Nash
To, co mi Swen dával, jsem s nikým ještě nezažil.
Ne, že bych si někdy předtím na někoho stěžoval, nejspíš, kdybych nepoznal Swena, ani bych netušil, že můžu zažít něco ještě lepšího, ale teď…
I kdyby se mi tu teď přímo nabídl některý z mých milenců, ani bych o něj nezavadil pohledem, protože teď jsem měl oči jen pro Swena.
Náš vztah možná bude bouřlivý a mnohokrát si ještě vjedeme do vlasů, než se to všechno ustálí, ale už jsem nechtěl nikdy zažít to, co před pár okamžiky.
A teď, když jsem viděl spokojenou Swenovu tvář, jeho nádherný úsměv, když mnou projelo to chvění, věděl jsem, že udělám všechno proto, aby to tak zůstalo i nadále.
„Jsi nádherný…“ zašeptal jsem do Swenových rtů, když jsme na okamžik přerušili polibek. „Máš ten nekrásnější úsměv, co jsem kdy viděl, a doufám, že se budeš usmívat častěji. Na mě... Kvůli mně... Miluju tě… opravdu a upřímně z celého srdce, a to jsem si myslel, že mě v mém věku už nic podobného nepotká. Ne, kvůli mé minulosti. Ale ty… jsi pěkný zloděj, víš to?“
Zasmál jsem se a přetočil se i se Swenem, takže teď on ležel na mě, a já ho mohl lépe hladit po zádech, zadečku a pohrávat si z jeho vlasy.
„Ale jsi ten nejvíc sexy zloděj s krásnou prdelkou, jakého jsem potkal,“ přitáhl jsem si Swena blíž a znovu se vpil do jeho rtů, do jeho omamné chuti, která mě nutila přivřít oči a vzdychnout.
Swen
Nejraději bych se s Nashem líbal pořád a pořád, dokud by mi nenapuchly rty tak, že bych už ani pusu neotevřel.
Nejraději bych se s Nashem válel v posteli neustále, až by mi zakrněly svaly.
Je mi s ním prostě tak dobře, že i když jsme si před chvílí vjeli do vlasů, nakonec jsme skončili takhle, a navíc jsme byli oba spokojení.
Jen jsem doufal, že se tohle nebude opakovat nějak moc často, nebo by se taky mohlo stát, že se jednou k šukání ani nedostaneme, protože se předtím stihneme pozabíjet.
Když řekl, že jsem nejvíc sexy zloděj s krásnou prdelkou, na moment jsem se zamyslel, co znamená to: sexy zloděj. Už vím, co je sex, ale v tomhle spojení jsem to ještě neslyšel. Ale nejspíš to bude něco, co se váže k sexu, něco jako že je člověk neodolatelný.
A když jsem si to tak logicky odvodil, a doufal jsem, že správně, nejdříve jsem zrudnul, ale pak jsem se spokojeně usmál, protože mě potěšilo, že takhle na Nashe působím.
Pohladil jsem ho po tváři, protože on je taky moc krásný, i když si to nemyslí, i když pořád říká, že je starý. Ale já to tak nevidím…
Klidně bych tak ležel s ním dál, až do večera, nebo do druhého dne. Zvlášť po tom, jak dobře jsem se cítil, a po tom, co o mně řekl. Ale bylo potřeba urovnat některé věci. A taky… Nejspíš jsem způsobil rozruch ve vesnici. I v tom rozčílení jsem postřehl, že jsou tam lidi, kteří se na nás dívali, nehledě na kluky v tréninkové místnosti.
„Nashi, rád bych tu s tebou ležel klidně dál, ale měli bychom jít za Nadii, ať ví, že jsme v pohodě. A taky… No, mám obavy, že se na mě někteří teď nebudou moc přívětivě dívat, když jsem na tebe vyletěl a způsobili jsme trochu pozdvižení. Nejspíš by to chtělo nějak urovnat. A můžu pomoct, co se týká mé mámy. Hlavně kvůli ní, aby se nebála a věděla, že ji nechce nikdo ublížit, ale že opravdu půjde za mnou.“
Nash
Zamračil jsem se a nesouhlasně zabručel, když Swen řekl, že bysme měli vstávat.
Měl pravdu.
Tím, že jsme se najednou tak ztratili jsme mohli vzbudit pozdvižení, což se asi o půl hodiny později, kdy jsme ruku v ruce, už umytí a převlečení, sešli dolů do haly, potvrdilo.
„Uklidněte se! Nic se nestalo!“ křikl jsem, abych přerušil Koryho, pár lidí z osady, Nadii, Neila a Roye, kteří se dohadovali.
„Rey!“
„Jsem v pořádku. Nic se nestalo. Prostě jsem jen vyletěl, ale už jsme si to se Swenem vyříkali. Nedělejte z toho vědu,“ mírně jsem se zamračil, když jsem viděl, jak se někteří zatvářili pochybovačně, ale Kory jen zvedl obočí, posunkem naznačil neslušné gesto, a pak se zasmál.
„No, berte to pozitivně. Když vyletí, aspoň víme, kdo ho uklidní,“ pokrčil rameny a protočil očima, když se na něj Neil, Roy a Nadia zamračeně podívali.
Já se jen uchechtl, a ještě víc stiskl Swenovu ruku.
„A propo, jak to vypadá, Kory? Swen měl dobrý nápad. Možná bysme ho mohli nechat promluvit s jeho matkou, aby s Liamem odešla dobrovolně.“
Já měl sice vysílačku u pasu, ale vzhledem k tomu, že jsem teď nevěděl, jak přesně to venku vypadá, nechtěl jsem zasahovat do nějakého Koryho nebo Liamova plánu.
„Pokud vím, Liam by měl být teď na cestě ke Swenově matce nebo už je u ní. Když teda budeme předpokládat, že není na straně starších z jeho osady, možná by to mohlo urychlit akci,“ odpověděl Kory.
„Skvěle. Neile, Roy, uklidněte ostatní, pokud někdo viděl naše extempore, vy ostatní si běžte po svých, Kory, ty se spoj s Liamem. Uvidíme, co se dá dělat.“
O pár minut později se ozvalo zapraskání vysílačky i Liamův hlas, kterému jsem přetlumočil nabídku, se kterou souhlasil.
Chvilku bylo slyšet nějaké hlasy v pozadí, než se ve vysílačce ozval vyděšený a roztřesený ženský hlas.
„Ha-haló...?“
Swen
Nedivil jsem se Nashovi, že takhle zamručel. Ani mě se nechtělo z postele, ale byla to nutnost. Pokud tady chci žít, pokud chci, aby mě lidi přijali, musím jim ukázat, že nejsem pro ně přítěž nebo nebezpečí.
S mytím jsme se moc nezdržovali., už jen kvůli omezeným zásobám vody a taky kvůli tomu, abychom se brzy ukázali, že jsme v pořádku.
No, a nemuseli jsme chodit daleko. Překvapeně jsem hleděl, kolik lidí se sešlo v přízemí, kde jsme se s Nashem ještě před nějakou chvílí mlátili hlava nehlava. Jo, přibylo mi pár modřin, ale hlavní je, že se to vysvětlilo a oba jsme se uklidnili.
Když Nash řekl o mém návrhu promluvit s mámou, byl jsem jak na trní, než jsem dostal odpověď, že je to dobrý nápad.
Taky jsem si to myslel. Nejen kvůli mámě, ale taky kvůli Liamovi, který pro tohle riskoval svůj život.
Netrpělivě jsem přecházel sem a tam, než se nakonec ozval Liam a po chvilce ten známý hlas…
Okamžitě jsem vyrval Nashovi vysílačku z ruky a popošel kousek dál.
„Mami? To jsem já, Swen. Mami, prosím tě-“
„Swene? Jsi to opravdu ty?“ ozvala se máma tiše roztřeseným hlasem.
„Mami, co se děje? Neublížil ti někdo?“ zeptal jsem se opatrně, protože jsem měl pocit, že pláče.
„Swene… jsi to opravdu ty? Starší říkali… říkali…“ máma začal vzlykat a nebyla schopná nic říct.
Ale vysílačku si vzal Liam a hned mi dal vysvětlení, když jsem se zeptal, co se ji stalo.
„Ještě že ses ozval. Starší řekli tvé matce, že mají informaci, že tě zabili a poslali pro tebe lidi. A prý teď čekají, až přivezou tvé tělo. Nevěřila mi, když jsem ji říkal, že žiješ. No… Nedivím se, protože mě nezná…“
„Dej mi ji zpátky, prosím,“ tentokrát jsem už já měl roztřesený hlas, protože tohle mě hodně zasáhlo.
„Mami, neplakej. Jsem v pořádku. To všechno, co ti řekli, je lež. Ale nemáme čas to vysvětlovat. Všechno ti řeknu, až přijedeš za mnou. Nechci, aby se ti něco stalo. Mám strach, že by ti mohli něco udělat. Proto pro tebe jel Liam. Můžeš mu věřit. Je to dobrý člověk a postará se o tebe. Vezmi si jen to nejnutnější na cestu. Všechno tam nechej. Odejdete hned v noci, ano?“ promluvil jsem hned, jakmile si máma převzala zpátky vysílačku.
Ještě jednou jsem ji musel ujistit, že jsem opravdu na živu, a že je opravdu nutné, aby z osady zmizela co nejdříve, a že na ni budu čekat. A teprve potom, když souhlasila a já ve vysílačce slyšel, jak si šla sbalit pár drobností, které tam nechtěla nechat, oddechl jsem si a předal jsem vysílačku zpátky Nashovi.
Ruce se mi třásly, a nemohl jsem se uklidnit. Nejen, že ublížili mně, ale ublížili i mé mámě.
Tak, jak jsem byl před pár minutami už v pohodě, tak jsem v tuhle chvíli doslova pěnil vztekem…
Byl jsem rozzuřený, ale zároveň i zklamaný tím, co rada starších v naší osadě provádí za věci.
Cítil jsem se zrazený vlastními lidmi.
Nash
Viděl jsem tu změnu ve Swenově tváři. Nedivil jsem se mu. Ale já potřeboval, aby byl klidný.
Strhl jsem ho do náruče a pevně objal.
„Swene… no tak, nechceš, aby to dopadlo, jako před chvilkou, že ne? Co jsme si řekli nahoře? Zhluboka se nadechni… klid… ještě dostaneš příležitost si vybít svůj vztek,“ hladil jsem ho po zádech, tiskl k sobě, cítil jsem chvění jeho těla, i nehty, které mi přes košili zaryl až do masa.
„Teď musíme vymyslet, jak z tvé osady dostat i ostatní. Když zmizí tvá matka a Liam předá můj vzkaz té staré krávě, rozpoutáme válku. A aby bylo co nejmíň obětí, musíme je dostat pryč. Mám plán, který by nám mohl ušetřit čas s přesvědčováním lidí o pravdě,“ malinko jsem Swena od sebe odtáhl, abych se mu mohl podívat do očí, a když přikývl, přesunuli jsme se do prvního patra, kde na velkém stole uprostřed místnosti ležela mapa a u které jsme plánovali většinu akcí mimo osadu.
Kory a zbylí dva kluci se přidali k nám, na starší jsme nečekali.
Vylíčil jsem jim svůj plán, kdy základním kamenem bylo, aby lidé v osadě uvěřili, že jejich starší je nechrání, ale používají jen jako obětní beránky.
A na to stačilo jen jediné.
Důkaz.
V noci vyjede Kory Liamovi naproti, aby se setkali v půli cesty, přebere od něj Swenovu matku a Liam se pak vrátí zpátky do jejich osady, aby spolu s Damianem našli a předložili důkaz, díky kterým by se nám mohlo podařit přesvědčit obyvatele k odchodu.
Až všechno praskne, zahájíme útok spojený se záchranou.
Přítomnost Swena v osadě, bude dalším důkazem, že starší lžou, když prohlásili, že je mrtvý, a to už by mohlo stačit na to, aby se nám je podařilo odvést. Zatímco se Swen bude starat o záchranou akci, já se pokusím zdržet starší.
Bylo mi jasné, že si to s nimi bude chtít Swen vyřídit, takže jsem mu sám navrhl, že až budou obyvatelé v relativním bezpečí, může se ke mně připojit, ale s jednou podmínkou.
Rosemary Windarová bude moje.
Já sám chci ukončit její život, a to tím nejbolestivějším způsobem.
Slunce už dávno zapadlo, když jsme skončili, a téměř okamžitě na to, se ozval Liam, který hlásil, že se Swenovou matkou opustili hranice osady.
Kory na nic nečekal, odešel spolu s ostatními, takže jsme v místnosti zůstali se Swenem sami.
„Bude to v pořádku. Uvidíš…“ přitáhl jsem si Swena do náruče, políbil ho na čelo a vzápětí se vpil do jeho rtů, kdy jsem mu věnoval hluboký polibek plný citů.
Swen
Nechal jsem se stáhnout do Nashovy náruče. Nejspíš to byl jediný způsob, abych se uklidnil, teda aspoň trochu, a nevyvolal zas nějaké nedorozumění. I když si myslím, že v tomto případě, když to všichni slyšeli, by to nejspíš chápali.
Úplně v pohodě ale budu až ve chvíli, kdy uvidím svou mámu, a budu vědět, že je v pořádku.
Po celou dobu, kdy probíhala porada, co dál, jsem netrpělivě sledoval i hodinky na Nashově ruce, a vysílačku, kdy se ozve Liam a dá zprávu, že jsem všechno v pořádku a jsou na cestě.
Ale musel jsem se přes to všechno soustředit i na to, co bude.
Byl dobrý plán mě zapojit do toho, abych naše lidi odvedl z osady. I když jsem tušil, že to bude složitější, a ne všichni budou chtít odejít. Ale to už bude na nich. Bude to, jak Nash říkal. Kdo bude chtít jít půjde, zbytek se musí o sebe postarat sám, nebude čas se s nimi zdržovat.
„Nashi, něco mě napadá. Máte v osadě ženy, které by se nebály jít s námi pro mé lidi? Někoho, kdo nemá děti, kdyby se náhodou něco stalo. Jde mi o to, že počítám s nedůvěrou, zvlášť, když tam přijede banda ozbrojených chlapů. Ale vím, že ženy v těchto případech fungují jako takový uklidňující faktor. Budou jim víc důvěřovat, zvlášť, když nebudou ozbrojené. Teda můžou mít skryté zbraně, ale mohlo by to pomoci, budeme převážet i rodiny s dětmi… Popřemýšlej o tom, prosím, ano?“ pevně jsem Nashe objal, a taky jsem ho políbil.
I přesto, že dokáže vybuchnout a je pak těžko zvladatelný, přesto mám u něj pocit bezpečí. V jeho silných pažích, které mě objímají, dokážou pohladit, uklidnit, ale také dokážou dát pořádnou ránu, když je potřeba.
Vyšli jsme pak nahoru do bytu, když všichni odešli, a začali se připravovat na odjezd.
Přebral jsem si věci, které mi lidi poslali, Nash mi vrátil mé zbraně. Jediný luk jsem neměl, ale ten si časem vyrobím nový, a teď by jen překážel.
Když jsme měli všechno nachystané a zkontrolované, skoro svítalo, když jsme se dostali do postele.
Ale dlouho jsem nespal. Bylo něco kolem poledne, když se slunce přesunulo a docela dost vyhřívalo Nashovu ložnici.
Nash už byl na nohách, a vzhledem k tomu, že jsem ho neviděl nikde v bytě, tak nejspíš připravoval osadu na možný útok. A taky bylo potřeba dát dohromady výpravu, která se postará o mé lidi. To se prostě nedá zvládnout ve čtyřech…
Rychle jsem se opláchl, pročísl vlasy, ale nechal je volně, oblékl jsem se, na hlavu hodil klobouk, už kvůli slunci, popadl kus chleba, co byl připravený na stole, a už jsem vyběhl ven, abych se taky zapojil do příprav…
Nash
Uvažoval jsem o Swenových slovech i potom, co jsme šli spát.
Nakonec, než jsem na chvilku zavřel oči, rozhodl jsem se to vyřešit šalamounsky.
Ráno jsem vstal chvilku po svítání, ale Swena tentokrát nechal spát. Potřeboval si pořádně odpočinout. Nachystal jsem mu snídani a po chvilce vyšel z bytu ven.
Hned jsem si nechal zavolat Naila a Roye, přetlumočil jim včerejší schůzku a řekl Swenův nápad.
Měli pochyby jako já, ale souhlasili s tím, že si nechají svolat svobodné ženy, které se uměly o sebe postarat, a návrh jim předloží.
Dokonce ani Roy nic nenamítal a své poznámky na Swenovu stranu si tentokrát nechal pro sebe.
Možná to bylo i tím naším včerejším vystoupením.
Možná konečně začali Swena brát jako mě rovného, nebo prostě jen cítili vážnost situace.
Spojil jsem se s Korym, který mi potvrdil, že nejpozději do večera budou v osadě a vše zatím probíhá bez problémů, a pak už vyšel z hlavní budovy ven, abych obstaral další věci.
Musela se projít zásoba jídla, oblečení a potřebné věci pro přežití, muselo se udělat místo, kam nacpeme další stovku lidí, musela se zvýšit obrana naší osady, nachystat zbraně i auta, na které všechny ty lidi naložíme.
Práce bylo víc než dost.
V poledne jsem už byl tak zpocený, že jsem si musel sundat košili, abych se neuvařil ve vlastní šťávě, když jsem sekal dřevo do zásoby, které se používalo v chladnějších večerech na podpal do domácností.
Slunce dneska peklo víc než obvykle, a nebýt mé genetické úpravy, už bych byl nejspíš spálený na troud.
Zrovna jsem dosekával poslední kus kmene, když jsem zavětřil.
„Dobré ráno,“ usmál jsem se na Swena, když jsem se otočil.
Přešel jsem k němu, palcem přejel po jeho tváři a zanechal na ní šmouhu a sklonil se, abych ho mohl políbit.
„Doufám, že ses dobře vyspal, a jestli ti to nebude vadit, hned tě zapojím do práce,“ políbil jsem ho ještě na špičku nosu, a pak ho jemně poplácal po zadečku.
Swen
Reye jsem našel u obrovské hromady dřeva. Byl jen v kalhotách, na jeho snědém těle se leskly kapky potu, a jeho černé vlasy, které měl stáhnuté dozadu, aby mu nepadaly do oči, se na slunci leskly a měly skoro modravý nádech.
Přijal jsem jeho polibek, také mu popřál dobré ráno, a na chvíli jsem ho objal.
Bylo mi u něj vážně moc dobře… Opravdu mi dodával sílu a možná o tom ani nevěděl.
Přikývl jsem, že pomůžu. Stejně bych nedokázal jen tak sedět nebo chodit po osadě a nic nedělat, zvlášť, když jsem to byl já a mí lidé, kvůli který se tohle všechno děje.
Společně s Royem, který se na mě stále po očku nedůvěřivě díval, jsme prošli vesnici, abychom se poptali, jestli někdo něco potřebuje, a zjistili, jestli jsou připravení na možný útok.
Pro děti, ženy a starší lidi jsme měli připravený plán útěku z osady do hor, kdyby bylo nejhůř. Ale já doufal, přál si, aby k tomu vůbec nedošlo. Vyčítal bych si do konce života, kdyby se někomu z nich kvůli mně něco stalo.
Když jsme s Royem všechno prošli, a on měl i celkem dlouhý seznam, já šel do Nashova domu, kde jsem měl v přízemí rozestavěné stoly. Postupně přicházelo mužské osazenstvo a nosili své zbraně, aby se zkontrolovaly a případně daly do pořádku. Blížil se večer, když jsem chtěl jít do vozového parku podívat se na auta, jestli jsou připravené a případně pomoct, když se rozletěly dveře a dovnitř vrazila skupina asi dvanácti žen, v čele s Nailem.
Byl jsem mile překvapený, že můj návrh Nash nehodil do koše. Ještě jednou jsem se ujistil, že opravdu s námi půjdou i přes hrozící nebezpečí. Neodešla ani jedna z nich. Byly to ženy ve věku od dvaceti do třiceti let, dle mého odhadu.
Nail jim vysvětlil, co se od nich očekává, a také jim jsme zkontrolovaly zbraně, které si sebou přinesly.
Za celý den, co jsem byl na nohách, jsem však neviděl Nashe, až na jednu krátkou chvilku, kdy se přišel najíst a převlíct, a zase utíkal pryč.
Když jsem konečně i já povečeřel, což bylo vlastně i mé jediné jídlo od chvíle, co jsem po probuzení snědl kousek chleba, mohl jsem odložit klobouk, protože už se stmívalo, a oblékl jsem si košili s dlouhým rukávem, protože se blížil chlad.
Mírně jsem se třásl, ale když jsem se zastavil, došlo mi, že to není chladem, ale nervozitou. Po celý den, i teď večer, jsem se stále díval na příjezdovou cestu, kdy se konečně objeví Kory…
Byl jsem čím dál nervóznější, a proto jsem se raději zaměstnal u aut, abych na to stále nemyslel.
„Swene!“ ucítil jsem lehké kopnutí do mé nohy, když jsem právě ležel pod autem a při mdlém světle lampy kontroloval podběhy.
„No tak, Swene! Máš jít k Nadii, chce se na tebe podívat. Máš jít hned!“
Vysunul jsem se z pod auta a mírně se zamračil na toho mladýho, o kterém jsem už zjistil, že měl sex s Nashem, a já mu dal jasně najevo, že tohle už skončilo.
No, po krku jsme si neskočili, ale moc se mu to nelíbilo. Ale Nash je teď můj…
„No tak padej, já to dodělám,“ chytl mě za nohy a potáhl mě dál od auta. Vzal mi lampu a sám se hned nasoukal místo mě.
Vstal jsem, oprášil se, utřel si mastné ruce do hadry, a raději hned šel k Nadii, aby se nezlobila a zbytečně dlouho nečekala.
Jen co jsem zaklepal a na její vyzvání vešel, srdce se mi rozbušilo jako o závod, když jsem uslyšel druhý ženský hlas. Rozrazil jsem dveře do pokoje, kde mě Nadiia vyšetřovala, a vpadl jsem dovnitř jako velká voda.
Byla tam… Opravdu ji přivezli…
Stála uprostřed místnosti, a když mě viděla, oči se ji okamžitě zalily slzami.
Dva kroky stačily na to, abych byl u ní a sevřel ji v náruči. Cítil jsem, jak se třese, tiše vzlykala, a stále opakovala, že jsem měl být mrtvý, že je ráda, že je šťastná, že to není pravda.
Jen jsem stál a objímal ji, a ujišťoval, že všechno, co řekli, byla lež, a že už to bude v pořádku…
Nash
Swena jsem skoro celý den už potom neviděl. Bylo ale potřeba zařídit hodně věcí, a já věděl, že si poradí i beze mne. Už se skoro setmělo, když za mnou přišel Kory, že Swenova matka je u Nadii.
Měl jsem na ni spoustu otázek, ale věděl jsem, že teď bude pro ni důležitější být se svým synem.
Když jsem vešel k Nadii, naskytl se mi obrázek, který mě znovu utvrdil v tom, proč Swena tak miluju.
Pousmál jsem se a odkašlal si, abych na sebe upoutal pozornost.
Nejspíš asi ve své osadě nemají někoho, jako jsem já, protože v očích Swenovi matky jsem napřed zahlédl úlek, a pak zvědavost.
No, možná to bylo i tím, že jsem se poněkud zapomněl obléct.
„Vítám vás. Jsem Rey téhle osady, Nash, a jsem rád, že jste v pořádku. Swen vám určitě všechno vysvětlí, takže můžete prozatím využít můj byt. Já stejně musím na obhlídku mimo osadu, takže přinejmenším do rána tu nebudu. Pak se můžete domluvit s Nadií, kde budete bydlet, pokud se nerozhodnete teda odejít. Chci, abyste věděla, že vás tu nikdo násilím držet nebude. Pokud Swenovi neuvěříte, pokud neuvěříte nám, nikdo vám to nebude zazlívat a bránit vám v odchodu. Ale Swen zůstane se mnou. To vám říkám narovinu. Je to můj partner a milenec. Pro mě důležitý člověk, kterého jen tak nepustím.“
Nadia si po mých slovech povzdechla, protočila očima a sevřela rameno Swenovi matky.
„Je trochu majetnický, ale neboj se. Tvému synovi by nikdy neublížil. A pokud nebudeš mít nic proti, klidně můžeš zůstat u mě, a pak mi pomáhat. Hodilo by se mi to. Jsem tady sama a občas je mi tu smutno,“ pousmála se Nadia.
„No, očividně si rozumíte, tak já půjdu. Do svítání jsem zpátky,“ zabručel jsem, otočil se ke Swenovi a přitáhl si ho pro polibek.
„Jsem za tebe rád. A… zahřej mi postel. Vrátím se napjatý a budu potřebovat se uvolnit,“ zašeptal jsem mu do ucha, které jsem skousl a musel se zasmát nad reakcí všech tří.
Poté už jsem vyšel ven, zaběhl do svého domu, abych si vzal zbraně a oblékl se, vyzvedl ve stájích Nagara, a pak tryskem vyrazil ven.
Swen
Byl jsem šťastný, že máma dorazila a v pořádku. Neměl jsem čas a ani nechtěl jsem se teď vyptávat, jak probíhal její odjezd, jestli bylo všechno v pohodě, nebo byly nějaké komplikace.
Když jsem pohlédl ke stolu, na zemi ležel její malý vak, v kterém si podle všeho přinesla jen pár kousků oblečení a drobnosti. Věděl jsem, že tam má věci, které ji připomínaly tátu, a o které nechtěla přijít.
Když se trochu uklidnila, a chtěl jsem ji pustit, vešel dovnitř Nash.
Počkal jsem, až domluví, a když mě políbil, trochu jsem se před mámou zastyděl.
„To… to je ten muž, o kterém jsi mi vyprávěl?“ zeptala se, když Nash odešel.
Když jsem přikývl, usmála se.
„Je sice velký a na první pohled rázný, ale má dobré oči. A je vidět, že tě miluje,“ pohladila mě po tváři, a pak se otočila na Nadii. „Ráda zůstanu u tebe. Nevím, kam jinam bych šla. Chci zůstat se synem. Vrátit se nechci, ne tam, kde mi lhali. Myslela jsem, že umřu, když mi přišli říct, že Swena na výpravě zabili.“
Znovu se ji mírně po posledních slovech zaleskly oči. Rychle setřela slzy, a ještě jednou mě pohladila po tváři a políbila mě.
„Jsem rád, že jsi v pořádku. Bál jsem se o tebe,“ ještě jednou jsem ji sevřel v objetí, a pak už jsem ji pustil, aby se mohla posadit.
Bylo vidět, že je z těch nervů a po té cestě unavená.
Nadiia nám uvařila čaj, připravila pro mámu a pro sebe večeři, a zatímco jedly, a popíjeli jsme čaj, vyptával jsem se na všechno, co teď pro nás mohlo být důležité.
Nakonec mě Nadia vyhodila s tím, že si máma potřebuje odpočinout a mám přijít ráno.
I máma s tím souhlasila, že prý je i na mě vidět, že se potřebuji vyspat.
Ale i tak trvalo další hodinu, než mě konečně vyhodily ven s tím, že se hned ráno uvidíme.
Byla už hluboká noc, když jsem vyšel ven. Byl chladný, ale čerstvý vzduch, měsíc i hvězdy svítily tak jasně, že nebylo ani potřeba ohňů, aby osvětlovaly celou vesnici. V tom nočním tichu jsem se odebral do Nashova domu. Vystoupal nahoru do čtvrtého patra, a s povzdechem, jak na mě padla zvláštní nálada z prázdného bytu, jsem se šel umýt a převlíct, a pak už jsem zalezl do studené postele, abych ji zahřál, až se Nash vrátí zpátky.
I přesto, že jsem byl unavený, docela dlouho trvalo, než jsem usnul. Myšlenky na to, co nás čeká, i na to, co asi dělá Nash mi nedovolily hned usnout. Ale než začalo svítat, nakonec jsem zabral s poslední myšlenkou na to, kdy se konečně vrátí Nash.
Nash
Byl jsem rád, že Swenova matka není nějaká přecitlivělá hysterka, ale nejspíš rozumně uvažující žena. Ostatně, když si nechala udělat tak úžasné dítě, úplně blbá být nemůže.
Musel jsem se uchechtnout nad představou, jak se asi zatváří, až se dozví, kolik mi je let.
Kdyby to bylo za starých časů, byl bych Swenovým dědečkem.
Znovu jsem se usmál, ale pak už se musel soustředit na obhlídku.
Jakmile za mnou zapadla brána osady, napjal jsem se a zvolnil do cvalu, aby mi nic neuteklo. V jistých úsecích jsem z Nagara i seskočil, abych se mohl pořádně porozhlédnout a nebyl tak nápadný.
Nakonec to vypadalo, že se nic neděje, ale to mě moc neuklidnilo.
Naopak.
Bylo to jako ticho před bouří. Hrozivé a plíživé ticho.
Abych se někde vybil, vyrazil jsem do hor na lov, a když jsem se těsně po svítání vracel do osady, byl jsem bohatší o tři kožouny, které Nagar táhl na lanu za sebou.
Hned jsem je předal příslušným lidem, aby zpracovali maso a postarali se o krunýře, a pak konečně vystoupal do svého bytu.
Proletěl jsem sprchou, a nahý, neutřený se zastavil u postele.
Přivřel jsem oči a zadíval se na Swena, který ležel na boku, peřinu měl shrnutou mezi nohama a pravidelně oddechoval. I když byl oblečený, jeho krásný kulatý zadeček přímo řval po doteku, a když jsem se podíval na svůj penis, zabručel jsem, protože on taky zatoužil po doteku.
Opatrně jsem si klekl na postel, lehl si za Swena a pohladil ho po boku.
Druhou rukou jsem mu odsunul vlasy, abych se mohl dostat k jeho krku, a zatímco jsem z něj opatrně stahoval kalhoty, oždibával jsem jeho kůži.
Jakmile byly kalhoty dole, nic už mi nebránilo v tom, aby se má ruka nezačala činit.
Chvilku jsem ho jen hladil, chvilku jsem protahoval jeho penis, chvilku svými prsty, které jsem nezapomněl potřít mastičkou, jsem se dobýval do jeho dírky, která byla po ránu pěkně stažená.
„Udělám se do tebe… Swene…“ zachrčel jsem mu do ucha.
I když jsem nevěděl, jestli mě vnímá, zvedl jsem mu trochu nohu, nastavil se a s kousnutím do jeho krku jsem najel do dírky, která mě těsně obalila, až se mi z toho zatmělo před očima.
Swen
Byl jsem unavený ze všech těch nervů, i z toho, co bylo předtím, když jsem se léčil, i z práce, kterou bylo potřeba zařídit. Spal jsem tak tvrdě, že jsem ani neslyšel Nashův návrat.
Podvědomě jsem vnímal, že se něco děje, ale nebyl jsem schopný se probrat. Tak jsem jen tiše zamručel a víc sevřel polštář pod hlavou, jako bych měl strach, že mi ho někdo chce vzít.
Dokonce ani to, že mě ovanul jemný chlad, i to, že se mně někdo dotýká, jsem vnímal opravdu jen okrajově.
Ale ve chvíli, kdy ten dotek byl intenzívnější, znovu jsem zamručel, a prohnul se proti tomu tlaku.
A ten tlak, ty doteky mě začínaly zahřívat. Začínal jsem se probírat, když do mé hlavy konečně došlo, že je něco jinak, a to, co mně právě budí, se mi rozhodně líbí.
Ale opravdu vzhůru jsem byl teprve ve chvíli, kdy jsem uslyšel ta slova, ucítil zuby na svém krku a pak ten silný tlak dole v mé dírce…
Okamžitě jsem měl jasno. Stihl jsem však jen vykřiknout slastí, protože takové probuzení, jsem ještě nezažil a rozhodně se to mému tělu líbilo. To, že penis byl už tvrdý a užíval si dotek Nashovy ruky, byla jen perlička, která to celé završila.
Když mi ho pustil, sám jsem stáhl ruku dolů a chopil se mého problému. Vydechl jsem nahlas, když se ve mně Nash pohnul a já ucítil otření o prostatu a dírka se mi pod tím vjemem stáhla, a ještě víc umocnila ten příjemný pocit.
Pustil jsem penis, a ruku jsem natáhl za sebe, abych ji mohl zaháknout Nashovi kolem krku. Prohnul jsem se, víc se na něj zadečkem natiskl, zaklonil jsem hlavu a konečně se na něj podíval.
„Dobré… ráno… a… můžeš mě… naplnit svým… semenem…“ ochraptělým hlasem jsem ze sebe vydoloval pár slov, když mě znovu válcovaly ty skvělé pocity.
Nash
Swena to mé probuzení nenechalo klidným, a v momentě mého nájezdu se probral a vykřikl.
Bylo to stejně vzrušující, jako stahování jeho zadečku, a když se pak sám proti mně pohnul, víc se mi nabídl a prohnul se proti mně, jen jsem zasténal blahem.
„Naplním tě… až po okraj…“ zafuněl jsem mu do ucha, které jsem olízl, ještě o malinko víc zaklonil jeho hlavu a vpil se mu do rtů.
Pevně jsem Swena chytil za bok, druhou ruku podsunul pod něj, objal ho kolem hrudi a začal přirážet.
Už jsem za tu chvilku poznal, co se Swenovi líbí nejvíc, takže jsem ho vůbec nešetřil, a o chvilku později v ruce sevřel jeho penis, abych mu dopřál co největší slast za to, že jsem ho takhle probudil.
Samozřejmě nezůstaly o nic ochuzeny ani jeho bradavky, krk, ramena, rty, prostě všechno, kam jsem dosáhl.
A tentokrát už jsem nevydržel čekat.
Tentokrát to bylo silnější než já.
„Swene… já… už…“ zavyl jsem, zrychlil přírazy, a za další moment ztuhl v křeči a zaklonil hlavu, abych mohl do prostoru vyslat několik hlasitých vzdechů a nadávek.
Přesto jsem se ve Swenovi nepřestával pohybovat, a snažil jsem se ho i protahovat, aby ani on o nic nepřišel a brzy mě následoval.
Swen
Nashův útok na můj zadeček byl nečekaný, ale lepší probuzení jsem si nemohl přát. O to rychleji to na nás oba přišlo, a prožíval jsem to snad víc než kdy jindy.
Užíval jsem si těch tvrdších nájezdů, a Nash nešetřil ani můj penis. Celé mé tělo bylo v jeho péči a rozpaloval mě každým dalším dotekem, či políbením nebo kousancem…
Sám jsem se po chvíli začal pohybovat proti jeho nájezdům na mou dírku a užíval si to ještě víc. Mé tělo ten nádherný pocit bral doslova útokem. Celý jsem se roztřásl, a zapomněl se i chytit pelesti, abych někam přenesl to napětí.
A ve chvíli, kdy Nash naplnil mou dírku, a přesto neustával v přirážení, narážel na mou prostatu, moje dírka se začala v nepravidelných intervalech stahovat, pulsovala, stejně jako sebou začal cukat můj penis v Nashově ruce, a já začal třísnit postel přede mnou.
Ztěžka jsem oddechoval, jako bych běžel celou cestu z jedné osady do druhé. Byl jsem úplně mimo, a oči se my samy zavíraly, jak moc mi bylo dobře.
Nechal jsem to procházet mým tělem tak dlouho, jak jen to šlo. Jen jsem zatnul prsty do Nashova stehna, a s třesoucím se tělem čekal, až to samo odezní.
Nash
Swen mě skoro těsně následoval, což umocnilo mé dozvuky, protože vidět ho, jak to prožívá, cítit to vlhko na ruce i stahování jeho dírky, bylo tak rajcovní, že kdybych mohl, nejspíš se udělám hned znovu.
Vnímal jsem Swenovy nehty v mém stehně, a já mu za to na oplátku uštědřil kousanec do krku.
„Asi tě takhle… budu probouzet… častěji… vzdycháš u toho… ještě krásněji, než normálně… a tvá dírka… je ještě těsnější a… nadrženější…“ vydechl jsem, když jsem mohl konečně popadnout dech, a pak se zvedl na lokti, abych mohl Swenovi věnovat vášnivý polibek, jako závěrečnou tečku tohoto našeho tance.
Ještě několik dalších minut jsem mu věnoval svou péči, když jsem očistil jeho penis, polaskal bříško i bradavky, polibky se omluvil za kousance. Prsty jsem prohnětl jeho dokonalé půlky, samozřejmě ještě několikrát propletl svůj jazyk s jeho, než jsem si lehl na záda, Swena si přitáhl na sebe, a oba nás ještě přikryl peřinou.
„Klidně se ještě prospi. Stejně jsi šel spát asi později, a já si na chvilku taky zdřímnu. Teď musíme být odpočatí, když nevíme, co nás čeká,“ zamumlal jsem do Swenových vlasů, se kterými jsem si hrál, zatímco druhou rukou jsem ho hladil po noze, boku a zádech.
Swen
„Moc hezké ráno,“ spokojeně jsem vydechl, když jsem se konečně uklidnil. „A, ano, klidně mě tak můžeš budit častěji. Mám pocit, jako by mi to dodalo plno energie.“
Užíval jsem si Nashovy pozornosti, a vůbec se mi nechtělo vylézat z postele. Tak, když si mě pak přitáhl na svou hruď, spokojeně jsme se zavrtěl a přitáhl peřinu ještě víc, že nám koukaly jen hlavy.
Byl jsem opravdu moc spokojený, ale i když jsem dokázal na chvíli zavřít oči, už jsem moc dlouho nespal.
Ještě se neblížilo ani k poledni, když jsem s pocitem, že jsem vyspaný tak na týden, otevřel oči.
Zvedl jsem hlavu, podíval se na pravidelně oddechujícího Nashe a pousmál se. Byl moc krásný, a teď, když byla jeho tvář uvolněná, byl klidný, tak byl ještě krásnější.
Lehce jsem ho políbil na rty, a pak jsem opatrně vstal, abych ho hned nevzbudil. Věděl jsem, že má ještě plno práce, ale taky se potřebuje aspoň trochu prospat.
Na rychlo jsem se opláchl, seškrábal houbou zbytky svého i Nashova semene, oblékl jsem se a vyrazil ven s tím, že se zastavím za mámou, posnídám s nimi, a pak půjdu vzbudit Nashe. Taky jsem byl domluvený, že s Royem dáme dohromady zásoby na cestu, protože jsme museli počítat i s tím, že z osady odjedeme na rychlo a nebude čas dělat prohlídku našich zásobáren. Budeme potřebovat jídlo i pro lidi, které povezeme z osady. A taky deky, a nějaké rezervní oblečení…
Když jsem vyšel ven, jen jsem rozmrzele mlaskl, protože slunce už docela pálilo, a já si nevzal klobouk. Nechtěl jsem se pro něho ale vracet, abych zbytečně Nashe nebudil nějakým šramocením. Tak jsem zamířil rovnou do domku Nadii, a už se těšil na to, že si s mámou sednu k snídani a budeme si povídat.
Nash
Probudil jsem se s pocitem, že mi něco chybí. A vzápětí hned zjistil co.
Při pohledu na hodinky jsem nespal víc, jak tři hodiny, ale nevadilo mi to. Spíš mi vadilo to, že jsem v posteli sám a Swen není ani nikde v domě.
Napadlo mě jen jediné místo, kde by mohl být, a tak jsem s nevrlým bručením odhodil peřiny, odšoural se do koupelny, rychle se opláchl a oblékl, popadl klobouk, který si Swen nejspíš zapomněl a vyšel ven.
Nejspíš jsem se netvářil zrovna nejpřívětivěji, protože Nail, který mě potkal, zase rychle zavřel pusu a zmizel.
Bez klepání jsem vrazil do Nadiina domu a našel všechny tři spokojeně se bavit u snídaně, což mi na náladě taky nepřidalo.
„Zapomněl sis klobouk,“ prskl jsem směrem ke Swenovi a koutkem oka uviděl, jak Nadia jen zakroutila očima směrem ke Swenově matce.
„Taky si mě mohl probudit. Nemám rád, když se takhle budím sám, zvláště po tak skvělém sexu. Stačí, když mi řekneš, kam jdeš,“ vrčel jsem na Swena a vzápětí sykl, když mě Nadia přetáhla vařechou po hlavě.
„Nech toho, ty medvěde. Kazíš nám snídani. Na…“ vrazila mi do pusy lívanec, když jsem se nadechoval, že ji něco odpovím, a protože jsem měl i docela hlad, jen jsem si rezignovaně povzdechl, pokrčil rameny, polkl sousto, a vytáhl Swena na nohy, abych ho mohl obejmout a políbit.
„Dobré ráno… a příště mě klidně vzbuď,“ zabručel jsem už smířlivě, usmál se, a pak se posadil vedle něj.
„Nemusíš se bát Bet, je to starý bručoun. Přece jen je o pět let starší než já, takže v podstatě dědek,“ usmála se Nadia na Bet, a já jen pozvedl obočí, když Swenově mámě vypadla lžička z ruky a brada ji spadla až pod stůl.
Naklonil jsem se ke Swenovu uchu, zatímco Nadia Bet skoro křísila, pohladil ho po noze a letmo se prsty dotkl jeho klínu.
„Myslíš, že to tvá máma přežije, když teď ví, že šukáš s dědkem?“ zašeptal jsem Swenovi do ucha a zazubil se.
Snídaně nakonec proběhla v přátelském a poklidném duchu, zjistil jsem, že Bet je zkratka od Bethany, a když Nadia sklidila ze stolu, zadíval jsem se na Swenovu mámu a zatvářil se vážně.
„Nevím, co ti Swen všechno stihl říct, ale potřeboval bych vědět, jaká je u vás teď situace.“
Swen
Bylo fajn, takhle s někým snídat. Naposledy jsem tohle zažil, než mě odvedli od mámy.
Pak už jsem jen vždycky přišel k připravenému jídlu, rychle se najedl a zase šel. Jako stroj…
Ale tohle, kdy tu bylo teplo, příjemná atmosféra, povídali jsme si, Nadia dělala lívance a my jedli, tohle bylo moc fajn.
Byl jsem rád, že je máma tady, a bylo vidět, že je už podstatně klidnější, i když měla stále tendenci se na mě dívat, jako by tomu stále nemohla uvěřit.
Ale pohodu narušil Nash, který dovnitř vtrhnul, jako by zrovna přišla nová katastrofa.
Zamračil jsem se, když mi řekl, že mu mám příště říct, že někam jdu. Netušil jsem, že mu budu muset hlásit každý můj odchod z postele. A taky… Říct před mámou to o sexu… Myslím, že jsem se nemohl víc stydět, zvlášť když máma povytáhla obočí a výmluvně se na mě podívala.
Jen jsem pokrčil rameny a dál se raději věnoval jídlu.
Když se Nash zeptal mámy, jaká je u nás situace, právě jsem se zvedal od stolu.
„Musím jít za Royem. Jsme domluveni, že dáme dohromady všechno, co budeme potřebovat na cestu. Budu se pohybovat po vesnici, Rey,“ sklonil jsem se k Nashovi a tiše jsem mu pak ještě zavrčel do ucha a kousnul ho. „Starý dědek potřebuje víc času na probrání, chápu to…“
I když se po svém ranním vrčení a bručení už později usmíval, přesto jsem mu to vrátil.
Pak už jsem se narovnal, dal mámě pusu na tvář, mávnul na Nadii, a vyrazil jsem do toho slunečního horka. Posunul jsem si klobouk víc do čela, aby mi slunce nesvítilo do očí, a zamířil jsem si to rovnou za Royem.
Čekalo nás ještě hodně práce a potřebovali jsme to stihnout do dalšího dne, abychom pak mohli na večer vyrazit.
Nash
Jen jsem zabručel, když se Swen rozloučil, kousl mě do ucha a prohlásil to o starém dědkovi.
Tohle mu ještě vrátím, zmetek malý.
Mou pozornost pak ale přitáhla Swenova máma, která se na mě upřeně zadívala.
„Má vás moc rád, pokud mu ublížíte-“
„Nikdy bych Swenovi neublížil. Zachránil mi život,“ přerušil jsem ji a opřel se na židli. „Miluju ho, i když tomu možná nevěříte vzhledem k mému věku, ale…“
Pokrčil jsem rameny a na moment se zadíval někam za její rameno.
„Řekněme, že Swen má něco, co jsem u nikoho už hrozně dlouho neviděl, a prostě si mě tím získal. Ale zpátky k mé otázce,“ nasměroval jsem Bethany tam, kde jsem ji chtěl mít, protože mluvit o mém vztahu s jejím synem se mi moc nechtělo.
„Víte, nikdy by mě nenapadlo, že starší nám dělají něco za zády,“ povzdechla si a posmutněla. „Ale když mi to včera Swen vyprávěl, spousta věcí mi dává smysl. Můj manžel… Swenův táta…“
Najednou jí do očí vstoupily slzy a ruka se jí roztřásla.
Uklidnila se až ve chvíli, kdy si Nadia sedla vedle ní a objala ji kolem ramen.
„Můj manžel nejspíš něco tušil… Tu noc před tím, než odjel na výpravu, na které zemřel, za mnou přišel, že mi potřebuje říct něco důležitého. Že až se vrátí z výpravy, musíme si promluvit o odchodu z osady, a do té doby prý nemám nikomu věřit. Víte, byl tehdy nemocný, blížil se jeho věk, tak jsem si myslela, že jen mluví z cesty nebo má horečku, a později na to úplně zapomněla. Kdybych… kdybych ho tehdy vyslechla hned… kdybych se snažila…“
„Není to tvoje vina. Vy jste jen dělali to, co jste považovali za správné,“ zavrtěl jsem hlavou a stiskl rty.
Povídali jsme si ještě asi hodinu, ale nic nového, co bych už nevěděl, jsem se od Bet nedozvěděl.
Nejspíš ji pořád hlídali, aby měli jistotu, že nepřijde na jejich tajemství jako její manžel.
Vyšel jsem od Nadii a šel zkontrolovat poslední přípravy.
Z vysílačky jsem se dozvěděl, že starší už začínají něco tušit a chystají se nejspíš na útok.
Lidé v osadě se začínají ptát, ale není jim odpovídáno, takže začínají mít pochybnosti. Což hrálo do karet nám, protože o to snadnější je bude přesvědčit.
Swena jsem potkal, až když skoro zapadlo slunce.
Klobouk měl sundaný a v posledních paprscích slunce jeho vlasy zářily jako tekuté stříbro. Právě o něčem mluvil s Adrianou, a jeho tvář byla uvolněná a mírně se usmíval.
Vypadal skoro nadpozemsky krásně, až se mi zatajil dech, a zastavil se, abych ho mohl pozorovat, dokud si mě oba nevšimli.
„Vypadá jak mlsný kocour, takže raději půjdu. Ale jak jsem řekla, pokud by bylo u vás nějaké dítě bez domova, u mě se místo najde,“ usmála se Adriana, mávla nám na rozloučenou, a pak se odkolébala pryč.
Jakmile jsme zůstali sami, přitáhl jsem si Swena k sobě a políbil ho.
„Máš u mě vroubek za toho starého dědka, myslím, že si to budeš muset vyžehlit. A… nemusíš mi říkat pokaždé, kam jdeš, ale teď, když je tahle situace, chci mít přehled. A taky promiň za to ráno… občas bývám nevrlý…“ zabručel jsem, a pak už popadl Swena za ruku a táhl ho domů.
Sotva za námi zaklaply dveře, vrhl jsem se na něj a během okamžiku z něj serval všechno oblečení.