Aki
Kuro chtěl tak rychle vypadnout, že jsem byl rád, když jsme bez úhony došli k autu. Zastavil jsem a na chvíli k sobě Kura přitáhl tak, abych ho mohl schovat ve své veliké náruči. Stále byl roztřesený a oproti mně tak drobný i křehký. Svíral jsem ho a místy políbil, aby věděl, že jsem tu s ním a naprosto chápu, co je s ním.
„Jsem tu zlato… Jsem tu. Vše bude v pořádku, slibuji,“ chytil jsem mu tváře do dlaní a políbil ho.
Chtěl jsem, aby se trochu uklidnil, než nastoupíme do auta.
„Pojedeme domů, je to to nejlepší řešení. Nechceš nechat dnes zavřeno a zůstat doma? Že bychom si odpočinuli a nějak probrali v klidu malou? Co?“ usmál jsem se na něj a otevřel dveře auta, abych mu pomohl nasednout.
Během chvíle jsem oběhl auto a nasedl i já. Nevím jak, ale snažil jsem se být co nejdřív doma, taky že se mi to i povedlo. Dojeli jsme domů a vystoupili, došli jsme k nám do bytu a jak dvě švestky spadly na gauč.
„Jak je ti?“ posadil jsem si Kura na klín a za bradu si jeho tvář přitáhl k sobě.
Kuro
Byl jsem rád, když jsme došli domů. Ale bar jsem nemohl zavřít. Byli tu hosté a já je nechtěl vyhazovat. Jen jsem po cestě nahoru řekl, že přijdu později a pomůžu.
Když si mě nahoře stáhnul Aki na klín, cítil jsem mírnou úlevu.
„Je to lepší,“ odpověděl jsem a políbil ho.
Opřel jsem si o něj hlavu a povzdechl si.
„Nejspíš asi bude nerychlejší a nejjistější varianta tě nechat zapsat jako otce malé Takaru. Sice bys byl hodně mladý otec, ale podle mne nebude nikdo pátrat po tom, že jsi v devatenácti zplodil dítě. Teda doufám, že ne, jinak by byl průšvih.“
Oběma rukama jsem ho chytil kolem pasu, a ještě víc se na něj natiskl.
„Myslíš, že malá bude chtít být s námi v jednom pokoji, nebo ji uděláme její pokojík? Asi to bude lepší, jak poroste, tak bude potřebovat i soukromí…“ začal jsem už přemýšlet nad tím, jak zařídíme byt, abychom se tu všichni cítili dobře. Jestli nechat pokoj pro hosty nebo ne. Nebo jestli upravit obývák na dvě místnosti, a jedna z nich by byla právě její pokojík, nebo naše nová ložnice. Jsou to hodně velké místnosti, tak by v tom neměl být problém.
„Dám si kávu, chceš taky?“ ukončil jsem nakonec všechny mé plány a slezl z Akiho klína, abych mohl jít do kuchyně.
Aki
Chňapl jsem po něm hned, jak se zvedl a přitáhl si ho zpátky na klín.
„Vím, že tě spousta věcí rozladí a moc na sebe nakládáš, ale budeš ten nejlepší táta, co znám. Nebude šťastnější dítě než to naše. Neříkám, že to bude mít jednoduché, a my si často projdeme hrozným peklem, když jí něco bude bolet, ale vím, koho jsem si vzal a koho miluji. Její matka to ví taky, jinak by nám to nenabízela. Musíš přijmout to, že ona prostě umře, ale chce pro své dítě to nejlepší, a to budeme chtít i my.“
Políbil jsem ho a přitulil se k jeho horkému tělu. Ruce mi hned zajely pod tričko a jemně ho nadzvedli. Rty jsem se dotkl jeho jemné kůže na pupíku a pustil se do líbání Kurova sladkého krku.
„Jsi tak nádherný, kdybych mohl mít dítě s tebou, určitě bych ho nepustil ani na chvíli z očí, protože by po něm všichni šli jak po nejhezčím diamantu. Kuro… Moc tě miluji a znám tě, ta vráska na čele není to, co bych chtěl vidět často, hmmm?“ usmál jsem se a políbil ho na čele.
Kuro
Automaticky jsem zvedl ruku a prsty jsem si přejel po čele, jako bych chtě tu vrásku vymazat. Nevěděl jsem, že to dělám. Až teprve Aki mě na to kdysi upozornil, a hned několikrát.
Nejspíš se tím vždycky ukáže, že mě něco trápí.
„Kdybys měl dítě se mnou, nevím, jak by to dopadlo. Možná kdyby mělo povahu po tobě, tak by to šlo. Ale miloval bych ho tak, jako tak,“ pousmál jsem se konečně a také jsem Akiho políbil.
Cítil jsem se dobře, když se o mě takhle staral. Ale po dnešku, po návštěvě v nemocnici, jsem se cítil mírně vyčerpaný, unavený. Neměl jsem prostě energii.
„Promiň, ale jdu si udělat kávu, abych se mohl trochu probrat, a slíbil jsem, že za nimi dolů později zajdu a pomůžu s barem,“ ještě jednou jsem Akiho políbil, a pak se vymanil z jeho objetí, a vstal jsem.
Zamířil jsem rovnou do kuchyně, dal jsem vařit vodu na kávu, ale pak, snad automaticky, jsem začal vytahovat věci z komory a lednice a začal jsem připravovat těsto na koláč.
Tohle je jedna z věcí, která mě uklidňuje. Tenkrát, když zemřela Rose, nedokázal jsem se uklidnit, a bylo nakonec doma napečeno jako na svatbu.
Aki
Musel jsem se usmát, když Kuro vytahoval potraviny a to řekl, že si jen jde udělat kávu. Prostě je pořád stejný, není upřímný k sobě a snaží se to zakrýt, aby netrápil ostatní. Miluji ho, a to se nikdy nezmění, tohle je jen pokračování našeho života, rozrosteme se jako rodina, a to si přejí všichni na světě.
Vstal jsem a šel se převléct do něčeho pohodlnějšího, přeci jen jsem měl chuť zůstal doma a třeba něco vymyslet pro Kura, aby se trochu usmál. Došel jsem k němu a zezadu ho objal kolem pasu. Políbil jsem jeho štíhlý krk a na moment ho pevně k sobě přitiskl, jak kdybych ho chtěl umačkat.
„Můžu s něčím pomoct? Mám rád, když s tebou vařím. Doufám, že malá taky bude chtít pomáhat a být s námi v kuchyni, už jen proto, abychom dělali to, co bude mít ráda,“ pousmál jsem se, nad tou hezkou představou.
Kuro
Začal jsem chystat těsto, když za mnou dorazil Aki.
„Jo, kafe, zapomněl jsem,“ omluvně jsem se na něho podíval, a hned se postavil ke kávovaru, abych nám udělal slíbenou kávu.
Stejně se hodí, protože jsem cítil, že potřebuji nějakou energii. No, a ten koláč…
Zatím, co se dělala káva, otevřel jsem kuchařku, i když jsem recept znal zpaměti, a otočil jsem to k Akimu.
„Dělám tenhle koláč, můžeš našlehat krém, který necháme ztuhnout v lednici, než se upeče korpus a zchladne. Ale, neulizovat, jinak toho bude málo,“ zasmál jsem se a hned jsem vytahoval mísu, a šlehač a vrazil to Akimu do ruky.
Rád jsem vařil, ale měl jsem i rád, když mi Aki občas pomáhal. Bylo to takové jiné, a vždycky jsme si u toho hodně povídali. A i teď jsme měli o čem mluvit.
Dodělal jsem kávu, postavil ji na stůl, a pak už jsme se vrhli na dělání koláče, a to kafe k tomu pomalu upíjeli.
Začal jsem nahlas přemýšlet, co takové malé děti jí, jestli zvládne to, co my, nebo bude muset mít nějakou dietu, když je nemocná. Všechno, co mi Aki o ní pověděl, jsem si zapisoval do své hlavy, abych byl připravený, a už jsem i přemýšlel nad tím, že bych, mohl i sepsat kuchařku speciálně pro ni…
Ano, udělám to, i kdyby s námi Takaru nakonec nezůstala. Ale tak nějak v koutku duše jsem si moc přál, aby to vyšlo.
Aki
„Jak kdybych něco ulizoval,“ zaksichtil jsem se na Kura a vyplázl na něj jazyk.
To přece vůbec nedělám, nevím, kde na to přišel…
Vzal jsem si ingredience a začal podle receptu připravovat krém. Nebyl jsem tak dobrý kuchař, jako je Kuro, ale zase jsem uměl dělat nějaké speciality a spíš takové jídlo, co jsem si za chůze vymýšlel. Nevadily mi experimenty, ale pokaždé to vážně k sobě ladilo.
Hezky se ten krém leskl a měl zajímavou barvu od limetek, co se do něj dávaly. Už jsem se těšil na to sladké, které tím vznikne. Kuro byl výborný cukrář, protože tohle mu šlo naprosto bravurně.
„No… Dieta tam opravdu bude. Málo mastné věci, protože tuk by zatím pro ni nebyl moc dobrý. Hodně zeleniny, málo papriky, ta se špatně tráví, ale určitě ovoce a různé saláty. Maso na zesílení, a…“ začal jsem prstem ubírat krém a provokativně si ho z prstu olízl.
Bylo to fakt dobrý.
Kuro
No, tak nakonec přeci jen ulizoval z krému. Dal jsem formu s těstem do trouby, a pak jsem se na něho otočil.
„Říkal jsem, že nemáš ulizovat, jinak toho bude málo,“ chytil jsem ho za ruku a sám jsem mu prst olízl.
„Ale musím uznat, že se ti to povedlo. Ale vážně musíme nechat na koláč,“ namočil jsem jeho prst znovu do krému a pak si ho strčil do pusy.
Já tam prsty nestrkal, takže to nebude na mě, když pochybí.
Když jsem pořádně slízal krém, pustil jsem ho, popadl misku a strčil ji do chladničky, aby opravdu aspoň trochu ztuhnul.
Začal jsem umývat nádobí, abychom měli čistý stůl i linku, až budu mazat krém na koláč.
„Sepíšu pro Takaru kuchařku,“ přiznal jsem Akimu, na co jsem celou dobu myslel.
Už jednou jsem začal psát příběh, a nedokončil jsem ho. Pořád ho mám uložený v počítači, ale kvůli tomu, co bylo s Rose, a pak škola, a pak zařizování domu, nezbyl na to nějak čas.
Ale teď bych mohl… Ale až sepíšu recepty pro Takaru, vytisknu ji to a dám ji to s věnováním. Naučím ji podle toho vařit. Budou tam jídla jednoduchá, které zvládne i dítě, a i složitější, které si bude moct vařit, až bude větší a dospělejší. Ta kuchařka vlastně poroste s ní…
„Jak dodělám koláč, půjdu ještě dolů, abych pomohl. Nemůžu to nechat všechno jen na nich. Ale mohli bychom se domluvit, že bych jeden den nechal zavřeno, a mohli bychom malou vzít sem na návštěvu, co?“ zadíval jsem se prosebně na Akiho, co on na to.
Aki
Pozoroval jsem, jak mi olizuje prsty a nemohl jsem uvěřit, že si vůbec neuvědomoval, jak moc ho chci v tuhle chvíli popadnout a ojet. Nedělal jsem to často, ale tohle hodně vybízelo k nějaké akci. Usmál jsem se, když mluvil o kuchařce, ale nemohl jsem se na to pořádně soustředit.
„Určitě se jí kuchařka bude hodit, nehledě na to, že když to vydáš, tak všem dětem, které mají tyto potíže, dost pomůže. Ale…“ zvedl jsem se ze stolu, o který jsem se opíral, teda spíš na něm seděl a došel k němu.
Chytil jsem Kura kolem pasu a přitáhl si ho na sebe, abych se o něj mohl otřít rozkrokem. Nahnul jsem se k jeho uchu a jemně mu do něj zašeptal.
„Malou si vezmeme na víkend, což znamená, že pozítří bude u nás, už jsem to domluvil, ale jen na dva dny, ještě nemůže z nemocnice na dýl. A taky… Kuro… Ten, kdo provokuje, se musí připravit na následky,“ skousl jsem mu trochu ucho, a potom ho jazykem orámoval.
„Vůbec si mě nevšímej, v klidu vař,“ pohladil jsem ho po bříšku a potom rukou zajel k jeho poklopci, abych mu ho rozepl a stáhl mu kalhoty po kolena.
Dřep jsem si a rukama se táhl pomalu od jeho zad, k pěkně pevnému zadečku, kde jsem mu stáhl trenýrky a políbil jednu z půlek, která se mi ukázala.
„Pracuj… Chci ten koláč,“ provokoval jsem dál, ale já si nezačal.
Kuro
Měl jsem linku skoro uklizenou, když ke mně Aki přistoupil. Věděl jsem, že něco nastane, už jen proto, že jsem mu schválně olízl prsty. Ale počítal jsem spíš s polibkem, třeba že mi zanechá značku na krku... Ale on... Ten můj muž je pěkně nebezpečný. A prý si ho nemám všímat a mám dělat dál.
A to jako jak?
Přes páteř mi přejelo mrazení, když se mi sesunuly kalhoty ke kolenům, a jakmile Aki s pokračoval ve svém úmyslu, pevně jsem sevřel okraje linky, neschopen udělat jakoukoli jinou činnost, než se jen snažit dýchat, abych neodpadl. Měl jsem strach se pohnout, byť i o jeden krok, abych se nezamotal do kalhot a nespadl. Aki mě dokonale tím uvěznil na místě...
„Aki... mus... potřebuji to uk... uklidit..." sklonil jsem hlavu a zadíval se, jak to dole hezky narůstá.
„Musím dodělat koláč... musím... jít... dolů..." zkoušel jsem všechno možné, ale Aki mě neposlouchal, a já měl za chvíli penis naběhlý, že každá žilka byla vidět.
Aki
„Koláč… No já tu mám ten nejlahodnější a pěkně rozpůlený vejpůl,“ zasmál jsem se, když jsem mu promnul obě půlky a jazykem táhl od křížové kosti, po jeho pěkně narůžovělou dírku.
Líbilo se mi, jak jsem Kura dostal, je pravda, že tohle jsem ještě neudělal. No… Nové se cenilo, bylo to teprve nedávno, co nám tu dodělali kuchyň podle Kurova přání. Popravdě má asi nějakou věšteckou kouli, protože je protialergická a velmi snadno udržovatelná.
Olízl jsem si prsty a pomalu jeden zasunul dovnitř toho tepla, co mě tak moc lákalo. Přitom jsem ale neochuzoval jeho zadeček, který jsem líbal a občas i trochu kousnul, když se mi to moc zalíbilo. Dráždil jsem ho a pěkně uvolňoval, aby mě přijmul do sebe, až ho tady vohnu přes tu linku.
„Ty jsi přestal dělat? Takhle ten koláč nebude. Jo… A dolů můžeš jít, ale tu polohu si necháme na večer,“ pousmál jsem se a volnou ruku stáhl dopředu, abych si mohl pohrát s jeho penisem.
Líbila se mi jeho tvrdost a to, jak krásně Kuro reaguje, chci vše dělat tak, aby nikdy neměl ani chuť mi někde zahnout. Miluji jeho tělo, je tak krásně štíhlé a celé jen moje.
„Jdeme na to,“ zvedl jsem se ze sedu, když přijmul tři prsty a já už mohl vsunout něco jiného.
Postrčil jsem Kura dopředu tak, že se musel opřít o linku a víc na mě vystrčit zadeček. Stáhl jsem si kalhoty a vysvobodil to, co mě v tuhle chvíli tlačilo nejvíc. Pevně jsem chytil Kurovy půlky a narazil si ho na klín, jak jsem se už nedokázal ovládat.
Kuro
„Jak mám něco při tomhle dělat?“ prohnul jsem se v zádech, když jsem tomu začal propadat a už jsem prostě rezignoval a nechal Akiho, ať pokračuje.
Ale rozhodně nemůžu chtít, abych teď dodělal koláč. Jo, taky ho mám rád… Ale bude muset počkat. Ještě že jsem ho už stihl vytáhnout z trouby, jinak by se nám spálil.
Zaklonil jsem hlavu a vyslal pár hlasitých vzdechů ke stropu, když si hrál s mým penisem, a přitom mi dráždil, protahoval dírku a snažil se ji uvolnit.
Věděl jsem, proč to dělá. Věděl jsem, co bude následovat, protože jako ho znám, neskončí to jen u prstů a jazyka…
A v momentě, kdy mě donutil se zapřít o linky, jen jsem se ještě víc prohnul a čekal ten vpád, který vzápětí přišel.
Vykřikl jsem celé Akiho jméno, i když mě za to nejspíš ztrestá, ale nedokázal jsem si prostě pomoci. Málem jsem na tu linku celý nalehl, jak mě skoro smetl ten neskutečně dobrý pocit, když mě naráz vyplnil a vzápětí začal přirážet.
Cítil ho takhle v sobě, to mi vždycky přináší neskutečné potěšení. Miluji, když je takhle součástí mně a já cítím v sobě každý pohyb, který udělá.
Sjel jsem rukou dolů a začal si masírovat penis. Nejprve pomalu, pak jsem sladil tahy rukou s Akiho přírazy, ale nakonec jsem to už nezvládal, a ruka zrychlila a zesílila stisk, když jsem cítil, jak se to na mě žene. Po chvíli jsem s krátkými steny kropil dvířka linky před sebou, čelem se zapíral o tu studenou desku, a snažil se dýchat, abych neodpadl.
Aki
„Je to tak dobrý… Ten tvůj zadeček, jsem vážně v ráji,“ zavrčel jsem Kurovi u ucha, když jsem se předehnul a pořádně do něj narazil.
Díval jsem se přitom na to, jak on prožívá své uspokojení a nemohl se toho nabažit. Stáhl jsem ruku na to, co daroval skříňce před sebou a trochu na prsty nabral. Olízl jsem to, jako kdyby to byla největší laskomina a hned na to do něj začal divoce přirážet.
Zatemnilo se mi před očima, když to na mě přišlo a já plnil ten jeho překrásný zadeček tím, co je jen jeho. Ten pocit je pořád fantastický, tak moc, že si myslím, že přijdu o rozum, když to s ním nebudu dělat. Tolik jsem spokojený s výběrem mého partnera, že bych zabil kohokoliv, kdo by se ho dotkl.
„Miluji tě,“ zafuněl jsem mu do krku a potom mu věnoval pár polibků, když jsem ho donutil zvednout hlavu z linky.
Vyjel jsem z něj a rychle si ho k sobě otočil proto, abych mohl jeho rty odměnit za to, jak skvělý byl. Přitáhl jsem si ho k sobě a posadil na linku, aby byl v dostatečné výšce a nemusel zaklánět hlavu. Líbal jsem ho a vážně si to užíval.
„Tak… Linka pokřtěná,“ usmál jsem se na něj.
„A taky… Dobře chutnáš, já svůj dezert už měl, a ten nejlepší,“ pohladil jsem ho po tváři a znovu políbil, jak kdybych se nemohl zastavit.
Kuro
Sex je asi nejspíš ten nejlepší lék na zbavení se stresu. Byl jsem nervózní, když jsme přišli z nemocnice. Nedokázal jsem se uklidnit, a proto jsem i začal péct koláč, a možná bych uvařil nebo upekl i něco dalšího, kdyby mě Aki nezastavil tím nejlepším způsobem.
Prostě ví, jak na mě…
A nikdy bych ho za nikoho jiného už nevyměnil. Miluji ho, je to můj manžel, a já jsem na to právem hrdý.
Usmál jsem se, když zmínil pokřtění linky.
„Ale víš, že tohle nebudeme moct dělat jen tak, když tu bude Takaru? Myslím, že budeš taky nějakou chvíli i sušit, než se trochu zaběhneme, a než budeme mít jistotu, kde a kdy to můžeme dělat,“ pohladil jsem Akiho po penise, a pak jsem ho chytil za ruku, kterou si olízl, abych udělal to samé. Ještě zbylo trochu mé chuti na jeho prstech, a já přemýšlel, jestli opravdu je tahle chuť pro něj tak dobrá, že to dělá, že polyká mé sperma, když mi ho kouří.
„Měl bych to uklidit, ať můžu dodělat koláč. Mám na něho už docela chuť,“ ještě jednou jsem Akiho políbil, a pak ho mírně odstrčil, abych mohl seskočit dolů.
„Teď jsem si vzpomněl,“ otočil jsem se ještě na Akiho, když jsem si natahoval kalhoty. „Byli tu včera kluci z výšky, prý se máš přijít podívat na jejich zápas. Má být v pátek večer v osm. Prý by uvítali tvoji podporu, jako bývalého kapitána. Je to prý nějaký zápas o postup, nebo co… Takaru bychom tu měli na sobotu, takže bys mohl klidně jít.“
Aki
„Já si najdu způsob, jak a kde to s tebou dělat, protože já prostě nevydržím bez sexu, nehledě na to, že budeme mít svůj pokoj a malá svůj. Budeš muset být tišeji, nebo si pustíme hudbu, ale jsi můj manžel a povinnosti se plnit musí,“ zamračil jsem se, když jsem si uvědomil, co říká.
Měl pravdu, a já mu to nemohl vyvrátit, ale tím, že budeme mít dítě, tak přeci nebudeme zanedbávat jeden druhého. Jen se nám pozmění rodina a budeme šťastnější, i když už teď nám nic nechybí.
„Kluci…“ natáhl jsem si kalhoty.
Opřel jsem se o skříňku vedle Kura a založil si ruce na hrudi.
„No, asi bych mohl jít, přeci jen jsem je dlouho neviděl. Kdybych tenkrát neodmítl ten mistrák, aby bych už hrál oficiálně za Japonsko, ale pro mě je doktořina víc. Půjdu… Nechceš jít se mnou?“
Kuro
„Půjdu s tebou,“ přikývl jsem, a odšoupnul Akiho bokem, abych mohl douklízet linku, a mohl dodělat koláč.
Vyhodil jsem ubrousky, linku i její dvířka ještě umyl a utřel, a pak už jsem vytáhl skoro zchladlý koláč, abych ho mohl rozkrojit a namazat krémem a dozdobit.
I s tím jsem si vždycky vyhrál. I když jsem nebyl cukrář, tak občasné zdobení dortů a koláčů jsem si vždycky užíval a pokaždé jsem se do toho dokonale zažral.
„Rád se zase podívám do školy, už jsem tam dlouho nebyl. Jen škoda, že tebe už neuvidím na palubovce. Líbilo se mi, když jsi hrál basket, moc ti to slušelo.“
Co jsem však už Akimu zatajil, bylo to, že pro něj mají kluci překvapení. Chtěli mu poděkovat, stejně jako dalším dvěma kapitánům, co byli před ním, a po skončení zápasu jim dát dárek, zahrát si s nimi přátelské utkání, a pak měli připraveno pozvání na oslavu.
A proto v pátek bude v našem baru uzavřená společnost, ale on neví, že je to vlastně pro něj.
Už jsem se docela těšil na to, jak bude reagovat.
Dozdobil jsem koláč, zaběhl jsem se ještě osprchovat, a pak už jsem mířil dolů do baru, abych pomohl, aspoň, než bude zavíračka.
Aki
„Basketbal byl pro mě vážně důležitý, ale pořád to říkám, jako doktor jsem užitečnější. Kdykoliv si ho rád zahraji a Ookuba mě několikrát do týdne i tak vytáhne na malý zápas venku na hřišti, co mám u práce. Jsem rád, kde jsem a nehodlám to měnit, a taky… Kdo říkal, že ty mladý kopyta nemůžu porazit, co?“ přitáhl jsem si Kura pro další polibek a potom ho nechal pracovat. Jsem majetnický a těžko s tím bojuji, ale vím, že jediný, kvůli komu trochu povolím, je naše dcera. Je mi jedno, jak moc se budu muset změnit, ale dám ji všechno, co bude potřebovat. Nikdo neřekl, že to bude jednoduché, nebo… Toho se bojím nejvíc a nechci to Kurovi říkat… Znovu budeme s jejím srdcem bojovat, ale láska je nejlepší lék, a my dva ji máme na rozdávání.
„Jo… Vlastně, Ookuba říkal, že s těma mlaďochama budeme hrát, tak mě na hřišti uvidíš. Jako takový tělo bych neměl, kdybych netrénoval, ne? A taky… Měl bych příští týden dělat rozhovor pro jeden časopis a chtějí i moje fotky, neboj… Nebudu nahatý, to jen pro tebe,“ zasmál jsem se a plácl Kura po jeho pěkně napnutým zadku.
Kuro
Už jsem byl skoro na odchodu, když mě Aki ještě plácnul po zadku a začal mluvit něco o focení. Mírně jsem se zamračil. Věděl jsem, že když hrál basket, a dělal modela, že tohle bylo běžné. Ale tak nějak jsem měl vždycky strach, co to bude za fotky. Jeho tělo patří jen mě, a nerad jsem viděl, když se fotili třeba v plavkách.
Ale Aki, snad že si těch mých pocitů byl vědom, se vždycky snažil takové fotky eliminovat. Spoustu jich odmítl, a těch pár… No, to jsem pak už nějak zvládl.
Jedna věc je, být na pláži, u bazénu a podobně. Ale druhá věc je vědět, že někdo může mít jeho fotku třeba v mobilu a dívat se na ni úchylnýma očima. Tyhle představy jsem vážně nedával.
„Tak já letím dolů, abych trochu pomohl,“ ještě jsem ho rychle líbnul na tvář.
Seběhl jsem dolů do baru a ten nepořádek nahoře už nechal na Akim. Měl jsem skoro uklizeno, ale pak se dožadoval sexu. Ne, že bych ho chtěl odmítnout, ale… Teď to bude muset pouklízet sám.
Aki
Nedokázal zamaskovat to, jak se tvářil a ukazoval, že na mě žárlí. Popravdě jsem nikdy moc focení neměl rád, ale vydělával jsem tím dost peněz na to, abychom mohli spokojeně žít spolu a zároveň oba studovat. I Rose jsme finančně pomáhali při léčbě, dost procedur jsme platili buď my, nebo můj táta. Vážně Rose miloval, ale nikdy to nepřiznal, stačilo se na něj jen dívat, když s ní mluvil, nebylo pochyb. Tehdy se po její smrti na dva měsíce ztratil někde v zahraničí a my tu měli ségru. Nikdy jsem si na náš život nestěžoval, ale tentokrát jsem měl fotit jen v doktorském, protože to bylo pro mou ordinaci jako reklama.
„Asi si dám pořádnou koupel,“ usmál jsem se a zalezl do sprchy.
Sice jsem chtěl vanu, ale tu rád dávám s Kurem, potom tam děláme i jiné věci.
Osprchoval jsem se, dal si dohromady nějaké dokumenty na adopci malé, a nakonec se oblékl tak, abych v baru nedělal ostudu, přeci jen jsem měl muže, co na mě musel oči nechat.
„Ahoj… Dlouho jsme se neviděli a rád bych si s vámi zase popovídal, chybíte mi,“ podíval jsem se na SMS, která právě přišla na mobil, když jsem scházel po schodech do baru.
„Hele zlato,“ dal jsem Kurovi telefon před obličej a ukázal mu, co nám psal Hiro.
Kuro
Dole v baru se to docela zaplnilo, a tak byli rádi, když jsem za nimi došel a pomohl jim.
Docela to utíkalo, a já si myslel, že Aki už zůstane nahoře až do večera, ale nakonec se ukázal dole.
Chtěl jsem se ho zeptat, jestli pouklízel ten nepořádek, ale zarazil mě tím, když mi ukázal smsku od Hira.
Docela mi poskočilo srdce radostí, když jsem ji viděl. Opravdu jsem ho bral jako bráchu, který se o mně společně s Rose a Akim staral. A ne jednou mi pomohl ze šlamastyky. Hlavně ze začátku, když dal Ookubovi přes hubu, ale i párkrát potom, když se mnou nebyl Aki a někdo se rozhodl mi dělat problémy. Ať už to byli nějací kluci, nebo holky, které zuřily, že jsem jim Akiho ukradl pro sebe.
„Zavolej mu, ať přijde. Docela rád bych ho viděl,“ popadl jsem láhev bílého rumu, abych mohl udělat koktejl.
Dodělal jsem objednané pití a hned ho nesl klukům ke stolu, protože servírka měla ruce plné práce s dalšími lidmi.
„Hele, víš, jak jsme ti říkali o tom chlapovi,“ podíval se na mě jeden z nich.
Nechápavě jsem se na něho podíval. Nedošlo mi hned, koho tím myslí.
„No, viděl jsem ho tu zas obcházet, když jsem přišel,“ ukázal ke dveřím.
Na moment jsem nahnul hlavu, jako bych potřeboval čas, aby mi to došlo, ale pak jsem se otočil a rychle vyšel ven. Bylo ještě světlo, do setmění bylo ještě dost času, ale i tak jsem popošel kousek na obě strany a pořádně se rozhlédl.
Ale ani teď jsem neviděl nikoho, kdo by se mi zdál podezřelý. Ještě jednou jsem se podíval kolem sebe, ale pak jsem se vrátil dovnitř.
„Jak vypadal?“ zastavil jsem se u kluků.
„No, jako typický Japonec. Střední věk, krátké vlasy, tmavé oči, žádné zvláštní znamení. O něco málo vyšší, než jsi ty…“
No, tak tenhle popis sedí asi na tři čtvrtě obyvatel Tokya.
Aki
„No jasně, ani o tom nepochybuj, hned co dorazí k jeho strejdovi, tak mu volám a on musí přijít,“ na oko jsem se zamračil, byl to totiž tak trochu ztracený bratr, který ne, a ne najít cestu domů.
Zarazil jsem se, když jsem viděl Kura, jak letí ven a potom za kluky z nedaleké školy, jak kdyby mu uletěly včely. Počkal jsem si, až dojde zpátky za mnou a stáhl jsem ho do své náruče.
„Co se děje? Něco je špatně?“ stáhl jsem mu lehce navlhlé vlasy z čela, protože venku trochu poprchávalo.
Tohle často nedělal, a podle jeho výrazu měl strach, nebo… Spíš nevěděl, co se děje a já taky ne. Políbil jsem ho, aby věděl, že tu pro něj jsem a pořádně objal.
Kuro
Vrátil jsem se k barovému pultu, ale než jsem ho stihl obejít, abych mohl udělat další drinky, zastavil mě Aki.
„Ne, nic se neděje,“ zamračil jsem se, a mírně Akiho odstrčil, protože mě zdržoval v práci a hosté čekali.
Zašel jsem za pult a začal míchat to, co si objednali. Málem jsem přelil vodku, ale na poslední chvíli, než jsem to stihl hodit do šejkru, jsem se vzpamatoval.
„Kluci říkali, že tu prý někdo obchází. Ale může to být náhoda. Přeci jen se tu pohybuje dost lidí, anebo to může být někdo, kdo by sem třeba chtěl jít, ale nějak nemá odvahu. Tak jsem se chtěl podívat, jestli ho náhodou ještě nezastihnu venku. Bylo tam pár lidí, ale vůbec jsem netušil, jestli je mezi nimi ten, o kterém kluci mluvili.“
Domíchal jsem drinky, postavil je na tác, a zavolal na moji pomocnici, aby jim to odnesla.
Utřel jsem pult, opřel jsem se o něj lokty a podepřel si rukama bradu.
„Spíš mě trápí to, že naši se chtějí odstěhovat a podle všeho chtějí vzít Ritu s sebou. Chci zavolat babičce, jestli o tom něco neví. Jen… Nyo to taky ještě neví, tak o tom před ní zatím nemluv. Bude to těžký, nejraději bych si Ritu vzal k sobě, ale pokud budeme mít u sebe malou, tak nevím, jestli by to bylo dobré. Na druhou stranu… Byly by jak dvě sestry a možná by to bylo lepší? Jen se obávám toho, co udělá Nyo, až se to dozví. Je stejná jako ty, horká hlava, a mám strach, že by se mohlo něco stát…“
Aki
Musel jsem se pousmát, když mě odstrčil. Pořád řeší věci rád sám, ale přitom mi to potom vždy řekne. Je pravda, že jsme si za dobu, co jsme spolu, vážně spoustu věcí prošli, ale nyní… Nemohl jsem pochybovat o tom, jak dobrého muže mám. Stejně jsem se zarazil, když to ze sebe po chvíli vybalil.
„Nebo, zjistíme, kdo to je, a co se týká tvé sestry,“ chytil jsem ho zezadu za lokty a vytáhl k sobě, abych ho mohl zezadu obejmout, a přitom mu šeptat do ucha.
„Náš byt je veliký a taky… Jsou tam dva pokoje navíc, jeden malé a druhý volný. Může se klidně nastěhovat, nemám s tím sebemenší problém. Za to moje sestra je trochu oříšek, jenže ty i já víme, jak moc Nyo tvou sestřičku miluje a co je schopná udělat. Nebude mít na výběr, když odjede s tvými rodiči, ale je ve věku, kdy by se mohla rozhodnout, s kým chce žít. Takže by ti jí mohli svěřit. Jsem doktor, ty máš dostatečně prosperující podnik. Přes půlnoc nepracujeme… Nemáme žádný záznam na policii a budeme mít nádhernou dceru, která si určitě zaslouží, aby se o ni mohla její teta starat, ne?“ přitulil jsem se k němu a něžně mu políbil krk.
Vím, jak se vším vždy moc trápí, ale na největší problémy bývají nejjednodušší řešení.
Kuro
Byl jsem rád, když Aki souhlasil s tím, že by Rita mohla být u nás. Jen jsem se musel usmát, když ji říkal – sestřička. V tu chvíli jsem měl pocit, že mluví o zdravotní sestře, nebo mluví, jak kdyby byla Rita malé dítě, a přitom je to už slečna na vyšší střední. Nějak mi to k ní vůbec nepasovalo.
„No, problém je v tom, že budeme muset mluvit s mými rodiči. Nebo Rita by jim musela říct, že bude bydlet u mě. A obávám se, že se to bez problémů neobejde. A možná se mnou ani nebudou chtít mluvit, a kdo ví, jak by vůbec dopadl rozhovor s otcem. Však si vzpomeň, jak to vypadalo, když mě vyhodil z domu. Ještě popřemýšlím, jak to co nejlépe zařídit. Napadlo mě požádat o pomoc babičku a dědu, tak aby o tom naši nevěděli, že v tom mám prsty. Nebo…“ trochu jsem se zasekl a na moment odmlčel.
Podíval jsem se na Akiho a až teprve po chvíli jsem rychle dodal:
„Nebo požádat o pomoc tvého tátu.“
Aki
„Koho?“ zakuckal jsem se, když jsem si uvědomil, koho zmínil zrovna v této situaci.
Otec je sice teď fajn, a k nám se chová v rámci možností super, ale oni dva? Docela to znělo jak jaderná elektrárna před výbuchem.
„Sice o tom mám svoje pochybnosti, protože jestli je tvůj otec mina, tak na ní můj táta šlápne moc rád. Ale… Asi je to to nejlepší řešení. Je možný, že se mezi nimi strhne docela rozbouřená válka, ale zase… Popravdě vážně nevím, jak to spolu přežijí, bohužel nemáme jinou šanci. Táta dokáže zařídit, aby třeba dostala Rita to stipendium na školu, na kterou chce, musela by tu zůstat, a popravdě, ono je už na polovic schválené, co vím. Zajímám se o svou rodinu,“ usmál jsem se a políbil Kura.
Vážně to bylo, jak vstoupit na minové pole, ale pokud někdo, tak táta je na tyhle situace nejlepší.
„Nejspíš to stejně budeme muset všechno nakombinovat. Určitě zapojíme i babičku s dědou a prostě… Něco se vymyslí. Miluji tě, chci celou rodinu, a pokud máš být šťastný, tak tu musí být i tvá sestra, to je jasný,“ usmál jsem se a pohladil ho po vlasech, které se mu v tomhle příjemném osvětlení pěkně zaleskly.
Kuro
Poslední slova jsem spíš zamumlal, ale Aki je slyšel moc dobře. Přiskočil jsem k němu, když mu z toho zaskočilo a poplácal jsem ho po zádech.
„No, budeme to muset vykombinovat, ale Nyo bych zatím vážně raději nic neříkal. A možná bych i počkal, než to řekneme Ritě, dokud si nepromluvíme s tvým tátou, a s babičkou a dědou. Je mi líto, že to padlo zrovna teď, na dobu, kdy chceme adoptovat malou, bude to hodně starostí a zařizování a možná i nervů, ale chci to udělat. Chci, aby Rita nebyla nešťastná. Je to strašná dálka a s Nyo by se prakticky vůbec neviděla. Prosím tě, mohl bys zavolat tvému tátovi hned teď? Jestli by mohl přijít sem, nebo bychom my přijeli k vám, ale tam hrozí, že to uslyší Nyo, a mohla by se strhnout pořádná bouřka.“
Vážně jsem to nechtěl odkládat. Chtěl jsem to začít hned, aby náhodou Ritu nebo Nyo nenapadlo něco nepředloženého, a ještě víc to nezhoršily. Měl jsem o ně opravdu obavy, hlavně když jsem věděl, jaký táta dokázal být. Jediné, co mě utěšovalo a uklidňovalo, bylo to, že na Ritu otec ani jednou nevztáhl ruku. Teda aspoň prozatím…
Když na mě zamávali kluci, kývl jsem na ně, že už jdu. Ještě jednou jsem se ale přitočil k Akimu a pořádně ho políbil. Vážně ho miluji a chci, aby to věděl.
Aki
„Zlato… Copak mi někdy záleželo na tom, kdy a jak co řešíme? Jsme tu spolu, a tak to bude i dál. Prostě to zvládneme, ano?“ objal jsem ho jednou rukou kolem pasu, když chtěl odejít a přitáhl si ho k sobě.
Stáhl jsem mu vlasy z očí a druhou rukou ho na chvíli držel jemně za bradu, abych se mu mohl zpříma dívat do očí.
„Všechno bude v pořádku. Nyo nic říkat nebudem, protože ona je taky mina. Tvoje ségra to bude vědět až se dohodneme, a co se týká mého táty,“ vytáhl jsem telefon z kapsy a začal vytáčet jeho číslo.
„Už volám,“ usmál jsem se a políbil Kura ve chvíli, kdy to táta zvedl.
Pustil jsem ho a plácl po zadečku, aby šel makat a já mohl mluvit s tom osobou na druhé straně drátu.
„Ano?“ zaznělo hned sladce z telefonu a já se musel usmát, jak je zase uštěpačný.
„Potřebuji od tebe něco…“ začal jsem mluvit, ale táta mě přerušil s tím, že je v okolí a za chvíli se staví.
Kuro
Obsloužil jsem hosty, chvilku pokecal s kluky, posbíral jsem prázdné sklenice a vrátil se zpátky za barový pult. Nakouknul jsem do myčky, a když jsem viděl, že je skoro plná, doložil jsem tam zbytek a zapnul ji, aby se to už mylo. Mezitím jsem vyprázdnil druhou myčku, ještě sklenice postupně dolešťoval a ukládal je na jejich místo.
Když mi Aki řekl, že už volal tátovi a je na cestě sem, byl jsem překvapený. Byl jsem rád, že to můžeme pořešit hned, ale na druhou stranu, i když jsem s jeho otcem vycházel celkem dobře, vždycky jsem měl k němu respekt. Řekl bych, že trochu strachu z něho ve mně zůstalo. A hlavně, nevěděl jsem, jak zareaguje na to, co po něm budeme chtít. I když měl Ritu rád, možná raději než mě, i tak jsem se toho obával.
Přeci jen to není o tom, že po něm chci jen nějakou malou návštěvu mé sestry. Ale přestěhování k nám nebo k němu do domu.
Když uběhl nějaký čas, a já si všiml, že se otevírají dveře a on se v nich objevil, docela jsem ztuhnul. Ale pak jsem se hned vzpamatoval.
„Budeme tady,“ ukázal jsem na volný stůl, „nebo půjdeme nahoru?“
Aki
Pomáhal jsem uklidit bar a donášel pití, které Kuro namíchal. Měl jsem rád náš bar, bylo tu vše, co si Kuro vysnil, a možná o něco víc, ale oba jsem do toho dali kus sebe, aby to pro nás oba byl i domov. Nahoře jsme měli krásné byty a k tomu dokonalý bar, co si víc přát. Kdysi bych ani nevěřil tomu, že někdy dosáhneme snů, které byly často jen na dosah. Ušli jsme spolu pěkný kus cesty.
„Ahoj tati,“ usmál jsem se, když vešel dovnitř a nadával, že mu nějaké auto nahodilo kvádro vodou, jak venku poprchávalo.
„Budeme tady, je to jen na chvíli, ne? Mám ještě jedno obchodní jednání, protože jeden člověk dole z města chce věnovat naší nadaci dost veliký obnos peněz. Rose by byla ráda,“ pousmál se a já taky, protože tohle byl velký projev jeho lásky.
„Jasně,“ udělal jsem v rychlosti pití a sedl si i s Kurem k tátovi.
„Asi bys to měl objasnit ty,“ chytil jsem Kura za ruku a nechal to na něm.
Věděl o tom víc a byla to hlavně jeho ségra, bylo pro něj dobré, aby se otci postavil, i když spolu už uměli mluvit.
Kuro
Byl jsem nervózní, když jsme si s Akim a jeho tátou sedli k prázdnému stolu a Aki to nechal na mě.
Myslel jsem, že mi aspoň trochu pomůže, ale on ne.
Polkl jsem naprázdno, nadechl se a spustil.
„Víte, že jsem po vás nikdy nic nechtěl. Ale teď nastala situace, kdy nevím, co s tím. Teda mám nějaký nápad, ale potřeboval bych pomoc. Chtěl jsem požádat babičku a dědu, ale nevím, jak by to dopadlo, a jestli by souhlasili. Jde totiž o Ritu. Rodiče se chtějí odstěhovat na druhý konec Japonska, natrvalo. A chtějí vzít Ritu s sebou. Rita nechce a nechci to ani já. Chtěl bych, aby mi byla poblíž, a ona to chce taky. A nejen kvůli mně. Kdybych šel za rodiči, ať mi ji tady nechají, nejspíš by to špatně dopadlo. Tak jsem myslel… chtěl jsem poprosit, jestli bych vás mohl v tomhle požádat o pomoc.“
Měl jsem z Akiho táty strach, spíš z toho, jak zareaguje, ale díval jsem se mu přímo do očí a ani jednou neuhnul, i když se mi ruce strašně třásly a já si je nenápadně mnul pod stolem. A teprve, když jsem domluvil, nadechl jsem se a podíval se na Akiho, a pak se pohledem vrátil k jeho tátovi.
„Vážně nevím, jak to udělat, aby se nestalo něco špatného, co by mohlo mít spatný vliv i na Ritu.“
Aki
Stiskl jsem Kurovi ruku, když jsem cítil, jak moc se chvěje a neustále si mne prsty.
„Prosím tati, vážně máme v tom problém a rádi bychom si vzali Ritu sem, aby i Nyo nešílela. Napadá tě něco, jak bys nám mohl pomoct? Vím, že máš dost známostí a víš, kde zatahat za nitky. Opravdu by nám to pomohlo, a všem okolo nás, já…“ otec zvedl ruku, aby mě zastavil v mluvení a podíval se na nás oba, jak kdyby měla za vteřinu vybuchnout atomová elektrárna.
„Pokud to dobře chápu, tvoji rodiče chtějí Ritu odvést velmi daleko. Popravdě ani nemám jinou možnost než vám pomoci, protože se jinak Nyo sesype. Moc dobře víc, co je mezi těma dvěma a nikdy jsem jim nebránil, nemělo to smysl. Naučil jsem se, že své děti musím nechat jít cestou, kterou se vydali, abych byl dobrý otec,“ napil se ledového čaje a stáhl si vlasy dozadu protože se mu nepříjemně lepily na tváře.
„No… Bude to asi složitější, ale zkusím popohnat Ritinu stipendijní komisi a půjdu si promluvit s tvými rodiči. Neboj… Nezatáhnu do toho tebe, půjdu s našim zástupcem pro firemní nemocniční věci. Asi už tak nějak vím, jak se do toho pustíme, ale vy dva z obliga nebudete, potřebuji zaměstnat Nyo, aby jí nenapadly hovadiny. Je velmi citlivá, když bude vědět, že se něco děje, bude to v háji… Jinak… Vím, co s ní udělám, ale vy dva se postaráte o přípravu Ritina pokoje, protože bude muset k vám aspoň, než jí zařídím pokoj u nás, nemělo by cenu, aby každý večer Nyo přejížděla sem, protože to se stane,“ usmál se, když udělal rychlý pohyb a já i s Kurem jsme se lekavě posunuli na židlích.
Kuro
Jen jsem přikyvoval jako osel, když Akiho táta mluvil a bez problémů souhlasil. Až teprve jeho gesto rukou mě probralo. Cuknul jsem sebou, jak to bylo nečekané.
Byl jsem moc rád hlavně za Ritu. Hodně špatně by nesla tohle odloučení. A Nyo určitě taky. Je to sice silná holka, ale každý má své city, kterým může podlehnout.
„Určitě ji připravíme pokoj. Stejně jsem to plánoval tak, jako tak, i kdyby nakonec odjela. Ale chtěl jsem, aby se u nás cítila dobře, kdyby přijela na návštěvu.“
Vážně jsem si oddechl, když jsem slyšel, že v tom nebudu sám. V tuhle chvíli jsem opravdu moc ocenil, že nám Akiho táta pomůže a náležitě jsem mu za to i poděkoval. Kdybychom nebyli v baru, nejspíš bych si před ním poprvé i kleknul a poklonil se mu.
Už jsem nebyl tak zamračený a začínal se i usmívat. Bylo to na dobré cestě a já doufal, že se to dotáhne i do zdárného konce, protože na Akiho tátu je spoleh. Jeho jen tak něco neodradí.
Teda… Já si dovolil odmítnout jeho nabídku o stipendium, ale to byla jiná situace a chtěl jsem mu tenkrát ukázat, že nestojím o žádné milodary, za které bych mu musel do konce života děkovat.
Ale od té doby jsem se změnil a on také. A už mezi námi nebylo takové napětí tak, jako kdysi.
„Omlouvám se, ale musím jít pomoct, trochu se nám to tu zaplnilo a moji lidé nestíhají,“ ukázal jsem na nově příchozí, mladé lidi z nedaleké vysoké, kteří se už usazovali a dožadovali se pití.
Aki
Když se Kuro zvedl, aby pomohl v baru, otec si přisedl blíž ke mně a začal si se mnou povídat.
„Budu se snažit pomoci a určitě to s Ritou vyjde, ale jde tu o něco vážnějšího. Nechtěl jsem před Kurem, nevím, jak daleko je zasvěcen do problému mámy té malé. Je to špatné Aki. Zbývá jí opravdu jen málo dní života, měl bys velmi rychle podepsat ty papíry, co jsem jí pomohl vypracovat. Vím, jak ti o tu malou jde a myslím si, že to je to nejlepší řešení, jak ji oba můžete získat, a nikdo vám ji nevezme. Takže je tady máš a předej mi je klidně zítra,“ usmál se a podal mi složku s papíry.
„No… Musím jít, mám tu schůzku a nechci se opozdit,“ zvedl se, a ještě mávl na Kura, aby se s ním rozloučil.
„Zbytek nechte na mě, rozpohybuji to a dáme to do kupy,“ rozcuchal mi vlasy, a potom zmizel pryč z baru.
Vzal jsem složky a přešel za bar abych si k sobě přitáhl Kura, který právě vytahoval skleničky z myčky.
„Zlato, tohle jsou ty papíry pro matriku. Jinak… S mámou té malé je to špatné, musím to hned vyplnit a zítra to dát tátovi. Umírá, prý už jen pár dní. Tak to vyplníme?“
Kuro
Šel jsem pracovat, abychom zvládli ten nával, který tu během chvilky byl. Často se u nás scházeli vysokoškoláci, a já za to byl rád, i když to znamenalo se hodně otáčet. Bylo to tu takové živější a člověk se dozvěděl i spoustu věcí. Občas sem zavítali i někteří profesoři, a někteří si nás ještě i pamatovali, když jsme my sami s Akim chodili do školy.
Nechal jsem Akiho s tátou si povídat a pustil jsem se do práce, abychom to zvládli a nikdo nemusel dlouho čekat. Když odcházel, kývnul jsem hlavou na pozdrav, protože jsme měl ruce zrovna plné práce.
Aki se zvedl a ve chvíli, kdy jsem uklízel sklenice z myčky, strčil mi pod nos nějaké papíry. Chtěl jsem ho odstrčit, abych to mohl dodělat, ale když řekl, o co jde, zasekl jsem se a málem jsem ty sklenice převrhl.
Nebral jsem je do ruky, abych je nezašpinil, ale pozorně jsem se na ně zadíval.
Opravdu… Byly to papíry k adopci…
V tu chvíli se mi rozbušilo srdce, protože celá tahle záležitost začínala nabývat na skutečnosti.
Už to nebyly jen řeči, co kdyby… Už to bylo opravdové.
Musel jsem se otočit, nalít si panáka a hodit ho do sebe, abych se uklidnil.
„Hned jak skončíme, tak to vyplníme, ano?“ natáhl jsem se k Akimu a políbil ho na tvář.
I můj hlas byl roztřesený, ale alkohol mě trochu uklidnil, a já se konečně mohl odlepit od baru a jít obsloužit hosty.
Aki
Díval jsem se na Kurovu reakci, a popravdě jsem ho velmi dobře chápal, i já jsem na tom byl stejně, ale nedávno jsem měl docela kocovinu, tak jsem to nechtěl pokoušet.
„Dobře, určitě to vyplníme, uděláme ten správný krok, abychom měli naši dceru,“ usmál jsem se a začal rozlévat ještě nějaké pití, které chtěli hosté přímo tady na baru.
Nemohl jsem se dočkat, až tohle bude konečně vyřízené, a my dva se začneme starat o dítě, které nám bude říkat tati. I když… Kuro by klidně mohl být máma, je stejně ochranitelský, milý a lásky má na rozdávání. Jsem moc rád, že jsme našli někoho, kdo nás tolik potřebuje, jako my jeho.
Pomohl jsem s barem, a když už odešel i poslední host, pouklízel jsem a vzal Kura za ruku, abychom byli spolu konečně sami a mohli udělat to, o čem už pár dní sníme.