Brian
Najednou se země pode mnou začala houpat a dokonce se změnil snad vesmír, ve kterém jsem byl. Srdce prožívalo šoky a nechtělo zastavit své šílené tempo. V žaludku se mi to sevřelo a tělem mi projíždělo tak silné mravenčení, že jsem se nedokázal ani pohnout.
Cítil jsem jeho jazyk, jak mě šimrá na rtech a pomalu se prodírá do mých pootevřených úst. Jen opatrně jsem mu polibek oplácel, aby si to nerozmyslel. Chtěl jsem víc… Lačnil jsem po všem, co by mi dal. To teplo, které se usadilo v mém těle, mě naprosto ochromilo.
Už jsem ho chtěl obejmout, když se ozvala máma a za chvíli se otevřely i dveře. Naprosto v transu jsem se chytil za ústa a rychle se postavil na nohy. Zrychleně jsem dýchal a nedokázal se uklidnit. Zapomněl jsem tam i tu knihu, co jsem chtěl a s upřeným pohledem na Justina jsem to málem narval do stěny, jak mě tohle jeho chování dostalo do kolen.
„Briane?“
„Už… Jdu…“ otočil jsem se a zmizel z pokoje.
Rozklepaný jsem došel k autu a měl co dělat, abych se někde nesvalil, jak slabo mi bylo. Nasedl jsem do auta a ani nemluvil s mámou, protože myšlenky šly někam na procházku. Mozek nefungoval… Srdce za to snad dělalo v mém těle stojky, jak zblázněné bylo.
Štípl jsem se do tváře, jestli jsem tam někde nevytuhnul na křesle a jen se mi to nezdá. Ale nezdálo…
Justin
Doprovodil jsem je jen ke dveřím. Brian málem narazil do zdi, ale pak rychle zmizel. Vrátil jsem se zpátky do pokoje a zabouchl za sebou dveře. Jsem úplně v prdeli.
Tváře mi hoří, musím být červený jak rajče a o srdci ani nemluvím. Bije, jako bych právě uplaval deset bazénů.
Netušil jsem, že to se mnou až takhle zamává…
Dosedl jsem na postel a ještě se sehnul, abych zvednul knihu, která Brianovi vypadla z ruky. Civěl jsem na ni a ani nevnímal, kterou knihu si vlastně vybral. Byl jsem úplně mimo.
Svalil jsem se na postel a zahleděl se do stropu, jako by tam bylo, bůh ví, co…
Po chvíli jsem slyšel klapnout venkovní dveře. Máma se vrátila a hned zamířila za mnou do pokoje.
„Justine, udělám oběd. Určitě máš hlad, nestihli jsme se pořádně ani najíst. Bude to za chvíli, ano? Co by sis dal?“ zastavila se ve dveřích. „Není ti dobře?“ podívala se na mě pozorněji a už chtěla jít ke mně.
„Ne, je mi fajn. A je mi jedno, co uděláš. Nějak hlad moc nemám,“ odpověděl jsem a otočil se ke zdi.
„Tak jo, vidím, že se mnou pořád nechceš mluvit normálně. Nutit tě do toho nebudu,“ zaklapla za sebou dveře a já už jen slyšel, jak míří do kuchyně a následný cinkot nádobí.
Sevřel jsem ruce mezi stehna a zavřel oči. Vybavil jsem si, jaký ten polibek byl a bezděčně jsem si olízl rty.
Nejspíš to tak bude… Znamená to pro mne víc, než jsem si myslel…
Brian
Neustále jsem si držel ústa, jak kdybych si v nich toužil zachovat jeho chuť. Při každém přejetí po nich, jsem ucítil mrazení v celém těle, jak kdyby mě znovu a znovu líbal.
Jestli jsem byl předtím zmatený, tak teď jsem bloudil v nějaké tmě. Vůbec jsem nechápal, co se to tam stalo a proč… Proč mě políbil.
Takhle jsem se nikdy necítil. Nepotřeboval jsem jíst, jak kdyby mě ten polibek zasytil na týden. Bylo mi tak zvláštně, že moje srdce si jen spokojeně ševelilo.
„Briane, jsme doma, nechceš z toho auta vystoupit?“ zeptala se mě máma a já jak ve snu vystoupil z auta.
Už na mě ani nemluvila a dovedla mě do pokoje, jako ztracené štěně.
Lehl jsem si na postel, a když to nepomáhalo, tak jsem se zvedl a došel k počítači. Chtěl jsem mu něco napsat, ale pokaždé jsem to smazal, aby to nevyznělo, že za ním dolézám. Teď to bylo na něm, aby mi to vysvětlil.
Jen jsem dál seděl a tupě zíral na monitor. Byl jsem fakt totálně v prdeli. Úplně mimo tenhle svět.
Justin
Máma mě po nějaké chvíli zavolala na oběd. Já se zatím uklidnil a řekl bych, že jsem i trochu zdřímnul.
V klidu jsme pojedli, ale tím, že jsme se zdrželi v květinářství, pak s objednávkou a pak ještě s Brianem a jeho mámou, tak už bylo celkem dost hodin. Ale i přesto… Mám zaracha a nikam nesmím. Takhle bych už byl někde s klukama…
A co teprve zítřek, sobota bude strašně dlouhá.
Nakonec jsem si sedl do pokoje a vytáhl matiku. Jen s dvěma předměty mám problém, a to je právě matika a chemie, tyhle dva mi nikdy moc nešly.
A z matiky je to horší.
Procházel jsem si Brianovy poznámky, které jsem od něho měl, ale nějak jsem se v tom začal ztrácet.
Co s tím?
Po chvíli přemýšlení, jsem rozklikl mejl.
Briane, nechci rušit, ale můžeš mi vysvětlit tohle?
Pod to jsem mu napsal jeden příklad, který jsem opravdu nechápal.
Ještě jsem přemýšlel, že mu tam něco dopíšu, ale co?
Vážně jsem z toho, co bylo, byl v pasti a já nevěděl, jak teď reagovat. Dokonce jsem měl nutkání i ten mejl smazat, ale nakonec jsem ho poslal. Tak snad odepíše.
Otevřel jsem si jeho fotku a díval se na něj. Měl jsem pocit, jako by tu byl se mnou…
Tak jsem se na něj zahleděl, že jsem i zapomněl, že mám před sebou matiku…
Brian
Málem jsem spadl ze židle, když mi přišel z nenadání mail. Rozklikl jsem ho a nechápal, co tam je napsáno. Díval jsem se na ten příklad, ale musel bych mu ho prvně vysvětlit a potom zkusit. Tohle už bylo složitější.
Neustále jsem klapal prsty o stůl, než jsem vyplodil to, co jsem mu potřeboval napsat.
Tohle bych ti musel ukázat, je to trochu složitější. Pokud chceš, tak… Mohl bys přijít zítra ke mně a já tu mám materiály, které ti pomůžou. Mohl bys vzít i tu knihu, co jsem si zapomněl půjčit. Pokud to tedy je možné…
Odklikl jsem to a poslal. Začal jsem být tak moc nervózní, že jsem si snad poprvé i kousal nehty.
Sice nevím, co budu dělat, když opravdu přijde, ale jeho blízkost… Jen otření o jeho tělo… Jen to…
Justin
Chvíli jsem čekal, než Brian odepsal. Už jsem ani nedoufal. Za tu dobu jsem si dokonale zapamatoval každý rys jeho tváře, i tu nepatrnou pihu pod levým okem. Jeho tmavé oči jsou dost zvláštní, protože mají světlý okraj…
Když přišel mejl, jen jsem si povzdechl. Jo, určitě přijdu. Mami, tati, zaracha se odkládá, jdu se učit.
To mi tak budou věřit. Ani náhodou, protože jsem to nikdy neudělal.
Odepsal jsem Brianovi po chvilce uvažování:
Tak nic, vysvětlování se odkládá na pondělí do školy. Nemůžu přijít. Mám zakázané chodit ven. Leda že bys přišel k nám.
Odeslal jsem to. Stejně, kdo ví, jestli přijde. Ale něco mi říkalo, že by mohl… Dokonce jsem si to tak trochu přál.
Brian
Skoro hned přišla odpověď a já ji s obavami otevíral, ale když jsem si to přečetl, málem mě ranilo.
Tak tohle moje srdce fakt nedá. Moc ho chci vidět… Strašně moc.
Dobře… A v kolik? Nemám něco přinést, jako že můžu být u vás?
Moje nervozita už se dala krájet, jak v háji jsem byl.
Justin
Málem jsem spadl ze židle, jak jsem se rozesmál, když jsem si přečetl Brianovu odpověď.
Klidně můžeš přijít na oběd, anebo po něm. Pokud přijdeš na oběd, tak ale možná budeš o hladu, protože si budu zítra vařit sám. Jo, a tohle – Co chceš jako přinést, jako že můžeš být u nás? Potvrzení pro mámu od vašich? Nenos nic, stačí sešit z matiky. Justin
Ještě když jsem email posílal, pobaveně jsem se usmíval. Vím, jak tu větu myslel, ale byla tak dobře napsaná, že to opravdu vypadalo, jako by měl donést potvrzení pro mé rodiče, že má svolení u mě být.
Myslím, že jsem se zasmál asi tak… po několika dnech? Aspoň něco na zlepšení nálady.
„Mami!“ zavolal jsem do kuchyně. „Mám zaracha, takže zítra ke mně přijde Brian a pomůže mi s matikou. S obědem si nemusíš dělat starosti!“
Máma jen něco zamumlala a bylo ticho. Nejspíš už vymýšlí výzdobu na Huntovic svatbu.
Brian
Hahhaha… Podle všeho byl mnou opravdu pobaven, podle jeho odpovědi.
Přijdu na oběd a uvařím s tebou, ale to možná budeme o hladu oba.
Konečně jsem se usmál a neměl jsem takovou trému. Dal jsem si večeři a po sprše zalezl do postele. Bylo už opravdu hodně hodin a po takovém citovém vypětí, jako jsem měl dnes, jsem byl unavený.
Usnul jsem ihned, protože jsem den předtím vůbec nespal. Probudila mě až máma, když se mnou třásla, že mám jít na snídani, ale pozdní. Jen jsem na ni udiveně zíral, a když jsem se podíval na hodinky, málem jsem spadl z postele.
Během chvíle jsem byl na nohou a oblečený. V další okamžik jsem si bral věci na vaření z ledničky a v rychlosti si psal recept od kuchařky. Vzal jsem si z pokoje batoh, do kterého jsem všechny věci naskládal a ještě tašku, protože jsem toho měl opravdu hodně i s učebnicemi a sešitem. Stihl jsem i mámě říct, že se budu učit u Justina a když její potutelný úsměv zmizel, tak jsem ji dal i pusu.
Řidič mě dovezl k Justinovu domu a vysadil. Když jsem jak vánoční stromek přišel k jeho bytu, jen jsem loktem zazvonil a čekal na něj.
Najednou mě naprosto ovládl strach a nervozita… Udělalo se mi tak mdlo, že jsem se musel opřít o stěnu, jak to na mě dolehlo.
Neměl jsem sem chodit… Neměl.
Justin
Ráno jsem ještě dostal kázání. Hlavně od táty. Máma neměla čas. Balila věci na jejich párty. No párty… Udělají si piknik někde na louce s dalšími květináři a budou se rozplývat nad kytičkami. Zabijou tak celé dopoledne, pak se seberou a půjdou k jednomu z nich se mrknout do skleníku, jak jim to tam pěkně roste. Nejspíš to bude pan Brown se svými kaktusy a okrasnými keři na jeho rozlehlé zahradě. Doporučí si navzájem to nejlepší hnojivo a nedivil bych se, kdyby šlí někam na louku sbírat kravské nebo koňské lejno…
Konečně vypadli.
Oddechl jsem si tak, že to muselo být slyšet až do přízemí. Hlavně že jsem nemusel už chodit s nimi, tak jako kdysi.
Rychle jsem se osprchoval a pak šel uklidit do pokoje. Naházel jsem sešity na jednu hromadu a těch pár špinavých ponožek jsem odnesl do koupelny.
Když zazvonil zvonek, ještě jsem na sebe mrknul do zrcadla a srovnal si trochu vlasy a upravil náušnici. Ale pak jsem se zarazil. Proč to dělám? Však se budeme jen učit…
Otevřel jsem dveře a brada mi málem spadla na zem.
„Co blbneš? Říkal jsem, že máš donést jen sešit. Jídlo doma máme…“
Brian přišel ověšený jako by chtěl živit tuláky v charitě.
Odstoupil jsem ode dveří a pustil ho dovnitř.
„Jdeš celkem brzy, tak můžeme udělat něco malého, pokud jsi nesnídal, a oběd potom později. Chceš něco na pití?“ došli jsme do kuchyně a já otevřel lednici a ukázal, ať si vybere sám.
Brian
Cítil jsem, jak mi okamžitě zrudly tváře, když jsem ho uviděl v těch dveřích a zalapal jsem po dechu, jak mě to dostalo.
„Já… Já… Nemám teď hlad. Jen… Pomůžeš mi to připravit? Tady je recept,“ položil jsem věci na jejich kuchyňskou linku a pomalu je vytahoval ven.
Lísteček s receptem jsem položil na stůl a studoval jak a co udělat.
„Je to rychlé a jen se to dá zapéct, takže by kromě krájení s tím nemělo být tolik práce a než se to upeče, tak se koukneme na tu matematiku, ano?“
Za celou dobu jsem si netroufl s ním navázat oční kontakt, tak jsem se jen díval na ten recept a snažil se do něj propálit díru.
Už jen, když jsem ucítil jeho vůni, mi srdce divoce rejdilo v hrudi. K tomu všemu jsem stále cítil jeho polibek na svých rtech, které mi nyní začaly tak brnět, jako kdyby potřebovaly ty jeho.
„A… Kde jsou vaši?“
Jen jsem chtěl vědět, kdy se vrátí, aby mě neseřvali, že jim tu špiním kuchyň. Protože až začnu vařit, tak to bude síla.
„A upozorňuji, že tohle je poprvé, co pro někoho vařím, takže to může dopadnout velmi zajímavě,“ usmál jsem se a konečně se na něj podíval.
Srdce okamžitě zastavilo svůj běh a na moment vynechalo úplně. Radši jsem se podíval na linku, jestli je tam vše co jsem k jídlu potřeboval, ale problém byl v tom, že už jsem to ani já sám nevěděl.
Justin
Hleděl jsem na něho, jak vybaluje všechny věci z tašky. Jako zbláznil se?
„Říkal jsem snad, že máš vařit? Jsi tu, abys mě naučil matiku a namaloval další postavičky. Ty poslední byly super. A co se týká jídla, myslím, že ho máme dost, nemusel jsi nic nosit,“ chytl jsem ho za ruku a zastavil v jeho, řekl bych, zmatených pohybech.Přijde mi nějaký nesvůj.
Ale v momentě, kdy jsem se ho dotkl a já ucítil teplo jeho ruky a jemnost jeho kůže, projela mým tělem zimnice. A horko…
Podíval jsem se na něj… Měl červené tváře a vypadalo, že je mu teplo.
„Naleju ti džus,“ řekl jsem nakonec a pustil ho. „Na vaření kašli, stejně jsem před chvílí snídal.“
Přešel jsem k lednici a vytáhl studený džus. Nalil jsem do sklenice a na jeden zátah to vypil, abych se zchladil. Pak jsem konečně nalil i Brianovi a znovu sobě.
„Tak jdem vedle, nebo se budeme učit tady?“
Brian
Tak uvařím potom, tak i tak to chci pro něj zkusit.
Díval jsem se na něj, jak mi vypil džus, který mi nejspíš nalil a potom mi podal nový, ale v té sklenici, z které pil a on si vzal novou.
Je to jako jeho podpis?
Usmál jsem se, protože to znamenalo, že tu nejsem jediný, kdo je nervózní. Ale z čeho? Jen se jdeme učit, nic víc a podle všeho ani on se nechce vracet ke včerejšku, který byl tak krásný.
Naprázdno jsem polkl a potom se napil džusu, abych vůbec mohl mluvit.
„Jdeme do… toho pokoje,“ přeskočil mi hlas, ale já se to snažil zamaskovat.
Vzal jsem si kabelu s učebnicemi a vešel do jeho pokoje. Do toho pokoje… Pokoje, kde jsme se políbili…
Dost! Briane! Dost! Není to tak, jak si myslíš. Určitě to jen chtěl zkusit a ty jsi byl jediný gay, kterého zná.
Sedl jsem si na jeho postel a vše vytáhl. Na papír jsem pomalu začal malovat obrázky a různé vzorečky i s výpočty. Potom jsem to otočil k němu a pomalu mu to vysvětloval, aby to pochopil. Bylo toho opravdu hodně, co se musel naučit, ale věřil jsem, že to ode mě pochopí.
Vlastně jsem chtěl, aby jen ode mě to byl schopen pochopit a já ho ještě někdy viděl tak, jako dnes.
Justin
Sedl jsem si zase na zem, a jen se otočil bokem k posteli a sledoval, jak Brian kreslí ty svoje obrázky. Ani nevím proč, ale ty postavičky se mi celkem líbily. Byly takové… no vtipné.
Dokonce jsem si představoval, že jsem to já a fakt mi to plavání šlo skvěle…
Začal jsem se usmívat, když jsem si sebe představil, jako kreslenou postavičku. Ale tak nějak jedna z nich měla trochu delší vlasy. Ale jen jedna. Ostatní byli plešatí.
Vypadala jako Brian. Taky takové vlasy, po krk, jen ta barva jim chyběla…
Seděli jsme tak nejspíš půl hodiny a já se pomalu k Brianovi víc přibližoval. Aby taky ne, když jsem pořád nakukoval do sešitu, který měl na klíně. Ale čím dál častěji jsem spíš hleděl mimo sešit…
Pomalu ale jistě ve mně začínala doutnat představa, jak vypadá tam dole… Jaký vlastně je… Touha se podívat, sáhnout si. Bude mi to nepříjemné, nebo…
Když jsem měl v hlavě vidinu, jak mu rozepínám kalhoty, zamrkal jsem a zhluboka se nadechl. Tohle musí přestat.
Ale v momentě, kdy se mírně sklonil, aby se sehnul pro tužku, ucítil jsem znovu jeho vůni, kterou jsem teď vnímal víc, než jindy.
Najednou, aniž by můj mozek vyslal varovný signál, jsem se narovnal do kleku.
„Stejně to nikdy nepochopím…“ smetl sešit z jeho klína. Přitáhl jsem se k němu a dal průchod tomu, co mi už nějakou dobu zaměstnávalo mozek.
„Chci tě políbit,“ oznámil jsem mu.
Naklonil jsem se k němu ještě blíž, zabořil mu jednu ruku do vlasů a druhou ho chytil za zátylek. Během vteřiny jsem se mu jazykem vecpal do úst.
Chtěl jsem víc… víc než včera… Musím to vědět…
Pomalu jsem na něj tlačil, dokud nedolehl na záda s nohama svěšenýma přes postel k zemi a jeho hlava byla jen pár centimetrů od stěny. Ani na chvíli jsem neopustil jeho ústa, jen jsem se zvedl ze země, abych si nad něj mohl kleknout.
Brian
Byl jsem tak nervózní a hlavně, když jsem stále blíž cítil jeho teplo. Klepaly se mi ruce a držet tužku byl nadlidský výkon, natož kreslit postavičky.
Nakonec se mi tak rozklepala ruka, že mi vyklouzla tužka a já ji chtěl sebrat ze země. To co potom vypuklo…
Hned co jsem se narovnal, jsem už cítil Justinovi prsty na svém zátylku a dobrovolně jsem klesl na jeho postel.
Jeho polibky byla tak horké a já se propadal do euforie. Jazykem jsem mu vycházel vstříc a častokrát i nadzvedl hlavu, abych je prohloubil. Jeho chuť byla neuvěřitelná, jak kdyby si mě k sobě přitahoval ještě víc.
Byl jsem v šoku a mozek mi nefungoval, za to srdce skákalo v hrudníku, jako kdybych běhal kilometry. Když už jsem to přemírou citů nezvládl, vztáhl jsem k němu ruce a objal ho.
Bylo to tak nádherný… Takhle úžasně jsem se nikdy necítil. Mohl jsem políbit kluka, do kterého jsem byl celé roky zamilovaný, a on líbal mě.
Přivřel jsem oči a jen si užíval to spojení našich úst. Musel jsem být celý rudý, jak se mi horko vlilo do tváře a vše ve mně explodovalo touhou po něm.
Justin
Přestal jsem ho líbat. Musel jsem se od něj odtrhnout. Byl jsem v šoku sám ze sebe, když jsem si uvědomil, co dělám.
Jako by mi někdo ustřihnul čas… Naposledy si pamatuji, jak jsem seděl na zemi a najednou nad ním klečím. O jednu ruku se opírám o matraci a druhou mám pod jeho hlavou, s prsty zabořenými v jeho vlasech.
Díval jsem se střídavě do jeho očí a na jeho rty, vlhké a napuchlé od polibku. Byly tak krásně červené, že jsem měl chuť se do nich znovu vpít…
V té krátké chvíli, kdy jsem jen hleděl do jeho očí, jsem si uvědomil jeho ruce na mých zádech.
Oddechoval rychle stejně jako já…
A ta jeho chuť a vůně… úplně mě omámila. Znovu jsem k němu sklonil hlavu a přisál se na jeho rty.
Oťukával jsem je jazykem a vjížděl s ním dovnitř jeho úst, jako bych si s ním hrál. Ale každé další otření jeho jemně sametového jazyka se mnou dělalo úplné divy.
Vysunul jsem ruku zpod jeho hlavy a položil mu ji na rameno. Pomalu, jako bych se ptal na svolení, zda můžu, jsem ji táhl po jeho břiše hrudi, kde jsem pod prsty a dlaní cítil jeho pevný hrbolek a na moment se na něm zastavil. Jemně jsem ho prstem obkroužil a pak stiskl. Ale triko… to triko bránilo dokonalosti dotyku…
Sesunul jsem ruku až dolů a zajel s ní pod látku.
Začal jsem ještě rychleji oddechovat, jak mě pohltil ten zvláštní pocit, když jsem se dotkl jeho horké kůže… Pocit, který jsem u žádné holky zatím nezažil…
Brian
Zamrazilo mě až v konečkách prstů, když jsem cítil otření jeho prstů o mou bradavku. I přes tu látku jsem to vnímal tak moc, že jsem jednu ruku položil na matraci a prudce stiskl prostěradlo, abych přebil ten elektrizující pocit.
Jeho ruka mi vjela pod triko a spustila ještě silnější pocity, než doposud. Jako kdyby každé místo, kterého se dotknul, pod jeho prsty zahořelo. Jemné chvění se mi vrývalo pod pokožku a pomalu vpíjelo do svalů. Srdce tak šíleně tlouklo, že dech se mi zrychlil společně s ním. Prsty jsem mu zabořil do vlasů a proplétal se jimi jako nekončícím bludným lesem. Světle hnědá až blond barva jeho vlasů se nyní leskla na slunci, a vypadaly, jako kdyby zlatě zářily.
Pootevřel jsem oči, abych ho mohl vidět a opravdu se ujistit, že tohle se mi jen nezdá. Zahleděl jsem se do jeho očí a znovu se ztratil. Ty naše polibky byly tak silné, každé otření o můj jazyk mě dostávalo do jiných sfér. Jak kdybychom tu byli jen my dva a svět kolem nás zmizel. Vracel jsem mu jeho polibky a přitom se druhou rukou pohyboval po jeho zádech.
Byl jsem úplně mimo. Když mě na moment jeho rty opustily, jen slabě z těch mých vyšlo: „Justine…“ Zastřený hlas, plný vzrušení, se vydral z mého hrdla a hledal svůj cíl.
Justin
Nevěděl jsem snad, ani, co dělám. Moje ruka hladila jeho břicho a sem tam zavadila o jeho bradavky. Triko se mu vyhrnulo a já cítil, jak jeho teplo sálá až ke mně.
Přestal jsem ho líbat, abych se nadechl. Můj jazyk snad už ani nebyl můj. Dělal si, co chtěl…
Mírně jsem skousnul jeho spodní ret a pak ho s dalším polibkem pustil. Stáhl jsem se na jeho krk, abych si pobral trochu té vůně, která mě vždy tak vábila. Stejně jako teď…
Líbal jsem ho na krku, zatím, co jsem mu triko vyhrnul ještě víc, abych se mohl přesunout na jeho hruď.
Žádné prsa, žádné ženské křivky… Přesto mě jeho tělo svým způsobem lákalo. Líbilo se mi… Mé rty se dotkly kůže na jeho hrudi…
Opatrně jsem olízl jednu bradavku a jemně ji nasál…
Nevím, jestli to kluky vůbec vzrušuje, ale měl jsem prostě nutkání to udělat.
Lehce jsem se začal chvět. Někde v koutku mysli jsem se pozastavil nad tím, jak se můžu vzrušit nad tělem jiného kluka až tak lehce. Moje tělo si začalo říkat o další…
Na moment jsem zvedl hlavu, abych se podíval do Brianovy tváře a zaváhal jsem s rukou zastavenou nad jeho rozkrokem.
Ale jeho přivřené oči, rychlé oddechování s pootevřenými rty… Bylo vidět, jak ho to dostává a vzrušuje a to všechno se přenášelo na mně.
Přejel jsem po látce kalhot v jeho rozkroku. Cítil jsem, jak tuhne…
Rozepl jsem mu poklopec a po krátkém zaváhání jsem to udělal…
Vsunul jsem ruku do jeho prádla…
Brian
Nedával mi možnost, jak bych si na chvíli vydechnul. Byl jsem v naprosté euforii, když mi dráždil bradavky. Prohnul jsem se proti němu, abych si ještě víc užil to horko jeho úst.
„Ach… Ha… Haaaa… Justine… Just…“ hlasitě jsem sténal, když jsem cítil jeho prsty, jak se dotýkají mého penisu.
Skousl jsem si rty a olízl je, jak mi vysychaly vzrušením. Silně jsem vnímal každé otření jeho kůže o mou, které ve mně vyvolávaly elektrické chvění. Propínal jsem se proti jeho ruce a toužil po tom, aby ho uchopil a stiskl.
Skoro jsem kňučel jak raněné zvíře, jak moc mě tohle všechno pohlcovalo a křičelo jeho jméno. Zrychleně jsem dýchal a měl zavřené oči, protože to bylo tak úžasné. Ani v nejdivočejších snech jsem si neuměl představit, že se mě bude dotýkat. Nenapadlo mě, že by někdy v životě vůbec uvažoval nad někým, jako jsem já.
Poškrábal jsem ho nehty po zádech, protože mě vášeň už nedávala možnost vůbec myslet. Začal jsem se tak moc chvět, že jsem snad rozhýbal i postel pod sebou.
Chtěl jsem to…
Všechno…
Nejspíš bych mu dal cokoliv, o co by si řekl. Hlavně, když jsem po tom všem vždy toužil. Bylo to moje poprvé, ve všem…
Justin
Na moment jsem zastavil ruku, když jsem se dotkl jeho penisu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že to bude tak… Příjemné?
Měl jsem obavy, že se mi bude protivit sáhnout klukovi mezi nohy. Maximálně jsem tak někoho do těch míst nakopnul. Ale tohle… tohle mě dostalo.
Byl příjemné teplý a s každým mým opatrným dotekem narůstal a tvrdnul. Když jsem to cítil, tak nějak bezděčně jsem víc na něj tlačil a sevřel ho v ruce a začal projíždět.
Vím, co mám rád já a snad se to bude líbit i jemu… V čem se liší? V ničem. Anatomie je u něj stejná jako u mě.
Chloupky mi vstávaly po těle, když jsem slyšel jeho vzdechy, ale když zasténal a vyloudil ze sebe něco, co nejspíš mělo být mé jméno, byl jsem v koncích. Vzrušení naprosto ovládlo mé tělo a já strašně moc chtěl zkusit, jaké to je…
Nadzvedl jsem se a trochu mu potáhl kalhoty a sobě tepláky.
I ten můj se ukázal na světle a já děkoval bohu za to, že měl Brian zavřené oči a neviděl, jak moc mi stojí.
Hned jsem si na něj přilehl…
Prudce jsem vydechnul, když se naše erekce o sebe otřely.
„Sakra…“ zasyčel jsem mezi zuby a několikrát se trhaně nadechnul. Začal jsem pohybovat boky a otírat se o něj…
Polibky jsem zaútočil na jeho tvář. Sázel jsem je kdekoliv, jen abych zaměstnal nejen jeho, ale i sebe, protože má ruka automaticky sjela dolů mezi naše těla a stiskla oba naše krasavce k sobě.
Brian
Dech už mi nezvládal ten neuvěřitelně rychlý běh mého srdce, když sevřel oba naše penisy k sobě.
Každé otření našich kůžiček o sebe mě dostávalo na hranici, kterou stačilo jen pár tahy překročit.
Ty polibky, které mi sázel na tvář a po obličeji, uklidňovaly mé rozechvělé tělo, jako kdyby se mě snažil uklidnit. Sténal jsem tak hlasitě, že se to rozléhalo celým pokojem. Nemusel jsem už skrývat, jak moc se mi to líbilo.
Pánví jsem mu vycházel vstříc a o to víc se v jeho dlani můj penis protahoval a pumpoval. Cítil jsem, jak moc mi nabíhá a až bolestivě touží po uvolnění. Horko se mi z třísel přesunulo do kulek a z nich se stáhlo do vzrušení, které v jeden moment vypustilo všechno, co potřebovalo svobodu. Celý jsem se prohnul proti jeho ruce a křeč mi zasáhla všechny svaly, jak mě orgasmus pohltil.
„Jus… Justi… Justine,“ šeptal jsem jeho jméno, protože hlas jsem měl zastřený extází.
Chtěl jsem mu říct, jak moc jsem do něj zamilovaný a tohle… Tohle je to nejhezčí, co jsem si kdy představoval. Ale nevěděl jsem, proč to vlastně všechno udělal? Jestli ke mně vůbec něco cítí.
Tak strašně se mi ho nechtělo pouštět ze sevření, že jsem ho pevně objal a začal líbat. To bylo to jediné, co jsem ještě v tuhle chvíli dokázal.
Justin
Už mi bylo jedno, jak to vypadá. Vzrušení na mě skočilo s takovou silou a tak rychle, že jsem jen stiskl oba penisy a ruka se přestala pohybovat. Já sám jsem začal pohybovat svými boky, jako bych byl v něm. Ale tohle nejspíš nestihnu. Orgasmus se přihlásil jen pár vteřin po Brianovi. Už se to prostě nedalo zastavit.
Cítil jsem, jak mi horko postupuje do tváří, přivíral jsem oči a jednou rukou se snažil držet nad Brianem. Už jsem ho ani nelíbal. Jen jsem se sklonil a zabořil čelo do matrace vedle Brianovy hlavy.
Moje sperma se rozstříklo mezi naše těla a já ani snad nechtěl vědět, která várka je jeho a která moje. Jen jsem ještě párkrát pohnul boky, než jsem ze sebe s třesoucím se tělem vydal úplně všechno a moje pohyby se zastavily.
Ztěžka jsem oddychoval do matrace, vnímal vůni Brianova těla, která teď byla intenzívnější než kdy předtím. Jeho vlasy mě šimraly na tváři a já snad slyšel bít i jeho srdce…
Avšak na endorfiny, které zabraly komplet celý můj mozek, začaly útočit černé myšlenky.
Proč jsem to udělal?
Brian
Ve chvíli, kdy ve mně jeho penis zacukal, tak se mým nitrem rozlilo veliké uspokojující horko, že i on dosáhl svého konce. Ještě pevněji jsem ho chytil a políbil na krk, protože ten byl jediný v dosahu.
Celý jsem se chvěl a moje tělo zažívalo to, co nikdy předtím. Byl jsem uspokojený a zároveň se ve mně probouzelo něco nového… Škrábalo mě to těsně u srdce a lehce jej sevřelo, když pochopilo, že tohle je možná jen chvilkové pobláznění.
Jak kdybych se pomalu probouzel ze snu, po kterém jsem tak moc toužil.
Ještě chvíli mít tu možnost ho cítit… Vnímat jeho horké tělo na mém a vědět že tu je se mnou. Chtěl jsem možná moc, ale láska je ten největší sobec.
Propnul jsem ještě jednou své tělo proti jeho a dopřál si ještě jedno protažení v jeho dlani. Tak těsně jsem se otřel o jeho penis a ten pocit mě naprosto uzemnil. Bylo to tak dokonalé… To co jsem prožíval, bylo mé poprvé a od někoho jiného, než je má ruka.
Justin
Začínal jsem mít z toho všelijaké pocity. Jako by mě začalo hryzat svědomí…
Zapřel jsem se o ruce a mírně se nadzvedl. Tím pohybem se mi do nosu opět vetřela jeho výrazná vůně, doplňovaná aromatem našeho uspokojení. Zastavil jsem se a sklonil se k jeho obličeji. Chvilku jsem se mu díval do očí, a moc nechybělo, abych ho políbil…
„Podám ti kapesníčky,“ zašeptal jsem pak tuhle debilní větu a zvedl se do kleku.
Jeho břicho se ještě jemně třáslo a já prostě neodolal, abych ho po něm nepohladil.
Posadil jsem se vedle něj a natáhl se k nočnímu stolku pro krabici s kapesníky. Pár jsem jich vytáhl a otřel aspoň trochu Brianovo břicho. Odhodil jsem je na zem a pak jsem ještě otřel sebe.
Otočil jsem se zpět na Briana…
„Na,“ podával jsem mu tu krabici. „Nebo jestli chceš, můžeš se jít opláchnout.“
Vše jsem dělal automaticky jako robot. Nechápal jsem se… Byl jsem z toho vedle a nejspíš… No, nevím…. Nějak nevím co dál.
Vstal jsem a začal se upravovat.
„Půjdu dělat oběd…“