Aki
Dlouho do noci jsem si s Kurem povídal o Hirovi, vážně se nám po něm oběma stýskalo, co se ale dalo dělat, museli jsme mu lhát. Všechno mě to
mrzelo a popravdě jsem z toho měl špatné svědomí a čekalo nás to znovu, jenže… Tohle už nebylo lhaní. Moc jsme toho o vztahu Rose s jeho skutečným otcem nevěděli a Rose o tom nechtěla mluvit. Věděli jsme jen to, že jeho strýčka zabili a jeho otec u toho byl, Rose mu to neodpustila a byl konec vztahu. Divné… Ale jeho otec je Boss a v yakuza rodině to asi zas tak zvláštní není.
Další den ráno jsme odvezli malou, ale už večer se nám stýskalo, proto jsem jí tam koupil tablet, aby nám mohla volat a necítila se osamělá. Chtěl jsem jí brzo domů, tak jsem hned zažádal o její svěření, bohužel se ale její stav zhoršil a nebyla nám dovolena péče doma. Můj otec ihned začal vyjednávat Takařin převoz do USA, a její operaci, na kterou do této doby neměli peníze. Chtěli jsme to s Kurem financovat, ale otec to nedovolil, protože to byla jeho vnučka. Strašné, asi pětkrát jsme se kvůli tomu pohádali, ale vyhrál, jako vždy. Během tří dní se toho seběhlo, ale byl jsem rád, že můžeme aspoň malou navštěvovat a prognóza po operaci je tak skvělá.
„Kuro… Hele, viděl jsem, jak zaparkoval auto, jde sem, půjdu udělat nějakou dobrotu,“ políbil jsem Kura na tvář, když jsem okénkem do ulice viděl, jak přijíždí Hiro a někoho si vede.
Konečně pořádné rozptýlení, na které jsme se oba těšili.
Kuro
Když jsem se ráno dozvěděl, že Takaru se trochu přitížilo, měl jsem z toho špatný pocit.
Bál jsem se, aby se to nezhoršilo tak moc, že by bylo na všechno pozdě. A doufal jsem, že dobře dopadne i její plánovaná operace ve Státech, a hlavně aby zvládla i ten převoz.
Přeci jen byla malá…
Chtěl jsem se s ní ještě rozloučit, než odletí, tak jsem doufal, že nám dají vědět, kdy to bude.
Ale teď… teď jsem se připravoval na svého dalšího kostlivce ve skříni.
Moc jsem se na Hiromiho těšil, ale tu radost kazilo vědomí, že jsme mu lhali. Byl jsem proto nervózní dvakrát tolik.
Kvůli Takaru a kvůli Hiromiho. Moc mi na obou záleželo.
Právě jsem míchal koktejly, předal je servírce, když se otevřely dveře a Hiromi vešel dovnitř. Rychle jsem hrábnul po fotce Rose a schoval ji pod bar.
Otočil jsem se k Hirovi, a nahodil úsměv, jako bych ani nevěděl, že má přijet. Ale já jsem měl vážně radost, že ho vidím.
A on… Byl… Byl tak nějak krásnější. Mohl jsem na něm oči nechat. Ale pořád mu v očích hrály ty plamínky, jako když chystá nějakou lumpárnu. A tak nebylo divu, že jsem se neudržel.
„Hi… Hiro… Ty blonďatej ďáble. Aki… je tu Hiro…“ zahulákal jsem na Akiho do kuchyně, a už jsem se hnal k Hirovi, abych ho mohl obejmout.
Aki
A bylo to tu. Slyšet jen jeho jméno, to bylo jak rajská hudba.
„Ahoj,“ objal jsem ho a sevřel tak pevně, že měl co dělat, aby se nadechl.
„Ty jsi snad vyrostl, to je síla a ty svaly,“ přeměřil jsem si ho od hlavy k patě a postavil zpátky na zem, ze které jsem ho o kousek nadzvedl.
Je pravda, že já jsem taky o kus povyrostl a bylo to znát. Musel jsem uznat, že vážně vyrostl do krásy, popravdě se od naší svatby dost změnil, potom jsem ho už neviděl. Chyběl mi.
„Zajdu pro nějaké dobroty, počkej,“ zašel jsem do kuchyně a na pult vyskládal pár talířů a různými chuťovkami, co jsem stihl v rychlosti udělat.
Kuro
Další překvapení bylo, když nám Hiromi představil toho velkého hezkého muže jako svého přítele. Pocítil jsem u něj trošku zaváhání, když to říkal. Ale raději jsem si toho nevšímal.
Taky jsem nevěděl, jak mluvit o Rose. A Hiro se k tomu nějak neměl. A tak, když se usadil, jsem se ho zeptal, jestli přijel sám, nebo…
Odpověď byla jasná, a já musel hodně, hodně zalhat. A abych nějak zamaskoval tu svou nervozitu, vytáhl jsem Rosininu knihu, co psala naposled. Ještě jsem ji nečetl, ale chystal jsem se, hlavně kvůli Takaru.
Bylo toho víc, co jsem se chtěl Hira zeptat, ale raději jsem se všem těm osobním otázkám vyhýbal. A v jednu chvíli jsem stejně musel utéct dozadu do kuchyně, abych se trochu vzpamatoval, protože jsem měl namále.
Já tohle prostě neumím, nedokážu mu lhát do očí, jako by se nic nedělo… Nedokážu to.
A tak jsem nakonec pil s nimi a obsluhu hostů nakonec úplně přebrala naše servírka s pomocníkem.
„Jestli chcete… nahoře je volný byt,“ položil jsem klíče na pult, a s úsměvem, za který z části mohl i vypitý alkohol, jsem je oba pozoroval. Moc jim to slušelo, a moc hezky se k sobě měli…
Vždycky jsem si myslel, že Hiro skončí s holkou, a pak takové překvapení…
Aki
Sice jsem byl rád, že se tu Hiro cítil dobře, taky jsme se vážně snažili, aby tu byl jako doma, ale ten chlap… Místy se na mě podíval, jak kdyby mě chtěl sežrat, když jsem Hira obejmul, nebo mu řekl něco hezkého, ale pěkně se k němu měl. Popravdě jsem nikdy nemyslel, že Hiro bude chtít chlapa, ale co, já jsem na tom stejně, jednoho jsem si vzal. Nakonec byl ten večer příjemný, a i můj názor na Montara se změnil. Popravdě mi výškově nemohl konkuroval, ale namakanej… No to byl slušně. Hiromi se takhle dlouho nesmál a místy se na něj díval pohledem, který mám já, když se dívám na Kura.
Viděl jsem, jak hodně se Kuro snaží vyhnout tématu o Rose i pro mě to bylo těžké, ale ona to tak chtěla, museli jsme. Taky jsem místy zaváhal, ale nakonec jsem se rozhodl to prostě neřešit a užít si tyhle chvíle, které po dlouhé době máme.
„Malá se ti bude moc líbit, je to číslo,” usmál jsem se, když jsem mluvil o Takaru, na kterou se Hiro zeptal.
„Musela odjet s tátou do zahraničí, ale brzo bude zpátky a po operaci. Tátovi věřím, vše bude ok, každý den jí voláme a je v klidu,” přitáhl jsem si Kura k sobě, když jsem mu dal jednu rychlou pusu a poposunul Hirovi ty klíče blíž pod nos.
„Jsi tu taky doma, tak brácha tu má pokoj vždy volný,” znovu jsem se zasmál a už se jen díval, jak se ti dva vzdalují po schodech nahoru.
„Co jít taky k sobě a tam…” mírně jsem Kura kousl do ucha a potom mu ho omluvně olízl.
Jo… Musíme spěchat, jinak to udělám zase tady dole.
Kuro
Večer rychle utekl. Aby taky ne, když se člověk dobře baví. A s Hirem a jeho přítelem jsme se opravdu bavili dobře. Ale přesto jsme si nestihli říct všechno. A nebylo se čemu divit, když jsme se tak dlouho neviděli.
Líbilo se mi, jak se ti dva k sobě měli. I když se podle všeho znali jen chvíli, přesto Hiro vypadal, že se mu Montaro moc líbí a snad se do něj i zamiloval, podle toho, jak se po něm díval, a jak se k němu choval.
Když pak odešli nahoru, za což jsem byl rád, že neodmítli přespání u nás, ještě jsem se za nimi díval, dokud mi nezmizeli z dohledu.
A tak trochu jsem zatoužil i já po pohlazení, polibku, a možná něco i víc.
A nebyl jsem sám…
„Tak rychle douklízet, než vychladnu,“ zasmál jsem se na Akiho a políbil ho.
Odstoupil jsem od něj, abych rychle douklízel bar, protože to bylo poslední, co ještě chybělo. Zkontroloval jsem, jestli je dobře zamknuto, a pak už jsem zavěšený na Akim zamířil ke schodům do bytu.
Doslova jsem se mu zavěsil na krk, až mě musel podebrat pod zadkem, jinak bych ho stáhnul k zemi.
„Miluji tě, Aki, a chci se s tebou milovat. Chci, aby nás bylo slyšet víc než ty dva, co už jsou nahoře,“ na moment jsem pootočil hlavu, když jsem zaslechl Hirův hlas a vyslovení jména – Monty…
Znovu jsem se otočil na Akiho, ještě pevněji se ho chytil kolem krku a hned mu vnutil polibek, aby věděl, že svá slova myslím naprosto vážně.
Aki
Uklízet… Určitě jsem na to měl náladu, chtěl jsem hned teď něco jiného, ale měl pravdu, prvně práce a potom potěšení.
„No jo,” odsekl jsem a začal mu pomáhat.
Když jsme ale konečně douklízeli a Kuro se na mě zavěsil, neváhal jsem. Pořádně jsem si ho podchytil pod zadečkem a pořádně narazil na rozkrok, aby věděl, jak rychle ve mě probudil toho ďábla, co spal.
„To jsi ani neměl říkal, protože tě donutím velmi hlasitě sténat,” usmál jsem se a začal jeho rty hladově líbat.
Nikdy mi nepřestane chutnat, tak jemná a sladká chuť jeho rtů je jak to největší afrodiziakum.
Otevřel jsem dveře, a i s ním vešel dovnitř, jen jsem do nich kopnul, aby se zavřely, protože se mi nechtělo Kura pouštět. Hned co se zavřely, zalehli jsme spolu na postel, po celém dni, to bylo tak příjemné, vše vonělo tím, jak jsem to dával ven vyvětrat. Jen dát Kurovi do vlasů venkovní kvítek a mohl bych ho sníst, jako výbornou večeři.
Zajel jsem mu rukou pod tričko a jedním zkušených tahem mu ho stáhl z těla. Nesvlékal jsem ho dál, protože se mi s ním chtělo prostě hrát. Líbal jsem ho na krku, sjížděl na ty pěkně naběhlé hrbolky na hrudi a pohrál si s nimi tak, že Kuro začal sténat už v tu chvíli. Od vedle se nesly taky pěkné zvuky, ale já je hodlal prostě přeřvat.
Natáhl jsem se pro gel, když jsem si klekl a stáhl z Kura ten zbytek nepotřebného oblečení, a i sám sebe svlékl. Ihned jsem si nanesl gel na prsty provokativně mu jen tu dírku otřel.
„Tak jak, zlato… Mám?“ olízl jsem si rty a trochu gelu si před ním rozetřel na penis, aby vše hezky viděl.
Kuro
Ještě víc jsem se na Akiho natiskl, když si mě chytil a šel se mnou do ložnice.
Z druhého bytu už bylo slyšet, jak si užívají, a podle všeho byl Hiromi naprosto spokojený.
A já chtěl taky. Už tak mě navnadili, když se tak k sobě měli v baru, a slyšet je… To mě rozdráždilo ještě víc.
Ale ten hlavní trapitel mě teď uložil do postele a rozhodl se nedát mi nic zadarmo.
Začal jsem se chvět, když potrápil mé bradavky, kde jsem tak citlivý, a vždy mě jeho péče v těch místech dostane do varu. Zahrábl jsem Akimu prsty do vlasů a už jsem měl i jeho jméno na rtech.
Ale stihl jsem jen sténat, a vzdychat, prohýbat se proti němu, když jsem začínal být čím dál víc nažhavený.
Můj penis se okamžitě postavil do pozoru, když mi Aki stáhl i kalhoty a spodky. Díval jsem se na svého muže, když se chystal, když potíral svůj penis gelem, a já ten svůj taky několikrát bezděčně promnul v ruce. Nedokázal jsem ani zavřít pusu. Jen jsem si olízl rty a nedočkavě se díval, a čekal, kdy si mě konečně vezme.
„Aki… prosím…“ přimhouřil jsem oči a víc roztáhl nohy, abych ho tím vyzval k akci.
„Chci tě v sobě… manželi…“ zapřel jsem se patami, aby víc viděl moji nedočkavě stahující se dírku a znovu si s hlasitým povzdechnutím promnul penis.
„Aki… tak pojď…“ natáhl jsem k němu ruku.
Aki
Vážně se mi moc líbilo, jak Kuro prosil o to, abych ho pořádně ojel. Mám rád, když ho dostávám na hranici a on se nedokáže ovládat, je pro mě potom ještě víc sexy. Možná mám někde v sobě schovaného druhého úchylného Akiho, ale tohle…
Skousnul jsem si spodní ret, když mi hezky ukázal svou dírku a hned mu zkusmo jedním prstem zajel dovnitř. Tak hezky se svíral kolem mých prstů, že jsem měl co dělat, abych se neudělal jen z toho. Jenže… Moc se mi chtělo pokračovat v trápení. Nadzvedl jsem mu jednu nohu a hezky od kotníků, přes lýtka, stehna, až k penisu, jsem táhl svůj jazyk a místy ho políbil. Ovládal jsem se vážně stěží, ale bavilo mě to.
„Kuro…” zavrčel jsem mu u ucha, když jsem to už prostě nedal a tu nohu mu přidržel pod kolenem, abych do něj na jeden zátah najel.
Začal jsem ho líbat, a přitom si brát to, co je moje. Přirážel jsem jak zvíře, nemohl jsem tu animálnost vůbec zastavit, tak moc se mi v jeho zadečku líbilo.
„Moc tě miluji,” zašeptal jsem mu do ucha, když jsem cítil ten nával rozkoše, a moje tělo se zaplavilo orgasmovou vlnou.
Nepřestal jsem, dál jsem v něj jezdil a čekal, dokud nebude i on, protože to jsem měl moc rád. Vždy mě div v sobě nerozdrtí, jak pěkně se sevře.
Kuro
Aki se mě rozhodl potrápit. Ale trpěl jsem to, protože to bylo ještě víc vzrušující, a já jsem nejspíš masochista, protože tohle jsem měl rád.
A když pak přišel orgasmus, tak to bylo vždycky ještě silnější než normálně.
A nejinak tomu bylo i teď.
Rychle jsem oddechoval a jen Akiho pozoroval z pod přivřených víček. Byl tak smyslný, tak krásný, že i toho rychlého dechu se mi skoro nedostávalo. Srdce mi silně bilo a zrychlovalo své údery, když se blížil k onomu místu, které na něj tak nedočkavě čekalo.
Sevřel jsem jednou rukou prostěradlo, druhou se ho chytil za loket, když do mě pak prudce najel a začal hned přirážet.
Vykřikl jsem jeho jméno, když mnou projela silná vlna toho příjemně spalujícího pocitu, a já na moment pevně zavřel oči a zkoušel to rozdýchat. Ale bylo to marné. Válcovalo mě to od hlavy k patě a zpátky, a já už jen dokázal sténat, křečovitě se ho držet, a vycházet vstříc jeho nájezdům na můj zadeček, který si to dokonale užíval. Každý příraz, každé otření o mé stěny a dorážení na mou prostatu mě uvádělo do stavu, kdy jsem zapomínal, kdo vlastně jsem.
Muselo mě být slyšet až dolů do baru, jak moc jsem to prožíval.
A ve chvíli, kdy jsem pocítil přicházející orgasmus, a bylo to nejsilnější, nejspíš jsem vykřikoval obě jeho jména…
Ani nevím, jak dlouho to trvalo. Byl jsem z toho tak pryč, že jsem jen stěží vnímal, jestli Aki něco říká, natož cokoliv jiného…
Aki
Užíval jsem si to, i když jsem se už udělal, uvnitř Kura, to tak krásně klouzalo a vtahovalo můj penis. Slyšet to, jak hlasitě sténá, to byla ta nejhezčí hudba, co znám. Bylo mi jedno, kde až to je slyšet, nikomu do toho nic není. Já si mohu svého muže brát tak, jak se mi chce, a každý, ať mi třeba políbí prdel.
„Jsi nádherný,“ řekl jsem těsně před tím, než jsem ho zase začal líbat.
Jeho rty byly tak vlhké a měkké, miluji jeho polibky, tělo… Miluji na něm vše, čím je, a co je uvnitř v jeho srdci. Nemyslel jsem si, že se mi v životě splní vše, co chci, ale stalo se. Mám naprosto vše, co jsem tolik chtěl a nikdy se toho nevzdám. Pracujeme oba tak tvrdě na tom, aby tenhle dům… my dva… Bylo dokonalé pro naši společnou rodinu. Nepochybuji o tom, že malou dobře vychováme, Pokud bude Kuro se mnou, dokážeme cokoliv, co nám život přinese.
„Jsou pěkně slyšet,“ usmál jsem se, když jsem od vedle uslyšel Hira, jak sténá.
„Vážně jsem si nemyslel, že bude Hiro na chlapy. I když je pěkný, trochu mám o něm pochybnosti. Nevypadá jak někdo, kdo by byl přímo gay, a taky… Nedovolím, aby Hirovi ublížil,“ zamračil jsem se, když jsem si tuhle pravdu uvědomil.
Sám jsem byl takový, jako je Montaro, možná proto jsem proti němu zaujatý. Ale co, prostě na něj dáme pozor, je to náš bratr, a proto má u nás vždy místo.
„No...“ prohlédl jsem si Kurovo tělo, když jsem z něj vyjel a spokojeně si mlaskl.
„Pojď zlato,“ usmál jsem se, když jsem vstal a vzal si Kura do náruče, abych ho přenesl do sprchy.
Kuro
Spokojeně jsem v Akiho náruči oddechoval po nádherném milování, a musel se zasmát, když jsem uslyšel znovu Hira a pak i Akiho slova.
Chytl jsem se ho pevně kolem krku, když mě zvedl a nesl do koupelny. Tam mě postavil na zem a brzy na nás dopadaly kapky teplé vody, které příjemně masírovaly mou rozpálenou pokožku.
„Jo, slyšet jsou až sem,“ znovu jsem se zasmál a zadíval se ke dveřím koupelny.
„Ale pochybnosti… Víš, to já bych měl mít první pochybnosti, víš, jaký jsem nedůvěřivý. Je pravda, že ten Monty se na Hira dívá spíš jako na nějakou kořist, ale možná se v něm mýlíme. A co bys mu jako udělal, kdyby něco Hirovi provedl? Zbil bys ho? Ne, že bys nebyl velký a silný, ale on by tě nejspíš jedním rozmachem ruky připlácl na zeď. Vypadá, že je hodně silný. A… Já bych nebyl rád, kdyby se ti něco stalo, nebo kdyby ses do něčeho zapletl teď, když si máme k sobě vzít Takaru.“
Vzal jsem do ruky houbu a namydlil jsem ji. Otočil jsem si Akiho zády k sobě, a začal jsem mu je od krku dolů umývat. Pěkně pomalu, kousek po kousku, pak i nohy, a když jsem byl spokojený, otočil jsem si ho zpátky a pokračoval jsem vepředu.
Po chvíli jsem houbu odložil, a začal ho mydlit jen rukama. Zastavil jsem se na jeho ramenou a trochu mu je promnul.
„Udělám ti potom masáž, máš to tu trochu ztuhlé. Co říkáš?“
Ještě jednou jsem mu je promnul, pak jsem se natáhl znovu pro houbu a mýdlo a podal mu to do ruky.
„Jsi na řadě…“ a natočil jsem se k němu zády.
Aki
„Jako připadám ti slabý?“ usmál jsem se na Kura, když to řekl.
Popravdě jsem měl stejné pochybnosti, co on, jako jsem vysoký a silný jsem taky dost, ale na tuhle gorilu… No to by byl asi těžký oříšek, i kdybych si k tomu přizval Ookubu. Je pěkně namakaný, ale co, kdybych se rval tak, jako za mlada, nejeden kluk mi zůstal pod rukou s rozbitým obličejem, a hlavně… Já se nikoho nebojím.
„Tak já bych se mu zakousl do krku a ty bys ho ulechtal,“ zasmál jsem se té docela živé představě.
„Ne, fakt, je to brácha, a pokud by mu ublížil, určitě bych našel způsob, jak se mu pomstít, i když si myslím, že Hiro je dost velký rváč za nás oba. Jsem doktor, sice nesmím, ale vím, kde zatlačit a co zmáčknout, aby se mu udělalo dost špatně na to, aby šel hned dolů. A jinak,“ chytil jsem Kurovi ruce a natiskl je na kachličky tak, že jsem mu jednou rukou sevřel obě zápěstí.
„Ono, když se mi nabídneš a řekneš, že jsem na řadě já, čekáš, že tě budu jen omývat?“ znovu jsem se usmál.
Pořádně jsem napěnil houbičku a začal jednou rukou Kura omývat, mezi tím, jsem mu okusoval a líbal krk, který teď přímo úchvatně voněl. Otíral jsem se penisem mezi jeho půlkami a občas zajel jen špičkou dovnitř, jak moc jsem ho chtěl trápit.
„Kuro… Chci tě sníst,“ šeptal jsem mu do ucha, když jsem ho na něj líbal.
Kuro
Taky jsem se začal smát, když Aki přišel s plánem Montara ulechtat. Úplně živě jsem si to dokázal představit.
Ale věděl jsem taky, že Aki, jako doktor, nemá lidem ubližovat, ale pomáhat jim. Takže myšlenka na to, že by se s někým cíleně porval, je prakticky nereálná. Jedině kdyby se musel bránit. Ale to je něco jiného.
Když pak Aki sevřel mé ruce a přitiskl je na kachličky, celý jsem se zachvěl. I když jsme se před chvílí milovali, on má na mě takový vliv, že jsem schopný mu hned po sexu znovu roztáhnout nohy, nabídnout mu svůj zadeček.
I když mě pak pustil a začal mě umývat, přesto jsem ruce nechal na místě, a jen jsem se prohnul v zádech. Víc jsem na něho vystrčil zadeček, když začal dorážet, a můj dech se znovu začal zkracovat, zrychlovat, a vzrušení v něm opravdu nešlo přeslechnout.
„Tak… tak mě… sněz… Akiyuki…“ zasténal jsem v jednu chvíli, kdy to bylo už na hraně.
Dobře jsem věděl, že tahle výzva nezůstane bez odezvy. A byl jsem rád za protiskluzovou podložku ve sprše. Opravdu to byl dobrý nápad ji koupit…
Naše mytí trvalo ještě docela dlouhou dobu. A nebylo divu. Ale nejen sprcha, ale i Aki mě pěkně, ale příjemně utahal. A nakonec, když mě donesl do postele, jsem usnul ve chvíli, kdy jsem položil hlavu na jeho hruď a zaposlouchal se do tlukotu jeho srdce.
Aki
„To si piš, že to udělám,“ usmál jsem se ve chvíli, kdy jsme do něj zprudka najel.
Díky bohu za dobře vybavenou koupelnu, jinak bychom oba skončili na zemi jako spadlé hrušky. Dopřál jsem mu ještě jeden pořádný orgasmus, než jsem mu dal svoji nadílku, a potom pořádně omyl. Bylo vidět, že je vyčerpaný, kdo by taky nebyl, pořád jsem v sobě měl ty baterie, které se dají jen těžko vybít.
Po celé téhle fyzické námaze, jsem nás oba uložil do postele, a s ním v náruči usnul. Bylo mi už jedno, co odvedle slyším, nebo ne, byl jsem rád, že i Hiro je spokojený a doma. Popravdě bych byl rád i za to, kdyby byl nespokojený, ale doma. Nevím proč, ale ten Montaro mi nějak neseděl, možná proto, že to byla taky dominantní osoba jako jsem já, a dva kohouti na jednom smetišti, holt to je taky pravda. Nebo prostě jen mám strach o Hira, jako o svého malého brášku.
Probudil jsem se ráno brzo a vzbudil i Kura, protože jsme volali malé do států a tam bylo teprve odpoledne, nechtěl jsem ji promeškat. Potom jsem nachystal snídani i pro ty dva, kteří došli do baru a posnídali s námi, než museli domů. Hira jsem napomenul, aby nezapomněl, kde má doma a stavil se hned, co bude mít zase čas. Když jsem je však vyprovázel ven z baru, něco mě upoutalo. Nějaký tmavý plášť zmizel za rohem ve chvíli, kdy jsme vyšli. Měl jsem z toho nepříjemný pocit, už nějakou chvíli se cítím nepříjemně, když má být Kuro v baru sám a vůbec nevím proč.
Kuro
Aki mě vzbudil brzy ráno, abychom mohli zavolat Takaru.
Byl jsem moc rád, že jsem ji slyšel, a pokaždé jsem se na to i těšil. A moc jsem se těšil i na to, až bude zase zpátky. Ještě jsem se poptal Akiho táty, jak to vypadá, a poprosil ho, aby dal na ni pozor.
Trochu nevrle mi odpověděl, že ví, co má dělat, a že svou vnučku rozhodně v ničem neošidí.
V tu chvíli, i přesto, že zněl trochu podrážděně, mě zahřálo u srdce, že ji nazval svojí vnučkou. A taky jsem mu pěkně poděkoval za jeho péči.
Myslím, že to nečekal a bylo toho na něj moc, protože něco zabručel a vzápětí položil telefon.
I když jsem toho moc nenaspal, přesto jsem od toho hovoru měl opravdu skvělou náladu.
Ale než jsem se vyhrabal z postele, osprchoval, oblékl a došel do kuchyně na snídani, Hiro a Montaro už byli pryč.
Byl jsem trochu zklamaný, ale Aki mě ujistil, že Hiro zase přijde hned, jak bude moct.
Ráno celkem rychle uteklo, a já se už zase chystal dolů do baru. Měli přivézt čerstvé ryby, a taky pečivo. Ale přesto jsem měl dneska chuť udělat něco speciálního. Možná za to mohla Hirova návštěva a telefon s Takaru.
A tak jsem se oblékl s tím, že jdu na trh s rybami. Bylo brzy ráno, a tudíž všechny výlovy byly čerstvé a já si tak mohl v klidu vybrat ty nejlepší kousky. Poprosil jsem Ahsidu, aby začal chystat na obědy, přenechal jsem bar pomocníkovi, a ještě zaběhl za Akim.
Měl jít dneska do ordinace, a tak jsem mu chtěl aspoň říct, kde budu, a že si pak udělám chvilku a stavím se za ním potom s obědem.
Aki
Připravili jsme bar, a já se šel nachystat do práce, už byl čas a ordinace na mě přeci nepočká, hlavně, když mělo přijít pár těch nejmenších, co v naší ulici bylo. Dvě malá roztomilá dvojčátka holčiček, které by sladkostí každý hned snědl.
„Zlato jdu do práce,“ řekl jsem Kurovi hned, co jsem ho spatřil ve dveřích.
„Chtěl jsem si potom s tebou dát oběd, ale z ordinace to nestihnu, mám toho dneska hodně. Jedině… Nedojdeš za mnou?“ chytil jsem ho pod zadkem a vyhoupnul do klína, až mi musel nohy obmotat kolem pasu.
„Jsi pořád tak krásný,“ řekl jsem předtím, než jsem ho políbil.
Nevím, čím to je, ale pořád ho tak moc miluji, že je to trochu jako posedlost. Za celé ty roky se to nezměnilo a už ani nezmění.
„Tak mě napadá… Večer se chci podívat na záznamy z kamery, něco mi nehraje a taky… Dávej si na sebe pozor, dobře? V batohu máš ten pepřák, kdyby cokoliv, ano?“ políbil jsem ho ještě jednou a postavil na zem.
„Jdu,“ v rychlosti jsem chňapl po brašně a vyletěl tak rychle, až jsem málem smetl Miuru, který tady z nějakého důvodu zase otravoval.
Měl jsem naspěch, sestřička už určitě otevřela ordinaci, a já šel na poslední chvíli.
Kuro
I když jsem chtěl jít brzy ráno, tak když jsem se podíval na hodiny, mohl jsem si už jenom povzdechnout. Celé to zdržení mě stálo ty nejlepší kousky. Teď na rybím trhu už nebude taková kvalita, jakou bych chtěl. Tam se musí opravdu brzy.
Nakonec jsem ale popadl koš a kyblík a vyrazil jsem.
Miura přišel, a choval se, jako by tu už byl doma. Prý chce něco udělat u malé v pokojíku. Tak jsem mu jenom přenechal klíče od bytu, aby mohl k Takaře do pokojíku a upozornil ho, že tam nechci vidět nějaké šílenosti. Se smíchem mě vyprovodil ke dveřím, že prý se nemám bát a nemusím prý spěchat.
Cesta na trh mi trvala asi půl hodiny. Jel jsem kousek autobusem a pak zbytek pěšky, a bylo to přesně jak jsem si myslel. To, co tu zůstalo na prodej, už nebylo nic moc.
Už jsem skoro zklamaně odcházel, když jsem se zastavil u jednoho stánku, kde právě skládali ryby.
S ujištěním, že jsou čerstvé, protože se loď zdržela kvůli problémům s motorem, jsem se hned vrhnul na nákup. A po další půlhodině jsem nakonec přeci jen spokojeně odcházel z trhu.
Sice s o něco lehčí peněženkou, ale už jsem se těšil, až udělám dobrý oběd, a s ním potom zajdu za Akim.
Zacházel jsem právě za doky, abych se mohl dostat na hlavní cestu a vzít si taxi, když mi málem o něco těžší kyblík vyklouznul z ruky. Rychle jsem ho postavil na zem, abych si otřel mokré ucho od kyblíku. A ve chvíli, kdy jsem se narovnával, abych mohl pokračovat v cestě, jsem to zahlédl.
Byl to okamžik, ale nestihl jsem zareagovat.
Tu pěst, která šla přímo proti mému obličeji jsem nestihl ani vykrýt, jak mě to učil Hiromi a Aki.
Zatmělo se mi před očima, bolestí jsem vykřikl a po pádu na zem, jsem si málem vyrazil dech.
Snažil jsem se posbírat, ale v tu chvíli jsem schytal další ránu. A po ní další… a další… a poslední co jsem slyšel, než jsem omdlel, byla tichá nenávistná slova.
„Zničím vás… za všechno mi zaplatíte…“
Aki
„Pane doktore, tady máte nějaké ovoce, které se nám hodně na zahradě urodilo. Jsou to broskve, jablka, hrušky, prostě co bylo zralé, jsem vám donesla. Určitě si s manželem dáte,“ podala mi košík plný ovoce paní ze sousedního domu, který byl jen kousek od mojí ordinace.
Popravdě mě trochu překvapilo, jak tu opravdu každý ví, že mám muže a vůbec jim to nevadí. Možná proto, že jsem tu už jako malý vyrůstal a znali moji babičku, ale asi i proto, že nikomu nepřekážíme. Neděláme nic, co by bylo špatné, a dokonce jsem tu otevřel ordinaci, na kterou tahle část města tak dlouho čekala.
Sevřel jsem košík a úklonou poděkoval, paní se jen usmála a během chvíle opět zmizela z ordinace.
„Lidé vás tu mají rádi, pane doktore. Nemusíte mít strach, že by vás nějak obtěžovali. O vašem muži mluví jen hezky, a i o tom, jak dobrý je ke starým lidem, když přijdou na oběd do vašeho baru. Nemáte se za co stydět, jen hrdě dělat dál to, co děláte,“ poplácala mě po rameni sestřička, když si všimla, jak jsem zůstal chvíli stát a nějak se neměl k pohybu.
„Děkuji,“ odpověděl jsem jí a šel zpátky ke křeslu, abych přijal další holčičku, co venku čekala na kontrolu.
Ovoce jsem uložil na stolek vedle sebe a už si představoval, jak to Kurovi řeknu, a jak bude rád.
Kuro
Nevím, jak dlouho jsem byl mimo. Ale nejspíš moc dlouho ne, protože, když jsem se probral, ryba, kterou jsem koupil živou, sebou ještě mrskala v louži, když se mi kyblík při pádu převrhnul.
Chtěl jsem se hned zvednout a hodit ji zpátky do kyblíku, ale jen co jsem natáhl ruce k ní, hned jsem se zase zkroutil a zaskučel bolestí.
Nejspíš jsem dostal i pár kopanců, protože mě bolela žebra.
Když jsem to vydýchal, pomalu jsem se posadil a pak tu rybu konečně vzal a hodil ji do kyblíku, kde sice měl jen malinko vody, ale aspoň něco.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Nechápal jsem jednu věc. Proč mi nic neukradli, když mě přepadli?
Nějak jsem si nebyl v tu chvíli schopen ve své bolavé hlavě vybavit, co se přesně stalo. Poslední věc jsem si pamatoval, jak jsem zacházel za roh.
Vytáhl jsem z kapsy telefon a úlevně si oddechl, že nebyl rozbitý. Hned jsem vytočil Miurovo číslo a poprosil ho, jestli by pro mne přijel. Ve zkratce jsem mu řekl, že mě přepadli, a nejspíš bych se nedoplazil domů.
Seděl jsem ve stínu, opřený o stěnu a snažil se vybavit, co se vlastně stalo. Ale hlava mě bolela tak moc, že jsem toho teď nebyl schopen. Začala mě bolet i noha, a když jsem si prohmatal koleno, s hrůzou jsem zjistil, že mi začíná otékat.
Miura je nejspíš Superman. Protože jinak nechápu, že byl u mě tak rychle. Asi porušil pár předpisů.
I přesto, že se zhrozil nade mnou a chtěl mě hned prohlédnout, poslal jsem ho nabrat vodu do kyblíku, aby nám ryba nelekla. A až teprve potom se na mě mohl podívat.
„Vezmi mě do nemocnice, ale nejdříve odvezeme věci domů,“ s jeho pomocí jsem vstal a pak nastoupil do auta, kde už předtím naložil můj nákup.
„Ty ryby vydrží,“ zamračil se na mě. „Jedeme do nemocnice hned! S největší pravděpodobností máš otřes mozku, otoky v obličeji taky nejsou žádná výhra, a žebra… No… A hlavně, když si nemůžeš vzpomenout, co se přesně stalo, otřes mozku je skoro stoprocentní, a taky se musíš nechat okamžitě prohlédnout, jestli nemáš nějaké vnitřní zranění. Na první pohled, co jsem kontroloval to nejhorší, tak by se to mělo dát brzy do pořádku, ale jsou věci, které bez rentgenu a pořádné kontroly neodhalíš.“
Ještě chvíli jsem protestoval, ale když se mi udělalo zle, a musel jsem znovu vystoupit, abych Miurovi nepozvracel auto, už jsem raději nic neříkal.
Moc se mi nelíbilo, že jsme jeli do nemocnice, kde pracoval Akiho otec. Moc jsem nechtěl, aby si se mnou dělal starosti, ale naštěstí jsem ho nikde neviděl a nepřišel ani do ordinace.
„Odvezu nákup do hospody, dám jim vědět, co a jak, aby se o všechno postarali, a pak hned přijedu, tak budeš hezky poslouchat a nikam neutíkat, jasný?“ houknul za mnou ještě Miura, a než se za mnou zavřely dveře, už vytahoval telefon a spěchal zpátky na parkoviště k autu.
Aki
Pořád jsem se díval na ten košík a přemýšlel, že bych z toho udělal nějaký dezert, u kterého by se Kuro jen oblizoval. Už byl skoro čas oběda a Kuro nikde, možná se zdržel, jak připravoval náš oběd, nebo se nezastavil a nestihne dojít. To mi potom poslal SMS, že se zdrží, ale teď nic. Začal mě zase svírat ten nepříjemný pocit, který mi už ráno přešel po zádech. Vzal jsem telefon a zavolal na Kurovo číslo, ale nebral to, jen to zvýšilo moji nervozitu natolik, že jsem hned očima hledal kabát, abych za ním vyrazil.
„Pane doktore, dáme si přestávku, dojdu si na jídlo a brzo se vrátím. Dneska máte odpoledne jen tři miminka a mělo by to být hotovo,“ usmála se sestřička, když odcházela domů.
„Dobře, tak za půl hodiny,“ vrátil jsem jí úsměv a znovu vytočil Kurovo číslo.
Zase nic.
Lekl jsem se ve chvíli, kdy se mi v ruce rozezněl telefon, a ukázalo se Miurovo číslo.
„No tak s tebou moc mluvit nechci,“ prsknul jsem si pro sebe, protože on je pořád tak ukecaný, že mě z něj pořádně bolí hlava.
„No… Ahoj, co se děje?“
V tu chvíli se mi snad zastavilo srdce, když mi říkal, kde je Kuro, a že se nemám bát. Asi ho zabiju, jeho hlas se chvěl a nevypadalo to, že by to bylo tak v pořádku, jak se mi snažil namluvit. Miura je prostě člověk, který mě dost často dokáže vytočit.
Kuro
Při všech těch vyšetřeních jsem se stále otáčel ke dveřím, a čekal, kdy dovnitř vpadne Akiho táta. A po chvíli se mě doktor zeptal, co se děje. A po mé odpovědi mi připomněl, že je vlastně v Americe s Takaru.
V tu chvíli jsem si připadal jako blbec.
Na malou a na to, že jsou spolu ve Státech, jsem přitom všem úplně zapomněl. Vypadlo mi to z hlavy. Nejspíš mi to z ní vykopali ti, co mě napadli.
A moje nálada se tím ještě víc zhoršila.
Jak se vůbec můžu starat o dítě, když na ni zapomenu při první příležitosti? Můžu být vůbec její otec?
Styděl jsem se sám za sebe a chtělo se mi brečet. Ne, z toho, co se mi stalo, a že mě všechno bolelo, ale z toho, že jsem z hlavy vypustil malou Takaru, která se snaží dát co nejdříve do pořádku po operaci, aby se mohla vrátit zpátky za námi.
Nakonec jsem všechno dělal jako robot. Sedl jsem si, kam mi řekli, udělal jsem, co mi řekli, dokonce jsem se i bez protestů posadil na vozík, aby mě mohli odvézt na rentgen a zpátky.
A bylo mi tak mizerně, že se mi zastesklo i po Akim tak moc, až mi nakonec vyhrkly i slzy do očí, když mě sestra odvážela z rentgenu zpátky na vyšetřovnu.
Aki
Kašlal jsem na to, co mi Miura řekl, protože prostě byl rozrušený a radši hned po ukončení hovoru s ním, jsem volal Seijimu. Ten už byl s Miurou a všechno mi v klidu vysvětlil. Nebylo pochyb o tom, co v tuhle chvíli udělám, nebyl bych dobrý muž, kdybych nebyl při tom svém. To by mě hanba fackovala, a ještě k tomu ho vážně moc miluji.
„Jsem zde,“ oznámila mi sestřička svůj návrat, ale já už se balil k odchodu.
„Poprosím vás, abyste jen píchla všem třem vstupní očkování a řekla, aby se zastavili zítra. Stejně musím vidět jejich reakci na očkování. Kdyby měli nějakou reakci, zítra o tom víme. Musím za mužem do nemocnice, někdo ho přepadl a já si pro něj jedu,“ řekl jsem zcela klidně a nečekal na její odpověď.
Vypadl jsem tak rychle, že jsem málem napral do dveří, jak jsem je pomalu otevřel.
„Udělám to, jen na sebe dávejte pozor,“ stihla za mnou ještě křiknout a já už mířil k našemu domu, abych si vzal auto.
Během chvíle jsem už mířil do nemocnice a parkoval v dolním parkovišti, kam jsem měl díky tátovi pořád volný vstup. Hned jsem si u recepce počkal na Seijiho, který už ke mně mířil, a i s ním šel na vyšetřovnu.
„A… Aki? Ahoj,“ přivítal mě jeden internista, co jsem ho znal.
Zrovna procházel Kurovy rentgeny, a já bez váhání došel ke Kurovi a opatrně ho sevřel v náruči, aby věděl, že jsem tu.
„Jak je ti? Co rentgeny? Jak je na tom?“ kmital jsem pohledem mezi Kurem a doktorem, jak kdybych se nemohl vybrat, koho dřív poslouchat.
Kuro
Nejspíš jsem tím Akiho přivolal. Neujeli jsme po chodbě ještě ani deset metrů, když se tu náhle objevil, a s ním i Seiji.
Lékař, co mě vyšetřoval, už hleděl do mých snímků, pro které si dokonce došel osobně. Nejspíš Akiho druhé jméno, které teď nosím i já, dost zapůsobilo, a všude mě brali přednostně, až jsem se za to styděl.
Objal jsem Akiho a opřel se čelem o jeho břicho, když se ke mně sklonil.
„Já nevím… všechno mě bolí, ale jinak nic nevím…“ vzlykl jsem. „Byl jsem na tom trhu… a když jsem se vracel… nevzpomínám si na nic, jen že jsem zacházel za doky a chtěl si zavolat taxi…“
„Silnější otřes mozku,“ ozval se ten doktor. „Zřejmě silným úderem do hlavy, řekl bych že kopnutím, nebo pádem. Proto ta amnézie. Ale bude jen krátkodobá, měl byste si potom vzpomenout. A taky už jsme to hlásili na policii, takže se tu brzy někdo ukáže. Ale pokud vám nebude dobře, nenuťte se k výpovědi, stejně jim toho teď asi moc neřeknete. A další zranění…“
Strčil složku pod paží a podíval se na Akiho a pak na sestru, která tlačila můj vozík.
„Odvezte pána na ošetřovnu, a pak mu nechte připravit postel na chirurgii. Je mi líto, ale musíte tu zůstat na pozorování. Akiyuki, můžeš jít se mnou, prosím?“ ukázal Akimu na dveře své kanceláře. „Já hned přijdu, zatím mu vyčistěte zranění na hlavě a připravte na šití.“
„Budu s ním,“ ozval se hned Seiji, a stiskl mi opatrně rameno. „Běž, Aki.“
Aki
Opatrně jsem ještě jednou Kura stiskl a políbil na jeho pěkně dobitou tvář. Nebyl jsem moc rád, že ho musím na chvíli opustit, ale chápal jsem Yukiho prosbu, abych šel s ním do kanceláře.
„Hned jsem u tebe, ano?“ ještě jednou jsem ho políbil, aby věděl, že nikam nejdu.
Přenechal jsem Kura Seijimu a vešel do nedaleké kanceláře, kde to bylo opravdu pěkně zařízené.
„Chci soukromý pokoj, který je na otcově středisku, chápeš, že jiná péče ani nepřipadá v úvahu, ne? A co se týká jeho přenocování, v tom pokoji mohu být s ním, nenechám ho samotného,“ začal jsem mluvit hned, co jsem si sedl do křesla.
„Rozumím, samozřejmě jsem ten pokoj nechal nachystat. Akiyuki, tvůj muž tu bude v té nejlepší péči, už tvoje jméno tu vzbuzuje respekt a takhle nemocnice patří tvé rodině, je jasné, že vše proběhne v pořádku. Uklidni se prosím,“ začal mě uklidňovat, abych nešílel, protože mě takhle ještě nikdy neviděl.
„Promiň, mluv dál,“ pokynul jsem rukou, abych se dozvěděl to, proč se mnou chtěl mluvit.
„Kuro má ještě naštípnuté žebro a pochroumané koleno, nejspíš mu do něj někdo pořádně kopl, ale jinak nic vážnějšího nevidím. Ránu zašijeme a podáme kapačky, aby nebyly komplikace. Neměl by se nějak rozrušovat, hlavně klid a bude ležet na lůžku,“ stiskl jsem mu ruku a vydal se pryč za Kurem.
Chápal jsem, že to nechtěl rozebírat před Kurem, už takhle byl hodně rozrušený a určitě by mu to na zdraví nepřidalo. Vešel jsem do pokoje, kam už Kura mezitím dovezli a ukládali na postel.
„Převléknu si ho,“ řekl jsem příkře, když se do toho chtěla sestra pustit.
„Ano, samozřejmě Aki,“ promluvila na mě sestra mile a jen ukázala na kapačku, kterou je potřeba Kurovi napíchnout.
Najednou byl pokoj prázdný, i Seiji odešel, když mě viděl, jak jsem neklidný. Ty pocity ve mně se nedaly kontrolovat. Tak moc jsem chtěl zabít toho, co to Kurovi udělal, ale musel jsem se prvně postarat o mého muže, to bylo přednější.
Kuro
Hlavu mi nakonec sešil jiný doktor. Museli mi dokonce trošku vlasů vyholit, protože se tam špatně dostávali a já mám vlasy strašně husté. Rozbitou pusu mi něčím natřeli, prý se to brzy zahojí.
Myslel jsem si, že je to všechno, ale nakonec prý ještě dostanu ortézu, kvůli koleni. Že ho mám slabší a nejspíš jsem si ho pořádně natloukl, když jsem spadl.
S příkazem, že mám ležet a moc se nehýbat přinejmenším pár následujících dní, kvůli bolavým žebrům, mě nakonec odvezli do pokoje, kam vzápětí dorazil i Aki.
Moc se mi nelíbilo, jak byl k sestře příkrý, ale ona ho nejspíš znala, tak se jen pousmála a připomněla, že mi má napíchnout kapačku.
Pomohl mi do koupelny, kde mě svlékl a pomohl umýt. Pak mě navlékl do pyžama a pomohl dojít k posteli.
Po celou dobu jsem se držel, ale v momentě, kdy jsem dolehl, a Aki mi napíchl kapačku a pak se na mě starostlivě podíval, zvlhli mi oči.
„Já… víš… říkal jsem si, že jsem šťastný… že to není jen tak a něco… něco se… musí stát… A stalo se…“ rozbrečel jsem se.
„Musím mluvit s Renjim… potřebuji, aby se… postaral o bar, než… budu moct já… Nemůžu zavřít… nejde to…“
Snažil jsem se mluvit o všem možném, abych nějak zamluvil tu nervozitu a smutek z toho, co se stalo.
Snažil jsem se. Ale čím víc jsem mluvil, tím víc jsem brečel a tím víc mě bolela hlava, až se mi znovu udělalo špatně.
Aki
„Zlato… Klid… Jen klid… Nedělej si starosti, o vše se postarám, však mě znáš. Jen odpočívej, budu tu s tebou, jen ráno budu muset odejít do ordinace, ale mám jen do jedenácti, potom si pro tebe přijedu a zůstaneš ještě v posteli, o bar se neboj,“ políbil jsem ho a mírně posunul na posteli, abych si lehl vedle něho a přitiskl ho k sobě.
„Promiň, že jsem tak ostrý, ale jsem naštvaný. Omlouvám se, ale tolik jsem se o tebe bál, a Miura… To je vážně debil, jako po jeho slovech jsem se bál, že tě někdo zabil,“ zavrtěl jsem hlavou a zkontroloval infuzi, jestli dobře kape.
„Všechno bude v pořádku,“ tišil jsem ho a už přemýšlel nad dalšími věcmi, které byly potřeba udělat.
Uklidnil jsme se až ve chvíli, když Kuro usnul a já ho uložil vedle sebe, abych mohl vyjít ven na chodbu s telefonem a nerušeně mluvit.
„Hiromi? Ahoj… Promiň, že ruším, ale něco od tebe potřebuji,“ mluvil jsem klidně a vše mu řekl.
Neměl jsem tak dobré konexe, abych toho šmejda našel, ale Hiromi ano. Je to holt mafie a jeho otec… Je mafiánský boss, dokázal hodně věcí zařídit, a já nechtěl čekat na to, až policie za dva roky něco vyřeší. Mohl jsem ještě na Ookubu, ale tohle chtělo řez ihned.