Brian
Jen automaticky jsem reagoval na Justina a dělal to, co chtěl. Neslyšel jsem ten telefon zvonit, ani to, jak mi říkal, že je to moje máma. Byl jsem úplně mimo. Jediné, co jsem měl pořád v hlavě, byly ty blesky a hromy.
Když jsem pod sebou ucítil něco měkkého a silné ruce kolem mých ramen, instinktivně jsem se přitulil ke zdroji tepla a pomalu se uklidňoval. Vše ustupovalo, jak byly zavřená okna a televize značně přehlušovala to bubnování deště z venku. Tiskl jsem se k němu opravdu silně a hlavu si opřel o jeho hruď, až jsem slyšel jeho srdce, což mě začalo uklidňovat ještě víc.
„Omlouvám se,“ zašeptal jsem a objal ho kolem pasu.
Potřeboval jsem ho cítit… To bezpečí a jistotu… Aspoň v tuhle chvíli.
Justin
I když se ke mně Brian tiskl, zapomněl jsem na to, jak mě celou dobu vzrušoval. Jak jsem byl kvůli němu rozhozený. Nějak to šlo teď mimo mě. Cítil jsem, jak se třese… Nejspíš se opravdu hodně bojí bouřky. Co dělá, když ho zastihne venku? Uvědomil jsem si, že když byla bouřka přes den, že jsem ho vlastně nikdy neviděl ve třídě. Až teprve teď mi to došlo.
Jo… Člověk si může hrát na hrdinu, jak chce, ale vždycky se najde něco, co je jeho kostlivec ve skříni a je pak strachy podělanej. Asi to tak má každý…
Pohlédl jsem na Briana, a když promluvil, pohladil jsem ho ve vlasech.
„Neomlouvej se, je to v poho,“ trochu jsem ztišil televizi. „Budeš tu muset přespat. Volala máma, říkala, že pro tebe přijedou zítra dopoledne.“
Trochu jsem ho od sebe odsunul.
„Hele, udělám kakao, to je dobrý na nervy. A zrovna teď bych si nějaký dal,“ usmál jsem se na něho. Víc jsem ho zabalil do deky, až vypadal skoro jako kokon a zamířil jsem do kuchyně. Ještě jsem vzal talíře s naloženým jídlem a postavil to v obýváku na stolek. I když to bylo už vlažné, možná se bude chtít najíst.
Rychle jsem vytáhl mlíko, dal ho nahřát a udělal jsem dva obrovský hrnky kakaa. Myslím, že každý má tak půl litru.
„Tak na zdraví, Brie,“ postavil jsem jeden před něj a z druhého si upil a znovu se k němu posadil. „Tak budem tu komedii, nebo něco jiného chceš vidět?“ snažil jsem se ho zabavit, aby nemyslel na to, co je venku. Nejsem psycholog, ale možná tohle aspoň trochu pomůže.
Brian
Seděl jsem a díval se na ten hrnek před sebou a žaludek mi dělal hrozný věci v mém těle, ale… Justin to udělal pro mě a ještě v takové situaci, kdy jsem se ukázal jako naprostý slaboch. Jenže jeho slova, že tu mám spát, mě totálně uzemnila. Nevěděl jsem jak zareagovat. Nejspíš bych byl schopný jít do té bouřky, protože jsem věděl, že tuhle noc prostě nedám.
Asi budu až do rána pozorovat jeho tvář a fiktivně se ho dotýkat, to nemluvím o tom, kolikrát se mi postaví… Fakt jsem z něho víc v prdeli, než z té bouřky. Poprvé ve svém životě cítím, že mi s někým tak silně buší srdce, až mě bolí hlava a tělo se příjemně chvěje, jak po něm poletují motýlci. Jsem jak poblázněná holka, co konečně dostala možnost dotknout se své lásky, ale moje je jen jednostranná.
Uchopil jsem hrnek, když se mi podařilo vymotat ruce z deky a upil.
„Děkuji a ano… Komedie bude dobrá,“ odpověděl jsem a lépe se usadil.
Víc jsem se zachumlal do deky, aby nebylo vidět, jak rudou tvář mám a pomalu popíjel kakao. Po očku jsem ho pořád pozoroval a jen těžko bojoval s touhou se k němu znova přitisknout.
Justin
Hodil jsem do přehrávače nový film, co mi dotáhl George a že on uměl komedie vybírat. Nebál jsem se toho, že se budeme nudit. Seděli jsme vedle sebe a upíjeli horké kakao. Já si nakonec přitáhl i skoro studené jídlo a pomalu si plnil žaludek. Málem občas skončilo na zemi, jak jsem se smál těm idiotům ve filmu.
Přesto jsem však po očku pozoroval Briana, jestli je v pohodě. Byl už o poznání klidnější a vypadal, že už bouřku ani nevnímá.
Když začal hrát závěrečný soundtrack, mrknul jsem na hodiny. Blížila se osmá večer a venku se začalo stmívat. Přes zatažené závěsy a zamračené nebe to stejně vypadalo, jako by už skoro byla noc.
„Na matiku serem. Dneska se mi už nechce,“ protáhl jsem se. „Něco na spaní asi nemáš, co? Něco ti půjčím a zubní kartáčky máme taky náhradní. Roztáhnu spaní a pak se půjdu osprchovat. Zvládneš to tu chvíli sám?“
Postavil jsem se, vzal prázdné hrnky a svůj prázdný talíř a čekal jsem na odpověď, jak servírka na dýško.
Brian
Docela jsem se bavil, dokonce jsem se občas usmál, ale jen do chvíle, než hrom přehlušil i film, to jsem se zas jak želva stáhl pod deku.
Když film skončil a Justin se mnou mluvil, byl jsem ještě víc v prdeli, jak z bouřky. Nějak mi nedocházely souvislosti a i to, že budu mít jeho věci na sobě, tak to mě úplně dostalo.
Jen jsem na něj civěl a po chvíli byl schopen pár slov.
„Z… Zvládnu,“ odpověděl jsem mu rozklepaným hlasem a konečně se mu podíval do očí.
Špatné rozhodnutí, protože jsem se ještě víc rozechvěl a bezděčně si olízl rty. Vidět jeho tělo, bylo jak dostávat drogu, kterou potřebuji. A to se chtěl jít koupat, ta představa, jak bude vonět poté, to už bylo i na mě moc.
„A… Nemám tu… Oblečení,“ zakoktal jsem a radši pohled stočil na bok.
Justin
Rozestlal jsem moji postel a na zem jsem připravil ještě jednu náhradní matraci na spaní. Vzal jsem si z postele svůj polštář a teplou deku, protože mám teplo opravdu rád a Brianovi jsem na postel dal čisté. Zahrabal jsem ve skříni a vytáhl triko a delší volné kraťasy, které používám taky na spaní, a jsou pohodlné. Zašel jsem do obýváku.
„Tady máš, já se jdu umýt,“ položil jsem věci vedle Briana. „Budeš spát na mojí posteli, ale klidně se ještě dívej. Je celkem brzy. Nevím, v kolik hodin chodíš spát.“
Posbíral jsem svoje věci a šel se osprchovat. Nějak jsem se nechtěl zdržovat, aby Brian nebyl dlouho sám, protože venku ještě řádila bouřka, i když už nebyla tak silná a hromy hřměly už jen spíš sporadicky.
Vlezl jsem do sprchy.
Tak nevím, jestli to byl dobrý nápad sem Briana tahat. Možná bylo lepší, kdybych se tu matiku učil sám. Ono by mi to do té hlavy nějak vlezlo. Takhle je v prdeli a já taky. Doma by se o něj mohli postarat a já nevím, jak se k němu chovat, když je z té bouřky tak hotovej.
Jeho blízkost mi dělá trochu problém. No tak spíš víc než trochu. Ale nemůžu ho nechat se třepat na zemi jak ratlíka. To mi zase nedalo, bylo mi ho líto. Vždyť za tohle ani nemůže…
„Do prčic,“ zaklel jsem si pro sebe a začal se umývat, aby Brian nebyl dlouho sám.
Tohle nejspíš bude dlouhá noc…
Brian
Ještě chvíli jsem se díval na to oblečení, co mi donesl a potom se vyhrabal z deky, abych si ho vzal. Slyšel jsem sprchu, tak jsem se nebál, že by byl zhnusený mým tělem, kdyby ho viděl.
Deka spadla na zem a já si začal svlékat oblečení. Velmi pomalu, protože jsem byl opravdu ztuhlý. Skládal jsem ho na postel. Když jsem byl celý svlečený, tak jsem prvně vzal tričko a přetahoval si ho přes hlavu. Jenže jsem v něm uvízl a nějak se mi řetízek zahákl za límeček u trička a já zůstal bezmocný s oběma rukama v rukávu a hlavou napůl cesty do trička. Nevěděl jsem, co dělat a prakticky nešlo nic jiného, než zavolat Justina.
Byla to bezvýchodná situace a ještě blbější v tom, že jinak jsem byl nahý.
Za všechno může má pohrkanost a zmatenost, kterou mám jen, když jsem s ním.
„Justine… Justine, pomůžeš mi prosím?“
Rudý jsem byl až na prdeli a hlas mi přeskakoval.
Justin
Byl jsem už skoro hotový, když se mi zdálo, že slyším své jméno. Nejspíš se mi něco opravdu zdálo. Natahoval jsem si právě kalhoty na spaní, když se moje jméno ozvalo znovu. Tak tohle sen už není.
Pomoct? S čím?
Vyšel jsem z koupelny a zamířil za hlasem. Byl pořád v obýváku, ale ten pohled mě zarazil na místě. Brian stál s rukama zamotanýma v triku a nemohl tam ani zpátky. Normálně bych se tomu zasmál. Ale když jsem viděl jeho tělo skoro nahé, zmrznul jsem na moment mezi dveřma. Nejasné obrysy, které jsem viděl za sprchovým závěsem, teď dostaly konkrétní podobu. A musel jsem uznat, že se mi líbila čím dál víc.
Zhluboka jsem se nadechl a teprve potom k němu přistoupil.
„Co blbneš prosím tě?" opřel jsem se o jeho záda, ruky jsem kolem jeho těla přemístil dopředu a pomalu mu vyháčkovával zachycený řetízek.
„Neškubej sebou," sevřel jsem ho jednou rukou na sebe, abych ho znehybnil a druhou se mi konečně podařilo vymotat řetízek z látky. No, pár oček mi s tím vytáhnul, ale triko mám stejně jen na doma.
Jen velice pomalu jsem ho pouštěl, protože ač jsem nechtěl, nebylo to úmyslem, cítit jeho nahé tělo na mém, kdy jsem byl oblečen jen do kalhot, bylo velmi příjemné. Mírně jsem se mu otřel o zadek, než jsem ho pustil úplně.
„Dávej si pozor, jinak si ten řetízek roztrhneš," sjel jsem rukou po jeho boku až na stehno, když jsem od něho odstupoval. „Kartáček na zuby máš na umyvadle."
Zamířil jsem rychle do kuchyně, abych byl od něj co nejdál, protože bych lhal, kdybych řekl, že mě tahle situace nevzrušila. Nalil jsem si vodu a celou ji na ex vypil. Tahle Brianova společnost zřejmě neskončí jen tak. Moje srdce si koleduje o infarkt i v tak mladém věku.
Brian
Stáhl jsem si tričko až přes zadek a když jsem zjistil, že je dostatečně dlouhé, tak jsem si natáhl jen svoje trenky. Ty Justinovi byly moc dlouhé a zbytečně by mě hřály, když tady bylo teplo. Vzal jsem si ze stolu jídlo a došel za ním do kuchyně.
„Mohl bys mi to prosím ohřát?“ usmál jsem se a pohladil ho po ruce, abych na sebe upozornil.
„Už jsem se bál, že se mi řetízek opravdu roztrhne, je pro mě cenný. Mám ho od Jeffa,“ stiskl jsem ten kousek stříbra v dlani a dal na delfína pusu, tak, jak jsem to dělal vždy.
Když jsem se otáčel, tak jsem se otřel o jeho bok zadečkem a musel jsem se sám pro sebe usmát.
Prostě nechci, ale moje tělo to dělá snad naschvál. Pořád ho potřebuji cítit na svém těle. I kdyby to byla chyba, jako že je, chci, aby se mě ještě jednou dotýkal, všude po těle. Jsem jak dárek s mašličkou, ale moje touha po něm, je ještě větší, než rozum. On ví, že ho miluji, tak nemám co tajit.
Moje tělo šílelo už od chvíle, kdy jsem cítil jeho ruce na svém těle, když mi pomáhal s tím tričkem. Měl možnost si mě prohlédnout, ale já jeho pořád ne. Jen jeho vůně po vykoupání mě omámila a pořád se mi roztahovala v nose.
Justin
Dochází mi nápady, jak se Brianovi vyhnout. A kdo ví, jestli chci. Jenže... Takhle nemůžu fungovat.
„Sedni si," řekl jsem přísně a dal jsem talíř do mikrovlnky. Poukládal jsem špinavé nádobí do myčky a hned jak cinkla mikrovlnka, vytáhl jsem jídlo a postavil ho před Briana.
„Dobrou chuť,“ podal jsem mu ještě příbor. „Jinak, zubní kartáček jsem ti nechal na umyvadle. Zvládneš se najíst sám?“ pohlédl jsem na moment do okna.
Venku ještě pršelo, ale bouřka se už dost vzdálila. Udělala otočku kolem města a zas si to pěkně fičela směrem, kde bydlel Frederik. S takovou se tu máma s tátou dostanou opravdu až někdy zítra večer.
„Půjdu si ještě…“ mávnul jsem rukou k toaletě. No snad to pochopí.
Otočil jsem se a ještě si zašel tam, kam jsem ukazoval. V koupelně jsem se pak ještě umyl, odrhnul zuby a těch pár chlupů, co mi vyrostlo pod nosem a na bradě, jsem stáhnul žiletkou.
Bože, vypadám s tím jak přerostlé kuře…
Opláchl jsem si obličej a otřel.
Jestli budu jak táta, tak se budu muset holit dvakrát denně. Jen to ne! Možná zas to nebude tak strašný, děda se holil jen minimálně…
Zakroutil jsem hlavou, když jsem si uvědomil, na jaké kraviny to myslím.
„Jdu si lehnout!“ zavolal jsem na Briana a zamířil jsem do pokoje.
Ani nevím proč, ale dnešní den mě celkem vyčerpal. Že by to bylo právě Brianem?
Brian
Lépe jsem si sedl a začal jíst jídlo, které mi Justin ohřál. Nebylo to tak špatné, jak jsem si myslel. Dalo se i jíst. Začalo se mi dělat líp a trochu to ze mě opadávalo.
Jediné, co mě hodně trápilo, byl fakt, že se mi Justin snažil vyhýbat.
Možná nejsem to, co hledal. Nebo vůbec nechce mít nic společného s klukem, jako jsem já. Nejspíš jsem už stejně neměl žádnou šanci a potom, co jsem mu předvedl. Jsem jen štěnice v jeho bytě.
Dojedl jsem a dal nádobí do myčky. Vyčistil jsem si zuby a všude pozhasínal. U Justina v pokoji se svítilo lampičkou a já došel ke stolu, kde měl stále otevřený sešit. Podíval jsem se do něj a zkusil v hlavě přijít na to, jak mu to vysvětlit, aby to pochopil. Nakonec jsem si sedl za stůl a začal kreslit trochu jiné obrázky a docela jsem se do toho zažral. Po chvíli to vypadalo jako omalovánky, ale za to celkem slušně pochopitelné i pro Jacoba.
Protáhl jsem se a zavřel sešit. Pohled mi padl na Justinovu postel a já přemýšlel, zda z ní bude na Justina dobrý výhled.
Justin
Padnul jsem na matraci a roztáhl jsem se tam, jako bych byl v bytě sám. Potřeboval jsem uvolnit tělo a nerad spím skrčený. No možná občas… A to hlavně když mám horečku. Ale jinak se roztahuji neskutečně…
Slyšel jsem Briana, jak jde do koupelny a začal jsem i podřimovat, když vešel do pokoje. No, ve čtvrtek trénink v šest ráno, v pátek práce s kytkami. Nesnáším ranní vstávání…
Podložil jsem si hlavu tím otřesným medvědem, kterého mám snad od pěti let. Díval jsem se na Briana, jak sedí u stolu a nejspíš mi maluje další obrázky.
Musel jsem se tomu pousmát. Jsem jak malé děcko. Budeme počítat jablíčka a hruštičky…
Sledoval jsem ho do té doby, než se mi začaly klížit oči. Nevím, jak dlouho tam seděl, ale nějak se mi to všechno začalo mlžit.
Mám pocit, že jsem začal mumlat ze spaní…
Brian
Nakonec jsem ten zadek zvedl a opatrně vlezl do postele, abych Justina neprobudil. Ulehl jsem a díval se na jeho spící tvář. Když si začal něco mumlat, tak jsem se k němu úplně přiblížil, ale tak, abych byl pořád na posteli a poslouchal ho. Nebylo mu rozumět, ale pořád jsem to nevzdával.
Když jsem za ním skoro spadnul a zastavil se těsně nad jeho tváří, musel jsem se zhluboka nadýchnout, abych to vůbec dal. Zapřený rukama u jeho hlavy jsem neustále pozoroval jeho rty a nebyl schopen se od něj odtrhnout.
Nedal jsem to… Nebyl jsem schopen se udržet a tak jsem ho políbil. Jen lehce jsem se dotkl jeho rtů.
Pokud je to naposledy, chci aspoň ještě jeden polibek, nic víc.
Z posledních sil, co mi zbyly, jsem se od něj odstrčil a snažil se znovu vyškrábat na postel tak, abych ho neprobudil. S jeho chutí na rtech a vůní pevně vrytou do paměti, jsem si chtěl navždy ponechat tenhle poslední okamžik jeho blízkosti.
Justin
Měl jsem pocit, že mě něco hřeje na tváři. Zachrápnul jsem a tím jsem se vzbudil. Jen debil vzbudí sám sebe chrápáním. Nejspíš v tom exceluji. Otočil jsem se na bok a chtěl spát dál, ale malinko jsem pootevřel oči. Brian se zrovna škrábal nahoru na postel.
Všude už bylo zhasnuto a nejspíš už bylo hodně v noci. I venku panovalo naprosté ticho. Takže bouřka skončila, jen jemné šumění deště se ještě ozývalo, jak to pořád nechtěl vzdát.
Pozoroval jsem těmi škvírkami Briana. Už mi to celkem šlo, protože jsem se v té tmě i dobře rozkoukal. Jedna jeho noha čouhala přes postel a já po ní jel pohledem až tam, kde mi mizela z dohledu, a já si jen mohl domýšlet, kam pokračuje.
Tahle představa najednou dost zaměstnala můj mozek. Snad jsem byl ještě napůl rozespalý, nebo co, nebo jsem to vážně chtěl udělat, zvedl jsem jednu ruku a položil ji na Brianův kotník.
Měl bych toho nechat.
Jeho teplo mě hřálo do dlaně a prstů a já neodolal, abych po té štíhlé noze, která na kluka měla celkem jemnou pokožku, netáhl ruku dál. Výš, přes koleno, pomalým pohybem, každý kousek jeho kůže jsem vnímal pod svou rukou a…
Jsem v prdeli.
Proč to dělám? Kurva, Justine, vzpamatuj se!
Ruka se pomalinku posouvala výše…
Justineeeeee!!!!
Poslechl jsem svůj mozek. Ruka se zastavila přesně tam, kde už jsem neviděl. Jen cítil pod konečky prstů jeho tep, když jsem ji zasunul do nohavičky trenek a zůstal s ní na jeho tříslech…
Jsem v hajzlu… Líbí se mi to.
Posadil jsem se a díval se na Briana a pomalu se k němu přibližoval s rukou položenou stále ve stejném místě…
Brian
Prostě mi to nešlo, buď jsem měl těžkou prdel, nebo prostě nemám svaly. Když už se mi to skoro povedlo, zamrznul jsem v pohybu. Krve by ve mně nenašel nikdo, jak ztuhlý jsem byl a jen stěží hledal myšlenky. Dech se mi okamžitě zrychlil a mým tělem projelo tak silné mravenčení, že jsem spadl a přetočil se na záda přímo pod Justina.
Moc dobře jsem ve tmě viděl, takže mi nedělalo problém vidět jeho siluetu a tvář, která měla neznatelné obrysy.
Zastav se, Briane! Už konečně začni myslet! Proč tohle všechno děláš? Proč jsi tu a s ním? Stojí ti to za to? Ano… Stojí. Miluji ho a to už tak dlouho, že se chce moje srdce rozletět po pokoji a vrátit se k němu.
Moje rozklepané ruce zamířily na jeho tvář, které jsem se jen zlehka dotknul a konečky prstů ji pohladil.
Bylo to, jako kdyby do mě někdo pustil 250W a já cítil, jak se celý chvěju od vzrušení. Cítil jsem se nejistý a nevěděl, co se bude dít. Spíš jsem čekal, že mě vyžene.
Justin
Zabiju ho!
Brian se na mě svalil celou svou váhou a skřípl mě v místech, kde to zrovna nebylo potřeba. Pak jsem skončil nad ním a jen v duchu nadával. No v duchu…
„Do prdele!“ zastavil jsem jeho ruce stiskem na zápěstí. „Je vedle tebe vůbec bezpečno?“
Moje vzrušení lovce, číhajícího na svou kořist pod rouškou tmy, bylo pryč.
Teď jsem byla akorát naštvanej a potřeboval bych led mezi nohy.
„Jak velkou postel doma máš, aby si z ní nespadl?“ odvalil jsem se bokem.
Byl jsem fakt naštvanej. To vzrušení, když jsem ho hladil po noze, zajížděl pod nohavičku trenek, cítil jeho horkou kůži pod svými prsty a zašimralo mě do nich jeho ochlupení… Ten malinký kousek, kdy jsem ho chtěl políbit na…
Je to v háji. Možná je dobře, že mě zastavil, že na mě spadnul. Možná bych si pak vyčítal, co jsem chtěl udělat.
„Promiň, jestli chceš, spi dole, já si lehnu nahoru.“
Postavil jsem se a šel se napít, protože mi z toho opravdu vyschlo. Cestou jsem ještě zakurvoval, když jsem si v té tmě nakopnul palec o futra.
Brian
Nechápal jsem, co jsem udělal špatně, nebo co se to s ním děje. Nevěděl jsem, co jsem mu zase provedl a to že na mě řval, mi jen spustilo slzy do očí.
Vážně se v něm nevyznám a mám toho tak akorát dost. Moje srdce už víc takových situací nezvládne, a je víc než jasné, že on mě nechce. Proč se teda snažit a zbytečně tu na sebe nechat řvát, když jsem jen blbeček, na kterém si mohl zkusit, že není teplej.
Prostě jsem to už nedával. Bolelo to a to hodně a mohl jsem si za to sám. Vůbec jsem mu nikdy neměl říct, že ho miluji, a už vůbec jsem neměl chodit sem.
Zvedl jsem se ze země a rozsvítil lampičku. Hodil jsem na sebe svoje věci, co jsem měl pořád uložené přes jeho židli a sbalil si věci do tašky.
Cítil jsem, jak se celý třepu, a každý krok mi jen ubližuje, protože si definitivně uvědomuji, že jsem zklamal sám sebe. Vystřelil jsem z pokoje a zamířil rovnou k botníku, od kterého jsem zakřičel na Justina, abych mu už neviděl do očí a neviděl jeho pohrdání mnou.
„Půjdu, děkuji za všechno. Omlouvám se, že jsem… Že jsem ti dělal problémy,“ hlas mi kolísal slzami, které se nedaly zastavit a já ani nechtěl.
Justin
Málem mi zaskočilo, když na mě Brian zakřičel z předsíně.
Co?
Vyběhl jsem za ním a hrábnul po něm. Sevřel jsem mu loket tak silně, že snad musely prsty projít skrz kůži. Dotáhl jsem ho zpátky do pokoje a hodil ho na postel.
„Jsi kretén? Víš kolik je hodin? Kam chceš jako teď lézt? Laskavě se svleč a zůstaň tady. Nikdo tě tu nesežere.“
Nasraně jsem se vrátil do předsíně, zamkl jsem a klíče schoval. Nestačí, že mě nakopnul do rozkroku a on si ještě vymyslí útěk uprostřed noci. Co mu proboha hráblo? Jen jsem mu řekl, že může spát na zemi, tak o co mu jde?
Vzal jsem ze stolku krabici s kapesníky a podal mu je.
„Přestaň řvát a utři si sopel, nikdo tě zabít nechce.“
Jo, nechce, jen jsem ho chtěl ojet… Nervózně jsem mlasknul. Sedl jsem si na matraci, a s rukama zkříženýma na prsou se opřel se o stěnu a díval se na něho.
Brian
No právě… Právě, že mě tu nikdo nesežere…
Měl jsem chuť mu to všechno vpálit do obličeje, ale radši jsem se kousnul do jazyku, když jsem spatřil jeho výraz.
Tak dominance? Super… Ještě další věc, co mě k němu může přitahovat. Proč mě nenechal jít? No a co že je tolik hodin? Koho to jako zajímá? A ještě to jeho chování… Mám se svléknout? Ok… Proč ne.
Utřel jsem si obličej a vysmrkal se, abych neměl podle něho sopel. Postavil jsem se z postele a začal pomalu ze sebe sundávat oblečení.
Ať to má se vším všudy.
Shodil jsem všechno oblečení a hodil ho přes židli. Vzal jsem si tričko a jen to si na sebe oblékl. Byl jsem naštvaný… Nejistý… Smutný… Zklamaný… Tolik pocitů se ve mně snad nikdy ještě nenahromadilo jako nyní. Po celou dobu jsem k němu stál zády, protože pravdě se mi tedy do očí dívat nechtělo.
Justin
Díval jsem se na něj, jak se trucovitě převléká. Oblékl si moje triko, které mu sahalo hodně pod zadek. No aspoň, že je schovaný…
Proč mám pocit, že provokuje?
Vstal jsem a znovu všude pozhasínal. Lehl jsem si a jen zíral do tmy.
Proč mě tak sere a zároveň přitahuje?
Na obojí mám odpověď.
V paměti jsem ještě zapátral, jestli jsem všechno vypnul a pak zas jen čuměl do tmavého stropu. Na Briana jsem se raději už nedíval. Raději jsem byl zticha, aby neměl zas tendenci utíkat pryč.
Dneska nejspíš už neusnu…
Brian
Díval jsem se na něj, jak všude zhasíná světla a když si lehl na zem, tak jsem jen naštvaně pozvedl obočí a došel k němu.
Šťuchl jsem do něj prsty u nohy a čekal, jestli na mě zareaguje, ale odpověď nepřišla.
„Běž si na postel! Pokud vím, tak spím na zemi, abych zase nikomu neublížil, ne?“
Díval jsem se na dveře a přemýšlel, kudy se odsud dá ještě utéct, protože tohle až do rána nedám. Klekl jsem si a začal do něj strkat, abych ho odsunul bokem a já si mohl lehnout na zem.
Justin
Brian do mě začal žduchat. Normálně mi to přišlo vtipný, jak se mě snažil odvalit bokem. Pousmál jsem se nad tím a zvedl se do sedu.
„Myslím, že postel je dost velká na to, abys z ní nespadl. Ale tak jo. Jdu nahoru. Ale tohle si beru. Vzal jsem si medvěda a peřinu a hodil je na postel. Z ní jsem pak sundal Brianovu deku a hodil ji přes něj. Dneska se asi vážně nevyspím. Lehl jsem si na postel, otočil se na bok a díval se na Briana. Jak dlouho dokáže trucovat?
Ruka, o kterou jsem měl opřenou hlavu, se mi podlomila a já se zabořil do polštáře. Fakt se mi zavírají oči… Nevím, jestli dokážu být vzhůru celou noc. Ten týden byl fakt náročný…
Brian
I když jsem dosáhl svého a konečně si lehl na zem, tak jsem se furt otáčel a nedokázal usnout. Nakonec jsem se uklidnil a jen tupě zíral do stropu.
„Omluvám se, že jsem na tebe spadl, ale… Podjelo mi to a já tě políbil. Nebylo to poprvé. Chci, aby si věděl všechno, protože pokud se ti hnusím, tak chci pořádně, abych si nedělal zbytečné naděje, které stejně neexistují. Tehdy, když jsem tu byl poprvé a ty jsi usnul, jsem tě políbil poprvé, proto jsem utekl, protože jsem nevěděl, jak se mám zachovat. Vlastně pořád nevím, jak se k tobě mám chovat. Jediný co mám v sobě, jsem ti už řekl, a tak je to nejspíš to jediné, co zbývá. Od zítřka se ti už nebudu plést pod nohy.“
Otočil jsem se na bok k němu zády a zachumlal se do peřiny. Nepotřeboval jsem žádnou odpověď, nebylo na co, jen jsem mu to chtěl říct. Uvelebil jsem se a zkoušel usnout, protože to byla jediná možnost, jak rychle přivolat ráno.
Justin
Poslouchal jsem Briana, co říkal. Má cenu mu vysvětlovat, jak se cítím já? Nevím. Nejspíš ne, protože to jsme už jednou měli u nich doma.
Jako on mi tohle řekne, a proč? Aby si ulevil? Nebo abych to pochopil?
Nemám co chápat. Já mu rozumím. Ale myslí on i na druhé? Jako jak se mám chovat? Mám mu skočit po pár dnech kolem krku a vyznat mu lásku? Jak? Myslí na to, že to takhle nefunguje? On má v hlavě jasno, já ne.
A taky, kdyby se nechoval jak ztřeštěnec…
Od tý doby, co mi to vpálil do ksichtu, když jsme byli na univerzitě, mám pocit, že se změnil.
Jako by potřeboval hned ode mne slyšet, že se mi líbí a že ho chci a že ho miluji.
Ale to nejde. I když se mi líbí, i když jsem udělal, co jsem udělal, nemůžu se okamžitě během jednoho dne změnit na někoho úplně jiného. A když mě do toho bude nutit, akorát budu nasranej ještě víc.
„Dobrou noc,“ řekl jsem nakonec a otočil se k němu zády.
Přitáhl jsem si medvěda víc pod hlavu a snažil se usnout. Možná, jak se říká – ráno moudřejší večera. A to jsem si myslel, že tahle noc…
Brian
Dal mi jasnou odpověď, na kterou jsem ani nečekal. Odmítl mě a já to pochopil. Srdce mi chtělo asi explodovat a já polykal slzy, aby nebylo nic slyšet. Strnule jsem ležel asi tak půl hodiny a po tomhle nedokázal usnout. Nakonec jsem se zvedl a vzal si i deku sebou.
Z lednice v kuchyni jsem vytáhl zmrzlinu a lžičku. Došel jsem k balkónu a otevřel ho. Sedl jsem si na zem, pořádně zabalený do deky, aby mi nebyla zima a začal postupně ujídat čokoládovou sladkost.
Je to blbé řešení problémů, ale pomáhá mi to. Jsem stejně hubený, tak mi sladké nic neudělá.
Ubližuji všem kolem sebe, protože jsem moc upřímný? Asi jo. Je lepší už radši nad ničím nepřemýšlet a pomalu se ztratit. Prostě ho už nebudu vídat a poprosím mámu o to, aby mě nechala víc doma. Dokonce zajdu na testy, abych to měl potvrzené, a bude klid. Lhal bych, kdybych řekl, že to nebolí, protože mi asi právě umírá srdce.
Nadýchl jsem se studeného vzduchu a nechal se ovívat vánkem. Už nepršelo a ten vlhký vzduch poté jsem miloval. Zvláštní, ale zase se mi lépe dýchalo.
Justin
Brian se po chvíli zvedl a odešel do kuchyně. Slyšel jsem ho, jak hrabe v lednici a pak klaply dveře na balkon. Ležel jsem a čekal, co bude dál.
Když se pořád nic nedělo, zvedl jsem se a šel se na něho podívat. Seděl na balkoně zabalený do deky a jedl zmrzlinu. Vrátil jsem se zpátky do pokoje a znovu si lehl. Zkoušel jsem usnout, ale nedařilo se. Byl jsem úplně rozhozený. Do rána zbývá ještě několik hodin. Pak pro Briana někdo přijede a naši se taky dovalí někdy dopoledne. Nevím, jestli nebude lepší se Brianovi raději vyhýbat. Jacob mu stejně dá pokoj…
Tak tuhle noc jsem si představoval úplně jinak... Tak nějak víc v klidu.
Bože... Chci spát, chci to zaspat...
Nakonec jsem vstal a pustil si počítač. Jen modré světlo z monitoru osvětlovalo pokoj, ale to mi stačilo k tomu, abych viděl na sešit, do kterého mi Brian maloval své obrázky. Začetl jsem se do toho a snažil se něco pochopit a zapamatovat. Občas jsem zvedl hlavu a něco dohledal na netu. Zabral jsem se do toho učení tak, že jsem zapomněl na všechno okolo.
Brian
Když jsem snědl všechnu zmrzlinu a cítil se líp, vrátil jsem se zabalený jak tučňák do pokoje. Zavřel jsem balkón a vyhodil prázdný kelímek, abych tu nedělal bordel. Došel jsem zpět do Justinova pokoje, i když jsem se hodně přemlouval, abych to dal a zůstal stát u dveří, když jsem viděl, že on je u počítače.
Když jsem se pořádně soustředil, tak jsem uviděl, jak se učí ze sešitu. Nechtěl jsem jít za ním, ale moje Já a to, že se učí matematiku a jediný, kdo ho tu zdržuje, jsem já, mi to nakonec nedalo.
Došel jsem k jeho stolu a trochu se k němu nahnul, abych se podíval, jak mu ty výpočty jdou. V rychlosti jsme to přelítl očima a zkontroloval mu to.
Chci jít spát… Daleko od něj… Briane! Nechej toho! Dost! Copak nemáš žádnou sebeúctu?
„Máš to špatně, podívej…“
Ukázal jsem prstem na jedno řešení, které mu nesedělo.
„Ukážu ti jak na to,“ natáhl jsem přes něj pro propisku a papír, co měl až na vrchu stolu a potom se posadil na postel kousek od něj.
Vzal jsem mu sešit a začal mu ukazovat, co jak a s čím může sečíst a co ne.
„Podívej… Tohle nemůžeš sčítat, protože ti vyjde záporné číslo a to nedáš do rovnice správně. Máš to asi jako kdybys k sobě dávat dvě stejné věci a ony se o sebe rozbily. Jako když plaveš a promáchneš jedno tempo, aby sis ulevil, protože tvoje svaly dostaly dvojnásobnou zátěž. Prostě plus a plus je mínus a obráceně. Jedná se o závorku a ne o to, že jsou vedle sebe. Když uvidíš dvě stejná znaménka stát takhle za sebou a v tomhle pořadí před takovou rovnicí, tak je to tak vždy,“ dál jsem mu vysvětloval a dělal mu různé šipky.
Nějak jsem si po celou dobu neuvědomil, že mám jen to tričko a nejspíš mi vykukuje pindík ven, protože jsem deku dal už stranou, jak mi začalo být teplo.
„A tady,“ nahnul jsem se přes jeho tělo ještě jednou, pro další papír.
„Tohle máš dobře, jen tady tenhle výsledek musíš ještě vydělit tímhle a je to,“ ukázal jsem na další nesrovnalost.
„Ale začínáš to chápat, to je důležité,“ usmál jsem se na něj a v zubech si protočil propisku.
Justin
Chtěl jsem zrovna říct, že jsem debil, který to v životě nepochopí, ale po Brianových slovech jsem to raději spolknul. Je pravda, že už to bylo o poznání lepší, tak jsem doufal, že to do dalších písemek nějak zvládnu.
Občas mi sklouznul na něj pohled, sem tam i na místo, kde končil lem mého trika na jeho stehnech. Jako holka v sukýnce. Jen táhnout tu ruku po stehně, zasunout ji pod tu látku, pátrat po schovaném pokladě… Pátrat, zkoumat, objevovat…
Kurva, mohl bych psát básně. A už to tu jednou bylo a skončilo to špatně. Jasné že matiku nechápu, když se rozptyluji takovýma věcma.
Raději jsem zabořil oči do sešitu a občas do monitoru. Při jednom takovém pohledu jsem zjistil, že jsou už skoro tři ráno. Ještě že zítra nemám žádný trénink, jinak bych byl úplně mrtvej. Pokud usnu, nejspíš se vzbudím až někdy odpoledne.
„Nechce se ti spát?“ podíval jsem se na Briana a trochu se protáhl. „Mně jo, jdu si lehnout. Kde chceš spát?“
Brian
Tak jsem se zabral do přemýšlení nad jednou rovnicí, jak mu to vysvětlit, že mi samovolně vyklouzla slova z pusy.
„Chci spát s tebou,“ jak jsem to neregistroval, tak jsem přemýšlel dál.
Až po chvíli mi to došlo a vytřeštil jsem oči. Odhodil jsem sešit zpět na jeho stůl, aby mi nepřekážel. Rychle jsem se postavil a zamířil si lehnout na matraci na zemi. Lehl jsem si a až po vlasy se přikryl dekou, aby na mě nebylo vidět, jak v prdeli jsem.
Co jsem to kurva řekl? Co jsem to vyslovil? Ha? Prý – „Chci spát s tebou?“ jako fakt? Jsem totální debil.
Musel jsem být rudý až na prdeli a radši jsem už nic neříkal, protože by to ani nemělo cenu. Beztak bych zase plácl nějakou blbost.