Aki
„Co… Cože…“ zasekla se Takaru, když její malý mozeček chtěl pochopit o čem jsem to tu právě mluvil.
„Ano, mám muže a velmi ho miluji. Musíš pochopit, že jsou i jiné vztahy, kdy není jen maminka a tatínek, ale i tatínek a tatínek, nebo maminka a maminka. Popravdě… Chci dnes dojít za tvou maminkou a pozeptat se ji na tebe, ale nedělej si nějaké veliké naděje, už jen proto, že mám toho muže. Budu se snažit, abych pro tebe udělal to nejlepší, ano?“ pohladil jsem ji po vláskách a stáhl jí je dozadu, když si jeden z pramenů máchala v pudinku.
„Nevadí… Nevadí mi mít dva tatínky, hlavně… když už budu mít domov,“ přitiskla se opět ke mně, a já ji tentokrát nechal.
Je ještě moc malá na to, aby pochopila, jak jsou složité vztahy, a že není jednoduché mít jako gay dítě. Sice mám vysokou pozici jako doktor, ale nejsem všemohoucí, abych dokázal změnit postoje lidí.
„Tak a teď vše sněz, abys měla sílu, jinak tě z nemocnice nikdy nepustí. Kdy bych tě potom mohl vzít na tu nejlepší zmrzlinu v okolí?“ pousmál jsem se a přisunul k ní blíž stolek s jídlem.
Okamžitě se pustila do jídla a tentokrát nic nevynechala. Byl jsem rád, že aspoň za něco můžu ručit, a Takaru se nají, jak má.
Ještě chvíli jsem u ní seděl a povídal si s ní, ale potom jsem se zvedl a zamířil do sesterny. Malá stejně měla kontrolu a já nechtěl rušit.
„Mohla bys mi ukázat pokoj mámy Takaru?“ usmál jsem se na sestřičku, která se lekla a málem vylila kávu na zem.
„Blbče…“ napomenula mě.
„Je to hned druhý pokoj na Jipce, tak si vezmi plášť a stav se za ní, stejně čeká, až přijdeš,“ vrátila mi úsměv a ukázal na chodbu, která vedla do sousedního křídla, kde leží vážní pacienti po chemoterapiích.
Jak kdyby se mi vrátily vzpomínky, na které jsem chtěl zapomenout.
Kuro
Den celkem rychle utíkal. Bar se plnil, a podle toho, jak se posouvaly hodiny, postupně se začínalo měnit osazenstvo hostů.
„Hele!“ postavil se jeden z mladých vysokoškoláků, kteří sem rádi na večer chodili.
Učili se tady, konsultovali svoje přednášky, hádali se, smáli se spolu, dělaly hovadiny... Měl jsem rád tuhle společnost, už jen proto, že jsem věděl, že hodně z nich je stejně orientovaná jako já a Aki.
„No?“ zvedl jsem k němu hlavu. „Chceš něco nalít?“
„Ne, ještě mám,“ zvedl nedopitou skleničku. „Ale všiml jsem si jednoho chlapa venku. Už jsem ho tu jednou viděl. Vyptával se, kdo ten bar vede, komu patří, a tak různě. Byl fakt moc zvědavý. Nic jsem mu neřekl, ale nemůžu mluvit za ostatní. Měl by sis dávat bacha.“
Podíval jsem se na něho a zapřemýšlel. Policajti by to nebyli. Žádný zločin se tu nestal, daně odvádím v pořádku, a nikdo jiný, kdo by mohl dělat problémy, mě zrovna nenapadl.
Ale přesto jsem vyšel ven před bar a rozhlédl se.
Nic zvláštního jsem neviděl. A ani se nikdo nechoval nápadně, nebo až moc nenápadně.
„Nejspíš už odešel, byl tu asi před deseti minutami,“ došel za mnou mladej. „Ale raději si dej bacha...“
Aki
„Dobrý den, jsem…“ promluvil jsem klidně a skromně na paní, která byla upoutána na lůžko a všude kolem sebe měla hadičky, které byly napojené do přístrojů na podporu života.
„Vím… kdo jste,“ řekla tichým hlasem a prsty ukázala na křeslo, které bylo vedle ní.
„Jste tu, kvůli mé dceři? Vím, že chce být s vámi, ale… Také bych si přála, aby někoho měla, když… Umřu. Miluje vás, a já jsem za ni ráda, ale také vím, že jistě máte svou rodinu a tohle je nereálné,“ snažila se trochu posadit, ale šlo jí to ztěžka.
Pomohl jsem ji a naklepal ji polštář, aby se lépe sedělo.
„Chtěl bych vaši dceru a určitě ji mám moc rád, ale… Rodinu mám, jenže jsem si v Americe vzal muže, a tady to není legální. Nevím, jak by bylo možné pro ni být táta,“ posadil jsem se zpátky vedle ní.
„Aha… Muže,“ zarazila se a zadívala se na mě.
„Miluje vás, mě nic jiného nezajímá. Nechte mě to prosím promyslet a přijít na to, jak by s vámi být mohla. Pokud tedy budete chtít,“ pousmála se. a já si všiml, jak jí je Takaru podobná.
Jistě to byla dobrá máma. a být na vše sám, nebylo ani pro jednu určitě jednoduché.
„Určitě chci, jen ještě musím Takaru a mého muže seznámit, ale určitě bych chtěl s Takaru žít a dát jí to, co potřebuje,“ sevřel jsem ji na chvíli ruku, a ještě si s ní nějakou dobu povídal, než jsem se vydal zpět za Kurem se spoustou informací, které mu musím říct.
Kuro
Když se ten první největší nápor hostů uklidnil, začal jsem přemýšlet.
Vrátil jsem se zpátky myšlenkami k Akimu, a také jsem si vzpomněl na to, co večer říkal.
Jenže pořád jsem netušil, jestli to říkal z opilosti, nebo to jen tak plácnul, nebo to myslel vážně.
Byl jsem z toho docela zmatený, a už se nemohl dočkat, až se Aki vrátí, abych se ho na to mohl zeptat.
Když bylo něco kolem páté, Ookuba s Ashidou se rozloučili s tím, že slíbili večeři u Ookuby doma.
A mě v tu chvíli napadlo, že bych zase rád viděl Ritu a Nyo. A mé rozhodnutí mě hned donutilo vytáhnout telefon a zavolat Nyo.
Dělal jsem to tak už skoro vždycky. Když jsem chtěl mluvit s Ritou, nejdříve jsem volal Nyo. Byly často spolu, a když náhodou ne, tak ji ona potom volala a zajistila, že jsem se mohli vidět.
Jsou to už středoškolačky a obě moc hezké. Vyspěly a jsou na sebe tak fixované, že od nás jednou směrem k nim padla otázka.
„Jak je to s vámi dvěma?“
Jejich odpověď mě ani vcelku nepřekvapila. Vždyť Nyo od samého začátku říkala, že si Ritu vezme za ženu.
Jen to prostě musely tajit před mými rodiči. Ti je zatím brali jako velké kamarádky a neměli žádné podezření.
Když se mi ozvala Nyo svým typickým odseknutím, nemusel jsem ani nic moc vysvětlovat. Slíbila, že vyzvedne Ritu, a přijdou se za námi podívat ještě dneska...
Aki
Už cestou domů jsem neustále přemýšlel nad tím, jak to Kurovi řeknu, ale věřil jsem tomu, že se mu ta myšlenka zalíbí stejně, jako mě. Prostě byl můj muž, a já věděl, jak moc má rád děti. Sice tohle dítě je jiné a starost o ní mnohem náročnější, ale o to víc to bude naše dítě.
Dojel jsem domů a zaparkoval motorku dole v garáži a druhým vchodem šel do našeho bytu. Jen jsem nahlédl vedle, jestli tu nenechali kluci bordel. Pro jejich vlastní dobro, vše uklidili, jinak bych je roztrhl. Došel jsem do pokoje a převlékl se do džínů a trička. Dál jsem se nezdržoval a vplížil se do baru tak, aby mě Kuro nezahlédl a zezadu ho objal.
„Jsem zpátky zlato," usmál jsem se a políbil ho na krk.
Políbil... Hned jsem tam udělal jednu pěknou značku.
Kuro
Právě jsem chystal jeden drink, když mě zezadu překvapil Aki. Lekl jsem se a celé jsem to vylil.
„Kruci, Akyiuki!“ zabrblal jsem a schválně jsem řekl celé jeho jméno.
Věděl jsem, že se bude šťuřit, ale občas jsem ho rád provokoval.
„Teď to uděláš ty, budu ti říkat, co tam máš dát,“ začal jsem uklízet nepořádek a odstoupil jsem bokem, aby mohl začít pracovat.
„A vítej zpátky,“ políbil jsem ho ještě a pohladil ho po zádech.
Uklízel jsem nepořádek a říkal Akimu postup, jak udělat ten správný drink.
Musel jsem uznat, že mu to šlo opravdu dobře, a ve chvíli, kdy míchal nápoj v šejkru, jsem neodolal a plácnul ho po zadku.
„Copak ti to tak dlouho trvalo? Za chvíli bude večeře, a já myslel, že se chceš ještě stavit v ordinaci a zkontrolovat to, jestli máš všechno na zítra nachystané,“ byl jsem zvědavý, proč jde tak pozdě.
Houkl jsem na pomocného kuchaře, který mi vypomáhá přes největší fofr, aby připravil pro Akiho a pro mne večeři. Poprosil jsem obsluhu, aby odnesla drink hostovi, a pak jsem chytil Akiho kolem pasu a přitiskl se na něho.
„Bylo mi po tobě smutno...“ políbil jsem ho a opřel si o něj hlavu.
Aki
Musel jsem se usmát, když mě Kuro tak pěkně peskoval, ale dělal jsem, co chtěl, vlastně mě to i bavilo. Přípravu drinku jsem si užil, a když jsem ho dodělal, chytil jsem Kura za ruce a mávl na pomocného číšníka, aby to na chvíli vzal za nás. Kura jsem si dotáhl do pokoje nahoru a posadil na postel. Sedl jsem si vedle něj a políbil ho, než jsem si klekl na zem, aby mi dobře viděl do očí a začal mluvit.
„Mám v nemocnici půl roku malou, skoro sedmi letou holčičku, je velmi nemocná a tohle mi dala, než šla na poslední operaci," ukázal jsem náramek, který ani nebyl moc vidět.
„Má vzácnou chorobu srdce a nikdy z ní asi nebude třeba běžkyně, ale... Chtěl bych tě s ní seznámit. Její matka a i ona... Chtěla by být s námi. Nikdo nechce takhle nemocné dítě, a její matka umírá. Chtěl bys... Co kdyby jsme si ji vzali? Já vím, bude to složité, a bude mít i přísnou dietu... Ale..." čekal jsem na to, až si to Kuro nechá projít hlavou.
Kuro
Teda nečekal jsem, že mě Aki odtáhne nahoru. Myslel jsem si, že se posadíme k našemu stolu a počkáme na večeři.
Ale když mě potlačil na postel, kleknul si přede mne a začal mluvit, byl jsem hodně překvapený.
Spíš v šoku...
„To... to myslíš vážně?“ byla moje první otázka.
Ale když jsem viděl, jak se Aki tváří a nervózně přetáčí náramek na ruce, měl jsem jasno.
Myslel to vážně.
Podíval jsem se na ten náramek. Bylo vidět, že to je opravdu dětská práce, ale byl moc hezký.
Pohladil jsem ho konečky prstů...
„Je opravdu krásný. Kolik má roků? Bude ji sedm? Má velký talent, a když nebude běžkyně, tak bude umělkyně...“
Usmál jsem se na Akiho a pohladil ho po tváři. Vždycky jsem měl strach, že kvůli tomu, že by chtěl jednou dítě, tak ode mne odejde. Ale on to vyřešil po svém...
„Miluji tě, moc, víš to?“ sehnul jsem se k němu a políbil ho. „S dietou by neměl být problém, jsem kuchař, a když budu vědět, co může a co nesmí... Poradím si s tím. Jen nevím, jestli se o ni zvládnu postarat, když je nemocná... Být rodič tak najednou, a děvčátka, které je už větší... Musím si na to zvyknout. Ale... ano... chtěl bych s tebou vychovávat dítě...“
Aki
„Klidně ať je třeba princezna, jen aby byla zdravá," objal jsem Kura a znovu ho políbil.
„Děkuji... Už nějakou dobu jsem o tom přemýšlel, ale až dnes se mnou mluvila její máma. Nechtěl jsem ti to říkat, dokud si nebudu jistý, že může být naše. Po zdravotní stránce to bude na mě, a jídla... To ti plně věřím. Můžeme za ní klidně zítra, co ty na to? Ale... Samozřejmě záleží i na tobě, jak si sednete, nebudu nic dělat bez tebe, jsi můj manžel, a i ty rozhoduješ o spoustě věcí."
Svalil jsem se i s Kurem na matraci a celého ho zalehl.
„Už jsou všichni pryč?" usmál jsem se a zajel mu rukou pod tričko.
Kuro
Dolehl jsem na záda a Akiho hned objal, když mě zalehl.
Pousmál jsem se nad jeho rukou pod mým trikem, když mě to trochu zalechtalo. Ale pak jsem chytil Akiho za hlavu, aby mi pohlédl do očí.
„Určitě ji rád uvidím. Ale ne, že bych ti nevěřil, přesto se zeptám, jestli jsi to myslel opravdu vážně... Nechtěl bych být potom zklamaný.“
Přitáhl jsem si ho pro polibek. Chtěl jsem se s ním pomazlit, chtěl jsem tu s ním strávit ještě nějakou chvíli, a počkat si na odpověď. Ale dole jsem měl v lokále hosty a plno práce. Nenechávám nikdy bar delší dobu bez dozoru.
„Musím jít dolů, a navíc tam na nás čeká večeře,“ ještě jednou jsem Akiho políbi,l a pak ho převrátil na postel, abych mohl vstát.
Aki
„Ne... Nechci vstávat..." jak malý rozmazlený dítě, jsem Kura stáhl zpátky k sobě na postel a zalehl ho tak, že jsem se mu díval přímo do očí.
„Moc tě miluji a nedělal bych si srandu z něčeho, co je pro nás oba důležité. Myslím to naprosto vážně, i otec má tu malou moc rád, pomůže s léčbou, i když taky neví, že si ji chceme vzít," usmál jsem se a zapřel se rukou vedle Kurovy hlavy.
„Jsi nádherný... Prostě jsem do tebe pořád blázen," znovu jsem ho políbil a rukou znovu zabrousil pod jeho tričko, abych mohl chvíli cítit jeho tělo.
Kuro
„Určitě o tom budu přemýšlet. Ne, že bych se rozhodoval, jestli ano, nebo ne. Ale spíš o tom, jak to všechno zvládnout, a co všechno bude potřeba zařídit, abychom si malou mohli vzít k sobě.“
Opravdu jsem už nad tím začal přemýšlet.
S Akiho otcem jsem za tu dobu už neměl problémy. Přestal jsem se ho bát, a on mě už začal taky brát jako součást rodiny, i když to nebylo ještě tak srdečné, jako třeba u Akiho nebo Nyoko. Ale už to byl pokrok, a já věděl, že to časem bude ještě lepší, zvlášť, když k nim pravidelně dochází Rita, a tu si docela zamiloval.
Musel jsem se zasmát, když Aki začal trucovat, že nevstane.
„Hele, máme dole večeři,“ našpulil jsem pusu, když se přiblížil pro polibek. „Taky tě miluji, a moc... Ale mám hlad a dole máme hosty. Dneska nebude žádná nečekaná párty, tak budeme mít na sebe víc času, ano?“
Chytl jsem Akiho za ruku a vytáhl ji z pod mého trika, a ještě jednou ho políbil.
„Tak netrucuj a půjdeme, ano? Mám vážně hlad. Zítra bude zavřeno, tak s tebou půjdu do tvé ordinace. Chtěl bych být u toho, až ji otevřeš...“
Aki
„Ani jsem nepočítal, že by tomu bylo jinak. To, že jsem dostudoval a dostal se tam, kde jsem, je hlavně tvoje práce. Vzdal bych svůj sen, kdybych tě nepotkal… Asi bych poslechl tátu a šel v jeho šlépějích, takhle jsem tím, kým chci být, a s mužem, kterého miluji,“ veršoval jsem mu kousek z naší svatební řeči, aby si vzpomněl na to, díky komu jsem tam, kde jsem.
Stejně jsem zpátky zasunul tu ruku pod tričko, ale dál jsem ho netrápil, jen mu provokativně jazykem obkroužil bradavky a hned si sedl jakoby nic.
„Jsi můj manžel, musíš tam být a dívat se na to, čeho jsme oba dokázali, taky… Chci tě tam mít, a taky… Jen pár hodin do večera, a pak ti dám co proto,“ pousmál jsem se, ale víc ďábelský výraz jsem hodit nedokázal.
Kuro
Usmíval jsem se, když Aki začal citovat část svého svatebního slibu, a dokonce jsem se začal i červenat, když říkal, že dostudoval hlavně díky mně.
Potěšilo mě to, a taky jsem si hned vzpomněl na ten nejšťastnější den svého života, kdy i já jemu slíbil svůj život.
A teď...
Teď ho možná budeme sdílet ve třech.
„Rád s tebou zítra půjdu,“ zvedl jsem se z postele, srovnal si triko, a podal Akimu ruku, aby vstal a mohli jsme jít dolů.
„Budeme muset předělat byt, ložnice je dost velká na to, abychom z ní mohli udělat dva pokoje Jeden pro nás a jeden pro malou. Jak se vlastně jmenuje?“ plánoval jsem už, co by se mělo udělat, po cestě dolů do baru.
Ani nevím, kolik jsem toho řekl, či se zeptal, jak jsem byl z té noviny nadšený. Usadil jsem se u našeho stolu, kde už byla připravena večeře, a nechal si ještě nalít víno, stejně jako Akimu.
„Tak na naši dcerušku, ať je brzy s námi,“ pozvedl jsem skleničku a přiťukl si s Akim.
Aki
„Tak to je můj muž, hned plánuje dopředu, a to ji ještě nemáme doma,“ usmál jsem se a přitáhl si Kura blíž k sobě, když jsme scházeli po schodech abych ho mohl políbit.
Jak jsme si slíbili, tady v restauraci jsme nic netajili. Lidi v městě nás už znali a věděli, že jsme manželé, nikdo se nad tím nepozastavil a pokud ano, tak sem nechodil. Sedl jsem si za stůl a začal jíst. Byl jsem rád, že máme na sebe víc času, a teď už půjdu přesně podle pracovní doby. Často jsem měl dost zvláštně službu, někdy až do rána, že Kuro byl na vše sám, nikdy si nestěžoval a celou dobu mě moc podporoval, nemohl bych si přát víc. Ta malá je jen třešnička na dortu, i když… Pokud by to nevyšlo, oba by nás to zničilo, i přesto je musím seznámit a připravit na to, že budou spolu.
„Její jméno je Takaru, a rozhodně si ji hned zamiluješ, tak jako já. Co kdybychom jeli hned ráno, kolem deváté je vizita, a na desátou bychom za ní šli? Proč to odkládat, bude to tak i tak pro nás oba nádherný den, už proto, že konečně mám svou praxi a taky… Zítra jde za malou i můj táta, mohl by nám říct, co je pro ni do začátku nejdůležitější, aby její pokoj měl. Kluci by mohli pomoc s rekonstrukcí a už není o čem přemýšlet… Jen si počkat, by byla s námi,“ přiťukl jsem si s Kurem a jen si užíval tuhle příjemnou večeři.
Kuro
Aki byl nejspíš taky nedočkavý a natěšený, že mi chtěl Takaru ukázat hned druhý den.
„Myslím, že zítra to nepůjde, Aki,“ pousmál jsem se.
Přitáhl jsem si talíř a začal jíst. Můj pomocný kuchař byl taky ve svém oboru moc dobrý, a tak jsem nikdy neměl strach, že by mi, nebo hostům, od něj něco nechutnalo.
„Zítra máš otevřít ordinaci, víš? Ale pokud to půjde, můžeme jít, až zavřeš ordinaci. Co?“
Pomalu jsem jedl a celou dobu jsem se díval na Akiho.
Představoval jsem si v duchu, jaký bude táta. A moc se mi ty představy líbily. Věřil jsem tomu, že to Aki zvládne na jedničku. A Takaru bude mít i skvělého dědečka... Určitě ji taky bude mít rád, když už teď se o ni prý zajímá.
Ale v tu chvíli jsem si taky vzpomněl na své rodiče.
Nevěřil jsem tomu, že by se za ty roky změnili. Párkrát jsem na ně narazil ve městě, a vždycky se ode mne odvrátili a raději přešli na druhou stranu. To byla ta lepší varianta. Když už nebylo zbytí a museli kolem mne projít, otec si nikdy neodpustil nějakou urážlivou poznámku.
Ale naštěstí těchto případů bylo málo, tak jsem to vždycky brzy hodil za hlavu.
„Jsem zvědavý, jak na to zareagují babička s dědou,“ vzpomněl jsem si na své prarodiče.
Aki
Položil jsem hůlky na stůl, a jen chvíli si opřel bradu o dlaň ruky, abych Kura upřeně pozoroval.
„Přemýšlím, jak mám skvělého muže, který myslí na vše. Stihli bychom to, ale asi by sis to s ní moc neužil a ani byste se nepoznali. Noo… Takže… Zítra po otevření pojedeme za ní. Táta tam bude celý den, takže nevidím v tom problém. A taky… Moc tě miluji,“ nenapadaly mě další slova, prostě to tak cítím a nechci, aby si nebyl v ničem jistý.
Dojedli jsme, a ještě jsem mu pomáhal v restauraci, než nastal čas, abychom zavřeli. Lidi již byli naučení, kdy chodit, a kdy odejít. Bar se vyprazdňoval, a já se pro Kurovo bezpečí snažil držet dál, abych ho hned před všema neohnul přes bar.
„Na shledanou a po víkendu se uvidíme,“ rozloučil se s námi pomocný kuchař a číšník již před hodinou odešel.
Zůstali jsme jen my dva, poslední štamgasti zavřeli hlavní vchod, a já namíchal pro Kura i mě koktejl. Občas jsem mu tu pomohl, když jsem měl dlouhou chvíli, a chtěl jsem prostě jen být s ním.
„Tak zamkni a dáme si drink, ne?“ pousmál jsem se a plácl ho po krásném, pevném… k sežrání… zadečku.
Kuro
Poděkoval jsem kuchaři za práci a popřál mu, ať si užije své volno. Měl jet ke své rodině, protože jeho rodiče měli třicáté výročí svatby a chtěli to společně oslavit.
Přemýšlel jsem, jak to zvládnu sám, když ho nebudu mít čtyři dny k ruce, ale nakonec jsem se domluvil s číšníkem, že tu bude celou dobu, a bude pomáhat na baru, a já budu vařit.
Náš bar se za tu dobu docela rozjel, měli jsme už i stálé hosty, ale také i spoustu těch, co přišli jen občas. Hodně plno také bývalo, když byl školní rok. Studenti z nedaleké vysoké školy tu našli útočiště, a často jsem i míval pocit, že je to vlastně tady taková jejich studovna.
Ale bylo tu živo, a já jsem byl moc rád.
Dělal jsem práci, kterou jsem si vysnil...
A to díky Akimu.
Kdo ví, kde bych teď byl, kdybych neměl možnost si tady bar otevřít. Kdybych ho vlastně ani nepotkal.
Nejspíš bych byl hodný syn svých rodičů, a dělal někde pomocné práce, protože bych asi ani nemohl udělat školu.
„Víš, že ti to tak strašně moc sluší?“ zamknul jsem a šel zpátky k Akimu, který stál za barem.
Usadil jsem se na barovou stoličku, jako kdybych byl host. Opřel jsem se lokty o barový pult, rukama si podepřel hlavu, a díval se, jak chystá koktejly.
„Pořád tomu nemůžu uvěřit,“ usmíval jsem se na něj. „Strašně moc tě miluji, víš?“
Aki
„Ani jsem si neuvědomil, že tu budeš bez toho kluka čtyři dny… Asi ti půjdu pomoct, zítra jen otvíráme ordinaci, ale pacienty mám až na pondělí, takže je to v pořádku. Zítra bude jen pár dětí od známých a těch, co jsem měl v nemocnici, takže se těším, jak mi tam jako sestřička pomůžeš,“ musel jsem se usmát, protože to byla hezká představa.
Mít tam Kura v sesterských šatech a…
Sedl jsem si na židli k baru a jeden koktejl dal Kurovi a druhý sobě. Políbil jsem ho a na moment k sobě přitáhl, abych ho mohl pořádně obejmout.
„A čemu nemůžeš uvěřit? Taky tě moc miluji, jsi můj jedinečný manžel, kterého nikomu nedám,“ na důkaz svých slov jsem ho ještě víc k sobě natiskl.
Kuro
Musel jsem se zasmát, když Aki řekl, že budu jeho sestřička.
„Nadělal bych ti tam víc škody než užitku. Ale... no... když budeš chtít, můžu to na sebe někdy obléct.“
Myslím, že jsem se při té představě i trochu začervenal, což se mi nestává už tak často.
Naklonil jsem se k Akimu, abych mu byl blíže. Přiťukl jsem si s ním a začal upíjet ten dobrý koktejl, který namíchal i bez mé pomoci.
Nikdy se mi ani nesnilo, že bych jednou mohl být v trvalém svazku, a ještě navíc s doktorem. Tenkrát, když jsme ještě bydleli u Rose, a já tak vybuchnul, jsem měl strašný strach, že je mezi námi konec.
Ale nebyl...
A já jsem za to moc rád.
„Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tak šťastný...“
Odložil jsem sklenici na bar a otočil hlavu k Akimu. Chvilku jsem se mu díval do očí, než jsem mu na zátylku zahrábnul prsty do vlasů a přitáhl si ho pro polibek.
Postupně jsem se k němu otáčel, až jsem mu byl čelem.
„Půjdeme nahoru? Nebo... no... zůstaneme tady?“ odtrhl jsem se od polibku, a ještě mu olízl rty.
Aki
„Hmmmmm… Někdy by sis to vzít mohl, je to docela zajímavá představa,“ usmál jsem se.
Sice jsem na tohle fetiš neměl, ale co, jednou za čas to oživit…
Obě ruce jsem mu zahákl pod zadkem a postavil se, abych si ho mohl vytáhnout do klína.
„Jsem taky moc šťastný,“ začal jsem ho líbat a posadil si ho na bar, abych ho měl ve správné výšce.
Rukama jsem ihned zabrousil pod jeho tričko a hladil ho po jeho krásných zádech. Polibky jsem se sunul na krk a odhalil mu i klíční kost, do které jsem ho jemně kousl. Ruka šmátralka šla dolů na jeho poklopec, který jsem rozepnul.
„No… Mohli bychom nahoru, ale chtěl bych něco jiného, co ty na to Kuro? Opřít si tě o stěnu, a vzít tak, jak máme oba rádi? Hmmm?“ udělal jsem mu značku na krku a začal si pohrávat s jeho penisem, který byl uvězněn pod prádlem, a já mu tak rád pomohl na vzduch.
Kuro
Představa mě samého v sesterském mundůru mě docela pobavila. A… Vzrušila.
A tak, když si mě Aki posadil na bar, jen jsem tiše vydechl a ani nezaváhal, když mi řekl svou představu.
Opřít si mě o zeď… Vzít si mě tady, tak jako kdysi, když jsme tu byli poprvé sami…
Už ta představa mě sama o sobě dostala do té správné nálady. Snad víc než ta, být zdravotní sestřičkou.
Sehnul jsem se k Akimu, políbil ho, ale pak jsem ho do sebe odstrčil.
Seskočil jsem z baru dolů a hned jsem vystoupil z kalhot, které se mi svezly ke kotníkům, a boxerky je hned následovaly.
Přecházel jsem pomalu k hlavním dveřím baru, a pomalinku jsem vytahoval triko. Postupně se ukazovaly mé stehna, zadeček, s kterým jsem nezapomněl vrtět, abych Akiho navnadil ještě víc.
U dveří jsem byl už skoro bez trika…
Sáhl jsem po klice a ujistil se, že je zamčeno. A ve chvíli, kdy jsem si přetáhl triko přes hlavu jsem sáhnul na vypínač…
Bar potemněl. Šlo sem slabé světlo jen od baru, a to dodávalo tomu všemu tu správnou atmosféru. Opřel jsem se zády o studenou stěnu a vyzývavě se na Akiho podíval. Moje ruka zabrousila dolů, kde jsem si promnul penis, pohrál si s pytlíkem, a pak s tichým vzdechem jedním prstem jsem podráždil svou dírku.
„Chceš mě?“ zeptal jsem se Akiho.
Otočil jsem se, zapřel se hrudí o stěnu a vystrčil vyzývavě zadeček, kde jsem znovu zajel prstem mezi půlky tak, aby všechno dobře viděl…
Aki
On byl tak drzý, že mě v tuhle chvíli od sebe odstrčil. Docela mě to ještě víc nažhavilo, ale to, co udělal potom… Jen jsem ho pozoroval a div neskřípal zuby, jak jsem po něm chtěl skočit a dát mu co proto. Ale takhle hra se dala hrát zábavněji.
Šibalsky jsem se usmál, když jsem jednou rukou hrábl za bar a vzal flašku mého oblíbeného sladkého likéru, který má sladce červenou barvu a hodí se i na dezerty. Flaška již měla přidělané nalévátko, protože se používal i do koktejlů.
Sundal jsem si tričko a odhodil ho na bar. Kalhoty jsem si povolil, a jen je nechal spadnout na mé boky, aby se odhalily kyčle. Sice se mi penis už začal tísnit v trenkách, taky aby ne, když jsem viděl tuhle šou, ale nechtělo se mi zatím popustit uzdu své animálnosti, chtěl jsem Kura pořádně rozrajcovat.
Došel jsem až k němu, políbil ho na jeho krásně táhlou šíji a jemně mu udělal značku. Věděl jsem, že nemá rád, když to je vidět, ale tak to nikdo zjišťovat nebude, a taky…
Je můj, můžu mu dělat značky kde chci, třeba i na penisu.
Usmál jsem se nad tou představou, a likér mu pomalu jen po tenké lince na jeho páteři nechal stékat po zádech, až mu jako zloděj zajel mezi půlky. Díval jsem se na to a byl jsem, jak kdybych ztratil rozum. Odložil jsem láhev na zem a polibky slíbával likér od krku, až po prohlubeň nad jeho zadečkem. Byl jsem důkladný a nedal si pokoj, dokud se neocitl u jeho otvoru, kam jsem hned svým nenechavým jazykem zajel. Dráždil jsem ho, a přitom jednu z rukou jsem zajel dopředu a začal dráždit i jeho pěkně pevný penis.
To už jsem ale nezvládal své vlastní myšlenky a sundal si tak rychle kalhoty i s trenkami, že i superman by mi záviděl. Zapřel jsem se o jeho ruce na té stěně a prudce do Kura najel. Bylo to tak skvělé, že se mi okamžitě zatmělo před očima a měl jsem co dělat, abych nešel k zemi.
„Jsi tak nádherný,“ zašeptal jsem mu do ucha, když jsem do něj začal přirážet ve svém vlastním tempu.
Kuro
S napětím jsem čekal, jak zareaguje Aki. Díval jsem se na něj, jak se ke mně blíží a zbavuje se svého oblečení.
Stěna mě chladila do rozpálené kůže, hořel jsem touhou, a přitom jsem se třásl nedočkavostí.
Zatajil jsem dech, když jsem sám sobě o něco víc zajel prstem do zadečku, a ten se hned sevřel v očekávání něčeho lepšího.
„Aki!“ vykřikl jsem, když jsem ucítil ten studený pramínek, který mi stékal po páteři až dolů.
Po celém těle se mi postavily chloupky, a já se prohnul jako luk, když se to vlhko dostalo mezi mé půlky.
A co teprve Akiho polibky a jazyk.
Zatínal jsem prsty do stěny a doufal, že v ní neudělám díry. Prohýbal jsem se, ještě víc jsem vystrkoval na Akiho svůj zadeček, a celý se třásl, jak moc jsem chtěl, aby si mě už vzal.
To dráždění bylo skoro nesnesitelné, že jsem už neměl daleko k tomu, abych se udělal jen z toho.
A v momentě, kdy do mě najel, znovu jsem vykřikl, jak mé tělo zachvátila ta neskutečná slast.
Odstrčil jsem Akiho ruku, aby si mě mohl lépe chytit a tvrději přirážet. Sám jsem se postaral o můj penis, kterému opravdu stačilo už málo, a já do ruky zachytával svou dnešní nadílku.
Rychle a nahlas jsem oddechoval střídavě s hlasitými steny, jako moc dobře mi bylo.
Dal jsem volnou ruku za sebe, natáhl se k Akiho zadečku, a víc si ho na sebe přitáhl, abych ho cítil v sobě co nejhlouběji, a mohl si ještě co nejvíc prožít ten úžasně slastný pocit, který procházel mým tělem a donutil mě přestat vnímat všechno ostatní…
Aki
Byl jsem jak smyslů zbavený, jak moc jsem si Kura bral a dával mu pořádně do těla. Tohle mě rozdráždilo na maximum, a když jsem k tomu uviděl Kura, jak moc to prožívá, už jen párkrát jsem se proti němu pohnul, a vzápětí plnil ten jeho krásný zadeček.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem mu do ucha, než jsem ho do něj mírně kousl.
Stejně jsem ještě pár pohybů udělal, jen abych si to ještě chvíli užíval, a on se mnou. Líbal jsem se s ním a hladil ho, jen aby naše těla nezchladly, a já mohl třeba ještě dnes pokračovat.
„No…“ pomalu jsem z něj vyjel a natáhl si kalhoty, abych se na schodech nezabil.
Vzal jsem si Kura do náruče a odnášel si ho do koupelny, abych se s ním vykoupal. Postavil jsem ho do sprchy a zatím nám šel pustit vodu, aby vana byla plná, než se opláchneme. Nezapomněl jsem na pěnu a sůl, kterou jsme oba potřebovali opravdu hodně.
„Budeme jen relaxovat, ano?“ vrátil jsem se za ním do sprchy a políbil ho, když jsem ho znovu natlačil na zeď a trochu mu zajel mezi půlky, aby moje nadílka opustila jeho tělo.
Kuro
Mám rád tyhle rychlovky. Je to vždycky tak intenzivní. A hlavně… Nemám čas se přitom stydět.
Naučil jsem se už mnohé za dobu, co jsem s Akim. A když najdu odvahu a já sám Akiho vyprovokuji, připadám si vždycky tak zvláštně, a ještě víc mě to vzrušuje…
A tak, když mě vzal do náruče a odnášel nahoru po schodech, ještě jsem se k němu přitiskl a vynutil si polibek i s rizikem, že zakopne a skončíme na zemi.
Rychle jsem se umyl, když napouštěl vanu, ale přesto si Aki neodpustil malou pomoc.
Když se jeho prsty dotkly mé prostaty, zaúpěl jsem a prohnul se proti němu, když mým tělem opět projel ten příjemný pocit s tímhle dotekem spojený.
Tohle bych si nechal líbit napořád…
Zvedl jsem ruku a zahákl ji Akimu za krk, abych si ho přitáhl pro polibek.
„Půjdeme do vany, ano?“ zašeptal jsem do jeho rtů.
Ještě jsem stáhl ruku dolů a chytil jeho prsty, které stále měl zasunuté v mém zadečku. Přidal jsem k nim i svůj a doslova jsem se prohnul jako luk, když jsem s nimi a společně s Akiho několikrát protáhnul moji dírku.
„Zají…zajímalo by mě… co jsi dal do… toho… koktejlu…“ zavzdychal jsem a musel se rukou opřít o kachličky, abych nešel k zemi.
Aki
„Kuro…“ zamručel jsem poté, co přede mnou ukázal.
Jak na povel mi ten můj kámoš dole zase zasalutoval, a já myslel, že naprosto přijdu o rozum. Prudce jsem vytáhl svůj prst za Kurova zadečku a donutil i jeho, aby udělal to stejné. Potřeboval jsem volné pole působnosti.
„Hmmm… Jsi tak krásně vlhký,“ zašeptal jsem mu u ucha, když jsem ho pevně chytil jednou rukou pod břichem a druhou za zadek.
Přirazil jsem ho na stěnu a najel do jeho tepla tak rychle, že jsem snad nestíhal ani sám sebe. Nebral jsem na nic ohledy, tohle jsem chtěl, hned teď.
„Provokovals,“ zamručel jsem do jeho kůže na krku, než jsem ho začal přejíždět jazykem, a přitom mu dávat druhou dávku potěšení, o kterou jeho tělo tolik prosilo.
Nemusel mluvit… My už dávno věděli, co má jeden nebo druhý rád, a taky… Nějakou dobu jsem ho zanedbával, to se muselo napravit.
Přidržoval jsem si ho, a přitom do něj najížděl tak, jak kdybychom to dneska ani nedělali. Miluji jeho tělo… kůži… hlas… sténání… jeho celého.
„Miluji tě,“ přitáhl jsem si ho blíž pro polibek, a přitom nepřestal ani na minutu s jeho drážděním.
Kuro
No, neodpověděl mi. Takže, vůbec nevím, čím to je, že jsem tak nadržený.
Ale nevadí… Opravdu si to dneska chci užít víc než kdy jindy.
Věděl jsem, že málo času, který jsme měli díky tomu, že pracoval v nemocnici a já tady, už je minulost.
Teď, když otevře ordinaci, bude to jiné…
Ale i tak jsem si chtěl nejspíš nahradit tu absenci sexu, kterou jsme museli tolikrát podstoupit.
Vystavoval jsem se mu jako lehká děva, a stejně tak i vzdychal a sténal do zvuků kapek, které na nás dopadaly ze sprchy.
Narážel jsem se proti jeho pohybům, abych ho v sobě cítil ještě víc a tvrději. A i když jsem se před chvílí udělal, i tady to bylo tak intenzivní, že jsem po chvíli svezl ruku po kachličkách dolů, abych s ní zamířil k mému penisu a dovedl se k vyvrcholení, které už doslova klepalo na dveře…
Celý jsem se narovnal, když to na mě přišlo. Chytl jsem se Akiho volnou ruko za krk, abych se udržel na nohách, a jediný pohyb, který jsem vykazoval, byl mé druhé ruky, která pevným sevřením třela mou chloubu.
Mé sperma dopadalo na kachličky, kde ho hned smývala voda, a já s hlavou zakloněnou dozadu a opřenou o Akiho rameno jen tiše sténal, jak blažený pocit to byl.
Aki
Ještě několikrát jsem se v něm pohyboval a užíval si vše, co mi dával. Jak pěkně sténal, a vše se rozléhalo koupelnou tak, že jsem byl nejspokojenější chlap na světě. Pomalu jsem Kurovo tělo opustil, a hned si ho do náruče, abych si ho přenesl do vany. Ještě jsem chvíli stál a jen ho sprchou omyl a potom už pokládal do příjemně teplé lázně, kde nechyběla ani pěna.
Uložil jsem se tam i s Kurem, a jen tak seděl s člověkem, kterého miluji, a užíval si chvíle, které spolu máme.
„Moc se těším na to, až budeme tři. Bude to těžké, a určitě budeme muset předělat dětský pokoj, a i jiné věci, ale… Myslím si, že konečně budeme taková rodina, jakou si zasloužíš,“ za bradu jsem si ho otočil k sobě a políbil.
Kuro
Bylo mi tak báječně. Už tak dlouho jsme s Akim neměli tolik času jen pro sebe. Když už jsme byli spolu, byli jsme tak unavení, že jsme usnuli tak rychle, že jsme se sotva stihli políbit.
„Pořád si to neumím představit. Strašně moc se na to těším, a už vidím, jak budeme všechno předělávat, ale něco jiného je, vidět tady běhat malou holčičku. Myslíš, že můžu říct naši dceru? Není to moc brzy? Nechci to zakřiknout, moc by mě mrzelo, kdyby to nevyšlo. Rád bych s tebou vychoval dítě, protože budeš skvělý táta,“ přitiskl jsem se víc na Akiho a zavřel oči.
Bylo mi opravdu skvěle. Tak moc dobře, že v té teplé vodě a v Akiho objetí jsem pomalu začínal usínat.
„Měli bychom jít do postele,“ ozval jsem se z posledních sil, když jsem cítil, jak pomalu kloužu pod vodu.
Ale neměl jsem vůbec sílu se zvednout a vylézt z vany. Byla jsem úplně hotový, a taky…
Bylo mi tak moc dobře…