Swen
Oddychl jsem si, když se Nash konečně vzpamatoval.
Vypadal opravdu hrozně. Chtěl jsem mu navrhnout, abychom si na chvíli odpočinuli, viděl jsem, že se ta zvířata k nám nedostanou, a pomalu jsem začal chápat i proč.
Byli zvyklí na zimu, na chlad, na jiné klima, než bylo tady. A podle toho, jak na tu změnu zareagoval Nash, tak je by to nejspíš během chvíle zabilo.
Jsou to jejich zvířecí instinkty, které jim říkají, že nemají chodit dál, že mají zůstat na živu.
Jenže my tyhle pudy museli potlačit. My museli jít dál…
Trochu jsem se začervenal, když mě Nash svými slovy vlastně pochválil. A přijal jsem i jeho polibek.
Na rtech jsem ucítil ještě trochu jeho krve, a snad bezděčně si je olízl, jako bych chtěl vědět, jakou má jeho krev chuť.
Když se začal chystat na další cestu, uvědomil jsem si, že jsem vlastně pořád s holým zadkem. Rychle jsem zahrabal ve svém vaku a oblékl si kalhoty. Natáhl jsem si návleky, pořádně zavázal boty a podle jeho příkladu si uvázal šátek a na hlavu nasadil klobouk.
Připnul jsem si nůž a zbraň k pasu, a mohli jsme konečně vyrazit. Luk bohužel zůstal v autě, ale nejspíš by mi teď jen zavazel.
Ještě jsem se napil, a pak jsem si vytáhl šátek přes nos a jen jsem přikývl.
Ale věděl jsem, že nebudu jíst. Sice jsem pociťoval, že bych měl něco pojíst, ale hlad jsem ještě neměl, navíc za chůze nejím.
Podíval jsem se na tu bažinatou plochu, která před námi byla.
Takže sytě zelená…
Těch míst tu nebylo mnoho, místy úzké pruhy, nebo jen ostrůvky, na které jsme museli občas přeskočit. Soustředil jsem se, díval jsem se na Nashe, kam šlape a šel v jeho stopách. Během chvíle jsme měl i já úplně propocenou košili, ale to, že jsme byli zahaleni od hlavy až k patě nás uchránilo před otravným hmyzem.
Byli jsme podle Nashe tak v jedné třetině, právě jsem přeskakoval na jeden z těch zelených ostrůvků, když mi náhle podklouzla noha a já už se nedokázal zastavit.
Noha se mi svezla z toho úzkého pruhu zeleně a já se nekontrolovatelně vezl do bažiny…
„Nashi!“ vykřikl jsem a zamával rukama kolem sebe, ve snaze se něčeho chytit.
Jenže on byl kus přede mnou a já cítil, jak se bořím do té masy, která mě nechtěla pustit.
Byl jsem v ní už do půli lýtek, když jsem se náhle podíval kolem sebe.
Jako by mě něco zastavilo. Ucítil jsem pevnou půdu pod nohama…
„Nashi…“ znovu jsem se kolem sebe rozhlédl a zaměřil pohled na plochu bažiny.
„To není normální… Jsem v pohodě, ale…“
Opatrně jsem posunul nohu bokem a stále pod ní cítil pevný základ. A zkusil jsem to znovu, až jsem se dostal k zelené trávě. Šlo to hodně ztěžka, ale po chvíli jsem se mohl chytit Nashe a vyškrábat se nahoru.
Narovnal jsem se a znovu se pozorně rozhlédl kolem sebe.
„Podívej,“ ukázal jsem kolem sebe. „Je to skoro neznatelné, ale když se pořádně zadíváš, uvidíš, že určité místa sice nejsou zelené, ale mají odlišné zabarvení, než bažina kolem. Něco je pod hladinou, ale jen v určitých místech… Jako by tu měl někdo skrytou cestu…“
Opravdu to tak bylo. Od břehu, kam už jsme skoro nedohlédli, to vedlo skrz bažinu na druhou stranu, kam jsme mířili. A nebylo to jen jedno místo. Byly dvě a uprostřed toho byla cestička, po které jsme šli my.
„Buď je to pojistka, kdyby někdo zapadl, jako teď já, nebo někde bude něco, co to pevné vytáhne nahoru a pak po tom přejdou. Podle toho, co jsem cítil, to bude nějaké hodně hrubé dřevo a podle toho, že to neshnilo, tak to postavili nedávno, nebo to pravidelně vyměňují…“
Nash
Šel jsem jako první a vyšlapával cestu Swenovi.
Za chvíli jsem byl promočený skrz naskrz a tušil jsem, že Swen na tom není o nic lépe.
Ale raději tohle než spousta otravného hmyzu na kůži.
Vytáhl jsem kousek masa, abych do sebe dostal aspoň trochu energie, a ani si nevšiml, že jsem trochu zrychlil. Až teprve ostré šplouchnutí mě donutilo zastavit.
Otočil jsem se a málem mi vynechalo srdce, když jsem jako ve zpomaleném záběru viděl, jak Swen padá do bažiny.
Vystřelil jsem vpřed, ale když jsem se k němu dostal, překvapením jsem si uvědomil, že stojí na něčem pevném. Pomohl jsem mu ven a sevřel ho v náruči.
„Vyděsil jsi mě…“ zabručel jsem, a pak se sklonil, abych se podíval na to, co ukazoval.
Měl pravdu. Jakoby si tu někdo stavěl most.
„Dobrá zpráva je ta, že si nejspíš můžeme dovolit šlápnutí vedle. Ta horší, že to nejspíš neudělal přítel. Buď je tu ještě někdo na výpravě, což pro nás může znamenat velké nebezpečí, a nebo tu tohle zanechal Novum. Prostředky na to mají. Z čehož ale usuzuju další věc. Podle toho, jak se chovali rohatci, podle těch věcí přichystaných v tom posledním městě před zdí, a podle toho mostu počítám, že jich je nejméně pět. Pět po zuby ozbrojených vraždících strojů,“ nespokojeně jsem mlaskl, zamračil se, a pak se podíval na Swena.
Sevřel jsem jeho tvář ve svých dlaních a zadíval se mu do očí.
„Slib mi… ne, přísahej… přísahej Swene, při všem, co je ti drahé, pokud nebude zbytí nechej mě tady… uteč sám. Potřebuješ ochránit svou vesnici… potřebují ten lék… Potřebují tebe… Ochráním tě, jak jen budu moct, ale ty… ty musíš žít…“
Na moment jsem zavřel oči, trochu Swenovi posunul klobouk a opřel se svým čelem o to jeho.
„Nechci tě vidět umírat. Nechci, aby se ti něco stalo. Vím, že se dokážeš o sebe postarat, a právě proto vím, že cestu zpátky zvládneš i sám,“ zašeptal jsem.
Swen
Byl jsem v první chvíli vyplašený, že moje cesta skončila. Že se tu utopím v bažině, a už se nikdy nedostanu do cíle. A i když jsem pak ucítil pevnou půdu pod nohama, i když mě Nash vytáhl ven, pořád mi splašeně tlouklo srdce.
S lidmi si umím poradit, ale proti přírodě jsem někdy i já bezmocný.
Všichni, co žijeme v téhle době, víme, jakou sílu má matka příroda. Zničila dvě třetiny lidstva, změnila klimatické podmínky, posunula zemské desky, změnila ráz spousty krajin…
Toho bychom se měli bát. Ne, lidí, ale toho, co příroda udělá, když se znovu naštve.
Přesto jsem mlčky poslouchal Nashe a snažil se uklidnit. Opřel jsem se o něho, abych aspoň na chvíli cítil jeho pevné a silné tělo, aby mi to dodalo sílu.
„Nevím, co je to přísaha… Ale nikdy ti neslíbím takovou blbost, Nashi,“ řekl jsem tiše.
Nemohl jsem mu slíbit, že ho tu nechám, ať už by se stalo cokoliv. Prostě nemohl.
Cítil jsem to silné pouto, které k němu vzniklo během posledních dní. Nemohl bych se dívat na to, jak tu umírá, zatímco já bych odsud utíkal pryč jako největší zbabělec.
„I tví lidé tě potřebují, i tvoje osada potřebuje lék. Dostaneme se odsud oba dva. Tohle je slib, který ti dám, Žádný jiný.“
Při posledních slovech jsem se mu zadíval do očí. Můj pohled byl pevný, takový, který říkal, že žádný jiný slib ze mě nedostane, i kdyby mi prostřelil nohu.
„Jdeme dál, ať jsme co nejdříve na suché zemi. Mám boty plné toho hnusu,“ pohlédl jsem na své boty a pak jsem od Nashe opatrně odstoupil.
Popadl jsem vak, který mi sklouzl při pádu z ramene, ale naštěstí se nezabořil do bažiny.
„Jdeme…“ ukázal jsem dopředu, kam vedla naše cesta.
Nash
Stiskl jsem rty k sobě a mírně se zamračil, když Swen promluvil.
„Paličáku…“ zabručel jsem a povzdechl si, když se odtáhl.
„Přísaha je něco jako slib. Jen silnější. Má větší váhu. Dřív se přísahalo hodně na Bibli. Když člověk stál u soudu, když byl v armádě povýšen, nebo kdekoliv jinde ve vládě. Přísahalo se na nejbližší, protože se věřilo, že pokud se přísaha poruší, tak se tomu, na koho bylo přísaháno, stane něco zlého. Proto to mělo takovou váhu. Kdyby třeba přísahal na svou mámu a porušil to, mohlo by se jí něco stát. Prostě… byla to taková zažitá věc,“ promluvil jsem po chvilce chůze, kdy jsem opět šel jako první, ale tentokrát si dával pozor, abych se od Swena příliš nevzdaloval.
Po cestě jsem mu pověděl ještě pár věcí, občas mu pomohl překonat nějakou delší vzdálenost, ale celkově zbytek probíhal v klidu.
A přesně jak jsem plánoval, než se začalo stmívat zahlédli jsme v dálce před sebou bujnou zeleň a netrvalo dlouho, a před námi se v celé své kráse objevilo divoké pásmo.
Takhle daleko jsem se ještě nedostal a zatajil se mi dech, nad tím, co jsem viděl. Dokonce jsem takhle z dálky rozeznal i stromy plné ovoce. Jablka, banány, pomeranče, dokonce i kokos. A dole na keřích…
„Pojď,“ chytl jsem Swena za ruku, propletl své prsty s jeho, a opatrně jsme překročili hranici.
Teď změna klima nebyla tak obrovská. Jen větší vlhkost a horko.
„Zavři na okamžik oči,“ otočil jsem se ke Swenovi a počkal, až to udělá.
Pak jsem popošel o kousek dál a z jednoho keře utrhl pěkně červenou jahodu.
Věděl jsem, že ovoce z tohoto pásma je zcela poživatelné, takže jsem neměl strach, že by se nám něco stalo.
Sundal jsem sobě i Swenovi šátek z obličeje, jahodu si strčil mezi rty, a když jsem Swena políbil, rozkousl jsem ji.
„Otevři oči, Swene… chci vidět tvé krásné oči…“ zašeptal jsem, když jsem mu předal chuť jahody i svou vlastní, a stále se otíral o jeho rty.
Swen
Paličák? Nejspíš, podle Nashova výrazu, je to něco jako být tvrdohlavý. Asi, až se vrátím, si vezmu ty slovníky ze Starého světa, které má u sebe Rosemary, a přečtu si je, abych byl v obraze. Nash občas řekne slovo, u kterého nechápu jeho význam.
Ale byl jsem rád, že mě nenutil přísahat. Nemohl bych to udělat, protože přísahu neznám a pro mne nemá tím pádem ani žádnou váhu.
Ale slib… Slib ano. Nikdy jsem neporušil svůj slib.
Šli jsme ještě docela dlouho. Byl jsem propocený skrz na skrz, kompletně celý, a už jsem ani nevěděl, jestli to mokro v botách je od bažiny, nebo od potu.
Když jsme se konečně dostali na pevnou půdu, slunce bylo už docela nízko. Šli jsme skoro celý den, a nebude trvat dlouho a setmí se. Budeme muset najít místo na přespání.
Už jsem se chtěl vydat do toho zvláštně složeného lesa, když mě Nash zastavil.
Zavřel jsem oči, jak chtěl, a když se pak přitiskl na mé rty a mezi ně se rozlila ta sladkost, ani mi to nemusel říkat, a já překvapeně otevřel oči.
Nic tak dobrého jsem ještě nejedl.
Olízl jsem své i Nashovy rty, které byly o něco červenější než před chvílí. Zřejmě od toho ovoce. Slízl jsem tu kapku, co se mu svezla na bradu.
„Co je to?“ vydechl jsem užasle, když jsem to znovu poválel na jazyku, a moje chuťové pohárky doslova vrněly blahem.
Nash
Usmál jsem se nad Swenovou reakcí.
„Chutná viď… pojď,“ popošel jsem se Swenem k místu, kde rostlo několik keříků a dřepl si.
Utrhl jsem další jahodu a vložil ji mezi Swenovi rty.
„Tohle je jahoda. Poměrně běžné ovoce, které se pěstovalo na zahrádkách u domu,“ vysvětlil jsem Swenovi a tentokrát já jemu olízl rty.
„Tamhle, to červené na stromě, to jsou jablka. Opět zcela běžné ovoce, hodně se používalo na trávení. Když ti bylo těžko od žaludku, dostal jsi jablko nebo jablečnou šťávu. To žluté dlouhé je banán. Ten už rostl pouze v tropických oblastech a pomáhal při nespavosti. To oranžové je pomeranč. Má vysoký obsah vitamínů a díky tomu byl hojně dostupný hlavně v chladnějším počasí,“ ukázal jsem Swenovi jednotlivé stromy, co jsme ze své pozice viděli, a ještě se rozhlédl kolem.
„A podívej… tady… to je poměrně vzácná věc…“ chytil jsem ho za ruku a potáhl kousek dál. „To je Ugni… ochutnej…“
Strčil jsem Swenovi mezi rty malý hladký červený plod, připomínající jeřáb nebo brusinku, s trochu tužší slupkou, ale za to výrazně sladkou dužinou připomínající lesní jahody.
Pozoroval jsem Swena a netrvalo dlouho a oba jsme se váleli ve vysoké měkké trávě, kdy jsem se vrhl na jeho rty a hladově políbil.
Kolem nás to vonělo, byla to příjemná změna, ale já byl spíš omámen Swenovou chutí.
„Musíme si najít místo na přespání. A nebylo by od věci natrhat trochu nějakého ovoce. Něco, co bys mohl vzít třeba i domů. Jablka, pomeranče, ugni by cestu vydrželi. A možná narazíme ještě na něco jiného,“ zachrčel jsem, ale přesto znovu neodolal a Swena políbil.
Swen
Pozorně jsem Nashe poslouchal a rozhlížel se kolem.
Bylo to jako oáza. Četl jsem, že uprostřed pouště bývaly oázy, kde rostla zeleň a dalo se tam najít i nějaké ovoce. A možná to vypadalo nějak podobně, jako tady.
Nejraději bych ochutnal všechno, na co Nash ukázal, ale nejspíš bych měl za chvíli křeče v břiše, protože jsem na tohle „ovoce“ nebyl zvyklý. Ale určitě něco domů vezmu, ať můžou i ostatní ochutnat.
Když jsme sebou plácli do trávy, cítil jsem se báječně.
Pořád tu bylo dost teplo a vlhkost vzduchu poměrně vysoká, ale ta zeleň, ty stromy a keře to tak nějak vyrovnávaly.
Už jsem si chtěl na chvíli sundat boty, ale Nash nařídil odchod, abychom si našli místo na přespání.
Moc se mi zvedat nechtělo, začínala se projevovat únava, a i když jsem měl dobrou fyzičku, začínaly mě bolet i nohy. Ale věděl jsem, že bude lepší přespat někde, kde budeme chráněni, a tady na tomhle místě to rozhodně nebylo.
A taky už se blížíme do cíle. Musím si odpočinout, a podívat se znovu do mapy, i když si ji pamatuji. Ale když se na ni dívám přímo, lépe se mi orientuje, a já se zorientovat potřeboval, abych s devadesáti devíti procentní přesností odhadl, kam se máme vydat.
Zvedl jsem se a docela neochotně se vydal za Nashem, abychom našli místo na přespání.
Nash
I když se mi samotnému nechtělo a bylo mi jasné, že je i Swen unavený, museli jsme někam do většího bezpečí. Zvláště, pokud se na tomhle místě pohyboval Novum.
Naštěstí jsme ale nemuseli daleko. Pár desítkách metrů, trochu na jih, tekl potůček a kolem něj byl docela chráněný kus plácku, na kterém jsme mohli i složit hlavu.
Sundal jsem si triko z hlavy i košili, naše vaky hodil pod jeden strom, a přešel k potoku. Vypadalo to na čistou vodu a očividně i pitnou, vzhledem k rybám, co tam plavaly. Zalitoval jsem, že nemůžeme rozdělat oheň a pár si jich opéct.
„Sundej boty a kalhoty," zavelel jsem Swenovi, když jsem se umyl.
Když to udělal, nechal jsem ho posadit na pařez, přes který jsem přehodil svou košili.
„Podívám se ti na tu nohu..." klekl jsem si před Swenem, ale naštěstí to vypadalo, že kromě rozmočené kůže své setkání s bažinou neodnese hůř.
„Zůstaň sedět," poplácal jsem Swena po stehně a skočil pro měch s vodou.
Stejně nabereme novou.
Začal jsem opatrně masírovat Swenovi bolavá chodidla a omývat je vodou. Totéž jsem udělal s prsty a nártem, než jsem se přesunul k lýtku a poté stehnu. Promasíroval jsem svaly jemným tlakem a krouživými pohyby z vnější i vnitřní strany, napřed jednu nohu, pak druhou.
Snad bezděčně mi sklouzl pohled do jeho klína a zcela bezmyšlenkovitě jsem dlaněmi zatlačil na vnitřní stranu Swenových stehen, abych je roztáhl víc od sebe, opláchl ho i tam, a pak se sklonil a jemně se svým dechem a špičkou jazyka otřel o částečně probuzený Swenův penis, než jsem neodolal a vtáhl ho do pusy celý.
Swen
Nešli jsme moc daleko a já měl pocit, jako by se vzduch nepatrně ochladil. Jen malinko, ale já byl vždy citlivý i na malé změny teploty. A když jsme popošli ještě kousek, pochopil jsem proč.
Protékal tudy malý potůček, který mírně ochlazoval vzduch kolem.
Nejraději bych do té vody hned skočil, jak mě to lákalo, ale Nash mi přikázal, abych si sundal kalhoty a boty a posadil se na velký pařez.
Nevěděl jsem, co chce dělat, ale on mi to vzápětí vysvětlil a hned i ukázal. Nechal jsem ho, ať mi omyje nohu, to masírování bylo hodně příjemné a trochu to pomohlo i od bolesti z únavy.
Byla to prostě úleva…
Pozoroval jsem ho, jak se o mně stará. Sledoval jsem jeho ruce, prsty, které postupovaly po mé noze a po chvíli mi došlo, že se můj dech o něco zrychlil, a nebyl už tak klidný.
Byl roztřesený…
Už jsem za ty dny, co jsem s ním, pochopil, že tohle je začátek k tomu, co potom později cítím. Ten příjemný pocit, když se mně dotýká, když se chce se mnou třeba mazlit nebo šukat.
Když já začínám cítit tu touhu, aby to udělal.
Pohledem jsem sjel k mému klínu, když mi roztáhl nohy trochu víc od sebe a měl jsem nutkání si penis schovat pod rukama.
Ale Nash byl rychlejší. Všiml si toho a nejspíš usoudil, co bych si teď tak moc přál.
A jeho úsudek byl správný.
Táhle a hlasitě jsem vydechl, když můj penis zmizel v jeho puse. Snad bezděčně jsem zasunul prsty do jeho vlasů a sevřel je, když mnou proletěl už ten známý pocit, který se mi tak líbí. Zaklonil jsem hlavu a několik dalších hlasitých vzdechů poslal k nebi.
„Nashi… jsi… unavený… měli… bychom jít… spát…“ zaprotestoval jsem, ale moje ruce ho přitom víc potlačily do mého klína.
Nash
Jo, měli bysme jít spát. Neměl bych tohle vůbec dělat.
Jsme na nepřátelském území, a Novum nás právě teď může sledovat.
Přesto jsem nepřestával pohybovat hlavou, když jsem ve vlasech cítil Swenovi prsty a slyšel jeho vzdechy.
Ani nevím, proč jsem to dopustil.
Možná to bylo tím, že jsem prostě Swenovi chtěl dopřát to, co mu bylo tak dlouho odpíráno?
Protože jsem věděl, že on si to zasloužil?
Protože jsem chtěl, aby se cítil dobře?
Aby aspoň na chvilku zapomněl na své starosti a trápení?
A vůbec. Proč mi na tom tak záleželo?
Nebyl jsem ale samozřejmě žádný nadržený idiot. Věděl jsem, že tady jsme v bezpečí. Ať už díky svým instinktům nebo zkušenostem jsem jasně vycítil, že široko daleko není nic, co by nás ohrozilo.
Zvedl jsem oči a zadíval se na Swena.
Už jen za ten pohled prostě stálo pokračovat.
Ještě jednou jsem Swena protáhl v puse, než jsem ho vypustil, špičkou jazyka pohladil jeho žalud a zvedl se na kolenou.
„Klidně můžeme jít spát, jestli chceš,“ zamumlal jsem, zatímco jsem mezi zuby tiskl jeho bradavky a prsty jedno ruky jsem pohladil jeho dírku.
„Nebo… si můžeš vybrat… chceš vykouřit… chceš ošukat prstem… nebo chceš, aby tvé citlivé místečko a těsná dírka okusily něco mnohem většího?“ přisál jsem se ke Swenovu krku, a zanechal mu tam další značku vedle té, která už bledla.
Jedním prstem jsem po první článek vjel do Swenovy dírky a zakýval s ním.
Swen
Měl jsem co dělat, abych jeho vlasy nesevřel v prstech ještě víc. Nejspíš bych mu je vyškubal.
Rychle a nahlas jsem dýchal, nohy mi občas cukly, když jsem měl nutkání je v některých chvílích přirazit k sobě.
Až teprve, kdy se Nash zvedl, sundal jsem ruce z jeho hlavy, položil mu je na ramena, promnul jsem mu je a pak jsem s nimi sjel na jeho záda.
Zatnul jsem zuby a vydal skrz ně syčivý výdech, když požmoulal a skousl moje bradavky.
„Nashi…“ zasténal jsem nad jeho slovy a cítil, jak mě z toho polévá horko víc než z toho počasí.
Pohlédl jsem dolů na svůj trčící penis. Tak s tímhle určitě neusnu…
Nevěděl jsem, co si z toho, co navrhl, mám vybrat. Věděl jsem jen, že teď spát rozhodně nechci.
Přemýšlel jsem, doslova se mi hlava vařila, jak jsem uvažoval nad tím, co z jeho nabídky vybrat.
Nakonec jsem to vyřešil jinak.
Pevně jsem ho objal a přitiskl rty na jeho krk, tak jak to dělal on mě. Políbil jsem ho tam a pak tiše promluvil u jeho ucha.
„Nevím, co si vybrat… Nechám to na tobě. Co bys chtěl ty?“
Nash
Jen jsem vydechl, když mě Swen objal a přitiskl se mi na krk.
„Co bych chtěl já?“
Přivřel jsem oči a prsty vjel do Swenových vlasů.
„Tebe,“ zašeptal jsem a jemně ho kousl do ucha.
Vstal jsem, podchytil Swena za zadek a vyhoupl si ho do klína.
Přešel jsem k potůčku vkročil do příjemně vyhřáté vody od sluníčka. Přešel jsem k protějšímu travnatému břehu a položil Swena do vody, která mu v sedě dosahovala sotva k pasu.
„Jsi nádherný…“ zachrčel jsem.
Moje touha rostla s každou další vteřinou, když jsem si prohlížel jemně rudnoucí tvář, chvějící se řasy, kapky vody stékající po bledé pokožce, poslouchal zrychlený dech.
Ten polibek, který jsem vzápětí Swenovi věnoval, nebyl ani jemný a ani něžný.
Byla v něm ohnivá vášeň, touha, chtíč, který spaloval mé tělo víc než tisíce sluncí.
„Swene!“ křikl jsem na něj, doslova z něj serval košili, která na něm ještě visela a vrhl se na jeho hruď.
Prsty neomylně zamířily k jeho dírce a než jsem znovu doputoval k jeho penisu, už jsem se jimi dobýval dovnitř.
Nevynechal jsem jediné místo na jeho těle, které bych nepolaskal, ať už něžně nebo drsněji.
Když už i já sám byl skoro na hranici, stoupl jsem si a sundal ze sebe zbytek oblečení, které bylo nacucané vodou.
Chvilku jsem jen tak stál, shlížel na Swena, cítil to elektrizující napětí mezi námi, a tu vášeň.
Když jsem se dost vynadíval, chytil jsem Swena za ruku a vytáhl ho na nohy.
Sám jsem si sedl na jeho místo, zády se opřel o travnatý břeh a mírně pokrčil nohy v kolenou.
„Pojď, Swene… Chci vidět, jak si sám strkáš můj penis do své dírky,“ zavrčel jsem s upřeným pohledem na Swena a protáhnul svou chloubu v ruce.
Swen
Čekal jsem na jeho odpověď. Ať už by si vybral cokoliv, souhlasil bych.
Napjatě jsem čekal, a když si mě vyzvedl nahoru, pevně jsem se ho chytil kolem krku, než mě zas posadil do vody.
Voda byla tak akorát. Příjemně chladila mé rozpálené tělo, ale nebyla nějak moc studená. Prostě tak akorát, abych nezchladl, a já se do ní na moment položil, aby opláchla mé tělo.
Nechal jsem ze sebe sundat i košili. Spíš doslova servat. Tušil jsem, že nejspíš už nebude použitelná, ale bylo mi to v tu chvíli tak nějak jedno. Pro mě bylo důležitější to, jak se na mě Nash vrhl a začal mě obírat kousek po kousku, všude jsem cítil jeho prsty, jeho rty i jazyk. Líbilo se mi, jak se o mně otírá, a mě to rozpalovalo čím dál víc.
A když se nade mnou postavil a mlčky si mě celého prohlížel, bylo mi horko ještě víc. Tak moc, že ještě chvíli, a voda by kolem mne začala vařit.
Několikrát jsem se trhaně nadechl, když jsem uviděl, jak odhaluje své nádherné tělo, nechal jsem se vytáhnout na nohy a pak jen překvapeně zamrkal, když řekl, co chce.
„A… já…“ trochu s panikou jsem se na něj podíval a na jeho penis, který trčel do vzduchu a doslova čekal, až si na něj nasednu.
„Já… sám…?“ nějak jsem si nebyl jistý, ale i přesto jsem už měl v hlavě představu, a byl jsem z toho pryč ještě víc, a ještě víc jsem ho v tu chvíli chtěl.
„Já… nevím…“
Přesto jsem se však nad ním rozkročil a klekl si. Vydal jsem hlasité zasténání, když se jeho penis dotkl mé dírky.
„Nevím… Pomoz mi… prosím…“ skoro mě nebylo slyšet, jak jsem byl z toho mimo.
Přesto jsem však chytil jeho penis a přidržel si ho u dírky, o kterou znovu zavadil. Nevěděl jsem, jestli ho tam dokážu strčit, ale zkusil jsem to.
Ještě o něco jsem se snížil a celý jsem se roztřásl, když jsem ucítil ten tlak, jak se mi jeho špička tlačí dovnitř. Znovu jsem klesl, dosedával jsem velmi pomalu a každý kousek, kterým se do mě dostával jsem doprovodil dalšími a dalšími vzdechy, třesem svalů a skousnutými rty.
Nash
Ta Swenova nejistota a ty rozpaky byly tak vzrušující, že jsem měl co dělat, abych ho prostě nestrhl k sobě do náruče a nenarval mu ho tam sám.
A pak…
Zafuněl jsem a doslova visel střídavě na Swenových rukách i jeho tváři, když si mě začal tlačit do sebe.
Třes jeho těla, který přecházel na mě, jeho vzdechy, stahování jeho dírky, prsty, kterými obepínal můj penis, to všechno jsem vnímal intenzivněji než kdy dřív.
„Swene…“ zavrčel jsem, když už chyběl opravdu jen kousek.
Unikl mi všechen vzduch z plic a změnil se v táhlý sten, když Swen dosedl, a já ucítil nejen jeho kůži na své, ale i tu vzrušující těsnost.
Zaryl jsem mu nehty do boků a přidržel si ho naraženého na svém klíně.
„Vidíš… jak ti to šlo… a prý že nevíš,“ zachrčel jsem, pleskl ho po zadečku, a pak se na moment napřímil, abych mezi zuby sevřel jednu jeho bradavku.
Znovu jsem se pohodlně uvelebil a přivřenýma očima Swena sledoval, zatímco se mé ruce rozeběhly po jeho těle. Hlavně jsem škádlil bradavky, lehce je štípal, škrábal, ťukal do nich prstem, ale jeho penisu jsem se zatím vyhýbal.
„No tak, Swene… hýbni tím svým sexy zadečkem… honem… chci ti vystříkat dírku… To přece chceš taky, ne? Řekni, Swene, chceš to?“ přerývavě jsem dýchal a sledoval Swena, který vypadal, jakoby nevěděl, jestli má být víc vzrušený nebo se stydět, ale to bylo na něm právě nejvíc sexy.
To, že jsem věděl, že nic nehraje, že je zcela otevřený, a tohle všechno, co prožívá, je pro něj přinejmenším stejně příjemné jako pro mě.
Swen
Bylo to zas něco jiného, když jsem sám nasedával na Nashův penis. To, jak mi tím roztahoval dírku, jak jsem cítil každý kousek, který se do mne tlačil dál a dál… Ta plnost, která byla čím dál větší…
Bylo to spojení, kdy jsem sám dobrovolně nasedl na ten tvrdý úd a prudce jsem vydechl, když jsem zcela dosedl na jeho klín.
Přimáčkl jsem si ruku na břicho, jako bych chtěl zjistit, kde ve mně končí. A když jsem se pohnul, mírně nadzvedl, a cítil i pod rukou tu jeho tvrdost, byl jsem úplně v koncích.
Stáhl jsem zadek, když mě po něm Nash pleskl, a mým tělem projel ten vzrušivý pocit o něco víc silněji.
Když se mně zeptal, jestli to chci, byl jsem schopný jen přikývnout.
Pomalu jsem se nadzvedl v kolenou a dosedl zpátky, jako bych zkoumal, jestli to půjde.
Trošku to drhlo, neměli jsme mastičku, jako v tom baráku, ale bylo mi to jedno. Prostě jsem to chtěl.
Začal jsem se nadzvedávat. Po malých kouskách a dosedávat zpět. Když jsem v jeden moment prudčeji dosedl, jeho penis narazil na mou prostatu, vykřikl jsem, a musel se na moment opřít o jeho kolena a vydýchat to.
„Chytni… můj… penis…“ zavzdychal jsem, když jsem se narovnal, a jeho penis se znovu otřel o mé stěny a mé místečko.
Nečekal jsem, až to udělá, narovnal jsem se, a začal znovu vysedávat a dosedávat zpátky.
Já prostě čekat nemohl. I kdyby mi ho nevzal do ruky, už jen to, že jsem na něm takhle seděl, měl ho v sobě, mi bohatě stačilo, abych se doslova začal třást touhou po orgasmu.
Chtěl jsem jeho semeno v mé dírce, chtěl jsem, aby mě tím naplnil, chtěl jsem cítit každé otření.
Tak moc se mi to zalíbilo… A tak moc jsem to chtěl, že jsem cítil, jak se každou chvíli přižene ten nejlepší pocit ve chvíli, kdy moje semeno začne vystřikovat ven.
Nash
Lepšího milence, než byl Swen jsem snad ještě neměl. Kam se na něj hrabali všichni ti zkušení zajíčci, které jsem měl.
To, s jakou vášní a zároveň stydlivostí si o mě říkal, bylo to, co mě dostalo do kolen.
A sledovat ho byl neuvěřitelný zážitek.
„Swe-ne…“ zachrčel jsem, když jsem viděl, že nemá daleko k vrcholu.
A aby si to pořádně užil, sevřel jsem pevně jeho penis ve své ruce, jak chtěl.
Sladil jsem tempo, a stačilo už jen pár protáhnutí, a mě se zadrhl dech v hrdle.
Swen byl v orgasmu prostě dokonalý. Tak krásný a sexy, až se mi málem zastavilo srdce.
Počkal jsem, dokud jeho křeč nepoleví, ještě párkrát protáhl jeho penis, než jsem pevně sevřel jeho boky, a víc se natlačil do toho těsného otvůrku.
Teď už jsem to vzal do vlastních rukou a přidržoval se Swena, abych do něj mohl najíždět krátkými a tvrdými přírazy, a po chvilce ztuhnul ve slastné křeči i já.
Pevně jsem Swena objal, přitiskl si ho na hruď a nos zabořil do jeho krku.
Stále jsem mírně pohyboval boky, chrčivě sténal a funěl, a když jsem toho byl schopný, zvedl jsem hlavu, abych mohl Swenovi věnovat hluboký polibek.
Swen
Věděl jsem to. Ten pocit se přihnal opravdu rychle.
Stačilo, aby Nash splnil mou prosbu. Několikrát mi protáhl penis v ruce, a já začal pociťovat ty známé stahy v podbřišku, stejně jako v pytlíku… Začal jsem se chvět a snad z posledních sil jsem se ještě nadzvedával.
Byl to skoro omračující pocit, když jsem začal stříkat semeno na Nashovu ruku a břicho. Musel jsem přivřít oči a rukama se zapřít o jeho kolena, abych byl schopen se ještě pohybovat nahoru a dolů. Ale každý dosed při mém orgasmu, byl už skoro nekontrolovatelný a tvrdší…
Nejspíš jsem odsud vyhnal i všechna zvířata, jak jsem byl hlasitý. Ale nebyl jsem sám…
Když jsem se trochu vzpamatoval, začal jsem vnímat i Nashe, který se ke mně připojil se svým orgasmem.
Nabíral mě ze spodu, dorážel krátkými a tvrdými nájezdy, a já už jen s tím pomalu ustupujícím skvělým pocitem sledoval, jak i on prožívá svoji chvilku.
Moje dírka byla úplně mokrá, tak moc, až jsem cítil, jak mi to mezi půlkami stéká na Nashův klín. Tolik semene mi dovnitř dal, že se to ve mně ani neudrželo.
Ale ten pocit tohoto vlhka, vědomí, že je to jeho semeno, a já mu mohl taky dopřát to potěšení, mi za to rozhodně stálo.
Nechal jsem se stáhnout na jeho hruď. Podsunul jsem ruce pod něj, abych ho mohl taky obejmout.
Pustil jsem jeho jazyk do své pusy, a s tím mým jsem se hned připojil do toho polibku, který teď chutnal ještě lépe než předtím.
Rychle jsem oddechoval, a ani se nesnažil nějak na sílu uklidnit, protože mi tak bylo báječně.
Byl to ten nejlepší odpočinek po té šílené cestě. Jako by mě to nabilo energií.
„Vážně bychom si měli odpočinout… Ale… nechce se mi… teď ne…“ usmál jsem se na Nashe, když jsem konečně mohl zvednout hlavu a zadívat se do jeho krásných tmavých očí.
Nash
Přišlo mi, že sex se Swenem je den ode dne lepší a lepší.
Když zvedl hlavu a podíval se na mě, jen jsem se mírně usmál a palcem setřel pár kapek vody, které mu stékaly po tváři.
„Mě se taky nechce… líbí se mi to takhle…“ zašeptal jsem a mírně zavrtěl boky, jako bych se chtěl ujistit, že jsem pořád ještě ve Swenovi.
„Mám v plánu tě pořádně očistit od své nadílky… jazykem samozřejmě… a pak ti ji znovu naplnit svým semenem… T6eprve potom, můžeme jít spát,“ řekl jsem zcela vážně, ale když se Swen zachvěl, jen jsem se uchechtl a políbil ho na špičku nosu. „No co, zvládl jsi se udělat i třikrát po sobě… Kromě toho… tvé dírce jednou naplnit nestačí.“
Znovu jsem se krátce zasmál, než jsem Swena pevně chytil pod zadečkem, vstal i s ním v náruči, a přesunul se na travnatý břeh, kde jsem ho položil na záda.
„Tak jdeme na to čištění,“ mrkl jsem na něj, a pak se sunul přes jeho krk a hruď dolů, čímž jsem z něj sice vystoupil, ale brzy jsem svůj penis nahradil jazykem, abych mohl Swena opravdu důkladně očistit od svého semene.
No, nakonec jsem přidal i prsty a vzápětí se v mé puse smísila moje chuť s tou Swenovou, když jsem těsně před jeho výstřikem pohltil penis do úst a všechno spolykal.
Znovu jsem ho důkladně očistil, a pak se vytáhl nahoru.
Sice jsem byl sám až bolestně napnutý, což musel i Swen pocítit, když jsem se otíral o jeho bříško, ale chtěl jsem mu dát chvilku a hlavně…
Znovu se mi zatajil dech, když jsem se zadíval do jeho mírně zastřených očí, které zářily jako dva drahokamy. Jeho uvolněná tvář a mírný úsměv byly jen třešinkou na dortu.
Sklonil jsem se k jeho rtům, jazykem jsem mu předal zbytky naší společné chuti, a polibek si vychutnával, jak nejdéle to šlo.
„Swene?“ zadíval jsem se na něj, abych se ujistil, že mě vnímá. „Nejspíš jsem to tehdy ani nedořekl, ale opravdu chci s tebou zůstat v kontaktu. Pokud budeš chtít. Vím, že nejspíš budeš mít dost práce a na mě si ani nevzpomeneš, ale kdyby sis chtěl někdy jen tak popovídat, nebo se něco dozvědět o Starém světě, budu ti k dispozici.“
Pokrčil jsem nenuceně rameny, ale přesto…
Přesto jsem s napětím čekal na Swenovu odpověď.
„Mám vysílačku, mohl bych ti ji dát. Mimo obydlené oblasti moc nefunguje, spíš jen pár mil od osady, proto jsem ji nepoužil, ale v obydlených částech funguje poměrně dobře,“ dodal jsem ještě.
Swen
Ten zvláštní pocit se mi znovu rozlil tělem, když jsem se podíval do Nashových očí.
Nebylo to, to samé, jako když chci prožit ten sex nebo mazlení. Tohle bylo něco jiného.
Něco, co rozbušilo mé srdce, co mě donutilo na moment přestat dýchat, něco, co se prohnalo mým tělem pokaždé, když jsem se na Nashe podíval.
Pokaždé, když promluvil.
A pokaždé, když jsem si uvědomil, že se za chvíli rozejdeme, změnilo se to v bolest, která silně bijící srdce sevřela jako ledová ruka.
Nevěděl jsem si s tím rady, ale věděl jsem, že když se Nashe zeptám, že bude mít odpověď.
On má odpověď na všechno…
Nechal jsem se odnést a položit do trávy. Přijímal jsem jeho péči, jeho laskání, jako bych se toho nemohl nabažit. Jako bych věděl, že…
Je to naposled, co tohle s ním prožívám.
„Rád s tebou zůstanu v kontaktu,“ objal jsem ho a přitáhl si ho pro polibek. „Mám spoustu otázek. A já vím, že mi na ně dáš odpověď. Chci… Chci být s tebou v kontaktu, i kdybychom měli do vysílačky jen mlčet.“
Poslední slova jsem dodal skoro šeptem. Chtěl jsem se ho zeptat na to, co to je, co to cítím, proč nechci, aby ode mne odešel. Proč nechci odejít já od něho. Ale neměl jsem odvahu.
Znovu jsem mu pohlédl do očí a pak jsem jednu ruku zasunul mezi nás.
„Tohle… tohle asi chceš strčit do mé dírky…“ protáhl jsem mu penis v ruce stejně tak, jak to dělal on mě.
Nechal jsem ho, ať mě znovu naplní svým semenem. Chtěl jsem to, ne jen proto, že se mi tenhle sex, šukání nebo mazlení líbí. Ale chtěl jsem to proto, že to byl Nash, s kým jsem to dělal…
Nash
Měl jsem dojem, že se chce Swen na něco zeptat, na něco, nad čím uvažuje už delší dobu, ale nakonec mě od toho, abych se já sám zeptal, co ho trápí, odradila jeho ruka na mém penisu.
Okamžitě se mi všechno vykouřilo z hlavy, kromě Swenovy odpovědi, že chce se mnou zůstat v kontaktu. Pokud se teda ovšem dostanu zpátky.
Jako bych mu chtěl poděkovat, naše další milovaní bylo procítěnější, pomalejší, jako bych si chtěl vrýt do paměti každý záhyb Swenovy kůže, každý krásný zvuk, který ze sebe vydal, když jsem do něj v pomalém, téměř mučivém tempu najížděl a prodlužoval nejen svůj, ale i jeho orgasmus.
Možná je to naposledy, co tohle spolu prožíváme. Možná jsem to podvědomě tušil, i když bych si to nahlas nikdy nepřiznal. Možná kvůli tomu tak moje tělo reagovalo a chtělo Swenovi naposledy dopřát to nejkrásnější, co mohl zažít.
A možná jsem si i já chtěl naposledy dopřát to, na co jsem už i zapomněl.
Něco k někomu cítit. A neměl jsem na mysli jen ochranu rodiny nebo touhu po sexu. Tohle bylo jiné.
A po dlouhé době jsem to zažíval právě se Swenem. Připadal jsem si zase živý. Ne jen chtěný, kdy na mě lidé spoléhali, že je ochráním, ale skutečně živý. Jestli to byla láska, co jsem ke Swenovi cítil, na to jsem nedokázal ještě jednoznačně odpovědět. Už dlouho jsem ji necítil, hodně dlouho, možná jsem i zapomněl, jaký je to pocit, nebo ji záměrně ze sebe vytěsnil, ale pravda byla taková, že to, co jsem cítil ke Swenovi, bylo úplně jiné než ke komukoliv jinému za posledních pár desítek let.
Slunce už dávno zapadlo a v jasném odrazu měsíce, který svítil jako při úplňku, se zaleskla naše potem zbrocená těla, když jsem konečně sobě i Swenovi dopřál to kýžené uvolnění, a teď ho jen líbal, hladil, nosem stíral z jeho kůže vůni, a zanechával po sobě vlhkou stopu od jazyka.
„Ať už to dopadne jakkoliv, jsem moc rád… že jsem tě potkal. Po dlouhé době prožívám něco… co už jsem desítky let k nikomu necítil… Bude mi chybět tvoje tvrdohlavost,“ zasmál jsem se ochraptěle, když jsem se Swenovi zadíval do očí a svými rty se otřel o ty jeho.
Swen
Tohle bylo daleko lepší, než jen prostě přijít, najít si místo na spaní a usnout. Tohle byl ten správný odpočinek, který odboural stres z posledních dní, a na moment mě nechal zapomenout na to, co nás ještě čeká.
Hladil jsem Nashe po zádech, nohy jsem mu omotal kolem těla, abych ještě chvíli co nejvíce cítil a pobral jeho teplo, protože slunce už dávno zašlo a začalo se ochlazovat.
V tomhle pásmu nebyl teplotní výkyv tak velký, ale i tak to bylo poznat.
Na moment jsem zavřel oči, když řekl, že už strašně dlouho nic takového k nikomu necítil.
Je to snad to samé, co cítím já? Možná kdybych se zeptal…
Ale já se místo toho jen usmál, ještě jednou ho pohladil po zádech, a pak mu naznačil, aby vstal.
„Taky jsem rád, že jsem tě poznal, i když jsem měl chuť ze začátku tě zabít. A ty mě nejspíš taky,“ posadil jsem se, když mě konečně pustil. „Taky mi budeš chybět.“
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Tohle místo je opravdu krásné, a dalo by se tu i přes to horko a vlhkost žít. Jen… Je to oblast za zdí, a i když to tu vypadá nádherně, je tu určitě spousta skrytých nebezpečí.
„Musím si vyčistit boty a přemáchnout kalhoty, abych si to mohl ráno na sebe dát. Nechci s sebou tu bažinu tahat až do osady,“ povzdechl jsem si, ale i tak jsem na Nashe ještě po očku pohlédl.
Nikoho takového už zřejmě asi nepotkám.
„Nemám tu všechny věci, takže si budu muset udělat provizorní schránku na přepravu rostliny. Udělám i pro tebe,“ nakonec jsem vstal.
„Děkuji ti za všechno, Rey,“ sklonil jsem se ještě k Nashovi a políbil ho.
Pak už jsem zamířil k vodě, abych se opláchl, vyčistil věci a dal je sušit. I když jsem pochyboval, že to tady do rána uschne. Ale pořád lepší čisté a mokré, než špinavé a mokré.
Když jsem byl hotový, natáhl jsem na sebe poslední lehké kalhoty, co jsem měl v rezervě, vzal jsem nůž a šel se rozhlédnout po okolí, z čeho bych mohl udělat náhradní schránku na přepravu rostliny.
A měl jsem štěstí.
Našel jsem něco, co jsem sice neuměl pojmenovat, ale přesně se to hodilo. Bylo to hrubé a duté, a jako by to mělo oddělené jednotlivé části dnem. Přesně to, co jsem potřeboval. A navíc, nebylo to přímo dřevo, takže to bylo i lehké…
Odsekl jsem dvě nejhrubší a nejvyšší stvoly a vrátil se s nimi k Nashovi. Usadil jsem se do trávy a začal jsem vytvářet schránky pro rostliny jak pro sebe, tak i pro Nashe.
Nash
Sledoval jsem Swena, nebo spíš jeho kulatý zadeček, který svítil jako maják na moři, když se zvedl, a šel se umýt a přeprat si věci.
Když se oblékl, a zmizel, lehl jsem si na záda, podložil hlavu rukama a natáhl nohy.
Zadíval jsem se do koruny stromů a uvědomil si, že mě přepadl jakýsi smutek po posledních Swenových slovech.
Jako by to poděkování bylo zároveň rozloučení.
Jakoby tím, že Swen vstal, zároveň vyhnal i všechno to příjemné, co mezi námi proběhlo.
Když se vrátil a přitáhl si bambus, aby z něj mohl udělat schránky na rostliny, chvilku jsem se na něj mlčky jsem díval, než jsem nakonec nevydržel, a taky vstal.
Nejraději bych Swena sevřel v náručí a nepustil až do rána, ale on byl zcela ponořen do své práce.
Natáhl jsem ruku, jeden pramen vlasů, který mu přepadl do obličeje schoval za ucho, a pak se naklonil s cílem ho políbit, ale mé rty nakonec skončily na jeho rameni.
„Zpátky asi nebudeme mít čas, tak půjdu natrhat nějaké ovoce. Klidně pak jdi spát a nečekej na mě,“ zabručel jsem.
Natáhl jsem si kalhoty a košili, popadl Swenův vak, vyndal z něj měch s vodou a sušené maso, kdyby měl náhodou hlad a žízeň, než se vrátím, a pak jsem zmizel mezi stromy.
Nešel jsem moc daleko, kdyby se náhodou něco stalo, ale naštěstí to vypadalo, že kromě nás dvou a nějakého drobného hmyzu kolem dokola nikdo není.
Nechtěl jsem to přehánět, aby Swen neměl vak moc těžký, takže jsem to bral jen po dvou až třech kusech, včetně toho, co jsem chtěl, aby Swen ještě ochutnal, než odsud odejdeme. Takže, když jsem se vracel o notnou chvíli později zpátky, měl jsem ve vaku tři pomeranče, dvě jablka, dva banány, čtyři mandarinky, kokos, dokonce jsem našel i kiwi a mango, maliny a ostružiny, které jsem po dvou hrstech zabalil do banánového listu a stejně tak naložil i s trsem světlých hroznů.
Věděl jsem, že to nesníme hned všechno, ale na cestu byly vitamíny víc než dobré, a bude to zase změna oproti masu, navíc to i víc osvěží.
Swen
Zabral jsem se do práce, že jsem přestal vnímat okolí. A tak, když Nash vstal a zastrčil mi vlasy za ucho, jen jsem přivřel oči, a když mě políbil na rameno, tiše jsem vydechl.
Bylo to milé, příjemné, a bude to něco, co mi bude chybět.
Tohle, až se vrátím do osady, mi nikdo nedopřeje.
Budu zas ten nepřístupný Backer…
Na moment jsem přestal i pracovat a jen se díval, jak odchází nasbírat nějaké ovoce.
Zřejmě už nikoho takového nepotkám, a kdo ví, jestli se s Nashem ještě někdy uvidím. Možná se budeme slyšet občas přes vysílačku, ale bude to stačit? A co když nebude vysílačka fungovat? Jak budeme moct být v kontaktu?
Po chvíli jsem pokračoval v práci. Mohl jsem se do toho zabrat a nesledovat okolí. Věděl jsem, že kdyby nám hrozilo nějaké nebezpečí, tak Nash by to věděl jako první. V tom jsem se na něho mohl spolehnout.
Byl jsem prakticky hotový, když se vrátil. Ukázal jsem mu osm schránek. Čtyři pro něj a čtyři pro mne. Bude to muset stačit. Návod, jak pěstovat rostliny máme. Nash na svitku a já v hlavě.
A můžu jen doufat, že ty svitky nelžou. Že je to něco, co nám opravdu pomůže.
Můj čas, který strávím tady na zemi, se krátí. Pro někoho je dvacet let hodně, pro mne však málo.
Připevnil jsem schránky k vaku, který donesl Nash naplněný ovocem, a pak se už pustil konečně do jídla. A hlad jsem opravdu měl. Od včerejšího večera jsem nic nejedl, a tak nebylo divu, že to do mě padalo, jako do díry, až jsem se musel krotit, protože mě čeká ještě několik dní, než se vrátím zpátky do osady.
Když jsem si později schoval věci, abych je ráno mohl jen vzít a jít, uložil jsem se do trávy a položil jsem hlavu Nashovi na klín.
Udělal jsem to, aniž bych nad něčím přemýšlel.
Bylo mi tak moc dobře, a chtěl jsem jeho blízkost ještě aspoň po tu chvíli, než se budeme muset rozloučit.
„Nejspíš vyrazíme za rozbřesku, co?“ podíval jsem se k nebi, kde měsíc svítil dost jasně a byl přímo nad našimi hlavami.
Nash
Musel jsem se smát, s jakým apetitem se Swen vrhl na jídlo.
Za tu chvilku jsem už poznal, že i když je menší než já, má snad bezedný žaludek.
Podal jsem mu pár kusů ovoce, aby ochutnal, ale zase aby to nesnědl všechno a neudělalo se mu špatně, a zbytek, co jsme měli na jídlo, jsem schoval k sobě do batohu.
Doufal jsem, že jídlo ve Swenově vaku cestu vydrží.
Když si ustlal s hlavou na mém klíně, automaticky jsem vjel prsty do jeho vlasů a sklonil se, abych se zahleděl do jeho tváře.
Za posledních několik dní se toho hodně změnilo.
Tenhle kluk, kterého jsem měl chuť při prvním setkání zabít, si mě dokonale omotal kolem prstu.
„Vyrazíme za svítání,“ odpověděl jsem tiše, a pak si lehl a přitáhl si Swena k sobě do náruče.
Vzbudil jsem se těsně po rozbřesku a opatrně vzbudil Swena, abych mohl vstát a jít se vyvenčit.
Rovnou jsem se trochu opláchl v potoku a zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu.
Obrátil jsem se na Swena a znovu mě přepadla podivná melancholická nálada.
Prožili jsme spolu nejspíš poslední noc. Při cestě zpátky pojedeme bez přestávky.
A i když jsem chtěl ze Swenem zůstat v kontaktu, kdo ví, jestli se ještě někdy uvidíme.
„I když mám mapu, budu víc věřit tvým instinktům. Veď nás, já budu hlídat a dávat pozor,“ přistoupil jsem ke Swenovi, zadíval se mu do očí, ale pak jsem raději rychle ustoupil.
Vážně mi bude chybět.