Brian
„Díky,“ vzal jsem si telefon a začal nervózně přecházet sem a tam.
Vzdálil jsem se od Justina, aby nebyl v mém dosahu.
„Ahoj… Brian…Jo… Hele, na to není čas, Grace je v nebezpečí. Za deset minut se sejdeme za městem na tom staveništi. Chceš vzít? Vím, že bydlíš blízko, říkala mi to Grace. Jo… Hele… Psala mi Naomi a má něco v plánu. Drží Grace, abych tam přišel. Jo…Ať se stane cokoliv, tam vezmi Grace a běž, jo? Jasně… Já se o sebe postarám. Jo… Dobře, tak za deset minut. Čau,“ mluvil jsem potichu a tak, aby Justin nic neslyšel.
I když jsem o tom pochyboval, ale nechtěl jsem ho do toho zatáhnout. Vrátil jsem se k němu a poposunul ho do auta, abychom už mohli jet.
„Odvezu tě domů,“ usmál jsem se, abych zamaskoval to, že mě něco trápí.
Naomi je fakt hrozná kráva. Nechápu, jak si o ní někdo může myslet, že je normální.
Justin
„Rozmyslel jsem si to,“ poposedl jsem si, aby Brian mohl nastoupit. „Pokud nejdeš domů, pojedu s tebou,“ řekl jsem nesmlouvavým hlasem.
Všiml jsem si ve zpětném zrcátku, jak se řidič pousmál. Ten chlapík se mi líbí čím dál víc.
Co se mi ale nelíbilo, bylo to, jak jsem zaslechl Graceyno jméno a ještě něco o tom, že se Brian o sebe postará. Tak to mě dvakrát tak zajímá, co se děje, protože Brian vypadal rozčíleně.
„Takže jedem?“ pootočil jsem se na něj s úsměvem a chytl ho za ruku, aby se uklidnil.
Brian
Vylekaně jsem se na něj podíval.
„Já… Nebyl by to dobrý nápad… Nevím… Nevím, jak bude reagovat…“ zarazil jsem se a potom si povzdechl.
Nemá cenu mu lhát, stejně to zjistí a mohl by být naštvaný, kdybych mu to zatajil… Ale… Ale… Konečně jsem šťastný a nechci, aby se mu něco stalo. Párkrát jsem v ruce otočil telefonem a potom mu ho podal, otevřený přesně na SMS, kterou mi Naomi poslala.
AHOJ, DOJDI DO HODINY NA ADRESU XXX, CHCI SI S TEBOU PROMLUVIT. POKUD NEDOJDES, MAM U SEBE GRACE… MA TAK PEKNOU TVARICKU, PRECI BY SI NECHTEL, ABYCH JI UBLIZILA. POTREBUJI TVOJI POMOC, CHCI JUSTINA A TY JAKO JEHO KAMARAD, MAS K NEMU NEJBLIZ. TAKZE… ROZHODNI SE SAM, NAOMI.
„Nevím, kde vzala moje číslo, ale asi nejspíš od Grace. Opravdu nevím, co dělat, ale jestli tam s někým přijdu, mohla by jÍ opravdu ublížit.“
Chytil jsem pevněji Justinovu ruku a přitáhl si ji i se svojí k tělu.
Justin
Lezlo to z něj jak z chlupaté deky. Držel jsem se zuby nehty, abych nevyletěl. Nakonec mi podal telefon a já si přečetl zprávu. T
Hmmm… Takže Naomi to nevzdala? Je horší než Gladys. A to jsem si myslel, že Gladys je mrcha, ale ta aspoň přímo řekla, co si myslí a nafackovala mně i Brianovi. Ale tohle, co dělá Naomi, je horší.
„Půjdu tam s tebou, nic si nedovolí, když tam budu.“
Zmáčkl jsem tlačítko na přeposlání zprávy a vyťukal číslo a zprávu od Naomi poslal na svůj telefon.
Poprosil jsem řidiče, jestli by nás tam odvezl a pak jsem se otočil na Briana.
„Co říkal Jacob?“
Brian
Byl jsem trochu v šoku z jeho chování. Nechtěl jsem, aby se do toho zapletl a něco se mu stalo, asi bych to nezvládl.
„Bude na nás čekat u té továrny, vzadu na rampách a já potom půjdu předem a on zadem. Co když má něco v plánu a Grace ublíží? Myslíš, že to bude v pohodě? Já jsem z toho trochu zmatený. Já vím, že se to nehodí, ale chodíš s Naomi? Já jen… Že se takhle chová a já to prostě nechápu. Chci vědět, jak na ní, aby se nikomu nic nestalo. Normální člověk by přeci v jedné zprávě nenapsal, že chce se mnou mluvit a zároveň, že ublíží mé kamarádce.“
Začal jsem se nervózně chvět a cítil, jak na mě dopadá anémie. Stres vše zhoršuje. Ani častokrát sexovat není tak hrozné, jako když se takhle nervnu. Potřeboval jsem oporu a vědět, že na to nejsem sám a že to bude dobrý.
Schoulil jsem se na Justinovu hruď, dokud jsme nedojeli na místo.
Justin
V duchu jsem se i přes vážnost situace musel usmát. Přišlo mi to jeho povídání, jako něco z akčního filmu. Jen bouchačky do ruky…
„Klidně ať jde Jacob zadem, já půjdu s tebou. Věř mi, vím, že nic neudělá, když tam budu.“
Podíval jsem se znovu na řidiče, který po těchto slovech jen mírně kývnul hlavou, jako by se mnou souhlasil.
„ A nechodím s ní. Je to jen obyčejná histerka, která se na mě pověsila, jako spousta dalších,“ zamračil jsem se nad touhle otázkou.
Po chvíli auto zastavilo. Než jsme se zastavili, ještě jsem Briana chytil za bradu a otočil ho směrem k sobě.
„Chci tě poprosit o jednu věc,“ políbil jsem ho krátce a pak jsem pokračoval. „Necháš mluvit mně, ano? Uděláš to pro mě?“ znovu jsem ho políbil a trochu ho podráždil jazykem.
Vidím na něm, že mu není dobře…
Brian
„Pokusím se," trochu jsem se uklidnil, ale přesto jsem byl ve střehu.
Přijal jsem jeho polibek a sám jsem mu ho oplatil, abych se cítil v bezpečí. Přitiskl jsem se k němu a bral si jeho příjemné teplo.
Auto zastavilo a my vystoupili. Ještě jsem se domluvil s řidičem, aby na nás počkal, až pojedeme i s Grace a zamířili k Jacobovi, který naštvaně odhodil nedokouřenou cigaretu, když nás uviděl.
„Bude někomu z vás dvou vadit, když té krávě dám na zadek? Nejradši bych ji složil k zemi, ale je to holka," naštvaně mlaskl a došel až k nám. „Hele, podle všeho je tam jen se dvěma klukama a to je v pohodě, jdu s vámi."
Jen jsem mlčel, protože to s nimI ani nemělo cenu. Jen jsem pustil Justinovi ruku, kterou jsem doteď pevně svíral, abych ho nedovedl do špatné situace a ukázal na dveře.
„Jdeme?"
Justin
Jacob už na nás čekal a viděl jsem na něm, jak je pěkně nasraný. Pokud se Grace něco stalo, tak zřejmě z tama nevyjde nikdo po svých.
„Uklidni se, Jacobe. Půjdu první.“
Otevřel jsem dveře do nějaké místnosti, která zřejmě taky kdysi sloužila jako kancelář. Vždyť to říkám. Jako z nějakého akčňáku. Vždycky se grázlové schovávají v takových místech.
Rychle jsem se rozhlédl. Naomi seděla na stole, nohu přes nohu a pilovala si nehty. Grace seděla na jakémsi starém gauči, z kterého div netrčely péra a vedle ní jeden kluk. Druhý stál v rohu místnosti s rukama založenýma na prsou.
Naomi zvedla hlavu, ale její úsměv, který měla, rázem zmrznul, když mě viděla.
„Slyšel jsem, že sis pro nás přichystala párty, Kde je chlast a chipsy, co?“ pomalým krokem jsem se k ní blížil.
„Justine, jak…“ podívala se za mě a zaskřípala zubama. „Ty skřete…“ plivla nadávku směrem k Brianovi.
„Ale, přece bys nebyla tak zlá, co? Zapomněla jsi, že je Brian mým poskokem a že mě doučuje matiku? Byl jsem zrovna s ním, když dostal od tebe zprávu,“ zastavil jsem se před ní.
Naomi zbledla a pustila z ruky ten pilník.
„Tak co jsi tak důležitého chtěla? Poskok má o svém pánovi zakázané mluvit, to bys měla vědět. Tak se ptej přímo mě!“ chytl jsem ji za zápěstí a silně ji ho stiskl.
„Já, víš,“ nadhodila zas ten svůj nevinný obličej. „Víš, Justine, jak moc tě miluji, a mrzí mě, že ses minule rozzlobil…“
Naklonil jsem se až k ní.
„Ještě jednou uděláš něco takového a tu tvou ruku ti zlomím,“ zavrčel jsem ji tiše do ucha. „Rozumíš mi jasně?“
V tom se za mnou ozval rachot. Dovnitř vpadl Jacob a hned se vrhnul na toho zmetka, co seděl vedle Grace…
Do prdele, je rozzuřený jak býk…
Chtěl jsem se znovu otočit k Naomi, když ten v rohu se rozběhl, aby pomohl svými kámošovi.
No, Jacob by si s ním v klidu poradil, ale mám chuť za tohle někomu rozmlátit ksicht…
Pustil jsem Naomi a skočil jsem po něm.
Brian
Po prvních větách, které Justin říkal, jsem se začal dívat jen do země.
Bolí to… Moc ty hloupá slova bolí… Poskok? Nemám právo o něm mluvit? Jen ho doučuji matiku? Tak takhle mě vidí?
Všechno se ve mně sevřelo a já se křečovitě chytil za mikinu v místě, kde mám srdce, jak mě u něj píchlo. I kdyby to nebyla pravda, říkal to tak přesvědčivě, že jsem mu věřil každé jeho slovo.
Podíval jsem se na Grace, která se krčila v koutě pokoje, když se konečně dostala z toho chumlu lidí, co se kolem ní rvala. Přiklekl jsem k ní a vytáhl ji na nohy. Chvěla se a měla co dělat, aby mohla vůbec jít, ale objala mě kolem krku a pomalu semnou mířila k autu.
„Pomůžu ti,“ ozval se hlas blízko u mě a já cítil tu odporně přeslazenou voňavku.
„Myslím, že jsi pomohla už dost, vypadni Naomi!“ křikl jsem po ní a Grace ji vytrhl ze sevření.
„Ještě jsem s tebou neskončila. Bohatej teplouši. Jsi jen hnus na mojí podrážce. Máš rád, když tě lidi ponižují? Mohla bych ti ukázat, jaké to je a s chutí,“ prskala po mě a já ji ignoroval.
Jo, jsem teplej a mám rád ponižování…
„Jsi vážně nemocná, Naomi,“ vrátil jsem jí nadávku a už cítil, jak Grace bere do náruče Jacob.
„Dej mi ji!“ rozkázal mi a já ho poslechl.
Ukázal jsem směrem, kde jsme měli auto a následoval ho.
Naomi mě silně chytila za vlasy a stáhla zpět k sobě.
„Já jsem s tebou nepřestala mluvit,“ naštvaně mi zatínala nehty do lebky a propalovala mě pohledem.
Justin
Myslím, že jsem jich pár schytal, ale nakonec jsem to vzdal, když jsem viděl, že Brian s Grace odchází pryč a přidal se k nim i Brian. V ten moment, jsem ale ztratil ostražitost a naletěl jsem na stůl, když jsem chytnul pěstí do obličeje.
Tohle neměl dělat. I když jsem byl otřesen, rozběhl jsem se proti němu, nabral ho v pase a naletěl s ním na protější stěnu. Myslím, že jsem mu na moment i vyrazil dech. Vrátil jsem mu tu ránu, a když jsem vstal, abych konečně odešel, ještě jsem si do něho kopnul.
Otočil jsem a šel za ostatními…
Náhle se moje ruka automaticky natáhla a Naomi vlasy jsem sevřel tak pevně, že vykřikla bolestí a pustila Briana.
„Tak to by stačilo,“ škubnul jsem s ní dozadu, až dopadla na zadek. Dřepl jsem si k ní. „Naposledy a dobře mě poslouchej. Ještě něco na tyhle dva zkusíš…“
„Když ty jsi s Huntem víc, než se mnou!“ vykřikla se slzami v očích. „Miluji tě, Justine, říkala jsem ti to už tolikrát! Prostě chci být s tebou, nechápeš to?“
„Už mě to vážně začíná unavovat. Nepřibližuj se ke mně a ani k Brianovi. Nezlomím ti ruku, ale udělám ti ve škole takovou ostudu, že budeš chodit kanálama. Jasný?“
„Tak co je na něm jiného, proč jsi pořád s ním, je to jen blbý teplouš,“ chytla mě za triko a přitáhla k sobě. „Nedá ti to co já!“
„Je mi z tebe na blití,“ nahnul jsem se k ní. „Jsi histerka, která lidem otravuje život, a já mám chuť ti jednu vrazit za to, co jsi udělala,“ zavrčel jsem ji do ucha. Vyrval jsem své triko z jejího sevření a odžduchnul ji od sebe.
Postavil jsem se a došel k Brianovi.
„Jdeme, Brie,“ strkal jsem ho před sebou, aby už byl u auta z dosahu té saně.
Brian
Najednou mě pustila a já málem přepadl dozadu, jak jsem to nečekal. Všechny svaly jsem měl zatnuté a jen z posledních sil se postavil rovně.
Pozoroval jsem ty dva a snažil se pochopit, jak to mezi sebou opravdu měli. Cítil jsem se zvláštně. Žárlil jsem na ni. Měla pravdu…
Jsem teplej a nemůžu dát Justinovi to, co ona. Pořád si nejsem jistý tím, co ke mně opravdu cítí a jeho slova ve mně vyvolala ještě větší zmatek.
Když mě strkal k autu, tak jsem byl ještě v šoku, ale jak jsem nasedl a on vedle mě, chtěl jsem se ho tak dotknout. Obejmout ho… Ale…Byla tu Grace, což by tak nevadilo, ale Jacob už jo. Tak jsem si jen mnul ruce v klíně a díval se ven z okna, když jsme odjížděli.
„Asi potřebuješ jako první domů, že?“ promluvil jsem na Justina a slyšel, jak se mi chvěje hlas.
Byl jsem nervózní… Nebylo mi dobře a cítil jsem, že se asi každou chvíli složím, jak na mě šla slabost.
Justin
Nasedl jsem do auta. Na moment jsem se zarazil, když jsem si uvědomil, že tam s námi je i Jacob a Grace. Přisedl jsem si co nejblíže k Brianovi, abych těm dvěma udělal trochu místa. Pravda byla ale taková, že jsem chtěl být prostě k němu co nejblíže.
„Jo, budu rád, když mě vyhodíte u baráku,“ začal jsem si srovnávat oblečení. Sehnul jsem se ke své tašce a vytáhl ručník, abych se otřel, ale jakmile jsem ho vytáhnul, uvědomil jsem si, od čeho je, tak jsem ho zase strčil zpátky. Prostě jak přijdu domů, tak hned zalezu do koupelny.
Jen nevím, jak zamaskuji ten červený flek pod okem. Nejspíš tam budu mít modřinu. Asi budu mít znovu zaracha.
Než jsem se stihl upravit, auto zastavilo u našeho domu.
„Kruci, máma už číhá v okně,“ ukázal jsem nahoru k našim oknům. Grace s Jacobem se tam automaticky podívali a já toho využil, abych dal Brianovi aspoň rychlou pusu na tvář. „Napíšu ti,“ zašeptal jsem mu skoro neslyšně do ucha.
Posbíral jsem si věci a vystoupil. Ještě jsem obešel auto a zaklepal na okýnko řidiče.
Otevřel ho a vyklonil se ven.
„Brian by se měl pořádně najíst a odpočinout si, není mu dobře,“ poprosil jsem ho tiše, aby to nikdo neslyšel a pak nahlas dodal: „Děkuji za odvoz. Mějte se,“ mávnul jsem ještě na všechny a šel domů.
Tak, a teď nějak vysvětlit, proč vypadám, jak vypadám. Ale máma to pochopí. Je fajn, a když ji řeknu, co se stalo a že v tom měla prsty i Naomi, tak ji aspoň otevřu oči…
Brian
Byl tak blízko, že jsem využil každé situace, abych se o něj otřel, nebo neviditelně pohladil jeho ruku. Dodávalo mi to sílu… Mít ho takhle blízko i přesto všechno.
Když mi pak dal pusu a já viděl, jak se ještě baví se šoférem, byl jsem naprosto zmatený.
Napíše mi? Už ani nevím, jestli mám čekat dobrou zprávu, nebo špatnou. Pokud si uvědomil, že dělá se mou chybu, budu hrozně trpět, ale… Vážně ho strašně miluji, až se mi chce brečet jako malému dítěti. Neumím si představit, že bych ho už nepolíbil, nebo necítil na svém těle. Stal jsem se na něm zcela závislým. Celý život jsem měl všechno, co jsem chtěl, ale za něj musím bojovat a o tom přeci láska je, ne?
Ještě jsem se za ním ohlédl, když jsme míjeli jeho dům a já ho viděl jít do vchodových dveří. Chtěl jsem jít za ním a ošetřil mu ty rány, co utrpěl. Udělat všechno, aby se cítil líp, ale bylo lepší, když byl ode mě dál.
Za chvíli jsme byli doma a řidič vysadil Grace s Jacobem u nich doma. Díval jsem se, jak šli ruku v ruce, protože Jacob zůstával s ní i přes noc. Bylo mu jedno, že by ho její rodiče mohli chtít vyhodit, stejně by se vrátil oknem. Nebyl z chudé rodiny a ani bohaté, ale jeho rodiče měli kontakty, takže pokud se bude chovat slušně, má u nich naději na přijetí.
Řidič zaparkoval u našeho domu a já se s ním rozloučil, ale než jsem odešel, ještě mě chytil za ruku a podíval se na mě.
„Máte se najíst, pane. A taky si máte dostatečně odpočinout, to mi řekl ten mladík. Myslím, že vás má rád, tak ho poslechněte. Dobrou noc,“ usmál se a odešel zaparkovat auto.
Vytřeštěně jsem se na něj díval, a až jsem si to všechno srovnal v hlavě, prohrábnul jsem si vlasy.
„Vážně tě nechápu, Justine,“ vešel jsem do domu a hned šel do kuchyně se najíst.
Celý dům byl tichý, jak byla moje rodina někde pryč. Zalezl jsem proto do postele a vzal si tam i telefon a notebook. Pustil jsem si film a vyčkával, dokud mi Justin nenapíše.
Justin
Vešel jsem do bytu, jen jsem zahulákal na pozdrav a zamířil rovnou do koupelny. Kalhoty i košili jsem měl špinavé, ale naštěstí nic roztrhaného. Shodil jsem to ze sebe a nacpal rovnou do pračky i s ručníkem a plavkami. Nastavil jsem menší teplotu, to bylo jediné, co jsem si z mamčiného praní pamatoval a pustil pračku. Bylo mi jedno, že jsou kalhoty černé a košile bílá. Snad jsem to nepřehnal s práškem, zadíval jsem se dovnitř, když to začalo pěnit.
Rychle jsem se osprchoval a jen v ručníku přeběhl do svého pokoje, abych se oblékl do domácího oblečení. Ale to už máma stála ve dveřích, s rukama založenýma na prsou a zvědavě se dívala, co to vlastně vymýšlím. Ale v momentě, když uviděla můj obličej, svěsila ruce, zamračila se a popošla ke mně blíž.
Než se stihla na cokoli zeptat, začal jsem mluvit. Řekl jsem ji popravdě, co se stalo. Stejně by to ze mě dostala a nejlepší obrana je útok.
Moc se ji nechtělo věřit, že by Naomi něco takového udělala, ale když jsem jí podal telefon, ukázal ji sms a pak ji navrhl, ať zavolá Brianovi nebo Jacobovi, přestala mě podezírat. Tak, dokonce se to obešlo i bez zaracha.
„A tohle máš taky z té rvačky?“ chytla mě náhle za bradu a naklonila mi hlavu. Zabodla prst do mého krku.
Podíval jsem se do zrcadla. Krucinál… Já toho Briana rozervu na půl… Jak to budu vysvětlovat v plavání?
„Nějakou máš?“
„Jo, jsem zadaný,“ přikývl jsem jen a otočil se ke stolu, abych si zapnul počítač.
Slíbil jsem, že Brianovi napíšu.
„A představíš mi ji někdy?“
Zasekl jsem se. Teď nastala ta chvíle, které jsem se obával. Jak to našim říct…
„Jo, někdy jo,“ sklonil jsem hlavu a pokrčil rameny. Vážně jsem nevěděl, co říct. Jak asi budou reagovat na to, co se jim chystám říct? Nemám na to zatím odvahu…
„Měl bys jít dneska brzy spát, ráno vstáváš o půl páté, nezapomeň,“ pohladila mě máma po vlasech, když viděla mé rozpaky. Kdo ví, co si myslela. „Udělám ti večeři, zavolám tě,“ odešla z pokoje a já konečně zůstal sám.
Sedl jsem si se smíšenými pocity k počítači. Najednou jsem se cítil ztracený v tom všem, co bylo, co je a co musí nezbytně přijít. Otevřel jsem si Brianovu fotku z autobusu a chvilku se na něj díval…
Jo, nejspíš je rozhodnuto…
Otevřel jsem mejl a napsal mu zprávu.
Máma je v pohodě, vzala to sportovně, ani mi nedala zaracha. Jen se divila, že je Naomi něčeho takového schopná, že na to vůbec nevypadá. Jak je tobě? Odpočíváš? Jen aby ses někde nevyvrátil a nepolámal se mi… Justin
Brian
Cukl jsem sebou, když mi přišla zpráva, protože jsem po tom vypětí usnul. Jen lehce, ale stačilo to na to, abych si trochu odpočinul.
Zmateně jsem vzal do ruky telefon, ale tam nic nebylo. Podíval jsem se tedy do počítače na mail a rozklikl zprávu. Začal jsem se usmívat, nad tím, co mi psal, jenže ten konec… Srdce mi štěstím poskočilo a já si to musel tak třikrát přečíst dokola.
Nepolámal se mi? Jemu? Opravdu to napsal?
Pohodlně jsem se usadil a vzal si notebook na klín, abych mu odepsal.
Právě ležím v posteli a odpočívám. Když jsem přišel, tak jsem se najedl a hned zalezl pod peřinu, tak, jak mi to řekl náš řidič. Prý mu to někdo kladl na srdce. :) :) Jsem moc rád, že to u mámy dopadlo v dobře, bál jsem se, že bys dostal zaracha a nemohl zítra do toho kina. Jo a Grace už mi psala, je v pořádku a s Jacobem, prý ho rodiče po dlouhé debatě přijali. Co mi říkala o Naomi, ti povím zítra. Doufám, že taky odpočíváš… Chtěl jsem tě ošetřit, viděl jsem tu krev na tvých kloubech. Olízal bych ti je a potom políbil… Ale takhle…Bolí to?
Justin
Odpověď přišla za chvilku. Ani jsem si nestačil vytáhnout věci, co budu potřebovat zítra do školy. Odložil jsem sešity a začetl se do zprávy.
Podíval jsem se na ruce. Vážně je mám odřené. Spíš mě sere ta modřina pod okem, co se mi tam dělá.
To je v pohodě, ani jsem si neuvědomil, že je mám odřené. Naomi je… ani nevím co. Ale je horší, než cokoliv, co jsem doposud potkal. Je slizká…Dokonce i moji mámu si hned omotala kolem prstu. Kdyby byla kluk, už bych jí rozmlátil držku. Ale takhle, co s ní? Kašlem na ni, je to husa, jen se od ní, prosím tě, drž dál. A olízat mi klouby? Nemusíš, už to dělám, jeden pěkně po druhém, ale nevím, jestli je to k něčemu a hlad to nezažene. A víš co? Mám chuť tě ohnout přes koleno za ten cucflek na krku…
Odeslal jsem to a začal si chystat věci do školy.
Brian
Zatrnulo ve mně…
Cože? Cucflek? Fakt jsem mu ho udělal? Nemyslel jsem v tu chvíli.
Co? Jak se to stalo? Ani nevím, že bych ti ho udělal? No… Ale máš pravdu, zasloužil bych si a to hezky na holou. Doufám, že to není tak moc vidět, nechci ti dělat problémy. To je hrozný, já mám furt v hlavě tu představu, jak mě ohýbáš přes koleno. Víš, že jsem nikdy na zadek nedostal? Byla by to další premiéra. A máš tam jídlo? Pořádně se najez, potřebuješ to na tréninky. Kdy jsou vlastně kvalifikace?
Justin
Měl jsem otevřený sešit a díval se, co musím na zítra umět. Naštěstí jsem to uměl, takže mi to stačilo jen přeletět očima a bylo to v pohodě. Nastrkal jsem věci do tašky a zvedl jsem hlavu k počítači v momentě, když mi přišla od Briana další zpráva.
Tak on neví, že mi udělal cucflek? Bože mě z něho trefí, a ten sex jsem teda měl s kým?
Myslím, že přehnout tě přes koleno by nebylo k zahození. A věř, že bych si dal záležet. Tak jednou snad? A bude to další věc, v čem budu tvůj první…
Tahle představa docela zabrala mou hlavu, že jsem na moment i přestal psát. Rozklikl jsem si Brianovu druhou fotku a pokračoval jsem ve psaní.
Zrovna se dívám na tvoji fotku, co jsi mi poslal a umím si ten výprask docela živě představit. Ale pokud bys byl hodný, dostal bys potom odměnu. Noo, ta představa se mi líbí čím dál víc… Kruci, Briane…
Odeslal jsem to, protože jsem vážně k tomu neměl co dál připsat. Kdybych ho měl po ruce, nejspíš bych ho vážně už ohnul.
„Justine!“ ozval se mámin hlas a její kroky se přibližovaly k mému pokoji. Málem jsem zazmatkoval, ale povedlo se mi Brianovu fotku vypnout dřív, než otevřela dveře.
„No?“ otočil jsem se na ní a snažil se tvářit normálně.
Na moment se zarazila, ale pak dodala: „Pojď, večeři máš na stole, tak ať ti nevychladne. Jo, a co ta pračka? Hm?“
„A jo, hned přijdu,“ otočil jsem se k počítači a ještě rychle napsal Brianovi další mejl.
Promiň, musím jít na večeři. Máma mi stepuje u dveří.
Brian
Přečetl jsem si obě zprávy a naposledy mu odepsal.
Tak se hlavně dobře najez, abys mohl pořádně naplácat ten můj zadek, jak mi slibuješ. :) Já fotku nepotřebuji, mám tě plnou hlavu a to stačí. Sakra… Proč jsi tak daleko? Už půjdu spát, jsem unavený, ta moje anémie si zase dělá, co chce. Tak se hezky vyspi a zítra se uvidíme u toho kina, pa, Brian.
Odeslal jsem zprávu a odložil notebook na stůl, aby nespadnul. Během chvíle jsem usnul a probudil se až ráno vyspaný do růžova. U snídaně mě hned máma zpovídala, protože za ní přišla rozrušená paní Torresová a ptala se i na mě, jestli mi nic po včerejšku není. Máma hned začala šílet, ale když jsem jí řekl pravdu, konečně se uklidnila a donutila mě sníst hned pořádnou nálož jídla.
Celý den jsem netrpělivě čekal, dokud nenastane večer a já uvidím Justina.
Justin
Navečeřel jsem se tak, že jsem se nebyl schopen pohnout. Ještě jsem stihl vysvětlit, co to v té pračce vlastně je. Mámu málem trefilo. Hned letěla do koupelny vypnout pračku a dát to prát tak, jak to má být. Jenže problém byl v tom, že jsem i náhradní uniformu měl špinavou. Snad to do rána stihne proschnout.
Ale nestihlo. Navíc jsem skoro zaspal. Hodil jsem na sebe jen sportovní oblečení, popadl kabelu i věci na plavání a fičel jsem na autobus, který mi málem ujel před nosem. Stihl jsem to na poslední chvíli.
I přesto, že jsem fofroval, pořád jsem myslel na Briana. Na jeho poslední mejl. Už jsem mu neodpovídal, protože nejspíš už spal. Ale přesto, představa, jak mám Briana ohnutýho přes kolena a moje ruka na jeho zadku…
„Na co myslíš?“ drcnul do mě Chris, který je naším kapitánem. „Nepotřebuješ zchladit?“ sjel mě pohledem a na moment se zastavil na mém rozkroku a pak se vrátil zpět ke krku. „No jen, že jsi pěkně dobitý, ale tohle,“ ukázal prstem na cucflek a na můj rozkrok, kde se to mírně pnulo. „Nevydáváš až nějak moc energie? Ta tvoje musí být pěkná dračice, co?“
„Si piš, že je,“ zasmál jsem se. Nasadil jsem si brejle a čepici a raději skočil do bazénu na rozplavbu.
Den utekl celkem rychle, jako by i ty hodiny věděly, že jdu dneska s Brianem na rande.
Na rande?
Na moment jsem ztuhnul. No, nejspíš to tak bude…
Jediná věc, která mi neunikla, byla, že Naomi se neustále ohlížela, jako by hledala Briana anebo Grace. Pořád se dívala k jejich lavici. Ale v momentě, kdy jsem se na ni zle podíval, hned se otočila a dělala jako nic.
Po poslední hodině jsem posbíral věci a šel na zastávku. Moc času nemám, stihnu to tak, tak, převlíct se z teplákovky do normálních hader, které se do kina hodí. Stepoval jsem nervózně na zastávce a v duchu nadával, jak jsou autobusy pomalé.
Brian
Konečně byl čas, abych vyrazil z domu. Nejmíň hodinu mi trvalo vybrat oblečení, byl jsem horší než nějaká holka, ale tohle bylo moje první rande a já chtěl udělat dojem.
Upnuté černé džíny se zářivě zelenými kšandami, které byly spadlé na zadku, tak jak se to nosí a bílé tričko s černým potiskem. Na tom jsem měl hozený hnědý rozepínací svetr se zeleným potiskem na zádech, ve tvaru křídel.
Prohrábl jsem si vlasy a rychle nastoupil do auta. Chtěl jsem tam být dřív a koupit lístky. Takhle, kdyby přišel pozdě, tak by to nevadilo. Stihl jsem to včas a už stál před kinem s těmi lístky v ruce. Nervózně jsem přešlapoval sem a tam a jen doufal, že si to nerozmyslel a opravdu dojede.