Aki
Opravdu nám to všechno vycházelo, a konečně jsme měli po vší té smůle štěstí. Lidi, které jsme potkali během cesty nahoru, jsme rozhodně neztratili, a já bych je ani nikdy neměnil. Máme skvělé čtyři nejlepší kamarády, Renjiho, Ookubu, Senjiho a Miuru, prostě dokonalá rodina. K tomu všemu budeme mít dceru, táta je skvělej, prostě nám skoro nic nechybí, jen Rose.
Usmíval jsem se, když Ookuba hnal Renjiho před sebou, beztak mu šlo jen o jedno.
„Kamery jsou skvělý nápad, ale chtěl bych tady dolů i alarm, kdyby někdo vešel, tak aby se nedostal až k nám. Začíná to vypadat jako příprava na naše dítě, co?“ přitáhl jsem si blíž Kura a vešel s ním do pokoje.
„No…“ viděl jsem, že je unavený, ale já jsem docela náruživý po celém tom dni a včera to nebylo, takže.
Zavřel jsem dveře a Kura hned na ně napasoval, abych se k němu líp dostal. Hned jsem se pustil do jeho lahodného krku a líbal ho na něj.
„Pojď sem, nevím, jak to děláš, ale tak krásně voníš,“ přitáhl jsem si ho velmi blízko k sobě a dál se věnoval jazykem jeho krku, zatím, co moje ruka hned zajela pod jeho kalhoty a spodní prádlo.
Od vedle už bylo slyšel zvuky, které mě ještě víc dráždily k tomu, abych to Kurovi udělal co nejlíp, až bude sténat hlasitěji než Renji.
Kuro
Musel jsem se usmát, když jsem ty dva slyšel z pokoje pro hosty. No, rozhodně neztráceli čas.
A ten čas neztrácel ani Aki.
Přitlačil mě na dveře a hned se mi dobýval do kalhot.
„Ak…Aki…“ zavzdychal jsem, protože on ví, co dělat, aby mě rychle dostal do nálady. „Jo… alarm bude…“
Naklonil jsem hlavu, aby se dostal na místečka, které mě tak moc vzrušují, a on to dobře ví. Zasunul jsem ruce pod jeho triko a hladil ho na jeho horké kůži.
„Vzpomínáš na naše první milování tady v tomhle domě?“ donutil jsem Akiho po chvilce kousek odstoupit, abych z něj mohl stáhnout triko.
„Strašně moc jsem se styděl. Ale bylo to prostě skvělé. Na tohle se nedá jen tak zapomenout,“ natáhl jsem se po vypínači a zhasl.
Nebyla však úplně tma. Neměli jsme zatáhnuté závěsy a ložnici tak osvětlovaly lampy z ulice, a Aki v jejich mdlém světle vypadal ještě krásněji. Na moment jsem si ho přitáhl pro polibek, a za chvilku ho od sebe zas odstrčil.
Sám jsem si přetáhl triko přes hlavu a pak jsem si rozepl kalhoty, které hned sklouzly na zem. Zahákl jsem prsty za gumu trenek, otočil jsem se k Akimu zády a pomalu jsem je stahoval dolů. Kousek po kousku jsem před Akim odhaloval své tělo. Můj zadeček, který měl tak rád…
„Nejsi moc unavený? Zvládneš to ve stoje?“ zašeptal jsem rozechvělým hlasem svou otázku, a pak jsem se rukama a hrudí opřel o dveře a vystrčil na něj zadek, abych ho navnadil ještě víc.
Aki
„Kuro…“ zavrčel jsem přes zuby, když jsem viděl, co udělal.
Vůbec neví, jaké zvíře ve mně vzbuzuje, když tohle dělá. Nemohu se potom ovládat, ale chtěl to, bylo jasné, že to musel dostat.
„Bože… Jednou z tebe lásko zešílím,“ políbil jsem ho na krk a pohladil po vlasech, když jsem se na něj natlačil.
Rukou jsem sáhl na stolek, který byl hned na krok ode mě a vzal krém na ruce, abych namazal svůj úd, ale i Kurovu dírku, aby to šlo snadněji. Hezky jsem mu roztáhl půlky a s chutí pozoroval, jak se do něj nořím. Užíval jsem si to, byl tak těsný, když takhle stál, a ještě k tomu se mu tak hezky červenaly uši. Naprosto mě tím dostal. Ještě víc mě napružil, až jsem se chvíli bál, že mě v sobě uvězní, jak moc mi v něm penis narostl.
Jednou rukou jsem se zapřel o dveře, o které se Kuro opíral a začal do něj opravdu tvrdě přirážet. Přitom jsem mu líbal krk, páteř, místy mu zaklonil hlavu, abych se s ním mohl líbat a cítit jeho sladké rty. Prostě ví, jak mě dostat do kolen a já se do něj ještě víc zamiloval.
Kuro
Věděl jsem, že Aki neodmítne, a tak, když se na mě přilepil, jen jsem se víc prohnul v zádech, vystrčil na něj svůj zadeček a s roztřeseným dechem jsem si užíval jeho prsty, které promazávaly mou dírku.
Sevřel jsem ruce v pěst, až se mi odřely klouby o dřevěnou desku dveří.
Tiše jsem vydechl, když prsty vytáhl, ale vzápětí jsem nedokázal zabránit hlasitějšímu zasténání, když jsem ucítil ten silný tlak a to, jak se do mě Aki nasouvá.
Okamžitě jsem se celý roztřásl, protože tohle byl ten nejlepší pocit, který znám.
Miluji, když si mě bere, když cítím tu plnost, o které vím, že je Akiho, a že mi tím vždycky dokáže přivést ty nejlepší pocity. Už jen to, když vyplní každou mou skulinku, mě vzruší natolik, že se mi oči protáčejí blahem a jsem schopný se udělat už jen z toho.
Brzy byly po pokoji slyšet naše vzdechy, steny, zvuky, které říkaly, kde se právě nacházíme a kopírovaly každý Akiho příraz.
Když líbal mé záda, krk, a když se přihlásil o polibek, zapřel jsem se rukama o dveře a víc se narovnal. Ještě víc jsem ho tak v sobě sevřel, a to mě málem poslalo do mdlob, jak silný prožitek to byl a rozprskl se po celém mém těle.
„Ak…. Aki…“ zasténal jsem nahlas. „Aki… já…už…“
Ztěžka jsem natáhl ruku za sebe, chytl ho kolem krku, abych ho na sebe mohl ještě víc přitáhnout.
Ztížil jsem mu tím pohyby, ale o to, to bylo silnější a já se během chvilky na něj doslova zavěsil, aby mě nohy udržely, když mé sperma začalo v dávkách dopadat na dveře před námi.
Aki
„Kuro…“ vrčel jsem mu do rtů, když jsem rychle stáhl ruku dolů na jeho penis a užil si to, jak se jeho chlouba ještě cukala v tom, co prožíval.
Já jsem ještě nechtěl, prostě jsem si to užíval a dál do něj přirážel, co se dalo. Užíval jsem si každé další vnoření do jeho těla a polibky, které mi i on sám dával. Bylo to tak těsné… Úžasné…
„Aaa… Jsi tak nádherný,“ zasténal jsem mu do ucha, když jsem v dokonalé rozkoši vyplnil jeho zadeček vším, co jsem pro něj po dva dny schovával.
Ještě chvíli jsem ho líbal a užíval si to, jak je v něm krásně, než i mě ochablo moje vzrušení a samo z něj vyjelo. Prudce jsem ho otočil a vytáhl do náruče, aby mě nohami omotal, a já ho mohl odnést do sprchy. Za celý den jsme byli dost zpocení, a já si ho chtěl ještě nějakou chvíli užívat.
Kuro
Úplně jsem přestal myslet na to, že vedle jsou kluci. Vlastně jsem na ně zapomněl, protože tohle, co jsem dělal s Akim, mě vždycky donutí zapomenout na celý svět.
A když jsem slyšel a cítil, jak Aki dochází ke svému vrcholu, jak mě plní, jen jsem zasténal, protože to můj prožitek ještě víc umocňovalo.
Když si mě k sobě po chvilce otočil, chytl jsem se ho kolem krku, omotal kolem něj nohy, a přisál jsem se na jeho rty.
Nechal jsem se odnést do koupelny, aniž bych se od něj na chvíli odlepil.
Tak moc mi to chybělo. Ne, že by mě odbýval, to ne. Ale poslední dny na to nebyly myšlenky a ani čas. Večer jsme byli tak unavení, že sotva jsme lehli do postele, okamžitě jsme usnuli.
„Miluji tě, Aki,“ zašeptal jsem do jeho rtů, když na nás začaly dopadat první kapky teplé vody.
Spustil jsem nohy na zem, ale i tak jsem se na Akiho znovu přitiskl, abych si mohl užít jeho těla, které bylo v tuhle chvíli rozpálenější než kamna.
Aki
„Ani nevíš, jak moc já tebe. Vážně jsem moc šťastný, že nám už vše vychází, jak má. Ještě tvoje sestra, a budeme mít všechno, co jsme kdy chtěli,“ políbil jsem ho a vzal do ruky houbu, abych ji namydlil a pořádně Kura omyl.
Je to vážně skvělý muž, a já nemám na co si stěžovat. Dal jsem si záležet, a oba nás pořádně očistil a otřel, abychom mohli ulehnout pod peřinu, a užít si ještě tenhle klidný večer. Když jsme vlezly do postele, přetočil jsem se nad něj a díval se mu do očí.
„Jsi vážně v pořádku? Trochu se o tebe bojím, tvůj otec je vážně… Nemám moc co říct, asi bych mu nejraději zase skočil po krku a stiskl ho, abychom od něj měli definitivně pokoj. Miluji tě, nechci, abys na nic jiného myslel, jen na naši dceru a to, jak uděláme její pokoj. Jak si se mnou užiješ setkání s kluky, co jsem dlouho neviděl, a prostě… Chci, aby ses jen usmíval tak, jako doteď,“ políbil jsem ho a prsty pročísnul jeho vlasy.
Kuro
Uvelebil jsem se na Akim, když jsme se konečně dostali do postele. Z vedlejšího pokoje už taky nebylo nic slyšet, takže ti dva už nejspíš chrápali. Stejně už bylo dost hodin.
„Jo, Aki, jen abys nezapomněl. V pátek máš odpoledne tu akci s basketem. Tak bys s tím měl počítat. Já si domluvím, aby pomocník přišel na plac dříve. Nemůžu to chtít po Renjim, když Ookuba bude hrát taky.“
A to ještě Aki nevěděl, že se tu pak všichni sejdou u nás. Takže nejspíš s Renjim utečeme dříve, abychom to tu připravili a bar zavřeli pro soukromou akci. Možná se to některým stálým hostům nebude líbit, ale to už bude záležet na klucích z basketu, jestli sem někoho pustí nebo ne.
„A ano,“ zavrtěl jsem se nosem do jeho hrudi a pořádně se nadechl jeho vůně. „Jsem v pořádku. Otec… No… Ví, že si otevřeně nemůže nic dovolit, takže je to vlastně pes, který sice štěká, ale nekouše. A brzy dostane náhubek od tvého táty.“
Aki příjemně hřál, a taky jsem byl hodně unavený, a hlavně spokojený s tím, co se dnes všechno zařídilo, a jak jsme ukončili den tady v ložnici. A tak se mi po chvilce začínaly zavírat oči, a vlastně už ani nevím, jestli jsem usnul jako první já nebo Aki.
Jen mě ještě poslední myšlenka napadla, jestli má Aki nastavený budík…
Aki
Usnul jsem poté docela rychle, byl jsem unavený a vážně jsme si oba potřebovali odpočinout. Nebude trvat dlouho a malá nás bude oba potřebovat. Nějakou dobu ještě trvat, než jí vytáhnou kanylu z ruky a ona bude moct jít třeba na hřiště. Sice stehy jsou v pořádku, ale je velmi slabá.
Naše dcera…
Usmíval jsem se, když jsem usínal, a moje srdce jen spokojeně ševelilo, jak jsem byl šťastný.
Poté dny jen plynuly a vše běželo jak na drátkách. Moje ordinace byla skvělá, ani jsem si nemyslel, že budu mít tolika pacientů, a ještě tak rychle. Nikdo si nestěžoval, spíš se za mnou stahovali pacienti z města, které jsem ošetřoval v nemocnici.
Vážně se nám dařilo.
„Vezmi si hlavně boty a dres, chci ty chcípáky protáhnout,“ křičel Ookuba do telefonu, když se blížil můj odchod z práce.
Moc jsem se těšil na basket, tak dlouho jsem ho pořádně nehrál a chybělo mi to. Jen s Ookubou jsem hrát nemohl, dost fauloval, a potom byl k nezastavení.
Zavřel jsem ordinaci a zamířil k domu. Šel jsem pěšky, byl hezký den, a já se chtěl projít. Taky jsem neviděl důvod, proč bych měl jezdit autem, když ordinace byla pár kroků od baru. Už jsem přicházel ke dveřím, když jsem uviděl muže, který se tu ometal a nakukoval okny do baru.
„Mohu vám pomoci?“ zeptal jsem se, když už mi to nebylo příjemné.
„Hmm…“ něco si zamručel pod vousy a zdrhal pryč.
Nic neřekl a velmi rychle se zdejchl, ale i jeho hlas mi byl nějak povědomý, hlavně nepříjemný. Mávl jsem nad tím rukou, a zkontroloval kameru, která byla nasměrovaná na vchod, abych s klidem mohl vejít.
„Zlato, jedeme?“ zavolal jsem do baru, ale bylo tu mrtvo; asi se chystal.
Kuro
Druhý den jsem hned ráno zavolal na jednu firmu, aby nám přijeli nainstalovat kamery.
Neměli zrovna zakázku, tak přijeli prakticky během chvíle, a netrvalo dlouho, a já už seděl u nás doma a nechával si vysvětlit, jak co funguje a ovládá.
Zaplatil jsem sice víc, ale za to, mi to rozhodně stálo a Aki s tím souhlasil. Hned jsem mu i poslal zprávu, že kamery jsou už nainstalované.
Když byl čas otevřít, už jsem byl dole a pomáhal s vařením. Ne, že by to kuchař nestíhal, ale dneska bylo potřeba připravit už i občerstvení na odpoledne a večer, kdy sem přijde banda vysportovaných nenažranců. A jestli jsou jako Aki a Ookuba, tak toho bude potřeba nachystat na kýble.
Pro Renjiho jsem měl už připravenou smlouvu, a hned jak přišel a podepsal ji, zapojil se do práce.
Tak nám to i celkem odsýpalo.
Když odešli poslední hosté, co k nám chodí hlavně na obědy, Renji šel domů, aby se připravil a mohl jít na basket s Ookubou. Já zatím pouklízel s pomocníkem bar, nachystal stoly, abychom se s tím pak nemuseli tahat, a pak už jsem vyběhl nahoru, abych se taky osprchoval a oblékl, a Akimu nedělal ostudu.
„Jsem nahoře!“ zavolal jsem, když jsem zaslechl zespodu Akiho. „Už běžím, hned jsem dole!“
Popadl jsem jeho brašnu, ve které měl nachystané věci, a už jsem sbíhal schody, abychom mohli vyjet, a hlavně, abychom nepřijeli pozdě.
„Těšíš se?“ došel jsem k Akimu, a hned jsem ho na přivítanou políbil. „Vzal jsem ti věci, máš tam i ručník, všechno, co potřebuješ. Už jsi to dlouho neměl na sobě. Už se těším, až tě uvidím hrát.“
Usmíval jsem se, když jsme šli k autu. Opravdu jsem se těšil, protože vidět Akiho na palubovce… Byla to opravdu pěkná podívaná, a já se vždycky v tu chvíli nesl jako páv, že ten úžasný muž je můj manžel. Že ten dokonalý muž patří jen mě a nikomu jinému.
Aki
Hned jsem Kura stiskl v náruči, když za mnou došel po schodech dolů, a tak moc mu to slušelo.
„Jsi se nafintil kvůli mně?“ usmál jsem se a políbil ho, jak moc jsem se na něj celý den těšil.
Určitě bude fajn kluky vidět, zahrát si basket. Ale zavzpomínat si na naše začátky s Kurem… To bude to nejhezčí na tom všem.
„Jsi krásný, mám docela chuť se vrátit do domu a pořádně tě… Nechám si to na večer, protože mě chuť určitě nepřejde,“ zašeptal jsem mu to do ucha, když jsem se k němu nahnul.
Nasedli jsme do auta a vyjeli. Zastavili jsme se pro Renjiho, a hned co nastoupil i s věcmi pro Ookubu, vyrazili jsme ke škole, Ookuba se jen za volantem usmál a dal rychlou pusu svému příteli. Před několika dny začal plánovat něco, co chtěl dnes večer realizovat, až bude po zápasu, a my půjdeme k nám na drink. Moc dlouho se na to chystal, a dokonce to zkoušel se mnou, trapas, byl hroznej, ale fandil jsem mu. Renjiho vážně miloval, a už to nebyl takový debil, jako ze začátku.
„Moc se těším, mám chuť ty mladý úplně rozdrtit. Taky dojdou další kluci z našeho ročníku a náš kapitán, neviděl jsem ho už od jeho nástupu do extra ligy. No… machrovali na mě, takže je musíme smíst ze země,“ odpověděl jsem Kurovi a Ookuba jen souhlasně přikývl.
„Mám tak krásného muže,“ zašeptal jsem, přitiskl Kura opět k sobě a políbil.
Pořád jsem měl chuť ho nějak osahávat, prostě mu to dnes moc slušelo.
Kuro
Vážně jsem se na ten zápas těšil. Už jsem dlouho neviděl Akiho hrát, a já mu vždycky rád fandil.
Potěšilo mě, když Aki řekl, že má krásného muže. Nikdy jsem si nepřipadal zvlášť ničím výjimečným, a už vůbec ne krásou, a proto mě to vždy zahřálo u srdce, když to Aki říkal, protože pro mne to bylo stejné, jako kdyby mi řekl, že mě miluje.
Když jsme dojeli do areálu školy a zaparkovali, Aki a Ookuba šli do šaten, a my jsme s Renjim zamířili do hlediště. Tentokrát jsme měli vyhrazená místa, kde jsme dobře viděli. Oba jsme věděli, co se pro všechny absolventy a bývalé hráče basketu chystá, tak jsme oba byli napjatí jak struny a nemohli se dočkat, až kluci začnou hrát, a hlavně… Až po zápase nastane ten slavný okamžik.
Aki taky patří mezi bývalé kapitány, a rozhodně si to zaslouží a já byl za něj šťastný.
Drželi jsme jim s Renjim palce, mohli jsme si hlasivky vyřvat, jak moc jsme jim fandili. Byla to neskutečně skvělá atmosféra. A hlavně… Na Akim bylo vidět, jak moc si to užívá, a já byl za to rád.
Když byla krátká přestávka, jen jsem vyběhl na chvilku na chodbu, abych zavolal do baru pomocníkovi, a připomněl jim, že už mají prostírat stoly, a kuchař, aby začal připravovat jídlo, protože všichni tak za hodinu a půl nejpozději dorazíme. Měl přesné instrukce, co jak má vypadat, a jaké jídlo mají připravit, a já se moc těšil na to, jak kluci budou překvapení.
Aki
Byl to zápřah, to jsem musel uznat. Tak dlouho jsem nehrál, že mě po chvíli opravdu všechny svaly bolely. Nestačilo ani to, že jsem každý den běhal, tenhle pohyb je zcela jiný, než jsem si myslel. Jenže ten pocit, když jsme už v první polovině vyhrávali a Ookuba byl tak strašně nadšený, byl k nezaplacení. Bylo to prostě skvělý.
„Nahraj… Tady!“ křičel jsem na Ookubu, když jsem měl skvělou pozici.
Výskok a zavěsil jsem, naprosto dokonalý pocit. Kluci, kteří hráli, s námi a většina z nich už byla i v národním, měli stejnou radost jako my. Hned mě vyhazovali do vzduchu a ti cucáci se mohli vzteknout.
Dali jsme si přestávku a já hned do sebe nalil jednu flašku vody, kterou sem dotáhl Seiji. Pár lidí na tribuně bylo, ale hlavní fandové byli Kuro a Renji. Seiji a Miura sem přišli, protože byl Ookuba neodbytný a chtěl tady i je. Dost se skamarádili a bylo vtipné jak Seiji, já a Ookuba jsme si byli podobní. Popravdě i Kuro, Miura a Renji měli něco společného, i když tam byli větší rozdíly.
„Jdeme, žádný dlouhý prostoje,“ houknul na mě Ookuba, když už dlouho stál a svaly mu stydly.
„Jasně!“ přidal jsem se a mávl na tátu, který zrovna došel, a přisedal si ke klukům i s oběma holkami.
Kuro
Zápas probíhal nadmíru uspokojivě. I když kluci delší dobu netrénovali pravidelně, přeci jen to bylo něco, do čeho se brzy dostali a taky i brzy získali na palubovce převahu, Už po druhé čtvrtině vedli s velkým náskokem.
Když dorazil i Akiho táta s holkama, byl jsem nejspokojenější člověk na světě. Ten den byl čím dál lepší.
„Slyšel jsem, že to klaplo,“ přimluvil se mi Miura, když jsem na chvíli přestal fandit a posadil se.
„Co klaplo?“ nechápavě jsem se na něho podíval.
„Budeš máma…“ usmál se na mě a drcnul do mě loktem.
Myslím, že jsem se po tom oslovení i začervenal.
„No, jo, jen to ještě není všechno uzavřené. Ještě pár maličkostí, a taky musím dát dohromady její pokojíček, a taky pokoj pro Ritu. Hele, nechtěl bys mi s tím pomoct?“
„Jasně že jo,“ hned se Miura rozzářil. „Jsem rád, že budete mít dceru. Budu strejda. No, já bych možná taky chtěl, ale vím, že bych se o dítě nedokázal tak dobře postarat. Tak to asi necháme tak, jak to je. Ale budu jezdit k vám a budu malou rozmazlovat jako správný strejda.“
Musel jsem se smát, když hned začal vykládat co všechno budou s Takaru vyvádět, a měl jsem pocit, že se na ni těší víc než já s Akim dohromady.
„Doufám, že hned po zápase neutečete. Počítám s vámi na oslavu, v baru už se to chystá. Každý, kdo může z bývalých členů týmu, pojede k nám. A i někteří z těch mladších. Musíte tam se Seijim jet.“
„Jasně že pojedem. Ookuba nám vyhrožoval, že pokud nepojedeme, tak nám prý ublíží.“
„To by si zkusil,“ zabručel Seiji z druhé strany. „Hele, tam je palubovka a za tři minuty bude konec, tak fanděte. Kecat můžete potom.“
Od té chvíle jsem byl napjatý ještě víc. Viděl jsem, že se už chystají věci na slavnostní ukončení a ocenění některých bývalých hráčů, což pro kluky je překvapení, o kterém nevěděli. Hned jsem si připravil o foťák a Akiho táta už měl nachystanou kameru, aby mu nic neuniklo.
Aki
Když padl poslední koš, který zavěsil Ookuba, byl jsem v sedmém nebi. Ty mladý spratky porazit, bylo, jak získat znovu pohár. Byli jsme několikrát vítězové všech šampionátů v Asii, co se týkalo vysokých škol. Hodně jsem získal a dost ztratil. Nechtěl jsem do národního týmu, a to mi vzalo dost z mých možností v životě, ale důležitější bylo stát se doktorem, nelitoval jsem toho, jen jsem jim občas záviděl. Vidět kluky, které jsem jako kapitán pomáhal trénovat, když poráželi Ameriku, bylo, jako si tam stoupnout s nimi.
„Joooo… Máme je,“ křičel Ookuba, když mě vzal do obětí a vytáhl ze země, jak kdybych nebyl jen o půl hlavy menší než on.
Jenže co následovalo, to mě dostalo. Kluci nás najednou odvedli bokem a postavili na nějaký koberec, který vypadal jak červený pro celebrity. Vzali medaile, které měli naskládané na hezky ozdobené podušce, a začali nám je dávat na krk. Od nejlepšího útočníka, po obránce, dokud nedošli ke mně.
„Díky za vše, co jsi pro nás udělal. Jak si nás učil, i když už jsi byl na praxi. Jak dobrým kapitánem jsi byl a jak moc jsi nás všechny změnil. Děkujeme,“ pověsili mi na krk medaili s rytinou „Pro nejlepšího kapitána.“
Musel jsem otočit zrak, jak moc jsem zadržoval slzy, i když to šlo jen velmi těžko. Cítil jsem se jak ten nejlepší člověk na světě.
Kuro
Doslova jsem se třásl nervozitou, když zápas skončil a kluci začali všechny bývalé nejlepší hráče odměňovat. Měl jsem na krajíčku, jak mě to dojalo. Byla to prostě nádhera, a když jsem se mrknul po očku na Akiho tátu, tak ten se doslova dmul pýchou.
Ještě bych zůstal déle, klidně bych se díval dál, ale byl čas jet.
Potáhnul jsem Renjiho, mávnul na Seijiho a Miuru, a ještě připomněl Akiho tátovi, aby taky s holkama dojeli, že budeme čekat, a pak jsme vyrazili
Seiji s Miurou nás vzali svým autem, a za chvíli jsme byli v baru. Aki určitě bude překvapený, i Ookuba, že jsme zmizeli, a o to víc jsem se těšil, až se vrátí, a uvidí to překvapení. Zvlášť, když se tu s nimi nacpou další z basketu včetně trenéra.
Když jsme dorazili do baru, hned jsme se pustili do práce. Většina už byla nachystaná, ale chybělo ještě pár věcí, a bylo potřeba začít vařit hlavní jídlo, aby se všichni mohli najíst, hned jak dorazí, protože určitě budou mít velký hlad. Renji se převlékl a hned se připojil k druhému kuchaří, aby mohli uvařit. Seiji s Miurou pomáhali v baru chystat věci, abychom to měli rychleji. Pomocník, který u mě už nějakou dobu pracoval, si vzal na starost doplnění pití v lednici a přípravu baru.
Už jsme byli prakticky hotoví, z kuchyně to nádherně vonělo, i Renji už vykouknul z poza plachty, aby se podíval, jak jsme to nachystali, když se venku ozvalo několik parkujících aut a vzápětí spousta veselých hlasů.
„Jsou tady,“ vydechl jsem a s napětím jsem čekal, až se otevřou dveře.
Aki
Začal jsem se rozhlížet po Kurovi hned, co mě kluci pustili. Ať jsem dělal cokoliv, tak jsem ho nemohl najít. Začal jsem být nervózní, a když ani Ookuba neviděl toho svého, sevřel se mi žaludek.
„Kde je Kuro?“ řekl jsem hned, co se ke mně přiřítil táta a plnou silou mě objal, jak byl hrdej.
„Taky tě zdravím a neboj, mám tě vzít do baru,“ zatvářil se tajemně.
„No dobře,“ povzdechl jsem si a chtěl si jít pro věci, ale kluci mě už táhli do sprch, prý, abych nesmrděl jak prase.
Rychle jsme se všichni zkulturnili a potom narvali do přistavených aut. Nakonec jsem jel s tátou a holkami. Nějak jsem se dostal k nim, ale ani jsem neprotestoval. Jen mi nikdo nechtěl nic říct, jak kdyby se chystalo mega překvapení, a já o tom nesměl vědět.
Dorazili jsme k baru a všichni, jak veliká banda vylezli z aut. Málem kluci vyrvali futra, když se rozhodli najednou vejít po dvou. Musel jsem do nich mírně kopnout, aby si uvědomili, že ničit si to tu nenechám.
Nakonec teprve pustili mě a Ookubu, ale když jsem to tu viděl… Musel jsem si zakrýt ústa a zakrýt dojetí, co se na mě hnalo. Vážně… Tohle bylo… Krásný.
Kuro
Už ten hluk, co šel zvenku mi mohl napovědět, že to nebude jen tak. A taky že nebylo. Všichni se dovnitř hrnuli, jako by utíkali před nějakou příšerou a vevnitř se mohli zachránit. Až skoro poslední teprve vešel Ookuba s Akim, a za nimi jeho táta s holkama.
Usmíval jsem se od ucha k uchu, když jsem viděl, jak moc byl Aki překvapený. A o to mi šlo.
Chtěl jsem ho překvapit. Málokdy jsem k tomu měl příležitost, a když už, tak jsem vždycky chtěl, aby to stálo za to.
U cukrářky, která měla svou cukrárnu kousek vedle jsem nechal upéct velikánský dort ve tvaru basketového míče, a musel jsem uznat, že se ji vážně povedl. Měl své místo na zvláštním stole vedle baru, ale na rozkrojení si všichni museli počkat až teprve po jídle.
„Hej!“ musel jsem se dost hlasitě ozvat, abych všechny překřičel. „Posaďte se, ať můžeme nosit jídlo na stůl. Můžete si sednout kamkoliv, kromě tohoto stolu.“
Ukázal jsem na stůl, který byl nachystaný pro Akiho, Ookubu, Seijiho a Miuru a taky pro Akiho tátu a holky. My s Renjim jsme se k nim hned nemohli přidat, protože na nás teď bylo všechny ty hladové krky obsloužit.
„Řekněte si, co kdo bude pít, ale nepřekřikujte se, ke každému dojdeme, tak jen chvilku vydržte!“ dodal jsem ještě, a pak, zatímco se ostatní usazovali, jsem došel k Akimu, objal ho a musel si stoupnout na špičky, abych mu mohl dát aspoň malý polibek.
„Líbí? Tohle je váš stůl,“ podíval jsem se na Akiho tátu a holky a Ookubu, a pak Akiho vzal jsem ho za ruku a vedl ho k němu, kde se už Seiji a Miura stihli usadit.
Aki
Byl jsem trochu mimo, jak kdyby mě někdo praštil palicí, protože tohle překvapení jsem vážně nečekal, a ještě takovýho rozsahu. Lidí tu najednou byl celý bar a kluci nebyli zrovna tiší. Podíval jsem se po všech a trochu se urazil, že to všichni věděli a jen já s Ookubou nic. Soudil jsem to podle pohledu naprostého tupce, který hodil po Renjim. Nechal jsem se jako ovce dovést ke stolu a teprve v tu chvíli jsem se probudil.
„Líbí? No…“ otočil jsem si Kura k sobě a vytáhl ho do náruče, abych ho mohl pořádně políbit.
Celá hospoda hned zahučela, jak si mě kluci dobírali, ale v dobrým. Každý z mého týmu věděl, jak dlouho jsem s Kurou, a jak moc ho miluji. Dokonce jednou mi pomohli s překvapením, když jsme měli výročí.
„Moc se mi to líbí a děkuji. Jsi ale pěknej tajnůstkář. To si ještě potom vyřídíme, ano?“ škodolibě jsem se usmál a jednou rukou mu stiskl zadek.
Potom jsem ho pustil na zem a sedl si za stůl, kde už to krásně vonělo jídlem. No bylo to pořádná hostina, kluci se do toho hned pustili jako hladový vlci, a že bylo nad čím slintat.
Kuro
Byl jsem rád, že se to Akimu líbilo. Udělal bych pro něj cokoliv a tohle byla maličkost.
I kluci z basketu byli nadšení, a já s Renjim a pomocníkem jsme se měli co otáčet. Žrali doslova jak najatí, a jídlo ze stolů mizelo kosmickou rychlostí. Nakonec museli kuchaři ještě dodělávat pár porcí.
Když bylo to nejhorší za námi, a už se jen sklízelo nádobí a dávalo do myčky, nebo se hned mylo, Renji se šel posadit k Ookubovi, aby se taky mohl konečně v klidu najíst, a když bylo hotovo i nádobí, dal jsem chvíli pauzu i kuchaři, protože si ji také zasloužil.
Zatím jsem se staral o bar a doplňování pití a něco k zakousnutí, aby žádný stůl nebyl prázdný.
Všechno to platila škola, vlastně fond, který měl basketbalový tým k dispozici, protože tohle byla jejich oslava ke kulatému výročí založení týmu.
„Nachystej něco pořádnýho k pití, chtělo by to pár flašek šampusu. Máme něco?“ řekl tiše Aki, když na chvilku přišel za mnou za bar.
Udiveně jsem se na něho podíval, ale přikývl jsem a hned jsem šel dozadu pro bednu šampusu.
Přinesl jsem to k baru, a když jsem se nechápavě podíval na Akiho, proč to, drcl do mě a ukázal bradou k Ookubovi.
Zdálo se mi, že už je nějakou chvíli nervózní, celý se ošíval ,a já měl pocit, jako by chtěl něco Renjimu, ale čekal, až se v klidu nají. Ale podle toho, jak se Ookuba tvářil, tak by asi nejraději Renjimu všechno nacpal do krku, jen aby to už měl snězeno.
Aki
Bylo to naprosto skvělé. S klukama jsem do sebe lili pivo a nějakou dobrou kořalku, co si donesli z domova. Mluvili jsme o všem možném, od jejich úspěchů v životě, po to, kdo se kde oženil a jaké mají děti. Mlaďasi na nás jen koukali, ale taky si místy něco přisadili, když jeden z nich říkal, že se bude ženit. Sice byl hodně mladý, ale z nich byl nejspolehlivější, co se vztahů týká. Měl jsem je rád a určitě si s nimi musím znovu zahrát, abych jim ukázal, jak na to mají jít.
Čas se dost posunul, když do mě drcl Ookuba a dost výmluvně pozvedl obočí. Došel jsem ke Kurovi a poprosil o šampaňské, protože nastala ta správná chvíle na jeho žádost. Položil jsem celou přepravku na bar a Kura si přitáhl k sobě, protože tohle ani on nečekal.
„Budeš na mě takhle dlouho vejrat?” zamručel na Ookubu Renji, když už mu to začalo vadit, jak mu kouká do pusy.
„Ne. Jen… Mohl by jsi to už sníst?” zatvářil se nešťastně, protože měl tak stáhnutý žaludek, že skoro nemohl polknout ani trochu jídla.
„Dobře… Co chceš?” odložil hůlky, a podíval se na Ookubu, který hned zbystřil jak tygr na lovu.
Ookuba se zvedl ze židle, Renjiho i se židlí na sebe otočil, jak kdyby nic nevážil a sám si před něj klekl na koleno.
„Víš, jak moc tě… No… Miluji. Vím, že to moc často neříkám, nebo že jsem dost často natvrdlej, ale nikdy jsem nebyl spokojenější než s tebou. Pomohl jsi mi, když mi teklo do bot a dal mi šanci, když jsem si uvědomil, že tě mám moc rád. Proto…” vytáhl z kapsy krabičku s prstenem a otevřel ji.
„Vezmeš si mě?” zadíval se Renimu do očí a čekal na jeho odpověď, jak kdyby to znamenalo konec světa.
Kuro
Renji to Ookubovo zírání po chvíli nevydržel a sjel Ookubu na dvě doby.
Ale ten byl jak vyměněný. Bylo vidět, že je celý nesvůj, jako by se něčeho bál, byl z něčeho strašně nervózní. Ale ve chvíli, kdy vyskočil ze židle a otočil si Renjiho k sobě, měl jsem jasno ještě, než doklekl, a už jsem se usmíval.
A on to pak potvrdil svými slovy, které slyšeli všichni, protože hned, jakmile si klekl, okamžitě všichni ztichli a zvědavě se na něho dívali.
No, nejspíš si to Ookuba až tak nepředstavoval, protože byl celý červený, a to jsem to u něj viděl poprvé. Ale přesto sebral odvahu a požádal Renjiho, aby si ho vzal.
Myslím, že Renji by ho neodmítl. Věděl jsem, že Ookubu opravdu hodně miluje, i když si ze začátku z něho spíš střílel a stěžoval si, jak mu Ookuba leze na nervy, a proto ho takovou dobu odmítal a hrál mu docela na nervy.
Ale co se škádlívá...
Známe to všichni, a u nich to platilo dvojnásob.
Renji i tentokrát Ookubu trochu potrápil, než mu dal odpověď. Ookuba byl už skoro s nervama v háji, málem se vyvrátil, jak ho Renji napínal, ale když pak souhlasil, málem skákal až do stropu.
"Tak myslím, že jsem poslední, kdo ještě neměl svatbu," ozval se Miura do ticha a významně se na Seijiho podíval.
Když viděl, jak se Seiji zamračil, jen do něho drcnul a začal se hlasitě smát.
Aki
Musel jsem se usmívat, jak se Ookuba červenal a nemohl zklidnit ruku, v které držel ten prsten. Klepala se mu, jak kdyby mu měla upadnout. Takhle jsem ho nikdy neviděl, ale byl jsem rád, že to s Renjim myslí tak vážně. Tenhle kluk pro toho vola udělal dost, zachránil ho, když ho šikanovali, dal mu šanci s ním chodit, žít, milovat ho. Vlastně mu dal směr, kterým by mohl jít, tak, jako Kuro mě.
Popravdě si to Ookuba moc nezasloužil, protože si ho často dobíral, a ten začátek, když spolu začali chodit… To mě rozsekalo nejvíc. To musí člověk zažít, aby to pochopil.
„Jsi debil,” zazněla odpověď a hned mu po tom prstenu Renji hrábnul, aby ho dal Ookubovi do ruky a natáhl ruku.
Naprosto přesné gesto, které muselo mít svoji odpověď. Ookuba však nezklamal.
„Odpověď? Bolí tě ruka? Nebo co?” zamračil se a s pozvednutým obočím ho pozoroval.
„Ano, chci,” zavrčel na něj Renji, a ještě víc k němu natáhl ruku.
Ten mu už s úsměvem hned prsten nasadil a přitáhl si ho do náruče, jak kdyby ho chtěl rozmačkat.
„Děkuji,” zaznělo tišeji z jeho úst, ale i tak to bylo slyšet.
„Konečně,” usmál jsem se a políbil Kura, kterému se leskl prsten na ruce, když jsem si ho okroužkoval.
„No Seiji… Kdy ty?” rýpnul jsem si do něj, když kolem mě procházel pro džus.
Kuro
Tohle vidět opravdu stálo za to.
Nikdy jsem neviděl Ookubu tak nejistého No, možná ve chvíli, kdy si už myslel, že mu Renji dá košem, když ho tak dlouho naháněl a ono pořád nic.
Ale přál jsem jim to.
Seiji na Akiho otázku zamumlal jen něco nesrozumitelného, což jsem si přeložil jako: „Jdi do prdele,“ a požádal o džus, prý abych nemusel pořád běhat, a Renji momentálně nemá čas.
Dal jsem mu nový, a jakmile se vrátil na místo, kývl jsem na pomocníka, aby roznesl po stolech skleničky na šampaňské a sám jsem začal stavět lahve se šampusem na jednotlivé stoly.
Za chvíli začaly špunty bouchat, a když se lokál na moment ztišil, jejich trenér vstal se skleničkou v ruce.
„Připijme si na nový pár. Sice zvláštní… teda ne proto, že jsou to dva kluci, ale proto, že víme, jaký je Ookuba a je div, že mu dal někdo šanci,“ dodal se smíchem, a tak, tak uhnul, když do něho chtěl Ookuba drcnout. „Tak ať se vám daří, a čekám pozvání na svatbu.“
Pozvedl skleničku stejně jako ostatní, a hned šli k Ookubovi a Renjimu, aby si s nimi přiťukli a poblahopřáli jim.
Aki
„To jo… Pořád se divím, že s ním vydržel tak dlouho. Ookuba měl vážně štěstí, že Renjiho nakonec ukecal,“ zasmál jsem se, když mluvil trenér.
Nikdy bych si nepomyslel, že se tihle dva dají dohromady, tolik rozdílů mezi nimi je, že jsem to snad ještě ani neviděl.
„Drž hubu, už řekl ano, a brzo bude definitivně můj,“ vyplázl na mě Ookuba jazyk a já natruc políbil Kura a pořádně ho k sobě přitiskl.
„Kuro už můj je,“ usmál jsem se, a taky si za to vysloužil jeho propíchnutí pohledem.
„Na zdraví!“ zahlásil jsem a všichni hromadně zvedli sklenice, abychom si připili, sice už podruhé, ale o tom to bylo.
Stejnak to skončí až ráno, a asi všichni s pěkným bolehlavem, ještě, že jsme pro malou jeli až odpoledne, asi bych to jinak nedal.
„Přespíme tu, zítra pomůžeme s malováním a skládáním nějakého nábytku, co jste pro malou už vybrali,“ zavrčel na mě Seiji, který opravdu neměl dobrou náladu.
Bylo vidět, že ho to pošťuchování dost naštvalo, ale co, s Miurou byli už dost dlouho na to, aby ho už konečně požádal o ruku. Jenže jak jsem znal Seijiho, bylo v tom i něco jiného, chtěl požehnání od jeho mámy, která s Miurou nemluvila už nějaký čas. Vlastně oba taky neměli zastání u svých rodičů, jako předtím já s Kurem. Ale my nakonec měli mého tátu a Rose, oni už nikoho, jen mě a Kura.
Kuro
Zábava se po Ookubově žádosti o ruku rozproudila ještě víc. Ještě že má tenhle dům, jako jediný z mála v Japonsku, hrubé stěny.
Ale bylo to opravdu fajn. Skončilo se až někdy kolem druhé hodiny ranní, a neměli jsme sílu už ani uklízet. Kuchaři a pomocníkovi jsem zavolal taxi, aby nemuseli pěšky, protože taky byli pěkně utahaní.
Kluci se nám nakvartýrovali do bytu, protože ani oni už nebyli schopní odjet domů.
Naštěstí je tenhle dům docela prostorný, takže to bylo bez problémů, a každá dvojice měla svůj pokoj.
„Už se těším na zítra,“ zamumlal jsem unaveně, když jsem si konečně osprchovaný lehl vedle Akiho a spokojeně se k němu přitulil.
„Jsem zvědavý, jestli kluci budou schopni po dnešku pomoct. Ale už mám rozplánované, co jak bude, a kde bude. V obchoďáku jsem se už díval i na nábytek, který potom dokoupíme. Snad se to holkám bude líbit.“
Přitulil jsem se k Akimu a zavřel jsem oči. Byl jsem hodně unavený, ale šťastný. Zápas i večer tady v baru byl naprosto skvělý, dobře jsme se všichni bavili. A zítra, vlastně už dneska, budu dělat všechno proto, abych vytvořil pro Takaru a Ritu co nejlepší pokoj, aby se jim tady líbilo.
„Líbilo se ti to? Ani nevíš, jak jsem byl nervózní, když jsme to chystali. Ale pro tebe, bych udělal i nemožné, protože tě miluji, Aki,“ zašeptal jsem ještě, než jsem se už nedokázal udržet, a poslední, co si pamatuji bylo, že jsem přehodil přes Akiho ruku i nohu, vlastně jsem se kolem něj celý omotal a vzápětí jsem usnul.
Aki
Oslava byla skvělá, ale opravdu mě to celého zmohlo. Nejen panáky, ale i to, jak moc mě to překvapilo. Byl jsem šťastný za všechno. Prostě paráda, to se muselo nechat.
„Moc ti děkuji,“ políbil jsem Kura do vlasů, když jsme se konečně dostali do postele, a to si asi posledních pět schodů k pokoji nepamatuji.
Usnul jsem hned jako mimino. Probudil jsem se až ráno. No… Ráno, skoro v poledne, a to kolem jedenácté, když jsem uslyšel, jak se nám někdo přehrabuje ve věcech na malování pokoje. Zvedl jsem se a opatrně probudil Kura, který toho měl chudák taky dost.
„Zlato… Natěrači… Už otravují,“ usmál jsem se, když jsem uviděl, jak moc je roztomilý, když je ospalý.
„Teď bych radši dělal jiné věci, ale nemáme čas a kluci podle všeho čekat nebudou,“ políbil jsem ho na čelo, a ještě si ho na chvíli vtáhl do náruče, abych si k němu přičichl.
Po ránu je nejvíc k nakousnutí.
Potom jsem se s menší nevrlostí opláchl v koupelně a hodil na sebe tepláky a tričkem.
„No to je dost, už čekáme,“ pokáral mě Seiji hned, co jsem otevřel dveře.
„Uaaa… Nemáte mě budit,“ zavrčel jsem, ale byl jsem rád, protože tohle jsem chtěl mít hotové, než malá dorazí.
Měli jsme tak akorát sedm hodin, potom jsme měli pro ni vyrazit, a vzít si ji na jeden den domů.