Skryto ve mně - Kapitola 23 - závěr

Skryto ve mně - Kapitola 23 - závěr

Brian
„Mami, mám hlad,“ zašeptal jsem a máma se konečně usmála.
„Něco ti seženu. Viděla jsem na chodbě automaty, aspoň to, než dojedeme domů. Spíš sladké, nebo slané?“ zeptala se ještě, aby si byla jista.
„Sladké a pití,“ to už jsem řekl zřetelněji.
Jen přikývla a zmizela za dveřmi, po chvíli se vrátila s tolika sladkými tyčinkami, že by to nesnědl nikdo ani za týden. K tomu mi dala vodu a zvedla mi lehátko, abych se najedl.
Přivřel jsem oči, když první sousto zůstalo v mém žaludku a potom jsem se už nezastavil. Byl jsem jak drtička, pořád jsem do sebe něco sunul.
„Pomalu, nebo se ti udělá těžko,“ napomenula mě máma a pohladila po ruce.
Jen jsem přikývl a dojedl další tyčinku. Začalo mi být lépe, jen hlava mě sem tam dost zabolela, ale ten spánek mi pomohl.

Justin
U ředitele jsem skoro celou dobu zticha. Myslím, že jediné co jsem řekl, bylo: Na shledanou.
Dostal jsem svolení, že dnes už nemusím do školy a doporučení, abych v pondělí neudělal škole na závodech ostudu.
Dokonce mi ředitel nabídl i pití a Jeffovi chtěl nechat uvařit kávu.  Ale ten ji s díky odmítl s tím, že se nechce zdržovat.
Počkali jsme, až zazvoní na hodinu a když na chodbě všechno ztichlo, vyšli jsme ven. Ředitel nás doprovodil až před školu a div se ještě neklaněl.
Co všechno dokážou udělat peníze. Určitě se ředitel bál, aby neztratila škola tak štědrého sponzora.
Nastoupili jsme do auta a jeli zpátky k nemocnici. Už po cestě volal Jeff paní Huntové, že jsme na cestě, ať se připraví, že budeme čekat v autě.
Po celou dobu se mnou jinak nepromluvil ani slovo. Nebyl na mě naštvaný, ale měl jsem pocit, jako by pořád nad něčím přemýšlel. Seděl jsem vzadu a jen pozoroval jeho krk, když jsme stáli před vchodem do nemocnice a čekali na Briana.
„Doufám, že to myslíš s Brianem vážně,“ ozval se najednou Jeff a podíval se na mě přes zpětné zrcátko.
Málem jsem sebou trhnul, protože jsem nečekal, že vůbec něco řekne. 
„Jestli je to jen nějaký tvůj úlet a pak se na…“
„Myslím to s ním vážně,“ přerušil jsem ho a naštvaně se na něj podíval. Jak vůbec může pochybovat? Otočil jsem hlavu do okýnka a netrpělivě čekal, až se Brie ukáže.

Brian
„Už jsou tu,“ řekla máma, když konečně složila telefon.
Vyběhla ven na chodbu a odchytila si první sestru, co šla kolem. Ta někam šla a za chvíli se vrátila s vozíkem.
„Ne,“ protestoval jsem, ale ona se jen usmála a natlačila ho do pokoje.
Podala mi oblečení a pomohla mi se převléct.
Jsem rád, že mi dovezla čisté, asi to staré spálím, nemohl bych se na něj už ani podívat. 
Nakonec mě narvala do toho vozíku a dojeli jsme k autu. Jeff ihned vyběhl a pomohl mi nastoupit. Okamžitě jsem se přitulil k Justinovi a jen se na něj tiskl, jak moc jsem ho potřeboval.
„Jak jsi dopadl?“ řekl jsem tiše a dál ho objímal.

Justin
Byl jsem rád, když se k autu dotlačil vozík s Brianem. Hned co nasedli, rozjeli jsme se k nim domů. Držel se mě jako klíště, ale nedivil jsem se mu. Přitáhl jsem si ho k sobě tak blízko, jak to šlo, a jednou rukou jsem si ho držel, jako bych měl strach, že mi vypadne z auta za jízdy.
„Asi je to dobrý,“ po očku jsem se podíval na Jeffa. „Ředitel se omlouval a prý Naomi bude natrvalo vyloučena ze školy. Navíc teď bude mít dost problémy s policií.“
Dojeli jsme k nim před dům, a když už jsme vystupovali, vyšel ven Brianův táta. Šel rovnou k němu a starostlivě se na něj díval.
„Jak je ti Brie? Měli jsme o tebe strach.“
Pak se otočil na mě.
„Vy jste Justin?“
„Dobrý den,“ pozdravil jsem a podal mu ruku. „Ano, jsem Justin Barkley.“
Nevěděl jsem jaký je a měl jsem tak trochu obavy o to, jak se ke mně bude chovat.

Brian
Byl jsem rád, že to dopadlo celkem dobře a Justina nevyloučili. Jak jsem znal Jeffa, tak měl opravdu dobré přesvědčovací schopnosti.
Dojeli jsme domů a táta nás ustaraně vítal. Stiskl Justinovi ruku a tázavě se na něj podíval. Byl to klidný a vyrovnaný člověk, ale jak se někdo dotkl jeho synů, byl jak běsnící býk.
„Těší mě,“ stiskl mu ruku víc, než bylo potřeba a uvolnil nám cestu domů.
Vzal mě do náruče a vynesl z auta. Táta byl vždy nejsilnější v rodině, takový něžný obr. Odnesl mě do pokoje a uložil do postele. Připravil mi stolek na klín a položil na něj samá má nejoblíbenější jídla. Potom ukázal ke stolu a podíval se na Justina.
„To je pro tebe, najez se, musíš být hladový,“ tátova tvář dál zůstávala kamenná, on prostě neměl mimiku.
Všichni opustili můj pokoj a dali nám soukromí, které jsem potřeboval.
„Táta je fajn, jen neumí dávat najevo svoje pocity. Nikdy to neuměl, na to má mámu a podle jeho reakce, se mu líbíš,“ usmál jsem se a snědl první lahodné sousto.

Justin
Myslel jsem, že přijdu o prsty. Ale pak mě pan Hunt pustil a vzal do náruče Briana, jako by nic nevážil a nesl ho do jeho pokoje. Jen jsem je tiše následoval.
Když jsme zůstali sami, oddychl jsem si. Pořád je to pro mne nové, být takhle v něčí rodině. A když Brian řekl, že se jeho tátovi líbím, jen jsem udiveně na něj pohlédl. Podle čeho to jako poznal, když se skoro vůbec neprojevil? A kdyby mi nenakázal, že se mám najíst, snad by ani na mě nepromluvil. Asi už vím, po kom je Jeff. Za to Brian je stejně ukecaný jako jeho máma.
Vzal jsem si tácek s jídlem a šel si sednout k Brianovi na postel.
Položil jsem si to vedle sebe a začal jsem pomalu jíst. Pravda byla taková, že jsem vážně hlad měl a to rozčílení, které pomalu odcházelo, ten hlad ještě zdvojnásobil.
„Je ti lépe? Nebolí tě něco?“ odložil jsem po chvíli jídlo a jemně se dotkl Brianovy hlavy v místě, kde měl tržnou ránu. „Měl jsem chuť Naomi zabít. Ale myslím, že tu facku si bude dobře pamatovat a má štěstí, že je holka, jinak bych ji dal pěstí,“ zamračil jsem se.
Čekal jsem, až Brian dojí, abych mohl i jeho tác odložit na stůl. 

Brian
„Cítím se lépe. Jen…“ ucukl jsem, když se dotkl mé hlavy a sykl bolestí.
„Hlava mě bolí, ale dali mi tolik prášků, že jsem utlumený.“
Zamyslel jsem se nad tím, co mi Justin řekl a když mi to došlo, tak jsem se na něj ihned podíval.
„Ty jsi dal Naomi facku? A co vaši? Volal jsi jim? Aby se to nedozvěděli od někoho jiného a neměli strach.“
Podal jsem mu tác, protože jsem se už najedl.
„Pojď ke mně,“ řekl jsem prosebně a nadzvedl peřinu.

Justin
„Jo, dal jsem ji facku, myslím, že moje prsty tam bude mít ještě pár dní otištěné,“ pousmál jsem se, ale pak se zarazil.
No vlastně. Naši ještě nic neví. Měl bych jim zavolat.
„No myslím, že našim nikdo ze školy volat nebude a Naomi tam určitě nepoběží, aby jim to vykecala,“ sundal jsem si boty a ponožky a vlezl jsem k Brianovi do postele.
„Možná by ses měl vyspat. Brzy ráno jsi vstával a pak tohle,“ pohladil jsem ho po vlasech a přitáhl si ho víc k sobě. „Později našim zavolám a domluvím se, že přespím u tebe. Pokud teda to nebude vadit,“ podíval jsem se na moment ke dveřím, jako bych hledal odpověď od zbytku Brianovy rodiny.

Brian
Jen jsem se usmál a víc se mu přitiskl na hruď. Ta krásně mu bilo srdce, že mě to uspávalo.
„Nikomu to vadit nebude. Jsem až překvapen, jak tě přijali. A tohle je můj pokoj, takže si tu můžu být, s kým chci. Když vědí, že jsi tu se mnou, tak sem nikdo nepřijde,“ snažil jsem se mluvit plynule, ale na konci mi hlas vázl a já cítil, jak na mě padá únava.
Objal jsem ho kolem pasu oběma rukama a už jen vím, že jsem usnul jako špalek.

Justin
Netrvalo dlouho a Brian usnul. Chvíli jsem s ním tak ležel, dokud jsem si nebyl jistý, že se neprobudí, ale pak jsem se opatrně vymanil z jeho objetí a vstal z postele.
Vylovil jsem z kapsy mobil a cestou do koupelny jsem už vytáčel číslo na mámu.
Co se děje, Justine?“ ozvala se hned, jen co jsem ji vytočil.
„No jsem u Briana doma, víš…“ zavřel jsem dveře do koupelny, abych Briana nevzbudil.
„Ty nejsi ve škole? Justine, začínáš mě zlobit. Poslední dobou to je pořád něco! Ale abys chodil za školu?“ začala být mírně naštvaná a já se jí nedivil. Neví, co se stalo.
„Mami, prosím tě, poslouchej mě chvíli,“ požádal jsem ji, aby se uklidnila a začal jsem ji vysvětlovat situaci. V momentě, kdy jsem ji řekl, že mám kalhoty od krve, tak ji málem trefilo.
Nestihl jsem ji ani zabránit v tom, že řekla, že je kousek od nás a okamžitě sem jede a položila mi telefon.
Takže problém.
Chtě nechtě jsem byl nucen opustit Brianův pokoj a vydat se dolů. Snad tam někoho najdu…
Nahlédl jsem do obývacího pokoje, a hned jsem narazil na dva. Brianovi rodiče tam seděli a o něčem si povídali.
„Promiňte, nerad ruším,“ ozval jsem se, když ke mně otočili hlavu. „Brian teď spí, ale spíš jde o to, že jsem volal moji mámě, aby neměla strach, a ona se sem teď žene jak velká voda…“

Brian
Spalo se mi moc dobře. Ty prášky zabraly, jak měly a Justinovo tělo mě příjemně hřálo. Tiskl jsem se k němu, jako kdybych ho nikdy nechtěl pustit a potřeboval jsem cítit, že je opravdu tady.
Jenže teplo odešlo, a když jsem otevřel oči, bylo tu hrozné ticho.
Vystrašil jsem se, že Justin odešel domů a zvedl jsem se z postele. Byl jsem oblečený, takže jsem se tímhle nemusel zabývat. Pomalu jsem se došoural ke schodišti, ale protože jsem nemohl rychle jít, tak jsem zařval na prvním schodu.
„Justine? Justine? Je tu někdo?“ nečekal jsem, až mi někdo odpoví a pomalu jsem scházel dolů.
„Co tu děláš?“ napomenul mě hlas za mnou a stiskl mi rameno.
Jeff se přede mě postavil a výhružně zvedl prst.
„Máš ležet!“ nakázal mi, ale bylo vidět, že se usmál.

Justin
„Máma si myslí, že chodím kvůli Briana za školu. Nějak mě moc neposlouchala a tak se rozhodla přijet sem. No, sice se ji nedivím,“ dodal jsem, když jsem si uvědomil, kolik problémů jsem nadělal předtím a kolik teď. „Jen bych nerad, aby nedošlo k nějakému nedorozumění.“
„Neboj se,“ postavila se Brianova máma a popošla ke mně. „Promluvíme s ní, určitě to pochopí. Nebýt tebe, tak bychom Briana tak rychle nenašli.“
„No, nebýt mně, tak by se asi nikdy do ničeho takového nezamotal,“ oponoval jsem ji tichým hlasem, protože tohle jsem si vážně dával za vinu.
„Nemůžeš za to, víš, kolik problémů jsme měli, než jsme se s Jeffem dostali až sem? Tomu nezabráníš. Nemůžeš za to, že někomu přeskočí a pak se chová jako blázen,“ ozval se najednou příjemný mužský hlas.
Otočil jsem se. Stál tam ten Japonec a příjemně se na mě usmíval.
„Mohl bych ti vyprávět. Jo,“ došel ke mně a podal mi ruku. „Jsem Eikichi, Jeffův přítel a vlastně nastávající.“
„Justin,“ stiskl jsem jeho ruku. „Máte rád kytky?“ zeptal jsem se ho úplně mimo téma.
Jen se usmál a přikývl. Chtěl ještě něco dodat, když se ozval Brianův hlas.
„Já půjdu,“ mávnul jsem rukou směrem ke schodům a vydal se tím směrem.

Brian
„To tu máš nějakou rozcvičku? Co tě donutilo vstát z postele?“ zeptal se mě Jeff znovu a trochu naštvaně pokrčil obočí.
„Já… Hledal jsem…“
„Justina,“ přerušil mě Jeff a podepřel mě.
„Jo,“ odpověděl jsem a tázavě se podíval na vchodové dveře.
Lekl jsem se, když se zvonek u dveří rozezněl a služka spěchala otevřít. Najednou se přede mnou objevila Justinova máma i jeho táta, který ji následoval. Z vedlejšího pokoje přispěchala moje máma s tátou a já kmital pohledem z jedné rodiny na druhou a čekal pohromu.

 Justin
Ještě jsem ani nedošel k Brianovi a už tu byli. Oni snad letěli vrtulníkem, nebo co.
„Justine! Jsi v pořádku? Co se vlastně stalo?“ hrnula se máma ke mně a táta jen na mě podmračeným pohledem koukal. Pak se podíval na Briana a zpátky ke mně.
„Říkal jsem ti, že se mi nic nestalo, ale tys mě neposlouchala,“ pustil jsem si trochu pusu na špacír.
„Justine!“ ozval se táta, když to slyšel. 
„Promiň,“ omluvil jsem se. „Já bych potřeboval vyprat ty věci, mami. A opravdu nejsem za školou, nemuseli jste sem jezdit, klidně můžete do školy zavolat.“
„Dobrý den,“ objevila se v hale už i Brianova máma i s manželem. „Pojďte prosím dál. Vysvětlíme vám, co se stalo a taky můžeme dořešit sobotní dodání květin.“
„Můžu jít nahoru k Brianovi?“ podíval jsem se na své rodiče. Pořád jsem byl nervózní z toho, že je tu i táta a netvářil se moc přívětivě. Pořád nevím, jak vzal to, co jsem jim řekl. To že chodím s Brianem.
Ale…
„Jo, běž, v pohodě,“ krátce se na mě podíval a já bych přísahal, že se mu na tváři mihl nepatrný úsměv.
Oddychl jsem si. Takový pocit úlevy jsem měl, že bych nejraději běžel za ním a objal ho.
Otočil jsem se ke schodům a došel k Brianovi.
„Tak jdeme nahoru? Měl bys ležet.“

Brian
Poslouchal jsem Justina, jak mluví s rodiči a celkem jsem dostával divný pocit z tohohle všeho. Ale kdy přišel ke mně a převzal si mě od Jeffa, aby mi pomohl zpět do pokoje, jen jsem se na něj zavěsil a přitiskl se k jeho tělu.
„Měl jsem strach, že jsi někam odešel a něco se ti stalo. Asi jsem ještě zpráškovanej… Prostě jsem se bál, ale jsi tu… A co vaši? Proč jsou tu?“
Uložil mě do postele a já si sedl, abych se opřel o polštář.
„Mám chuť na zmrzlinu, vytáhneš ji, prosím, z té malé ledničky támhle?“ ukázal jsem na ni.
Nějak jsem v sobě potřeboval všechno uklidnit a tohle mi častokrát pomohlo.

Justin
Došli jsme k Brianovi do pokoje, a když se uložil a vyslovil svou žádost, jen jsem se usmál. Sice jsem byl nervózní z toho, že tu naši jsou, ale snad to bude v pohodě. Nechal jsem svou tašku u dveří, tak si ji snad máma všimne a vezme ji domů, aby se to mohlo vyprat.
Vytáhl jsem zmrzlinu z ledničky, a došel k Brianovi.
Dal jsem mu kyblík do ruky i se lžící.
„Myslím, že dneska už nikam cestovat nebudeš, takže kalhoty a mikina dolů,“ sklonil jsem se k němu, rozepnul mu opasek, poklopec. „Nadzvedni zadek,“ počkal jsem, až to udělá a pak jsem mu stáhl za nohavice kalhoty dolů. Vzal jsem mu zmrzlinu, postavil ji bokem. Chytl jsem Brianovo triko a přetáhl mu ho přes hlavu.
Kdybych neměl výčitky z toho, co se mu stalo, už bych si ho dobíral, že je jak invalida.
Sám jsem se usadil vedle něj, ale pro jistotu jsem si nechal tepláky a triko, kdyby náhodou někdo na mě volal. Přetáhl přes nás peřinu a postavil na ní zmrzlinu.
„Tak jdem baštit,“ nabral jsem plnou lžíci a namířil ji k Brianovým ústům. „Řekni ááááááááá…“
Když jsem vytáhl lžíci z jeho pusy, ještě jsem ji olízl, a znovu zabořil do zmrzliny. Podíval jsem se na Briana, a když jsem viděl tu čokoládovou dobrotu na jeho rtech, prostě jsem neodolal, naklonil se k němu a jemně jsem mu rty olízl.
„Chutnáš moc dobře," usmál jsem se na něj a věnoval mu čokoládový polibek.

Brian
Musel jsem se usmát, když mě začal krmit, ale líbilo se mi to.
„To musím být při jedení zmrzliny nahý? Zajímavý způsob, ale moc se mi líbí,“ znovu jsem se zasmál a přitáhl si ho pro další polibek.
Věděl jsem, že dělat to v tuhle chvíli by asi nebylo moc dobré, už z toho důvodu, že by se mi mohl zvednout tlak a na ty prášky to bylo taky na prd, ale líbilo se mi se s ním jen líbat a cítit ho na svých rtech.
Rád jsem mu šel jazykem vstříc, aby ochutnal ještě víc zmrzliny, která mi ulpěla na jazyku, a pohladil ho po tváři.

Justin
„Však nejsi nahý, máš trenky,“ zasunul jsem ruku pod peřinu a pohladil ho po břiše. Pak jsem ji vytáhl a dal mu ji kolem ramen. „Jsi schopný sníst celý kyblík sám? Já mám teda radši sorbet nebo nanuk, ale když je to od tebe,“ políbil jsem ho na rty, „tak to chutná výborně.“ 
Krmil jsem Briana a užíval si jeho blízkost. I když bych byl radši, kdyby to bylo za jiných okolností, přesto to bylo fajn, jen tak sedět a nic nedělat.
„Co kdybychom si pustili nějaký film?“ zeptal jsem se, když byla zmrzlina skoro celá snězená. Nechápal jsem, kam to Brian cpe.
A taky jsem dostal chuť na kafe. Fakt, že jo. Nejspíš na mě padla únava z toho všeho a já se potřeboval něčím nadopovat. Prostě jsem na to kafe měl chuť.
„Bude vadit, když poprosím někoho o kávu? Kdo u vás vaří? Nebo si ji můžu udělat sám?“

Brian
Víc jsem se k němu přitulil a nechal se krmit.
Bylo to prostě skvělé, jen doufám, že se o mě nebude takhle starat jen tehdy, když budu nemocný? Sám pro sebe jsem se své myšlence pousmál.
„Pustíme si film. Klidně nějaký vyber, támhle,“ ukázal jsem na skříňku, na které byla televize a hned pod ní slušná zásoba DVD.
„Kávu? Zajdi do kuchyně a řekni Rose. Je to naše služebná, má jediná blond vlasy a ona dělá to nejlepší kafe, co jsem kdy pil. Já nemůžu, tak mi prosím přines jasmínový čaj,“ usmál jsem se a opřel se o polštář, když mě Justin opustil.

Justin
Uklidil jsem věci z postele, nachystal televizi a vybral nějaký film. Ani nevím, co to bylo, ale stačilo mi, že tam bylo napsáno, že je to komedie. Zaběhl jsem do kuchyně, velkým obloukem minul obývák, abych nepřišel do drápů rodičům, jak jedněm tak druhým. V kuchyni jsem zastihl tu blonďatou paní a řidiče. Řekl mi, zatím co se mi chystala káva a čaj pro Briana, že mi donesl zbytek mých věcí z auta a předal je moji mámě. Poděkoval jsem jim oběma a s táckem s pitím zamířil zpět k Brianovi.
Přitáhl jsem stolek k posteli, abychom to neměli daleko.
Stáhl jsem si tepláky a zůstal jsem v triku a trenkách. Usadil jsem se k Brianovi pod peřinu, zapnul televizi a jednou rukou Briana objal a přitáhl si ho blíž.
Kdyby nebylo toho, co se stalo předtím, byl by to takový ideální den s někým, koho miluji. Jen tak sedět, užívat si klidu a užívat si přítomnosti a blízkosti někoho, na kom mi opravdu záleží.
„Miluji tě Brie,“ naklonil jsem se a políbil ho do vlasů.
 

Epilog

Brian
„Justine, dej tu krabici do ložnice, pak to vybalíme. Možná…“ provokativně jsem se na něj usmál. 
Je to skoro rok, co spolu chodíme a po tu celou dobu jsme bez sebe skoro nebyli. Bylo jedno, jestli jsme spali u nás nebo u jeho rodičů, ale byli jsme pořád spolu. Před měsícem jsem od rodičů dostal byt, abych nebyl na koleji a požádal jsem Justina, aby se mnou bydlel. Několik dní mu rozhodnutí trvalo, ale nakonec souhlasil a já byl moc šťastný. Ten byt byl jen pár metrů od školy a v luxusní části města, podle toho taky vypadal. 
„Myslíš, že nám ta postel bude stačit?“ položil jsem na zem bednu s kosmetikou a provokativně se na ni rozplácl. 

Justin
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Bylo to perfektní. Dost místa pro vaření, pro spaní i pro učení.
Oba jsme se nakonec dostali na stejnou školu. Kvalifikace jsem proplaval s odřenýma ušima, ale závody pak dopadly celkem slušně. Umístil jsem se na druhém místě a ve štafetě jsme dokonce vyhráli. Bez problémů jsem dostal stipendium.
Kromě toho, jsem se domluvil s panem Brownem, aby prodal všechny mé bonsaje, které jsem si u něj několik let pěstoval a on mi pomáhal se o ně starat. Ty peníze byly použity na školu, abych nezatěžoval rodinný rozpočet.
Teda skoro všechny byly prodány. Až na dvě. Krásné borovice, v ručně dělaném květináči jsem věnoval jako svatební dar novým manželským párům.
Podíval jsem se na Briana, jak se rozvaluje v posteli a hodil krabici na zem. Byly to knihy, a když to dopadlo na zem, muselo to být slyšet až do přízemí.
Jen si trochu stále nemůžu zvyknout na to, v jaké čtvrti bydlíme. 
Odmítl jsem být sponzorován a přestěhoval jsem se tu s Brianem jen pod podmínkou, že budu platit polovinu výdajů. A proto musím chodit do práce, abych to zvládl. Pomáhám v jedné malé rodinné restauraci. Plácl jsem sebou do postele vedle Briana a podíval se na hodinky. 
„Jo, postel je dostatečně velká… Nejvíc se tu roztahuješ vždycky ty,“ zasmál jsem se a otočil se k němu. „Mám ještě tři hodiny a pak jdu do práce.“

Brian
„Já? Jsem tak malý a já se roztahuji? Tak možná na tobě. Mě by stačilo i jedno lůžko, abych ti mohl spát v náruči,“ usmál jsem se a v rychlosti se přehoupl nad něj a obkročmo mu sedl na klín. 
„Tak to máme spoustu času. Dneska jdu za tím tátovým kolegou na pohovor. Když pracuješ ty, chci i já, abych si tohle všechno zasloužil. Jsou to jen papíry a účetnictví, ale nějaké peníze z toho budou. Už mám pro tebe dárek k narozeninám a chtěl bych ti ho koupit z těch peněz,“ pomalu jsem mu rozepínal košili a zavrtěl se na jeho klíně. 

Justin
„Dárek pro mne?“ nadzvedl jsem obočí a usmál se. „Hmmm tak to jsem vážně zvědavý, co to bude. Prozradíš mi to?“ potutelně jsem se na něj usmál a jednou rukou ho pohladil po rozkroku, když se na mém klíně zavrtěl a podráždil mě.
„Když ti udělám něco hezkýho, tak mi to řekneš?“ chytl jsem jeho košili a začal ji pomalu od spodu rozepínat. Knoflíček po knoflíčku a při každém rozepnutí jsem ho pohladil po břiše.
„Jen nevím, kde v tom bordelu máme gel. Ale myslím, že v kapse nějaký mám. Jen ho musíš vyšmátrat,“ zavrtěl jsem se tentokrát já, s jasnou nabídkou co bude.
Košili jsem již celou rozepl a stáhl mu ji z ramen.
„Tak co Brie?“ pohladil jsem ho znovu po břiše a zasunul konečky prstů za opasek, kde jsem je nechal zaháknuté a čekal na odpověď.

Brian
„To je tajemství a ani tohle mě nedonutí ti ho říct,“ usmál jsem se a začal mu šacovat kapsy.
Až na samém dně jsem našel něco tvrdého, jen nebylo jisté, jakého původu to je. Zvedl jsem se a rozepnul mu pásek a stáhl kalhoty. Nakonec jsem mu vzal i trenky a obnažil jsem i sebe. Naklonil jsem se nad jeho klínem a olízl mu hezky pomalu celý žalud, než jsem si ho s chutí vsunul do pusy.
Jazykem jsem mu ho dráždil, když mizel v mých ústech a zuby po něm přejížděl, když jsem ho z ní propouštěl. Sám jsem si dal na prsty gel a začal se pro něj správně chystat.
„Dneska to chci udělat sám,“ řekl jsem, když mi chtěl pomoct.
Byl už tak tvrdý, že jsem měl co dělat, abych se vůbec udržel. Sám jsem měl dírku vlhkou a tak jen stačilo, abych se na něj vyhoupl a nasměroval si jeho penis do svého nitra. Pomalu jsem ho vtahoval, než jsem na něj dosedl celý.
„Justine… Jsi tak… Miluji tě,“ zavzdychal jsem, když jsem se začal nadzvedávat a pouštět si do těla další přísuny té euforie ze sexu s milovanou osobou.

Justin
Když Brian zašmátral v kapse a přejel prsty po mém penisu, jen jsem zatnul zuby. Vzrušení se na mě hnalo tak rychle, že jsem nebyl schopen ani protestovat, když mi řekl, že mi to neprozradí. Ale přesto…
„Taky mám pro tebe překvapení. Ale už jsem zapomněl, co to bylo,“ nadzvedl jsem zadek, když mě zbavoval oblečení a pozoroval ho, jak se svléká. Mě už krylo jen triko a ponožky… Opravdu sexy…
Položil jsem mu ruce na hlavu a sevřel jeho vlasy, když zaútočil na můj penis. Už tak jsem byl vzrušený a tohle mě málem dostalo a to ještě pořádně nezačal.
Ale v momentě, kdy se na mě nasouval, byl jsem v koncích a se zatajeným dechem jen pozoroval, jak v něm pomalu mizí má erekce.
Prudce vydechl, když plně dosedl a já cítil, jak hluboko v něm jsem. Tak příjemný pocit, že mě to donutilo přivřít oči a zatnout prsty do jeho stehen.
Nechat vše na něm bylo fajn. Vzruchy, které se zvýrazňovaly každým jeho přírazem do mého klína, mě pohlcovaly čím dál víc… Užíval jsem si každého jeho dosednutí, pozoroval ho, jak ladně se pohybuje, jak mění výraz ve tváři… Miloval jsem ho čím dál víc…

Brian
Začal jsem se rychleji nadzvedávat, když přese mě přelítla tak silná vlna vzrušení, že mi v penis propustil pár kapek rozkoše jen z toho. Cítil jsem ho hluboko v sobě a s každým dalším nasednutím víc a víc dráždil mou prostatu. Sténal jsem jeho jméno a silněji se zapřel do jeho hrudi, když mě to celé pohltilo.
Ani jsem nepotřeboval po svém údu přejet, rovnou jsem se s toho všeho uspokojil. V mužství mi cukalo a sperma se lesklo na jeho břiše, když jsem se v orgasmické křeči prohnul skoro do tvaru luku, jak příjemné to bylo. Chvěl jsem se jak osika a snažil se trochu uklidnit, abych mohl dopřát tuhle euforii i Justinovi.
Dál jsem se nadzvedával a tím i prodlužoval ty všechny nejpříjemnější pocity, co jsem kdy měl. Sehnul jsem se až k jeho rtům a líbal ho se všemi city, co jsem k němu měl.
„Miluji tě, Justine… Moc,“ zašeptal jsem, ale díval jsem se mu přitom upřeně do očí.

Justin
Taky tě miluji, Brie, pomyslel jsem si v duchu, ale nahlas jsem to nebyl schopen říct. Řítil se na mě ten známý pocit provázející orgasmus. A když jsem viděl, jak Brian došel ke svému konci a sesunul se pak na mě, až jsem to nevydržel.
Chytl jsem ho pevně do objetí a přetočil jsem se s ním na druhou polovinu postele. Tentokrát to byl on, kdo byl dole.
Chytl jsem ho pod koleny, přitiskl mu je k tělu a svými prudkými přírazy, doprovázenými hlasitými vzdechy, jsem to dotáhl do konce i já.
Plnil jsem Brianův zadeček svým sperma a všechno to blaho, které provázelo orgasmus, jsem jen doplnil dlouhým polibkem. Věnoval jsem ještě jedno zasténání do jeho úst, když vyvrcholení dosáhlo své nejsilnější fáze. S třasem ve svalech jsem se jen křečovitě držel na rukách, přes které jsem měl zapřeny Brianovy nohy, bych se na něj prudce nesvalil a nevyrazil mu dech.
Když to všechno trochu povolilo, pustil jsem mu nohy a ještě s pár posledními krátkými nájezdy jsem na něj opatrně dolehl.
„Myslím, že to dneska v práci nedám. Jsem úplně vyšťavenej,“ usmál jsem se a věnoval Brianovi ještě jeden polibek.

Brian
Cítil jsem, jak mě jeho horko zaplňuje a bylo mi nádherně. Objal jsem ho kolem krku a víc si ho na sebe přitáhl. Bylo mi jedno, kolik váží, chtěl jsem ho mít prostě u sebe.
„Tak si vezmi dneska volno, stejně máme mraky vybalování,“ usmál jsem se na něj.
Chtěl jsem mu ještě něco říct, ale od dveří se ozval zvonek a byl velmi hlasitý. Pomalu jsem odsunul Justina a zvedl se, abych se otřel a natáhl si aspoň tepláky a tričko. Došel jsem ke dveřím a nakouknul kukátkem ven. Nečekané…
Otevřel jsem dveře a do pokoje křikl: „Je tu Jeff s Ei, přijeli na návštěvu a beztak to tu jdou jen zkontrolovat.“
Jeff mi jen dal menší pohlavek a vešel i s Ei dovnitř. Jenže když kolem mě procházel, všil jsem si krabice s dírkami a od té chvíle se díval jen na ni.

Justin
Brian mě odstrčil vedle a já se jen zašklebil, jak nepříjemné to bylo, když se ze mě vysunul.
Nebydlíme tu ani půl dne a už máme návštěvu? By mě zajímalo, kdo nás přišel zkontrolovat.
Natáhl jsem si kalhoty a ještě po cestě je zapínal, když jsem se zastavil ve dveřích do ložnice a díval se na příchozí.
„Jo už vím“ usmál jsem se a dopnul si opasek. „Volal Jeff, že se přijdou podívat. Volal, když jsi byl na zkoušce.“
A jako by se nic nedělo, usmál jsem se na Jeffa a Eikichiho a šel do kuchyně, abych našel aspoň konvici a dal vařit vodu na čaj a kafe.
Zatím co se vařila voda, přehraboval jsem se v krabicích a hledal hrnky.
„Pomůžu ti,“ sklonil se ke mně Ei a usmál se, když se přiblížil blíže. „Vy jste to teď dělali, co? Potřebovali jste vyzkoušet novou postel?“ řekl tiše a usmál se.
„No, já za chvíli půjdu do práce, ale přepadl mě Brian a nechtěl mě pustit. Jsem vlastně taková oběť,“ zatvářil jsem se ublíženě a hodil jsem očkem vedle, co dělají bráchové. 

Brian
Taky mi to mohl říct dřív… Povzdechl jsem si a prsty si pročísl vlasy.
Usadil jsem se na křeslo a Jeff naproti mně na gauči. Ei s Justinem dělali kávu a já stále nebyl schopen odtrhnout oči od krabice. Jeff to zaregistroval a vrazil mi krabici do ruky.
„Hlavně se o to starej. Vím, jak moc si ho chtěl, je to náš dárek do nového bytu,“ usmál se a rozcuchal mi vlasy.
Úplně nadšeně jsem rozevřel krabici a ihned vytáhl její obsah. Malá chlupatá koule se mi tiskla na hruď a kňukala jak smyslů zbavená.
„Je s papíry, takže se k němu nechovej, jak ke kytkám.“
„Justine,“ radostně jsem houkl do kuchyně a čekal, až dojde.

Justin
Už jsem chtěl zalít kávu a čaj, když na mě Brian zavolal. Ei to převzal a popostrčil mě směrem k obýváku. Zastavil jsem se mezi kuchyní a obývákem a díval se na to, co Brian drží v rukách.
První co mě napadlo, bylo, že ještě ani nebydlíme a už budou všude loužičky.
„Pěkné překvapení. Jak se jmenuje?“ popošel jsem k Brianovi a pohladil to malé štěně po jeho jemňounkém kožichu. Třáslo se to, a jen strkal čumáčkem do Brianova břicha.
„Je pěkný,“ pokýval jsem hlavou a znovu ho pohladil.

Brian
„Jmenuje se Benji a je to Bišonek. Je naučený na záchodek, tak se nemusíš bát, že ti něco udělá doma. Umí už i ven, ale pokud je dýl doma, měl bys ten záchodek mít. Mám pro tebe všechny věci v autě,“ usmál se Ei a pohladil psíka po ouškách.
„Dneska mám ten pohovor, co až dostanu práci?“ zajímal jsem se.
Přeci tu nemůže být celý den sám.
„Budeš mít práci doma, takže je to ok a do konce školy to vydrží,“ usmál se Jeff a napil se kávy, kterou mu donesl Ei.
„Je moc krásný,“ přitiskl jsem si ho k sobě a znovu pohladil.
Čekal jsem, až si ke mně přisedne i Justin a přitulil se i s chomáčkem do jeho náruče. Jen jsem doufal, že není naštvaný, přeci jen je to velký krok a budeme se muset o něj oba starat. Jen jsem se k němu nahnul a zašeptal mu do ucha.
„Vadí ti to? Nechci, aby tě to štvalo,“ podíval jsem se na něj štěněčím pohledem a políbil ho na tvář.

Justin
„Ne, nevadí,“ odpověděl jsem a pohladil psa, který se skoro celý schoval pod mojí rukou.
Raději bych měl nějakého pořádného psa, ale tohle je taky dobrý. Podrbal jsem ho za ušima a podal ho Brianovi zpátky na klín.
Napil jsem se kávy a zvedl se. 
„Omlouvám se, ale musím se nachystat do práce. A takhle… no voňavý, tam jít nemůžu,“ usmál jsem se na všechny a zamířil do koupelny. Jen jsem si po cestě ještě vytáhnul z krabice čisté kalhoty a triko. Spodní prádlo jsem chvilku hledal, ale nakonec jsem se se všemi věcmi zavřel v koupelně a během chvilky jsem stál pod sprchou.
Mám asi hodinu na to, abych se dal do pořádku a než mi uschnou vlasy, chvilku to potrvá.
Znovu jsem se myšlenkami vrátil k tomu chlupatému překvapení.
No, mám pocit, že postel bude pro tři nakonec malá…

Brian
Jen jsem se díval na Justina, jak zmizel v koupelně a povzdechl si. Jenže kdybych šel za ním, tak do práce stoprocentně nejde a to jsem nechtěl. Přeci jen chtěl být nezávislý a na těch penězích trval. Chápal jsem ho. Byli jsme oba muži a tak jsem mu to nebral a ani nemrmlal.
Chvíli jsme s Jeffem a Ei kecali a popíjeli kávu s tím malým stvořením.

Justin
Dlouho mi trvalo, než jsem vylezl z koupelny. Nakonec jsem ten fén do ruky vzal, i když to dělám velice nerad. Většinou nechávám vlasy volně proschnout.
Nasadil jsem si ještě náušnici, která mě provázela vždy od střední a tak nějak ke mně patřila. Měl jsem ji rád.
Došel jsem do obýváku, dopil své studené kafe.
„Tak já jdu,“ vzal jsem si tašku s věcmi. Políbil jsem Briana, mávnul jsem na ostatní, podrbal psa, kterého jsem málem zašlápnul a zamířil ke dveřím.  No, budu se muset naučit koukat pod nohy…
„Dneska končím v jedenáct, tak na mě nemusíš čekat. Můžeš jít klidně spát, Brie,“ otočil jsem se na ně ještě z předsíně, kde jsem si nazouval boty.

Brian
Vrátil jsem Justinovi polibek a sebral psíka ze země.
„Tak se připrav a my tě hodíme na ten pohovor,“ řekl Jeff a já se nachystal.
Osprchoval jsem se. Oblékl, abych vypadal dobře, přeci jen to byla má první práce. Ale i když už dávno domluvená, chtěl jsem na ni vypadat kultivovaně. Mezitím mi kluci připravili věci pro Benjiho a položili ho do pelíšku. Ještě jsem ho na rozloučenou pohladil a zamířil k autu.
Během chvíle jsem už seděl na sedačce a domlouval podrobnosti ke své pracovní smlouvě s tátovým kamarádem. Byl moc rád, že tu má konečně někoho, kdo těm číslům opravdu rozumí. Nabídl mi opravdu slušné peníze a poslal mi první papíry na email.
Šel jsem domů spokojený, přeci jen jsem to neměl daleko a doma na mě něco malého čekalo. Bylo skoro sedm, když jsem otevřel dveře bytu a pokládal nákup na pult. Opravdu tu nic neudělal a poslušně čekal, než mu dám masovou kapsičku.
Pohladil jsem ho a začal připravovat jen rychlou masovou směs, kterou jsem se od naší kuchařky naučil. Ještě že na rýži byl hrnec, jinak bych ji spálil. Nechal jsem vše přikryté a vyvenčil psíka. Potom jsem i s ním zalehl k televizi a čekal na Justina, až dorazí. Chtěl jsem prostě být s ním.

Justin
Dneska v práci mi to strašně rychle uteklo. Bylo celkem plno a tak to utíká rychleji, než když jsou dny, kdy skoro nikdo nepřijde.
Vysloužil jsem si i pěkné dýška od vysokoškolaček, co tam chodí. Majitel mi říkal, že prý tam chodí kvůli mně. Ale já se nad tím jen usmál a mávnul rukou. 
V jedenáct jsem konečně vyprovodil posledního hosta. Ještě jsem pomohl pouklízet a než jsem se vydal na cestu, bylo skoro půl dvanácté. Ještě že je druhý den sobota a nemusím do práce. Jen trénink, ale ten je až odpoledne.
Bylo skoro dvanáct hodin, když jsem odemkl dveře a hned se mi něco otřelo o nohu a tiše to na mě zavrčelo.
„Hele Benji, já tu bydlím, tak si to zapamatuj,“ pohladil jsem ho. Vyzul jsem se a nakoukl jsem do obýváku, odkud blikala modrá zář od obrazovky. Brian spal skrčený na sedačce a nevěděl vůbec o světě.
Zaběhl jsem do ložnice, z krabice vytáhl čisté domácí oblečení a šel se osprchovat, abych ze sebe dostal ten pach z restaurace.
Když jsem byl hotov, vrátil jsem se k Brianovi. Sedl jsem si a naklonil se nad něj.
„Brie,“ pohladil jsem ho po vlasech. „Brie, měl by sis jít lehnout do postele, nebo budeš úplně zlomenej.“

Brian
Slyšel jsem tak moc známý hlas a objal postavu, která byla tak blízko mě. Dal jsem mu rychlý polibek a položil mu hlavu na klín, otočil jsem se k němu tak, abych na něj viděl.
„Jak bylo v práci? Získal jsem to místo a rovnou pro tebe zamluvil ten dárek. Dokonce jsem domluvil hlídání Benjiho, protože pojedeme pryč,“ usmál jsem se a ještě se rozespale protáhl.

Justin
„V práci bylo fajn,“ odpověděl jsem. Nadzvedl jsem Briana a lehl si vedle něj. Objal jsem Briana kolem pasu a přitáhl si ho k sobě.
Ta chlupatá kulička vyskočila na sedačku a uložila se vedle nás.
„Taky záleží, kdy chceš jet, čekají mě teď zkoušky. Musím se učit,“ zívl jsem si. „Jsem unavený, promiň.“
Podložil jsem si hlavu polštářkem a přivřel oči, aby mi do nich televize neblikala.

Brian
„Neboj, mám to naplánované tak, aby nám to nezasahovalo do zkouškového. Chci jet k jednomu jezeru, kam jsme jezdili, když jsem byl malej. Dá se tam skvěle plavat a v tomhle ročním období bude voda krásně teplá. Jsou tam i masáže a taky procházky do přírody. Budu rád, když si zase jednou odpočineme od města,“ víc jsem se k němu přitiskl a přivřel znova oči.
Už rok jsem s ním a cítím se stále jako ve snu. Prošli jsme si mnohým, ale nikdy jsme se nerozdělili. Nemohl jsem si vybrat lepšího kluka, který mě tolik miluje jako já jeho. Cítím, jak mu silně tluče srdce a to moje mu v taktu odpovídá, aby věděl, že jsem celý jeho. Když jsme se poznali, byl jsem jen kluk, který se snažil schovat sám v sobě a díky němu, jsem získal odvahu. Láska mi dala sílu bojovat a nevzdat se. Nikdy bych ho neopustil. Miluji ho nade vše a budu.

 

Skryto ve mně - Kapitola 23

:)

Tara | 19.06.2017

Tak v první řase se omlouvám, že u žádné z předchozí kapitoly jsem nenapsala komentář, nějak jsem se do toho začetla a nemohla jsem přestat :D
Za druhé vám moc děkuji za skvělou kapitolu, kde se vyskytují skvělé postavy ať už je to Brian, Justin, Gareca nebo Ei, Jeff Stan a Sam :3 tyhle páry jsem si oblíbila :)
a tahle série byla tak aa w, ještě to nebylo tak dospělé? (nebo jak to říct), a prostě taková první školní láska, která třeba vydrží ještě spoustu času :3 Brian to měl ještě těžší že není tak dominantní osobnost, aby dokázal Justina přesvědšit hned, že heterák nebude :D
moc moc děkuji a těším se na další a další povídky :3

Re: :)

topka | 25.06.2017

Tak to nás těší, že sis tyhle postavy oblíbila, ať už je to ten nebo ten, nebo ségry od Stanleyho. :) Je fakt, že tohle bylo jak píšeš - ne úplně dospělácké a napsat takovou postavu není pro mne zrovna jednoduché. Ale snad se to aspoň trochu povedlo :) :)
Jo, Brian měl jasno, zatím co Justin měl v hlavě pořádný zmatek. On tak na tajňačku tušil, že nejspíš to s holkama nebude to pravé ořechové, ale musel k tomu nějako dojít :) A s tím, jak na něho Brian tlačil -i když ne úmyslně - tak se ještě víc šprajcoval :D :D Ale nakonec si to srovnali oba dva a je tu další pár :)
Ale řeknu ti, byl to boj i při psaní těchto postav... :D :D
Jsme rády, že se ti to líbilo a děkujeme za přečtení i komentík
PS: nevadí, že byl až u poslední kapitoly, u povídek, které jsou už ukončené s tím tak nějak i počítáme :)

....

zuzka.zu | 21.07.2016

nemam slov...ako vždy dokonalé..... dikiiii a teším sa na vaše daľšie poviedky ....

Re: ....

Bee Dee | 21.07.2016

Moc ti děkujeme za tak krásný komentář, který nás velmi potěšil. Doufáme, že i další povídky se ti budou líbit.

Re: Re: ....

zuzka.zu | 22.07.2016

to budú určite ;)

konec :(

Ája | 05.07.2016

Bylo to naprosto skvělý, hltala sem jak konečnou kapitolu tak celou povídku. Máte super způsob psaní a dobře se to čte. Těším se na vaši další práci :3.

Re: konec :(

topka | 06.07.2016

Jsme rády, že se ti tahle série líbila. Moc ti děkujeme za všechny komentíky, které nás vždy potěší. Díky :)

Přidat nový příspěvek