Nash
První, co jsem zaznamenal, když jsem pocítil na své tváři teplo ze slunečních paprsků, bylo, že se o mě něco opírá. Pootevřel jsem oči a pootočil hlavu.
Swen měl hlavu položenou na mém rameni a pravidelně oddechoval.
Musel jsem uznat, že je vážně hodně hezký. Plné rty, jemná pleť, menší nosík, dlouhé, husté řasy.
Připomněl jsem si, co se večer stalo a lehce si povzdechl.
Možná jsem to neměl dělat, ale teď už se to nedalo vrátit zpátky a rozhodně to stálo za to.
Vybavila se mi vzpomínka na to, jak prožíval svůj orgasmus, první orgasmus, a lehce se pousmál.
Jo, rozhodně to stálo za to.
Moje horečka ustoupila, cítil jsem menší tah v místech, kde jsem měl nejhorší zranění a poznal, že se rány už skoro zacelily. Jen noha pořád bolela. Tam to bude trvat ještě několik hodin, než bude rána zcela zahojena.
Rozhlédl jsem se kolem a vzpomněl si na svůj úkol.
Mozek mi zase začal fungovat, takže jsem lehce zatřásl Swenem a naklonil se k jeho uchu.
„Vstávej… musíme jít," zašeptal jsem.
I když už nepůsobila horečka, přesto jsem neodolal, abych se rty neotřel o jeho tvář.
Swen
Mírně jsem se otřásl, když se o mně něco otřelo, a otřel jsem si ucho o rameno.
Po zádech mi přeběhl mráz, když jsem zaslechl šeptaná slova, až mě to mírně zašimralo.
Ale během dalšího okamžiku mi to konečně do mého mozku došlo. Okamžitě jsem vyskočil na nohy a se zrychleným dechem jsem hleděl na Nashe.
Jo, aspoň na jeho jméno jsem si vzpomněl, po tom, co se večer stalo.
Okamžitě mě polilo horko, a já hned začal hledat kalhoty. Málem jsem se přizabil, když jsem se do nich zamotal. Rychle jsem si je natáhl na zadek a přitáhl opaskem.
Nevím proč, ale neměl jsem ani odvahu se na toho muže podívat.
Cítil jsem se najednou nesvůj, takový bezbranný, a vůbec jsem netušil proč.
Možná to je to, před čím mě chtěli uchránit, když mi tyhle věci nedovolovali?
Byl jsem zmatený, ale přitom jsem někde uvnitř sebe cítil, že to, co se stalo, nebylo špatné. Nebylo to něco, co by mě zabilo, a navíc… Bylo to příjemné.
Zašimralo mě v podbřišku a na moment se mi zastavil dech, když jsem si ten pocit znovu vybavil.
„Co tvoje zranění?“ zamumlal jsem, když jsem si přetahoval halenu přes hlavu, ale pořád jsem nebyl schopen se na něho podívat.
„Půjdu něco ulovit, ať se můžeme najíst. Půjdeme do podzemí, a kdo ví, jak dlouhý čas tam strávíme,“ zvedl jsem ze země luk a šípy, ale pak jsem se zarazil.
Vlastně ani nevím, proč je tady. Nevím, jestli taky jde hledat mapu. A navíc ani nevím, jestli mě vůbec k tomu pustí…
„Teda… Pokud budeš hledat to samé, co já. Nebudu ti v tom bránit, ani by to nešlo,“ konečně jsem se podíval na jeho svalnaté tělo. „Ale potřebuji to… Stačí mi to jen vidět. Nic víc…“
Nash
Líbila se mi ta jeho stydlivost. Jakoby najednou nevěděl, co dělat. Nedokázal jsem se ubránit úsměvu.
I když jsem trochu čekal, že mě seřve a bude dělat drahoty, možná se vzpouzet a vykládat, jak toho lituje, ale tahle reakce byla mnohem lepší.
Vstal jsem, když se na mě konečně podíval a protáhl se. Zakroužil jsem rameny, abych rozhýbal ztuhlost a mrkl na nohu.
„Jo, budu v pohodě. A lovit nemusíš. Mám zásobu sušeného masa. A co se týče té druhé věci…" přistoupil jsem až těsně k němu a vzal do prstů jeho bradu.
Chvilku jsem si ho prohlížel, studoval jeho oči i výraz, než jsem ho pustil a odstoupil od něj, abych se mohl taky obléct.
„Nejspíš jsi na tom podobně jako já. Chceš zachránit své lidi. I když mezi našimi… hmmm… národy, nepanuje zrovna přátelská atmosféra, vím, jaké to je, když se člověk musí dívat na to, jak umírají jeho lidé. Takže navrhuji dohodu. Najdeme tu mapu a zkusíme najít i tu květinu. ve dvou nám to půjde rychleji. Navíc… ten, co se tu objevil včera… obávám se, že jdou po tom samém, co my, a věř mi, oni nebudou váhat. Zabijí tě tak rychle, že nestačíš ani pozdravit. Tím nechci říct, že se nedokážeš postarat sám o sebe, ale mohlo by to zkomplikovat tvou cestu."
Myslím, že tohle byla asi nejdelší řeč, co jsem kdy pronesl. Taky bylo zvláštní, že jsem mu to nabídl. Sám jsem odmítl pomoc kluků z osady, a pak nabídnu spolupráci cizímu klukovi. Ale věděl jsem, že s jeho pomocí, by jsme mohli cíle dosáhnout rychleji.
Navíc, jak jsem říkal. I když to byl potenciální nepřítel, měl stejný cíl jako já. A já nebyl zas takový hajzl, abych mu nedal šanci se pokusit jeho lidi zachránit.
Oblékl jsem se, sebral ze země batoh a vytáhl krabičku ve které jsem měl uložené maso. Vyndal jsem jeden plátek a podal ho Swenovi.
„Je to sice tuhé, ale poměrně chutné a zasytí tě to na dlouho. Nehledě na to, že ti to dodá potřebné živiny. Vody mám taky dost. Svou odpověď na můj návrh si můžeš promyslet po cestě."
Hodil jsem batoh na záda, v zubech sevřel plátek masa, který jsem vytáhl i pro sebe, a začal ho pomalu žvýkat.
Swen
Chtěl jsem ucuknout hlavou, když mě chytil za bradu. Měl jsem z toho pocit, jako kdyby mi ukazoval svou nadřazenost.
Je pravda, že je silnější, že je Rey, ale to já taky. Mám svou hrdost.
Přesto jsem však musel uvažovat racionálně, a tu svou hrdost aspoň na nějakou chvíli potlačit.
Je pravda, že ten voják ze včerejška byl neuvěřitelně silný a rychlý, jako by to ani nebyl člověk. Kdybych byl sám a znovu na někoho takového narazil, neporadil bych si s ním, a opravdu by mě zabil.
Nash mě může ochránit. Aspoň do doby, než najdeme tu květinu, a pak se naše cesty rozejdou.
A druhá věc… Měl pravdu v tom, že to společně můžeme najít rychleji.
A byl jsem rozmyšlený hodně rychle.
Zastrčil jsem šípy do vaku, hodil si ho na záda a luk na rameno.
„Beru to,“ kývl jsem hlavou na znamení souhlasu.
Vykročil jsem k místu, kudy se šlo do té místnosti s vchodem do podzemí. Když jsme vešli dovnitř, na moment jsem se zarazil. Z několika míst se ozvalo tiché zavrčení.
„Klid, tuhle snídani vám přenechám,“ řekl jsem tichým hlasem, abych ty malé šelmy nevydráždil.
Byli podobní psům, ale byli podstatně menší, měli větší uši a protáhlejší čumáky. A to nemluvím o jejich ostrých zubech a drápech, které měli ostřejší snad víc než kočky. A právě, když jsme vešli, tak hodovali na zbytcích toho vojáka.
Opatrně jsem je obešel. Věděl jsem, že když si jich nebudu všímat, že nezaútočí. Důležité pro ně bylo jejich teritorium, nebo žrádlo. Když jim na tyto dvě věci člověk nesahal, tak se nemusel ničeho bát.
„Mapa by měla být někde dole. Je tam několik křižujících se chodeb a pět velkých síní. V jedné z nich by měly být uloženy další svitky a mezi nimi ta mapa,“ došel jsem k otvoru.
Ještě jednou jsem se otočil, jestli ty potvory přeci jen nemají snahu zaútočit, ale pak už jsem rozsvítil svou provizorní svítilnu a sestoupil dolů.
Nash
K mému překvapení byl rozhodnutý celkem rychle. Což mi potvrdilo, že to není žádný idiot.
Byl jsem jen krok za ním, když jsme vešli zpátky do ruin. Zápach z mrtvoly mě udeřil do nosu, a zamračil se na šelmy, které si pochutnávaly na vydatné hostině.
Obezřetně jsem se rozhlédl kolem a zavětřil.
Když se sem dostaly tak rychle ony, nebude dlouho trvat, a mohlo by sem přijít něco většího.
I já zapnul svítilnu, když jsme sestoupili dolů, a rozhlédl se.
„Bude lepší, když se rozdělíme. Vezmu si pravou stranu, pokud něco najdeš, hvízdni…" kývl jsem hlavou, a aniž bych počkal na odpověď, vydal jsem se po chodbě k první síni.
Neměl jsem štěstí ani v druhé, a čas ubíhal. Až teprve ve třetí jsem našel to, pro co jsme sem přišli. Krátce jsem hvízdl a počkal, až mě Swen najde. Ukázal jsem mu mapu a pak ji schoval do batohu. Cesta zpátky nám zabrala asi hodinu, a když jsme se ocitli znovu venku, pohled na oblohu ukazoval, že za dvě hodiny zapadne slunce.
„Musíme…" otočil jsem se na Swena, ale pak si všiml toho pohybu.
Strhl jsem ho stranou a odhodil kousek dál do křoví. Vzápětí jsem vyhekl, jak mi náraz vzal skoro všechen vzduch z plic, a jen tak tak uhnul ostrým zubům.
Takže přece jen se ukázalo něco většího.
Vlkojed.
Děsivá kombinace vlka a škorpiona. Velký jako malý kůň, rychlý s ostrými zuby a drápy, a jedovatým bodcem místo ocasu.
Zařval jsem, když mi jeho drápy projely kůží na rameni, a za chvilku se už i s tím těžkým tělem na sobě valil dolů ze svahu.
Náraz do stromu mě na moment připravil o vědomí, ale naštěstí jsem ještě před tím stačil pěstí trefit vlkojeda mezi oči, takže i on potřeboval chvilku na vzpamatování.
Kdybych nebyl oslabený předchozí regenerací snadno bych si s ním poradil. Takhle jsem měl i já problém, a co víc, rány se teď budou zacelovat o polovinu pomaleji.
Vydrápal jsem se na nohy, z čela setřel krev a tasil nůž.
Swen
Vešli jsme do podzemí, a Nash, jako velký šéf, hned rozdělil úkoly, aniž by se nejprve zeptal, nebo dal prostě návrh a počkal na souhlas. A hned se vydal i na svou stranu.
Docela si to zase zahrálo s mou hrdostí, ale musel jsem zatnout zuby.
Vydal jsem se tedy nalevo, kde byly dvě síně. Prošel jsem je, jak nejrychleji to šlo, prohlédl jsem každý kousek, ale neměl jsem štěstí. Chtěl jsem se ještě podívat, jestli ty chodby nevedou přeci jen dál, když jsem zaslechl hvízdnutí.
S povzdechem, že jsem to nebyl já, kdo mapu našel, jsem se vydal zpátky.
Jo, tak to je přesně to, co jsme hledali. Nestačil jsem si ji však ani pořádně prohlédnout, protože ji Nash strčil zpátky do batohu a vyrazil ven.
Když jsem se zadíval na nebe, stejně jako Nash, došlo mi, jak dlouho jsme dole byli. Tam mi to ani nepřišlo, jako by tam čas snad ani neplynul.
Ale teď… Budeme muset zase přespat někde tady…
Už jsem chtěl navrhnout, že bychom sešli aspoň k jezírku se opláchnout, než zapadne slunce, ale v tu chvíli, jsem zahlédl pohyb, a než jsem se stihl vzpamatovat, Nash mě strhl a hodil do křovisek.
Nestihl jsem ani zaklít. Jen jsem se díval, jak přese mne, přímo na Nashe letí velké tělo s jedovatým ocasem.
Co nejrychleji, i za cenu podrápaných rukou, jsem se vyhrabal na nohy. Rozběhl jsem se dolů ze svahu, a když jsem viděl, že narazili na strom, zastavil jsem se.
Strhnul jsem z ramene luk, vytáhl šíp a hned zamířil.
Věřil jsem, že Nash nebude tak rychlý, aby mi vběhl do rány. A vlkojedovo tělo bylo tak velké, že jsem ho krásně viděl, i když mi už Nash stál v cestě.
Tohle zvíře nezabije rána do boku, nemá cenu mířit na srdce, protože tam má kůži nejsilnější. Ale měl jedno místo, které bylo nechráněné a pokud ho člověk dobře trefí…
Zatajil jsem dech, zamířil mezi Nashovy rozkročené nohy a vystřelil dřív, než se vlkojed stihl zvednout.
Šíp letěl přesně tam, kam jsem chtěl. Proletěl mezi nohama Nashe, a pak se zabodl vlkojedovi do krku. Přesně v místě, kde vedla jeho tepna, přivádějící krev do srdce.
To ho vyřadí z provozu. A i když se možná bude snažit bránit, během pár sekund bude slabý jak moucha, a pak už není problém ho dorazit bez vážnějšího zranění.
Nash
Chtěl jsem po vlkojedovi skočit, ale někdo mě předběhl.
No, měl docela odvahu.
Ale na nic jsem nečekal, a ve chvíli, kdy vlkojed podklesl, vyrazil jsem vpřed a ostrou dýkou mu rozřízl hrdlo. Jeho tělo sebou ještě párkrát škublo, než se svalil na bok a zdechl.
„Kruci," zaklel jsem slušně a prohlédl si rány.
Kdybych byl pověrčivý, myslel bych si, že mi Swen přináší smůlu. Tolikrát zraněný po sobě jsem už hodně dlouho nebyl. Schoval jsem dýku za opasek a otočil se ke Swenovi.
„Dobrá rána… díky…" kývl jsem hlavou a sebral batoh, který mi spadl na zem, když drápy vlkojeda prořízly popruhy.
„Půjdeme," zarazil jsem se, když jsem uviděl, jak se mu mírně stáhlo obočí, a pak mi to došlo.
Nemůžu mu rozkazovat. Je na stejné pozici jako já, a vzhledem k jeho povaze bych řekl, že se mu to nejspíš moc nelíbilo. No, ostatně mě by se taky nelíbilo, kdyby mi někdo nabídl spojenectví, a pak mi jen rozkazoval.
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
„Na tohle nejsem zvyklý, tak promiň," zabručel jsem a nadechl se. „Jestli ti to nebude vadit, zašel bych k jezírku a přečkal tam noc. A taky… asi budu zase potřebovat tvoji pomoc."
Kývl jsem na zranění na ramenou a zadíval se na mrtvého vlkojeda.
„U vody budeme ve větším bezpečí. Cesta dolů za tmy by byla riskantní," přemýšlel jsem nahlas spíš pro sebe, a pak se znovu zadíval na Swena a čekal na jeho odpověď.
Swen
Měl jsem pravdu. Vlkojed byl oslabený, a Nash ho pak už bez problémů dorazil.
Ale bude na čase vypadnout, byla tu možnost, že by se tu mohl objevit další, a to už bychom nemuseli mít takové štěstí.
„Jo, bude fajn jít k jezírku. Rád bych se i umyl,“ podíval jsem se na své oblečení a špinavé ruce a pak na Nashe.
Jo, i jeho zranění bude potřebovat vyčistit, a tam rozhodně je víc vody než to, co máme v měchu u sebe.
Došel jsem k němu, klekl jsem si k vlkojedovi a vytáhl nůž.
„Byl připravený zaútočit, takže bude mít osten naplněný jedem, a to množství, které tam teď má, je schopno zabít minimálně dva až tři lidi,“ vysvětloval jsem, zatímco jsem opatrně uříznul vlkojedův osten těsně pod poslední tvrdou šupinou.
Vytáhl jsem svou halenu, osten do ní zabalil, a pak to uschoval v batohu.
Jeden nikdy neví. Může se to hodit.
„A děkovat nemusíš… Kdybys mě nehodil do křoví, nejspíš by skočil po mně,“ ještě jsem krátce na Nashe pohlédl, a pak už jsem se vydal k jezírku.
Došli jsme tam skoro před setměním. Nejvyšší čas se rychle umýt, než slunce úplně zaleze, protože pak bych v té vodě nejspíš zmrznul.
Odložil jsem věci, sundal jsem klobouk i šátek, a stáhl si boty a halenu. Už jsem se chystal, že si svleču kalhoty, když jsem si vzpomněl na včerejší večer a zaváhal jsem.
Nechápal jsem, proč mám najednou takové zábrany. Už mě nahého viděl. Vždycky jsem to bral jako normální věc. Dokonce si mě celého ohmatal, když se tu se mnou poprvé dostal do potyčky.
Tak proč je to teď jiné?
Pootočil jsem hlavu a koutkem oka na něho pohlédl. A když se mi zdálo, že si mě nevšímá, rychle jsem si stáhl kalhoty a skočil do vody.
Myslel jsem, že vypustím duši a zastaví se mi srdce, jak byla voda studená. Postavil jsem se a snažil se to rozdýchat.
Jo, trochu jsem to neodhadl. Teploty už klesají a teplota vody také…
Nash
Swen naštěstí souhlasil.
Sledoval jsem, jak odřezává bodec s jedem, a v duchu mu opět připsal bod k dobru.
K jezírku jsme došli skoro se setměním a Swen se hned začal svlékat.
Já odložil batoh a porozhlédl se, abych zjistil, kde bude nejlepší místo na přespání. Našel jsem košatý strom, jehož větve sahaly až skoro k zemi a mohly by nás tak ochránit před studeným větrem. Rozdělal jsem tam deku, popadl i Swenův vak a přenesl ho tam.
V tu chvíli jsem zaslechl šplouchnutí vody a otočil se zrovna ve chvíli, kdy se Swen postavil a chvilku zůstal stát. Jeho zadeček znovu zazářil a já se mírně zamračil.
No, jestli bude tohle dělat pokaždé, nejspíš mu opravdu ukážu, jak úžasný je to pocit, když se mu něco schová do jeho prdelky.
Rozepl jsem si košili a sundal ji z ramen. Za chvilku letěly i boty, kalhoty a spoďáry.
Vstoupil jsem do vody a postavil se za Swenovi záda. Dlaněmi jsem přejel po jeho kůži a prsty objel ty krásné půlky, které mě tolik lákaly.
„Ať neprochladneš. Bylo by tě škoda," zabručel jsem, ještě jednou jsem ho pohladil, pak ho obešel a hodil šipku do vody.
Bolest na ramenou mě málem připravila o rozum, ale potřeboval jsem se pořádně opláchnout. Udělal jsem pár temp pod vodou, než jsem se vynořil na hladinu, zatřepal hlavou a postavil se. Voda mi sahala nad pupík a příjemně chladila.
„V batohu mám mastičku. Nejspíš už mi jen voda nepostačí," zachraptěl jsem a otočil se ke Swenovi.
Byl vážně nádherný.
Jeho světlá kůže a bílé vlasy zářily v nastupující tmě jako maják, a co teprve jeho oči.
Swen
Ta studená voda mě naprosto ochromila. Stál jsem tam, a neměl odvahu se hnout. Normálně mi studená voda nevadí. Ale studená, ne takhle ledová, když se navíc ani nemám kde ohřát.
Cukl jsem sebou, když jsem zaslechl šplouchnutí vody, a to, jak se ke mně blížil Nash.
Ale když se mě dotkl, znovu jsem ztuhnul.
Jeho ruce byly teplé, a cítil jsem každý jeho dotek. Nevěděl jsem, co mám dělat. Jestli se na něho otočit, nebo ho odstrčit… Byl jsem z toho trochu mimo.
Nadechl jsem se až teprve, když mě obešel a skočil do vody.
A hned mě i rozklepala zima.
No, nebyl to nejlepší nápad teď lézt do vody. Asi to mytí nechám na ráno.
Ale i tak jsem si na chvíli dřepl, rychle se se zatnutými zuby opláchl a zas se hned narovnal.
Už jsem chtěl vylézt z vody, když jsem zůstal fascinovaně hledět na Nashe.
Vlastně jsem ho viděl poprvé takhle nahého. A i když spodní polovinu měl ve vodě, tak ta byla tak čistá, že jsem mohl vidět úplně celé jeho tělo.
A možná bych se díval, kdyby mě znovu nerozklepala zima, a ještě víc se nesetmělo.
„Půjdu pro tu mastičku,“ ukázal jsem za rameno ke břehu.
V naší osadě nemá nikdo takové tělo. Nejen to, jak je vysoký, ale jak je dobře stavěný, mi skoro bralo dech. Byl opravdu jako nějaké monstrum. Ale vážně mě to fascinovalo…
„Mastička,“ znovu jsem hlesnul, když jsem si uvědomil, že na něj stále hledím.
Otočil jsem se a rychle se hrabal z vody ven, protože mi vážně začínala být dost zima.
Vytáhl jsem si čistou halenu a rychle si ji natáhl, abych se aspoň trochu zahřál.
No, budu si muset ráno věci trochu přeprat, protože tohle byla poslední čistá věc, co jsem s sebou měl.
„Do vody za tebou ale nepolezu,“ posadil jsem se na deku a do druhé se zamotal. Natáhl jsem se k jeho batohu, chvíli se v něm přehraboval, až jsem nahmatal krabičku, z kterých si předtím vytahoval léky.
„Mám ji!“ zavolal jsem a zamžoural jsem do nastupující tmy, co vlastně dělá.
Nash
Z nějakého důvodu mi bylo velice příjemné, když si mě Swen prohlížel.
Nechal jsem ho. Schválně jsem se pohyboval pomalu, a pak se ušklíbl, když se začal hrabat z vody. Ještě trochu jsem se opláchl, a když jsem usoudil, že je načase vylézt, všiml jsem si, že Swen už čeká pod stromem zachumlaný do deky.
Vylezl jsem z vody a pomalu šel až k němu. Neskrýval jsem se. Jen ať si mě dobře prohlédne.
Když jsem došel až ke Swenovi, klekl jsem si před ním na zem a z batohu vyndal kus látky, kterou jsem používal na utírání.
Sykl jsem a zamračil se, když jsem se dotkl rozdrásaných ramenou a stejně tak, když jsem se snažil vytřít si vodu z vlasů.
„Můžeš," zabručel jsem, a ještě víc jsem se k němu posunul, takže jsem znovu ucítil tu příjemnou vůni jeho vlasů.
Nechtěl jsem ho uvádět do rozpaků, nebo spíš to nebyl můj prvotní úmysl, ale opravdu jsem nechtěl, aby umrzl a svým tělem jsem dokázal zahřát nás oba. Své ruce jsem vsunul pod deku, trochu Swena pozvedl, a pak se posadil. Seděl tak na mých stehnech, a já cítil jeho jemnou kůži.
„Budeš mít tak lepší přístup," snažil jsem se zakecat tenhle posed, a čekal, až začne.
Swen
Byl tak blízko. Tak zatraceně blízko, až se mi z toho zatočila hlava.
Nejspíš to, co bylo včera používá jako zbraň? Asi jo, protože jsem úplně mimo a nejsem schopen normálně uvažovat.
Nejdříve mi ukázat to, co včera, pak mi ukázat své tělo, a že opravdu bylo na co koukat, a potom si mě posadit tak blízko, že se mi z jeho blízkosti a vůně točí hlava.
Jo, to bude asi to, před čím mě chtěli starší varovat. Proč mi všechno tohle nebylo dovoleno.
Dost nebezpečná zbraň…
Roztřesenými prsty jsem otevřel mast a málem mi vršek vypadl, když jsem nešikovně s ním zavadil o jeho ruku. Položil jsem ho vedle nás a pak se trochu víc natočil k Nashovi. Nabral jsem mast na prsty a opatrně mu to začal nanášet na drápance, které mu způsobil vlkojed.
Překvapilo mě, že je Nashovo tělo tak teplé.
Můj rod pochází ze severu, ale přitom špatně snášíme chlad.
Možná to bude tím, jak se všechno po katastrofě změnilo?
Trochu jsem si přisunul nohy víc pod deku, a o něco víc se natiskl na to teplé tělo.
Ani jsem si neuvědomil, že to dělám, ale nejspíš to byl pud sebezáchovy, přitisknout se ke zdroji tepla.
Když jsem došel k poslednímu drápanci, který měl, už se zcela setmělo. Přesto, když jsem se podíval do jeho očí, viděl jsem jasně, jak se mu lesknou, a tak mě to uchvátilo, že jsem do nich hleděl a ruku nechal položenou na jeho rameni.
„Je… je to…“ vykoktal jsem ze sebe, když jsem si uvědomil, co dělám, a rychle jsem ruku stáhnul dolů. Strčil jsem mu mast do ruky a svezl jsem se z jeho klína dolů. Přitáhl jsem si nohy k sobě, a víc se zamotal do deky.
Byl jsem unavený, ale byl jsem z něho tak pryč, že bych si teď nejspíš nedokázal lehnout a prostě spát…
Nash
Pozorně jsem ho sledoval a nechával se unášet těmi příjemnými pocity, které mi přinášela jeho péče.
Měl tak jemné ruce a nejspíš i zkušenosti podle toho, jak si počínal. Opětoval jsem jeho pohled a mírně sklonil hlavu, ale v tu chvíli se odtáhl a zachumlal se do deky.
Povzdechl jsem si a mírně se zamračil.
Vážně vůbec nevěděl, jak se v takových situacích chovat, což mě trochu… naštvalo? Ne, spíš zamrzelo.
U nás to bylo zcela běžné, ale vypadalo to, že bělásci prostě tohle neznají. Škoda. Přichází o hodně.
„Díky," zabručel jsem, schoval mastičku do batohu a vytáhl košili, kterou jsem si na sebe přetáhl.
Pak jsem vstal, abych si mohl natáhnout i spodky.
Položil jsem se na záda vedle Swena a zadíval se do větví stromů.
„V noci bude chladněji. Klidně se přisuň blíž, neukousnu tě," otočil jsem hlavu a jednou rukou ho objal kolem pasu.
Věděl jsem, že na něj nesmím tlačit, vlastně jsem ani nechtěl, ale co jsem chtěl, bylo, aby pochopil, že mu neublížím, a to co včera zažil, není na škodu.
„Není to špatné. Nemusíš se za to stydět. Je to naší součástí a nikdo by si to nemel odpírat," zabručel jsem po chvíli a vytáhl se do sedu.
Prsty jsem přejel po Swenových vlasech a zastrčil mu je za ucho.
„Zítra sejdeme z hory a prostudujeme mapu, abysme zjistili, kam se vydat. Viděl jsem auto. Nejspíš je tvoje, že? Doufám teda, že tam ještě bude, až se vrátíme. Cesta na jednom koni pro nás dva by moc příjemná nebyla," během řeči jsem se k němu víc naklonil, a až teprve, když se mi jeho dech otřel o tváře jsem si uvědomil, jak zatraceně je blízko.
Swen
Měl jsem si obléct ty špinavé věci. Je jedno, že smrděly potem, na tohle se v dnešní době a zvlášť na výpravě nehraje. Ale hlavně by mě zahřály.
A tady si nemůžeme ani rozdělat oheň. Nejsme v kryté jeskyni nebo v ruinách. Tady bychom, byli vidět, a kdo ví, co nebo kdo se okolo potuluje.
Když řekl, abych se přisunul blíž, jen jsem pootočil hlavu, a zapřemýšlel, jestli to udělat nebo ne.
„Jo, no… to auto jsem vzal lovcům lidí. Chtěli mě chytit a prodat,“ odpověděl jsem. „V kufru měli dva kanystry nafty, takže to vyjde na dost dlouho.“
Když jsem o něco víc pootočil hlavu, otřel jsem se nosem o jeho tvář.
Proběhl mi břichem zas ten divný šimravý pocit, když jsem o hodně víc ucítil jeho teplo a jeho vůni. Sice nepoužil mýdlo, to bych si v tomhle jezírku nedovolil ani já. Ale i tak to stačilo na to, aby vystoupila na povrch jeho přirozená vůně.
Nesmrděl potem, jako třeba ta banda, u které jsem snížil počet o pár hlav. Ale vážně voněl.
Aspoň mě se to tak zdálo.
A když se mi deka trochu shrnula, a mě ovanul chlad a skoro se mi rozdrkotaly zuby, už jsem kašlal na divný pocit, nebo na to, že bych to neměl dělat. Přisunul jsem se k němu, rozdělal deku a co nejvíc se na něj přitiskl. Pak jsem deku přes nás oba přehodil. Skrčil jsem se u něj, abych byl v jeho teple co nejvíc schovaný.
Bylo to lepší než sedět u ohně.
„Jen… jen na chvíli…“ zašeptal jsem a opřel si hlavu o jeho hruď.
Co na tom, že mi srdce vyvádí, že skoro nedýchám a ruce, v kterých držím deku, se mi třesou. Hlavně, že je mi teplo.
Nash
Povytáhl jsem obočí, když řekl, že auto ukradl lovcům lidí.
Vážně měl docela koule, to se muselo nechat. Ale čemu se divit, když byl vůdce. Kdyby byl jen ufňukanou princezničkou, neztrácel bych s ním čas.
Viděl jsem, jak se roztřásl, když se mu svezla deka z ramen, a chtěl něco říct, ale on mě předběhl.
Vyfoukl jsem nosem vzduch a na chvilku zaťal svaly, když se o mě opřel.
„Jo," zabručel jsem, když řekl jen na chvíli.
Ale bylo to docela nepohodlné, takže jsem si ho zvedl do náruče, přetočil se, a opřel se zády o strom.
Rukama jsem zajel pod jeho halenu a začal mu masírovat kůži, aby se ještě víc zahřál. Skrčil jsem mu nohy a opřel je o svoje a začal postupně masírovat celé jeho tělo.
Proč se vlastně tak snažím?
Byl jsem zvyklý být na cestách pořád sám. Vlastně jsem to i vítal, tak proč teď prahnu po jeho přítomnosti, a sám jsem mu nabídl spolupráci?
Nechápal jsem nic z toho, ale pravda byla, že mě tenhle bělásek jistým způsobem přitahoval.
„Už je ti tepleji?" zašeptal jsem a rty se otřel o jeho krk.
Mé ruce se zastavily na jeho břiše a jen prsty jsem ho jemně hladil a vychutnával si ten sametový dotek.
Swen
Cítil jsem se už o něco lépe. Jeho teplo prostupovalo mým tělem. Byl jako ty malé kamna, které mám ve svém domku.
Dech se mi o něco uklidnil, když už mi tak nedrkotaly zuby a nesvírala mě tak zima.
Ale když zajel rukama pod mou halenu, a já ucítil jeho teplé dlaně na své kůži, moje srdce se znovu rozběhlo jako o závod. Znovu se mi zkrátil dech, a já přivřel oči, jak to bylo příjemné.
Tiskl jsem se na něho, a snažil se pobrat co nejvíc toho tepla, které ke mně vysílal.
Jenže to teplo, jeho doteky a jeho vůně…
Začínal jsem z toho být jak omámený, a znovu se mi tělem začínal roztahovat ten příjemný pocit. Ten samý, jako včera večer. A když se jeho ruce zastavily na mém břiše, zatnul jsem zuby a nohy si přitáhl blíž k tělu. Cítil jsem to napětí… Cítil jsem, co se mi tam dole děje…
Otočil jsem se k němu zády a opřel se o jeho hruď. Omotal jsem si jeho ruce kolem sebe, aby mi neuniklo ani trochu tepla.
Jenže…
Ani nevím proč, ale zatoužil jsem po tom uvolnění, co mi dopřál i včera.
Bylo by to zas tak příjemné? Takové, že zase zapomenu na všechno, přesně jak říkal?
Ale já nesmím zapomenout na všechno Mám nějaký úkol…
Ale i přesto všechno, jako bych byl omámen, uvolnil jsem své nohy, chytl jeho ruku a posunul ji níž, až se dotkla mého penisu.
Jen to… jen to stačí…
Jen to stačilo na to, abych pocítil to samé příjemné chvění v břiše jako včera.
Zavřel jsem oči a víc se o něj opřel.
Styděl jsem se, ale…
Bylo to příjemné…
Nash
Když se Swen otočil, myslel jsem si, že chce odejít. Ale on místo toho...
Překvapil mě. A to hodně. Ale zároveň mě i potěšilo, jaký mám na něj vliv.
Jemně jsem stiskl jeho nabíhající penis a dýchl mu na ucho.
„Opravdu to chceš? Jakmile začnu, nepřestanu," zašeptal jsem a následně jeho ouško olízl.
Políbil jsem ho na krk a zanechal na jeho kůži vlhkou cestičku od jazyka.
„Swene…" zasténal jsem táhle.
Rukou zatlačil na jeho stehna, aby víc roztáhl nohy, a druhou rukou zajel pod jeho halenu, abych prsty podráždil bradavky. Cítil jsem údery jeho srdce, chvění jeho těla, a to mě dostávalo do varu.
Měl jsem rád sex, ale obvykle jsem na nikoho, až takhle rychle nereagoval.
A to, že jsou mi spodky malé, musel zřetelně pocítit i Swen.
Pohrál jsem si z jeho varlaty a promnul penis. Palcem jsem po žaludu rozetřel kapky rozkoše, které mu unikly a zároveň se o něj otíral svou tváří.
„Když vyndáš z batohu tu mastičku… ukážu ti něco mnohem krásnějšího než včera… Nebude to to, co o čem jsem včera mluvil, ale určitě se ti to bude i tak líbit… uvidíš…" šeptal jsem do jeho ucha a zároveň ho okousával.
Swen
Dýchal jsem prakticky povrchně, jako bych s tím chtěl v sobě udržet ten příjemný pocit, který se mi čím dál víc roztahoval tělem.
Tohle… To je jako droga. Jednou okusíš a chceš znovu…
A když si Nash začal pohrávat s mým penisem, i s mým váčkem, jen jsem zapřel hlavu víc o jeho hruď a přivřel oči.
Ani mi nevadilo, že mi předtím roztáhl nohy. Přišlo mi to takové… lepší… a jako bych se tím víc těšil na to krásné, o čem jsem věděl, že má přijít.
Na moment jsem stiskl jeho ruku, kterou mi dráždil bradavky, když mi to málem vzalo dech.
Netušil jsem, že i tohle může být tak skvělé, že chci víc…
Když řekl, že bych mohl vyndat z batohu mast, automaticky jsem k němu natáhl ruku. A teprve, když se ho mé prsty dotkly, zarazil jsem se.
Cítil jsem jeho tvrdost pod svým zadečkem, když jsem se pohnul, a vzpomněl jsem si, co mi ráno říkal. Nebo to bylo ještě večer?
Nevím… Nejsem schopen teď nad ničím rozumně uvažovat.
A taky…
Proč dělám, co mi řekne? Proč ho poslouchám na povel, jako mí lidé mně? Proč… to vlastně chci?
Když se jeho ruka na mém penise znovu pohla, vyslal jsem tichý vzdech, ale už jsem nad ničím nepřemýšlel. Sáhl jsem do batohu, a s roztřesenými prsty jsem odšrouboval víčko. Tentokrát mi bylo jedno, kam spadne. Zvedl jsem ruku, aby na ni dosáhl a znovu se o něj opřel. Mírně jsem zaklonil hlavu a zadíval se ze spodu do jeho tváře.
Proč tak toužím po tom, aby mi udělal to samé, co včera?
Protože to bylo tak krásné? Tak příjemné?
Protože to je něco, co se mi líbilo, a já to chci okusit znovu.
Nash
Zatajil jsem dech, když se Swen natáhl po batohu, a pak se zarazil.
Na moment mě napadlo, jaké to pro něj asi musí být, zažívat tohle všechno poprvé, a ještě s cizím chlapem.
Nebo možná právě proto? Že jsem byl na rozdíl od jeho lidí schopný mu ukázat, že toho pocitu se nemusí bát, ale má ho naopak přijmout s otevřenou náručí?
Já sám si na své poprvé vlastně ani nevzpomínal.
A kdyby ano, tehdy byla jiná doba. Tehdy už pomalu děcka na základní škole věděly, k čemu všemu se to dole používá.
Zabručel jsem, když mi podal mastičku, a jeho zadeček se otřel o můj klín.
Pustil jsem Swenův penis, pootočil mu hlavu, a pak se svými rty natiskl na ty jeho.
„Vymáčkni větší množství na mé prsty," zašeptal jsem mu do rtů, když jsem polibek přerušil a přesunul ruku k té jeho, ve které držel mastičku.
Když nakápl, promnul jsem prsty, a pak ruku znovu přesunul do jeho klína.
„Pořádně roztáhni nohy a pokrč je," naváděl jsem ho dal.
Masíroval jsem přitom jeho penis, pohrával si s jeho kulkami, a když udělal, co jsem chtěl, posunul jsem ruku níž.
„Neboj, neudělám nic, co by ti ublížilo," šeptal jsem do jeho rtů, začal jeho bradavky dráždit i nehty a prstem jsem jemně přejel po jeho dírce.
Zrychleně jsem oddechoval, mírně se o něj otíral svým klínem, a prsty dráždil okolí jeho dírky.
Když byla dost navlhčená, mírně jsem zatlačil a opatrně vsunul prst dovnitř.
Zatím jen na jeden článek, chvilku jsem počkal, než jsem ho povytáhl a s dalším zasunutím ho zatlačil dál. Takhle jsem pokračoval, dokud nebyl uvnitř úplně celý, a teprve pak se otřel o jeho prostatu.
„Jsi tak nádherně těsný," zasténal jsem do jeho rtů a zastavil své pohyby.
Chtěl jsem slyšet jeho hlas, chtěl jsem, aby si sám řekl, co chce.
„Líbí se ti to? Mám pokračovat?" zadíval jsem se mu do očí.
Swen
Dělal jsem všechno, co mi Nash říkal. Poslouchal jsem ho na slovo, jako bych věděl, že právě on je ten, kdo mi ukáže všechno, co mi zatím zůstalo utajeno.
A přitom to je tak příjemné…
Nakápl jsem mu mast na prsty a znovu se o něj opřel. Roztáhl jsem nohy, tak jak říkal, a víc je pokrčil.
Noční chlad mě trochu ovanul, ale nějak jsem nepřemýšlel nad tím, že bych se měl před ním schovat pod deku, která se už dávno svezla dolů, a já tu seděl jen s vyhrnutou halenou a holým zadkem.
Čekal jsem, co Nash udělá.
Trochu jsem se toho bál…
Ale on, jako by mě s každým dalším pohybem, co udělal, kdy se mně dotkl, ať už rukou či svými rty, uklidňoval. Jako by mi říkal, že dál to bude ještě lepší…
Přesto, jsem z pod přivřených víček pozorně sledoval jeho ruku.
Nohy mi cukly, když s prsty zajel pod můj váček a otřel se s nimi o můj otvor.
Jemně ho masíroval a já jen tiše vzdechl, jak to bylo příjemné. Ale ve chvíli, kdy dovnitř zatlačil prst, jsem do široka v šoku otevřel oči. Nohy mi cukly, jak jsem je chtěl přirazit k sobě, a cukla mi i ruka, když jsem tu jeho chtěl z tama odstrčit.
Bylo to divné… Tam přece nemůže… To nejde…
A bylo nepříjemné tam cítit něco cizího.
Stáhl jsem se a nedokázal jsem se uvolnit. Moje touha pocítit to hezké jako včera, mírně ustoupila, když jsem musel zpracovávat tenhle nový vjem. Ale Nash, jako by snad ani nevnímal, že je něco jinak, prst znovu zatlačil. Povrchně jsem dýchal a snažil se překonat ten nepříjemný pocit.
Jenže…
S každým dalším pohybem jeho prstu…
Vykřikl jsem, když se mi prst vevnitř o něco otřel, a mým tělem to projelo jak blesk. Nestihl jsem ani zaregistrovat kdy to bylo. Nepřišlo to postupně, ale najednou. Najednou to na mě zaútočilo, a já byl z toho úplně mimo.
Rychle jsem oddechoval a snažil se to v sobě zpracovat. Neměl jsem pro to rozumné vysvětlení.
Ale…
Najednou mi ten jeho prst tam nevadil. Líbilo se mi to, chtěl jsem, aby ten pocit znovu přišel.
Ale nebyl jsem schopen ani pořádně nic říct. Zahákl jsem jednu ruku kolem jeho krku, zapřel jsem se o něj, až jsem cítil, jak se jeho prst znovu ve mně otřel, a zvedl jsem k němu svůj pohled.
„Pokra… čuj…“ zachraptěl jsem hlasem, který jsem ani nepoznával.
Nash
Byl tak zatraceně sexy.
Takového milence jsem snad ještě neměl.
Tak opatrný, a přesto tak chtivý poznat nové a nové.
„Swene…" zasténal jsem táhle, když se zahákl o můj krk, a tím svým sexy hlasem řekl, ať pokračuju.
Už jsem se nedokázal držet zpátky. Chtěl jsem slyšet víc a víc.
Chtěl jsem, aby znovu vykřikl, tak jako před tím, když jsem se dotkl poprvé jeho prostaty.
Otočil jsem Swena trochu na bok a vrhl se na jeho rty jako dravá šelma na kořist.
Povalil jsem ho na záda na deku, přitiskl se k němu z boku, a zatímco jsem prstem začal v rychlejším tempu projíždět dírku, má druhá ruka, jazyk, rty i zuby, mapovaly zbytek jeho těla.
„Jsi tak sexy… tak krásný… sténej pro mě… Swene… křič jen pro mě… chci vidět… jak se uděláš…" dýchal jsem mu do rtů, a když byl dostatečně uvolněný, přidal jsem i druhý prst.
Zaútočil jsem na jeho prostatu, ale pořád jsem mu chtěl ukázat víc. Napasoval jsem se mezi Swenovy nohy a klekl si nad něj. Vytáhl jsem prsty z dírky a jen ho chvilku pozoroval.
V měsíčním světle, které pronikalo skrz větvoví se jeho oči příznačně leskly jako drahokamy. Jako křišťálově čistá voda, ve které se právě vykoupala zář měsíce.
Ani mi nepřišlo, nad čím to vlastně přemýšlím, jen jsem hleděl do těch nádherných očí, a teprve, když se pode mnou zachvěl, vrátil jsem se zpátky na zem.
„Chytni si nohy… takhle…" dosedl jsem na paty, chytl Swenovy nohy pod kolena a přitlačil mu je k tělu.
Když udělal, co jsem chtěl, sklonil jsem se k jeho klínu a tentokrát jazykem zaútočil na jeho vstup. Přivřel jsem oči, když vykřikl, a přichytil si ho za boky, když sebou škubl. Zajel jsem jazykem i do dírky, pořádně ji vylízal, podráždil kůžičku okolo, než jsem se znovu vytáhl nad něj, tentokrát rovnou do jeho dírky vrazil dva prsty a začal ho projíždět.
„Jsi tak krásně těsný… tak horký… líbí se ti to, viď?" trápil jsem ho nejen prsty, ale i svými slovy.
A když jsem cítil, že to na Swena přichází, znovu jsem se sklonil k jeho klínu, vzal jeho ruce, položil si je na hlavu, nohy, které pustil jsem si omotal kolem krku, a pak s tím, jak jsem pohltil jeho penis do úst, jsem zároveň hlouběji zastrčil své prsty dovnitř a trochu tvrději se otřel o jeho prostatu.
Swen
Bylo to něco neskutečného. Nechápal jsem, proč mi tohle starší zakazovali. Proč jsem nic z toho nesměl. Vždyť mi to neubližuje…
Byl jsem úplně jak v jiném světě. Všechno bylo tak rychlé, a přitom tak intenzívní, že jsem nevěděl, který vjem mám zpracovat dříve. Třásl jsem se po celém těle, občas jsem se prohnul, když mnou znovu projel ten divně spalující pocit.
Kdybych tušil, jaké to je, nejspíš bych se toho už dávno dožadoval.
Líbilo se mi to tak, že jsem ani neprotestoval, když mi i jeho jazyk vklouznul do úst a já opatrně, nezkušeně oplácel jeho polibek.
Nestíhal jsem s dechem, a když mě povalil na zem, stihl jsem jen překvapeně vyheknout.
Jen jsem pootočil hlavu, abych se na něj podíval, ale v tu samou chvíli do mne natlačil další prst.
Znovu ten podivný výkřik mi vyšel z úst. Chtěl jsem si pusu zakrýt, jak jsem se za to styděl, ale nedokázal jsem ruku ani zvednout. Jen jsem sevřel deku a přenášel do ní ten třes, který mě ovládal.
Cítil jsem, že to všechno je stejné, možná lepší, než bylo včera.
Cítil jsem, že se blíží ten samý pocit, který mě včera málem přivedl do bezvědomí, ale najednou vytáhl ze mě prsty a zůstal nade mnou a díval se na mě.
Lekl jsem se. Myslel jsem si, že jsem udělal něco špatně, a ta touha, ta šílená touha po tom skvělém pocitu, po tom, abych ze sebe vydal semeno, které mi včera ukazoval, byla čím dál větší, a doslova sžírala mé tělo.
Snad i proto, jak moc jsem to chtěl, dělal jsem to, co mi říkal. Chytl jsem si nohy, doslova do nich zarazil prsty, protože se mi také roztřásly, když jsem ucítil jeho jazyk tam dole.
Chtěl jsem ho zastavit, aby to nedělal, protože je to divné, ale z mého hrdla vyšlo jen další divné zasténání, které spíš připomínalo zachrčení.
A znovu do mě strčil dva prsty. Vklouzly tam lehčeji než předtím, a já se tomu už naprosto poddal…
Na jeho otázku jsem neodpověděl hned. Musel jsem se několikrát nadechnout, abych popadl dech, a trochu se uklidnil, ale i tak jsem zvládl jen přikývnout.
„Chci to… ten konec… semeno…“ zachraptěl jsem.
Musel jsem být celý červený, jak jsem se styděl, že chci něco takového, že si o to říkám. Ale přeci jen ten pocit uvolnění z tohoto příjemného napětí, bylo to nejlepší z toho všeho…
Nash
Moje tělo bylo napjaté jak pružina.
Tohle jsem ještě z nikým nezažíval. ještě nikdo na mě takhle nádherně nereagoval. Točila se mi hlava ze Swenovy vůně i z jeho sténání, cítil jsem, jak mezi prsty svírá mé vlasy a stehna tiskne k mé hlavě.
Tak moc jsem toužil potom slyšet víc těch krásných zvuků, že jsem chvilkami přestával dorážet prsty na jeho dírku a pusou na jeho penis, abych ten prožitek ještě víc umocnil.
Volnou rukou jsem si ho přidržel za zadeček a zanechal mu na něm pět otisků, když jsem lehce poškrábal jeho světlou kůži.
Tlačil jsem si ho víc do pusy, nebo jen špičkou jazyka jezdil po jeho lesklé špičce, občas zajel do štěrbiny, prsty jsem ho buď potahoval, nebo jen dráždil kůžičku kolem.
A i když mě samotnému byly spodky už hodně malé, tohle jsem chtěl udělat jen pro něj.
Třes jeho těla zesílil, stejně jako jeho sténání, a stahování zadečku se stalo silnějším.
Už jsem to nemohl dál protahovat.
Věděl jsem, že mu neublížím, protože už byl pěkně promazaný a roztažený, proto jsem jeho penis znovu pohltil a zároveň do něj až nadoraz strčil už tři prsty.
Otřel jsem se o jeho prostatu a vzápětí na to už měl plnou pusu jeho lahodné chuti, která mě donutila přivřít oči a vydat tlumené zasténání.
Přesto jsem v něm nepřestával pohybovat prsty, i když to šlo hůř, když se celý stáhl, ale chtěl jsem, aby si to užil do poslední kapky, kterou by mi mohl věnovat.
Swen
Chtěl jsem to… A dostal jsem to.
Celý svět se se mnou zatočil, a já musel zavřít oči, když to očekávané přišlo tak náhle.
Ucítil jsem ten známý tlak, varlata se mi stáhly, a penis sebou začal cukat…
Sevřel jsem Nashovy vlasy ještě víc, a nohy jsem musel spustit na zem, jinak bych ho nejspíš udusil, nebo mu zlomil vaz. Přesto jsem ho sevřel mezi svými stehny a celý se propnul.
Můj penis se celý schoval v jeho puse, a už jsem vůbec nepřemýšlel nad tím, že je to divné. Nebo že je zvláštní, když mi do zadku strká prsty.
Bylo mi to jedno, protože tohle… Tohle bylo něco neskutečného.
Nemohl jsem popadnout dech. Nedokázal jsem ani zavřít pusu… Mé zoufalé nádechy, abych neodpadl, se střídaly se sténáním a výkřiky, když to, čemu říkal semeno, proudilo ze mě ven do jeho pusy.
Bylo to daleko lepší než včera. Bylo to doslova omračující, a nejen že jsem mu to pustil do pusy, ale i můj zadek, moje dírka, byla doslova v ráji. Svíral jsem jeho prsty v sobě, abych ještě víc cítil to příjemné. Zapřel jsem se patami a několikrát se proti němu prohnul, jako bych měl strach, že pustí můj penis a ten pocit hned zmizí…
„Rey… Rey…“ skučel jsem, když jsem byl schopen ze sebe dostat aspoň něco.
Byl jsem úplně mimo sebe. Netušil jsem, že je to něco tak úžasného, něco, čeho se nemusím bát.
Něco, co budu chtít znovu…
Nash
Měl jsem co dělat, abych se udržel a nevzal si ho znovu, když se proti mně začal propínat a skučel můj titul.
Kdyby věděl, jaký vliv to na mě má, že se držím jen z posledních sil, nejspíš by to nedělal.
Vypustil jsem jeho penis z úst, když už mi neměl co nabídnout, a začal ho čistit jazykem.
Prsty jsem ze Swena však nevytáhl, stále jsem s nimi mírně pohyboval, a užíval si tu těsnost a to teplo. Teprve, až jsem byl s očistou spokojen, vytáhl jsem i prsty, ještě objel jazykem jeho dírku, a pak se polibky vytáhl nahoru.
Sykl jsem, když se moje tvrdost otřela o Swenovo břicho, a na moment mě napadlo, že se nejspíš budu muset pověsit za větev hlavou dolů, aby mi klesl. A nebo zajdu kousek dál, a tam si ho vyhoním.
Netušil jsem, co by udělal, kdybych to dělal před ním, a požádat ho mi přišlo…
Nevím.
Ne, že bych se bál, že by mi ublížil, ale přece jen byl v tomhle ohledu trochu jako vyplašené zvířátko, na které se muselo pomalu.
Ušklíbl jsem se nad svou myšlenkou a v tu chvíli se dostal k jeho rtům.
„Kdyby ses viděl, jak jsi krásný… a moc dobře chutnáš… myslím…" provokativně jsem se usmál a otřel se o jeho rty. „Tvoje semeno je velmi, velmi lahodné… a to, jak jsi uvnitř horký a těsný… jak jsi mě v sobě krásně svíral, a to nemluvím o tom tvém vzrušujícím sténání… Nejraději bych ti to udělal znovu, jen co na to pomyslím."
Nevím proč, ale bavilo mě ho provokovat.
Možná to bylo tím, že se přitom tak krásně červenal? Nebo se jeho tělo, aniž by to možná věděl, podvědomě rozechvělo? Rozbušilo se mu srdce a jeho oči dostaly takový zvláštní lesk.
„Bylo to vážně úžasné…" pohladil jsem Swena po hrudi, lehce přejel po jeho bradavkách, pohladil ho po tváři, a pak se přitiskl na jeho rty, tentokrát už v jemnějším polibku.