Aki
Nakonec jsme se všichni nacpali do jedné postele a Hira měli mezi sebou, jak kdybychom ho chtěli chránit před nočníma můrama. Snažil se skrýt to, jak neustále myslí na Montyho, ale slzy mu stále stékaly po tváři. Nějak se ztratil ten jeho pověstný chlad a rozvaha, kterou mi neustále kdysi dokazoval. Musel jsem uznat, že se změnil, dospěl v muže, který byl tolik podobný Rose, že to až bilo do očí.
Pustil jsem film, a prostě jsme jen leželi a dívali se. Nikdo neměl chuť mluvit, ono ani moc nebylo o čem, s Kurem jsme ho chápali, což bylo nejdůležitější.
Večer utekl, ani jsem netušil jak, a bylo tu další ráno. Hirovi omylem spadl telefon do jezírka a div za ním neskočil, jak ho to dostalo. Vylovil sem ho, ale nerozjel se, prostě se zničil. Chtěl jsem ho vysušit, třeba by se rozchodil, ale Hiro mě zastavil. Nějak neměl chuť vědět, jestli mu někdo psal, nebo ne. I přesto jsem vytáhl simku a aspoň tu nechal uschnout.
„Dáme si sushi,” usmál jsem se, když jsem viděl, jak se na mě s Kurem oba nadšeně podívali.
Taky aby ne, měli to oba moc rádi. Nachystal jsem toho dost, protože jsem každou chvíli někoho čekal, a ten někdo se blížil dost velkou rychlostí, už jen podle toho, jak venku zaskřípaly brzdy, když zastavil skoro u vchodu.
„Taaakkk… Pánové, bude mejdlo?” ozvalo se od dveří, když se tam jako velká voda objevil Miura.
Seiji ho jen taktně odsunul, aby mohl taky projít a hned mířil k Hirovi.
Nemohl jsem jim nenapsat, byl to i jejich bratr, a v tuhle chvíli nás všechny potřeboval. Dlužili jsme mu, a za to, že jsme mu lhali, si zasloužil mnohem víc. Najednou tu bylo tak plno, že jsem byl rád, že je kuchyň opravdu veliká. Miura a jeho nenechavé ruce už kontrolovaly Kura a pořád mu něco šuškal, až jsem měl chuť mu jednu vrazit.
Kuro
Nakonec jsem při sledování televize usnul, ani jsem nevěděl jak.
Byl jsem unavený, a dokonce jsem si zapomněl vzít i léky. A tak jsem byl ráno celý rozlámaný, a hleděl nechápavým pohledem na Akiho, který mě vzbudil, aby mi léky dal.
Úplně jsem se probral snad až po snídani.
Seděl jsem v tom svém kolečkovém křesle, sledoval, jak se Hiro a Aki snaží zachránit mobil, a snad poprvé za dobu, kdy přišel, jsem se konečně zasmál.
Nedokážu se usmívat, když někdo, kdo je mi blízký, trpí. Prostě to nedokážu. Jsem opravdu ta houba, co do sebe nasaje všechno. Přesně tak, jak říkala kdysi Rose.
Kdyby tak tu byla. Věděla by, co s Hirem dělat. Ale já to nevím. Mě zbývá jen být nablízku a utěšovat ho, když pláče z nešťastné lásky.
Ale věděl jsem, že je silný. Že se z toho dostane.
A taky…
Můžu víc svého muže milovat? Byl to jeho nápad sem zavolat Miuru a Seijiho. A byl to dobrý nápad.
Hiro sice hned neskákal radostí, ale rozhodně už to bylo krapet lepší. A i když se mu v první chvíli v Seijiho objetí znovu spustily slzy, nebylo to už takové, jak když sem přišel.
Já měl vzápětí co dělat, abych ustál Miurovu lékařskou prohlídku.
Není můj doktor, ale chirurg je skvělý. Ale stejně jsem měl pocit, jako by si mě prostě chtěl osahat a jen se vymlouval na to, že musí mít jistotu, že jsem v pořádku.
„Počítám tak dva týdny, že ještě budeš nosit ortézu, ale pak bys měl ještě chodit o berlích a dávat si na nohu pozor. A hlavně nic nezvedat, netahat se s ničím, dávat pozor a spát v pozoru, jinak tě ty žebra budou bolet ještě hodně dlouho,“ nakonec ukončil kontrolu mé osoby, a pak už spokojeně popadl křeslo a dotlačil mě ke stolu, který se začal plnit všelijakými dobrotami.
A že si Aki dal záležet.
Miluji sushi, stejně jako Hiro. A Aki to ví. Udělal tolik druhů, že jsem ani nevěděl, z kterého mám dřív ochutnat.
Aki
„Myslím si, že tohle bych mu řekl i já. Doufám, že si uvědomuješ, že jsem doktor,“ prskl jsem po Miurovi, když byl zase až moc důležitý.
„Pediatr, ne chirurg,“ vrátil mi a rukou ukázal rozdíl výšek, o který se stará on a já.
Už jsem udělal krok k němu, když se vedle mě Hiro rozesmál a za ruku mě stáhl k sobě, abych si sedl ke stolu.
Kretén, beztak šmatal na Kura, aby si na něj mohl bezelstně šáhnout. Jednou mu ty ruce urvu. Sice vím, jak moc je Seijimu věrnej, ale taky si moc dobře pamatuji, jak nám Seiji vyprávěl, že se seznámili. Byl to hroznej děvkař, a snad každej do něj mohl, až potom se změnil. To Seiji z něj udělal chlapa, jakým je nyní. I přesto, nemám rád, když na Kura sahá. No dobře, pořád na svého muže žárlím, neumím to ovládat, nikdy jsem to neuměl.
„Pořád stejní. Děkuji,“ stiskl mi Hiro ruku a já jí stiskl Kurovi, jako znamení, že jsem tu pro oba.
Vždy bude tohle moje rodina, ta nejbližší, co mám. Naše dcera bude mít ty nejlepší lidi za strejdy, které může mít.
„Hiro… chtěl bych ti představit naši dceru. Až se vrátí, musíš jí poznat, už se na tebe těší. Jsi poslední, koho nezná a jsi náš bratr, nechci, aby o tobě nevěděla,“ podíval jsem se na něj a přisunul mu talíř se sushi s lososem, co měl nejraději.
„Omlouvám se, že jsem teď nějak nevnímal svět kolem sebe. Monty…“ zasekl se a sklonil hlavu, aby nebylo vidět, že se mu slzy zase valí z očí.
Seiji ho k sobě přitáhl a políbil na tvář, aby se uklidnil. Snad jako jediný moc dobře věděl, co je to rozchod a jak to bolí. Nakonec jsme se nějak najedli, ale Hiro byl stále špatný a nejspíš se z toho jen tak nedostane.
Kuro
Ten den nakonec utekl tak rychle, až jsem se tomu divil. Jediné, co mi neuniklo, bylo, že jsem vlastně k ničemu. Nemohl jsem s ničím pomoct, od všeho mě odstrkovali.
Těšil jsem se až tu budeme, ale nakonec to bylo celé takové divné.
Bylo mi líto Hiromiho. Byl pořád skleslý, a já věděl, že za jeden dva dny to prostě nepřejde.
A mohl jsem se s ním akorát bavit, nebo u něj sedět, stejně jako kluci. Snažili jsme se ho vtáhnout do hovoru, nějak ho zabavit, ale šlo to hrozně těžko, i když jsme na to byli čtyři.
A možná to, že já s Akim jsme pár, Miura a Seiji taky, Hiromimu na náladě moc nepřidávalo.
Nakonec se rozhodl odjet.
Jeho otec byl neodbytný. Jakmile si Hiromi na chvilku strčil simku do náhradního telefonu, už měl několik nepřijatých hovorů a několik zpráv. A než ji stihl zase vytáhnout, tak mu jeho táta stihl i zavolat.
A tak se nakonec rozhodl druhý den ráno odjet, aby neriskoval to, že sem přijede, a nechtěl, abychom se dostali s ním do konfrontace.
Nebylo zbytí a bylo zbytečné ho přemlouvat. Taky jsem se nechtěl Bossovi yakuzy postavit čelem. Vlastně, ani bych to neuměl, zvlášť po tom, co můj otec nadělal problémy právě s yakuzou.
Večer jsme ještě nadělali bohatou večeři a s ní jsme se šli posadit ven na zahradu.
Vzpomínali jsme na lumpárny, které jsme tu prožili a snažili se vyhýbat tématu láska.
Aki
Nějak moc rychle to uteklo a Hiro se rozhodl odjet. Nelíbilo se mi to. Ta představa toho, jak se bude trápit sám a určitě o tom ani nebude mluvit, to mě štvalo nejvíc. Jenže… Věděl jsem moc dobře, že s jeho otcem nemá cenu se hádat, jak nám ho Hiro popisoval, tak moc milý člověk to nebude, a s kulkou v hlavě se žít nedá.
„Dávejte na něj pozor, ano?” řekl jsem přísně jednomu muži, co vystoupil z auta a šinul se k motorce, aby jí odvezl.
Nejspíš Boss nechtěl, aby Hiro řídil, tak ho posadili do auta a ve spěchu odjeli. Snad se báli toho, že by si to rozmyslel a zůstal s námi.
„Snad bude všechno v pořádku,” povzdechl jsem si, když jsem mířil za kluky do kuchyně.
„Kdybych měl na Montyho číslo, ale nevzal jsem si ho. Stejně mi to nějak nesedí, chtěl bych o tom vědět víc,” napil jsem se vody, co jsem si nalil a začal klukům pomáhat v chystání večeře.
Dokonce jsme si zapálili venku krb, a i nějaké maso hodili na rožeň. Byl teplý večer a tady se to zdálo jak v pohádce. Možná jsem si život tady, až budeme oba staří, uměl představit. Po jídle jsme jen popíjeli a kecali tak, jak jsme byli zvyklí, když tu byla ještě Rose. Byla vždy jak agent FBI, protože nás zpovídala a pořád o nás něco potřebovala vědět, prostě super máma.
„No… Myslím, že je čas, zase zkusit postel a to, jak ses mi zotavil, co ty na to?” nahnul jsem se ke Kurovi, když jsem už cítil, jak mi sake leze do hlavy a mám na něj chuť.
„Odnesu tě v náruči a nahoře tě…” to jsem nedopověděl, protože do mě Miura žďuchnul a naznačil, že moc potichu nemluvím.
„Tam tě pomiluji,” řekl jsem tak nahlas, že musel ode mě odskočit, protože jsem mu to zařval do ucha.
Srát mě nebude, jsem tu taky doma a Kuro je můj muž, si můžu říkat co chci.
Kuro
Jen jsem se díval na to, jak odváží Hira pryč, a měl jsem v tu chvíli pocit, jako by byl vězeň vlastního osudu. Pod dohledem byl víc, než když žila ještě Rose a on neměl ani ponětí o tom, že je součástí Yakuza rodiny.
Bylo mi za něho smutno, ale nedalo se nic dělat.
Když jsme osaměli, roztopil se ještě krb a pak se zřejmě všichni rozhodli, že tu Hirovu nešťastnou lásku zapijí místo něho.
Teda… Kromě mě. Jen jsem se chytl skleničky, hned mi ji vzali, že prý nemůžu, když užívám léky.
A tak jsem sušil jen s džusem.
Ale i tak jsem se po chvíli bavil s ostatními a nálada se o dost zlepšila. Ne snad proto, že Hiro odjel, ale proto, že jsme chtěli. Pořád jsme na něho mysleli, a tak jsme mu tím v duchu vysílali pozitivní myšlenky a smáli se tomu, když jsme zavzpomínali na to, jaký byl ve škole poděs.
Aki si po nějaké chvíli už taky dost přihnul, a tak se jeho nálada změnila z dobré na ještě lepší, a po dalších pár minutách už dával najevo, kam dnešní večer povede.
„No, nevím, jestli jsem se stihl vyléčit za dva dny,“ smál jsem se, když Miura odskočil a třel si ucho, až ho měl celé rudé.
Prskal přitom jak naštvaný křeček, až ho nakonec Seiji umlčel polibkem a něčím, zřejmě nějakou prasárnou, co mu pak zašeptal do ucha. A v tu chvíli byl Miura jako beránek a jen se přihlouple culil a začal nás vyhánět do domu.
„Tak jedeme? Potřeboval bych se nejdříve osprchovat,“ přičichl jsem si k sobě.
Jo, byl jsem načichlý ohněm, a taky jsem se trochu zpotil, i když jsem většinou jen seděl v kolečkovém křesle.
Aki
„Sprcha,“ poválel jsem to slovo na jazyku a potom se postavil.
Ihned jsem si Kura vzal do náruče, a to protivné křeslo nechal hezky u ohně s tím, že jsem Seijimu naznačil, aby ho dotáhl do domu. Ten se jen pousmál, protože my dva jsme si už ani nic nemuseli říkat a věděli jsme, o co nám jde. Seiji byl jak moje dvojče, byl mi hrozně podobný, jen jeho chladnost v určitých situacích, tam mi vlastní nebyla. A taky… Já bych s tím zmetkem být nemohl. Když vím, co mu dělal, než spolu začali chodit… To bych ho zabil.
„Jdeme do sprchy,“ usmál jsem se na Kura a přitáhl si ho pro polibek.
Mohl jsem být navátý, jak jsem chtěl, ale balanc jsem nikdy neztratil, to až potom ráno, ta kocovina byla vždy šílená, ale co… Jednou za čas si můžu dopřát.
Vyšel jsem schody a zamířil do sprchy. Na moment jsem Kura postavil na nohy, abych z něj sundal oblečení a někam ho prostě házel, bylo mi jedno kam. Celého nahého jsem ho posadil na židličku a sám jsem ze sebe strhal ty hadry, co mi v tuhle chvíli dost překážely. Opatrně jsem Kura omýval a dopřával mu tu pozornost, kterou jsem mu potřeboval dát. Nějak jsem ze sebe potřeboval dostat to, že jsem skrz Hira frustrovaný. Bůh ví, jak se o něj Boss stará.
„Kuro,“ zarazil jsem se na chvíli, když jsem omýval jeho penis a dostal jsem na něj hroznou chuť.
Klekl jsem si a sehnul k jeho údu, abych ho nasál do úst. Mám to rád, chutná vždy tak skvěle, mohl bych ho sát hodiny a hodiny, ale to by nevydržel, nebo jo?
Kuro
Myslel jsem, že mě Aki odveze na vozíku, ale on mě vzal do náruče a rovnou si mě odnesl, jako dravec svoji kořist. V koupelně mě začal svlékat tak rychle, že málem zapomněl na ortézu. S úsměvem jsem se díval, jak se do toho vrhnul, a když mě usadil na stoličku, tak jsem ho pozoroval, jak se přede mnou svléká.
Opravdu byl na něho krásný pohled. Měl jsem rád, když přede mnou odhaloval postupně své hezké svalnaté tělo, a pokaždé jsem měl chuť si ho celého osahat.
Ale tentokrát jsem k tomu nedostal moc příležitosti.
Netrvalo dlouho a mytí se trochu zvrhlo. Za chvíli jsem měl Akiho hlavu v mém klíně. A neprotestoval jsem. Víc jsem roztáhl nohy od sebe, prsty jsem mu zahrábnul do vlasů a ve chvíli, kdy to bylo nejintenzivnější, jsem je sevřel a doprovodil to s hlasitým zavzdycháním.
Opravdu to šlo velmi rychle. A nedivil jsem se, když to Aki dělal tak dobře.
Zabolelo mě koleno, když jsem se napjal v očekávání příchozího orgasmu, a já musel nohu uvolnit. Ale o to víc mě to pak málem smetlo, když tak chvíle přišla.
Bylo mě slyšet po celé koupelně, dostával jsem křeč do rukou, jak jsem se držel, abych mu ty vlasy nevyrval. Nakonec v tom nejsilnějším okamžiku jsem i srazil stehna k sobě a uvěznil mezi nimi Akiho tělo, když se jeho ústa začaly plnit mým spermatem.
Aki
Jednou rukou jsem Kura zarazil do židle, až jsem si nějak neuvědomil, jak moc silný jsem a slyšel jsem jeho slabé zakňourání. Rozevřel jsem mu nohy, kterýma mi div nerozdrtil hlavu a potom před ním mlsně olízl své rty, na kterých ještě ulpěla ta jeho nehorázně dobrá chuť.
„Odpusť, ale já to už nezvládám,“ řekl jsem předtím, než jsem se zvedl a podebral ho, abych si ho odnesl do postele.
Bylo mi už nějak všechno jedno, nejspíš i to, že je Kuro nemocný. Ovládalo mě naprosto něco jiného, co se tak moc hlásilo o pozornost, že jsem ztratil všechny zábrany. Položil jsem Kura na postel a položil dva polštáře na sebe. Kura jsem přes ně přehl tak, aby byl na břiše a nějak jsem neohrozil jeho bolavou nohu, přitom, abych se krásně dostal do jeho dírky a neublížil mu.
Vytáhl jsem ze šuplíku gel a prvně zkušeně zkusil, zda mě vůbec příjme, současně s tím, jsem mu do jeho nitra zavedl první velkou dávku gelu. Potřeboval jsem, aby to pěkně klouzalo. Vybral jsem ten nejlepší, byl to afrodiziakální, ale pro oba, takže jsem se nebál hned do Kura najet. Tak hezky to schladí stěny, aby průnik byl co nejsnadnější, a přitom tomu druhému dal pocit, že se za chvíli zblázní. To bylo poprvé, co jsme ho zkoušeli, tak jsem na něj byl zvědavý. Mírně jsem mu od sebe prsty roztáhl půlky a začal do něj najíždět tak, jak mi velela moje zvířecí stránka.
Kuro
Bylo mi dobře. Opravdu moc dobře, ale taky jsem věděl, že pro Akiho je to málo. Ještě on neměl svoji chvíli, a podle toho, co jsem viděl a cítil, potřeboval to a že hodně.
Byl jsem rád, že jsem to já, kdo ho dokáže takhle vzrušit, i když nevím čím.
Ale miluji ho a jsem rád, že mám právě jeho, silného muže.
A svou sílu ukázal i vzápětí, když mě bez problémů přenesl do postele a já byl za chvíli ležmo na polštářích a vystrkoval na něj svůj zadek.
A i když jsem si myslel, že to nebude tak rychlé, jakmile zaútočil na mou dírku, jakmile mi ji navlhčil gelem a pak na ni rovnou zaútočil, byl jsem z toho úplně mimo.
Brzy mi to přivádělo stavy, že jsem i zapomněl, že mě tlačí bolavá žebra. Jen jsem se mírně zapřel o lokty a trochu se nadzvedl, abych mohl lépe dýchat a ustál celý ten Akiho útok.
Vystrkoval jsem proti jeho nájezdů zadeček ještě víc. Doslova mě rozpaloval každý příraz a můj penis, který už byl dávno znovu v pohotovosti, se třel o polštáře a já cítil, že nemám daleko k tomu, abych se znovu udělal.
Aki byl dneska jak vyměněný. Byl tvrdý, chvílemi až moc, ale já myslel jen na to jedno. Vlastně na dvě věci.
Na to, jak moc ho miluji, a na to, jak moc dobře mi v tuhle chvíli dělá to, co dělá…
A potvrdil jsem to vzápětí, kdy jsem se s přerušovaným zasténáním, jak jsem se nemohl pořádně nadechnout, prohnul, narazil se proti němu a vzápětí se roztřásl, když první várky mého sperma začaly špinit postel pode mnou.
Zabořil jsem hlavu do polštáře a jen silou vůle, při tom všem, se snažil udržet na loktech, abych nedolehl plnou váhou svého těla na postel…
Aki
„Kuro, je tak těžký… Ovládat se…“ vrčel jsem do jeho kůže, když jsem se sehnul k jeho krku a jemně mu ho okusoval.
Kdybych jen mohl, byl bych tvrdší… Dravější… Ale to bych ho asi zabil, a to rozhodně nechci. Miluji toho muže, který v tuhle chvíli vydává ty nejkrásnější zvuky, které znám. Šílím z něho a nikdy toho nebudu mít dost, nevím proč, ale asi mi prostě ukradl srdce.
„Kuro,“ zařval jsem, když jsem z něj vyjel a celou svou nadílku hezky nastříkal na jeho zadeček.
Nechtěl jsem dovnitř, už takhle bylo pro Kuro tohle všechno náročné, ještě ho znovu brát do sprchy, to by se mu mohlo přitížit. Musel jsem se v jeden okamžik rukama zapřít vedle jeho hlavy, protože se mi zamotala tou rozkoší hlava a nechtěla se zastavit.
„Strašně moc tě miluji,“ zašeptal jsem mu do ucha, když jsem ho na něj líbal.
Vědom si toho, že ho dál v téhle poloze nemohu nechat, jsem mu setřel sperma ze zadku a opatrně jej převrátil na postel, aby si mohl odpočinout. Otřel jsem i postel a vše vyhodil do koše, který jsme v pokoji měli. Dál jsem si jen k němu přilehl a opatrně jej vtáhl k sobě do náruče, jak moc jsem ho chtěl mít u sebe.
„Co říkáš novému gelu? Je to super afrodiziakální,“ usmál jsem se a políbil ho do vlasů.
Kuro
Slyšel jsem Akiho, ale nedokázal jsem mu odpovědět. Stále jsem měl co dělat sám se sebou. Pořád jsem cítil ty dozvuky orgasmu, které sice odeznívaly rychle, ale zato intenzivnější než normálně. Svíral jsem Akiho v sobě, dokud nevyjel, což jsem doprovodil s mírným zavrčením, protože jsem ho nechtěl ze sebe pustit.
Bylo mi teď jedno, jak ležím, nebo co mě bolí. Bylo mi teď dobře. Jen jsem pootočil hlavu, abych viděl Akiho spokojený výraz, když se i on udělal, protože tenhle pohled je pro mne vždycky ten nejhezčí…
„Jo, bylo to… jiné…“ vydechl jsem později, když už jsme jen leželi, a já se snažil najít nějakou rozumnou polohu, protože se mi mírná bolest žeber po té námaze začínala vracet.
Vážně to bylo jiné, a nové, a vzrušující. A já už teď věděl, že tento gel si rozhodně vyžádám a nejvíc užiju ve chvíli, kdy budu naprosto zdravý.
„Já… jsem unavený…“ zívl jsem si.
Sesunul jsem se z Akiho na matraci, podložil jsem si nohu polštářem pod kolenem, lehl si na záda, a pak se k Akimu natiskl bokem, abych se o něj hřál.
Chtělo se mi už spát, byl jsem unavený, ale bylo mi dobře. Jen jsem si na okamžik vzpomněl na Hira, jestli bude v pořádku, ale pak už se mi začaly zavírat oči.
„Miluji tě,“ zamumlal jsem, a v momentě kdy jsem se k Akimu ještě víc natiskl, okamžitě na to jsem odpadnul.
Aki
I když jsem věděl, že je Hiro v dobrých rukou jeho otce, který určitě vynaložil všechno úsilí proto, aby se netrápil, přesto jsem se o něj bál. Sám jsem netušil, jak se s tímhle poprat, protože kdyby se ke mně Kuro nevrátil, bůh ví, jak bych dopadl. Hiro… Láska je vážně hrozná mrcha.
Víkend utekl tak rychle a my se museli vrátit domů. Kuro ještě týden zůstal doma, ale potom už pracoval, nedalo se ho udržet doma, byl tak nabitý energií. Malá musela ještě zůstat ve státech, táta ji prostě nemohl vzít zpátky, protože jí chtěli na rehabilitace v té nemocnici, kde ji operovali. Ta byla nejlepší na tento typ problému, otec jí platil a byl po celou dobu s malou, nemohli jsme protestovat a ani nechtěli. Moc nám ten měsíc chyběla, bylo to, jak být bez duše, tolik jsme si ji zamilovali, ale zase… Znamenalo to pro nás tři nový začátek. Malá mohla vést celkem normální život, to jsme si všichni přáli nejvíc.
„Co? Hiro… Počkej! Cože? Přijedeš i s ním?“ zaraženě jsem se díval na Kura, který právě dorazil z práce domů.
Hiro mluvil tak rychle, že jsem se snažil pochytit aspoň jednu souvislou větu. Když se vymluvil, usmíval jsem se jak debil, protože tohle byla úžasná zpráva. Malá tu sice ještě nebyla, ale tahle novinka… Noooo… Zavěsil jsem telefon a políbil Kura, který na mě zvědavě koukal.
„Hiro se s Montym usmířil, jsou zase spolu. Přijedou a přespí tu. Prý zavzpomínat a vysvětlit co se stalo,“ usmál jsem se a odhrnul Kurovi vlasy z čela.
Kuro
I když jsme ještě další den zůstali na farmě, stejně jsme na Hira mysleli.
A nebylo divu, když to byl opravdu náš brácha.
Seiji a Miura odjeli brzy ráno, protože je čekala služba v nemocnici, a my s Akim odjeli až na večer, abychom si tohle klidné prostředí užili co nejvíc.
Co se týká mě, i přesto, že jsem byl několikrát upozorněn, abych šetřil nohu, přesto jsem se brzy ukázal dole v baru. Neobsluhoval jsem a ani nevařil. Byl jsem jen za barem, a i tak se to neobešlo bez poznámek, že se mám léčit a nešaškovat v práci.
Nakonec jsem ještě vyfasoval po prohlídce nějaké rehabilitace, a tak jsem dojížděl do nemocnice co druhý den. Ale jakmile jsem se vrátil, už jsem zase byl za barem.
Na Takaru, i když nám po ní už bylo smutno, jsme si ještě museli počkat. Ale dobrá zpráva, která nás opravdu potěšila, byla, že operace dopadla dobře, a jakmile ukončí rehabilitaci ona, tak se vrátí.
Vážně jsme se už nemohli dočkat. Její pokojíček jsme za pomocí kluků ještě o něco zvelebili, dokoupili jsme nějaké oblečení, a já po nocích, když jsem nemohl spát, dával dohromady kuchařku pro ni.
Jeden večer, kdy jsem měl volněji, a o zavření baru se postaral Reiji, jsme seděli v obýváku, popíjeli kávu, a do toho zazvonil telefon.
Trpělivě sem čekal, až Aki ukončí hovor, ale když jsem zaslechl Hirovo jméno, zvědavě jsem se na něho zadíval.
A když mi pak řekl, co se dozvěděl, začal jsem se usmívat, jak měsíček, a tělem mi projel takový ten příjemný pocit. Oddychl jsem si, když jsem se dozvěděl, že je Hiro v pořádku, a navíc… Je s Montym, kvůli kterému tolik plakal.
A hned jsem už vymýšlel, co všechno nachystáme, až přijedou.
„A kdy přijedou? Musím nachystat pro ně pokoj. Ať si nemyslí, že tu budou jen na hodinu a pak zdrhnou. A něco uvařit, Hiro má rád…“
A už jsem začal vymýšlet a nebyl jsem k zastavení.
Aki
„Zlato… No tak,” objal jsem toho nadšence a hned mu jednu pusu vlepil do vlasů.
„Přijedou zítra, je víkend, takže to bude v pořádku, asi navečer, protože musí prvně za bossem. Je to jeho táta, tak asi potřebují pokecat. Hlavně v klidu, budou tu spát, takže času na ně budeme mít dost. Hiro vypadal nadšeně, jak kdyby čekal, jestli mu ho schválíme,” zasmál jsem se, protože tohle byl zamilovaný Hiro, zcela jiný, než jsme ho znali.
„Ráno musím do ordinace a dorazím na oběd, tak bychom se potom mohli domluvit co uděláme. Rád nachystán sushi a moji polévku s mořskými potvorami.“
Jo, to mi šlo, rád jsem vařil tyhle extra speciality, dělal jsem to jen pro ty, co jsem měl rád.
Už jsem se těšil, až něco takového udělám i pro naši malou. Ryby a mořské plody měla ráda, k dietě se to hodilo, takže nebylo o čem pochybovat.
„Až tu kuchařku uděláš, mohli bychom něco s malou uvařit, co ty na to?”
Už jsem se na ni moc těšil, bylo to tak dlouho, co jsem jí mohl držet v náruči, naši malou holčičku.
„Pokud dobře počítám, tak by se měla vrátit na svátky mrtvých, uděláme obětní jídlo pro Rose i její maminku, ne? Sice nebude moct ven, ale tady v obyváku by šlo udělat malou vzpomínkovou hostinu,” přitáhl jsem Kura k sobě a políbil ho.
Poslední dobou jsem ho trochu zanedbával, ordinace se dost rozjela a moje jméno se okolím rozneslo jak lavina. Děti z okolí, ale i z města dojížděly na kontrolu, a vždy s úsměvem odcházely. Cítil jsem se dobře, jenže moje rodina byla stále na prvním místě.
„Co takhle si pustit film, vzít si k němu víno a…”
Kuro
Aki mě zastavil v mém plánování. Nejdříve jsem se zamračil, ale když mě objal a dal mi pusu, povolil jsem stažené obočí a usmál se na něho.
Jo, a teď začal plánovat on.
„Jasně že uděláme aspoň menší hostinu. Bez toho by to ani nešlo,“ hned jsem přikývl na Akiho návrh.
Teď, když už nám to Hiro sám řekl, mohli jsme přidat Rosinu fotku k fotce maminky od Takaru, na menší oltář, který jsme měli v obýváku.
Vlastně má Aki pravdu, zítra je víkend. Já nějak ty dny v týdnu přestávám vnímat, vzhledem k tomu, že bar je otevřený prakticky každý den.
„Zkusím se domluvit s Reijim, jestli by zavřel bar i zítra, abychom mohli být s Hiromim,“ ještě jsem dodal, než jsem začal přemýšlet nad Akiho návrhem, co s dnešním načatým, a hlavně volným večerem.
Jo, posedět u filmu, dát si k tomu něco dobrého a jen tak si užívat… K tomu jsme už pěkných pár dní neměli příležitost.
A tak jsem hned vyskočil na nohy, zaběhl do komory, odkud jsem vytáhl to nejlepší víno, popadl otvírák a sklenky a běžel jsem zpátky za Akim.
„Tak vyber nějaký film. Třeba komedii… nebo… nějaké porno?“ potutelně jsem se usmál, když jsem si vzpomněl na tu jeho nedopovězenou větu.
Aki
„Porno? No… Kdepak si nechal mého muže?” usmál jsem se a stáhl jsem si Kura k sobě.
Vzal jsem mu láhev vína z rukou a otevřel jí, abych nám oběma nalil, ale plné sklenky jsem nechal stát na stole. Vstal jsem, vybral jsem nějakou detektivku, co máme oba rádi a potom jí zapnul. Došel jsem si ještě pro něco do kuchyně a za chvíli I s tím stál u Kura. Nesedl jsem si, jen jsem tak chvíli pozoroval Kura, než jsem mu roztáhl nohy a klekl si mezi ně na zem.
„Dívej se na tu komedii, já se postarám o porno,” provokativně jsem si olízl rty, když jsem mu rozepínal kalhoty a zpod trnek vysvobodil jeho penis.
Vzal jsem misku, co jsem si předtím odložil na stolek a nabral z ní jednu jahodu, která byla celá namočená do medu. Hezky pomalu jsem med roztíral od pupíku po špičku penisu a potom ho lačně slízával.
„Tohle by šlo?” jemně jsem mu po vzrušení přejel zuby, než jsem ho celé uschoval v mých ústech.
Kuro
Dělal jsem si srandu s tím pornem, ale co kdyby to vyšlo? Zajímalo by mě, co by Aki vybral.
Ale už jsem neměl čas to nějak domyslet, protože jsem byl vzápětí obtěžován svým mužem se slovy, že se o porno postará on.
No, tak tohle je lepší než nějaké video. Pozoroval jsem ho, co dělá, a vzrušení, které nastoupilo snad kosmickou rychlostí, se už nedalo ukočírovat.
Tak med na penisu jsem teda ještě neměl.
Bylo to zvláštní. Lepkavé, a přitom tak vzrušující, hlavně když mi ho Aki olízal.
„J-jo… to by… šlo…“ vydoloval jsem ze sebe pár slov mezi vzdechy, které jsem už nedokázal ničím zamaskovat.
A když ho potom celý vzal do pusy, byl jsem v koncích. Zvrátil jsem hlavu dozadu a zapřel se o sedačku. Vzrušení nastoupilo tak rychle, že jsem věděl, že brzy bude i konec.
Ale já to chtěl prožívat společně s Akim. Když je ve mně, tak je to naprosto dokonalé.
„Aki… Akiyuki… prosím…“ zasténal jsem, když to bylo už na hraně a propnul jsem prsty i u nohou.
„Chci… s tebou… to… porno… tebe… v sobě… prosím…“ zasténal jsem znovu a propnul se proti němu, když mě zas převálcoval ten pocit, že už brzy skončím, a mě se z toho až zatočila hlava.
Aki
„Porno? V sobě?“ dělal jsem blbýho, když se tak hezky ozývalo jeho sténání.
Naposledy jsem olízl jeho penis, který v tuhle chvíli byl tak sladký, že bych ho nejraději snědl. Jedním tahem jsem z Kura serval tepláky i s trenýrky a zahodil to na zem, protože mi to dost překáželo. Sám jsem si stáhl kalhoty i s trenýrky pod zadek a naslinil si ruku, abych si ho trochu promázl. Nějak jsem se nestaral o to, jestli je Kuro vlhký, protože jsem si dal tak hodně záležet na tom kouření, že jsem i několikrát zavadil jazykem o jeho dírku, když jsem šel cestičkou dolů. Trochu jsem Kura stáhl zadečkem přes rantl gauče a klekl si zpátky na zem, abych byl v dobré pozici. Chytil jsem ho za boky a jedním prudkým nárazem do něj najel až kulky pleskly o jeho půlky.
„To tedy nemůžu být jemný,“ pousmál jsem se, jak kdybych na Kura šel někdy jemně, a začal do jeho těla přirážet.
Prsty jsem div nenořil do jeho pokožky, jak jsem zdivočel. Vnímal jsem jen tu svou nezvladatelnou touhu po jeho nitru, a přitom líbal jeho krk, do kterého jsem i párkrát kousnul, abych zanechal značky. Měl jsem rád, když je vidět, že někomu patří, potom se kolem něho nemotá protivný hmyz.
„Šílím z tebe,“ zavrčel jsem do jeho kůže, než jsem ho políbil.
Byl jsem tak dravý, že jsem se ani nesnažil krotit. Chtěl porno, měl ho, rád poslouchám svého muže.
Prudce jsem se proti němu prohnul a v dávkách ho plnil tím nejlepším, co jsem v tu chvíli v sobě měl. Vnímal jsem to hučení v hlavě, a nekonečně božský pocit orgasmu si mě bral tak moc, že jsem se sotva držel na nohou.
Kuro
Myslel jsem, že ho plesknu, když se mě tak blbě zeptal.
Byl jsem na samé hranici, a on dělá tohle.
Ale vzápětí se mi už začal věnovat víc, přesně tak, jak jsem to měl rád. Podsunul si mě, aby se lépe dostal k mému zadečku, a já se zapřel, a ještě se mu víc vystavil.
S napětím a roztřeseným tělem jsem čekal ten vpád. A dlouho na sebe nenechal čekat.
Vykřikl jsem, když jsem náhle pocítil tu plnost, a oči se mi slastí málem protočily nazad.
Celý jsem se roztřásl, až mě zabolely žebra, ale velmi brzy jsem na nějakou bolest zapomněl.
Vycházel jsem vstříc Akiho divokým nájezdům. Každý příraz jsem si užíval tak, jak dlouho už ne.
A když mi řekl, že ze mě šílí, chtěl jsem mu odpovědět, že já z něho taky, ale z mých úst vyšly zase jen další vzdechy a stále hlasitější steny, když se blížil ten okamžik.
A chvilku potom, co se Aki vzepjal, a začal plnit můj zadeček svým spermatem, já kolem něho zaháknul nohy a snažil si ho přirazit na sebe co nejvíc.
Stáhl jsem jednu ruku mezi nás, a několika rychlými pohyby už jen dokončil nevyhnutelné.
„To… to… je… skvě… lé…“ zachraptěl jsem mezi jednotlivými roztřesenými vzdechy, když tentokrát má nadílka dopadala na mé břicho a sem tam se něco zachytilo i na Akim.
„Nád… hera…“ zasténal jsem ještě Akiho celé jméno, a musel zavřít oči, jak skvěle mi v tuhle chvíli bylo.
Snad jen po paměti jsem si ho aspoň tou jednou rukou přitáhl níž pro polibek, a bylo mi jedno, že druhou ruku jsem uvěznil mezi našimi těly, když na mě Aki dolehl celou svou váhou.
Pro mě teď bylo důležité cítit jeho rozechvělé horké tělo na svém…
Aki
„Mám tak krásného muže,“ šeptal jsem do jeho rtů, když jsem ho líbal.
Neležel jsem na něm plnou váhou, ale i tak jsem ho pod sebou věznil. Cítit jeho tělo, když se tak hezky chvěje, a dívat se přitom do jeho očí, které nikdy nelžou… Je to tak nádherné, až si občas myslím, že to není pravda.
„Miluji tě,“ políbil jsem ho, než jsem se zvedl na nohy a Kura podebral, abychom mohli spolu odkráčet do koupelny.
Moje srdce spokojeně ševelilo a duše… Ta přece vždy patřila jemu, od prvního dne, co jsem se ho rozhodl vykrmit. Jsem trochu majetnický, ale co, mám na to právo.