Justin
Uběhlo už pět dní a Brian pořád nepřišel do školy. Grace jen pokrčila rameny s tím, že je nemocný.
To má z těch mokrých hader. Možná by mu prospělo víc sportovat, lépe jíst… I když, co já vím, co dělá ve svém volném čase. A proč se o to vlastně zajímám…
Nebyl tu a ani nenapsal, a já jemu taky ne. Tak proč nad tím dumám.
Za to Naomi byla všude. Chodila za mnou všude i na trénink. I na ty ranní. Byla jak lepidlo. Dokonce jsem jednou přišel z odpoledního tréninku domů a ona seděla s mojí mámou u nás v kuchyni a klábosily jako dvě nejlepší kámošky.
Máma z ní byla nadšená. Já už tolik ne. Začínalo mě to štvát.
Když pak odcházela a já ji vyprovázel dolů na zastávku autobusu, dal jsem ji najevo, že nechci, aby k nám chodila, když nebudu doma, a aby nechodila na tréninky. Rozptyluje mě to a hlavně… štve.
Ale jedna dobrá zpráva byla, že mi naši ukončili domácí vězení. Stejně bylo na prd, když k nám pořád někdo chodil.
Byla neděle a my se s klukama rozhodli, že půjdem do nákupního střediska a očíhnem nové hry. Nějaké vyzkoušíme, a když tak koupíme. Zrovna vyšly dvě nové. Tak jsme se tam po obědě vypravili, abychom nějak zabili nudné odpoledne.
Brian
Zazvonil mi telefon a já po něm v rychlosti hrábnul, když jsem si po obědě upravoval mikinu.
„Ano… Budu tam… Moc ti děkuji… Taky se těším,“ usmíval jsem se jak blbeček na mikrofon a to mě druhá strana nemohla vidět.
Zavěsil jsem a ještě se prohlídl v zrcadle, jestli takhle můžu do města a vyrazil k autu, které mě rovnou dovezlo do nákupního centra. Vypadal jsem opět jak ze žurnálu. Dával jsem si dost záležet, protože jsem to byl já, kdo poprosil Simona, aby mi pomohl s výběrem dárku pro Jeffa a Ei. Po celou dobu co jsem ze sebe dostával nemoc, jsem nedokázal myslet na nikoho a nic jiného, než na Justina. Musel jsem začít žít a to i bez něj. Doufal jsem, že třeba Simonova přítomnost mi pomůže.
„Brie… Hej, tady!“ s úsměvem na mě mával Simon a šel za mnou ze středu nákupního centra, kde při čekání na mě popíjel kávu.
Bez jakéhokoli zaváhání mě objal a pevně stiskl.
„Už jsem se na tebe těšil. Tak co, máš nějakou představu, co bys tak chtěl?“ usmál se, a mně se najednou dělalo aspoň o trochu líp.
Justin
Prolezli jsme kde co, a dobře se bavili. Dokonce jsme i koupili novou hru a už se domlouvali, kdy se do ní pustíme a u koho. Bylo celkem dost po obědě a my dostali hlad.
Seděli jsme a cpali se hamburgery. Holky jen trochu zobaly zas nějakého dietního salátu. Takhle budou kost a kůže a není ani pořádně pak za co chytit. Mám rád sice štíhlé, ale pevné tělo, kde nevyčuhují kosti. Třeba jako Brianovo…
Málem jsem se kousl do jazyka, když jsem si uvědomil, na co jsem zrovna pomyslel. Měl jsem za to, že to bude v pohodě, ale evidentně není. Prostě se mi vryl pod kůži, zvlášť co jsem se s ním vyspal. I když jsme si řekli sbohem, stejně na něho každou chvíli myslím. Ani polibky od Naomi mi nic neříkají. Vždycky myslím na to, že když jsem se líbal s Brie…
Brian?
Zastavil jsem se uprostřed pohybu. Hamburger před otevřenou pusou a zíral jsem přes to sklo.
Byl to opravdu on…
A nebyl sám.
Díval jsem se na něho a nechápal. Byl jak vyměněný. Strašně moc mu to slušelo a navíc - usmíval se. A aby ne, když ten druhý na něm mohl oči nechat.
„Hele, Brian! Říkala jsem, že je teplej,“ ukázala Naomi přes sklo a všichni se otočili.
„A co je na tom?“ vyletělo ze mě, dřív, než jsem se stihl zabrzdit.
Udiveně se na mě podívala.
„Je to hnusný,“ odfrkla si.
Tak s tímhle jsem se pral už pěkně dlouho. Ta vnitřní válka, jak to se mnou je a jak to vezmou ostatní, kdyby… A pak slyším tohle.
„Sorry, musím na záchod,“ odhodil jsem hambáč na talíř a vstal jsem.
„Justine!“ chytla mě Naomi za ruku.
„Dej mi pokoj,“ odstrčil jsem ji a šel pryč od stolu.
Brian
„Sakra, tak strašně ti to sluší. Je možný, že jsem tě v našich kruzích nikdy nepotkal? Proč nechodíš s rodiči na večírky? Určitě bych si s tebou takhle vyšel už dřív,“ smál se Simon a místy mi, jako omylem, drcnul do ruky.
„Přestaň,“ drcl jsem do něj a on na mě mrkl.
„Hele, skočím si pro Colu, chceš něco?“ zastavil se Simon před krámem a čekal na mou odpověď.
Když jsem se neměl k odpovědi, tak mě chytil za ruku a vtáhl dovnitř.
„Tak mluv, peníze mám,“ odsekl a ukazoval na nabídku.
„Tak jídlo? Nebo pití? Prodavače? Krám?“
To už jsem nevydržel a začal se hlasitě smát.
„No vidíš, takhle ti to sluší víc,“ pohladil mě po tváři a potom ruku stáhl.
„Dojdu si na záchod, nějak jsem to doma nestihl,“ řekl jsem a rovnou zamířil na kluky.
Justin
Vlezl jsem na záchod, a kdyby na dveřích nebylo automatické zavírání, nejspíš bych jimi ve vzteku prásknul. Strašně mě to rozčílilo. Srala mě Naomi a ty její blbý kecy. Sral mě Brian, že se tu takhle promenáduje s tím… Asi jsem mu byl nejspíš opravdu dobrý jen proto, aby s někým měl své poprvé. Sraly mě ty dveře, že se tak pomalu zavírají.
Měl jsem po náladě.
„Kurva, do hajzlu!“ zařval jsem si do prázdné toalety a vzteky jsem praštil do kohoutku.
Sral mě i ten, že je na čidlo a voda teče jen čurkem. Sralo mě i mýdlo, protože kapalo jen tak trošku. To jako, kurva, mají strach, že se tu bude někdo koupat?
Proč jsem tak vzteklej?
Vždyť ten den byl fajn, dokud…
Myslel jsem, že mám v hlavě jasno. Že je všechno jak má být. Ale proč pořád po nocích špatně spím? Proč? Protože je to fakt. Jsem v prdeli a to že v pořádný. Černější díra snad ani neexistuje.
Stál jsem jak idiot u sušáku a vnitřně zuřil.
Brian
„Briane?“ křikl na mě ještě Simon.
„No?“ otočil jsem se a trochu vyklonil, abych na něj viděl.
„Co teda chceš?“ usmál se a přivřel oči, jak si mě prohlížel.
Musel jsem uznat, že mi to lichotilo, nikdo se o mě nikdy takhle nezajímal a veřejně už vůbec ne. Nějak mu bylo jedno, co na to lidi kolem nás, prostě byl tím, kým byl. Obdivoval jsem ho.
„Latté sebou,“ odpověděl jsem mu a už jsem mířil na záchod.
Vlezl jsem dovnitř a rovnou zamířil k mušlím. Nějak jsem se kolem sebe nerozhlížel. Vždy jsem šel s pohledem zaraženým do země, protože jsem nepotřeboval nikoho očumovat, a skoro nikde se ke mně nikdo nehlásil, tak nebylo potřeba na sebe upozorňovat.
Rozepl jsem poklopec a vykonal potřebu. Věděl jsem, že tu nejsem sám, a nějak uvnitř mě, to začalo být neklidné. Srdce si samovolně zrychlilo a tep se mi zvýšil. Zapnul jsem se a pomalu kráčel k umyvadlu. Ani jednou jsem neodlepil oči od země. Ale ta vůně...
Celé tělo se mi začalo chvět a já si nervózně mnul prsty.
Třeba je to jen někdo jiný, kdo tak podobně voní. Třeba se mé srdce mýlí… Není možné, aby tu byl. Taková náhoda neexistuje.
Justin
Otočil jsem se a díval se na Briana. Vypadal, jako by nevnímal svět kolem sebe. Zíral jsem na jeho záda, když zmizel za rohem. Byl tak zamyšlený, že si mě vůbec nevšiml. Nejspíš má plnou hlavu toho manekýna.
Stál jsem, i když jsem měl ruce dávno umyté, opíral jsem se o umyvadlo a čekal. Když se objevil, aby se umyl, jen jsem nechápal, jak mu to vlastně tak moc může slušet. Vážně byl úplně jiný, než ve školní uniformě. Už tak se mi líbil, ale teď, když byl přirozený, usmíval se a evidentně spokojený, byl to úplně jiný Brian než předtím. Nejspíš mu ta nemoc pomohla se vyléčit. Ze všeho…
„Máš se?“ zkřížil jsem ruce na prsou a díval se na něj dál. „Už jsi v poho? Myslím tím, že nejsi nemocný, Grace říkala, že jsi marod. Přišel jsi nakupovat?“
Položil jsem mu několik otázek, protože jsem nějak nevěděl, co dál. Co mu vlastně říct. Byl jsem rád, že… Co jsem – proč jsem byl vlastně rád?
Brian
Došel jsem k umyvadlu a už si byl skoro stoprocentně jistý, že tu je Justin. Moje tělo mě nezradilo, prostě reagovalo na toho jediného, kterého chce. I přesto jsem sebou trhnul, když na mě promluvil.
„Já… No… Žiju,“ odpověděl jsem a začal si umývat ruce.
„Už nemocný nejsem, ale Jeff chce kvůli svatbě, abych byl ještě týden doma a až po ní se vrátil do školy. Pokud to chceš vědět, tak tu jsem na nákupech. Potřebuji vybrat Jeffovi dárek ke svatbě a Simon mi pomáhá, protože je jediný, komu jsem mohl říct.“
Chvěl jsem se a ruce se mi klepaly, jak moc jsem z něj byl nervózní. Vypl jsem vodu a otřel se. Otočil jsem se na něj a podíval se mu do očí.
To jsem neměl dělat… Neměl jsem se mu dívat do očí… Strašně moc mi chyběl…
„A pokud chceš pravdu, tak jsem myslel na tebe, ale to není důležité. Pokud si myslím správně, jsi tu s někým, a protože jsi cítit jak laciná děvka, takže s holkou. Už půjdu. Měj se,“ udělal jsem krok ke dveřím a přemýšlel, zda budu schopen odejít.
Justin
Vztek, který pomalu ustupoval, okamžitě zadoutnal, jako by ho rozpálil prudký vítr.
„Aha,“ řekl jsem a na moment zmlkl, protože to, co řekl, mě celkem dostalo. Ale vzápětí jsem se vzpamatoval. Došel jsem až k němu a zatlačil ho až na konec ke stěně. Chytl jsem ho za zápěstí a pevně přitiskl ke stěně.
„Tak já smrdím jak laciná děvka?“ sklonil jsem se a přivoněl si k němu. „Myslím, že ty nemáš co mluvit. Rychle sis našel náhradu, co? Simon… Je dobrej?“ zasekl jsem se. Proč mě to vlastně sere?
„Vlastně mě to může být jedno,“ pustil jsem jeho ruce a narovnal se. „Hlavně že jsi v pohodě a nic ti není. Vlastně jsem na tebe taky myslel… A asi zbytečně jsem se obával o tvé zdraví.“
Otočil jsem se a šel ke dveřím.
„Tak se měj.“
Vyšel jsem ven z toalety, došel ke stolu.
„Jdu domů.“ vzal jsem si tašku a zamířil ven.
„Justine!“ zavolala za mnou Naomi. „Počkej, jdu s tebou!“
„Jdi do prdele a neotravuj,“ odsekl jsem. Nechal jsem je tam sedět a nechápavě zírat na to, jak odcházím.
Brian
Tak a teď nasral i mě. To jeho chování.
Díval jsem se na něj, jak se otočil a šel ke dveřím a ještě naštvaně na něj kříkl.
„S nikým jiným nespím, nejsem jako ty! Měl jsem jen tebe, debile!“
Můj pověstný klid odešel někam do hajzlu, a že jich tady bylo hodně. Vše ve mně vřelo a ještě se mě dotkl… Šílel jsem jen z toho, že si ke mně přičichl a co potom, kdyby tu zůstal o chvíli déle?
Stál jsem a zapíral se o stěnu za sebou. Snažil jsem se uklidnit, nebo aspoň na chvíli myslet na jinou věc, aby mohl vyjít ven ze záchodků. Nakonec se mi to trochu povedlo a já došel k Simonovi.
Vzal jsem si od něj latté a chytil ho za ruku, abych s ním šel pryč.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se najednou a zastavil mě v chůzi.
„Jo, jsem…“ odsekl jsem a začal se rozhlížet po obchoďáku.
„Tak proč ta slza,“ znovu se optal a setřel mi slzu z tváře.
„To bude jen voda. Pojď. Musíme něco najít,“ mírně jsem se od něj odtáhl a otřel si obličej.
„Tak dobře, a co tedy?“ usmál se a ukázal na celé obchodní centrum.
„Mám plán,“ tentokrát jsem mu úsměv oplatil a zamířil do druhého patra.
Justin
Pořád mi v uších znělo, jak na mě Brian zakřičel, když jsem odcházel.
Co on, kurva, může vědět? To si jako myslí, že za týden, co jsme se neviděli, ojedu hned všechno co má kozy a roztáhne mi nohy? Nebo že budu ojíždět každýho kluka?
Nejsem…
On mě poslal do hajzlu. Řekl mi sbohem.
Já si jen potřeboval všechno v hlavě srovnat.
Vlastně proč mě to sere? Proč se tomu divím?
Vyšel jsem před obchoďák a sedl si na lavičku. Potřebuji provětrat hlavu. Autobus jede stejně až za půl hodiny a pěšky se mi fakt takovou štreku nechce. I když… možná bych za tu cestu aspoň trochu vychladl.
„Justine!“ ozvalo se vedle mě.
Skoro jsem sebou trhnul, jak jsem se lekl, protože jsem nevnímal nic kolem sebe, jak jsem byl zamyšlený.
„Co chceš!“ štěkl jsem po Naomi. „Řekl jsem, že jdu domů.“
„Chtěla jsem jít s tebou, víš. Ještě je málo hodin a ani jednou jsme nebyli sami. Nechceš jít k nám?“
„Řekl jsem ti, ať jdeš někam,“ vyštěkl jsem na ní znovu a otočil se od ní. Opravdu nemám náladu.
„Je to kvůli Briana? viděla jsem ho, jak šel na záchod a ty jsi potom-“
„Nestarej se a dej si odchod.“
„Víš, holky říkaly, že s tebou…“
„O co ti jde?“ vyskočil jsem na nohy. „Chci mít prostě klid! Dokážeš to pochopit?“
„Miluji tě, Justine,“ popošla ke mně a chtěl mě chytit za ruku.
„Já tebe ne,“ odstrčil jsem ji. „A teď si dej odchod. Buď tak hodná.“
Zarazila se, ale odstoupila.
„Promiň, přijdu, až budeš mít lepší náladu.“ Otočila se a odcházela zpátky za děckama.
Co, kurva, nedokáže pochopit na tom, co jsem ji řekl? Ať jde do hajzlu. Ať jdou všechny holky do prdele. Mám jich akorát dost!
Nasupeně jsem si znovu sedl na lavičku a jen se rozhlížel kolem sebe a čekal, až pojede ten autobus. Taky by mohl jezdit, do prdele, častěji!
Brian
Tak za deset minut jsme měli vybráno a ihned zamířili ven z obchoďáku.
„Omlouvám se, ještě to musím celé dodělat a správně upravit,“ omlouval jsem se Simonovi, ale ten už v ruce svíral telefon a právě s někým mluvil.
„Tak teď se omlouvám já tobě, Briane. Nemůžu s tebou počkat na tvoje auto, musím za tátou do práce a něco udělat, mám tam brigádu. Budeš v pohodě?“ usmál se a pohladil mě po tváři, když jsme se zastavili u silnice před obchoďákem.
„Budu. Jen jeď, a moc děkuji,“ odpověděl jsem mu záhy.
„Dobře, ale… Chtěl bych jít s tebou na rande. Co říkáš, že bychom si zašli třeba do kina? Mám jedno doma.“
„Uvidíme,“ usmál jsem se a pobaveně si pročísl rukou vlasy.
„Ozvi se,“ řekl mi ještě, než si mě přitáhl k sobě a políbil mě na tvář.
Chvíli jsem zůstal stát jak opařený, ale on mezitím nastoupil do auta. Jen mi zamával a odjel.
No sakra… Ale nebylo to jako od Justina. Necítil jsem to co s ním na těch záchodcích, a to mě ani nepolíbil.
Vytáhl jsem si telefon z kapsy a zavolal si řidiče, ale musel jsem tu asi deset minut čekat a tak jsem jen postával a chodil sem a tam. Nevěděl jsem co dělat, byl jsem z toho všeho zmatený, a zase ve mně doutnal ten vztek na Justina.
Je tohle láska? Je tohle pocit, co ničí světy? Nejspíš jo, protože ho chci… Co mu chci udělat?
Justin
No skvělý. Můžu zuřit ještě víc? Tenhle obchoďák má pět východů a on musí vyjít zrovna tímhle.
Vstal jsem, že půjdu raději na zastávku, ale po dvou krocích jsem zůstal zaraženě stát.
Může mě nasrat něco ještě víc? Díval jsem se na ně dva a přemýšlel, proč mě to tak sere.
No proč asi, Justine? Přesně to je ta věc, kterou ses snažil vytěsnit z hlavy. Celý ten týden…
Když ten manekýn odešel a Brian zůstal sám a přešlapoval na místě, už jsem na nic nečekal.
Došel jsem k němu a beze slova ho popadl za ruku a táhl za sebou.
Přesně jsem věděl kam. Dozadu, kde je rampa pro dodávky zboží. Pod schody… Kolikrát jsme tam seděli a tajně kouřili, aby nás nikdo nenachytal.
Bylo mi jedno, jak se tváří, co říká, jestli se vzteká… Bylo mi to jedno. Viděl jsem rudě a jeho ruku jsem svíral jak ve svěráku.
Dotáhl jsem ho tam a hned jsem ho přitlačil na stěnu.
„Tak já že spím s každým? A to před chvílí mělo být co? Líbá dobře?“ zavrčel jsem na něj.
Určitě ano, když si nechal dát pusu na veřejnosti. Ale rozhodně to nenechám jen tak.
„Tak co Briane?“ chytil jsem ho pod bradou a přitiskl své rty na jeho. Tenhle polibek je jen můj. Nikoho jiného.
Kurva, vážně jsem v prdeli…
Měl jsem zatmění a to bylo to jediné, na co jsem myslel, když jsem, Briana začal líbat.
Brian
Byl jsem jak ve snu, když mě Justin někam táhl a najednou přitlačil na zeď. Přísahám, že jsem v tu chvíli v jeho očích viděl vztek a naštvanost. Ale potom, co mi řekl, bylo to všechno i v mých.
Chtěl jsem mu odpovědět a vyletět na něj, že by se měl prvně podívat na sebe a podobný kecy, co se říkají ve vzteku, ale…
Když se jeho jazyk otřel o mé rty, okamžitě jsem ho pustil dál. Spojení našich úst a polibky, které prostě neskončí dobře, mě dostávaly do kolen. Celý jsem se chvěl a já ho objal, jak kdybych o něj měl přijít.
Přijímal jsem jeho polibky a častokrát se přetahoval s jeho jazykem, kdo bude vést.
Tak skvěle chutná… Tak krásně voní… Miluji ho… Sakra… Chci ho… Moc ho chci.
V trenkách mi to tvrdlo a já se na něj tiskl celou svou vahou.
Byl jsem úplně mimo… Všechno jsem mu v tu chvíli dával a užíval si všeho, co se dělo. Když jsem se už ale potřeboval nadechnout, tak jsem se od něj kousek oddálil a cítil, jak mi vibruje telefon. Moc dobře jsem věděl, kdo to je.
„Ke mně?“ zašeptal jsem vzrušeným hlasem.
Justin
Tiskl jsem se na Briana a byl jsem jim jak omámen. Tenhle polibek mi vzal veškeré pochybnosti.
On to byl, kdo mi tak po celou dobu chyběl. Proto jsem se cítil tak prázdný. Mé sevření jeho brady povolilo a já si ho jednou rukou přitáhl za pas k sobě ještě blíž, Potřeboval jsem cítit jeho tělo. Blízko… hodně blízko. Tak, jak naposledy na ošetřovně.
Jeho vůně mě naprosto omámila, stejně tak jako on sám. Líbal jsem ho a nebyl schopen přestat. Tiskl jsem se na něj celým tělem a cítil, jak mě to začíná vzrušovat. Jeho tvrdnoucí rozkrok… Jen jsem ho víc přitáhl k sobě, abych se o něj mohl otřít, protože jsem byl na tom stejně jako on.
Nakonec to byl on, kdo polibek přerušil. Už jsem se nadechoval, že něco řeknu, ale jeho slova mě na moment umlčela.
„K tobě,“ rychle jsem zhodnotil situaci.
U nás doma jsou naši a u nich v tom velkém baráku se snad ztratíme.
Ještě jednou jsem ho políbil a pak odstoupil, a ukázal mu rukou, že půjdeme. Sebral jsem tašku ze země, která se mi při tom útoku svezla na zem, a netrpělivě čekal, až se upraví a posbírá si i on své věci, abychom mohli jít.
Není čas… Toužím po něm, o tom už není pochyb.
Brian
Nemohl jsem skoro ani chodit, jak mě to všechno pohltilo. Bylo mi tak slabo, a v břiše mi poletovali ti motýlci lásky, co o nich každý jen mluví.
Pokud je tohle zase jenom hra z jeho strany, tak tohle fakt už nerozdýchá. Ale v tuhle chvíli… Musím ho mít… Chci ho… Uvnitř sebe… Chci se s ním milovat. Na nic jiného nedokážu myslet.
Rychle jsem sebral věci ze země, které mi popadaly, když mě přitiskl na tu stěnu a chytil Justina za ruku. Vyběhl jsem s ním z uličky a mířil k již nachystanému autu.
Ten hovor, který jsem měl, byl totiž řidič. Měl už otevřené dveře a beze slova nám oběma ukázal, abychom si nasedli. Zatáhl jsem za sebou Justina na zadní sedačku a ihned jak jsme dosedli, jsem ho zase začal líbat. Byl jsem nezastavitelný, nedočkavý a musel jsem mu dávat všechny ty polibky, jinak bych se asi zbláznil. Aspoň to, než s ním budu u sebe v posteli.
Za chvíli jsme byli doma a já ho už vedl ke svému pokoji.
„Je trochu větší, tak jsem si neuklízel. Nečekal jsem návštěvu. Odpustíš mi to?“ usmál jsem se a pomalu otvíral dveře, které vedly přímo ke mně.
Byl jsem nervózní a všechno ve mně bublalo, jen to vybouchnout. Tak strašně jsem po něm toužil, že mi adrenalin zatemnil mysl. Měl jsem Justina plnou hlavu a i srdce.
Jusitn
Brian si posbíral rychle věci ze země a než jsem se stačil vzpamatovat, seděl jsem v jejich autě.
Ani nevím, jak cesta uběhla. Nevím ani, kdo zavřel dveře od auta, nevím ani, jak vypadal řidič. Měl jsem před sebou jen Briana, a potom i na svém klíně, když se hned na mě vrhnul.
Neodstrčil jsem ho. Nechtěl jsem. Toužil jsem po něm stejně jako on po mně.
Kdyby se pak neotevřely dveře auta u jejich domu, nejspíš bychom na to skočili hned tam.
Když jsme procházeli Brianovým domem, držel jsem se raději krok za ním, i když jsem měl chuť se na něj přilepit hned. Díval jsem se jen na něj. Na jeho… zadek.
Jen co jsme vešli do jeho pokoje, neposlouchal jsem co říká, otočil jsem klíčem v zámku, hodil na zem, co jsem držel v ruce a hned jsem Briana chytil do objetí.
Zaútočil jsem na jeho ústa tak hladově, jako bychom se snad před chvíli ani nelíbali a pomalu ho tlačil k posteli s tím, že moje ruce už pátravě zajely pod jeho triko a nedočkavě ho hrnul nahoru.
„Chyběl jsi mi, Brie,“ zavrčel jsem do jeho ucha, když jsem ho již bez trika pokládal na postel a já na něj dolehl.
Brian
Byl jsem úplně jen jeho. Mohl si se mnou dělat cokoliv, protože i já to chtěl. Dopadl jsem na postel a rukama zajel pod jeho tričko a donutil ho, aby si ho sundal. Potřeboval jsem cítit jeho kůži na své a cítit jeho svaly pod svými prsty.
Toužil jsem po něm tak moc, že mi pod jeho doteky elektrizovalo celé tělo.
„Trápil jsem se, že už tě takhle nikdy neuvidím. Strašně moc se mi stýskalo, Justine," říkal jsem vzrušeným hlasem.
Rukama jsem sjel na jeho rozkrok a chvějícími se prsty, jsem mu rozepínal pásek a zip u kalhot.
Nedokázal jsem se ovládat, potřeboval jsem ho... Nutně.
Justin
Jen někde v koutku mozku jsem pomyslel na okamžik na to, že snad nebude nikdo bouchat na dveře.
Ale to už jsem byl zbaven trika a Brianovy ruce se dobývaly do mých kalhot.
Odstrčil jsem ho a kleknul si nad něj. Rychle jsem mu teď já rozepl kalhoty a stáhl je z něj dolů, komplet se vším ostatním, včetně ponožek.
Jo, říkejte mi Copperfield. ..
„Briane,“ sehnul jsem se hned k jeho nohám a jemným, ale přesto nedočkavým okusováním jeho stehen jsem se po něm sunul nahoru, až jsem se zastavil u jeho penisu. „Nemám gel, ani kondom.“
Aniž bych přemýšlel, olízl jsem vyčuhující špičku jeho žaludu a pak kůžičku stáhl rty.
Zasunul jsem si ho do pusy, jak to šlo a začal ho dráždit jazykem a opakovaným vysouváním a zasouváním zpět.
Tak moc jsem ho chtěl, už tohle mi málem přivodilo orgasmus. Jen jsem opakoval ten pohyb a dráždění jazykem, zatím co jsem rukama střídavě hladil a svíral jeho stehna a boky, až je měl červené. Uschoval jsem na moment do dlaně jeho pytlík a pak si s ním pohrával, zatím co moje druhá ruka pomalu dráždila jeho otvor. Jen na povrchu, vždy jsem jen naznačil vnik a zase ho pohladil.
Držel jsem se zuby nehty, abych mu ty prsty tam nevrazil na sucho.
Pustil jsem dostatečnou várku slin po jeho penisu až dolů a zachytil ji svými nenechavými prsty a nanesl je tam, kam jsem potřeboval.
Není čas, hrabat někde v šuplíku… Tohle dlouho nevydržím.
Navlhčil jsem jeho dírku a hned zasunul jeden prst až na doraz.
Brian
Byl jsem totálně v háji. Zcela ztracen mezi vzdycháním a dýcháním. Cítil jsem jeho prst v sobě a okamžitě se proti němu prohnul, jak mnou projelo vzrušení od vlasů po konečky prstů na noze.To jak si bral můj penis do pusy, mě naprosto odrovnalo, a sám jsem se začal narážet na jeho již dva prsty, než mnou projelo takové horko, že jsem ho chytil za vlasy, aby mě přestal kouřit.
„Já už skoro... Chci až s tebou, pojď," roztáhl jsem od sebe ještě víc nohy a čekal.
Vlhl jsem už jen z jeho prstů, ale pokud by pokračoval, udělal bych se a to jsem nechtěl.
Moje tělo se naprosto oddalo touze a vášni po něm.
Justin
Líbilo se mi, jak to Brian prožívá. Jeho tělo se tak krásně poddávalo tomu, co jsem mu poskytoval, až jsem mu skoro záviděl. Moje vzrušení stoupalo každou vteřinou, až k nesnesitelnosti.
Chtěl jsem ho udělat až do konce, ochutnat ho, ale zastavil mě.
Na moment mě jeho slova zarazila. Jako bych byl hračka, které řekne, co má dělat.
Ale tohle chci vést já a on má jediné štěstí, že jsem nadrženej až hrůza.
Rychle jsem si stáhnul kalhoty a přilehl Briana.
Otíral jsem se o něj svou napnutou erekcí.
„Měl bys tu svou krásnou pusinku někdy zavřít,“ zavrčel jsem těsně u jeho úst, než jsem se do nich vecpal jazykem. „Roztáhni pořádně nohy,“ dodal jsem ještě.
Pak jsem si znovu mírně přiklekl a jeho si přitáhl na svůj klín, až se mu zadeček pěkně nadzvedl výš. Mírně jsem se nad ním naklonil, jednou rukou se zapřel o matraci a druhou se nastavil proti Brianovi. Několikrát jsem se otřel o jeho dírku žaludem, a pak se do něj natlačil…
Nevešel jsem napoprvé celý, ale i ta část, která v něm byla schovaná, zažívala naprosté blaho.
Jen jsem rychle oddechoval a zapřel se i o druhou ruku, než jsem začal pomalu ale postupně se zrychlujícím tempem pohybovat svými boky.
Brian
Málem jsem se udělal, jak skvělé bylo ho pojmout v sobě. Byl tak tvrdý… To, jak se otíral o mé stěny, mě přivádělo na pokraj naprosté extáze. Skousl jsem si rty a víc se proti němu prohnul, abych ucítil jeho kulky, které pleskly o můj zadeček.
Byl jsem jak smyslů zbavený a poblázněný a objekt mé touhy byl konečně přímo přede mnou. Otevřel jsem oči a sledoval výrazy jeho tváře, když do mě vnikal a znova vyjížděl.
Bylo to tak úžasné… Klouzal ve mně a dopřával mi tvrdší a tvrdší nárazy a následné otření o mou prostatu.
Nemohl jsem zadržet to, co se na mě hnalo, a tak jsem si stiskl rukou penis a jednou po něm přejel, než se sperma rozstříklo v pořádných dávkách na moje břicho.
Všechno jsem cítil víc, než poprvé… Nechápal jsem čím to je, ale tohle bylo naprosto skvělé.
Zaklonil jsem hlavu a nechával sebou projíždět to brnění, které mi dopřávalo ještě silnější doznívání orgasmu, než kdy předtím.
Cítil jsem Justina všude po svém těle… Snad i do očí se mi vtiskl. Byl jsem naprosto omámen tímto okamžikem a nechtěl jsem, aby vůbec někdy skončil.
Justin
Už jsem to nedával a mé přírazy se samovolně zkracovaly a zrychlovaly. A v momentě, kdy se Brian udělal, kdy jsem viděl, jak jeho várka dopadá na jeho třesoucí se břicho, byl jsem úplně v háji.
Tak skvělý pocit, a to jsem ještě neskončil. Bylo to prostě úžasné a naplno to rozstříklo stav absolutního vzrušení po celém těle. Tohle jsem ještě nezažil a nejspíš nezažiju. Není to o tom být jen uspokojen, ale o tom, užívat si ten opojný pocit každou částečkou svého těla.
Z posledních sil jsem chytl briana pod zády a zvedl si ho do klína. Pevně jsem ho sevřel, aby mi ve své bezvládnosti nesjel zpátky na postel, donutil ho kolem mne omotat své nohy a jednou rukou si ho mírně nadzvedl chycením pod zadkem.
S přerývaným oddechováním, doplňovaným občasným polohlasným stenem, které jsem vydával ve stejném rytmu mých pohybů, jsem do něj ještě párkrát tvrdě najel, až jsem si ho nakonec pevně narazil na sebe a držel. Jen cukání v penisu a sem tam bezděčným pohybem mých boků, abych se otřel ještě o jeho stěny, jsem zabořil hlavu do jeho ramene a vystříkal do něj vše, co jsem měl pro něj schováno.
Bylo to jen pro něj… Plnil jsem jeho nitro a sotva jsem byl schopen pobrat trochu rozumu, abych začal fungovat. Byl jsem úplně mimo. Jen jsem držel Briana a ztěžka oddechoval do jeho kůže.
Brian
Snad ještě víc do mě zajel, když si mě zvedl do sedu a já cítil, jak mnou proniká. Byl jsem v rauši…Jak na nějaké droze, kterou jsem tak moc potřeboval. On bylo moje droga… To jeho jsem potřeboval, abych se cítil celý.
I když jsem se snažil zapomenout… I když jsem si říkal, že přijde někdo nový, nemohl jsem ho nechat jít. Stejně bych se vrátil, ale co potom? Jenže teď mi všechno bylo ukradené. Měl jsem ho pro sebe… V tuhle chvíli jsem byl jen jeho.
Objal jsem ho, když jsem ucítil, jak jeho horko zaplňuje každý kousek mého zadečku a já se toho nehodlal jen tak vzdát. Nohama jsem ho pevněji přitiskl k sobě a políbil na krk, protože tvář měl schovanou.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem mu do ucha a bylo mi jedno, že to nechce slyšet.
Samovolně to ze mě vyjelo, jak kdyby mi to někdy nadiktoval na jazyk.
Justin
Zvedl jsem hlavu a zadíval se do jeho očí. Měly zvláštní lesk. Opravdu jsem se do nich nedokázal přestat dívat. Jednou rukou jsem ho stále držel v objetí a druhou jsem posunul nahoru, až zajela do jeho hustých vlasů. Jako by se ztrácely v pralese a potřebovaly pomoc, jsem prsty sevřel k sobě a uvěznil ty vlasy mezi nimi.
Nevím, jestli mu chci něco říct… Možná ano. Možná toho mám hodně na srdci, ale v tuhle chvíli jsem si ho jen přitáhl pro polibek, zatím co jsem ho opatrně pokládal na postel, abych na něj mohl dolehnout a cítit pod sebou každý kousek jeho nahého horkého těla.
Kolikrát jsem se líbal s holkou? Často… Hodně krát… Ale nikdy mi to nedalo tolik, co právě teď. Co právě polibek s Brianem.
Zatím co jsem jednou rukou svíral jeho vlasy a líbal ho, moje druhá ruka putovala po jeho těle a hladila jeho rozpálenou kůži všude, kde se dalo…
Brian
Cítil jsem každé otření jeho jazyku o můj… Vnímal jsem jeho vůni, která se mísila s tou mojí a tak příjemně voněla uspokojením. Chtěl jsem si to všechno zapamatovat už jen pro případ, že tohle se už nikdy nestane. Že zase půjde za Naomi, nebo jinou holkou, ale teď…
Prsty jsem se prodral jeho vlasy a víc si ho na sebe natiskl. Druhou rukou jsem mu přejížděl od páteře po zadek a vždy jen trochu si ho ještě víc natiskl do svého těla.
Měl tak horkou pokožku, že mi bylo hrozné teplo, jen jsem nevěděl, jestli to není mou touhou po něm.
Užíval jsem si všechno… Zavřel jsem oči slastí a nohama ho pevněji sevřel, aby mi nikam neutekl. Nechtěl jsem to… Chtěl jsem ho mít jen pro sebe… Byl jsem strašně sobecký a nehodlal jsem se dělit o jeho pozornost.
Tak krásná chvíle, kdy jsme se ztratili v čase a jak naše srdce bila na poplach.
Aspoň jsem v to věřil. To on si vybral, jen zatím... Ale vybral a mě se to víc než líbilo... Miloval jsem se s ním.
Justin
Jeho ruce na mých zádech, kde mě hladil nahoru a dolů, byly velmi příjemné. I já na moment přivřel oči a užíval si ten dotek. Mám rád, když mě někdo hladí po zádech, či jemně masíruje a já si to můžu jen užívat.
Vyvrcholení bylo tak intenzivní, že jsem se stále cítil, jako bych byl v rauši. Většinou to proběhlo mým tělem za pár vteřin, ale s Brianem… Je to jiné…
Přestal jsem ho líbat a opatrně z něj vysunul můj ochabující penis. Dolehl jsem vedle něj. Otočil jsem se k němu, jednou rukou si podepřel hlavu a druhou ho hladil po břiše a sem tam zabrousil i na jeho rozkrok, abych ho polaskal i tam. Bylo příjemné, i když už nebyl tak tvrdý, hrát si s ním, promnout ho, stejně jako jeho poklady… Nikdy jsem netušil, že mě něco takového bude brát…
Avšak pomalu ale jistě se můj mozek začal vracet do reality. Zvlášť, když jsem občas zaslechl nějaký zvuk či hlasy přicházející zezdola domu.
Jen doufám, že se nebude nikdo dobývat k brianovi do pokoje a že jsme nedělali kravál, aby nás někdo slyšel. Nejspíš bych to nedal a tady bych byl naposledy.
Mám rád soukromí a v těchto chvílích nechci být ničím a nikým rušen. Zvlášť když jsem s někým, koho mám rád.
Naklonil jsem se znovu k Brianovi, abych ho políbil, když jsem si uvědomil poslední myšlenku, která mi prolétla hlavou…
Ježíši Kriste… Jsem v prdeli, už po x-té a nejspíš totálně
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
dodatek: tak kapitolka s číslem 13... nevěřte na pověry, pro naše kluky není tohle číslo nešťastné... :) Věnováno jako poděkování všem, kteří sérii čtou a za jejich komentáře. :)