Swen
Nashovi to trvalo, a tak jsem zahvízdal ještě jednou.
Rozhlížel jsem se kolem sebe a čekal. Nebyl jsem nervózní, ale pořád jsem měl pocit, že tohle, co se tu děje, není normální. A vzhledem k tomu, co jsem zjistil, jak to tu vypadalo, a jaký jsem měl z toho všeho pocit, jsem si udělal svůj závěr.
Není vždycky dobré říkat nahlas všechno, co si člověk myslí. Vždycky musí mít něco v záloze.
Zaslechl jsem zvuky, ale než jsem se stihl otočit, byl jsem v sevření jeho silných paží.
To už tu jednou bylo… A vím, že se mu neubráním.
A hlavně ne po tom, co mi o sobě řekl.
Ale překvapil mě, když mi začal říkat, co mám, nebo nemám.
Zůstal jsem stát proti němu a jen se na něho díval. Vnitřně jsem cítil, že mám zlost, když se mě tu snažil poučovat. Možná to myslel dobře, ale i přesto.
Zakýval jsem hlavou ze strany na stranu, aby se mi srovnala krční páteř.
„Jasně, chraň se tak, aby se ti nikdo nedostal za záda. Myslíš si, že kdybych cítil nebezpečí, tak bych tu tak stál? Myslíš si, že nevím o tom, že se tu něco děje? Kdy jsi mi hodlal říct svou domněnku? Naznačil jsem už na silnici, že se něco děje, ale ty jsi mlčel,“ sevřel jsem ruce v pěst, a pomalu ho obcházel do kola.
Nechával jsem si však prostor mezi námi, i když jsem věděl, že to pro něj není problém.
Pozorně jsem ho sledoval a dělal si závěry, jaký útok asi použije. Jenže u něj, u cvičeného vojáka, to nebylo nikdy odhadnutelné.
„Kdybych cítil, že jsem v nebezpečí, rozhodně bych tady tak nestál. Jsou dvě možnosti. Možná víc, ale řeknu ti o dvou. Někdo tu byl, udělal si z toho tady zásobovací stanici, ale teď momentálně tu není. Z nějakého důvodu odešel. A s tím souvisí ta druhá… Proč odešli? Někdo je vyplašil, nebo je někdo donutil odejít. Nedivil bych se, kdyby tam v lese leželo několik mrtvol. Je to, jako by nám někdo čistil cestu. A… Pokud to bylo Novum a jdou po stejné věci… Už v továrně jsem ti říkal, že nemají indicie. Že jdou naslepo. Nejspíš se přes nás chtějí dostat k té rostlině. A vzhledem k tomu, že nic neví, bylo by pro ně blbý, kdyby nás zabili. Prostě máme ochranu. Sice nevyžádanou, ale máme. A víme o nich. Kdyby nás chtěli zabít, nepomohlo by, mě určitě ne, kdybych se tu opřel o zeď, abych měl kryté záda. Nepomohlo by mi, ani kdybych se zavřel tam dole v nádrži. Našli by mě a zabili. Nebo můžou mít někde odstřelovače. Už dávno nás mohli zabít. A neudělali to…“
Zastavil jsem se a zhluboka se nadechl. Zadíval jsem se do Nashových temných očí a uvolnil jsem svůj napjatý postoj.
„Naše výhoda je, že o nich víme, a oni neví, že my to víme. Můžeme se na to připravit. A rozhodně nám nepomůže, když se teď budeme rvát. Znám své limity vůči tobě. Prohrál bych, a nepotřebuji se učit něco nového, když si potřebuji odpočinout. Zbytečné plýtvání silami. Nejsem tak odolný jako ty.“
Když jsem domluvil otočil jsem se ke kanystrům a dva vzal do ruky.
Byl jsem z toho přílišného mluvení utahaný. Nejsem zvyklý tak hodně mluvit. Ale vážně jsem se s Nashem nechtěl prát ani jen tak jako…
„Jsem unavený, ještě nikdo mě nedonutil takhle dlouho mluvit v kuse. Jdu si odpočinout. Jdu zpátky k autu,“ dodal jsem jen, aniž bych se otočil.
Nash
Měl jsem chuť Swena čapnou za ty jeho vlasy a pořádně proplesknout.
Necítil nebezpečí?
Nepotřebuje se učit něco nového?
Je unavený?
Sebevědomí a arogance mu taky nechyběla.
Až když mi zmizel z dohledu, povolil jsem částečně své napětí a na moment zavřel oči.
Proč se vůbec starám?
Protože mi na něm záleží víc, než bych chtěl.
Zavrtěl jsem hlavou, zvedl ze země košili, oblekl si ji a rozešel se k místu, kde jsem zanechal své věci.
Sebral jsem deku a přešel k domu, kde jsme měli přečkat noc.
Sedl jsem si na verandu, deku položil vedle sebe a rozbalil ji.
Vyndal jsem winchesterovku, a začal ji rozebírat a čistit.
Vypadalo to, že je plně funkční, a s dvaceti náboji bych s ní mohl nadělat hodně parády.
Když bylo hotovo, odložil jsem ji vedle sebe a zadíval se do dáli. Přepadla mě touha vrátit se zpátky ke svým lidem a najít nějaký jiný způsob, jak je vyléčit.
Kolik z nich do téhle chvíle podlehlo té strašlivé nemoci?
Co když zklamu a nepodaří se mi najít to, co hledáme?
Proč se starám o kluka, kterého ani neznám a záleží mi na něm snad víc než na svých lidech?
Všechen ten nahromaděný stres, strach a nervozita začaly mít na mě nepříjemný dopad.
Zvedl jsem se, přešel do protějšího domu a několikrát pěstí praštil do zdi.
„Kurva! Kurva! Kurva!" zařval jsem a rozmlátil všechno v dosahu.
Krev mi začala vřít v těle, hlavně v důsledku toho, že jsem nevěděl, co se Swenem.
Rozhodil mě tak, jako nikdo, a já nevěděl, jestli ho chci právě teď zabít nebo ojet.
Jestli ho chci chránit, nebo se o něj nestarat.
Jestli ho nenávidět a odkopnout, nebo si ho nechat.
Vyšel jsem z domu a všiml si Swena, který si prohlížel stařičkou zbraň. V posledních slunečních paprscích se jeho vlasy zaleskly jako tekuté stříbro, a jeho světlá pleť ostře kontrastovala s prachem a špínou kolem.
Zatnul jsem ruce v pěst a napjal svaly. Tlumeně jsem zavrčel, když se jeho oči střetly s mými, a dech se mi zrychlil.
Swen
Bez problémů jsem došel k domu, kde jsme chtěli přespat. Ale i přesto jsem ještě chvíli cítil mrazení v zádech, jak mě nejspíš Nash pozoroval.
Čekal jsem, že po mně přeci jen skočí, ale neudělal to.
Vrátil jsem se k autu a kanystry hned schoval do kufru. Zašel jsem do domu a pořádně si ho prohlédl. Podíval jsem se z oken, jaký máme výhled, a pozorně se z nich rozhlédl po okolí. Když jsem byl u posledního, uviděl jsem Nashe, jak se vrací a usazuje se na verandě.
Zůstal jsem u toho okna stát a pozoroval, co dělá.
Bylo vidět, že se vyzná. Znal i tyhle staré zbraně.
Vytáhl jsem svou a namířil na něho. Klidně bych ho mohl teď zastřelit.
A možná by přežil a možná ne.
Nejspíš ale cítí, že ode mne mu nebezpečí nehrozí, protože by se choval jinak. Ale tím, jak si tu klidně seděl, a čistil a skládal zpátky tu zbraň, utvrdil mě v tom, že to, co jsem mu řekl, byla nejspíš pravda.
Znovu jsem se s namířenou zbraní rozhlédl po okolí.
Když ale Nash najednou vstal a odešel, schoval jsem ji zpátky do pouzdra a vyšel na verandu.
Zadíval jsem se na tu, kterou čistil. Byla vážně hezká, zajímavá. Četl jsem, že se kdysi používaly takové, do který se dávaly pevné náboje. I teď se takové používají, ale na lepší úrovni a náboje nejsou tak velké.
Vzal jsem ji do ruky a zaujatě jsem si ji začal prohlížet. Měla zajímavý mechanismus, a když jsem ji prohlížel, začínal jsem chápat, jak funguje. Sehnul jsem se a vzal do ruky jeden náboj.
Když jsem zaslechl hluk z vedlejšího domu a viděl, jak Nash vychází ven, zarazil jsem se.
Netušil jsem, co od něj teď můžu čekat. Bylo vidět, že je v nastavení, které pro mne znamenalo velké nebezpečí.
„Tohle chceš?“ zalomil jsem zbraň a vložil do ní náboj. „Už jsem ti říkal, že se nechci rvát. Ale pokud ti tady tak vadím, seberu se a odejdu. Můžeš si tu rostlinu hledat sám.“
Zacvakl jsem zbraň a namířil na Nashe.
„Mohl bych tě teď střelit, možná netrefím, možná stihneš uhnout. Nebo se trefím a zabiju tě, nebo přinejmenším zraním. Jsi nervní? Vadí ti, že s tebou takhle mluvím? Řeknu ti, proč to dělám. Nebojím se těch venku, vím, že proti nim nemám šanci. Ale… bojím se tebe. Vím, že mě srovnáš během mžiku, i kdybych tě zranil, postřelil, ale… Nechci to. Jsi první člověk, s kterým jsem se sblížil. Nechci s tebou bojovat. S tebou ne... Rey…“ dodal jsem poslední slova tiše a zbraň jsem odhodil vedle sebe na zem.
Nash
Když proti mně Swen obrátil zbraň, začal jsem vidět rudě.
Ale jeho slova se zabodla do mého srdce jako ostrý nůž.
Částečně jsem povolil napětí svého těla, v mžiku překonal tu krátkou vzdálenost mezi námi, pevně Swena objal a přitiskl se mu na rty.
Byl to hluboký, vášnivý, dravý polibek, kterým jsem chtěl aspoň částečně uklidnit své rozbouřené nitro.
Podebral jsem Swena pod zadkem, přešel s ním do domu, a tam ho posadil na rozvrzaný stůl.
Rozepínal jsem knoflíčky jeho košile, zatímco jsem rty i jazykem laskal jeho odhalenou kůži na ramenou a krku.
„Nechci…" zachrčel jsem mu do ucha a dlaněmi pohladil jeho hruď. „Nechci, aby ses mě bál. Chci, abys mi věřil. Chci tě chránit, nedokázal bych žít s vědomím, že se ti něco stalo. Vím, že se o sebe umíš postarat, ale prostě… Chci tě chránit. Chci být s tebou. Nechci, abys odcházel. Chci tě, Swene.“
Chrčel jsem, zčásti nesouvisle, do jeho ucha, tiskl ho na sebe, otíral se o něj, a mé tělo začalo žhnout jak polední slunce.
Ještě nikdo mě nedokázal takhle srazit na kolena, jako to udělal právě Swen.
Vždycky jsem ovládal. Zakládal jsem si na pověsti, že mě nic a nikdo nerozhází, a vždy všechno řeším s klidnou hlavou.
Jenže Swenovi se podařilo to, co doposud nikomu.
Rozhodil mě, a to už dokonce třikrát. Tak, že jsem nevěděl ani čí jsem.
Swen
Viděl jsem, jak se jeho tělo napjalo, ale než jsem stihl zareagovat, držel mě a svůj jazyk mi vecpal do pusy. Stihl jsem jen tlumeně vyheknout, ale nebránil jsem se.
Nechal jsem se odnést dovnitř a posadit na ten rozhrkaný stůl.
Jen na mžik mi problesklo hlavou, že snad ten stůl vydrží, ale vzápětí jsem měl už jiné myšlenky, když mi začal rozepínat košili a vrhl se na mé tělo.
A pak ta jeho slova…
Pocítil jsem, jak se po nich v mém těle rozlilo zvláštní uspokojivé teplo. Bylo to jiné, ale…
Měl jsem z toho dobrý pocit. Jako bych si oddechl, že zlo je zažehnáno, že jsem slyšel to, co jsem slyšet chtěl.
Ne snad proto, že jsem se ho na chvíli bál, ale proto že jsem to cítil podobně.
Nechtěl jsem od něj odejít. Připoutal jsem se za těch pár dní k němu tak silně, že bych si nedokázal představit dokončení téhle výpravy bez něj. Zvládl bych to, ale já to chtěl prožít s ním. Po jeho boku…
Ne kvůli ochraně, kterou mi může poskytnout. Ale proto, že jsem chtěl jeho společnost.
„Taky tě chci…“ vydechl jsem a sám se podivil nad tím, co jsem právě řekl.
I já se znovu zapojil do polibku, který si opět vyžádal. Také já mu začal rozepínat košili, abych se mohl dotknout jeho hrudi, jeho pevných svalů a horké pokožky.
Chtěl jsem opět vidět jeho krásné nahé tělo. Cítit tu horkost na sobě i… v sobě…
Bylo to tak náhlé, vyvolané tím, co proběhlo, ale o to rychlejší a silnější to mělo na mně dopad. Omotal jsem nohy kolem jeho pasu a víc si ho k sobě přitáhl. Zcela jsem zapomněl na svůj stud, když jsem se o něj začal otírat.
„Chci tě…“ zašeptal jsem do jeho ucha.
Nash
Zatočila se mi hlava a tlumeně jsem zasténal do Swenových úst, když řekl, že mě chce, a pak se o mě začal sám otírat. Jeho prsty na mé kůži mi způsobily mravenčení.
„Nedokážu… nedokážu se držet zpátky…" zachrčel jsem a ruce se mi roztřásly, když jsem prsty přejel po Swenových bradavkách.
Moc dobře jsem věděl, jak na tom je, ale když jsem ho tak viděl, když jsem cítil, jak se o mě sám otírá a jeho prsty kloužou po mé hrudi, prostě mě to nenechalo klidným.
Navíc ta jeho jemná kůže, a ty zatracené oči, ten pohled, který mě svazoval.
„Swene!" křikl jsem na něj, když jeho prsty přejely po mé kůži jen těsně nad lemem kalhot.
Přitiskl jsem si ho víc na sebe a věnoval mu další dravý polibek.
Jednou rukou jsem vjel mezi naše těla, abych rozepnul Swenovi kalhoty, čehož okamžitě využila moje druhá ruka, která zajela zezadu do kalhot a pohladila ten nádherný zadeček.
Byl jsem ze Swena úplně mimo. Ostře jsem dýchal, srdce mi bušilo jak splašené, tělo žhnulo a mírně se chvělo.
Rty jsem sklouzl ke Swenovu krku, zatímco jednou rukou vepředu a jednou vzadu jsem ho dráždil, abych i jeho dostal do stavu nepříčetnosti, kde jsem se přisál na bledou kůži a udělal na ní značku.
„Teď… patříš jen mě…" zachrčel jsem trochu nesouvisle, a hned sklouzl níž, abych zuby potrápil jeho bradavky.
Swen
Bylo to skoro jako pomatení smyslů. Jako bych to nebyl já.
Jako by to byl někdo jiný, kdo teď vedl mé ruce, kdo zahlcoval moji mysl jen jednou věcí. Jako by to byl někdo jiný, kdo se tu sám nabízel, otíral se o to silné tělo, vzdychal a sténal, když se jeho rty přisály na mou pokožku, a když mým tělem projel ten zvláštní pocit, když se zakousnul do mých bradavek…
Projelo to mnou jako šíp a zastavilo se to někde dole v břiše.
Cítil jsem, jak rychle tvrdnu. Vlastně jsem ani nestihl postřehnout, kdy jsem ztvrdnul tak, že každé další otření ve mně vyvolávalo třes, a další a další steny a vzdechy.
Na moment jsem Nashe od sebe prudce odstrčil, protože se nedalo jinak. Zvedl jsem nohy na stůl a s rychlým roztřeseným dechem a pohledem upřeným do jeho očí jsem si rychle rozvázal boty a shodil je dolů. Rozepl jsem svůj opasek, a i ten se zbraní skončil na zemi vedle bot. Pak jsem si Nashe přitáhl zpátky k sobě. Zapřel jsem se o něj a mírně nadzvedl zadek, aby mi mohl stáhnout kalhoty.
Ani na chvíli jsem se ho nepřestal dotýkat, přijímat jeho polibky, které byly snad žhavější než jeho rozpálené tělo.
Znovu jsem kopíroval každý jeho napjatý sval, jeho břicho, lehce jsem poškrábal jeho podbřišek, protože jsem si pamatoval, co to s ním udělalo předtím. A když jsem se dostal ke kalhotám, trochu nervózně jsem mu rozepínal opasek, jako bych se nemohl dočkat, až zajedu rukou dovnitř pod prádlo, a stisknu v ruce jeho velký a pevný penis.
Nash
Tohle se vůbec nepodobalo tomu, co jsme spolu zažili poprvé.
Tohle bylo vášnivější, divočejší, byla v tom touha a chtíč po uspokojení toho druhého.
Nelibě jsem nesl, když mě Swen od sebe odstrčil, aby si sundal boty a opasek, ale pak jsem se mu znovu zakousl do jeho jemné kůže, když jeho prsty zabloudily do mých kalhot.
Ale ani mé ruce nezahálely.
„Slez dolů…“ zachrčel jsem po chvilce, stáhl Swena ze stolu na zem, a pak ho otočil.
Zatlačil jsem dlaněmi na jeho záda, aby se prohnul a rukama se zapřel o stůl.
Chvilku jsem se na něj jen tak díval, na jeho chvějící se tělo, na jeho vzrušení, které se nedalo přehlédnout, než jsem jemně nehty přejel po jeho nohou, přes zadeček a záda až k ramenům, za které jsem ho chytil a přitlačil si ho proti svému klínu.
Hned jsem Swena ale zase pustil, přejel jazykem po jeho páteři až k zadečku, který jsem promačkal a propleskl, než jsem si klekl a zálibně se podíval na ten poklad před sebou.
„Roztáhni se… Chci vidět, jak se mi sám nabízíš,“ zavrčel jsem, chytl Swena za ruce a bylo mi jedno, že tím přišel o svou oporu.
Položil jsem jeho dlaně na zadek a prsty jedné ruky nasměroval k jeho dírce.
„Pořádně se rozkroč,“ zazněl další můj povel doprovozený plesknutím po těch dokonalých půlkách.
Swen se musel trochu napřímit, když jsem nekompromisně jeho prst naváděl do jeho vlastní dírky, ale když se tam na jeden článek schoval, vrazil jsem k prstům svůj jazyk a pevně Swena sevřel, abych si ho na sebe víc natiskl a přinesl mu rozkoš v podobě vylizování jeho dírky.
Swen
Mé vzrušení se stupňovalo každou vteřinou. Byl jsem jak opilý, když jsem se s Nashem líbal a přijímal jeho péči.
Bylo to tak náhlé a přitom dokonalé.
Když mě stál ze stolu dolů, na moment jsem zpanikařil, protože jsem nevěděl, co chce dělat. Ale vzápětí na to mě otočil zády k sobě, a moje ruce dopadly na stůl, ve kterém jsem hledal oporu.
Vystavil si mě, a já cítil ty pohledy, které mě nabuzovaly ještě víc, a už mi začaly hořet i tváře, když se po prvotním šoku vracel i ten stud, na který jsem předtím zcela zapomněl.
„Nas… Nashi…“ zavzdychal jsem jeho jméno, když mi potáhl ruce na můj zadek a jeden můj prst natlačil do mé dírky.
Teď už jsem se vážně styděl, ale bylo to přitom tak lákavé, tak jiné, že jsem chtěl víc.
Vykřikl jsem, když na mě zaútočil svým jazykem a svůj prst víc v sobě sevřel. V tu chvíli mi tak zacukalo v penisu, až jsem si myslel, že vydám své semeno ještě dřív, než se do mě Nash dostane svým penisem.
Sevřel jsem jednou rukou svůj zadek a prst druhé ruky víc zarazil do dírky, a tak to se mnou zamávalo, že jsem dopadl horní polovinou na stůl, a jen divoce dýchal až se tvořily vlhká kolečka na jeho desce.
„Nashi… chci… chci tvé… semeno… vevnitř…“ zasténal jsem, když mnou projela další vlna nastupující slasti a já věděl, že to bude ještě lepší.
Víc jsem vystrčil zadek, víc jsem sevřel ruku, kterou jsem se držel, až jsem cítil všech pět prstů. Povysunul jsem prst, který jsem měl vevnitř a přidal k němu druhý.
Udělal jsem to tak přirozeně, jako bych to dělal každý den.
Nevadilo mi ani to prvotní zaštípání v dírce, když jsem je tlačil dovnitř, a navíc… Nash mi ji dostatečně vlhčil a já málem protáčel oči blahem, když jsem v tom místě cítil jeho jazyk.
Nash
Dívat se na Swena, jak si sám strká své prsty do dírky, ve mně vyvolalo hotovou bouři.
Ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by byl tak nadržený, a přitom tak stydlivý.
A když mluvil...
Neodolal jsem. Vytáhl jsem ze Swena svůj jazyk, jednou rukou jsem ho objal kolem hrudi, natiskl se tou svojí na jeho záda, a pak k jeho dvěma prstů strčil napřed jeden svůj, pak druhý, trochu drsněji ho protáhl a nezapomněl se ledabyle otřít o jeho místečko.
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat.
„Swene!“ zavyl jsem, když se mi rozechvěl v náruči, a kdybych ho nedržel, nejspíš by skončil na zemi.
Kousnul jsem ho do krku, vyndal svoje i jeho prsty, narovnal se i se Swenem a jeho ruce si omotal kolem krku.
„Drž se pořádně… Naplním ti tu tvou nadrženou dírku tak, že se ti stehna slepí k sobě,“ zafuněl jsem mu do ucha, štípnul ho do bradavek a palcem rozetřel vlhkost na jeho žaludu.
Volnou rukou jsem si stáhnul kalhoty i se spodkama, pak chytil Swena pod zadkem a vyhoupl ho nahoru.
„Ošukat… když chceš mé semeno ve své dírce, znamená to… že chceš, abych tě ošukal,“ vydechl jsem znovu, když jsem se špičkou penisu natlačil do Swenovy dírky.
Vyhledal jsem jeho rty, a když se naše jazyky propletly, pustil jsem ho dolů.
Zatmělo se mi před očima, a málem jsem zařval, když mě obalila ta těsnost až po kořen, a já ucítil Swenovy stahy.
„Swene…“ zasténal jsem táhle, když jsem jemu i sobě dal chvilku na vzpamatování, a pak začal přirážet.
Swen
Nash mě musel držet, jinak bych byl už dávno na zemi ve chvíli, kdy se jeho prst otřel o to místečko vevnitř mě.
Jak jsem si myslel. Tohle vyžaduje pořádnou fyzičku…
Celý jsem se roztřásl a nedokázal jsem ten třes zastavit.
A když si mě přitáhl k sobě, jen jsem divoce oddechoval a snažil se přijít ke zdravému rozumu, což bylo skoro nemyslitelné, když mi dělal všechny ty věci.
Věděl jsem, že se mi to bude líbit. Ale tentokrát to bylo jiné. Takové… řekl bych, živočišné. Ani jeden jsme nepřemýšleli nad tím, co děláme a prostě jsme to dělali.
Zvedl jsem ruce a zahákl je kolem jeho krku. Víc jsem se tak prohnul a vystrčil na něj svůj zadek. Když se svým penisem otřel o navlhčenou dírku, zavzdychal jsem a přivřel oči.
Třásl jsem se na to, až ho do mě strčí. Až znovu pocítím to příjemné, jako poprvé, když mi to dělal.
Trochu v šoku se mi na moment zastavil dech, když si mě nadzvedl, a když mě pak spustil dolů a já se doslova nabodl na jeho penis, ten výkřik do jeho úst jsem už nedokázal zadržet.
Bylo mi jedno, jestli jsou tu někde vojáci, nebo Novum, jestli nás pozorují.
Teď, v tuhle chvíli mi to opravdu bylo úplně jedno. Já byl někde, kam jsem nechtěl pustit nikoho kromě Nashe.
Přiváděl mi svými pohyby další a další skvělé pocity, sílily s každým jeho zasunutím. Nevadila mi ani ta tvrdost, s jakou útočil na můj zadek, jak projížděl mou dírku, až jsem myslel, že shořím.
Cítil jsem každý jeho pohyb ve mně, i otírání a nárazy na mé místečko, které jsem vždy doprovodil s každým dalším výkřikem.
A ve chvíli, kdy jsem věděl, že to na mě přichází, jsem mu bezděčně začal vycházet vstříc. Sám jsem se nabodával na jeho tvrdost, abych to cítil ještě intenzivněji.
Doslova mě sevřela slastná křeč v jednu chvíli, kdy jsem na moment ztuhnul, a pak s dalšími hlasitými steny začal propouštět své semeno někam na zem pod stůl.
Sevřel jsem jeho krk jako do svěráku, když to bylo nejsilnější. Skoro se nemohl pohnout a všechny mé svaly se napjaly.
„Nashi… Nashi… víc…“ zaskučel jsem, když jsem měl pocit, že polevil, a já v tu chvíli nějak věděl, že potřebuji v sobě cítit víc jeho přírazy, aby tenhle orgasmus byl dokonalý, i když ani nestihl vzít do ruky můj penis.
Nash
Pro tohle, co se mezi náma teď dělo jsem neměl žádné slovo.
Drtil jsem Swena ve svých rukách a dorážel na jeho dírku s razancí sobě vlastní.
A Swen se nebránil. Naopak.
Když vyvrcholil, bezděčně jsem trochu zpomalil, ale on byl jak nenasytná kudlanka.
„Jsi tak sexy… když jsi nadržený…“ zachraptěl jsem, pustil Swena na nohy, pevně sevřel jeho boky, a když se předklonil, začal jsem si tvrdě brát jeho zadeček.
Schválně jsem víc a víc útočil na jeho prostatu, aby si svůj orgasmus užil až do úplného konce, aby se slastí skoro nedokázal nadechnout.
„Naplním tě… až po okraj…“ zavyl jsem z posledních sil, než i já na moment ztuhnul v křeči, a pak už nekoordinovatelnými přírazy vtláčel své semeno dovnitř Swena.
Doprovodil jsem to několika hlasitými vzdechy a mírně poškrábal Swenovu kůži.
Teprve, až když ten největší nápor odezněl, svezl jsem se na zem, na okamžik vyjel ze Swena, ale jenom proto, abych si ho mohl otočit čelem k sobě, a pak se do něj znovu nasunul.
„Takhle je mi… dobře… v tobě…“ zašeptal jsem udýchaně, a pak se vrhl na Swenovy rty.
Už to nebyl tak dravý polibek, ale přesto byl pořád hodně vášnivý.
Tohle bylo prostě něco, o čem jsem věděl, že už s nikým nezažiju, a na vteřinu mi bylo i líto toho, že se naše cesty budou muset rozdělit. On je Backer, já Rey…
Jeden z nás by se musel vzdát svého postu a odejít za tím druhým. A to, bohužel, ani pro jednoho z nás nebylo myslitelné.
„Strašně ti to… sluší…“ přerušil jsem nepěkné myšlenky, i náš polibek a zadíval se Swenovi do očí.
Jednou rukou jsem zabloudil na jeho penis, setřel trochu jeho chuti, která na něm ulpěla, a pak prsty smyslně olízl.
„A taky moc dobře… chutnáš…“
Swen
Byl jsem z toho všeho úplně mimo. Myslel jsem si, že jsem skončil ve chvíli, kdy mě opustila poslední kapka mého semene. Ale Nash do mě stále přirážel, otíral se o mé místo, a já měl tak možnost si vychutnat i jiný druh toho příjemného, co tenhle sex provázel.
Trochu jsem zamručel, když ze mě Nash vyjel, a já pocítil to prázdno. Ale když jsme se svezli k zemi a on si mě usadil zpátky, trhaně a hlasitě jsem zavzdychal, jak mnou znovu projel ten úžasný pocit, který to doprovází.
Zadíval jsem se do jeho tváře, která tím prožitým sexem byla tak nádherná. Byl opravdu krásný, a já ho prostě musel po tváři pohladit.
„Jsi nádherný…“ zašeptal jsem a políbil jsem ho, když se mi dech trochu uklidnil.
Podíval jsem se na jeho ruku, pak jsem ji chytil za zápěstí a přitáhl si ji k obličeji, Přivoněl jsem si k ní a pak ji olízl, abych ochutnal a věděl, že nelhal.
„Chutnáš lépe…“ pousmál jsem se a ruku mu pustil.
Chytl jsem ho kolem krku a přitiskl se na něj. Trochu jsem se zavrtěl na jeho klíně, jako bych se chtěl přesvědčit, že je stále ve mně.
„To… ošukat… líbí se mi to. Víc, než jen prstama…“ znovu jsem se na Nashe zadíval s vážnou tváří, protože jsem to vážně i myslel.
Opravdu se mi to líbilo, bylo to něco, co jsem za svých dvacet čtyři let nepoznal. A on byl někdo, kdo mi ukázal tuhle nádheru.
Nash
Byl jsem v háji.
V momentě, kdy se na mě Swen zadíval, kdy olízl svou chuť z mých prstů, a když se na mě přitiskl, byl jsem v háji.
Ten kluk mě dostával víc, než bych si připustil, a víc, než si on sám uvědomoval.
Byl tak svůj, tak spontánní, tak upřímný, tvrdohlavý, silný, a přesto zranitelný, a tahle kombinace z něj dělala nebezpečnou zbraň.
Mohl bych si myslet, že ho nepřítel poslal, aby mě zmátl, ale Swen neuměl lhát. To už jsem za tu chvíli poznal.
Když se na mě Swen zadíval a vážně pronesl, že se mu šukání líbí, měl jsem co dělat, abych nevyprskl smíchy. Ale tohle bylo to, co jsem si na něm okamžitě zamiloval.
Na moment jsem se nad svou myšlenkou zarazil.
Ne, zamiloval. To, co jsem si na něm oblíbil.
Abych zahnal tyhle nebezpečné myšlenky, sklonil jsem se ke Swenovu krku a začal ho okusovat.
Rukama jsem pevně sevřel jeho zadeček a mírně jsem přirazil.
„Tak to mě těší… jsem rád, že se ti to líbí… mě se zase líbí být v tobě…“ zachraptěl jsem mu do ucha, které jsem olízl.
Víc jsem si na sebe Swena přitiskl a začal se v něm zase pohybovat.
Zvedl jsem hlavu a zadíval se mu do očí a tváře.
Chtěl jsem to vidět. Chtěl jsem v jeho očích i tváři vidět to nastupující vzrušení. Chtěl jsem vidět, jak pootevře ty své sexy rty a vydá to krásné zasténání, které mě rozechvěje až po konečky vlasů a donutí zrychlit své pohyby, abych mu mohl dopřát ten krásně omamný pocit, který se mu tak líbí.
Swen
Tiše jsem vydechl, když se ke mně Nash sklonil a začal se zabývat mým krkem. Zaklonil jsem hlavu, aby měl lepší přístup. Vlasy mě polechtaly až na zadku, a mě přeběhl z toho mráz po zádech.
A nejen z toho…
Když se začal znovu pohybovat, spokojeně jsem zavrněl.
Ano, zavrněl skoro jako kočka, protože tohle se mi vážně líbilo.
Moje vzdechy byly po chvíli rychlejší a začaly se střídat se steny s každým dalším jeho přírazem.
Víc jsem se ho chytil kolem krku a mírně jsem se nadzvedl v kolenou.
A když jsem se na něj zadíval a viděl, jak krásně vypadá, dosedl jsem zpátky, až jsem překvapeně vyhekl, jak to mým tělem rozprsklo znovu ten šílený pocit, když se jeho penis dotkl mého místečka.
A když to šlo jednou, určitě to půjde i podruhé.
Začal jsem nadzvedávat zadeček a dosedávat na Nashův klín zpátky. Byl jsem tak vlhký od jeho semene, že to šlo úplně hladce, a ani jednou jsem nepocítil drhnutí, či zaštípání… Chvíli pomalu, chvílemi jsem rychleji a tvrději dosedával.
Cítil jsem, jak je to namáhavé pro svaly na nohách, ale věděl jsem, že to zvládnu, a navíc… Opravdu se mi to líbilo.
Jen jsem pohlédl na Nashe, jestli neprotestuje, ale když jsem viděl jeho spokojený výraz, víc jsem se do toho opřel.
Po chvíli mého dosedávání na jeho penis jsem začínal opět pociťovat ty zvláštní stahy v pytlíku. Tělo se mi začalo více třást, a ten pocit v břiše se znovu stěhoval dolů…
Tohle bylo zase tak jiné. Mohl jsem se na něj narážet tak, jak jsem cítil, že je to pro mne nejlepší.
A opravdu netrvalo dlouho, a s hlasitými vzdechy, vysílanými do jeho úst, jsem kropil jeho břicho svým semenem.
Nash
Tak na tohle byla radost pohledět.
Ani jsem nečekal, že Swen se hned podvolí, ale jakoby k tomu byl zrozen. Jako by jsme si dokonale seděli a rozuměli si i beze slov.
A když pak převzal iniciativu, jen jsem táhle zasténal a zpod přivřených víček pozoroval jeho snažení.
A že mu to šlo. A taky u toho vypadal děsně sexy.
Když vyvrcholil na mé břicho, přijal jsem jeho polibek a svým jazykem mu sebral všechny steny, které mi mohl dát. Bylo to něco naprosto dokonalého.
Dal jsem Swenovi chvilku, než jsem ho pevně objal, doslova ho na sebe natiskl, jako bych chtěl, aby mnou prošel, a pak jeho dírku projel krátkými důraznými přírazy, abych došel k vrcholu i já.
Tentokrát jsem já jeho ústům věnoval své zasténání a ani na okamžik ho nespustil z očí.
Věnoval jsem pár polibků i jeho krku, než jsem se pousmál, zvedl i se Swenem v náručí na nohy a přešel do druhé místnosti, kam jsem předtím nachystal ze staré matrace a deky něco jako postel.
„Měl by ses vyspat. Zítra nás čeká perný den,“ zabručel jsem, dolehl na matraci a Swena pořád držel na sobě, jako bych se bál, že když ho pustím, ztratím ho navždy.
Vážně bych měl nad takovými věcmi uvažovat nebo to pro nás oba dopadne špatně.
Nebyla žádná šance, aby se Swen připoutal k někomu jako jsem já, a já se nemohl vázat k někomu jako je on. Tohle celé bylo jen o společném cíli, který jsme si zpestřovali báječným sexem.
Nic víc v tom nebylo…
Swen
Bylo to naprosto skvělé ukončení dne. Spíš toho nedorozumění, které mezi námi předtím vzniklo a mohlo skončit špatně.
Tohle, sex, je nejspíš jeden ze způsobů, jak uklidnit situaci, jak uklidnit někoho, kdo je rozzlobený, nervózní.
Jo, nejspíš to tak bude.
Ale ať to bylo, jak chtělo, sám jsem to chtěl, jakmile se mně Nash dotkl. Chtěl jsem to, protože se mi to opravdu líbilo, a on měl pravdu v tom, že se mi líbí i to, když mám jeho penis v zadku.
Prostě je to něco úžasného, a ten skvělý pocit mi nikdo nevezme.
Když jsme dolehli na matraci, jen jsem ho pevně objal a sevřel svýma nohama, aby ve mně ještě zůstal. Nechtěl jsem o ten příjemný pocit přijít.
Pohladil jsem ho po vlasech, pak po zádech, pohladil jsem po jeho pevném zadku, a zase jsem ruce potáhl nahoru na záda.
„Víš, chtěl jsem se ještě zeptat…“ nadzvedl jsem hlavu a zadíval se do jeho spokojené tváře. „Jak se jmenuje to místečko vevnitř v dírce. No, myslím to, jak se ho dotkneš prstem nebo penisem a mi to dělá moc dobře…“
Nash
Užíval jsem si Swenových doteků u pohledu na jeho tvář.
Svíral mě v sobě tak pevně, až jsem se tomu musel v duchu usmát. Vypadal jako dítě, co dostalo svou oblíbenou hračku a teď se ji nechce vzdát.
Jenže Swen pak celou atmosféru zabil svou další otázkou.
Tentokrát jsem to už nevydržel a začal se smát.
Vážně byl neuvěřitelný.
„Jsi prostě úžasný,“ řekl jsem, když jsem se konečně uklidnil, přitiskl se na jeho rty, abych zabránil protestům, a přetočil se s ním tak, že teď Swen ležel na zádech a já na něm.
Vyjel jsem z něho, ale svůj penis okamžitě nahradil dvěma prsty, které našly ono magické místečko.
„Myslíš tohle?“ zašeptal jsem do jeho rtů a nepřestával ho dráždit. „Tak tomu se říká prostata. Vysílá to do tvého těla ty úžasné pocity, když to místečko poškádlím. Přesně takhle…“
Svá slova jsem potvrdil činy, a pak rty sklouzl po Swenovu krku.
Vím, že jsem ho poslal spát, ale když pronesl tu svou otázku, nemohl jsem jinak.
„A protože sis o to sám řekl, tak tě udělám prsty, a u toho tě vykouřím. Tak se říká tomu, když máš v puse můj penis,“ zašeptal jsem Swenovi škádlivě do ucha, když jsem znovu zvedl hlavu, a pak se poslušně sklonil k jeho klínu.
O pár minut později už jsem polykal jeho dokonalou chuť a užíval si stahování dírky, když v sobě drtil mé prsty.
Swen
Málem jsem se urazil, když se Nash začal smát.
Ale já to chtěl vědět. O těchto věcech mi nikdo nic neříkal, a nikde jsem to nečetl, takže, jak jsem se to měl dozvědět? A Nash se zdál být zkušený a věděl toho hodně.
Když se konečně uklidnil, podíval se na mě a odpověděl.
„Prost…a…“ chtěl jsem zopakovat to slovo, ale jen se ze mě dostalo táhlé zasténání, když mi to místo podráždil.
Měl pravdu. Každé otření, zatlačení na to místo… na prostatu… vysílalo do mého těla signály, vjemy, které říkaly mému mozku, že tohle je skvělé, a že si to mám prostě užívat.
A já si to užíval.
Nechal jsem Nashe, aby mě vykouřil, jak tomu říkal, i když nevím proč. Ale i tohle se mi líbilo. Netušil jsem, že existuje několik způsobů sexu, nebo ošukání… Ale každý měl něco do sebe a každý nakonec končil orgasmem.
A tentokrát jsem plnil jeho ústa svým semenem s hlasitými vzdechy a sténáním. Myslím, že jsem v jednu chvíli byl i víc než hlasitý a křičel jeho jméno, jak jsem byl mimo sebe.
Ještě dlouho po tom, co se mnou skončil, jsem se spokojeně usmíval, a jen se zavřenýma očima přijímal jeho laskání a hraní si s mými vlasy. Jeho doteky, hlazení na mě působily velmi uklidňujícím dojmem. Ležel jsem na jeho hrudi a poslouchal jeho srdce, a jen jsem ho jednou rukou držel a druhou mu oplácel hlazení po jeho rozpálené pokožce na břiše. Nakonec se mi povedlo usnout, s hlavou plnou dojmů a myšlenek na to, jestli existuje ještě nějaký jiný způsob toho sexu…
Nash
Když Swen usnul, já ještě dlouho hleděl do stropu, a znovu mě přepadly nežádoucí myšlenky.
Měl bych být schopný tomu odolat.
Jenže z nějakého důvodu Swenovi prostě nešlo odolat.
Znovu jsem začal přemýšlet, jak to vůbec doteď zvládal. Nikomu nepokládat otázky, které pokládal mě. Nakonec i mě ty myšlenky udolaly ke spánku.
Když jsem se probudil, začalo svítat a Swen ještě pravidelně oddechoval.
I když jsem měl napřed nutkání odejít, tak tentokrát jsem zůstal ležet.
Hrál jsem si se Swenovými vlasy, hladil ho po zádech a vnímal tlukot jeho srdce.
Až když jsem usoudil, že je čas vstávat, trochu jsem se Swenem zatřásl.
„Je čas vstávat,“ zašeptal jsem mu do ucha a lehce se o něj otřel rty.
Kdy naposledy jsem takhle někoho budil?
Většinou, i když se jednalo o kluky z osady, jsem se probouzel jako první, a než se vzbudili, byl jsem pryč.
Tohle společné vstávání mi přišlo až moc osobní. Moc citové, a já se nechtěl k nikomu poutat.
Vůbec jsem netušil, proč jsem v případě Swena udělal výjimku, a proč mi to přišlo tak zcela přirozené.
Ještě jednou jsem se Swenem mírně zatřásl, a když jsem uviděl, že mě dostatečně vnímá, s přáním dobrého rána jsem mu vtiskl na rty krátký polibek.
„Půjdu sehnat něco v čem by se dalo pořádně umýt. Všiml jsem si vedle za domem staré vany. Pokud nebude děravá, okusíš aspoň požitek, který si lidé dopřávali před katastrofou,“ usmál jsem se na Swena, palcem pohladil jeho rty, a pak se vymotal z té provizorní postele.
Cestou ven z domu jsem na sebe natáhl akorát kalhoty a nazul boty.
Pravda byla, že jsem tak nějak opravdu chtěl, aby svět, ve kterém jsem žil, poznal Swen alespoň z vyprávění. Ani nevím, proč mi na tom tak záleželo.
Swen
Zmateně jsem se rozhlížel kolem sebe, když se mnou něco zatřáslo.
Málem jsem vyletěl a chtěl zaútočit na hrozbu, ale téměř okamžitě jsem se vrátil do reality.
Vzpomněl jsem si, že jsem usnul s Nashem v objetí.
A když jsem si uvědomil, že tu se mnou ležel i ráno, nevěděl jsem, jestli mám být v rozpacích, nebo být spokojený, protože to byla příjemná změna. Ale byl jsem rád, že tu byl, že místo vedle mne nebylo prázdné a studené.
A musel jsem uznat, že jsem se možná i proto dobře vyspal.
Když mi řekl, že půjde zařídit koupání, jen jsem přikývl a díval se, jak odchází.
Plácl jsem zpátky na matraci a zadíval jsem se do stropu. Trochu víc jsem se zamotal do deky, protože noční chlad ještě neustoupil, vzhledem k tomu, že slunce teprve vycházelo.
Vrátil jsem se v myšlenkách k tomu, co bylo a k tomu, co nás čeká.
A ta první věc se mi líbila, druhá už však tolik ne.
Jo, chtěl jsem se vrátit do osady. Chtěl jsem vidět své lidi a přinést jim dobrou zprávu.
Ale na druhou stranu jsem tak nějak zatoužil i po Nashově společnosti. Chtěl jsem s ním zůstat.
Ale nemůžu na pořád opustit své lidi, kteří na mě spoléhají, a nemůžu po Nashovi chtít, aby odešel se mnou. A ani jsem nevěděl, jak by to mí lidé přijali. Nejspíš by moc nadšení nebyli.
Přetočil jsem se na bok a zadíval se do okna na vycházející slunce.
V tuhle chvíli jsem se cítil jinak. Řekl bych, že svobodně. A tahle svoboda mi bude chybět. Bude mi chybět všechno, co jsem za tuhle cestu zažil, a bude mi chybět i…
Srdce se mi rychle rozbušilo, když jsem si uvědomil, na co myslím.
Tenhle pocit je podobný tomu, který mám ke své mámě, a přitom tak jiný.
Miluji svou mámu, a tohle, co jsem na chvíli pocítil, když jsem pomyslel na Nashe, tomu bylo tak moc podobné…
Nevím, co se to se mnou děje. Nevím, proč se mi všechno tohle honí hlavou.
Je to jen partner, společník na výpravě. Dokončíme, co potřebujeme a naše cesty se rozejdou.
Tak, proč mi je smutno už jen z toho, když na to jen pomyslím, a ještě k tomu ani nedošlo?
Nash
Vana byla kupodivu vcelku zachovalá. Stačilo ji jen pořádně vytřít, a už jsem ji nesl na prostranství za domem, kde jsem vyzkoušel, jestli se nepropadne, když do ní vlezem.
Vrátil jsem se zpátky do domu, kde jsem si všiml barelu čisté vody.
Vypadalo to, že si Novum nachystalo zásoby, ale nejspíš je už nestačili pobrat. Anebo počítají s tím, že je na zpáteční cestě využijí.
No, ať už to bylo, jak chtělo, mě to teď posloužilo víc než dobře.
Nalil jsem vodu do vany, s potěšením zjistil, že je jí tam aspoň polovina, skočil do domu pro své mýdlo a trochu ho ve vaně rozetřel. Na ostrém slunku bude do půl hodiny voda zahřátá natolik, abychom se v ní oba mohli usadit.
Vlastně jsem ani netušil, proč to dělám. Proč se tak snažím pro kluka, kterého ani neznám.
Vzápětí jsem si i odpověděl. Docela mě to bavilo. Přistihl jsem se, že uvažuju nad tím, že by bylo fajn mít někoho, koho můžu čas od času rozmazlovat.
Z auta jsem vytáhl vak, vyndal čistou vodu na pití a sušené maso a vrátil se do domu.
Swena jsem našel na matraci, zachumlaného do deky, což mi vykouzlilo na tváři úsměv.
„Tak pojď. Voda už bude dost teplá,“ vytáhl jsem Swena na nohy, a zcela automaticky propletl prsty jedné ruky s těmi jeho a vedl ho za sebou.
Ani nevím proč, ale tohle bezděčné gesto, když jsem svíral jeho štíhlé prsty, mnou projelo jako blesk a zanechalo za sebou jen zmatek a nejistotu.
Nedal jsem ale před Swenem nic najevo, a když jsme došli k vaně, znovu jsem se svlékl, vlezl do vody a Swena si stáhl za sebou. Jeho záda jsem si opřel o svou hruď a pomalými tahy jsem začal omývat jeho kůži, která místy nesla značky našeho včerejšího vášnivého večera.
Swen
Nevím, jak dlouho jsem tak mohl ležet. Půl hodiny, hodinu? Nenosil jsem na výpravy hodinky, protože to byla vzácnost, a já je nechtěl rozbít, a řídil jsem se většinou sluncem.
Ale ať už to bylo, jak dlouho chtělo, celou tu dobu jsem přemýšlel… A tak, když dovnitř vešel Nash, lekl jsem se, jak moc jsem byl zamyšlený.
Vytáhl mě na nohy a táhl za sebou ven. Díval jsem se na naše spojené ruce, a ani nějak neměl snahu se mu vytrhnout.
Bylo to… milé. Ještě mě takhle za ruku nikdo nevedl. Buď mě drželi za zápěstí, za paži nebo v horším případě za krk, a to většinou, když mi chtěli ublížit, nebo mě zabít. Ale takhle… Takhle ještě nikdo.
S údivem jsem hleděl na tu vanu s vodou, a než jsem se stihl na cokoliv zeptat, už jsem seděl v ní.
Tak, tak, že jsem stihl odhodit deku…
Voda byla příjemně nahřátá od slunce. Nebyla horká, ale ani studená.
A když jsem se opřel o Nashe, bylo mi opravdu báječně.
Seděli jsme ve vodě, Nash mě svýma velkýma rukama omýval, a já ho prostě nechal.
Opravdu se mi to líbilo. Byla to příjemná změna. Opřel jsem se víc, zaklonil hlavu a díval se takhle na Nashovu tvář.
Zdál se takový soustředěný a přitom uvolněný. Měl jsem pocit, jako bych u něj viděl i náznak spokojeného úsměvu.
„Od… od chvíle, kdy mě začali cvičit… nikdo se o mně takhle nestaral,“ zvedl jsem ruku, zahákl ji Naashovi za krk a přitáhl si ho blíž.
Zadíval jsem se na jeho rty, do jeho očí, a pak jsem znovu pohledem spočinul na jeho rtech.
„Líbí se mi to, děkuji,“ přitáhl jsem si ho ještě blíž a políbil ho.