Nash
Přikývl jsem, když Swen navrhl, že se půjde podívat po nějaké naftě.
„Nemusím ti říkat, abys byl opatrný. A kdybys ty na něco narazil, zahvízdej. Já to možná neuslyším, ale Nagar má dobré uši, a když tak mě upozorní," sjel jsem Swena od hlavy až k patě a trochu se zamračil nad tím, že si nevzal košili, ale nic jsem neřekl.
Jakmile odešel, vydal jsem si do zadní části domu na zahradu a překládal maso, aby se na ostrém slunku pořádně vysušilo.
Napadlo mě, že bych mohl jít za Swenem a vzít mu něco na sebe. Mě ostré slunko nevadilo, ale netušil jsem, jak to má on. Pak jsem ale nad tím mávl rukou.
Není to jeho první výprava, určitě ví, co si může a nemůže dovolit, a jak se chovat.
Maso se pěkně sušilo, tak jsem zatím obešel okolí domu, abych zjistil, co se dá použít, a po chvilce měl jasno.
Dotáhl jsem do zahrady větší starou bednu, krunýř od kožouna, provaz a silné vrbové pruty, co jsem našel. Sedl jsem si a pustil se do práce.
Byla to pomalá práce, ale každý kousek, který jsem udělal, by se mohl hodit.
Swen
Posunul jsem si klobouk víc do čela, aby mi slunce nesvítilo do očí, a z pod něj jsem se za chůze pozorně rozhlížel. Sice to tu vypadalo opuštěně, přesto jsem byl opatrný. Jeden nikdy neví.
Tyhle ty pumpy na naftu jsem většinou našel na kraji města. A na straně, z které jsem přijel, nic takového nebylo, tak jsem po cestě zamířil na druhý konec městečka.
Mohlo mi to trvat asi dvě hodiny, než jsem tam došel. Po cestě jsem prošel ještě dva domy, které vypadaly zachovale, ale nic užitečného jsem v nich nenašel, jen zbytky rozbitého nábytku, nějaké roztrhané hadry, ale použitelné akorát tak na otření špinavých bot.
Když jsem došel k pumpě, odložil jsem kanystr a vytáhl hadici. Ale nic z ní neteklo. Buď to bylo pokažené, nebo byla tahle pumpa prostě na suchu.
Rozhlédl jsem se. Napravo, deset kroků ode mne byl poklop v zemi. Bylo jasné, že je to otvor do nádrže. Přešel jsem k němu a zkusil ho zvednout. Sice to šlo těžko, ale nakonec se to povedlo.
Jenže nádrž byla prázdná.
To se dalo čekat.
Vešel jsem tedy do domku, který sloužil jako prodejna a celou jsem ji prošel.
Nebylo tu skoro nic. Ale když jsem vyšel ven, uviděl jsem na zadním dvorku pod bordelem čouhat auto.
Vypadalo to nadějně.
Odházel jsem bordel, přičemž jsem děkoval své prozřetelnosti, že jsem si vzal rukavice. Našel jsem otvor do nádrže. Trochu se zatajeným dechem jsem ho otevřel… Vzal jsem klacek a strčil ho dovnitř.
„Paráda,“ zaradoval jsem se, když byl vlhký od toho, co bylo vevnitř.
Přičichl jsem si k tomu, otřel prstem a trošičku, na špičku jazyka, to olízl.
Jo… Naštěstí to byla nafta. Přesně to, co jsem potřeboval.
Zaběhl jsem zpátky dopředu pro kanystr, prolezl veškerý bordel, co tu byl, ale když jsem nenašel žádnou hadici, musel jsem si poradit jinak.
Našel jsem nízkou plechovou bednu, kterou jsem však musel očistit, aby v ní nebylo ani trochu bordelu. Lehl jsem si pod auto, bednu jsem si přisunul k sobě a vytáhl nůž. Musel jsem dvakrát silně udeřit, než se nůž prorval skrz nádrž, a pak už jsem se spokojeně díval, jak nafta teče do bedny.
Schoval jsem nůž, počkal jsem, až vyteče všechno, co tam bylo, a pak jsem vylezl a vytáhl bednu.
Nalít naftu do nádrže bylo trochu složitější, něco se mi vylilo i bokem, ale nakonec jsem spokojeně odcházel, přičemž kanystr byl do třičtvrtě naplněný.
Spokojeně jsem pak začal obcházet další domy. Spíše jejich ruiny…
Bylo zvláštní takhle do nich vcházet a vědět, že tam kdysi někdo žil. Jako bych někomu nahlížel do soukromí. Ale nakonec se to oplatilo.
Když jsem se vracel skoro se stmívalo. Ale byl jsem spokojený. V jedné ruce jsem nesl kanystr, a v druhé ruce teplou deku, která byla sice zašlá a zaprášená, ale to se vytřepe. A navíc jsem v ní měl pár kusů oblečení, co jsem našel v jednom domě, a podle velikosti, by to mohl obléct i Nash. Nějaké nátělníky, dvě trika, jednu košili, jednu látkovou bundu s kapucí, a dvoje kalhoty. Ale těmi jsem si nebyl jistý. Každopádně, je když tak vezmu do osady…
Nash
Nad výrobou malých šípů jsem strávil skoro celý den.
Ale stálo to za to.
O jeden plochý kámen jsem ještě pořádně vybrousil ostří udělané z kožova krunýře, a pak už stačilo těch dvacet šipek zabalit do hadru.
Zkontroloval jsem maso a pár kousků dal rovnou bokem. Znovu jsem prošel okolní domy, a tentokrát hledal jiné konkrétní věci. A měl jsem štěstí.
Už dlouho, vlastně od odchodu z osady, jsem neměl pořádné teplé jídlo. A i když tohle bude spíš provizorní, nasytí to a zahřeje.
Nad tou myšlenkou jsem se ušklíbl.
No a nebo Swena zahřeju já.
To, co jsem mu při umývání říkal jsem myslel částečně vážně, a z části ho chtěl potrápit.
Vlastně... Byl to účel mu to takhle říct.
Aspoň má čas si to promyslet, a nemohl by pak říct, že jsem ho nevaroval. Samozřejmě, pokud odmítne, naléhat na něj nebudu. Hlavně jsem chtěl ale aspoň na chvilku odvést pozornost od těžkého úkolu, co nás čekal.
Nejspíš po cestě moc času mít nebudeme, akorát tak na nějaké rychlé tulení a ruční práci, ale jinak…
A pak každý půjdeme po svých. A kdo ví, jestli se ještě někdy setkáme.
S těmi myšlenkami jsem se vrátil zpátky, rozdělal menší ohýnek, zatloukl do země ze dvou stran ohně silné pruty ve tvaru X a k vrchu z každé strany podélně přivázal další prut.
Vytvořil jsem tak závěs pro kotlík, který jsem vydrhl u sudu s vodou. Pak jsem do kotlíku nalil trochu vody, přihodil na kousky nakrájené maso a přidal sušenou zeleninu a bylinky, které jsem našel a byly ještě poživatelné. Nakonec jsem přihodil rýži, kterou si obyvatel sousedního domku šikovně zahrabal pod zem, takže přečkala, i když už byla nahnědlá, ale chuť jí to nezměnilo.
Zrovna jsem po ochutnání se spokojeným mlasknutím konstatoval, že by to šlo, když se vrátil Swen.
„To jsi šel nakupovat?" povytáhl jsem obočí, když jsem viděl, že nese nejen kanystr, ale i spoustu věcí.
„Pojď, udělal jsem něco pořádnějšího k jídlu, dokud je příležitost. Tak snad ti to bude chutnat. A…
Pokud by ti to nevadilo, mohl bys mi něco o sobě povědět. Víš, když jsi říkal o tom, že tě čeká už tak nanejvýš dvacet let života, připomnělo mi to mě v začátcích. Když jsem se dozvěděl, že jen tak neumřu, a místo toho sledoval, jak umírají všichni kolem mě, považoval jsem to za prokletí a nejednou to chtěl ukončit. Ale… Myslím, že je mnohem horší naopak vědět, kdy umřu, a že to nejspíš bude ve středním věku," přemýšlel jsem nahlas spíš sám pro sebe a nabral do očištěného plechového hrnku porci pro Swena, kterou jsem mu podal.
„Ale nic mi říkat nemusíš. Spíš si jen tak třídím myšlenky nahlas. To víš, jsem už starý dědek, a občas my ty myšlenky utíkají," zasmál jsem se a nabral jídlo i sobě.
Swen
„Našel jsem nějaké věci, které by ti mohly být,“ rozvázal jsem deku, aby se podíval, co jsem našel. Sám jsem si vzal tu látkovou bundu, pořádně ji vytřepal, a když jsem ji prohlédl a viděl, že se v ní neschovává žádný hmyz, tak jsem si ji oblékl.
Jo, bude dobrá na noc, nejen že zahřeje, ale je i černá, takže mě dobře schová i s vlasy, které můžu strčit pod kapuci. A docela se mi líbil i ten obrázek na zádech. Nejspíš nějaký znak, nebo co…
Nikdy jsem toho moc nenamluvil.
V osadě bylo pro Backera přílišné mluvení známkou nejistoty, slabosti, a na svém postu nevydržel dlouho.
Většinou jsem naslouchal, a když jsem něco řekl, byly to spíš rozkazy a povely k tomu, aby bylo v naší osadě bezpečněji. Nebo maximálně rozkazy na výpravách, pokud už jsem s někým šel.
Když byl někdo se mnou, většinou se bavili mezi sebou, a já jen seděl vedle nich a naslouchal. I to pro mne bylo důležité, protože tak jsem si pak udělal obrázek. Věděl jsem, co od koho můžu čekat, co by se mohlo stát, a často jsem tak předešel zradám, které se prostě nevyhnou žádné osadě.
Vždycky se najde někdo, kdo je nespokojený…
„Rey… tenhle post… Jak vycházíš s lidmi ve své osadě? Bavíš se s nimi? Nebo jsi spíše sám a jen vydáváš rozkazy?“ zeptal jsem se místo odpovědi.
Možná mu pak o sobě něco řeknu, ale v tuhle chvíli se mi do toho moc nechtělo.
Sundal jsem si rukavice, vzal jsem si od něj plechový hrnek, o který jsem si chvilku hřál ruce, a pak jsem k tomu přičichl.
Vonělo dobře, až jsem byl překvapen. Netušil jsem, že by Nash dokázal něco takového uvařit z toho mála, co měl k dispozici.
Trochu jsem usrknul, a spokojeně vydechl. Bylo to horké, zahřálo to, ale současně i chutné… A tak jsem se do toho pustil, že za chvíli jsem Nashovi podával prázdný hrnek.
Nash
Swen neodpověděl, ale tak nějak jsem to od něj čekal. Místo toho položil záludnou otázku, která mě překvapila.
Vzal jsem si od něj hrnek a naložil mu další porci. Sám jsem si taky ještě přidal a chvilku hleděl zamyšleně do ohně.
Na to, jak byl málomluvný, byl docela zvědavý.
Ale… U něj mi to nějak nevadilo.
„Nevím, jak velká je tvá osada, ale v té mé je zhruba tři sta lidí," začal jsem po chvilce a zvedl ke Swenovi pohled, "každého znám jménem, vím, co má rád, jaké potíže ho trápí, po čem touží. Chci tím říct, že král, který nemluví se svými lidmi není dobrý král. Aspoň, tak to vidím já. Nestačí jen naslouchat, člověk musí s těmi lidmi žít. Musí jim rozumět i beze slov. Jsem sice sám, ale když nejsem na výpravách, často obcházím lidi a jen tak si s nimi povídám. Myslím, že v tomhle světě to potřebují. Zvláště ti starší. U vás to asi neznáte, ale platilo to i za života před katastrofou. Čím je člověk starší, tím větší má pocit, že je neužitečný a potřebuje vědět, že na světě není sám. Ale každý to má samozřejmě jinak. I u nás jsou takoví jako ty. Co spíš poslouchají a málo mluví. Nesvěří se jen tak. Je to člověk od člověka, ale já prostě vždycky chtěl, aby lidé v osadě věděli, že tam pro ně jsem a můžou kdykoliv za mnou přijít, když se cítí sami nebo mizerně, a jen tak si popovídat. Občas to dělá zázraky,“ usmál jsem se, snědl svou porci a hrnek odložil bokem.
„Nevím, možná je to tím, jak dlouho už jsem na světě, ale za tu dobu jsem přišel na to, že jen poslouchat nestačí. Ale jak říkám, každý to má jinak," pokrčil jsem rameny. „A mimochodem, ta mikina ti sluší."
Swen
Naslouchal jsem tomu, co Nash říká. A podivil jsem se, že Rey u nich v osadě normálně mluví s lidmi, že je navštěvuje.
„U nás tohle dělají starší. Chodí za lidmi a mluví s nimi. Ti také mají rozhodující slovo. Pouze v případě, když nastane bezpečnostní krize, přebírá velení Backer. Moje úloha…“ odmlčel jsem se a zadíval jsem se na Nashe.
Nevěděl jsem, jestli mám pokračovat, jestli mu toho neřeknu až moc a mohl bych tím ohrozit osadu.
Kdyby to někdo věděl, stačilo byl zajmout oba Backer, a byl by problém. Neřekl bych mu, kolik nás v osadě je. Je to velké riziko. A navíc…
Naši nástupci jsou sice už cvičeni, ale kdo ví, jestli by zvládli opravdovou krizi, kdyby měli hned zastoupit oba Backer. Pokud se ztratí jeden, nebo zemře, vždy zůstává další, ke kterému se přidá nástupce zmizelého. Proto nejsou nikdy věkově stejně staří. Vždy je jeden mladší a jeden starší.
A ten mladší jsem teď já.
No, myslím, že jemu můžu věřit. Tak nějak u něj cítím, že by toho nezneužil, i když ty informace jsou jen kusé a povrchní…
„Moje úloha je starat se o osadu po bezpečnostní stránce. Pokud jsme v osadě… všichni,“ změnil jsem poslední slova z oba Backer na všichni.
„Bylo nás kdysi víc, ale proto, že umíráme tak brzy a rodí se málo dětí, náš počet se snižuje. Pokud jsme v osadě všichni, pak můžu jít na výpravu. Já rozhoduji, jestli půjdu sám, nebo si někoho přiberu s sebou. Hodně záleží, o jakou výpravu jde, a hlavně kam.“
Převzal jsem si druhou porci, a i ta během chvíle zmizela v mém žaludku.
Ale pak mi něco došlo.
„Mikina? Nevím, co myslíš,“ zadíval jsem se na něho udiveně.
Ale při jeho úsměvu a výmluvném pohledu na mou hruď…
„Ty myslíš tohle?“ chytl jsem do prstů látku té bundy, co jsem si oblékl. „No, líbilo se mi to a vypadá zachovale. A ten obrázek… Asi nějaký znak, nebo co. Nerozumím tomu. Tohle jsem v žádné knize neviděl. Asi to bude nějaký znak, příslušenství k nějaké skupině. Aspoň myslím…“
Odložil jsem hrnek, napil se ještě vody, a pak jsem vstal.
„Musím se umýt. Smrdím od nafty,“ zamračil jsem si, když jsem viděl své umazané ruce.
Potřeboval jsem něco dělat. Nebyl jsem zvyklý tolik mluvit, a snad poprvé jsem toho řekl tak moc, a ještě cizímu člověku. Člověku, který nepatří do naší osady. Kdyby to věděl starší Backer, nejspíš by mě zabil a vybral by mého nástupce.
Nash
Pozorně jsem se na Swena díval a poslouchal.
Když odešel, zamračil jsem se a stáhl kotlík z ohně, abych ho mohl uhasit. Věděl jsem, nebo spíš slyšel, že u bělásků panuje přísná hierarchie, ale že až taková... Přišlo mi totiž, že se Swen částečně i bojí promluvit. Jistě, byl jsem cizí, ale za tu dobu, někdo chytrý jako on, už musel vědět, že mi může věřit. Navíc, co bych z toho měl. Nejsem žádný dobyvatel. I kdyby mi dal přesný návod k tomu, jak je obsadit, stejně bych to neudělal.
Povzdechl jsem si, schoval kotlík se zbytkem jídla pod stříšku a zakryl ho.
V noci bude dost zima, takže se jídlo uchová jako v lednici.
Vzal jsem špinavé plecháče a odešel k sudu. Postavil jsem se vedle Swena a rovnou si opláchl i ruce.
„Vážím si toho, že jsi to řekl. Nebudu se tě na nic takového už ptát, protože vidím, jak je ti to nepříjemné. Pokud mi budeš chtít někdy něco říct, řekneš to sám od sebe, ano?"
Otočil jsem hlavu a zadíval se na Swena.
Západ slunce ještě víc podtrhl jeho krásu, a já si bezděčně vzpomněl na svůj slib z rána. Popošel jsem ke Swenovi, natáhl ruku a pohladil ho po tváři.
„Máš pravdu. Byla to skupina. Hudební. Ale… Věř mi, nechtěl bys je poslouchat. Připomínalo to spíš vrzaní dveří než cokoliv jiného," zasmál jsem se a ukázal na mikinu.
Díval jsem se do Swenových krásných očí a prsty hladil jeho tvář.
Postoupil jsem ještě o krůček blíž, takže se o mě skoro opíral, a druhou ruku jsem mu položil na bok.
„Šel bych si lehnout. Ne spát. Lehnout. A splnit svůj slib z rána. Ten, jak jsem říkal, že někam něco strčím," sklonil jsem se ke Swenovu uchu, jemně do něj kousnul, a pak ho olízl.
Swen
Nash ke mně došel a začal umývat ty hrnky. Zatímco jsem se umýval od té nafty a špíny, co jsem na sebe nabral, po očku jsem ho pozoroval.
Jeho vlasy v zapadajícím slunci chytly modravý nádech. A já tak nějak zatoužil do nich vnořit prsty. Pohrát si s nimi. Vážně se mi líbily.
Jenže on se pak přiblížil a řekl a udělal to…
No, to…
Přejel mi mráz po zádech. Cítil jsem to až v kostech a nebyl jsem schopen se chvíli hnout. Prostě jsem zamrznul na místě s rukama ponořenýma ve vodě.
Bezděčně jsem si otřel ucho o rameno, ale ten pocit, který to ve mně vyvolalo, ten prostě nezmizel.
Znovu se mi připomnělo to, co mi dělal tam u jezírka, a znovu mě z toho zalechtalo v břiše, tak blízko u žaludku, až jsem z toho začal rychle dýchat a musel jsem na moment zavřít oči.
„Je chl-chladno…Půjdu dovnitř…“ vykoktal jsem ze sebe a konečně vytáhl ruce z vody.
Otřepal jsem je, otřel si je do kalhot a rychlým krokem, jako bych chtěl před tím pocitem utéct, jsem vešel do domu. Cestou jsem jen popadl tu hrubou deku, trochu jsem ji vytřepal, a pak s ní zmizel nahoře v tom pokoji, ve kterém jsem předtím spal.
Dopadl jsem na matraci a zabalil se do té teplé deky. Mírně jsem se chvěl, a já teď ani nevěděl, jestli chladem, nebo něčím jiným.
Je to jako nemoc…
Ale já nikdy nebývám nemocný.
Ne… Je to jako nějaká omamná látka, která má znejistět nepřítele.
Jo, to bude ono.
Zastrčil jsem ruce mezi stehna a snažil se to rozdýchat.
Jsem bojovník, silný, a jen tak něčemu nepodlehnu. Jsem Backer… Tohle zvládnu…
Nash
Se Swenem se nejspíš uvzdychám k smrti.
Když odběhl, jen jsem vzdychl a povytáhl obočí.
Na jednu stranu jsem byl naštvaný.
Evidentně měli ti, co nesli titul Backer, zcela zakázáno na tohle jen pomyslet, i když mi bylo záhadou, jak dokázali u mladých mužů potlačit touhu, která byla prostě v každém z nás.
Na stranu druhou jsem ho chápal. Nejspíš je z toho všeho zmatený a neví, jak dál. Neví, jestli to přijmout, nebo se toho bát.
Na okamžik jsem to chtěl nechat být. V podstatě už to, co se mezi námi odehrálo by nemělo být.
Byl jsem pro něj cizí, stejně jako on pro mě.
Jenže, pak jsem se zamračil a rozčileně mlaskl.
„K čertu s tím," procedil jsem skrz zuby, a pak se rychlým krokem vydal k domu.
Našel jsem Swena ležet na té staré velké matraci. Stáhnul jsem z něj deku, přetočil ho na záda a klekl si nad něj.
„Tohle není nic, za co by ses měl stydět. Je to součást každého z nás. Je to zcela přirozené a lidé se tomu oddávali už od nepaměti. Je to součást našich životů, uvolňuje to tělo i mysl, a pokud něco cítíš, když se tě dotýkám, pokud je ti to příjemné, neboj se toho a poddej se tomu. Aspoň na okamžik zapomeň na to, co tě učili. Nechej tvé tělo, ať si samo řekne, co chce. Nebraň se tomu."
Mluvil jsem možná trochu tvrdě a odměřeně, ale vážně mě štvalo to, že tak krásný a mladý kluk, jen kvůli nějakým pitomým pravidlům v jejich osadě, přijde o něco tak krásného.
Pak jsem uvolnil stažené obočí, mírně se usmál a zvedl se do kleku.
„Chtěl bych, abys mohl poznat to krásné, co takové spojení obnáší. Ale nutit tě samozřejmě nemůžu. Pokud řekneš, abych odešel, tak odejdu a už to znovu nezkusím," znovu jsem se nad Swena naklonil, jednou rukou opatrně vjel pod mikinu a letmo se prsty dotkl jemné kůže na břiše.
Dýchl jsem Swenovi do rtů a lehce se otřel o jeho krk.
„Řekni, chceš abych odešel?"
No, možná to nebylo fér, ale aspoň urychlím jeho rozhodování.
Swen
Měl jsem pevně semknutá víčka, abych nic neviděl, ani to zapadající slunce, které barvilo nebe do červena, a tak zvláštně to osvětlovalo pokoj.
Dýchal jsem povrchně a snažil se zahnat ten pocit, který se mě zase chytl jako klíště a nechtěl se mě pustit.
Ztuhnul jsem, když jsem zaslechl Nashovy rychlé a rázné kroky nahoru do patra, a pak k tomuhle pokoji. A když ze mně strhnul deku a klekl si nade mne… Už jsem nedýchal vůbec.
Vnímal jsem snad jen polovinu toho, co říkal. Chtěl jsem říct, že jsem o tomhle nikde nečetl, tak jak může mluvit pravdu?
Ale nebyl jsem schopný ze sebe vydat ani hlásku.
Znovu jsem přivřel oči, když se otřel o můj krk, a postavilo to všechny chloupky po těle.
No, moc jich sice nemám, ale na pořádné mrazení to stačilo.
Zvedl jsem ruce a sevřel jsem v nich kalhoty na jeho stehnech, až jsem slyšel, jak zapraskala látka.
Byl jsem v koncích, a tak nějak jsem tušil, že tohle sám prostě neokážu zvládnout. Toho se sám prostě nezbavím…
On ví… Je zkušený… Ví, jak mě z toho stavu dostat.
„Zůs… zůstaň,“ zašeptal jsem a olízl si rty.
„Nevím… co s tím…“ přiznal jsem se tiše a pootočil jsem hlavu, abych se na něho nemusel dívat.
Přiznal jsem, že si s něčím nevím rady. Že je něco s čím potřebuji pomoct…
Byl jsem úplně v koncích, a vůbec mi ani nedocházelo, že to byl vlastně on, kdo ve mně vyvolal tenhle pocit.
Nash
Musel jsem zatnout zuby a vydechnout nosem.
Kdyby Swen věděl, jak u toho vypadá sexy, určitě by to nedělal.
Chytil jsem ho jemně za bradu a otočil mu hlavu zpátky, abych se mu mohl podívat do očí.
„Neboj… pomůžu ti…" zašeptal jsem a znovu se zvedl.
Prohlédl jsem si ho a povytáhl obočí nad zbraněmi, co měl pořád u sebe.
„Myslím, že tohle teď nebudeš potřebovat," sebral jsem zbraň i nůž a odložil je bokem.
Dřív, než mohl, jakkoliv, zaprotestovat, chytil jsem lem jeho mikiny a přetáhl mu ji přes hlavu.
„Nechej ruce takhle," zazněl můj další příkaz a rukávy mikiny jsem nechal na jeho zápěstích, abych držel ruce natažené za hlavou.
„Nádherný…" zamumlal jsem, prsty přejel po jeho hrudi, a pak se sklonil, abych mohl kůži zasypat polibky.
Dostal jsem se až k bradavkám, které jsem sevřel mezi zuby a zatahal.
„Chci tě, Swene. Chci se s tebou milovat… Tak se říká tomu, když ti strčím svůj penis do dírky, projedu ti ji tak, jako když jsem ti to udělal prsty, a moje semeno skončí ve tvém krásném zadečku. A ty mnohem intenzivněji tak prožiješ svůj orgasmus. Tak se říká tomu pocitu, který zažíváš, když z tebe vychází semeno."
Dýchal jsem do jeho rtů i ucha, nepřestával ho hladit a za normálních okolností, bych se nejspíš nad svým vysvětlením zasmál, ale byl jsem ze Swena tak v háji, že jsem to své vysvětlování bral smrtelně vážně.
Po chvilce jsem ho zalehl svým tělem, jednou rukou vjel pod kalhoty, zmáčkl jeho krásný zadeček a vrhl se na jeho rty ve vášnivém polibku.
Swen
Myslel jsem, že se mi Nash vysměje. Že si bude myslet, jak jsem slabý, že se vůbec nehodím být Backer.
Ale on zareagoval úplně jinak…
Začal jsem dýchat ještě rychleji, hruď se mi pod těmi rychlými nádechy nadzvedávala, když mi vytáhl mikinu přes hlavu, a pak se věnoval mému tělu. Tedy aspoň té horní části.
Byl jsem z toho tak mimo, že se moje nádechy stávaly hlasitějšími, aniž bych to dokázal ovlivnit.
Nebyl jsem to já. Byl to někdo jiný, kdo teď nechával obyvatele jiné osady, aby mi dělal tyhle věci…
Věci, které se mi líbily.
Chtě, nechtě jsem si to musel přiznat.
Vážně se mi to líbilo a zesilovalo to chvění, ten nádherný pocit, který jsem se původně snažil zastavit.
Zasténal jsem, když zkousnul mé bradavky a zatahal za ně. Projelo to mnou jako ohnivý šíp a zastavilo se to někde dole v břiše.
Cítil jsem to zvláštní pnutí v rozkroku. Chtěl jsem to. Věděl jsem, že tohle mi pomůže. Že tohle je to, co teď chci, na co čekám, po čem toužím.
Přijal jsem jeho jazyk ve své puse, a sám jsem zapojil i ten svůj. Nevěděl jsem, jestli to dělám správně, ale tušil jsem, že tohle k tomu nejspíš patří. Že je to součást toho všeho, a ještě víc to zesiluje ten prožitek, který bude na konci toho všeho.
„Orga-smus… to slovo… neznám…“ zasípal jsem, když se Nash odtrhnul od mých rtů.
Držel jsem stále ruce za hlavou, i když jsem najednou zatoužil se ho dotknout. Ale nevěděl jsem, co smím dělat, abych to nepokazil.
„Nashi…“ zašeptal jsem jeho jméno, když jsem se znovu zachvěl, jak mnou projel ten pocit touhy po tom, aby se mě dál dotýkal. Aby se dotkl mého penisu.
„Rey… prosím…“
Nash
Líbilo se mi, jak je Swen spontánní a učenlivý. Opravdu nechal, ať za něj mluví jeho tělo, i když měl možná ještě trochu zábrany, nebo spíš nevěděl, co udělat.
Ale to bylo na něm ještě víc sexy.
Když mi vyšel při polibku vstříc, jen jsem přivřel oči nad tím pocitem, který mi proletěl tělem.
To příjemné mravenčení a šimrání začalo zesilovat s každou další vteřinou.
„Myslím… že teď poznáš všechno… co k tomu patří…" zachrčel jsem a vydechl, když Swen zašeptal mé jméno.
Bylo to jako pohlazení, a já si uvědomil, že chci slyšet víc.
Znovu jsem si klekl, rozepnul mu kalhoty a stáhl je.
„Vidíš? Říkal jsem ti, že si samo tělo zažádá o to, co chce," ukázal jsem na jeho naběhlý penis. „Tomu pocitu se říká vzrušení. Celé tělo se ti rozechvěje, penis ti naběhne, cítíš mravenčení po celém těle, hlavně v podbřišku, točí se ti hlava, srdce buší jak splašené a nestačí ti dech. Pro toho druhého je tohle důkaz, že se ti to líbí, a že může pokračovat."
Olízl jsem si rty, a pak se sklonil ke Swenovu klínu.
Plochou jazyka jsem přejel od jeho kulek po špičku, zaklekl nad něj a sundal mu mikinu ze zápěstí.
Přetočil jsem se na záda a Swena si posadil na klín. Prsty jsem přejel po jeho zádech, a pak mezi prsty promnul bradavky.
„Ukaž mi, co dokážeš, Swene," provokativně jsem se usmál a nehtem ťukl do jeho žaludu.
Swen
Byl jsem z něho úplně mimo. Kdekoliv se mě dotkl, cokoliv udělal, vždy mnou projel od toho místa ten zvláštně příjemný pocit.
Už jsem ani nedokázal se tomu bránit, nechal jsem to tak, jak to je.
Za chvilku jsem ležel nahý, a ani netušil, kdy mi sundal kalhoty a boty. Ale najednou jsem byl komplet bez oblečení. Znovu jsem cítil to teplo, které mě zahřívalo zevnitř, jako bych cítil i tu krev, jak zrychluje proudění mými žilami.
Když si začal pohrávat s mým penisem, čekal jsem, že bude pokračovat jako minule. Doslova mě polilo horko, a já nevěděl, jestli se na něj mám dívat, jak jsem se…
Styděl?
Ale… Snad automaticky jsem i mírně roztáhl nohy. Ani jsem si neuvědomil, že to dělám.
Ale on mě najednou chytl a posadil si mě na sebe.
Cítil jsem pod zadkem jeho tvrdý rozkrok a bezděčně jsem se zavrtěl, jako bych hledal lepší polohu. Byl tvrdý stejně jako já.
Přejel jsem si prsty po svém penise, jako bych chtěl zjistit, proč je takový, proč je větší než normálně, a tak pevný. Lehce jsem vzdychl, když jsem ucítil ten dotek prstů na něm.
Ale když mi řekl, ať ukážu, co dokážu…
„Já?“ vyhrkl jsem a mírně zděšeně jsem se na Nashe podíval.
„Já… nevím… nevím co mám… dělat…“ dolehl jsem na něj, jak jsem byl v koncích a obličej zabořil do jeho hrudi.
„Nevím…“ zaskučel jsem.
Moje tělo se otřelo o jeho, a otření o látku jeho kalhot v tom místě, kde jsem to měl tak citlivé, mně donutilo vydat ze sebe zasténání, jak to bylo silné…
„Nevím…“ znovu jsem se o něj bezděčně otřel a položil jsem mu ruce na ramena, do kterých jsem mu zatnul nehty.
Jediné, co jsem věděl, bylo, že strašně moc chci cítit to samé, co tam nahoře v horách, to samé, co u toho jezírka. Strašně moc jsem po tom zatoužil, až to bylo skoro bolestivé…
Nash
Měl jsem co dělat, abych se nerozesmál nahlas, když se na mě Swen zděšeně podíval.
Vzápětí mi ale ztuhl úsměv na rtech, když se tím svým zadečkem otřel o můj klín.
Neví, co má dělat, ale provokuje, aniž by si to uvědomoval. I to, když se předtím dotkl svého penisu, jakoby ho zkoumal mě donutilo přivřít oči.
„Jsi vážně sexy…" zašeptal jsem mu do ucha. „Zvedni se do kleku."
Když to udělal, potáhl jsem si ho blíž k sobě.
Jeho výkřik, když jsem si ho skoro posadil na obličej a jazykem i pusou začal okamžitě rejdit kolem jeho dírky i uvnitř, vtahoval jsem do pusy jeho kulky, nebo se mazlil s jeho penisem, mě nutil víc a víc pokračovat.
„Sténej, Swene! Sténej, pro mě!"
Kousl jsem ho do vnitřní strany stehen a mírně pleskl přes půlky.
Chtěl jsem do jeho dírky zajet i prsty, ale pak jsem si uvědomil, že jsem zapomněl vzít mastičku.
„Musím pro… mastičku…" zamumlal jsem do Swenovy kůže.
Swen
Podle úsměvu, který Nash měl, když jsem se na něho podíval, jsem ho nejspíš svou bezradností pobavil. Ale já vážně nevěděl, co mám dělat.
Klekl jsem si, tak jak chtěl, a když si mě přitáhl ke svému obličeji, vyhekl jsem, vzápětí vykřikl, když jsem ucítil jeho jazyk tam dole, a na poslední chvíli se chytil rozlomeného rámu postele za jeho hlavou, abych se nezřítil dolů a neudusil ho pod sebou.
Zaklonil jsem hlavu, a vyslal k oprýskanému stropu několik hlasitých vzdechů, které se střídaly s podivnými steny. Nedokázal jsem je udržet v sobě. Šlo to tak nějak samo, a já ani nevěděl jak.
A když mě pleskl, stáhl jsem zadek, a pevně zavřel oči, protože tohle bylo…
Divné…
Divné, ale… nemohl jsem pro to, co jsem cítil, najít to správné slovo.
Prostě mnou znovu projel ten spalující pocit, kdy se ve mně všechno stáhlo a já skoro dychtivě čekal na jeho další pohyb, dotek, cokoliv…
Svíral jsem v rukách ten dřevěný rám postele, až jsem cítil, jak se mi třísky snaží prodrat kůží do dlaně, ale nedokázal jsem ho pustit.
„Mastičku…“ hlesl jsem. „Jo… mastičku…“
Z posledních sil jsem přes něj přetáhl nohu a svalil se na matraci vedle něj, kde jsem rychle oddechoval a bál jsem se sebe dotknout, jak moc jsem chtěl to, co předtím. Jak moc jsem chtěl, aby to byl on, kdo mi ten správný pocit přivodí. Ten pocit, ke kterému jsem měl tak blízko…
Ale i tak mi hlavou běželo, proč mastičku. Bolí ho něco? Nebo to chce pro mne? Bude to bolet?
Tak, jak když do mě poprvé strčil prst? To se dá vydržet…
Ale raději jsem byl zticha, spíš jsem jen hlasitě dýchal, jako kdybych utíkal před nějakou zmutovanou šelmou, a čekal, co bude dál.
Nash
I já rychle oddechoval, když ze mě Swen slezl, a já viděl, jak na tom je.
Ale pocítil jsem jakousi hrdost, že se mi ho povedlo dostat do tohoto stavu.
„Nevychladni mi," políbil jsem Swena na rty, pak na špičku penisu, zvedl se a rychle odběhl do vedlejší místnosti.
Byla to otázka jen pár vteřin, než jsem se znovu vrhl na Swena, přikurtoval ho pod sebou a zaútočil na jeho rty.
„Musím tě… pořádně roztáhnout," zachrčel jsem do Swenových rtů, než jsem se zvedl, a zaklekl mezi jeho roztažené nohy.
Jeho zadeček jsem podložil zmuchlaným kouskem deky, a pak si na prsty nabral mastičku. Dlaň jedné ruky jsem položil na jeho břicho, mírně zatlačil, a prsty druhé ruky začal pomalu roztahovat jeho dírku.
Sice jsem měl obavu, že se mi udělá dřív, než vůbec k něčemu dojde, ale nedokázal jsem ho zastavit.
Přivřenýma očima jsem Swena pozoroval, poslouchal jeho krásné vzdechy, a sám měl co dělat, abych ten šílený tlak, hlavně tam dole, ustál.
„Jsi tak nádherně těsný…" zasténal jsem, když ve mě sevřel pevně dva prsty, které jsem od sebe roztahoval, co nejvíc to šlo.
Když už byl dost promazaný a já napnutý jako struna, sundal jsem si kalhoty, a znovu se natlačil mezi Swenovy nohy.
„Kdyby to moc bolelo… přestanu…" dýchl jsem do jeho rtů, špičku penisu otřel o jeho dírku, a pak opatrně zatlačil.
Swen
Když Nash odběhl, jen jsem se poplašeně rozhlédl kolem sebe, a moje ruka se snad automaticky posunula k mému noži.
Když jsem tady tak ležel na té matraci, celý nahý a úplně mimo, cítil jsem se nejistě. Měl jsem pocit, že kdyby na mě někdo zaútočil, že bych se nejspíš neubránil.
Ale moje prsty se jen dotkly pouzdra s nožem, a Nash byl zpátky a doslova mě zalehl svým tělem.
Zasténal jsem, když jsem na sobě ucítil jeho tvrdost.
A co potom, když mi znovu do dírky začal strkat prsty.
Podvědomě jsem se stáhl, jak jsem očekával znovu ten nepříjemný tlak, jako tenkrát ze začátku, ale k mému údivu nic z toho nepřišlo.
Jeho namazaný prst do mě vklouznul lehce, a mnou projel tak skvělý pocit, že jsem zasténal, aniž bych se dokázal včas zastavit.
Už jsem to nezvládal, a když jsem v sobě ucítil další prst, když jsem byl o něco plnější, nechal jsem tomu volný průběh.
Dělo se to samé, co tam u jezírka. Byl jsem z toho úplně mimo, a sám už jsem roztahoval nohy víc od sebe, a mírně se proti jeho prstům několikrát pohnul, jak moc dobře mi bylo.
Nestihl jsem ani zaregistrovat, kdy se Nash zvedl a stáhl si kalhoty. Co jsem však dost citelně vnímal, byl jeho penis, který se mi tlačil tam, kde jsem měl předtím jeho prsty.
Vyhekl jsem, několikrát jsem nahlas trhaně zavzdychal, a s očima do široka otevřenýma a prsty vraženými do jeho paží, jsem se napjal.
Bylo to… Bylo to jiné než prsty. Bylo to… velké a nebylo to příjemné.
Měl jsem obavy, že to bude bolet, ale to jsem měl i tenkrát, když do mě poprvé strčil prsty, a pak to bylo úžasné.
Ale přesto…
„Nev… nevejde se… tam…“ zaskučel jsem a měl strach, že Nash bude zklamaný a nechá mě být.
Že mi nedopřeje to, co jsem tak strašně chtěl, a já cítil, že už jen trocha stačí k tomu, abych mu dal své semeno, tak jak chtěl. Jak jsem chtěl já.
A chtěl jsem i to co říkal. Chtěl jsem vědět, jaké to je, když vystříká své semeno do mého zadečku.
Nash
Možná jsem neměl být tak nedočkavý. Možná jsem si měl Swena ještě víc roztáhnout.
Cítil jsem, jak ztuhnul, zaryl mi nehty do paží a zaskučel.
„Ššššš, uvolni se, Swene… jen klid…" zašeptal jsem do jeho rtů a mé prsty se rozeběhly po jeho těle.
Hladil jsem ho, líbal na horkou kůži, a když trochu povolil sevření, zajel jsem zase o kousek dál.
„Neboj se… tvé tělo si jen musí zvyknout," šeptal jsem dál a znovu se opatrně pohnul.
Vždy jsem kousek povyjel, a zase zajel dovnitř.
Nebyl jsem zrovna nejmenší, takže jsem věděl, že musím být obzvlášť opatrný a postupovat opravdu pomalu, aby si jeho zadeček zvykl.
Otíral jsem se o jeho stěny, abych mu to aspoň trochu zpříjemnil, až jsem se nakonec dostal dovnitř celý a narazil na jeho prostatu.
Tentokrát jsem to byl já, kdo hlasitě zasténal.
Celý jsem z něj vyjel, a pak zajel znovu opatrně dovnitř až po kořen, dokud jsem necítil, že se jeho sevření neuvolnilo.
Pak jsem zůstal zase bez pohybu a zadíval se mu do očí.
„Můžu… pokračovat?"
Swen
Měl jsem pocit, že to tam prostě nepatří. Snad podvědomě jsem se ho snažil vytlačit ven, nepustit ho dál.
Ale on se tlačil pomalu hlouběji, kousek po kousku…
Zavřel jsem oči a jen vnímal to, co se děje dole. Nevnímal jsem nic jiného, ani svůj penis, který mírně poklesl, ani to, že na mě Nash mluvil.
Slíbil mi, že to bude fajn, ale zatím…
Cítil jsem, jak mi vlhnou oči, ale zatlačil jsem slzy zpátky. Zažil jsem už horší bolest a tohle taky přežiju…
Jenže jeho péče, jeho laskání a polibky pomalu ale jistě od toho odváděly pozornost. A pak, když se najednou otřel o to místo, které, jak tenkrát, tak i teď přineslo ten zvláštní ale příjemný pocit, který se usadil v mém břiše, i podbřišku… Dokonce i penis se mi znovu zpevnil a postavil se…
Aniž bych chtěl, bezděčně jsem se proti němu propnul a zasténal.
A tak, když se zeptal, jestli může pokračovat, otevřel jsem oči a překvapeně jsem se na něho podíval.
Jednou rukou jsem ho pustil a stáhl jsem ji dolů. Zasunul jsem ji mezi nás a zajel mezi své nohy, abych se dotkl jeho penisu.
Nechápal jsem to… Byl ve mně celý schovaný, a já to ani nepostřehl. Jen jsem pod prsty cítil, jak se mi kůžička kolem jeho penisu napíná, jak se dírka stahuje a zase povoluje, a s tím přicházely další a další pocity, které se mi začínaly líbit.
Srdce mi bilo strašně rychle, a můj dech byl roztřesený a hlasitý, a také rychlý…
Celý jsem se chvěl, a jen čekal na ten správný okamžik.
Cítil jsem stále ten mírně nepříjemný tlak, trochu bolest, ale přitom… Mísilo se to s novým pocitem, který mě nutil znovu a znovu přivírat oči a chtít víc…
Nedokázal jsem to vyslovit, tak jsem jen vytáhl ruku zpátky, a přikývl jsem.
Nash
Celý jsem se napjal, když Swen potlačil ruku mezi naše těla, jakoby se chtěl ujistit, že jsem v něm opravdu celý. Když přikývl, políbil jsem ho a začal opatrně a pomalu přirážet.
Nechtěl jsem to uspěchat, i když jsem byl na samé hranici.
Jenže, když Swenovy vzdechy začaly být hlasitější, a já cítil, jak se víc uvolnil, úplně jsem se přestal ovládat.
„Nedokážu…" napůl jsem zasténal, napůl zachrčel, a pak se znovu zvedl do kleku.
Swenovy nohy jsem si hodil na ramena a pevně ho chytl za boky.
„Vystříkám ti… prdelku… jak jsem… slíbil…" zafuněl jsem a začal přirážet.
Rychleji a tvrději jsem projížděl ten těsný otvůrek, víc se do Swena tlačil a masíroval i jeho prostatu.
Chtěl jsem ale, aby se udělal první. A tušil jsem, že k tomu nemá už daleko.
„Pojď… Swene… ukaž mi… své semeno…" vyrážel jsem mezi vzdechy.
Sevřel jsem v prstech jeho penis a neprotáhl ho snad ještě ani jednou, když jsem pocítil, jak se stáhl a začalo mu v něm cukat.
Swen
Tušil jsem, že to nepříjemné, co provázelo začátek, odezní, a nastoupí to, co jsem tak moc chtěl znovu prožít.
Cítil jsem v sobě každý jeho pohyb. Každé otření i náraz na to místo, které mi přivádělo ty neskutečně nádherné pocity. Můj penis se otíral o jeho břicho, a to jsem také uvítal s hlasitým sténáním, dokonce tak hlasitým, že jsem neslyšel nic jiného než jen sebe.
Byly to dva vjemy, dva současné vjemy, které přešly jen v to příjemné, v něco, co jsem k ničemu nedokázal přirovnat, a ani to popsat.
Kdyby se mě na to někdo zeptal, jen byl opakoval dokola pár slov
Příjemné… nádherné… omračující…
Ještě víc jsem sevřel Nashovy paže, když jsem cítil to, na co jsem tak čekal. Když se zvedl do kleku, a já necítil to otírání mého penisu, chybělo mi to. Chtěl jsem to spojit s tím, jak se ve mně pohyboval. Protože jen společně to bylo dokonalé.
Nash, jako by to věděl, se chopil mého penisu…
Už jen první sevření stačilo na to, abych ze sebe vydal hlasitý výkřik, jak mě to málem poslalo do mdlob. A pak už stačilo jen pár otření a jeho přírazů ve mně, a moje břicho začínalo pokrývat semeno.
Moje semeno…
Sténal jsem, skoro jsem ztuhnul, jak jsem nebyl schopen se hnout, jen jsem zatínal svaly, a přitom se mé tělo roztřáslo. Nohy jsem měl snahu přirazit k sobě, a celý jsem se proti Nashovi propnul.
Volal jsem jeho jméno, jeho titul… Chtěl jsem ho do sebe celého vtáhnout, jako by to ještě mělo víc umocnit celý ten nádherně šílený pocit. Penis se cukal v jeho ruce, zadeček se mi stahoval a svíral v sobě Nashovu chloubu. Protože to chlouba opravdu byla, když mi s ním dokázal přivodit něco tak nádherného.
Nemohl jsem se přinutit otevřít oči, ani zavřít pusu, nemohl jsem popadnout dech… Jen jsem z posledních sil natáhl ruce, a popaměti je Nashovi zahákl kolem krku, abych si ho přitáhl pro spojení našich rtů a jazyků, i kdyby mě měl pod sebou slisovat.
Bylo mi tak skvěle, že jsem už teď věděl, že to budu chtít někdy znovu zopakovat.
Točil se semnou celý svět, ale bylo mi… nádherně…
Nash
Málem se mi zastavilo srdce, když jsem viděl Swena, jak to prožívá.
Byl tak nádherný! Jeho křik a sténání, jeho propínání se proti mně, chvění jeho těle, nehty zatnuté do mých paží.
Musel jsem se v něm na chvilku úplně přestat pohybovat, jak jsem byl z toho v háji. Swenův penis jsem ale protahoval v ruce do té doby, dokud mi měl co dát.
Vzápětí mě však stáhl na sebe, a já si jeho poslední výkřiky vzal jazykem přímo z jeho úst.
A to byla i pro mě poslední kapka.
Odtrhl jsem se od polibku, kousnul ho do brady, abych si vyžádal jeho pozornost, a pak se zase zvedl do kleku. Zadíval jsem se do krásných Swenových očí, které teď byly zastřené, do červené tváře a nádherně napuchlých rtů. Pevně jsem sevřel jeho boky, a víc si ho přirazil na svůj klín.
„Naplním ti tu tvou… nadrženou dírku…" zavrčel jsem na něj, a bylo mi nějak jedno, jestli mi rozumí nebo ne.
A abych svá slova splnil, začal jsem hned přirážet.
Jemnost se změnila ve dravost, pomalost v rychlost.
Byl jsem jen krůček od toho, abych i já dosáhl vrcholu.
Otíral jsem se tváří o Swenovy lýtka, občas ho kousnul nebo plesknul po půlce, což ještě víc umocnilo ty pocity ve mně, a netrvalo dlouho, když jsem tentokrát já ztuhl a zařval na celý barák.
Málem mě to zlomilo v pase, a před očima se mi zatmělo, když mě sevřela prvotní křeč.
Funěl jsem, křičel, sténal, nadával, drtil jsem Swenovo tělo ve svých rukách, tlačil se do něj víc a víc, a pak s každým dalším výstřikem úlevně zasténal.
Něco takového jsem ještě nezažil. A to mi rukama prošlo za můj život mnoho milenců a nejeden panic.
Ale to, co mi dal Swen, mi nedal nikdo.
A já si matně uvědomil, že bych si od něj měl začít držet odstup nebo si k němu vytvořím silné pouto, což by v našem případě nejspíš nedopadlo dobře.
Rázem jsem tu myšlenku ale zahnal, když jsem na Swena nalehl a okamžitě se přitiskl na jeho rty.
Stále jsem se v něm mírně pohyboval, roztíral jeho semeno mezi našimi těly a umocňoval tak dozvuky našich orgasmů.
Swen
Nash neodmítl mou žádost o polibek. Přitáhl jsem si ho na své třesoucí se tělo, použil jsem svůj jazyk, aby se otíral o ten jeho, abych mu ukázal, jak moc mi dobře je.
Jak moc se mi to líbilo. Až tak, že jsem se z toho stále nedokázal vzpamatovat.
A celý ten… orgasmus, jak tomu říkal, byl ještě lepší, silnější než u jezírka.
Netušil jsem, že to může být až takové, ale už jsem se nedivil, když Nash začal znovu útočit na můj zadeček, protože podle jho výrazu taky neměl daleko k tomu, aby měl on svůj orgasmus.
I když to nejsilnější, to nejlepší jsem měl za sebou, přesto jsem se cítil dobře, když stále dělal ty své pohyby, když jsem cítil to tření uvnitř mého zadečku. I nárazy a otírání o to místečko, mi znovu a znovu přivádělo ty skvělé pocity.
Díval jsem se na Nashe z pod přivřených víček, aby mi nic neuniklo. Abych viděl úplně všechno.
Byl úplně jiný… Byl tak jiný, a přitom snad ještě krásnější… Nadzvedl jsem se v loktech a chtěl ho pohladit po tváři, ale on na mne dolehl.
Bylo to, jak říkal. Jeho semeno bylo v mém zadečku, a to, co tomu předcházelo, co to provázelo…
Bylo to opravdu neskutečné, nádherné…
Stále jsem se ještě chvěl, a srdce rychle bilo, dech se mi však o něco zklidnil, ale stále byl tak divně roztřesený.
„Orgasmus…“ pohladil jsem ho po tváři, když mě přestal líbat. „Je… nádherný…“
Myslím, že snad poprvé za ty dny, co jsme spolu, jsem se usmál. Byl jsem spokojený, a mohl jsem se přitom dívat na krásného muže. Byl to on, kdo mi ukázal i něco jiného než jen rozkazy.
Objal jsem ho rukama i nohama, protože jsem nechtěl, aby mě hned opustil.
Nikdy jsem neměl takovou blízkost s nikým, a líbilo se mi to, bylo mi moc dobře, i když jsem měl v zadku jeho penis.
Nash
Na moment se znovu ve mě ozvaly výčitky, když se na mě Swen usmál a jeho úsměv ještě víc rozzářil jeho tvář.
„Vidíš? Říkal jsem ti, že se ti to bude líbit," krátce jsem se zasmál, a pak zabořil hlavu do Swenova ramene, když mě pevně objal.
Sám neměl ani tušení, jak snadné je mu podlehnout, a znovu jsem se podivil nad tím, jak to doteď zvládal, a jak to, že mu něco podobného doposud nikdo nenavrhl.
„Vážně jsi nádherný…" zachraptěl jsem po chvilce, zasypal jeho rameno drobnými polibky, a teprve pak zvedl hlavu, abych se mu zadíval do tváře
Vnímal jsem tlukot jeho srdce, i mírné chvění jeho těla, občasné stažení jeho zadečku a zasychající vlhkost mezi našimi těly.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že se tohle stane, a i když bych to rád zopakoval, došlo mi že nesmím, protože jinak bych Swenovi podlehl.
Sklonil jsem se ke Swenovým rtům, prsty jedné ruky vjel do jeho vlasů, a pak mu věnoval hluboký polibek, při kterém jsem si užíval jeho chuť i otírání se našich jazyků.
Nedokázal jsem ho přestat líbat.
Víc a víc jsem polibek prohluboval, přidržoval si ho za vlasy a slabě se o něj otíral.
Teprve až když jsem se skoro nemohl nadechnout, jsem Swena pustil a zadíval se na jeho napuchlé a vlhké rty.
Polibky jsem se přesunul k jeho uchu, které jsem olíznul. "Víš o tom, že to, co se ti tak líbilo, ten orgasmus, se dá zažít i víckrát po sobě?" zasmál jsem se, a pak se jazykem přes hruď, kde jsem poškádlil jeho bradavky, dostal na břicho a penis.
Musel jsem ze Swena vyjet, ale vynahradil jsem mu to tím, že jsem ho pohltil do úst a začal čistit od zbytků sperma, které na něm ulpělo.
Swen
Nash, přitom co prožíval, byl úplně jiný, než když fungoval normálně. Už tak byla radost pohledět na jeho velké a silné tělo, na jeho hezkou tvář, která měla sice ostřejší rysy, byla snědá, ale přitom krásná.
Ani nevím, proč jsem takhle začínal přemýšlet. Nikdy jsem nemyslel na to, jestli je někdo hezký nebo ne, a zvlášť u muže. Ale on mě zaujal natolik, že jsem se k němu přidal na společnou výpravu, a dokonce jsem mu dovolil, aby se mně dotkl. A víc než to…
Dělal mi věci, které mi nikdo nikdy nedělal. A já neprotestoval.
Jako by byl právě on osudem určený k tomu, aby mi ukázal věci, které mi zůstávaly utajeny. Které přede mnou skrývali.
Ale nechápal jsem jednu věc.
I v naší osadě jsou hezké ženy i hezcí muži. Proč ve mně ještě nikdo nevyvolal takovou touhu, jako on?
Že by to bylo právě tím, že je tak odlišný od našich lidí?
Když řekl, že ten… orgasmus… se dá zažít i víckrát po sobě, jen jsem udiveně na něj pohlédl. Ale vzápětí se mi znovu prohloubil dech, zavzdychal jsem, když jsem ucítil jeho jazyk tam dole, a i když ze mě vysunul svůj penis, a já ucítil podivné prázdno, které se mi moc nelíbilo, brzy mě dostal znovu do stavu, kdy jsem nebyl schopen nic říct.
Jen nahlas vzdychat a sténat a své ruce zahrábnout do jeho vlasů, kterých jsem se už předtím chtěl dotknout.
Ale teď jsem je pouze sevřel, a bezděčně potlačil na jeho hlavu, když jsem měl pocit, že už skončil. A to já nechtěl…
Opravdu se mi to líbilo a připustil jsem si, že bych to klidně dělal celou noc, jen abych znovu pocítil to blaho, které orgasmus přináší.