Nash
Když Swen vyšel ven a hned mě objal, v tu chvíli jsem se nafoukl jako páv.
Objetí jsem mu opětoval, políbil do vlasů, a pak vzal jeho ruku do své a naznačil mu, že můžeme jít.
„Odteď tě nespustím z očí. Až bude trochu času, ukážu ti osadu a seznámím s pár lidmi. Už jsem s nimi mluvil o tobě i o svém záměru spojit naše osady. Neříkám, že z toho byli všichni nadšení, ale řekl bych, že to přijali líp než rada. Jen je musíš nechat, ať si na tebe zvyknou. Myslím, že si tě brzo všichni oblíbí, a pak je od tebe budu muset odhánět," zasmál jsem se a vzal Swena kolem pasu.
Bylo mi vážně skvěle a byl jsem moc rád, že je Swen v pořádku.
Nedostali jsme se ani do poloviny, když jsem zaslechl, jak mě někdo volá.
„Strejdo Rey! Počkejte!"
Otočil jsem se za hlasem a uviděl šestiletou Lilianu, kterou jsem před třemi lety našel v pustině na jedné výpravě, vyhladovělou k smrti, a kterou si pak pod svá křídla vzala jedna zdejší rodina.
„Copak?" zeptal jsem se sotva k nám doběhla, zvedl ji do výšky, a pak si ji posadil na předloktí pravé ruky, abych měl její tvář ve výšce očí.
Pozvedl jsem obočí, protože Liliana se ošila, a pak mi zabořila obličej do ramene.
„Maminka říkala, že ten bílý pán je pro tebe důležitý a máme na něj být hodní,“ vyhrkla po chvilce, i když to nejspíš chtěla jen zašeptat.
„To je pravda. Je pro mě moc důležitý,“ přikývl jsem vážně.
„Máte se rádi jako maminka s tatínkem?“
Vyptávala se dál, a já měl co dělat abych udržel kamennou tvář.
„Máme se moc rádi,“ potvrdil jsem.
„A bude mít taky takové velké bříško jako maminka?“ koutky úst mi cukly, ale když jsem viděl, jak vážně to bere, udržel jsem se a nadechl k odpovědi, ale naštěstí jsem jí byl ušetřen.
„Liliano! Co jsem ti říkala!“ ozvalo se kousek za mými zády udýchaně, a když jsem se otočil, běžela k nám Liliina matka, nebo spíž žena, co si ji vzala k sobě a sotva popadala dech. Byla asi v šestém měsíci těhotenství a podle Nadii nejspíš čekala dvojčata, i když já byl toho názoru, že to budou tak paterčata.
„Omlouvám se, Rey. Říkala jsem Lilianě, že si budete chtít odpočinout, ale trvala na tom, že vám to musí dát hned,“ vydechla Adriana sotva nás dohnala a dala si ruce v bok, jak se snažila popadnout dech.
„Cos nám chtěla dát?“ otočil jsem se zvědavě na Lilianu, která se ošila a najednou nevěděla kam s očima.
Sáhla do kapsičky u své blůzky, vytáhla malý látkový pytlíček, převázaný červenou stužkou a strčila mi ho do ruky.
Podle všeho byl nejspíš naplněn nějakými kamínky.
„Tohle je talisman pro štěstí...pro bílého pána,“ zamumlala a znovu si schovala hlavu do mého ramene.
Jen jsem se usmál a mrkl na Adrianu, která se sice ještě trochu mračila, ale taky usmívala.
„Swene?“ otočil jsem se na něj a postavil se těsně před něj. „Tohle je Swen, Liliano, a myslím, že určitě bude rád, když mu ten talisman dáš sama.“
Postavil jsem Lilianu na zem a otočil ji čelem ke Swenovi, na kterého jsem se povzbudivě usmál, a pak Lilianě vrátil její talisman.
Swen
Chtěl jsem něco namítnout k jeho záměru spojit naše osady. Moji lidé ještě o ničem neví, a já nevím, jestli mi vůbec budou věřit. Netušil jsem, jak moc jsou ovlivněni staršími a způsobem života, který se v naší osadě vede už přes čtyřicet let.
Ale než jsem se dostal ke slovu, museli jsme zastavit.
Dětský hlásek a oslovení strejdo Rey, u mě vyvolal úsměv na tváři. I u nás si děti hrály venku, bavili se s dospělými, ale mě vždycky tak nějak míjeli.
Nebyl jsem na to zvyklý. A až teď s odstupem času jsem si začínal uvědomovat, že to, co jsem prožíval v osadě, vlastně ani život nebyl. Jako bych byl stroj. Nic víc…
Malá se celá červenala, když mluvila o mně, ale styděla se na mě vůbec podívat. Viděl jsem, že jsem ji zaujal, a od chvíle, kdy jsem přišel, jsem měl pocit, že mě někdo bere jako normálního člověka, i když mi říká bílý pán.
Když ji Nash postavil na zem, dřepl jsem si před ní, abych byl aspoň trochu v její výšce, a ona si nemusela vykroutit hlavu.
„Těší mě, jmenuji se Swen, můžeš mi tak říkat. Já vím, že jsem jiný, jen… Swen se mi líbí víc než bílý pán, ano?“ pohladil jsem ji po vláskách, a když se trošku přikrčila, rychle jsem stáhl ruku zpátky.
„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ omluvil jsem se ji, ale ona jen víc zčervenala a malinko se pousmála.
„Ji jen tak něco nevyleká. Je zvědavá jako opice, musí všude být a všechno vědět. Je v pohodě. Ale poprvé ji vidím, že se před někým stydí,“ popošla k nám její máma a položila své dceři ruku na hlavu.
„No tak, Lil, chtěla jsi Swenovi něco dát…“
Liliana se otočila k Adrianě a zabořila hlavu do jejího břicha, a ke mně jen natáhla ruku, ve které držela pytlík.
„To je pro tebe, pro štěstí, sama jsem to sbírala, když jsme byli s tátou tam vzadu u hor,“ strčila mi pytlík do ruky a pak ukázala za osadu k nedalekým horám.
„A není to tam nebezpečné?“ podivil jsem se, že byla mimo osadu, a pytlík jsem si převzal.
Hned jsem nakoukl dovnitř, a pár těch kamínků vysypal do dlaně.
„Moc děkuji, tohle mi určitě přinese štěstí. Tady tomu,“ vzal jsem jeden z nich mezi prsty, „se říká tygří oko. Podívej, jak je krásně zabarvený.“
Normálně bych to nejspíš nevěděl, ale vzpomněl jsem si na jednu z knih, kterou jsem četl u Rosemary, byla o všelijakých kamenech, a moje paměť hned vylovila název právě tohoto.
A myslím, že jsem tím u Liliany zabodoval. Skoro okamžitě se ke mně otočila a zvědavě mi nahlížela do dlaně. Hned brala jeden kamínek po druhým a ptala se, jak se jmenují. Bohužel jsem neznal všechny, a některé byly jen obyčejné, ale i tak jsem se snažil.
„Máš krásné vlasy,“ najednou odbočila od tématu a chytla můj cop do své drobné ruky.
„Jestli chceš, tak můžeš někdy přijít mi je učesat, pokud tě maminka pustí,“ usmál jsem se na ni. „A já bych ti taky potom upletl cop, co říkáš…“
Bylo to fajn, a já měl hned lepší pocit. Rozhodně lepší, než když jsem tu přišel.
Nash
Pozoroval jsem Swena s Lilianou, a poslouchal, jak jí vypráví o kamínkách. Samozřejmě, že jsem se zase nafoukl, protože takhle úžasného milence a přítele nikdo nemá.
„Strejdo Rey, můžu někdy ke Swenym přijít?“
Otočila se ke mně Liliana, a já s pozvednutým obočím nad zdrobnělinou jeho jména přikývl.
„No, musíme jít. Ráda jsem tě poznala Swene,“ podala mu ruku Adriana a do té druhé chytla Lilianinu ručku. „Jsem ráda, že Rey už konečně taky nebude sám. Můžeš k nám kdykoliv přijít, u nás jsou ti dveře otevřené, jen… Jestli Reyovi někdy ublížíš, nebude místo na tomhle prokletém světě, kde by ses před námi mohl schovat.“
Pak Swenovu ruku pustila, usmála se na něj a podívala se na mě.
Já si jen povzdechl a zakroutil očima.
Když se rozloučila i se mnou a poodešla kousek dál, podíval jsem se na Swena a pokrčil rameny.
„Neber to tak, myslím, že s ní moc cloumají těhotenské hormony,“ zabručel jsem.
Pak jsem k němu přešel, plácl ho po zadku a zase objal.
„Tak co, Sweny, půjdeme ne?“ zasmál jsem se a zase se rozešel se Swenem po boku.
O pár minut později jsme přišli k budově a zadním vchodem vešli dovnitř.
Ukázal jsem Swenovi, kudy jít, a řekl mu, že se u nás nikdy nic nezamyká, ale respektujeme si vzájemně soukromí, takže se nemusí bát, že ke mně někdo vleze, až tam bude třeba sám.
Provedl jsem ho bytem, rovnou mu řekl, že mám jen jednu postel, a pak mu ukázal věci, které mu místní darovali.
„Sice jsem to už přebral, bylo toho mnohem víc, ale raději si to pak ještě přeber sám. Co nebudeš potřebovat, tak se to vrátí nebo uloží do skladu,“ dřepl jsem si vedle něj ke čtyřem krabicím plným oblečení a jiných věcí.
Swen
Pořád lepší Sweny, než bílý pán, pomyslel jsem si v duchu.
Ale byl jsem rád, že seznámení s Lilian dopadlo relativně dobře. Moc neumím s lidmi, natož s dětmi, jednat. V osadě s nimi moc nemluvím, pokud jim neřeknu, co mají dělat v případě nebezpečí. Tohle je pro mne nové, budu si muset zvyknout.
Jen možná budou mít ze začátku pocit, že jsem arogantní, nebo namyšlený, protože moc nemluvím, a jen se dívám. Ale když někoho víc poznám, pak už ten problém nemám.
Nash o tom ví své.
Rozhlížel jsem se po osadě, když jsme mířili k tomu největšímu domu, co tu stál. Udiveně jsem si ho prohlížel, dokud jsme nevystoupali do čtvrtého patra, kde byl Nashův byt.
Dřepl jsem si k těm krabicím, na které ukázal, a vzal pár věcí do ruky. Úplně jsem zatlačil připomínky k Nashově posteli, protože…
Najednou to na mě padlo. Všechno to, co se doposud stalo…
I když mě nepřijali všichni s otevřenou náručí, přesto mě nevyhodili. Nadiia, Liliana, Adriana, i ostatní, kteří mi věnovali něco ze svých věcí a přitom nemuseli…
Nikdy jsem nic takového nepoznal.
Od chvíle, kdy jsem byl odvedený na výcvik, se mnou nejednali jako s člověkem, ale jako s vojákem. Jako s nástrojem pro ochranu vesnice.
Jen máma měla občas dovoleno mě navštívit, a měla pro mne milé slovo…
Ale tady, tady se ke mně chovají skoro jako ke svým…
Překvapeně jsem zamrkal, když mi na hřbet ruky dopadly slzy. Nečekal jsem, že to se mnou až tak pohne. Jsem přece voják… Backer…
Vlastně už ne. Už nejsem Backer…
Nash
Stáhl jsem Swena do náruče, když začal brečet a dosedl na zem.
Usmál jsem se a palcem mu setřel slzy.
Swen to možná bral jako slabost, ale pro mě to byl důkaz, že je to citlivý a laskavý člověk, jen z něj někdo chtěl mít něco úplně jiného.
„Vidíš, říkal jsem ti to. Sice je to pro ně nové, a některým to bude trochu trvat, ale přijmou tě. Učím je, aby se řídili citátem: 'Co nechci, aby jiní činili mně, ani já nečiním jiným'. I když je to občas těžké, můj názor je ten, že bysme měli v tomhle světe držet při sobě, co nejvíc to jde. Ano, vím, že jsou tu tací, kteří chtějí mít prostě své slovo, třeba tví starší. Jenže většinou s tím do svých nekalých intrik zapletou i nevinné lidi, a ti by podle mě neměli pykat za to, co si nějaký arogantní blbec vymyslel. A tohle je případ právě tvojí osady. Samozřejmě je otázka, co na to budou říkat tví lidé, ale pokud budou chtít, my jsme připraveni je přijmout.“
Podal jsem mu kapesník, ať se vysmrká, setřel mu ještě poslední slzy, a pak ho znovu otočil ke krabicím, aby si něco z toho přebral.
„Můžeme to klidně udělat i ráno, pokud se na to necítíš,“ líbl jsem Swena do vlasů.
Swen
Přitiskl jsem se k Nashovi, když si mě přitáhl do náruče. Poslouchal jsem, co říká, a líbilo se mi, s jakou myšlenkou řídí tuhle osadu.
Už jsem se nedivil, že ho tu mají rádi, že ho uznávají a mají k němu úctu. Nash je člověk na správném místě.
„Jsem rád, že jsem tě poznal,“ otočil jsem se zpátky k němu, omotal jsem ruce kolem něj a pevně ho objal. „Snad se na mě nebude nikdo zlobit, když se na ty věci podívám ráno. Ale už jen z toho, co jsem zběžně viděl, si nejspíš většinu nechám.“
Na moment jsem pootočil hlavu ke krabicím, a pak zpátky k Nashovi.
„Víš, jak jsem probíral s Lilian ty kamínky,“ na moment jsem sevřel v ruce ten pytlík, který se mi teď houpal na krku. „Vzpomněl jsem si, co mi připomínají tvé oči. Je to, jako by se u tebe střídalo tygří oko a sokolí oko. Jednou je máš světlejší, jednou tmavší, a když se mění barva ve tvých očích, máš zvláštní zabarvení duhovky. Možná je to podle nálady, jako to je u mě. A já doufám, že tví lidé u mě nikdy neuvidí tu temně zelenou barvu mých očí. Nechtěl bych je zklamat.“
Naklonil jsem se k Nashovi a políbil ho na rty. Bylo mi tady v téhle osadě moc dobře. Bylo mi moc dobře u něj…
„Miluji tě,“ šeptnul jsem a znovu ho políbil.
Nash
Když Swen řekl, že se mi mění barva očí, jen jsem pozvedl obočí.
Ano, vím, že je mám kvůli genetické modifikaci tmavší než většina lidí, ale nikdy jsem si nevšiml, že by se mi nějak výrazně měnila, jako třeba u Swena.
U něj ten rozdíl byl dost zásadní.
„Já doufám, že až ti zezelenají oči, nebudu toho příčinou já. Líbí se mi tahle jasně modrá barva, jakou máš teď. I když… no…“ naklonil jsem se k jeho uchu a lehce ho kousl, „když jsi vzrušený, tak je máš zastřené a trochu ztmavnou, což se mi líbí taky.“
Zasmál jsem se a pak se zvedl. Vyhoupl jsem si Swena do náruče, zadíval se mu do očí, a pak ho po několika neskutečně dlouhých dnech pořádně políbil.
Lehce jsem zasténal do jeho úst, když se naše jazyky o sebe otřely, a já si konečně naplno vychutnal jeho chuť.
„Taky tě miluju,“ zachraptěl jsem, když jsem se konečně mohl nadechnout.
Zadíval jsem se na Swena a na okamžik zapřemýšlel, čím jsem ho asi tak mohl okouzlit. Byl jsem starý, nijak zvlášť hezký, tvrdohlavý a se spoustou dalších negativních vlastností.
Zatímco Swen byl můj přesný opak.
Možná se vážně protiklady přitahují.
Pousmál jsem se nad tou myšlenkou, krátce Swena políbil, a pak se naoko zamyslel.
„Hmmm, tak nevím… Půjdeme spát, nebo bys chtěl dělat něco jiného?“
Swen
Věděl jsem, spíš, tušil jsem, že mi něco chybí, i když jsem měl v sobě to svinstvo. I přes všechno, jak se jim podařilo mě oblbnout, měl jsem chvilky, kdy jsem měl pocit prázdnoty a já netušil proč.
Ale teď to vím…
To prázdno… To byl Nash, který mi tak moc chyběl, že mi tenhle pocit nedokázali vymazat. Ale přesto se jim podařilo mě zmanipulovat natolik, že jsem ho chtěl zabít hned, jak jsem ho uviděl.
„Jsem rád, že jsem zpátky,“ zašeptal jsem a lehce vzdychnul, když jsem ucítil jeho zuby na mém uchu.
Polibek, který mi potom dal, byl chutnější, sladší než to ovoce, co jsem okusil za Zdí.
Klidně bych se s ním líbal třeba celou noc.
Chytl jsem se ho pevně kolem krku, když se se mnou zvedl, a zadíval se do jeho tmavých očí.
„Spal jsem několik dní, myslím, že teď jen tak neusnu. Ne, když jsem konečně u tebe. I přesto, co se stalo, tohle je lepší než nějaká vysílačka. Víš, vzpomněl jsem si, že než se mi stalo… no tamto se vzpomínkami… Myslel jsem na tebe, a nejvíc v noci, kdy jsem byl sám. Chtěl jsem se ti ozvat, ale z naší osady to nejde. Jako by tam něco rušilo signál pro vysílačky. A tak jsem na tebe mohl jen vzpomínat. Myslel jsem na to, jak nám spolu bylo dobře, a přemýšlel jsem i nad tím, jak moc mi chybí to šukání s tebou. Chtěl jsem se někoho zeptat, jak to udělat, když jsem to moc chtěl, a neměl jsem tě u sebe. Ale neměl jsem odvahu to někomu říct.“
Ještě víc jsem se k Nashovi přitáhl, a teď já mu věnoval polibek, na který jsme si museli tak dlouho počkat.
„Vážně si myslím, že teď neusnu. Ne, když budeš ležet vedle mě…“
Nash
Jo, já byl taky moc rád, že je Swen zpátky. Za ty víc jak tři týdny, co jsme byli od sebe mi moc chyběl. Chyběla mi ta jeho spontánnost, upřímnost a taky tvrdohlavost.
A to, jaký je, a proč jsem si ho zamiloval, mi vzápětí znovu ukázal.
Když jsme se odtrhli od polibku, chvilku jsem na něj hleděl, znovu si probíral jeho slova a prostě tomu nezabránil. Začal jsem se na celé kolo smát, až jsem natřásal i se Swenem.
„Promiň,“ zavyl jsem. „To jen… to jen ta představa… že za někým jdeš a řekneš: 'Promiň, líbí se mi šukání, ale chtěl bych se ošukat sám, ukážeš mi jak na to?' je prostě… bože… vážně tě miluju… jsi úžasný.“
Vyrážel jsem ze sebe mezi nádechy, a když jsem se trochu uklidnil, přešel jsem se Swenem do ložnice, a hned ho povalil na postel.
„Sice mě to rozesmálo, ale ať tě ani nenapadne za někým jít a říkat mu o šukání,“ zadíval jsem se Swenovi do očí a políbil ho, aby se nezlobil.
Pak jsem si sedl na paty a celého si ho prohlédl.
I když byl oblečený, věděl jsem, jakou krásu ukrývá.
„Jsi vážně nádherný… A když po tom tak toužíš, naučím tě, jak se šukat sám. Můžeš to pak dělat i přede mnou, abych viděl, jak jsi ještě krásnější. Ostatně… dneska tě jen tak nepustím. Naplním ti prdelku i pusinku, protože mi musíš nejen vynahradit ty dny, kdy jsem byl bez tebe, ale i to, žes mě dvakrát střelil. Takže… jedno číslo za každý jeden týden bez tebe, plus další dvě za zranění. Takže…“ znovu jsem se ke Swenovi naklonil, kousnul ho lehce do brady, zvedl k němu oči a ďábelsky se usmál, „prošukáme celou noc, abych ti to dostatečně vynahradil.“
Swen
Zamračil jsem se, když se Nash začal smát. Nevěděl jsem, co mu přišlo tak k smíchu, když jsem tenkrát v naší osadě z toho byl opravdu nešťastný. Vážně mi to chybělo, chyběl mi on, aby mi to dal.
Ale nejspíš to je tím, že pro mne je to stále nové, kdežto on, je v tom zběhlý, umí to, a ví o tom hodně věcí…
Ale když mi pak řekl, proč se směje, povolil jsem stažené obočí, a nakonec se taky trochu pousmál.
„Jo, nejspíš bych se na to stejně nikoho nezeptal. Nikdo se mnou nemluvil ani o počasí, natož o tomhle.“
Když mě položil na postel a dolehl na mě, spokojeně jsem vydechl.
Nash je sice těžký, je to kus chlapa, ale já něco vydržím, a navíc… Mám moc rád, když můžu na sobě cítit jeho tělo. Uklidňuje mě jeho přítomnost, jeho blízkost. Dělá mi to moc dobře…
Objal jsem ho, a ještě víc si ho na sebe přitáhl, i když se snažil zapřít o ruce, aby mě tolik nezatížil.
Ale já ho chtěl mít tak blízko.
Jenže po jeho slovech jsem se zasekl a objetí povolil. Šokovaně jsem hleděl do jeho očí a v duchu počítal, kolikrát to chce dělat.
Netušil jsem, že se to dá opakovat tolikrát po sobě. Ani jsem nevěděl, že je to vůbec možné, protože jsme to předtím spolu dělali nejvýš třikrát.
„Já… nechci se teď šukat sám…“ špitnul jsem nakonec, když jsem si to v hlavě všechno přebral.
„Chci to od tebe, moc jsi mi chyběl. Naučit mě to můžeš někdy jindy, později, ale teď…“ potlačil jsem ho, aby se nadzvedl, stáhl jsem si halenu, a jemu se hned také dobýval pod košili, abych se mohl dotýkat jeho teplé kůže.
„Teď bych chtěl tvůj penis ve své dírce…“ dodal jsem, když na mě zpátky dolehl.
Nash
Swenův šokovaný výraz byl přesně to, co jsem chtěl vidět.
Vzápětí mě ale všechen humor přešel a jen jsem vydechl, když řekl, že mě chce v sobě, stáhl si halenu a já ucítil jeho prsty na holé kůži.
„Swene…“ zavrčel jsem na něj, když se všechno ve mně stáhlo, a projel mnou ten pocit, který jsem tak silně prožíval jen se Swenem.
Vytáhl jsem jeho ruce a těmi svými se zapřel o matraci vedle jeho hlavy. Několikrát jsem se zhluboka nadechl a zavřel oči.
Když jsem je znovu otevřel, prohlédl jsem si Swena olízl si rty.
Byl tak nádherný…
I přesto, jakou měl sílu nebyl na něm ani gram zbytečného tuku, neměl svaly jako melouny, ale měl krásně vypracované tělo, které bylo přesným opakem toho mého.
„Já nevím… nevím… jestli se dokážu držet zpátky… moc dlouho jsem tě neměl… a nechci ti nijak ublížit… ale strašně moc tě chci…“ vyrážel jsem ze sebe, než jsem to nevydržel a Swena zalehl.
Jednou rukou jsem mu vjel do vlasů, abych si ho přidržel, zatímco druhou rukou jsem zvedl jeho boky, aby mohl kolem mého pasu omotat své nohy.
Svým polibkem jsem mu ukázal, že se rozhodně nehodlám držet zpátky, protože ani nemůžu, ale při druhém čísle jsem byl odhodlaný mu to vynahradit.
Swen
Když mnou projel ten zvláštní pocit, úlevně jsem si oddechl.
Už jsem se bál, že tohle nikdy nepocítím, zvlášť po tom, co jsem strávil vedle Nashe skoro týden, a ani jednou mě nenapadlo tohle chtít.
Jako by to ve mně těmi drogami úplně zabili.
Ale přesto to bylo ve mně někde schováno a jen čekalo na příležitost, aby se to přihlásilo.
Mé tělo se začínalo zahřívat a jemně chvět, když jsem se mohl Nashe dotýkat, když jsem si ho mohl prohlížet, a i když byl stále oblečený, uměl jsem si vybavit jeho krásné tělo. Měl jsem vzpomínku na to, jak vypadal, když se celý svlékl, a chtěl jsem to znovu prožít, znovu vidět.
Ten příjemně lechtivý pocit kolem žaludku mě znovu překvapil, ale přivítal jsem ho s úlevou. Věděl jsem, že za chvíli to bude ještě lepší.
Tohle je věc, na kterou se nezapomíná.
„Tak se nedrž zpátky, Nashi… Chci tvé semeno… v sobě…“ sevřel jsem ho svýma nohama a otřel se o něj svým rozkrokem, aby věděl, jak moc po něm toužím.
„Nechci, aby ses držel zpátky, zvládnu to…“ začal jsem mu vyhrnovat jednou rukou košili, a druhou jsem zasunul do jeho kalhot, abych si připomněl, jak velký a tvrdý dokáže být.
Nash
Swen mě během okamžiku dokázal rozpálit jako nikdo. Nejspíš si to ani sám neuvědomoval.
„Swene…" zavrčel jsem na něj znovu a zasténal, když se jeho prstíky začaly dobývat pod mě oblečení.
„Pak si nestěžuj…" ještě jednou ho políbil, a pak už se vydal ochutnat jeho tělo.
Na krku jsem Swenovi zanechal značku, a s potěšením zjistil, že i jeho tělo se začíná chvět touhou.
Postupně jsem se přesunul k bradavkám, kterým jsem věnoval trochu drsnější péči, ale líbilo se mi, jak okamžitě po mém útoku ztvrdly.
Teprve pak jsem pokračoval v cestě a nevynechal jediné místečko, kterému bych nevěnoval svou pozornost.
Kalhoty jsem ze Swena doslova serval, a pak se vrhnul na jeho penis, který po chvilince ztvrdl jako ty bradavky.
Jazykem jsem pak poškádlil jeho kulky, než jsem se dostal tam, kde mě to lákalo nejvíc.
Jen na okamžik jsem Swena pustil, abych si mohl ze šuplíku vyndat mastičku.
Nabral jsem na prsty pořádnou dávku, pohladil okolí dírky, a pak se nekompromisně nacpal jedním prstem dovnitř.
Párkrát jsem Swena protáhl, než jsem se k němu sklonil, přitiskl se na jeho rty, a zároveň s tím do něj nacpal i druhý prst a rovnou zaútočil na jeho prostatu.
Swen
Chtěl jsem to. Chtěl jsem si znovu připomenout ten pocit, kdy přestanu vnímat všechno kolem sebe…
Stačil jsem jen zavrtět hlavou, že si rozhodně stěžovat nebudu, ale to už se Nash na mě vrhl jako hladová šelma.
Během chvilky jsem pod ním ležel nahý, cítil jeho ruce, jazyk i zuby. Ať už se mně dotkl kdekoliv na těle, vyvolalo to pokaždé tichý vzdech, či hlasitější zasténání.
Cítil jsem, jak hořím, a přitom mi vstávaly chlupy s příjemným mrazením po celé těle.
Když se Nash zvedl a přese mne se natáhl k nočnímu stolku, neodolal jsem, a rukama pohladil jeho pevné svaly. Ale vzápětí se posunul dolů, a já už skoro nestíhal.
Srdce se mi rychle a silně rozbušilo, když jsem ucítil dotek na dírce a vzápětí jeho prst vklouznul dovnitř. Čekal jsem, že to bude bolet, štípat, ale dal tam tolik mastičky, že ho zasunul dovnitř úplně lehce a já to doprovodil hlasitým zasténáním, až jsem si dal rychle ruku na pusu, jak divný zvuk ze mě vyšel.
Nic však nebránilo tomu, abych víc roztáhl nohy a nadzvedl zadek, jak moc jsem chtěl, aby se tím prstem dotkl toho místečka…
V penisu mi zacukalo a znovu jsem ze sebe vydal další hlasité zasténání, když se o tu prostatu otřel.
„Nashi… prosím… chci… chci tvůj penis…“ zaskučel jsem a nohama ho mírně sevřel, když mnou projel ten zvláštně příjemný pocit, až jsem musel zavřít oči a v rukách sevřít aspoň prostěradlo, abych někam přenesl to napětí, které bralo mé tělo útokem, a já se v tom začínal ztrácet.
Nash
Slyšet, jak Swen sténá a chvěje se pode mnou, mi za všechno to čekání a trápení stálo.
Když zaprosil, vrhl jsem se znovu na jeho ústa a nepustil, dokud jsem se potřeboval nadechnout.
„Když chceš, budeš to mít…" zachraptěl jsem, zvedl se, a doslova ze sebe serval oblečení.
Chvilku jsem zůstal sedět mezi Swenovýma nohama, prsty přejížděl po jeho těle, nebo lehce ťukl do jeho naběhlého penisu.
Vypadal tak krásně a měl v očích ten správný lesk. Opravdu jsem si nemohl přát lepšího milence a partnera. Věděl jsem, že se Swenem se rozhodně nudit nebudu. A i když jsem mu chtěl dopřát něžné milování, teď to prostě nešlo.
Hodil jsem si Swenovy nohy na ramena, pořádně si penis protáhl mastičkou, nasměroval se na jeho dírku, skrčené ruce mu sevřel za zápěstí nad hlavou, a zadíval se mu do očí.
„Strašně moc ti chci… naplnit dírku…" zafuněl jsem, a pak se nasunul dovnitř.
Napřed pomalu, ale když mi nic nebránilo, přirazil jsem až nadoraz a zároveň se sklonil ke Swenovým rtům.
Jenže místo polibku jsem ho kousl do brady a krku, tahle zasténal, jak mě to bralo skoro do mdlob.
Tahle poloha, díky které byl těsnější než kdy dřív, a drtil mě uvnitř sebe, zatímco já ho lisoval pod sebou a na břichu cítil jeho tvrdý penis, když jsem se o něj otíral, bylo něco, co jsem rozhodně nedokázal dlouho vydržet a ustát se zdravým rozumem.
Pustil jsem jednu Swenovi ruku a místo ní sevřel jeho zadeček, který jsem ještě trochu nadzvedl, abych se s každým přírazem mohl otřít o jeho místečko, a začal tvrdě a rychle přirážet, zatímco jsem okousával jeho bradavky a krk.
Swen
Sledoval jsem Nashe, když ze sebe strhával své oblečení.
Tohle jsem chtěl vidět… Jeho mohutnější tělo, pevné svaly, jeho barva kůže… To, jak se mu nadzvedával hrudník pod rychlým a roztřeseným dechem… Jeho chlouba, která naběhla do té správné velikosti a tvrdosti, že jsem neodolal a sáhl jsem si na ni, než na mě Nash znovu zaútočil…
Tohle všechno, i jeho vůně, když se ke mně přiblížil, mě doslova omračovalo, a já se už přímo třásl na to, abych ucítil, jak svůj penis tlačí do mě. Jak se mi dírka roztahuje, a on mě vyplňuje.
Chtěl jsem znovu pocítit tu plnost, ten skvělý pocit, když mi ho tam strká a pak se začne pohybovat, až mě doslova celého rozpálí…
Nebyl jsem schopný ničeho jiného než jen ze sebe vyrážet vzdechy propojené se sténáním. Držet se ho, víc mu zaháknout nohy za ramena, aby do mě mohl vstoupit co nejhlouběji.
Oči se mi doslova protáčely blahem, když začal přirážet. Dráždění mé dírky, i prostaty, na kterou svým penisem narážel mi přinášelo takové pocity, že mě muselo být slyšet snad až ven, jak moc jsem to prožíval.
I když byl Nash tvrdší, prudší, než byl předtím, i tak se mi to líbilo. Možná bych ani nevydržel nějaké pomalé lehké mazlení, protože tahle touha být s ním spojen byla tak silná, že bych to nejspíš ani nevydržel.
Netrvalo dlouho, a já se propnul. Doslova jsem se na Nashe narazil, zvedl se do polo sedu, popadl ho kolem krku, a v křeči a s hlasitými steny na jeho břicho začalo dopadat mé semeno.
Myslím, že jsem se mu zakousnul i do ramene, jak moc silně jsem to prožíval.
Málem se mi zatmělo před očima, a byl jsem schopen mezi jednotlivými krátkými nádechy vyrážet ze sebe chrčivě jen jeho jméno.
Nic víc…
Nash
Nedokázal jsem zvo-lnit tempo, když mě Swen svými hlasitými projevy hnal dopředu.
A když to pak na něj přišlo, musel jsem mu pustit zápěstí, jinak bych mu ho asi zlomil.
Na chvilku jsem se nedokázal ani pohnout, jak silně mě v sobě sevřel, narazil se na mě, pěvně mě chytl a zakousnul se mi do ramene.
Táhle jsem zasténal a jen si užíval jeho orgasmu, toho, jak křičel mé jméno, jak špinil mé břicho, a jak se s každým výstřikem víc stáhl.
Nečekal jsem až Swenův orgasmus úplně poleví, jakmile jeho křeč trochu opadla, chytil jsem ho pevně za boky, dosedl na paty, jeho zadeček nadzvedl ještě trochu víc, a pak začal přirážet.
„Swene!“ křikl jsem na něj a kousnul ho do lýtka, když jeho stahování neustávalo, a já měl tak pocit, že musím zákonitě zešílet slastí, jak intenzivní to bylo.
Hučelo mi v hlavě i uších, krev mi doslova vařila v těle, a srdce sotva stíhalo.
O chvilku později jsem Swena následoval.
Sprostě jsem zaklel, když mě to zlomilo v pase, a já své nehty zaryl do Swenovy kůže.
Musel jsem sundat jeho nohy ze svých ramen, protože jinak bych ho zlomil, když jsem na něj nalehl. A tentokrát já jemu se zakousl do krku a s nekontrolovatelnými přírazy do něj tlačil své semeno.
Swen
Myslel jsem, že k Nashovi přirostu. Nebyl jsem schopný chvíli ani povolit ruce, jak moc mě to vzalo.
Tohle byl přesně ten okamžik, ten pocit, který jsem tak moc chtěl.
Ten příjemný pocit, slastný tak, že to válcovalo moje tělo tam a zpátky, a já se toho nechtěl vzdát.
Když mé ruce trochu povolily, dolehl jsem zpátky na záda. Konečně jsem otevřel oči a z pod přivřených víček sledoval, jak je na tom Nash.
Ani na chvíli neustával ve svých pohybech, když se konečně po mém sevření mohl pohnout.
Ve mně stále ještě probíhaly ty dozvuky příjemného orgasmu, který byl tentokrát tak intenzivní, že jsem měl chuť to okamžitě znovu zopakovat.
Ale to, jak do mě Nash stále přirážel, jak jsem cítil to tření v mé dírce, a mohl jsem ho přitom sledovat, mi bohatě stačilo, abych stále prožíval ten příjemný pocit, který mi to dalo.
Nohy mi spadly na postel, když je Nash shodil ze svých ramen. Chtěl jsem ho obejmout, ale zakousnul se mi do krku. Já jen polohlasně vykřikl, když se bolest smísila s ještě doznívající slastí, zahrábl jsem prsty do jeho vlasů a sevřel je.
Prudce jsem oddechoval, a mírně zaklonil hlavu, jako bych mu tím dával prostor se do mě zakousnout ještě víc.
Zvedl jsem nohy, když jsem cítil, že jeho pohyby zvolňují a ustávají. Jeho semene bylo tolik, že se dostala i trocha ven a po zadečku, mezi mými půlkami, stékalo na matraci.
„Nechápu… nechápu proč mi tohle odpírali…“ zachraptěl jsem, když mě Nash pustil ze svých zubů.
Stáhl jsem ruce z jeho vlasů dolů, a pak jsem chytl jeho hlavu do dlaní, aby se na mě podíval.
„Kdyby nebylo tebe… nikdy bych to nepoznal. Nevěděl bych… jak příjemné to šukání je…“
Po posledních slovech jsem si ho přitáhl polibek, a už automaticky pootevřel rty, aby jeho jazyk mohl vklouznout do mé pusy.
Nash
Užil jsem si to do poslední kapky a nechal naplno proplouvat ty příjemné pocity mým tělem, spojené tím, když si mě Swen přitáhl k sobě a sevřel mi v prstech vlasy. Sice mu nejspíš na krku zůstane menší podlitina, protože jsem se opravdu nedržel zptáky, ale nevypadalo to, že by si stěžoval.
Vklouznul jsem do jeho úst, když mi sám nabídl rty, ale po chvilce jsem se musel nadechnout.
„Třeba… by se našel někdo… jiný, kdo by ti to… ukázal…“ vydechl jsem a pousmál se. „Ale jsem rád, že jsem to by právě já.“
Ještě chvilku jsem ho pod sebou drtil, než jsem z něj vyjel a svezl se dolů, abych ho mohl očistit.
„Otoč se a klekni si… Chci tě pořádně vylízat a znovu tě udělat… Chci tě naplnit ještě jednou. Víš, co jsem ti slíbil, ne?“ zasmál jsem se chraptivě, když jsem znovu zvedl hlavu, a pak se posadil, aby se mohl přetočit a vystrčit na mě ten svůj krásný zadeček.
Jeho dírka jakoby čekala jen na to, až se jí začnu zase věnovat a k jazyku jsem po chvilce přidal i prsty.
Okousal jsem Swenovy dokonalé půlky, a jazykem přejel i po stopách mých nehtů na jeho bocích, než jsem se jemnými polibky věnované jeho páteři vytáhl nahoru.
Nalehl jsem na něj, prsty pořád mírně přirážel do jeho dírky, a loktem druhé ruky se trochu zapřel o matraci vedle jeho těla.
„Řekni Swene… chtěl bys to znovu? Nebo ti to stačilo? Protože já znovu chci… chci naplnit tvou dírku… Chci tě znovu ošukat… Chci tě celého Swene… znovu a znovu a znovu…“ šeptal jsem do jeho ucha a mírně se o něj otíral.
Swen
Nash se opravdu nedržel zpátky. Nejspíš mu to chybělo, i když…
Má tu spoustu možností, mohl si kdykoliv říct o sex komukoliv jinému. Je v tom rozdíl, když to dělá se mnou nebo s někým jiným?
Já si neumím představit, že bych to dělal s někým jiným. Vždy, když si představím sex, pokaždé vidím jen Nashovu tvář. Nějak si to nedokážu spojit s někým jiným.
A tak jsem vůbec neprotestoval, když mě Nash převrátil na břicho a vytáhl na kolena. Špulil jsem na něj svůj zadeček, a během pár vteřin znovu zasténal, kdyže na mou dírku zaútočil svým jazykem. Nahrbil jsem se jako kočka, hlavu svěsil mezi ruce, které jsem zatnul v pěst. Díval jsem se na to, jak můj penis znovu nabíhá, a to přitom už jednu várku semene ze sebe vydal.
Zaskučel jsem, když mě Nash zatlačil do matrace, a já cítil, jak se jeho penis otírá mezi mýma půlkama.
Bylo to zvláštní takhle… Byl jsem v jeho moci, nemohl jsem se skoro pohnout, jak mě svou váhou přišpendlil k matraci, můj penis se otíral o prostěradlo, a jeho penis… Chtěl jsem být takhle v jeho moci, a přitom mít plnou dírku, když si mě bude nárokovat.
„Ještě… ještě čtyřikrát…“ zachraptěl jsem. „Ještě čtyřikrát, za dva týdny a dvě zranění… Ale nevím… nevím, jestli to zvládnu… Ale chci to… takhle…“ natočil jsem hlavu bokem, abych na něj aspoň trochu viděl.
Nash
I kdybych měl trhnout rekord, i kdybych se měl zítra plazit po čtyřech, i kdyby mi měl upadnout, tak po Swenových slovech, po jeho sexy zasténání, a po tom, co se na mě podíval, jsem rozhodně nemohl přestat.
„Udělám ti to tolikrát, že se zítra nepostavíš,“ zavrčel jsem mu do ucha, a pak se zvedl do kleku.
Vyndal jsem prsty z jeho dírky, roztáhl půlky od sebe a už na nic nečekal.
Byl roztažený a promazaný dost z předchozího čísla, kromě toho, ta krátká mírná bolest jen zvětšovala to nastupující vzrušení, takže jsem do Swena bez dalších keců najel až nadoraz, znovu na něj nalehl, jednou rukou ho zespodu objal kolem břicha, takže se špička jeho žaludu o mě otírala, loktem druhé ruky se zase zapřel o matraci, abych Swena neudusil, znovu se mu zakousl do krku a začal přirážet.
Tvrdými, krátkými přírazy, které vždy doprovodilo hlasité plesknutí, když se moje kůže střetla s jeho zadečkem, jsem Swena lisoval do matrace a doufal, že to postel, která mírně skřípala, vydrží.
Opravdu jsem se nedržel zpátky. I když jsem Swenovi už jeden bouřlivý orgasmus dopřál, tohle se prostě nedalo zastavit.
Rukou kolem pasu jsem ho pevně svíral, jeho žalud se s každým přírazem natlačil na mé předloktí, a krk i ramena jsem mezi sténáním pokrýval polibky a kousanci.
„Swene…“ zachrčel jsem, když už jsem byl skoro na hraně a zrychlil ještě tempo přírazů.
Chtěl jsem ale, aby se udělal jako první. Chtěl jsem cítit to omračující sevření, které by mě přehouplo přes ten okraj a zbavilo zdravého rozumu.
Swen
Jsem odolný, určitě nebude problém se druhý den postavit, pomyslel jsem si, ale vzápětí znovu hlasitě vydechl a zasténal, když do mě bez varování najel až na doraz. Měl jsem pocit, že se snad už dál ani nevleze, ale ta plnost, jeho penis ve mně, to bylo to, co se mi na tom všem tak moc líbilo.
Tohle se nejspíš opravdu nedá ničím nahradit…
Jeho přírazy byly znovu dost důrazné. V této poloze narážel víc na mou prostatu, a já už nevěděl, jestli jsem to ještě já, nebo co se se mnou děje, jak silný prožitek to byl.
A vůbec nevadilo, že to děláme už podruhé…
Skoro jsem se nemohl pohnout, jak mě Nash držel pod sebou, jednou rukou mě pevně držel kolem břicha, a můj penis se s každým jeho nájezdem o jeho paži otíral, narážel do ní.
Bylo to něco nového, ale rozhodně jsem nelitoval. Tušil jsem, že se mi to bude líbit…
Můj dech se opět zrychloval, a když tlukot mého srdce dosáhl maxima, celý jsem se roztřásl.
Mé hlasité vzdechy se tentokrát střídaly s tichými steny, skoro plačtivými, jak jsem se nedokázal ovládat. Byl jsem schopen jen vytáhnout ruce nahoru a chytnou se tyček pelesti a pevně je sevřít.
A ve chvíli, kdy to na mě přišlo, sevřel jsem je ještě víc, až jedna z tyček praskla a zůstala mi v ruce…
„Nashi!“ vykřikl jsem, že mě muselo být slyšet po celé osadě. „Rey! Ty… já… Sakra…“
Nevěděl jsem, co chci říct, moje slova přešla v opětovné zaskučení, svaly se mi napjaly a hned zas povolily, stáhl jsem k sobě půlky a moje dírka začala pulsovat a svírat Nashův penis, když vlhko z mého penisu vystřikovalo ven a dopadalo na prostěradlo a Nashovu ruku.
Nash
Nevím, co chtěl Swen říct, každopádně, když dosáhl orgasmu a sevřel mě v sobě, byla to pro mě poslední kapka.
Jeho křik a sténání společně s vlhkem, které jsem pocítil na ruce jen umocnilo můj orgasmus, který byl snad silnější než ten první.
Zachrčel jsem, zavyl, vykřikl, a přirazil do Swena tak tvrdě, až postel hlasitě zaprotestovala.
Ale bylo mi to jedno. I to, že Swen už ji stejně stihl zčásti odrovnat.
Zvedl jsem se do kleku, vysunul ruku zpod Swenova těla a dlaněmi se zapřel o jeho bedra. Nechal jsem mu tak trochu vzduchu, zatímco dolní polovinu jsem lisoval do matrace, když jsem do něj s každým výstřikem přirazil a zatlačil tak na jeho prostatu, abych zvýšil i Swenovi to potěšení z dozvuků.
Když jsem ze sebe všechno vyždímal, znovu jsem Swena zalehl, věnoval pár polibků jeho spoceným zádům, pohrál si s jeho vlasy, než jsem se i s ním v náruči znovu zvedl do sedu a natočil jeho hlavu k sobě, abych mohl svým jazykem vklouznout do Swenových úst a sebrat mu tak poslední zbytky stenů, které mi mohl ještě věnovat.
„Tohle bylo… neuvěřitelné… Jsi vážně úžasný. Jen… myslím, že ti… naúčtuju další číslo za… zničenou postel…“ vydechl jsem do jeho rtů a zasmál se.
Zadíval jsem se Swenovi do očí, které krásně zářily, a já se v nich mohl utopit.
„Opravdu nechápu, čím jsem si tě získal, ale… teď už tě nikomu nedám… jsi jen můj…“ políbil jsem Swena na špičku nosu.
Vyjel jsem z něj, přetočil ho čelem k sobě, znovu do něj najel, lehl si na záda a jeho si stáhl na hruď.
Chtěl jsem jeho teplo. Nejen to vnější, ale i to vnitřní.
Chtěl jsem cítit Swenovo tělo na svém a vnímat tlukot jeho srdce.
Swen
Ani na výpravě, než jsme se rozloučili, jsem nezažil to, co teď.
Bylo to rychlé, ale přitom tak intenzívní, že jsem měl pocit, jako bychom pořád nepřestávali, i když jsem už dávno ležel na Nashově hrudi a snažil se zklidnit dech.
Dokonce jsem pořád držel tu ulomenou tyčku. Jen štěstí, že jsem s ní sebe nebo Nashe nepraštil.
Zvedl jsem ruku, podíval se na ni, a pak ji s krátkým zasmáním odhodil na zem.
„To se nepočítá, ta tyčka už byla prasklá,“ zavrtěl jsem se na jeho hrudi, a stáhl půlky k sobě, když jsem cítil, jak ve mně jeho penis klouže.
„Víš, já taky nevím, co na mě vidíš. Co jsem se díval, je tu v osadě spousta hezkých lidí. A já jsem vlastně cizí… Ale… Víš… chci být jen tvůj. A přál bych si, abys ty byl zas jen můj. Nevím proč, ale nějak se mi nelíbí představa, že bys měl sex s někým jiným, a já si ani neumím sex spojit s nikým jiným než s tebou.“
Raději jsem se odmlčel, abych zas neřekl nějakou hloupost. Nebyl jsem zvyklý tolik mluvit, a měl jsem pocit, že to, co říkám, je občas zmatené.
Ale pak jsem stejně promluvil, když jsem si vzpomněl na jeho další slova.
„Jen… vážně nevím, jestli zvládnu ještě další tři šukání. Možná později,“ položil jsem si hlavu v místě, kde mu tlouklo srdce a zaposlouchal se.
„A taky, u Nadii jsem nestihl povečeřet. A začínám mít hlad,“ povzdechl jsem si.
Nakonec jsem zvedl hlavu a víc se přitáhl nahoru i za cenu, že ze mě Nash vyklouzl. Ale já se mu chtěl dívat do očí, políbit ho, pohladit ho, pohrát si s jeho vlasy.
Prostě si jen tak užívat jeho blízkost a poděkovat mu za to, co mi teď dal.
Byl jsem šťastný. Opravdu že byl…
Nash
Trochu nespokojeně jsem zabručel, když jsem ze Swena vyjel, ale když se vytáhl výš, aby mi viděl do očí, přejel jsem dlaněmi po jeho zádech a zastavil se na zadečku.
„Slibuji, že se na nikoho nepodívám. Jsem jen tvůj a… co na tobě vidím? Jsi krásný, nikdo není krásnější než ty, chytrý, laskavý, máš dobré srdce, přesto jsi i silný a dokážeš se porvat za svou věc a svou pravdu. Chráníš to, co je potřeba chránit, a jsi snad tvrdohlavější než já. Tohle všechno jsem si na tobě zamiloval, a sex s tebou je perfektní bonus, který to všechno završuje," usmál jsem se na Swena, a na důkaz svých slov mu věnoval hluboký polibek.
Pak jsem ho laškovně plácl přes zadek a políbil na nos.
„A teď jdeme na tu večeři. Čekají nás ještě čtyři čísla, tak ať máš energii. A ano, ta postel se počítá," zazubil jsem se na Swena, a pak i s ním vstal.
Chystání večeře se nakonec protáhlo, když jsem Swena vykouřil na jídelním stole, protože jsem prostě neodolal. Po večeři jsme přece jen probrali jednu krabici a darovanými věcmi, nejspíš hlavně proto, abych se nějak zaměstnal a nechal Swena odpočinout.
Nakonec jsme ale stejně skončili tam, kde jsme začali.
Ukázal jsem Swenovi, jak se může šukat sám, jak to nazval, a já se pak s jeho přičiněním vyhonil před jeho obličejem.
Myslím, že se mu to i líbilo, takže nejspíš občas oživíme naše sexuální hrátky něčím podobným.
Bylo něco po půlnoci, kdy jsem si Swena naposledy vzal nebo spíš nechal jsem ho, ať si mě osedlá, a na to, že skoro fňukal, že už je unavený a nic dalšího nezvládne, to dost rozjel, až jsem mu skoro nestíhal, a tentokrát jsem se já nedržel zpátky, co se hlasových projevů týče.
Ani nevím, kdy jsme pak usnuli.
Jediné, co si pamatuju, že se mi Swen zhroutil na hruď, já se jen ujistil, že ještě žije, a pak už nevím nic.
Ráno mě vzbudil hluk z venku, když lidé z osady začali svůj každodenní život, ale po dlouhé době mi bylo tak dobře, že jsem Swena, který na mě pořád ležel, jak usnul, jen pevněji objal a spokojeně vydechl.