibrátor, tak jsem ho vytáhl a zadíval se na něj.
„Jsem zvědavý, jestli se do mě vejde," zabručel jsem spíš pro sebe a zase ho schoval zpátky.
Pak už jsem hupsnul do postele za Mesym, přitulil se k jeho boku a spokojeně vydechl.
„Chtěl bys, abych s tebou šel na trénink?" zeptal jsem se, když mi došlo, že jsem mu ještě neodpověděl.
Pokud mě tam bude chtít, půjdu. Pro Mesyho cokoliv…
Mason
Když jsme uklidili a dostali se konečně do postele, bylo už docela dost hodin.
Lehl jsem si a pozoroval Luciho, jak se chystá na spaní.
Povytáhl jsem obočí, když se nahlas zamyslel nad tím, jestli se do něho ten vibrátor vůbec vejde.
No, já ho nekoupil. Vybral si ho sám. Takže… Bude se tam muset vejít. A kdyby ne, pořád jsem tu já a doufám, že bude spokojený i s mou velikostí.
„Budu rád, když se mnou na ten trénink zítra půjdeš,“ políbil jsem ho do dlaně.
Hrál jsem si s jeho prsty, druhou rukou jsem ho hladil po zádech a bylo mi moc, moc dobře. Až tak dobře, že bych tak nejspíš zůstal napořád. Ale to bychom pak umřeli hlady.
„Ale budeme vstávat kolem půl sedmé. Trénink mám na osm, a potřebuji tam být aspoň o deset minut dříve. A musím se pořádně najíst. Mám totiž pocit, že nám zítra trenér nic nedaruje. Myslel jsem si, že když bude starší, že trochu poleví, ale mám pocit, že je to s ním ještě horší,“ uchechtl jsem se, když jsem si vzpomněl, jak nám občas dává zabrat.
Pohodlně jsem se uložil, ještě víc si přitáhl Luciho k sobě, a jeho ruku si položil na břicho a propletl s ním prsty. Začal jsem mu vyprávět, jak jsem se vrátil k atletice a kde všude jsem závodil a co vyhrál. Teda těch medailí a pohárů není moc, ale jsou moje. Mám je schované, ale možná je vytáhnu a udělám jim nějakou extra vitrínu.
Ani nevím, co jsem mu říkal, když jsem někde uprostřed věty usnul.
Když jsem se probral, bylo v ložnici už plno světla a já si s hrůzou uvědomil, že jsem si nenastavil budík. A na něm teď blikalo sedm hodin a deset minut. Vyletěl jsem z postele jak torpédo, a hned valil do koupelny a hulákal z tama na Luciho, aby vstával, nebo přijdeme pozdě…
Lucian
Ani nevím, kdo z nás usnul dřív. Myslím, že já. Uspalo mě Mesyho teplo, jeho vůně, jeho hlas, když mi vyprávěl, jak se vrátil k atletice.
Chtěl jsem mu říct, že by si poháry a medaile neměl schovávat, ale sotva jsem na to pomyslel, už jsem to zase vypustil z hlavy.
Za to ráno jsem zažil opravdu velký šok, když Mesy najednou vyletěl z postele, až jsem málem skončil na zemi, a hulákal na celý barák, že zaspal.
Teda…
Prý jsme zaspali oba, ale já vstávat nepotřeboval. Jen jsem zakoulel očima, vstal, přešel do koupelny a pořádně Mesyho plesknul po tom jeho pěkném, pevném zadku. Chytl jsem jeho tvář do dlaní a natočil k sobě.
„Klid! To zvládneme!" líbnul jsem ho na rty, a pak se vrátil do ložnice, abych mu nachystal věci.
Jo, některé věci se prostě nemění ani po deseti letech.
Než se Mesy vymydlil, a převlékl, já se stihl umýt ve spodní koupelně, nachystat kávu do termosky, udělat sendviče a zabalit je. A než jich Mesy pár snědl a vypil trochu kafe, já se zatím převlekl.
„Říkal jsem to," mlaskl jsem spokojeně, když jsme o půl hodiny později nasedali do auta.
Deset minut na projetí městem, když nebyla špička, bylo víc než dost, takže Mesy nakonec bude na tréninku s větším předstihem, než chtěl původně.
Ještě, než jsme se rozjeli, věnoval jsem mu pořádný polibek, a pak už se raději soustředil na to, abych udržel svačinu a termosku.
Mason
Lepšího muže jsem si vážně nemohl vybrat. Kdokoliv jiný by se v posteli jen otočil na druhý bok, a ještě mě přitom poslal do háje.
Když dorazil za mnou do koupelny, proplesknul můj zadek, chtěl jsem mu to oplatit, ale to on už mě usměrnil s tím, že nemám vyšilovat a potvrdil to lehkým polibkem.
No, není ten můj Luci dokonalý?
Je… A ve všech ohledech.
Konečně jsem se ale uklidnil, a začal se sprchovat a připravovat na trénink. V ložnici jsem měl už nachystané věci, tak jsem se hned oblékl do sportovního, normální věci na převlečení jsem měl v tašce, i tretry a náhradní ponožky i tenisky. Dokonce i náhradní triko, ručník, geoš i gel na mytí.
Fakticky je Luci pozorný a já ho každým dnem miluji čím dál víc.
Asi mu koupím velkou kytici jako poděkování. Bez něj bych zapomněl polovinu věcí.
Po snídani jsme pobrali věci, ještě jsem přihodil láhev s vodou do tašky a vzápětí jsme už seděli v autě a jeli k městskému stadionu.
Když jsme přijížděli, na parkovišti kromě trenérova auta stálo ještě pár dalších, a dvě z nich měly logo národního týmu.
No, tak už jsou tady.
Ale… Je mi to tak nějak jedno. Já jsem rád, že je tu se mnou Luci. Budu trénovat a běhat jako obvykle.
No dobře…
Trochu jsem se předváděl.
Ale ne, kvůli nároďáku, ale kvůli Lucimu.
Chtěl jsem, aby na mě mohl být hrdý, že mi to ještě na stará kolena jde. A hlavně když vím, že aktivně už dlouho běhat nebudu. Přeci jen mi je třicet jedna a pomalu přichází čas odejít do sportovního důchodu.
Jo, ale bude mi to chybět.
„Nenudíš se?“ zastavil jsem se na chvíli u Luciho, když jsem si udělal krátkou pauzu, abych se mohl napít a utřít se.
Sklonil jsem se k němu a políbil ho do vlasů. Ale koutkem oka jsem zahlédl, jak se k nám blíží Henry.
Tak přece.
Henry došel k nám, a zadíval se na Luciho, jako by přemýšlel, jestli ho zná nebo ne.
Ale pak ho to nejspíš trklo.
Hned se s námi pozdravil, potřepal Lucimu rukou, a bylo vidět, že by i rád pokecal, ale zavolání trenéra ho zastavilo.
„Jdu za tebou, Mesy,“ otočil se nakonec ke mně. „Pořád sis to nerozmyslel? Minimálně tak dva až čtyři roky bys klidně mohl běhat za nároďák.“
Ne… Nechci. Já chci běhat jen tak. Chci být tady, s Lucim. Kdybych šel do nároďáku, musel bych se přestěhovat na tu dobu reprezentace. Ne, vážně nechci…
Na to všechno jsem myslel, ale neřekl nic. Jen jsem zavrtěl hlavou, napil se, pak znovu Luciho políbil, a s ujištěním, že za půl hodiny budeme končit, jsem se vrátil na trať, protože nás čekaly časovky.
Lucian
Tak trochu se mi ulevilo, když mě nikdo moc neoslovoval, vlastně si mě vůbec nevšímali.
Možná mě mnozí z nich ani nepoznali, nebo neměli odvahu se ptát.
Přece jen je to deset let a za tu dobu se hodně věcí změnilo. Jakože ne, že bych některé neviděl rád, ale nechtěl jsem jim lhát. A říct: „Čau, musel jsou odejít kvůli tréninku Zduhače,“ by mi asi fakt neprošlo.
A taky…
Celou dobu jsem měl oči jen na Mesym. Několikrát jsem i zatleskal nebo písknul, když mu to fakt šlo a byl na něj hrdý.
Je to fakt krásný chlap a jde vidět, že běhání ho ještě pořád baví.
Když během přestávky za mnou přišel, chtěl jsem ho políbit, ale v tu chvíli se objevil Henry. Už jsem si vzpomněl na jeho jméno a odkud ho znám.
Poznal mě a už hrozilo, že se začne vyptávat, když se objevil trenér.
Díval jsem se z trenéra na Mesyho a poslouchal jeho nabídku. Mesy by to opravdu dotáhl daleko, i když už se blíží k věku, kdy někteří chodí do sportovního důchodu. Zvláště atleti.
Přemýšlel jsem nad tím celou dobu, co se Mesy vrátil zase běhat a nejspíš by mě to úplně pohltilo, kdyby se mi neozval mobil.
Málem jsem na té lavičce nadskočil, jak jsem se lekl.
V první chvíli mě napadlo, že je to Koran, ale pak se mi ulevilo, když jsem zjistil, že je to máma.
Zvala nás s Mesym na oběd, pokud prý nic nemáme. A protože jsem si vzpomněl na rozbitý stůl, souhlasil jsem, ale s tím, že nemá chystat nic velkého, že se dlouho nezdržíme, protože musíme jít ještě nakupovat.
Ne, že bych je s tátou rád neviděl, ale musel jsem si držet trochu odstup kvůli Stínům. A myslím, že to máma pochopila, nebo jí to táta vysvětlil, protože nenaléhala, jak by to dělala normálně, a jen mi řekla, že bude ráda, když se zastavíme.
Poděkoval jsem jí, řekl jí, jak moc ji mám rád, a že do hodinky dorazíme, a pak zavěsil.
Mesy zrovna trhnul další rekord, tak jsem mu poslal vzdušný polibek a zbytek tréninku už měl oči jen pro něj.
Když pak skončil a osprchoval se, řekl jsem mu o mámině obědu, což mě naštěstí uchránilo od dalších zvědavců, a když už jsme seděli konečně v autě, pořádně jsem si oddechl.
Věnoval jsem Mesymu pořádnou pusu za to, že byl tak šikovný, nezapomněl ho pochválit, a pak už vytáhl mobil, abych mámě napsal, že jsme na cestě.
Mason
Když jsem odcházel na startovní čáru za ostatními, jen jsem se po očku mrknul na Henryho, jestli taky odešel, nebo začal Luciho otravovat. Nebyl gay, ale příliš mnoho otázek by Luciho mohly znervóznit, a to já nechtěl.
„Ani nevíš, jak nám ten kluk tady chyběl,“ taky se k němu trenér na moment podíval. „Změnil se, ale je to pořád on. No, i když ho tu znají snad tak tři čtyři lidi. Zbytek neměl štěstí, a tak jsou z něho trochu paf.“
Jo, občas z mlaďochů někdo k Lucimu kouknul nevěřícně, proč je tak nadšený z obyčejného tréninku.
A já se zas o něco načepýřil, protože tenhle fanoušek lehké atletiky je prostě můj a nikoho jiného.
Ale byl jsem rád, že trénink skončil, a hned, jak jsem se osprchoval a převlékl, naházel jsem věci do kabely, a už jsme nastupovali do auta a jeli ke strejdovi a tetě.
Jen, co jsme vešli dovnitř, přivítala nás vůně jídla, až se mi začínaly sbíhat sliny.
Teta si dokonce i zapamatovala, že po tréninku vždycky vypiju tak litr džusu, a už jsem jeden vychlazený měl připravený na stole. Polibkem na tvář jsem ji poděkoval, až se málem začervenala, a já se musel usmát.
Jo, v tomhle jsou s Lucim stejní…
Za dalších deset minut jsme už všichni čtyři seděli u stolu, jak tomu bývalo ještě v době, kdy jsem tu s Lucim bydlel, než jsem koupil náš domeček.
Přinášelo to příjemné vzpomínky, a já si v duchu říkal, že ten den nemůže být lepší.
Lucian
I když jsem mámě říkal, ať si s obědem nedělá velkou hlavu, sotva jsme s Mesym vešli do dveří, byli mi jasné, že udělala doslova hostinu.
Oba s tátou už vypadali mnohem lépe, než když jsem je viděl ten první den, a dokonce se máma i usmívala. Zvláště, když dostala od Mesyho pusu.
V tu chvíli vypadala jako malá holka.
Ale byl jsem moc rád. I když to nejtěžší nás nejspíš teprve čekalo, tak vidět je šťastné pro mě znamenalo víc než všechno na světě. A samozřejmě jsem do toho počítal i šťastného Mesyho.
„Příště toho uvař míň. Protože, pak to musím všechno sníst, jak je to dobré a s takovou ze mě bude za chvilku kulička," odfukoval jsem, když mi máma už po třetí přidala.
No, rozhodně jsem v tom nebyl sám a Mesy mi zdatně sekundoval.
Když jsme poobědvali a pomohli mámě s úklidem, na chvilku jsme se přesunuli do obýváku, než nám slehne, protože takhle nacpaní bychom se s Mesym nevešli snad ani do auta.
Zatímco máma vařila kafe, táta povyprávěl, jak se měli během toho, co jsem tu nebyl a co se u nich, hlavně v práci, změnilo.
Oba povýšili a už nemuseli v práci trávit tolik času, a hlavně měli i víc peněz.
V tu chvíli mě napadlo, co jsem si před těmi deseti lety předsevzal.
Chytl jsem mámu za ruce, když si sedla na gauč vedle mě a zadíval se na tátu.
„Nemůžu vzít těch deset let zpátky. Co se stalo, nezměním. Ale zasloužíte si oba pořádný odpočinek. Vemte si dovolenou, vyberte si místo a já vám to zaplatím. A žádné protesty, mami," zavrtěl jsem hlavou, když chtěla začít protestovat. „Chtěl bych toho pro vás udělat mnohem víc. Tohle je to nejmenší. A kromě toho… Aspoň budu vědět, že jste v bezpečí, než to tady vyřídím."
Mlaskl jsem a zamračil se, když se mi vybavil Koran.
Po chvilce dohadování, kdy se na mou stranu postavil i Mesy, naši nakonec souhlasili.
Domluvili jsme se, že v pondělí za nimi ráno zajdu a něco vybereme.
O hodinu později jsme se s Mesym rozloučili, dostali nakázáno, ať na sebe dáváme pozor, a pak už jsme vyrazili na slíbený nákup.
Mason
Oběd byl skvělý. Jak jinak. Tohle Luciho máma umí perfektně a Luci to určitě zdědil po ní.
Jinak si to ani neumím představit.
Celkově to byl příjemně strávený čas. Trochu jsme si popovídali, Luci je dokonce přesvědčil, aby si vzali dovolenou, a on ji zaplatí.
Zastavili jsme na parkovišti, a já zapřemýšlel, jestli nejprve koupit stůl nebo oblečení. Ale asi oblečení. Vystoupili jsme a zamířili ke vchodu. Vzhledem k tomu, že byla sobota, bylo tu docela dost lidí, jako by neměli na práci nic jiného.
No… Asi jako my dva…
„Tak jdeme nakupovat,“ zahlásil jsem a zamířil do prvního obchodu s hadrami.
A v tu chvíli jsem si s tím, i proto, že chce rodičům zaplatit dovolenou, uvědomil jednu věc.
„Tak mě napadlo,“ otočil jsem se na Luciho. „Ani nevím, kde vlastně pracuješ. Nebo jak to máš s penězi. Jako… Nemám problém tě uživit, ale… No… nevím, jak to říct, aby to nevyznělo blbě. Určitě tu nejsi na dovolené, co? Nebudou tě někde shánět, nebo tak?“
Lucian
Když jsme se dostali k obchoďáku, Mesy hned zamířil k obchodu s oblečením.
Najednou se ale zastavil a vybalil na mě svou otázku.
Chvilku jsem na něj zíral, než jsem se začal smát, až se po nás lidi otáčeli, a já tak raději zabořil hlavu do Mesyho ramene, abych utlumil svůj hlas.
Když jsem se trochu uklidnil, zvedl jsem hlavu, objal Mesyho kolem krku, a pak mu věnoval hluboký polibek.
Jak já toho chlapa miloval. Ale to už jsem říkal.
Chtěl jsem to říct i nahlas, ale nakonec jsem Mesymu jen věnoval další pusu.
Možná, když mu to budu říkat často, tak by se mu to mohlo omrzet. Jako, v podstatě by stačilo říct to jednou, ale vždycky udělal něco a má pusa byla rychlejší než mozek.
Prostě to byl můj miláček.
„Pojď, řeknu ti, jak to máme my Zduhači," objal jsem ho kolem pasu a vedl k obchodu.
„Za prvé se nemusíš bát, že bys mě musel živit. To bych ti ani nedovolil. Za druhé, nikdo se po mě shánět nebude, za třetí, práci jako takovou nemám," na moment jsem posmutněl, povzdechl si a pokrčil rameny. "Víš, že mým snem bylo vždycky vařit a mít i svou vlastní restauraci. Ne, nijak velkou, stačí malá, rodinná. Jenže… Když jsem utekl a začal žít ve Phoenixu, v jednu chvíli mě napadalo, že bych něco zřídil i tam. Bohužel, práce Zduhače a něco tak normálního jako vést restauraci, nejde dohromady. Zpočátku mě to dost štvalo a mrzelo, ale nakonec jsem si zvykl. Někteří Zduhači pracují z domu. Dělají různé práce na zakázku, prostě něco, s čím můžou okamžitě seknout, když se objeví Stín. Dokážeš si představit, že bych se najednou uprostřed vaření v kuchyni skácel na zem a moje duše odletěla bojovat? Navíc jsem ze začátku býval dost slabý. Když jsem se vrátil do svého těla, sotva jsem dokázal udržet lžičku v ruce. Těžko bych mohl pak něco vytvářet."
Znovu jsem pokrčil rameny a na chvilku jsem se odmlčel, když jsme přešli ke dveřím do obchodu, a na moment Mesyho zastavil a potáhl kousek stranou, abysme nezavazeli.
„Ale nelituju, že jsem se toho vzdal. Kvůli tobě a našim, bych se vzdal čehokoliv. Jen, abych vás mohl chránit. Sice mi to chybí, ale za těch deset let jsem si docela zvykl. No, a abych to dopověděl. Plátí nás jedna vládní organizace. Za chycení Stínu dostáváme tolik, co si nevydělají ani mí rodiče dohromady za rok. Za těch deset let jsem chytil sám pět silných Stínů. Takže… Peněz mám asi dost. A až se to tu uklidní, až si budu jistý, že vás dokážu bez problémů ochránit, a pokud ještě budeš chtít, abych tu zůstal, tak možná zauvažuju nad něčím, jako vaření z domu na zakázku."
Pak už jsem Mesyho potáhl do obchodu, abych si mohl vybrat nějaké oblečení.
Mason
Trochu jsem se nafouknul, když Luci řekl, že se nemusím bát, že bych ho musel živit.
Já s tím problém nemám, a klidně bych to dělal do konce života.
A chci s ním žít…
Ale pak mě zaujalo to, jak mi vysvětloval svůj příjem.
To jako Stíny mají nějaké evidenční číslo a podle toho poznají, že nějakého chytili?
„Neuvažuj nad tím, že bych tě tu nechtěl. Chtěl bych, abys zůstal napořád,“ ještě jsem si Luciho na moment přitáhl, než se začal přehrabovat ve věcech a políbil jsem ho.
„Tak jdeme na to,“ plácnul jsem ho po zadku a popostrčil k regálu.
Nevěděl jsem, jak moc se Luci změnil za těch deset let, co se týče oblíkání, a tak jsem měl stále tendenci mu mluvit do toho, co si vybíral.
Nakonec, když jsem si to uvědomil, posadil jsem se na taburet, co tu měli, a nechal jsem to všechno na něm. Jen jsem mu přikývl nebo zavrtěl hlavou, když se mi přišel ukázat v tom, co si právě zkoušel.
Nákup oblečení nám trval asi dvě hodiny a prošli jsme asi pět obchodů.
Luci si chtěl zaplatit všechno sám, ale nakonec jsem ho přesvědčil, abych zaplatil i něco já.
Možná za to mohlo moje ego? Vědomí, že nejspíš teď vydělává víc než já? Je pravda, že jako předák na stavbě, i když mám slušnější plat, si nevydělám tolik, co on. A tak trochu to moje ego srazilo k zemi.
Proč my chlapi jsme na tohle tak hákliví? Pitomá vlastnost…
Ale nálada se mi spravila ve chvíli, kdy jsme odnesli věci do auta a šli vybírat stůl.
Docela jsme se u toho nasmáli, hlavně když jsem vysvětloval prodavačce, jak má stůl vypadat a hlavně proč.
Nakonec jsme vybrali docela slušný kousek, a já doufal, že vydrží ty naše nájezdy, protože bychom pak už nejspíš museli jíst na zemi.