Justin
Fakt jsem byl úplně hotovej, protože jsem ani nevěděl, jak jsem usnul. Jen si pamatuji, že jsem měl položenou ruku na Brianově břiše.
Do prdele!
Otevřel jsem oči a s uvědoměním toho, co se v noci stalo, jsem na něho mírně zděšeně hleděl.
Proč jsem to vlastně udělal?
Díval jsem se na Briana a snažil se to v hlavě všechno srovnat. Ale nešlo to. Měl jsem tam pořádný zmatek. Vyspal jsem se s klukem a dalo by se říct, že třikrát po sobě. I když jsme si ho poprvé jen vyhonili. A pak… A podruhé jsem si nevzal gumu. Tak mě rozpálil, že jsem na ni zapomněl.
Kurva, fix!
Ještě že je Brian panic. Teda byl… A já jinak kondom používám vždycky. Takže jsem se ničeho bát nemusel. Ale i přesto… Tohle už se nesmí stát.
Já uvažuji nad nějakým příště?
Zvedl jsem se do sedu a nervózně si prsty pročísl vlasy. Deka se ze mě svezla a já si uvědomil, že jsem pořád nahý. Usnul jsem hned potom, co jsme skončili.
Nechal jsem Briana spát a potichu slezl z postele a ztratil se v koupelně. Rychle jsem se osprchoval a hodil na sebe čisté triko a tepláky. To triko, co bylo ještě z noci v umyvadle, jsem hodil do pračky a zapnul ji, aby se vyprala i plachta, co jsme ji zasvinili.
Už jsem chtěl zamířit do kuchyně uvařit si čaj a udělat snídani, když v pokoji začal zvonit můj mobil. Rychle jsem se pro něj rozběhl, aby se Brian nevzbudil. Popadl jsem ho a šel bokem vyřídit hovor.
„Justine, miláčku, jsme zrovna v marketu, uděláme si super oběd, tak nakupujem, chceš přibrat něco dobrého? Pokud ne, tak už jdeme ke kase…“
Polil mě studený pot. Podíval jsem se na hodiny. Je půl jedenácté a máma je v marketu. Takže za půl hodiny tu budou.
„Jo ahoj mami, prosím tě, vezmi mi ty coocies, s oříšky a kousky čokolády, ty co mám rád. Jo, díky. Tak zatím.“
Věděl jsem, že je bude hledat tak dalších deset minut, takže máme k dobru celkem čtyřicet minut.
Musím vzbudit Briana, aby se oblíknul a uklidit pokoj.
Brian
Spalo se mi dobře. Ani jsem netušil, že po tom všem tak hezky usnu, ale prostě toho na mě bylo až moc a někudy to muselo ven.
Probudilo mě až Justinovo vstávání z postele, ale jen jsem se překulil a spal dál. Jenže za chvíli ještě zvonil telefon a to už jsem po odchodu Justina posadil a podíval se na displej svého telefonu.
Najednou jsem vytřeštil oči. Máma mi asi desetkrát volala a ještě bylo tolik hodin. Vystřelil jsem z postele a ihned vytočil mámino číslo.
„No konečně,“ ozvala se oblíbená fráze mámy na druhé straně sluchátka.
„Promiň… Jo… Pošli ho. Dobře… Jen se obléknu a sbalím si učení. Jo… Dobře…“
Strojově jsem si odpovídal, dokud jsem nesložil telefon a nezačal se dívat po pokoji po oblečení. Když jsem našel všechno, tak jsem se v rychlosti oblékl a začal si balit učení.
„Myslím si, že z matiky máš napsané pro tuhle látku všechno, tak jen… Pokud něco nebudeš vědět, víš… Víš kde mě hledat,“ dodal jsem, když jsem kolem Justina proklouzl do kuchyně a následně do předsíně, abych si obul boty.
Musel jsem rychle pryč. Nejen proto, že řidič tu byl za chvíli, ale musel jsem od Justina, který si nejspíš celou noc vyčítá. Musel jsem… Musel.
Justin
Šel jsem za Brianem do pokoje, abych ho vzbudil, ale on už stál na nohách a oblíkal se. Měl jsem pocit, že taky telefonuje, a asi jsem se trefil, podle toho, jak se rychle oblíkal a balil si věci.
A taky byl nějaký zmatený. Nejdřív šel do kuchyně a potom zas do předsíně, aniž by se aspoň napil, nebo co.
„Jo, matika. V poho, Co se naučím, to se naučím. Co ne, řekneš mi ve škole,“ zůstal jsem stát ve dveřích do kuchyně. Opíral jsem se o futra a díval se, jak se Brian obouvá.
„Tak dík za pomoc, já musím jít uklidit, za chvíli tu jsou naši,“ prošel jsem kolem Briana a lehce jsem se dotkl jeho ramene. Než jsem vešel do pokoje, ještě jsem se za ním otočil:
„Nezapomeň za sebou zabouchnout.“
Hned na to jsem zmizel v pokoji a jako první jsem otvíral okna, abych vyvětral to, co se tu z noci ještě ve vzduchu drželo.
Brian
Vyšel jsem ven z bytu a prudce zavřel dveře. Po celou dobu až do auta jsem na nic nemyslel, protože jsem to potřeboval vstřebat, až si sednu.
Řidič už na mě mával a měl otevřené dveře. V rychlosti jsem zaplul na zadní sedačku a okamžitě si na ni lehl. Obličej jsem si schoval v dlaních, aby nebylo vidět, že brečím, když se na mě všechno sesunulo jako lavina.
Nezapomeň za sebou zavřít? Nezapomeň zavřít? Jako fakt? Jsem fakt debil… nastavil jsem mu zadek a poslední slova na rozloučenou, ať nezapomenu zavřít dveře? Jdi do hajzlu, Justine! Miluji tě a nesnáším… Bolí to… Strašně moc to bolí.
Sevřel jsem si kolena až u hrudníku a jen bolestivě dýchal, jak mě všechno svíralo.
Když jsme dorazili domů, jen jsem bez nějakých rozhovorů zaběhl do pokoje a lehl si na postel. Nechtěl jsem s nikým mluvit a ani nic vědět. Jenže…
Máma vběhla do pokoje jako veliká voda a posadila se na postel, než jsem si stihl lehnout.
„Okamžitě na oběd! Potřebujeme něco probrat ohledně Jeffovy svatby. Tak honem… Jsi v pořádku?“ zeptala se nakonec, když mi přejela po tváři.
Usmál jsem se a potlačil všechno to, co mě tížilo hluboko do sebe. V noci na to všechno budu mít času dost.
„Jsem v pohodě, mami. Jen jsem málo spal, moc jsme se učili.“
Jen nadzvedla obočí a přela mi po krku.
„Zajímavé učení. Aspoň schovej ten cucflek. Jen doufám, že sis to dobře rozmyslel a jinak se ptát nebudu, je to tvoje věc,“ pohladila mě ještě jednou po tváři, než jsme oba zamířili za Jeffem do jídelny.
Justin
Stál jsem v okně a sledoval, jak Brian nastupuje do auta.
Mluvil jen o matice, jako by se nic nestalo. Jako bychom se celou noc jen učili. Nejspíš dostal to, co chtěl a je spokojený.
S povzdechem jsem zase okno zavřel, když jeho auto zmizelo na konci ulice a začal jsem uklízet.
V pokoji jsem to stihl tak, tak. Zrovna jsem uklízel umyté nádobí, když klaply dveře.
„Tak jak? To byla hrůza. Řeka se rozvodnila a my museli zachraňovat Frederikovi ty jeho kytičky. Skoro celou noc jsme přenášeli kastlíky a květináče. No, ale naštěstí se nic nezničilo. Mostek opravili provizorně až ráno,“ jen co máma vešla, začala mluvit a pusa se jí nezastavila. „Ty sis vařil něco dobrého?“ nakoukla do trouby, kde byl zbytek včerejšího oběda. „A pereš?“
„No, byl tu Brian, pomáhal mi s matikou a tak jsme si uvařili oběd. Jo a polil jsem se džusem, i postel, tak jsem to hodil do pračky, aby na tom nezůstaly fleky.“
Chytil jsem coocies, které mi máma hodila a šel jsem do pokoje.
„Zavolám tě, až bude oběd,“ zavolala ještě na mě.
Jen jsem zamručel a zavřel za sebou.
Sedl jsem si ke stolu a rozbalil coocies a začal chroupat. Nesnídal jsem, tak mi to bodlo. Vlastně ani Brian nesnídal. Vystřelil z bytu, jako by tu hořelo. Kdo ví proč…
Stejně se v něm nevyznám. Nejspíš chtěl mít svoje první za sebou a tím, že je gay, tak těch možností moc neměl a já byl po ruce.
Zamračil jsem se nad tím, co se mi teď honilo hlavou. Zapnul jsem si nakonec počítač, abych si prošel mejly a pokračoval v učení. Ještě toho tu mám dost, co mi tu Brian namaloval. Seděl jsem a procházel si poznámky v sešitě a občas jsem kouknul na monitor, kde se na mě usmíval Brian.
Učil jsem se do té doby, než mě máma zavolala na oběd.
Brian
Opravdu jsem byl zničený.
Měl jsem… Měl jsem to, co jsem chtěl, ale jen na malou chvíli. Jen kousek mého života zaplnil vzpomínky na naše společné chvilky.
Nějak nedokážu přijmout fakt, že tohle bylo poprvé a naposledy, co jsem se ho mohl dotknout. Prsty mě brní, kdykoliv si vzpomenu, jak se mě dotýkal. Jak příjemné s ním bylo být a to milování… Nikdy jsem nic lepšího nezažil. Nikdy jsem nebyl šťastnější než v té chvíli. Jenže… Jsem zase sám a spíš jsem si ublížil, než pomohl. Potom co se stalo, na něj nikdy nebudu schopen zapomenout, jako kdyby se vepsal do mé paměti a tučným písmem tam napsal své jméno. Jak moc bych s ním chtěl jít třeba na rande… Nebo jen se dívat doma na film. Držet se za ruce a místy se políbit. Mít to, co normální páry, co se milují, jenže to je jen sen, protože já pro něj nejsem to, co on pro mě.
„Briane? Slyšel jsi mě?“
Probral jsem se, když na mě Jeff zvýšil hlas a překvapeně se na něj podíval.
„Promiň, na chvíli jsem se zamyslel. Můžeš mi to zopakovat?“ zadíval jsem se na Jeffa a on si rezignovaně povzdechl.
„Zítra nejdeš do školy, omluvím tě. Jdeme spolu a s Ei vybírat obleky na svatbu, přidá se k nám i Samuru a Stan. Je to jen chlapská jízda, tak chci, aby si tam byl. Máš dobrý vkus na oblečení, tak věřím, že vybereš Eimu ten nejhezčí oblek,“ usmál se a poplácal mě po rameni.
Celý jsem se rozzářil a dokonce na chvíli zapomněl na Justina.
„Jo… Určitě,“ odpověděl jsem ihned bez přemýšlení.
Aspoň na den nebudu myslet na Justina a ani nebudu potřebovat se mu vyhýbat. Tohle mi pomůže a dostatečně na to, abych se tak nějak vzpamatoval. Bože… Já ho tam moc miluji.
Justin
Pondělí… nesnáším pondělky. Nejen, že mám ranní trénink na šest, ale vůbec. Jít do školy hned po neděli. Nejlepší by bylo jít až v úterý.
Dneska jsem dostal do trenéra vynadáno, že se nesnažím. Ale já byl tak nějak pořád nedospaný. I když jsem šel spát brzy, pořád jsem nemohl usnout. Převaloval jsem se v posteli a občas se přistihl, že myslím na Briana, jak ležel vedle mě.
Je to úplně v prdeli…
Asi si budu muset koupit kafe, jinak během školy usnu.
První hodinu jsem stihl tak tak. Doběhl jsem do třídy ještě s mokrými vlasy a hned zalezl do své lavice.
Viděl jsem George, jak má před sebou nachystaný papírek a pokukuje po hodinách. No, zase se vsadili, o kolik přijde Brian pozdě.
Občas jsem taky mrknul na hodiny… Jenže dneska bych nejspíš sázku prohrál. Minuty utíkaly a Brian pořád nikde. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet.
Onemocněl? Nebo se jen potřeboval dospat? To bych potřeboval taky.
Celé vyučování ale pak stálo za houby. Byla to děsná nuda, akorát Naomi pořád pokukovala. Jen jsem se na ní usmál a ona se celá červená zas otočila, jako by byla při něčem přistižená…
Byl jsem rád, že jsem napsal písemku a podle toho, jak se profesor tvářil, tak to asi nebude tak špatný výsledek. Ale Brian nikdy na písemku nechyběl…
Zavolám mu, jestli je v pohodě. Jenže jsem si v tu chvíli uvědomil, že na něj nemám ani číslo… Podíval jsem se k jejich lavici. Torresová tu taky není…
No nic, jak dojdu domů, tak mu aspoň napíšu mejla a poděkuji za učení…
Brian
V noci jsem se moc nevyspal. Neustále jsem měl v hlavě Justina a všechno, co se mezi námi stalo. Jak film se mi to neustále promítalo v hlavě, tak v jasných barvách, že jsem se bál, že snad nikdy nebudu schopen myslet i na jiné věci.
Asi po dvou hodinách spánku jsem se konečně probudil a oblékl do džínů, trička a svetru. Pročísl jsem si vlasy a sešel do jídelny, kde na mě již všichni čekali. Eimu s Jefem to spolu tak slušelo, že mi až slza stekla po tváři, jak líto mi to bylo.
Zažiji někdy něco tak krásného? Tolik jim závidím. Tolik…
Den proběhl celkem skvěle. Nebýt míst, kdy jsem si místo Jeffa představoval Justina a jak moc by mu to zrovna v tak pěkně béžovém obleku slušelo. Byl by dokonalý.
Jenže z poloviny mě stále zaměstnával Justin…
To co k němu cítím, snad zesílilo natolik, že i dýchat bolí. Vidím ho všude. Jako kdyby si mě svou vůní označil, protože mi nic nevoní, jen on… Cítím ho stále na svém těle, a když zavřu oči, jak kdyby se mě dotýkal. Tak nadosah je v mých představách a tak daleko, když se setkám s realitou. Moje duše je tak slabá, když není blízko mě a já nemám možnost aspoň ho vidět. Kdybych s ním chodil, stačilo by se rozejít a bolest by časem přešla, ale já se mu dal. Nabídl jsem mu své tělo na zkoušku, zda se v něm něco nepohne a i on se nestane gay. Proč jsem dal všanc i svoje srdce? Proč jsem si tak zahrával s city druhých a vlastně mu ublížil? Jsem zbabělec, co jen chtěl tolik dosáhnout své lásky a aspoň na moment držet svého idola v objetí. Jak moc jsem se ponížil a jak jsem ponížil jeho, když mi to dělal? Cítím se jako zrůda. Jsem to nejhorší, co ho mohlo kdy potkat. Samotnému je mi ze mě špatně.
Po dlouhém a úmorném dni, který byl ale jinak opravdu zábavný, jsem se sklesle dovláčel do postele. Hned jak jsem zavřel dveře, mohl jsem shodit masku, kterou jsem celý den nosil, aby neměli o mě moji blízcí starost.
Dopadl jsem na postel a jen si dálkovým ovladačem pustil písničky, abych tu neměl takové ticho. Nedíval jsem se na telefon, na počítač… Na nic. Pokud mi napsal, nechci číst, že to byla chyba a že už se to nikdy nestane. Nechci vědět, že chodí třeba s Naomi. Nemám na to. Zlomilo by mi to srdce.
Justin
Celý den byl opravdu na prd. Kluci chtěli, abych šel s nimi ven, ale musel jsem odmítnout. Mám zaracha a jedině můžu tak akorát na trénink.
Další budu mít zítra po škole a trenér nám dává opravdu zabrat. Ale ještě týden, pak budeme mít chvíli na odpočinek a pak jsou závody. Jen musím ještě zvládnout dvě písemky. Hlavně že matika už je za mnou.
„Jedná se o rodinu Sira Torrese a Hunta, je potřeba, aby to bylo všechno perfektní, nechci tam žádné chcíplé květiny a musí to tu být včas a čerstvé. Ano, příští pátek to tu musí být. Všechno. Je vám jasné, že jde i o vaší reklamu. Potřebuji, aby bylo všechno dokonalé. Hodně mi na tom záleží.“
Máma seděla v pracovně a diskutovala po telefonu s dodavatelem některých květin.
No vypadá to, že to bude celkem náročné, už vidím, jak se bude všechno dělat od brzkého rána a chystat už i v pátek večer. Počítám, že si pozvou zas holky na výpomoc, které k nám občas chodí, když jde o něco tak velkého.
Raději jsem se zavřel v pokoji. Neměl jsem ani hlad. Najedl jsem se dost ve škole. Obědovou přestávku jsem seděl sám pod stromem a tvářil se tak, že mi i kluci dali pokoj.
Jen jsem tam seděl a přemýšlel, stejně jako teď.
Co s tím, co se stalo, bude dál…
Nějak sám nevím. Mám z toho v hlavě zmatek. A taky, Brian dneska nepřišel do školy. Proč?
Trochu mě uklidňoval fakt, že nepřišla ani Grace. Snad mají něco na zařizování. Ale kdo ví, taky to mohla být jen náhoda.
Sedl jsem si k počítači a otevřel mejl. Už jsem chtěl napsat Brianovi, když mi zazvonil telefon.
„Říkal jsem ti Georgi, že nikam nejdu,“ zavrčel jsem, jen co na mně vykřičel svoje plány.
„Ale je to super film, premiéra a máme jeden lístek navíc. Víš, jak se těžko shání? Přemluvím tvoji mamku, neboj. Je to zítra v šest večer. Čau.“
Položil telefon, aniž bych měl možnost k tomu něco říct.
Vrátil jsem se k mejlu. Prsty položené na klávesnici, díval jsem se na Brianovu fotku a najednou jsem nevěděl co napsat.
Nakonec jsem napsal jen krátkou zprávu…
„Ahoj, nebyl jsi dneska ve škole, ale nakonec to bylo v pohodě. Asi jsem pochopil všechno. Vypadá to, že jsem matiku zvládnul. Díky tobě. Jsi v pohodě? I profesor se divil, že tam nejsi. Na písemku jsi nikdy nechyběl. Tak ještě jednou děkuji… za vše… Justin“
Brian
Jen jsem ležel a díval se do stropu. Byl jsem ztracen ve svém světě, kam jsem se uvrhnul sám ve svých myšlenkách.
Proč jsem to udělal? Proč? Láska je vážně sobecký cit… Když prostě něco chce, nebojí se jít i přes mrtvoly, aby toho dosáhla. Je to vlastně virus, který napadne každý orgán vašeho těla a nepustí, dokud vás nevyždímá z poslední kapky citů, co máte. Nejhorší je, že jsem mu propadl. Zcela a celý jsem jeho… Není místo, které by si nepamatovalo jeho doteky, polibky… Není… Nemám kam se schovat, abych ho už nikdy neviděl, protože ho vidím všude. Jak hezký cit to pozřel moje srdce a chroustá ho jak kost.
Těsně předtím, než jsem konečně pocítil únavu a oči se mi začaly zavírat, jsem se ještě zvedl a jen tak ze zvyku zkontrolovat v počítači email. Asi deset jich bylo jen od Grace, která popisovala každou hodinu dámské jízdy, až jsem se musel smát. Ale poslední…
Četl jsem ho pořád dokola a dokola, jak kdybych nechtěl uvěřit, že mi píše.
Proč mi pořád dává naději? Proč mě tak moc trápí? Ať mě pošle do prdele… Sakra… Neděkuj mi! Neděkuj, nebo se budu cítit provinile.
Nakonec jsem mu odepsal:
„Ahoj, musel jsem s bratrem a jeho snoubencem vybírat obleky. Dokonce se přidali i Torresovi, takže to bylo veliké. Jsem rád, že jsem ti pomohl. Hlavně že jsi to napsal dobře a dostaneš se na závody. Jo a je mi fajn.“
Nevěděl jsem co dál psát, bylo toho tolik, co bych mu napsal, ale poté, co mě sprdl za to, že to na něj vždy vychrstnu a ani se neohlížím na jeho city, to skončilo jen u pár strohých vět, které jen skrývaly pocity, co mám.
Miluji tě, Justine = jsem rád, že jsem ti pomohl.
Chybíš mi = jsem rád, že jsem ti pomohl.
Chtěl bych tě vidět a znovu tě políbit = Jo a je mi fajn.
Slova dobře skrytá za běžné fráze, kterým rozumím jen já.
Justin
Chystal jsem si věci do školy na druhý den, když mi cinknul mejl.
Tak Brian je v pohodě, oddechnul jsem si. Už jsem měl strach, jestli tím, že jsem se s ním vyspal, jsem to úplně neposral. Říkal, že mě miluje, ale i tak... Je to vážně to co chtěl? Co jsem chtěl já?
„Zlato, jedno mi musíš vysvětlit,“ ozvala se náhle máma ode dveří a já se leknul, tím jejím nenadálým příchodem. Jen jsem se k ní otočil a pozvedl nechápavě obočí.
„Kde s George naučil tak vyjednávat. Volal mi. Dobře, mluvila jsem s tátou a můžeš jít zítra do toho kina. Ale jen tam a pak hned domů, rozumíš?“
Goerge je fakt blbec. Netušil jsem, že se do toho tak obuje. Ale přišlo mi to úsměvné. Přikývl jsem, že rozumím. Jen jsem ještě poděkoval a pak se otočil zpátky k počítači.
„Tak to muselo být fajn. A navíc svatba bráchy… Určitě se těšíš. Jo, posledně jsem ti zapomněl poslat jednu fotku z univerzity. Tak tady ji máš v příloze. Je to, jak jsi usnul v autobuse. Už sis vybral školu? Já ještě vybírám ze dvou, uvidím, která to nakonec bude. No, nebudu tě otravovat, určitě máš spoustu práce se zařizováním svatby. Tak ahoj zítra ve škole. J. „
Ještě jsem přihodil do přílohy Brianovu fotku, na kterou jsem se každou chvíli díval a odeslal to.
Měl bych se učit. Ale poslední dobou to je jen o učení, plavání, učení, učení učení… Už aby to bylo za námi…Už ani s klukama nechodím tolik ven, tak jak kdysi. Ale mě na té škole hodně záleží… Chci se tomu věnovat i dál.
Kdyby tu nebyl Brian, tak nevím. Nejspíš bych se toho tolik nenaučil a unudil bych se k smrti.
Otočil jsem se k posteli a jen na ni civěl. V hlavě se mi přehrávalo všechno, co se tady v tomhle pokoji odehrálo…
Brian
Už jsem chtěl zavřít notebook, když se ozval příchod emailu. Chvíli jsem váhal, ale nakonec jsem ho otevřel. Zcela v šoku jsem civěl na tu fotku a studem rudnul až na prdeli.
Proč mě fotil ve spánku? Jako já slintám? Ještě že to není se zvukovou stopou, to bych se asi teprve propadl do země.
Byl jsem z něj opravdu hodně zmatený. Začal jsem mu odepisovat a asi dvakrát to smazal, než jsem se uklidnil.
„Už nikdy mě nefoť ve spánku, nebo... Půjdu asi na tu matematiku, jak jsme tam byli. Je to hodně dobrá škola, jen si ještě zcela nejsem jist. Tak zítra, ahoj."
Odeslal jsem zprávu a připravil se do postele. Během chvíle jsem usnul a probudil se až ráno těsně předtím, než mi zazvonil budík. Tentokrát jsem ani nemusel na Grace čekat, protože od chvíle co chodila s Jacobem, byla jak vyměněná.
Popravdě bych byl stejný, kdybych s někým byl, takhle jsem ji jen mohl závidět. Kravatu jsem si utáhl tak aby nebyl ani trochu vidět cucflek a nikdo neměl blbý kecy.
Ve škole jsme byli za chvíli a do třídy přišli o deset minut dřív, což na nás všichni čučeli jak na debily. Srdce se mi divoce rozbušilo, když jsem ho spatřil, ale potlačil jsem tu touhu se k němu rozběhnout a vědom si své role poskoka, jsem ho jen gestem pozdravil a sedl si do lavice.
Justin
Musel jsem se smát, když mi Brian vyhrožoval tím svým – nebo – To bych chtěl vědět, co to jeho nebo vlastně znamená. Všechno jsem vypnul a nachystal se na spaní.
Ale… Nějak se mi do té postele nechtělo. Když jsem si nakonec lehl, cítil jsem na polštáři Brianovu vůni i po takové době. Nejspíš se mi vepsala natrvalo do mozku. Jen jsem se převaloval a snažil se na něho nemyslet. Ale nešlo to. Každý náznak jeho vůně mě úplně dostával, a když jsem si ve spojitosti s tím začal přehrávat zpětně, co se tady stalo, byl jsem v prdeli.
Jen jsem se pohledem ujistil, že opravdu mám zavřeno a rukou jsem sjel do kalhot, kde mě přivítal můj ztopořený penis. Pravidelnými pohyby a s obličejem zabořeným do polštáře, abych cítil jeho vůni a nebyly slyšet mé vzdechy, jsem se během chvilky udělal.
Jen jsem svíral svůj penis, abych pochytal vše a nezašpinil si kalhoty a tupě zíral do stěny před sebou.
Jsem vážně v prdeli.
Rychle jsem se natáhl pro kapesníčky, abych se otřel, a polštář jsem hodil na zem. Takhle se nedá spát. Strčil jsem si pod hlavu medvěda a snažil se všechno vytěsnit z hlavy. Nakonec se mi podařilo usnout.
Druhý den jsem byl ve škole celkem brzy. Stihl jsem dokonce i dřívější autobus, tak když vešel Brian, už jsem seděl v lavici. Zírali jsme na něj jak na zjevení, že konečně přišel včas.
Kravatu měl utaženou tak, že se musel zákonitě dusit. Hmmm, proč asi…
Lehce jsem se pousmál, když jsem si dal vše do souvislosti.
O přestávce se ke mně nahrnul George.
„Tak Justine, říkej mi velký pane vyjednavači! Jdeme do toho kina. O půl šesté se sejdeme u hodin a budeš tam včas. Žádné výmluvy, stihneš to i z tréninku. Mám to spočítaný!“
Jen jsem se ušklíbnul a kývnul. Takové kino není špatné. Aspoň přijdu na jiné myšlenky…
Brian
Bohužel pro mě, se nedalo přeslechnout hlasité nadšení George, který se opíral o Justinovu lavici a řval jak na lesy.
Okamžitě se ve mně všechno sevřelo, jako kdyby mě někdo zaživa vnitřně drtil a trhal na kusy. Dal jsem si ruku před pusu, aby nechtěně nepromluvil a neřekl něco, čeho bych litoval.
Nemám právo na Justina… Nemám právo do ničeho zasahovat. Je to jeho život, to já jsem to chtěl… Není to jeho vina a ani on to nezačal. To já tím, co jsem řekl…
Sevřel jsem jednu ze stránek do matiky a celou ji zmačkal, jak jsem se nutil k ovládání. Jenže jsem se podíval před sebe, kde se u tabule líbal Jacob s Grace a vypadali tak šťastně. Záviděl jsem jim všechno, co měli a ani o tom nevěděli. Záviděl jsem jim každý dotek, který si mohli dát a měli k tomu stejné city. Záviděl jsem i ten pouhý pohled do očí, co si s láskou mohli dát.
Závist je svině a i já vím, jak mě to všechno sere. Měl jsem se na to vysrat… Měl jsem to nechat být. Ale nyní už nic nevrátím… Čas neovládám.
Radši jsem se zvedl a sám zamířil jako první do jídelny. Nechtěl jsem otravovat Grace, přeci jen měla prvního opravdového kluka a nepotřebovala mě. Nepotřeboval jsem ani doprovod, spíš jsem chtěl být sám. Tak jsem si radši vzal jen hamburger a šel si sednout ven pod strom, kam tak rád sedává Justin, ale o lavičku dál, abych mu nepřekážel. Musel jsem být aspoň kousek od něj, aby mě to celý nesežralo.
Justin
Když jsem viděla Briana, že přišel do školy, měl jsem lepší náladu. Ani nevím proč. Pořád jsem měl tendenci se na něho dívat. Jakmile však zazvonilo na obědovou přestávku, hned zmizel ze třídy. Dokonce nešel ani s Grace na oběd, tak jak to normálně dělával. V jídelně jsem ho neviděl.
„Jdeme se najíst ven?“ ozvalo se vedle mě.
Jen jsem přikývl. Sedli jsme si na lavičku pod stromem a kecal. Byli jsme čtyři a George strašně sršel vtipem. Občas do mě drcnul, a naznačil, že bych si měl všímat víc Naomi, která seděla vedle mně na druhé straně. Ale já spíš koukal na vedlejší lavičku.
„Briane,“ zavolal jsem po chvíli. „Přidej se,“ kývnul jsem na něj, aby šel k nám a neseděl tam tak sám.
„Je divnej,“ nahla se ke mně Naomi a zašeptala mi to do ucha.
Jen jsem se na ni tázavě podíval, jestli to myslí vážně.
„Přijde mi, že je stejný, jako ti z toho časopisu. Určitě je teplej. Už jsi ho někdy viděl s holkou?“
Zatrnulo ve mně.
„Je jedno, jaký je,“ odsekl jsem ji. „A i kdyby byl teplej, tak co?“
„Je to hnus,“ odfrkla a otočila se k němu.
Měl jsem chuť ji jednu vrazit.
„Briane!“ zavolal jsem na něj znovu.
Brian
Trhnul jsem sebou, když na mě Justin poprvé zakřičel, ale dělal jsem, že ho neslyším. Už tak jsem byl moc mrzutý z toho, že jich tam bylo tolik a Naomi se na něj lepila jak máslo na džem.
Když zařval podruhé, jeho hlas se změnil v ten, kterému jsem tu noc tak podlehl. Ten… Nádherně dominantní, který mě ovládl. Ale… Nemohl jsem… Nesměl jsem mu ohrozit jeho reputaci. Už podle mého chování a stylu jakým se oblékám, si tu každý myslí, že jsem na kluky. Možná o mě někdy nějaká dívka stála, ale žádná ke mně nikdy nedošla, jako kdybych byl prašivý, nebo se někdo prostě snažil mě zničit a pomlouval mě u nich. Stejně mi to bylo jedno, ale i tak. Bylo by fajn, kdyby se o mě někdo zajímal, nemyslel jsem si, že bych byl nějak škaredý. Jenže se to prostě nestalo. Možná to bylo i tím, že jsem byl prostě neviditelný a vyhovovalo mi to. Nemohl jsem do tohohle světa tahat i Justina a vystavovat ho kritice ostatních.
Žijeme sice ve světě, kde se už Gay páry tolerují a mohou se i brát, ale s jeho postavením a i tím, jak je obdivovaný, by ho tohle zničilo. Nezasloužil by si to.
„Nebudu obtěžovat. Jen si to dojím,“ řekl jsem tiše a dál dojídal hamburger.
Ruce se mi třásly a pohled mi občas sjel na Naomi, která se na mě zákeřně usmívala a pevně objímala Justinovu ruku.
Justin
„Nech ho být, říkala jsem, že je divnej,“ odfrkla si Naomi a sevřela mou ruku, že mi z ní málem vypadl sendvič.
„Už to nikdy neříkej,“ zavrčel jsem a zle jsem se na ni podíval.
Okamžitě zmlkla. Jen se ještě jednou podívala na Briana a pak na mě.
„Promiň,“ špitla a víc sevřela mou ruku. Měl jsem pocit, že se snad i červená.
„Briane, přijď za mnou na trénink, potřebuji, abys mi ještě něco vysvětlil z matiky,“ zavolal jsem ještě na něj, ale na to jsem se podíval na nebe, když na mě spadly první kapky.
Hned jsme se posbírali a utíkali do školy, protože během chvilky se zatáhlo a začalo pršet. Ještě jsem se otočil na Briana. Měl by si taky pohnout, nebo bude celý mokrý…
„Omlouvám se, Justine,“ chytla mě Naomi za obě ruce, když jsme se zastavili i skříněk. „Už to neudělám, nevěděla jsem, že je Brian tvůj kamarád,“ stoupla si na špičky a políbila mě na rty. „To je na omluvu,“ usmála se na mě, ale hned mě pustila a šla do třídy.
Bože, já se z těch holek jednou zblázním. Může být nějaká normální?
Ohlédl jsem se ven, ale tam už byla pěkná průtrž a hodně zataženo. Řekl bych, že skoro černo. Dneska asi pěkně zmoknu…
Zvonění na hodinu mě ale probralo a já se pomalu sunul do třídy
Brian
Když jsem cítil, že na mě dopadli první kapky vody, ještě jsem čekal, než všichni zmizeli pryč a vešel jsem dovnitř. Teprve tehdy se pořádně rozpršelo. Jenže… To co se najednou ve mně odehrálo, bylo mnohem horší, než jen zmoknout.
Strašně to bolelo… Moc to bolelo a srdce se mi asi právě rozletělo do všech světových stran, jaká rána to byla. Oči se mi vytřeštily a já si zakryl pusu, abych nezakřičel, ať to nedělá, že je Justin můj. Ale to bych lhal…
Naomi ho políbila a on se nebránil? Proč by měl? Je to krásná holka… Stojí o něj a on nejspíš o ni a proto s ní jde do toho kina na rande. Na to rande, které bych si tolik přál já. Dnes to skončím. Naposledy mu něco v matematice vysvětlím a už ho nikdy nechci vidět. Nikdy… Nezvládl bych to.
I tohle bude pro mě to nejhorší, co jsem kdy v životě zažil.
Do očí se mi vlily slzy a já vyběhl ven na déšť, abych hlasitě zařval, co mi to plíce dovolily. Potřeboval jsem to ze sebe dostat. Všechno to napětí a bolest, co mě tak drtila. Začal jsem ho nesnášet… Nenávidět to, jak ho miluji. Začal jsem sebou pohrdat…
Jen jsem nechal ten déšť, aby skrápěl mou tvář a dopřál mi pocítit ten chlad podzimního počasí.
Plakal za mě… Pro mě… V tuhle chvíli jsem to potřeboval.
Justin
Byli jsme už všichni ve třídě… teda skoro všichni. Brianovo místo bylo prázdné.
Jestli se včas neschoval, bude úplně mok-
Myšlenku jsem nedokončil. Přerušilo ji zahřmění. Podíval jsem se do okna. Stejně jako Grace.
Doufám, že se Brian stihl schovat. Jenže kde?
Díval jsem se nervózně střídavě do okna a ke dveřím. Ale on pořád nepřicházel.
Musím se podívat, jestli není venku… Dobře jsem si pamatoval, jak se choval u nás, když byla bouřka a to byl vevnitř. Prudce jsem vstal, a rozešel se rychle ke dveřím.
„Kampak, pane Barkley?“ ozvala se profesorka literatury.
„Promiňte, není mi dobře, jdu na ošetřovnu,“ odpověděl jsem a rychle zmizel za dveřmi.
Proč se o něj vlastně starám? Proč se o něj bojím? Určitě už je na ošetřovně a leží schovaný pod dekou a ošetřovatelka kolem něj běhá.
Přesto mi to nedalo a zamířil jsem rovnou k východu.
Brian
Najednou klidný a monotónní déšť přehlušil silný blesk, který rozzářil zataženou oblohu nade mnou. Trhnul jsem sebou a okamžitě dopadl na kolena. Nebyl jsem schopen pohybu. Jen jsem seděl a uši schovával do rukou, abych neslyšel hromy. Bylo mi hrozně úzko. Všechno ve mně ztuhlo a zamrazilo se v pohybu.
Jen jsem klečel na té ledové zemi a snažil se přestat vnímat to šílenství, co se kolem mě rozpoutalo.
Měl jsem se schovat… Měl jsem něco udělat… Proč mi nedošlo, že to může přerůst v bouřku? Proč jsem nezůstal doma? Jo… Justin… Proto… Ale ráno to nehlásili… Zase. Stejně jako když jsem byl u Justina.