Pavel se s Alexem nakonec u Tiny a Jany zdrželi ještě na kafe. Jana je prostě nechtěla pustit, dokud nevyzvěděla všechny podrobnosti o Alexových zkouškách. Byla z toho nadšená víc, než oni sami. Celou dobu se usmívala a tvářila se občas i tajemně, jako by měla něco v plánu. Jen Pavel však věděl, o co jde, a včas tetu upozornil, že Alex ještě o ničem neví a chce mu to říct později. A proto nakonec Jana mlčela, i když vypadala, že to prostě nevydrží a přeci jen to překvapení pro ně vyplyne na povrch dřív, než bylo plánováno. Konečně se po víc jak hodině rozloučili a kluci mohli konečně odjet.
Po zbytek cesty se tentokrát usmíval Pája. Alex už se na něj díval podezíravě, protože už u Jany mu to přišlo divné. Ale raději mlčel. Přičítal to tomu, že Jana opravdu měla nejspíš radost z toho, že všichni zvládli letní semestr.
Když vešli do bytu, Pavel se zarazil hned u dveří. I Alexovi přišlo tentokrát něco jinak. Udiveně na sebe pohlédli. Pozdravili se s Petrem a odnesli tašky k Pájovi do pokoje.
„Ty jsi tady kouřil?“ zeptal se Pavel táty, když potom vešel do obýváku.
„Co?“ zvedl Petr hlavu od papírů. „Aha,“ natáhl nosem vzduch. Nedošlo mu, že to je ještě cítit. Doma nikdy nekouří a i jedna cigareta by byla poznat. „Byl tu Standa, a víš jaký je. Kouří jednu za druhou,“ odložil papíry, srovnal je na jednu hromádku a vložil do zelené složky. Vstal, přešel k balkonovým dveřím a otevřel je, aby ještě vyvětral.
„To je to, co potřebuješ dodělat do práce?“ podíval se Pája na odloženou složku a už ji bral do ruky.
„Ne,“ rychle k němu táta přešel a složku mu vzal. Zamířil do své pracovny a schoval ji do spodního šuplíku. „Ta tvoje práce je tady,“ podal Pájovi papíry, které ležely na stole. „Není toho moc a do hodiny bys to měl mít hotové. Potřeboval bych to do pondělka udělat,“ podíval se na svého syna skoro omluvně a pak na Alexe, který se už stihl usadit v křesle.
Pavel si přebral papíry a zběžně je prohlédl. Jo, opravdu by to měl mít za chvilku hotové.
„Proč tu vlastně byl Standa?“ zeptal se táty trochu nedůvěřivě. „Něco se děje?“ Věděl, že k nim tátův kamarád nechodí jen tak. Bývá tu jen výjimečně a to většinou něco řeší.
„Co? Ne, neděje se nic,“ otočil se Petr a šel do ložnice. „Jen měl cestu kolem, tak se zastavil,“ volal z pokoje, kde si ještě dobaloval věci na hory. „Vzkázal si Janě, ať je nachystaná?“
„Jo, měla už tašky připravené za dveřma, jak by měla odjet okamžitě.“
Petr se začal smát. Za celý dnešek poprvé. Představil si Janu, jak stepuje před barákem s taškami a netrpělivě čeká.
„Já teda pojedu,“ vyšel z ložnice oblečený a kabelu hodil na zem ke dveřím. „Kdyby něco, tak mi hned zavolej, jo?“ otočil se ještě na Páju, když si obouval boty. Jeho pohled byl starostlivý, i když se to snažil skrýt. Stále nevěděl, co Pája ví, a nechtěl sám o tom začít mluvit, zvlášť když tam byl Alex.
„Jo, v pohodě, však co by se mělo stát,“ vyprovodil ho Pája. „Užij si víkend,“ rozloučil se s tátou a zavřel dveře.
Oddychl si. Konečně má klid. Konečně jsou sami. Ještě se šel podívat na balkon, jestli si to taťka náhodou nerozmyslel a opravdu odjel. Zamával mu, když nastupoval do svého mercedesu a pak se s úsměvem vrátil dovnitř. Přešel do předsíně a pro jistotu zamkl a otočil klíčem. Co kdyby…
Vrátil se zpátky k Alexovi.
„Máme byt jen pro sebe na celý víkend,“ usmál se Pavel na Alexe a po cestě k němu si svlékl triko a odhodil ho na křeslo. Přistoupil až k němu. Naklonil se, opřel se rukama o opěradlo sedačky vedle Alexovy hlavy.
„Co s tím budeme dělat?“ políbil ho na ústa a kousek se oddálil. Alex se narovnal, aby ho chytil a přitáhl k sobě, jenže Pavel byl rychlejší. Chytil jeho triko a také i jemu ho rychle přetáhl přes hlavu a hodil na zem. Zapřel se rukama o jeho nahou hruď a zatlačil ho zpět do opěradla. Aniž by čekal na odpověď, usadil se Alexovi na klíně a znovu ho políbil. Tentokrát polibek prohloubil a tiskl se na něj, aby cítil každý kousek jeho polonahého těla na svém. Mírně se nadzvedával, otíral se o něj svým rozkrokem a hrudníkem. Cítil, jak mu vzrušením tvrdnou nejen bradavky, které o sebe sem tam zavadily.
„Už jsem se nemohl dočkat, až budeme sami,“ zašeptal Pavel vzrušeným hlasem Alexovi do ucha, když ho konečně přestal líbat.
„Slíbil jsi mi masáž,“ usmál se Alex.
„Ha? Tak na tohle myslíš?“ narovnal se Pája a podíval se svému příteli do očí, jestli to opravdu myslí vážně. Když Alex nic neříkal, jen se usmíval a díval se mu do očí, povzdechl si a bouchl ho pěstí do ramene.
„Dobře. Tak si lehni,“ zvedl se z něj a ukázal na gauč. „Nebo víš co? Lepší to bude na posteli, je širší,“ ukázal ke dveřím. Zvedl se a odešel do koupelny. Chvilku se přehraboval ve své skříňce a pak z ní vytáhl erotický masážní olej a s úsměvem zamířil do pokoje. Ve dveřích se zarazil a zůstal hledět před sebe. Na zemi se válely Alexovy věci, peřina a polštář na jedné hromadě. Sjel pohledem na postel a usmál se. Alex na ní ležel celý nahý a čekal, až Pája dojde. Měl zavřené oči a jen tiše a pravidelně oddychoval.
„Doufám, že jsi nestihl usnout,“ ozval se Pavel a vykročil k posteli.
„Hm, ne,“ zamručel Alex a jemně se pousmál. „Tak co bude s tou masáží?“ nechal ruce ležet volně podél těla a čekal.
Pavel si stáhl kalhoty a zůstal jen v boxerkách. Vyskočil na postel a sedl si obkročmo na Alexova stehna. S klapnutím otevřel uzávěr masážního oleje. Nakapal si trochu na ruce, trochu na jeho záda, zavřel to a odhodil na zem. Nejraději by dělal něco jiného, ale slíbil to. Tak se jen se zalíbením podíval na Alexův zadeček. Promnul si ruce, aby je trochu víc zahřál a přiložil je na jeho záda. Pomalu rozetíral olej po jeho kůži. Jemně, krouživými pohyby od krku dolů, až na bedra a zase zpátky nahoru. V místech, kde cítil ztuhlost, se zdržel, mírně přitlačil. Mezi prstama promasírovával kůži a docela si to užíval, stejně jako Alex. Znovu se zastavil dole a pak obratel po obratli bral páteř směrem nahoru. Vůbec ho nezajímalo, jestli to dělá dobře nebo špatně. Prostě tohle ho bavilo a dotýkat se takhle Alexe bylo pro něho největším potěšením. Pomalu postupoval až ke krku. Promnul mu několikrát krční svalstvo a sklonil se až k němu.
„Jsi tak krásně kluzký,“ zašeptal mu do ucha a políbil ho do vlasů, lemující jeho krk.
Alex se jen usmál, ale nic neřekl. Jen tiše oddychoval a snažil se neukázat, jak ho celá tak masáž vzrušuje. Cítil příjemné mrazení po těle, kdy Pavlovy ruce přejížděly po jeho těle. Vždy když sjel níž, čekal s napětím pohlazení po jeho hýždích. Ale Pája se jim vždy vyhnul a znovu postupoval s rukama na horu. Ze začátku to bylo fajn. Ale čím dýl to tak trvalo, tím byl nervóznější a začínal být vzrušenější.
Kruci, to je mučení.
Když Pája znovu sjel rukama dolů, a zastavil se na jeho bedrech, už to nevydržel a mírně se prohnul. Svým penisem, který se probouzel k životu, se otřel o prostěradlo a vydal tichý povzdech.
„Copak se děje?“ naklonil se nad ním Pája a věnoval mu polibek mezi lopatky. Pak další výš a další, až skončil opět na jeho krku. Rukama se opřel vedle Alexova těla. Zůstal nad ním skloněný, s hlavou těsně u jeho. „Masáž se ti nelíbí?“ řekl tiše.
„Jo…“ povzdechl Alex, když se Pavlův horký dech otřel o jeho ucho a znovu mu přeběhl mráz po celém těle.
Pavel se zapřel o ruce a nadzvedl se. Pohlédl směrem dolů.
„Kruci, mám trencle celé mastné,“ zaklel. Zvedl se, svlékl si je a znova se usadil na Alexových stehnech, tentokrát těsně u jeho zadečku.
„Nemáš používat tolik oleje. Stačí troška,“ vydechl Alex, kdy cítil otření Pájova rozkroku tam, kde ho to vždy nejvíc vzrušuje.
„To víš. Kdyby to byla troška, pak by to dobře neklouzalo,“ namítl Pavel a znovu položil ruce na jeho záda. Ty už byly celé rozpálené a pěkně kluzké, i přesto, že se olej pomalu ale jistě vpíjel do kůže. Pavel ho pomalými krouživými pohyby znovu začal masírovat. Současně s tím, jak jeho ruce postupovaly směrem dolů, posouval se on na Alexových nohách, až zůstal sedět u jeho kolenou.
„Konečně,“ pomyslel si Alex, když ucítil Pájovy ruce na svých hýždích. Jeho dech už nebyl tak klidný, když si užíval ty doteky, hnětení jeho svalů a jemné hlazení. Když jen jako by náhodou ucítil prsty zajet od mezery, zatajil dech. Mírně se zachvěl vzrušením a každým kouskem svého rozechvělého těla vnímal doteky Pavlových prstů.
„Počkej,“ prudce vydechl, když ucítil jeho ruku zajíždět víc mezi nohy. „Tohle… to je součást masáže?“ zkoušel na oko protestovat, i když už nějakou dobu čekal přesně na tohle.
„Jasně že je,“ odpověděl Pavel. Sesedl z Alexových nohou, roztáhl je víc od sebe a usadil se mezi nimi. Posunul se víc nahoru, aby je udržel dál od sebe. „Když masáž, tak masáž se vším všudy.“
Bez dalších řečí začal znovu prohmatávat Alexův zadek. Nejdříve jemně, ale postupně, aniž by si to uvědomoval, začal přidávat na intenzitě. Čím dál víc se s každým pohybem ruky skláněl, až měl ústa tak blízko, že cítil na svých rtech horkost kůže, kterou Alexovo tělo vysílalo. Políbil ho na jednu, pak na druhou stranu. Byl jak omámený vůní masážního oleje, že ho nemohl přestat líbat. Zatím co dál hladil jeho boky, druhou rukou mu zajel mezi nohy. Promnul jeho pytlík, trošku si s ním pohrál. Nakonec však neodolal a podjel s ní pod Alexe a pohladil jeho penis, který už byl ve své tvrdosti a velikosti připravený na ten dotek. Střídavě ho tiskl a hladil a druhou rukou kopíroval každý sval, který se napínal, pod Alexovým vzrušeným dechem. Když se konečně dostatečně nabažil těch polibků, trochu se narovnal a položil obě ruce na Alexovy stehna.
„Spokojený s masáží?“ zeptal se.
Kdyby se na něj Alex otočil, viděl by, jak se potutelně usmívá. Jenže on byl už tak z toho všeho mimo, že nemyslel na nic jiného, než na to, jak si to s Pájou užít až do konce. Přitáhl ruce blíž k tělu a mírně se nadzvedl. Posunul se po prostěradle jako píďalka, prohnul se a přizvedl se v kolenou. Vystrčil na Páju zadeček.
„Ještě ne… To nestačí,“ ztěžka vysoukal pár slov. „Vynechal jsi jedno místo.“
Vzrušení ho naplno ovládalo a opravdu v tuhle chvíli toužil už jen po tom jediném. Sotva se mu dařilo zadržet vzrušený dech. Zůstal opřený o lokty a jen sevřel ruce v pěst. Se zatajeným dechem vnímal, jak se Pájovy ruce sunu po jeho stehnech.
Pak prudce a hlasitě vydechl, když se jeden a hned na to druhý prst bez předchozího varování vsunuly do jeho dírky. Roztřásl se, začal rychle oddychovat a měl co dělat, aby se neudělal hned teď, jak moc byl vydrážděný.
Pavel v něm protočil prsty a pohladil jeho místečko. Nezdržel se však dlouho, protože on sám už měl se sebou co dělat. Ještě párkrát povytáhl a zastrčil prsty zpátky. Ale pak narovnal do kleku, chytl Alexe a přizvedl si ho k sobě. Jeho vzrušené mužství se otíralo o to lákavé místo.
„Dokončíme masáž,“ řekl tiše.
Nastavil se proti Alexovi a zatlačil. Oba najednou ze sebe vydali tlumené zasténání. Pavel už nečekal a začal najíždět a postupně zrychlovat tempo. Jen mírně si přidržoval Alexe, který proti němu synchronizovaně pohyboval svým zadečkem, aby cítil každé otření co nejhlouběji v sobě. Takhle to měl rád. Miloval tu plnost. Přestal se opírat o jednu ruku a ujal se svého problému, aby se necítil ochuzen.
Jejich předchozí dráždění udělala své. Jen chvilka jim stačila k tomu, aby to dotáhli do konce. Alex s hlasitým oddechováním třel svůj penis, a když ho pohltil náhlý příval orgasmu, střídavě svíral a povoloval stisk na svém penisu a nechával všechno vyjít ven a dopadat na prostěradlo. Ruka mu bezvládně spadla na postel a jen v hrsti sevřel prostěradlo a nechával se unášet tím skvělým pocitem. Zatím co on už jen sbíral střípky opadajícího orgasmu, Pája ještě v krátkých a rychlých nájezdech přiváděl sebe k vyvrcholení. Nepravidelné stahy Alexova svěrače ho dostávaly na okraj bezvědomí a už jen pár vteřin stačilo k tomu, aby vyplnil jeho tělo svým uspokojením. Pevně sevřel jeho boky, až mu do nich zaryl nehty. Ještě pár bezděčných pohybů, než byl schopen opět plně vnímat…
Pustil ho a dolehl na něj, neschopen ovládat své tělo. Rychle oddechoval a nechával se ještě svírat, když se dolehnutím na postel Alexovy hýžďové svaly stáhly na maximum.
Pevně zavřené oči, pootevřená ústa a rychlý dech. Srdce, které zprvu nasadilo zběsilé tempo, se pomalu dostávalo do normálu.
xxx
Alex ležel vedle Pavla a rukou si zajel pod záda, aby se odlepil od prostěradla.
„Budeme muset vysvléct postel. Máš to tu špinavé,“ zasmál se a ukázal ruku. „A myslím, že ještě špinavé bude,“ chytl Pavlovu ruku a stáhl si ji mezi nohy. Otřel s ní místo, kde vytekla trocha jeho spermatu. Překulil se a lehl si na něho. Zapřel se o lokty a díval se Pavlovi do očí. Ten mu položil ruce na záda a jemně je hladil a posouval je níž, až se znovu zastavil na jeho zadku. Zajel do mezery a otřel se hranou ruky o to vlhké místo.
„Máš pravdu,“ promnul Pavel mezi prsty ten lepkavý materiál. „Budeš nejspíš nosit plenky… nebo vložky… no možná by byly lepší tampony,“ zasmál se a pak heknul, když si vysloužil bouchanec do ramene. Chytl rychle Alexe za zadek a zatnul mu do něj prsty. Alex stáhl svaly, a jeho pozadí bylo v tu chvíli tvrdé jak beton.
„To jsi měl udělat před tím,“ povolil Pavel sevření jeho půlek a podíval se na něj s přivřenýma očima.
„To by ses pak ani nepohnul,“ zasmál se Alex. „Nejspíš bych ti ho ucvaknul,“ sklonil se k Pavlovi a jemně mu olíznul rty. „Co budeme dělat, celý víkend?“
„No, počkej… popřemýšlím,“ zatvářil se Pája tajemně, ale vzápětí se prohnul a otřel se o Alexe svým rozkrokem. „Co myslíš, že bychom tak mohli dělat?“ podíval se na něj s úsměvem, který mluvil za vše.
„Ty ještě nemáš dost?“ začal se Alex smát, ale přesto přilehl zpátky na Pájovo tělo a začal se o něj otírat.
„Čeho? Vždyť jsme ani pořádně nezačali,“ chytl Alexe do objetí a posadil se i s ním.
„Ty tvoje pevné svaly mě nikdy nepřestanou udivovat. Asi ti zakážu chodit do posilovny. Beztak tě tam každý jen očumuje,“ přitiskl se k němu Alex a zabořil nos do jeho krku. Natáhl jeho pach, který v tuhle chvíli byl víc než omamující. Voněl svým vlastním způsobem, který mu vždy způsoboval jemné šimrání kolem žaludku. A teď… voněl i sexem, který proběhl před chvílí. „Krásně voníš,“ vydechl a políbil ten úžasný krk.
„A ty voníš jak pomeranče… A ty mám fakt rád…“ nezůstal pozadu Pája. Posunul Alexe kousek od sebe a jazykem sjížděl od jeho ramene níž, až se zastavil na jeho bradavkách. „A vůbec mi v pomerančích nevadí ani pecky,“ nasál jednu mezi rty a stiskl ji mezi zuby.
„Sssss… sakra…“ zasyčel Alex a prohnul se v páteři proti němu. „Já… já bych raději… mám hlad. Neobědvali jsme…“
„To počká,“ začal se Pavel zabývat druhou bradavkou. „Udělám pak takovou večeři, že praskneš,“ řekl tiše, zatím co polibky mapoval jeho hrudní kost.
Alex mu seděl na klíně a pod přívalem vzrušení, které se na něho znovu hnalo, se pomalu začal pohybovat v bocích a otíral se o Pájův podbřišek. Chytl jeho ruku, přes záda si ji navedl na zadek a přitlačil ji tam, kde ještě bylo vlhko. „Ani nemusíme použít gel.“
Ve chvíli, kdy ucítil zasunutí prstů, začal rychle oddechovat. Mírně se nadzvedl a nechal Páju, aby se sám navedl tím správným směrem.
Pokojem, který na chvíli byl tichý, se znovu začalo ozývat vzrušené oddechování. A oni dva… tu byli jen sami pro sebe. Nic a nikdo je nerušil.
xxx
Met seděl na své posteli a převracel v ruce mobil. Před chvilkou mu došla smska s Lenčiným číslem. Nepředstavoval si, že ho získá tak brzy a tak snadno. Na druhou stranu však doufal a v duchu se modlil, aby Lenka měla u sebe jeho věci. Neuměl si představit to zařizování a běhání po úřadech.
Chvilku si dodával odvahu, nakonec ale po několikeré urgenci mámy, Lenčino číslo vytočil.
Skoro nedýchal a v duchu počítal, kolikrát telefon zazvoní, než to zvedne.
„Prosím?“ ozval se její hlas.
„Ahoj, tady Matyáš…“ odmlčel se Met, jen co se představil.
„Kdo?“
„No jak bych to… no Met. Vezla jsi mě domů…“
„A jo, malý, zrzavý a hubatý,“ zasmála se Lenka. Pak si uvědomila, že se ho to mohlo dotknout, přestala se smát. „No… takhle tě popsal Alex, já jen zopakovala jeho slova.“
„V poho,“ uklidnil ji Met, ale v duchu vymýšlel pro Alexe to nejhorší možné mučení.
„Celkem rychle sis sehnal číslo,“ začala Lenka mluvit, když bylo v telefonu nějak moc ticho. „Kdo ti ho dal?“
„Tina…“
„Přemlouval jsi ji dlouho, nebo jsi jí něco slíbil?“
„Ne… a ne…“ povzdechl si Met. „Já jen něco potřebuji, a proto mi to číslo dala hned. Nevšimla sis, prosím tě, jestli u tebe v autě nezůstala moje taška s doklady? Myslím, že jsem ji hodil do kufru.“
„Taška? Jak vypadala?“ podívala se Lenka směrem ke křeslu. „Modrá? Malá? S dlouhým černým popruhem? Na zip? A jedna venkovní kapsička? Ve vnitř jsou doklady a peněženka?“
Met jen na každou položenou otázku kývl hlavou, jako by to mohla vidět. Oddychl si. Problém vyřešen.
„Přijedu si pro ni. Máš zítra čas?“ zeptal se Met s nadějí, že by se hned druhý den sešli.
„No zítra moc ne. Dopoledne určitě a odpoledne jsem slíbila, že zajedu k Tině. Leda že bys přijel k ní.“
Met málem povyskočil radostí. Ani nedoufal, že by se mohli vidět tak brzy.
„No klidně přijedu k ní, ale musíš mi vysvětlit cestu. Trefím akorát tak před nádraží.“
Lenka se na chvíli zamyslela. Vysvětlit cestu z nádraží k Tině je trochu komplikované.
„Víš co? Jsme domluveny kolem čtvrté, tak se snaž přijet někdy před čtvrtou a já tě naberu u nádru.“
„Počkej, mrku jak mi to jede…“ Met rychle přiskočil ke stolu a otevřel notebook. Otevřel si Idos a rychle našel odpovídající spoj. „No, budu tam v patnáct dvacet, potom až za další hodinu.“
„Tak víš co? Přijeď tím prvním vlakem a zajdem na to kafe, jak jsem slíbila,“ Lenka se celou dobu usmívala. Ráda s ním na to kafe půjde. Možná je čas, aby si už někoho našla. A Met se jí docela líbil.
„Tak domluveno,“ souhlasil rychle Matyáš, aby si to náhodou ještě nerozmyslela. „A budeš mít tu hezkou minisukni?“ zazubil se do telefonu a v duchu si vybavil její hezké nohy.
„Neriskuj, nebo si to ještě rozmyslím…“ zahrozila mu.
„Ale no tak… vždyť ti sluší…“
„Hele, co si obleču, není tvoje starost. Tak zítra. Musím končit, mám ještě nějakou práci. Ahoj,“ rozloučila se Lenka, a když slyšela i jeho ahoj, zavěsila.
Postavila se a popošla k pracovnímu stolu, kde stála váza. Prsty se jemně dotkla rozkvétající slunečnice a usmála se. Opravdu už dlouho nedostala kytku a tahle Metova spontánnost se jí moc líbila. Zašla do ložnice a otevřela šatní skříň. Stála před ní drahnou dobu, projížděla jednotlivé šuplíky, poličky a věšáky a přemýšlela, co si druhý den obleče.
Stejně jako Met. Ale ten měl vybráno o dost rychleji. Jen hodil na židli lehké černé plátěné kalhoty a triko. Tyhle dvě věci nosil moc rád a nejvíc se mu líbily z toho všeho, co měl ve skříni.
„Jsem zachráněn!“ hulákal zvesela, když zamířil do kuchyně za svými rodiči.
Hrála tam tiše hudba, co měli rádi a celá kuchyň voněla sladce. Stůl a linka byly pokryty korpusy dortů, miskami s krémy a různými marcipánovými ozdobami. Máma právě zpracovávala potahovou hmotu, aby ve výsledku byl dort dokonalý. Ale oni to ani jinak neuměli a hodně lidí si právě proto u nich objednávali dorty. A tyhle dodělávali na objednávku na zítřejší svatbu.
„Cože?“ otočil se na něj táta, kterému hned nedošlo, proč je Met tak veselý.
„No ta moje taška. Byla u Lenky v autě. Zítra si pro ni jedu.“
„Tak to je fajn. O starost méně,“ uklidnila se máma, když to slyšela. Ale hned na to zavelela. „Běž se převlíct a pomůžeš. Je teplo a musíme to rychle dodělat a schovat do chladu. Pomůžeš tátovi mazat korpusy a skládat na sebe,“ ukázala na stůl.
Met věděl, že nemá cenu odporovat a na něco se vymlouvat. Díky těm dortům mohl v klidu studovat, aniž by museli počítat každou korunu. Zaběhl do pokoje, převlíkl se, rychle si umyl ruce a šel jim pomoct. Když ho táta učil vařit, nejspíš tušil, že se jim to jednou bude hodit.