Lorr
Všechno šlo parádně hladce a já si jen oddechl. Další boj bych už nezvládl a Jonas nejspíš taky ne.
Musel jsem ho obdivovat a napadlo mě, že se mám od něj co učit.
Ale jen do chvíle, kdy se ukázal mladý pacholek.
I kdyby to dělal jen kvůli odvedení pozornosti, někdo jako on by určitě přišel na lepší nápad.
Nevěděl jsem, jestli jsem víc naštvaný na Jonase nebo na sebe, že mě to vůbec štve.
Vždyť mi může být jedno, čí prdel píchá!
Jenže v tu chvíli se mi vybavila Tainnova tvář a já měl co dělat, abych tam nezašel a Jonase z toho mladého neskopl.
Osedlal jsem koně a sotva jsem skončil, objevil se Jonas, nejspíše spokojený, jako by se nic nestalo, a vzápětí poslal mladého strážného udělat to samé.
Zamračil jsem se a vyšvihl se do sedla. Popadl jsem uzdu Siwarova koně, a aniž bych něco řekl, vyjel jsem vpřed.
Mlčel jsem celou cestu. Mlčel a mračil se.
Teprve až když jsme dojeli na dohled stodoly, zastoupil jsem Jonasovi cestu a srazil svého koně s tím jeho.
„Je mi jedno čí prdel pícháš. Ale jestli to ublíží Tainnovi, tak ti přísahám, že už nebudeš mít čím píchat. Jestli tohle Tainn zjistí, zničí ho to. Jsi s ním takovou dobu a neuvědomil sis, když jsi vlezl na toho pacholka, jak moc to může ublížit tomu, kterému na tobě tolik záleží? Otevři oči, Jonasi. Tainn tě nejspíš miluje, ale sám vůbec neví, co je to láska, a čeká na někoho, kdo ho to naučí. Nepoučuju tě, nemám na to právo, ale… musím říct, že Tainn se mi za těch pár dnů dostal pod kůži, a mám pocit, že ho musím chránit. Před kýmkoliv…“
S těmi slovy jsem se odpoutal od Jonasova koně a vyrazil zase vpřed.
Bylo mi jedno, jestli mi dá přes hubu, jestli se se mnou bude vadit, nebo řekne ať vypadnu.
Musel jsem to říct. Některé věci totiž ani ti nejbližší nevidí.
Stejně jako Jonas a Tainn neviděli to, že s Quirynem je něco špatně.
Seskočil jsem z koně, přivázal je k jednomu trámku a vběhl do stodoly.
„Jsme zpátky!“ křikl jsem nahoru.
Jonas
Byli jsme skoro u stodoly, když mě najednou Lorr předjel a postavil se mi do cesty.
Zamračeně jsem poslouchal, co říká, a než jsem stihl cokoliv říct já, pobídl koně a tryskem se rozjel ke stodole. Dohnal jsem ho až tam, ale on už stihl vejít dovnitř.
Přivázal jsem koně a vběhl jsem za ním.
„Připravte se, hned vyrazíme!“ křikl jsem já celkem nasraně.
Popadl jsem Lorra za loket a vytáhl ho ven ze stodoly. Chytl jsem ho pod krkem a přirazil na zeď.
„Je mi jedno, co si myslíš. Ale řeknu ti jednu věc,“ zavrčel jsem mu vztekle do obličeje. „Princ je někdo, kdo mi stojí za to, abych za něho položil život. Neznáš mě, a nemáš právo soudit. A když ti tak vlezl pod kůži… Proč si myslíš, že jsem šel pro koně? Měl to být on, komu bych ublížil? Nebo bys byl ochotný nastavit prdel ty, abych ti ji rozerval? Nebo jsem měl toho pacholka nebo strážného zabít? Nemíchej se do věcí, o kterých víš akorát tak hovno!“
O něco víc jsem mu sevřel krk, ale když jsem zaslechl šramot zevnitř, jak nejspíš ti dva lezli dolů, pustil jsem ho.
„Je mi jedno, co si myslíš, ale zloděj mě tu nebude poučovat o morálce!“
Po těch slovech jsem konečně vešel dovnitř, abych se převlékl do svých věcí, a mohli jsme vyrazit.
Slunce už pomalu vycházelo. Jindy bych si pomyslel, jak je východ slunce krásný, ale teď… Teď jsem byl nasraný a chtěl jsem odsud co nejdříve pryč.
Tainn
Vyskočil jsem na nohy, když jsem zaslechl Jonase a málem sletěl dolů, jak jsem se hnal k žebříku.
Ani mi nedošlo, že je Jonas tak dlouho pryč.
Ale sotva jsem se dostal dolů, zarazil jsem se a trochu postoupil blíž k Siwarovi.
Nevím, jestli za to mohla ta kletba, nebo prostě to bylo tím vším, co se stalo, ale poznal jsem, že je něco jinak.
Lorr se mračil, Jonas ještě hůř, a dokonce jsem si všiml, jak se napjal i Siwar, zadíval se na Jonase, pak Lorra, který zavrtěl hlavou a zase zpátky na Jonase.
Nejspíš zase za všechno můžu já.
Čím dál jsme byli, a čím víc jsem z Jonasem trávil času, tím víc jsem měl pocit, že ho něčím zlobím.
Jinak než v království, kdy jsem na truc utekl, nebo se schoval, nebo se sešel s Quirynem.
Tohle byla skutečná zloba a já měl pocit, že dělám všechno špatně.
„Jsem rád, že jste zpátky,“ dostal jsem ze sebe nakonec a usmál se na Lorra.
Jakmile jsem ale pohlédl na zamračeného Jonase, raději jsem sklopil pohled a vyběhl ven, abych se podíval na svého Bardase.
Aspoň on byl rád, že mě vidí. Zabořil jsem tvář do jeho krku a na okamžik zavřel oči.
Kdyby tak Bardas mohl mluvit.
Vyšvihl jsem se na koně, když jsem ty tři uslyšel vycházet ven, a pak podle pokynů jel za Siwarem. Až když jsme přejeli přes les a zvolnili do klusu, popojel jsem dozadu, kde byl Lorr.
Celou cestu se mračil a propaloval Jonasova záda pohledem.
„Stalo se něco? Ve městě?“ zeptal jsem se, a taky se zadíval za Jonasova záda.
„Nic se nestalo. Princi. Všechno probíhalo až moc hladce, viď Jonasi?“ křikl poslední slova Lorr, ale nebyla to pouhá otázka, cítil jsem v tom jistou naštvanost.
„A mimochodem, nejspíš byste se se mnou neměli vůbec bavit, protože já jsem jen zloděj bez morálky!“ křikl znovu a já jen nechápavě zamrkal.
Dokonce i Siwar zastavil a ohlédl se po nás, co se děje.
Jonas
Když jsme odjížděli od stodoly, ještě chvíli jsem se rozhlížel kolem, jestli nás někdo nepronásleduje.
oddychl jsem si, až když jsme vyjeli za hranice království, a pak už bylo jen kousek do lesa.
Jel jsem za Siwarem. Neměl jsem v tuhle chvíli chuť se kýmkoliv z nich bavit.
Bohužel ani s princem, který vůbec netušil, co se děje. Ale s jeho povahou nejspíš vycítil, že je něco jinak.
Nebo to bylo tím, že jsem své rozpoložení nedokázal skrýt.
Možná to byly hloupé výmluvy, kterými jsem omluvil svůj čin. Nejspíš ano.
Ale na druhou stranu… Tak dlouho jsem nikoho neměl, a pak jsem ochutnal to krásné s princem, kterého mám moc rád. Kdysi, když jsem neměl na starost jen jeho, choval jsem se jinak. Nevázal jsem se. Když jsem měl chuť, vzal jsem toho, kdo byl trochu přítulný…
Ale princ… Řekl, že mě miluje. Tehdy v hostinci jsem mu na to nic neřekl. Ale uvědomoval jsem si, že mé city k němu, jsou nejspíš víc, než jen: Mám tě rád, záleží mi na tobě.
Mohl jsem ho požádat, když je v takovém stavu? Mohl jsem po něm něco takového chtít? Ublížil bych mu ještě víc…
Možná měl Lorr pravdu.
Ale já to viděl jinak.
Ne, nesmím na to myslet. Nesmím…
„Ty nejsi zloděj bez morálky,“ otočil jsem se na moment. „Ty jsi idiot bez morálky.“
Pak jsem se podíval na prince, a znovu mě píchlo u žaludku, když jsem viděl jeho pohled.
„Nic nešlo hladce, ale… Stejně jako já, i Lorr tě bude vždycky chránit. Nebude váhat pro tebe zabít, viď, Lorre? Jsi v dobrých rukách, princi, nemusíš se ničeho bát.“
Pobídl jsem koně a srovnal krok se Siwarem.
Chvíli jsem jel mlčky, než jsem zahlédl, jak se stromy před námi víc rozestupují a les o něco prořídl.
Vyjížděli jsme do mírně doliny, kde bylo dobré si udělat přestávku, aby si koně odpočinuli, a my pak mohli pokračovat dál. Před námi byla dlouhá cesta do kopců, kde by podle Siwara měl žít ten muž, co by nám měl pomoct.
Tainn
Byl jsem zmatený.
Vůbec jsem nechápal nic z toho, co se tady dělo.
A že se něco dělo. I když to ani jeden z nich nechtěl říct, mezi Lorrem a Jonasem se něco stalo.
Něco se stalo ve městě a já měl najednou pocit… jako by se mi Jonas vzdaloval.
Možná proto, že se tak měním?
Všiml jsem si, jak Lorr po jeho poznámce zbledl a zamumlal něco o tom, že to byla rána pod pás.
Povzdechl jsem si a pevněji sevřel Bardasovy otěže. Trápilo mě to a tížilo.
Cítil jsem to napětí, a to mi nedělalo moc dobře.
Cítil jsem, jak se ve mně něco mění, jak ve mně něco narůstá, až jsem měl problém se nadechnout.
„Tainne?“ uslyšel jsem jakoby z dálky Lorrův hlas.
„Nic mi není…“ zachrčel jsem a potřásl hlavou, jako bych chtěl něco odehnat.
Ani si nepamatuju, kdy jsme dorazili do menší doliny a odsedlali koně.
Kdy Lorr rozdělal oheň a Siwar odběhl něco ulovit.
Celou dobu jsem zíral jen na Jonase, a když osaměl u koní, přešel jsem k němu a zezadu ho pevně objal. Přemýšlel jsem nad tím celou dobu a už jsem věděl, co udělám.
„Pokud mi nechceš říct, co se stalo, pochopím to. Ale, prosím, Jonasi, nevyhýbej se mi. Já… potřebuju tě. Strašně moc. Nevím, co se to se mnou děje, ale… cítím, jako by mé tělo hořelo…“
Po těch slovech jsem Jonase otočil k sobě a jeho dlaň si přitiskl na hruď v místě, kde mi tlouklo srdce.
Jeho druhou dlaň jsem si přitiskl na tvář, otřel se o ni, a pak do ní vtiskl polibek.
„Nezlob se, Jonasi. Víš, že to nerad vidím. Pokud… pokud… potřebuješ… jsem tu pro… tebe...“ zašeptal jsem, zrudl a volnou rukou se zahákl za Jonasův krk, abych si ho stáhl dolů.
„Potřebuju tě, Jonasi…“ dýchl jsem na jeho rty a zadíval se mu do očí.
Bylo mi jedno, jak to zní a vypadá, že to nejspíš dělám špatně, a že mě Jonas může klidně vyhodit, ale já chtěl, aby věděl, co k němu cítím, a že jsem tu pro něj. Že může za mnou kdykoliv přijít.
Jonas
Měl jsem opravdu špatný den. A tak jsem se raději princi vyhýbal. Dělal jsem všechno automaticky.
Raději jsem vytěsnil všechno, co se mi honilo hlavou, aby mě nerozptylovaly zbytečné myšlenky.
Když jsem rozdělal oheň, čekalo se už jen na to, aby se Siwar vrátil, a mohli jsme si něco udělat k jídlu.
Raději jsem se posadil ke koním, abych byl, co nejdál od Lorra a prince. Ne, že bych s princem nechtěl být, ale jakýkoliv blbý Lorrův pohled by mě mohl vyprovokovat. Nemluvě o nějaké debilní poznámce, po které bych už mohl vystartovat.
Měl jsem pocit, jako by mi v tu chvíli nejlépe rozuměl Magis.
Pohladil jsem ho nozdrách, když ke mně sklonil svou krásnou hlavu. On si odfrknul, podíval se za mě a pak hlavu zvedl.
Než jsem se stihl otočit, dosedl za mě princ a objal mě.
„Není to tebou, Tainne. Nevyhýbám se ti, jen… Držím se od tebe trochu dál, protože ti nechci ublížit. Není to tím, že se měníš, tak si nedávej vinu, ano? Jsem tu pořád pro tebe. Já…“ chytl jsem ho a přitáhl si ho na klín, abych ho mohl obejmout. „Já… mně… záleží mi na tobě víc, než si myslíš.“
O něco pevněji jsem ho sevřel a políbil ho do vlasů.
„Běž se ohřát k ohni. Jen co se najíme, tak zase vyrazíme, abychom byli u toho muže co nejdříve. Ale jestli chceš, ještě ti pak pročešu vlasy. Mám i další stuhy, kterými ti je můžu svázat. Třeba touhle,“ stáhl jsem si z vlasů svoji a dal ji princi do ruky.
Protáhl jsem jeho vlasy mezi prsty a pak se na něho usmál.
„Opravdu potřebuješ učesat. Za chvíli to budeš mít jako roští.“
Záměrně jsem se vyhnul mluvení o tom, co se stalo ve městě. Sám říkal, že o tom nemusím mluvit, tak nebudu.
Natáhl jsem se ke svému vaku a vytáhl z něho hřeben. Posadil jsem si prince mezi nohy zády k sobě, a začal jsem mu opatrně rozčesávat jeho zacuckané vlasy.
Jen po očku jsem občas mrknul na Lorra, a kdykoliv se k nám podíval, zamračil jsem se na něho.
Když jsem princi spletl cop, vzal jsem od něj stuhu a stáhl jsem s nimi vlasy, aby se cop nerozpletl.
Pak jsem prince přitáhl na svou hruď a objal ho.
„Taky tě potřebuji, Tainne,“ pošeptal jsem mu do ucha a políbil ho na rameno.
Quiryn
Všechno se pokazilo. Všechno. Strážci v tomhle království jsou úplně na nic. Kdyby se to stalo u nás, tak jim by rozhodně nikdo neunikl.
Sledoval jsem všechno z povzdáli, a když jsem viděl, jak utíkají z hostince, chtěl jsem se změnit v člověka a zastavit je. Ale zabili by mě na místě. A tak jsem jen počkal, až zmizí ve tmě, chvíli pozoroval, kam běží, a pak se vrátil k hostinci.
Doběhl jsem ke strážím už v lidské podobě a nasměroval jsem je k té stodole.
Myslel jsem si, že se jim podaří je zatknout, ale k mé nevoli si s nimi Jonas i ten zlodějíček hravě poradili.
Zuřil jsem. Byl jsem vzteklý, a nemohl jsem s tím nic dělat.
Přecházel jsem po střeše z domu na dům, až jsem zahlédl Jonase a Lorra, jak se vrací do města.
Teď byla šance. Mohl bych se zbavit Lorra, ale co Jonas? Jak ho přesvědčit, aby zůstal se mnou?
Změněný v kočku jsem se proplížil do stájí…
Viděl jsem všechno. Úplně všechno.
Srdce mě bolelo, když jsem sledoval Jonase a toho pacholka od koní.
A chtěl jsem to už vzdát.
Ale pak se stalo něco, s čím jsem nepočítal.
Lorr a Jonas se pohádali. A mě znovu vysvitla naděje.
Jonas to udělal proto, že mu na princi až tak nezáleží. Určitě ano. A je tu možnost, že jakmile se to princ dozví, už nebude chtít Jonase ani vidět. Odstrčí ho od sebe a Jonas bude opět volný…
A pak se vrátí domů a bude jen můj.
S novou nadějí jsem je sledoval v jejich další cestě. Nemohl jsem přijít blíž, aby mě nezahlédli. Zvlášť ten Siwar. Ten byl pro mne teď největší nebezpečí.
Vyšplhal jsem se na strom, který byl dost daleko, ale odkud jsem na ně dobře viděl.
Vyčkával jsem. Moje šance přijde…
Siwar
Něco se stalo. Ve městě, když ti dva jeli pro koně.
Napřed jsem si myslel, že za to může Lorr, ale když jsem nenápadně zavětřil…
Díky kletbě jsem měl ostřejší smysly než ostatní. A nejspíš na tom bude brzo stejně i Tainn.
Takže mi u Jonase, zvláště, když jsem se k němu přiblížil, abych se ujistil, neunikl slabý pach někoho jiného a sperma.
Nic jsem ovšem neřekl.
Potřeboval jsem vědět, co se stalo. Proč by Jonas s někým byl, když šli získat zpátky naše koně, a proč to Lorrovi tak vadilo.
Když jsme se utábořili, odběhl jsem nejen něco ulovit, ale taky se rozhlédnout po okolí.
Jakmile jsem se vrátil zpátky i s úlovkem, Lorr seděl u ohně, zatímco Jonas s Tainnem u koní.
Stáhl jsem kůži z králíků, vyvrhl je, každému podal syrové játra, i když se na to princ moc nadšeně netvářil, ale nakonec je snědl. Pak jsem maso napíchl na klacky a postavil je nad oheň.
„Vyrazím za čarodějem. Přemýšlel jsem o tom, a i když by bylo dobré, kdyby tě viděl a viděl tak tu kletbu, bude lepší, když pojedu jen já. Nemá rád šlechtu a není zrovna lidumil, takže by ti mohl spíš ještě přitížit, ať už z jakéhokoliv svého sobeckého důvodu. Ze mě má trochu strach. Ví, jaká bestie ve mně rostla, takže sám s nějakou historkou mám šanci na úspěch. Možná…“ zadíval jsem se na Lorra a zapřemýšlel.
On by si určitě věděl víc rady.
Jako zloděj musel určitě často přijít s nějakou výmluvou, aby ho nezatkli nebo nezabili.
Kromě toho, byla by to i šance dozvědět se, co se stalo ve městě a co víc, nechávat ty tři pohromadě nejspíš nebyl nejlepší nápad.
„Možná bude lepší, když pojedeš se mnou, Lorre. A po cestě vymyslíš nějakou historku pro čaroděje.“
Ani jsem to pořádně nedořekl a Lorr souhlasil.
Nejspíš chtěl asi taky vypadnout. Nejspíš potřeboval čas.
Dojedli jsme, a se slibem, že nejpozději za svítání budeme zpátky jsme vyrazili.
Tainn
Myslel jsem si, že se Jonas trochu uvolní, ale i když mi česal vlasy, pořád jsem z něj cítil to napětí.
Naštěstí se za chvilku vrátil Siwar i s ulovenými králíky, ze kterých jsem musel sníst syrové játra.
Nebyla to zrovna pochoutka, a i proto jsem byl rád za pečené maso, i když bylo trochu tuhé a bez chuti.
Jídlo probíhalo mlčky, Lorr pořád po Jonasovi házel naštvané pohledy, a já už to málem nevydržel, když přišel Siwar s tím, že za čarodějem pojede sám s Lorrem.
„Hlavně buďte opatrní,“ přišel jsem za nimi, když si sedlali koně a mírně se začervenal, když se ke mně Siwar otočil a pohladil mě po tváři.
„Vy taky,“ zabručel Siwar, zadíval se na Jonase, a za chvilku i s Lorrem zmizeli mezi stromy.
Vrátil jsem se k Jonasovi, abych mu pomohl s rozděláním deky na spaní.
Bylo ještě světlo, ale za chvilku se nejspíš začne stmívat.
Zadíval jsem se na oblohu a napadlo mě, kolik ještě uvidím východů a západů slunce jako člověk.
Povzdechl jsem si, zavrtěl hlavou, a pak se zadíval na Jonase.
Přiklekl jsem si k němu a pohladil ho po tváři a rtech, které se tak málo usmívaly.
Jonas
Když se Siwar vrátil a vybalil na nás svůj plán, souhlasil jsem. Bude lepší, když budeme s Lorrem aspoň na chvíli od sebe dál, protože to napětí mezi námi se dalo doslova krájet. A netrvalo by dlouho, a nejspíš by jeden z nás vybuchnul. A zřejmě bych byl já ten první.
Když odjeli, zadíval jsem se na prince, když mi pomáhal rozložit deky na spaní. Ještě před pár dny by tohle neudělal ani omylem. Mění se. A nejen tou kletbou.
Tahle cesta nebyla zas tak špatný nápad. Jen ten důvod, proč jsme se na ni vydali, nebyl nejlepší.
Ale věřím tomu, že to všechno dobře dopadne a vrátíme se zpátky domů v pořádku.
„Pojď, dáme koním ještě napít a můžeme se přitom umýt, než zapadne slunce,“ potáhl jsem prince na nohy, a pak jsme přešli ke koním, abychom je odvázali a odvedli k nedalekému potůčku.
Koně by nepili vodu, pokud bychom se myli výš proti proudu, a tak jsme sešli kousek níž pod ně.
Svlékl jsem se, pomohl i princi, vlasy jsem mu zamotal do drdolu, aby si je nenamočil, a pak už jsem vešel do vody a jeho stáhl s sebou.
Voda byla chladná, ale na umytí a probrání byla dobrá. A my jsme byli špinaví a zpocení.
Hladina byla nízká, jen něco málo nad kotníky. Tak jsem vešel až doprostřed potůčku, kde jsem si sedl, a pak lehl na ty vyhlazené oblázky, a nechal proudit vodu přes mé tělo a díval se do nebe.
„Je tu krásně,“ ozval jsem se po chvilce mého sledování nebe a kopců, které obklopovaly tohle údolíčko.
Tainn
Nechal jsem se vytáhnout na nohy, když Jonas vstal s tím, že půjdeme dát koním napít.
Nebylo to daleko od našeho tábora a aspoň jsem si po té jízdě protáhl nohy.
Nikdy dřív jsem neseděl tak často na koni jako teď, a byl jsem rád za ty projížďky z Quirynem, díky nímž jsem teď vydržel v sedle i několik hodin.
Vzpomínka na něj mě opět trochu rozesmutnila.
Kdo ví, kde je mu teď konec.
Ale nějak jsem si čím dál víc uvědomoval, že už mě to k němu netáhne jako dřív.
Bylo to Jonasem? Nejspíš ano.
Když se svlékl a svlékl i mě, na okamžik jsem se zastyděl.
Nechal jsem se stáhnout do vody, která byla ledová, ale aspoň čistá.
Sledoval jsem Jonase, jak si lehá, jeho tělo hladí drobné vlnky, a na malý moment jsem je zatoužil odehnat, aby se Jonase nedotýkaly, ale aby to byly mé ruce, které ho hladí a laskají.
Zrudl jsem pod tíhou své myšlenky, sedl si na okraj travnatého břehu a taktéž se zadíval na nebe.
„To ano,“ zašeptal jsem, a pak se zadíval na svůj odraz na hladině vody.
Tak moc rychle jsem se měnil.
Prsty jsem se dotkl kůže na levém boku a povzdechl si.
Raději jsem se sesunul níž, a položil se do vody stejně jako Jonas.
„Nechápu… jak to můžeš… vydržet… je příšerně… studená…“ zablekotal jsem, ale přesto zůstal ležet.
Jonas
Pootočil jsem hlavu a pozoroval Tainna, jak se odvažuje nakonec vlézt do té studené vody.
Tohle mu jen prospěje. Smyje to nejen špínu, ale i špatné myšlenky. Nebo aspoň část z nich.
Je to asi to nejlepší, co jsme po tom napětí mohli udělat.
Když se konečně odvážil vlézt až za mnou a lehl si do vody taky, otočil jsem se na bok a opřel se o loket.
„Je studená,“ políbil jsem ho na jeho studené rty. „Ale probere, a pak se můžeme zahřát u ohně. Nebo tě zahřeju já.“
Druhou rukou jsem prince omýval. Otíral jsem dlaněmi a prsty jeho pokožku, a bylo mi jedno, jestli jsem na lidské, nebo na té, která se měnila. Pro mne to byl pořád ten hezký princ.
Lehce jsem ho mýval vodou, když jsem byl u jeho podbřišku, posadil jsem se a oběma rukama jsem omyl jeho nohy i jeho rozkrok a ruku zasunul i níž, abych omyl i tu jeho krásnou část těla, která mě znovu začala tak lákat.
Stejně jako v noci, i teď se ve mně znovu vzedmula vlna chtíče, když jsem ho tak viděl a mohl se ho dotýkat.
Já prostě princi nedokázal odolat. Nechápal jsem, jak jsem mohl, tak dlouho, vydržet bez toho tělesného uspokojení. Teď… Teď kdykoliv se na prince podívám, mám hned hříšné myšlenky.
Na moment jsem se k němu sehnul, políbil ho na rty, které pomalu začaly od té studené vody modrat.
„Půjdeme k ohni, ať tě můžu zahřát. Stačí, když si oblečeš jen tuniku.“
Podebral jsem ho a s ním v náruči jsem vstal, a vynesl ho na travnatý břeh. Tak, jak jsem poradil princi, i já jsem na sebe hodil jen halenu. Zbytek věcí jsem vzal do ruky, a pak společně s princem a koňmi jsme se vraceli zpátky k ohni.
Když jsme se vrátili, přivázal jsem koně, do ohně přihodil pár kusů většího dřeva, a pak se posadil k princi na deku.
„Tohle pryč,“ chyt jsem spodní lem jeho tuniky a přetáhl mu ji přes hlavu, až zůstal úplně nahý, a já ho hned následoval.
Posadil jsem si ho mezi své nohy, a začal mu rozmotávat drdol.
„Stejně je máš mokré, když sis lehl do vody, tak ti je raději rozdělám, ať ti rychleji proschnou,“ začal jsem mu rozmotávat cop.
Tainn
Zatajil se mi dech, když se ke mně Jonas pootočil a začal mě hladit.
Omývat mé tělo a nevynechal jediné místečko.
Zjistil jsem, že lačním po jeho dotecích, že chci, aby se mě dotýkal mnohem víc, a že chci, aby ne oheň, ale on zahřál mé tělo.
Nechal jsem se přenést na břeh, oblekl se do tuniky a málem zapomněl na Bardase, jak jsem byl z Jonase úplně mimo.
Když si pak ke mně Jonas přisedl na deku, stáhl ze mě tuniku, přitáhl si mě na klín a začal mi rozmotávat drdol, který se stejně namočil, zjistil jsem, že z něj nedokážu spustit oči.
Ta touha po jeho dotecích ve mně narůstala víc a víc.
„Jonasi…“ zachraptěl jsem, a když mě na zádech zastudily rozpuštěné vlasy, povalil jsem ho na záda a klekl si nad něj.
Otřel jsem se svým klínem o ten jeho a sklonil se k jeho rtům.
„Strašně moc… chci, aby ses… mě dotýkal… moc tě… potřebuju…“ zasténal jsem do jeho kůže na krku, kterou jsem mírně zkousl, zatím, co jsem se svým tělem pořád otíral o to jeho.
Nechápal jsem to.
Před pár dny by mě pomalu nenapadlo něco takového udělat, ale teď.
Mé tělo doslova hořelo, hlava se mi točila a srdce hrozilo, že vyskočí z hrudi.
Jonas
Jen jsem rozmotal princův cop, už jsem ležel na zádech a on seděl na mě.
Bylo to nečekané, a chvilku jsem na něho překvapeně hleděl.
Toužil jsem po něm, ale obával jsem se toho, jestli mě bude po dnešku chtít, když jsem se choval tak nepříjemně.
Ale v momentě, kdy se na mě přitiskl, kdy se o mě začal otírat, jsem na všechno špatné okamžitě zapomněl, a teď jsem měl v hlavě jen jeho.
Položil jsem ruce na jeho záda. Hladil jsem ho, přejížděl jsem prsty po jeho páteři, až jsem skončil u jeho zadečku, který jsem několikrát pořádně promnul.
Dech se mi zrychlil, a když mě kousnul do krku, tiše jsem vydechl, jak mým tělem projela další vlna touhy po něm.
Moje srdce bilo snad stejně rychle, jako to jeho. Chtěl jsem se s ním milovat, chtěl jsem to hned, okamžitě ukojit tu svou touhu, která ale byla tak rozdílná od toho, co jsem cítil ve stáji v hostinci.
Tam to bylo jen o uspokojení okamžité potřeby, o uklidnění mé rozbouřené krve. Ale tady…
Tady jsem chtěl spojení s princem, protože mi na něm opravdu záleží.
Miluji ho, a to podněcuje vše, co teď cítím.
Na moment se mi rychlý dech zastavil a srdce vynechalo jeden úder, když jsem si to uvědomil.
Musel jsem si přiznat, že moje touha po princi není jen o uspokojení, ale o tom, milovat se s milovaným člověkem.
„Taky tě potřebuji“ zachraptěl jsem a hned si ho přitáhl pro polibek.
Znovu jsem přesunul ruce na jeho zadeček, několikrát ho promnul, a pak své prsty posunul k jeho dírce. Neměl jsem po ruce nic, co by usnadnilo průnik, tak jsem do něj pomalu natlačil jeden prst, dokud jsem ho nevsunul dovnitř úplně celý.
A zatímco jsem ho líbal, jednou rukou jsem ho tlačil na sebe, až se naše penisy o sebe otíraly, a prstem druhé ruky jsem začal dobývat to území, po kterém jsem tak prahnul, aby se princ uvolnil, a já mohl přidat druhý…
Tainn
Tohle bylo to, co jsem potřeboval.
Bylo to tak jiné, než tehdy u jezírka nebo v zahradě s Quirynem.
To bylo jen o poznání něčeho nového, a já si uvědomil, že jsem ke Quirynovi nikdy necítil to, co k Jonasovi.
Jeho doteky rozpalovaly mou kůži, bouřily mou krev, nechtěl jsem nic jiného, než aby se se mnou Jonas spojil.
Na všechno zlé, co se stalo jsem okamžitě zapomněl.
Teď jsem byl jen já a on.
Pokud tohle je to, čemu lidé říkají milovat někoho, pak jsem Jonase skutečně miloval.
A nebylo to jen o spojení mezi námi.
Když byl mrzutý nebo naštvaný, cítil jsem se špatně. Když byl šťastný, byl jsem šťastný i já.
Na moment mi v mysli vyvstanula Siwarova tvář.
I on pro mě něco znamenal, ale teď…
„Jonasi…“ zasténal jsem, když do mě zajel prstem.
Líbal jsem ho, otíral se o něj, vtahoval ho do sebe a snažil se uvolnit, když přidal další prst.
Jako by ve mně propukla bouře.
Bylo mi jedno, jestli to třeba bude bolet, potřeboval jsem Jonase stejně, jako jsem potřeboval dýchat.
„Už to… nevydržím…“ zachraptěl jsem mu do úst, věnoval mu polibek, zvedl se, aby ze mě vytáhl prsty, a pak se sesunul níž.
Jeho penis byl tak tvrdý, horký a přitom jemný.
Teď už bez obtíží jsem ho pohltil do úst, abych si připomněl tu chuť, a jako bych to dělal denně, přejel jsem jazykem po špičce, než jsem ho zase vypustil, klekl si a sám se proti němu nastavil.
Ten první tlak byl mírně bolestivý, ale teď bych se nezastavil, ani kdyby se tu objevil můj otec.
„Jonasi!“ vykřikl jsem na celý les, když jsem prudce dosedl a jeho velikost jsem v sobě pocítil tak intenzivně jako nikdy.
Sklonil jsem se nad ním, abych okousal jeho krk a hruď, a jakmile jsem se přitiskl na Jonasovy rty, začal jsem pohybovat pánví.
„Nechápu to… mé tělo… si říká samo… co chce… je to… jako bouře… co potřebuje… utišit…“ zachraptěl jsem Jonasovi do rtů, věnoval mu polibek, a pak se zvedl do sedu, abych se mohl víc a důrazněji pohybovat.
Bylo to úplně jiné než v tom hostinci. Živočišnější. Prudší. Jako bych to ani nebyl já, ale zároveň byl.
„Víc… Jonasi! Vem si… mě! Prosím!“ zakřičel jsem v jednu chvíli a nehty zaryl do jeho boků.
Jonas
Nečekal jsem takovou reakci. Viděl jsem na Tainnovi, že to chce stejně jako já. Ale že by se odhodlal k takovému kroku…
Ale rozhodně jsem neprotestoval. Přichytil jsem ho za boky, když poprvé dosedal, a když jsem v něm byl úplně celý, na moment jsem přivřel oči a snažil se to rozdýchat.
Nenechal mě však dlouho odpočívat. Jeho horké rty se přilepily na mé, a já mu ten polibek rád opětoval.
Když se zvedl, konečně jsem si ho mohl prohlédnout v celé jeho kráse.
Byl tak úžasný, když se na mě pohyboval, jeho výraz ve tváři, který doslova překypoval blažeností, byl ještě krásnější než normálně.
Hladil jsem ho všude, kde se dalo. Chvílemi jsem trápil jeho bradavky, chvílemi si pohrával s jeho penisem a kuličkami. A při tom všem jsem víc a víc propadal tomu šílenému pocitu, který se proháněl mým tělem a spaloval ho na troud rychleji než oheň, který prince ozařoval.
Vypadal jak z jiného světa, jeho vlasy ve světle ohně doslova zářily, jeho oči žhnuly tím chtíčem, který tak divoce dával najevo.
Po jeho žádosti jsem to už nevydržel. Na moment jsem ho pevně chytil a zastavil. Zvedl jsem se do sedu a jeho jsem převrátil na záda. Jeho nohy jsem si zapřel o ramena a sklonil se nad ním.
Zapřel jsem se rukama o deku vedle jeho hlavy.
Krásně se zakulatil, víc se tak vystavil, a já mohl teď už přirážet podle své touhy.
Dal jsem do toho vše. Svou lásku k němu pomalými mučivými nájezdy. Svůj chtíč rychlými a tvrdými přírazy. Líbal jsem ho, a postupně zrychloval a zkracoval svůj průnik, když se začal hlásit ten okamžik, který v těle doslova rozpoutá bouři.
„Jen pro tebe… Tainne… jen pro tebe…“ zachrčel jsem, a pak jsem se zapřel v křeči, když to přišlo.
Mé svaly se napjaly, jen setrvačností jsem neustával ve svých pohybech, když jsem s hlasitými vzdechy a steny plnil jeho zadeček, s pohledem upřeným do jeho nádherných očí.
Tainn
Nemohlo být krásnějšího muže.
Když mě převrátil na záda, mé nohy si hodil na ramena, a pak si bral můj zadeček, jak chtěl, díval jsem se do jeho očí, ve kterých se odrážely plameny ohně. A nejen ony.
Opravdu jsem se do něj zamiloval.
Nejspíš ano. Nejspíš jsem mu propadl dávno před tím, než mě vůbec poprvé políbil.
Jen jsem si to nikdy nepřiznal a hlavně… Nevěděl jsem, jak to cítí Jonas.
Svíjel jsem se pod jeho přírazy, sténal, propínal se proti němu, nejspíš mu na těle zanechal pár otisků po svých nehtech, líbal ho, když jsem nacházel dech, a v momentě, kdy jsem uviděl, jak ho sevřela ta slastná křeč, nevydržel jsem to ani já.
„Miluju tě… Jonasi!“ zakřičel jsem na celý les svou touhu, když jsem se v křeči propnul, zvrátil hlavu dozadu a sevřel Jonase v sobě, aby na moment zastavil své pohyby.
Mé tělo se roztřáslo a mé nohy sklouzly z Jonasových ramen, tak jsem je aspoň omotal kolem jeho pasu a znovu se na něj přitiskl.
Sténal jsem, dokud se mé tělo neuvolnilo, a já sotva dokázal popadnout dech.
Zadíval jsem se Jonasovi do očí a zvedl ruce, abych je zahákl kolem jeho krku a stáhl si ho pro polibek, plný toho, co jsem nedokázal vyslovit.
Jonas
Myslel jsem, že se na Tainna svalím, když mě sevřel svýma nohama. Ještě víc jsem se zapřel o ruce, abych ho úplně nezalehl, a díval se na něho, jak prožívá své vyvrcholení.
Jeho výkřik jsem vzápětí umlčel polibkem, jako bych ta slova chtěl jen pro sebe.
Trochu víc jsem se k němu natiskl, aby se mohl o mě otírat svým penisem, a nepřestával do něj najíždět, dokud se zcela neuvolnil, když to nejlepší pro něj pominulo.
Jak rád bych mu tohle dopřál delší dobu. Vidět ho, jak je spokojený, jak prožívá tohle blaho, tuhle slastnou chvilku…
Nikdy neměl tak nádherný výraz a krásně zastřené oči, jako když cítí to nejlepší z celého milování. A já byl rád, že mu to můžu dopřát.
V duchu jsem si přísahal, že on bude ten jediný, na koho se takto budu dívat, koho se budu dotýkat.
On jediný mi za to všechno trápení stojí.
A zůstanu s ním do konce, i kdyby se záchrana nepovedla.
Když jsem už nestíhal s dechem, přestal jsem ho líbat. Vysunul jsem se z něho, sesunul se níž a jazykem jsem posbíral všechnu tu dobrotu, co na sobě zanechal. Očistil jsem jeho penis, polaskal jeho kuličky.
Dosedl jsem na paty a Tainna si přitáhl na klín.
Nestačilo mi to. I když jsem se právě udělal, stále jsem toužil po dalším spojení. Znovu jsem s ním chtěl prožít to krásné, co mi dopřál před malou chvíli.
Nadzvedl jsem ho, prstem jsem zapátral v jeho dírce, vlhké od mého semene, a pak si ho nasměroval a potlačil dolů na svůj úd. Doslova jsem si ho na sebe nasunul, a bylo to tak příjemné, že jsem ho na moment znovu pevně sevřel v objetí a zapřel se čelem o jeho rameno, kde jsem mu pak po chvilce zanechal značku, která dokazovala, jak jsem s ním moc spokojený a hlavně šťastný.
Tainn
Jonas mi dal odpověď na mou otázku tehdy z hostince.
Jde to víckrát za sebou.
Když si mě potlačil do klína, znovu jsem hlasitě vykřikl jeho jméno a na ramenou mu zanechal stopy svých nehtů.
Hned na to jsem se vpil do jeho rtů a začal se pohybovat, abych naznačil, že chci pokračovat.
Že má touha je stejně velká jako ta jeho.
Šeptal jsem jeho jméno, díval se do jeho očí, které se tak krásně leskly, pevně ho objímal, svým penisem jsem se třel o jeho břicho, můj hlas se rozléhal lesem, když to na mě vzápětí přišlo, stejně jako na Jonase.
Mé rty byly roztažené do úsměvu, když jsem mu šeptal, jak je úžasný a krásný, jak moc pro mě znamená.
Jenže ani tohle mi zdaleka nestačilo a očividně ani Jonasovi.
Jako bysme si chtěli vynahradit všechny ty roky strádání.
Jako bysme si až teď uvědomili, že patříme jeden druhému.
Postavil jsem se na rozřešené nohy a zafuněl, když ze mě Jonas vyjel a já se najednou pocítil neúplný.
Otočil jsem se k němu zády, klekl si a hrudí dolehl na deku.
Prsty jsem si roztáhl půlky od sebe a zavrtěl se.
„Jonasi… honem… ještě…“ zasténal jsem a olízl si rty, když jsem se na něj přes rameno zadíval.
Jonas
Nechápal jsem, kde se to v Tainnovi bere.
Ale co se divit. Je mu dvacet, a doposud tohle nepoznal. Ale na to, jak teprve začíná poznávat taje milování se s druhou osobou, jde mu to víc než dobře.
Jako by pro tohle byl stvořený.
Teď už nebudu váhat, a přijdu za ním. Po tomhle už rozhodně nebudu mít strach, že bych mu ublížil.
A když by se k něčemu takovému schylovalo, věřil jsem, že mě včas zastaví.
Jako by všechen ten čas, kdy jsme kolem sebe chodili skoro po špičkách, kdy jsme se k sobě chovali jen jako princ a jeho sluha, jsme si teď chtěli vynahradit.
Myslel jsem si, že po druhém čísle skončíme. Ale on byl nenasytný, a já vlastně také.
A když se mi pak sám nastavil, vystrčil na mě ten svůj dokonalý zadeček, kdy moje sperma stékalo po jeho stehnech, doslova jsem zaskučel a vrhl se na něho jako hladové zvíře.
„Zblázním se z tebe, Tainne… “ zachrčel jsem, když se znovu blížil můj okamžik.
Tentokrát jsem o něco zpomalil, aby to nepřišlo tak brzy, podsunul jednu ruku pod něj a chopil se jeho erekce, která během chvíle sebou začala cukat a znovu vydávat to nejlepší a nejchutnější, co jsem kdy mohl ochutnat.
A já ho vzápětí následoval, když jsem do jeho zadečku přidával další várku semene k těm, co už tam byly.
Zakousl jsem se mu do ramene, když jsem se už nedokázal ovládnout. Nabíral jsem ho tak divoce, že nakonec dolehl celý na deku a já ještě chvíli okupoval jeho zadeček, když mě tou polohou sevřel a zesílily se tak dozvuky mého orgasmu.
Líbal jsem ho na krku, na ramenou a na zádech. Znovu jsem se párkrát pohnul, než jsem ustal úplně a svými ústy jsem se znovu přesunul k jeho krku.
„Miluji tě… Tainne…“ zašeptal jsem velice tiše, kdy se mé rty dotkly jeho ušního lalůčku.
Tainn
Bylo to něco neskutečného.
Nikdy mě nenapadlo, že něco takového může být tak skvělé. Otázkou však pro mě zůstávalo, jestli by to bylo stejné s každým, nebo je to takové jen s tím, koho mám opravdu moc rád.
Třes mého těla neustával, ale tentokrát to nebylo od bolesti, ale slasti, která jako by ani nechtěla ustoupit.
Jonasovy doteky a polibky mě rozpalovaly, a jeho hlas mi rezonoval snad až v kostech.
Když na mě dolehl a já se snažil rozdýchat to, co právě teď proběhlo, uslyšel jsem jeho šeptaná slova.
V první chvíli jsem ztuhl a pootočil hlavu, jestli se mi to jen nezdálo.
Ale jakmile jsem se zadíval do Jonasovy tváře, do očí mi vyhrkly slzy, a i když to znamenalo, že mě musí opustit, přetočil jsem se čelem k němu a pevně ho objal.
„Jonasi…“ vzlykl jsem do jeho ramene, a pak se zadíval do jeho očí.
Zasmál jsem se a vlepil mu slanou pusu.
Byl jsem šťastný. Ano. Opravdu jsem byl šťastný.
„Miluju tě… Jonasi…“ zašeptal jsem a převrátil ho znovu na záda.
Vyhoupl jsem se na jeho klín a ukázal mu, jak moc pro mě znamená.
Myslím, že jsem nakonec usnul na jeho hrudi, a ani nevím kdy. Vím jen, že ráno mě vzbudil chlad a sluneční paprsky.
S pocitem, že se mi to určitě jen zdálo jsem se zadíval na Jonase, ale jeho oči i to, že jsem se sotva dokázal postavit na nohy, mě přesvědčily o opaku.
„Dobré ráno,“ líbnul jsem Jonase na nos a pevně ho objal.
Bylo skutečně nádherné, ale bylo potřeba se trochu upravit, protože v dálce jsme zaslechli dusot koní.
Siwar
Byli jsme kousek od lesa, když se mi z Lorra konečně podařilo vytáhnout to, co se stalo ve městě.
Chvíli jsme jeli mlčky a já si v hlavě přerovnával všechno, co mi řekl. Věděl jsem, že mi nelhal, ani nic nezamlčel.
Nakonec jsem došel k jedné zásadní věci, která by nám všem mohla víc ublížit než prospět.
A to, že i mě a Lorrovi na princi nejspíš záleží víc než jen jako na jeho doprovodu.
Nejspíš si o tom budeme muset všichni promluvit, protože jinak to skončí katastrofou.
Chápal jsem Lorra, proč tak jednal a choval se k Jonasovi, ale taky jsem chápal Jonase. Byla to jeho věc, a pokud si to s princem vyřeší sám, pokud v tom neviděl nic špatného, tak ani já ani Lorr ho nemáme právo soudit.
O tom si musí rozhodnout jen on sám.
I když se na to Lorr netvářil moc přívětivě, nakonec se mi ho podařilo přesvědčit, aby to prostě nechal být, a až se vrátíme, omluvil se Jonasovi a udobřili se.
Doufal jsem jen, že se v tomhle ohledu na něj můžu spolehnout.
Většinu času jsme pak jeli mlčky, cítil jsem na sobě Lorrovy zkoumavé pohledy, ale nijak se k tomu nevyjadřoval.
Starý čaroděj byl doma a moc rád mě neviděl.
Nakonec to skončilo tím nejhorším možným způsobem.
Lorr musel využít svůj zlodějský um, já svou sílu a jen díky štěstěně, se nám podařilo uniknout bez úhony.
Jeli jsme však bez odpočinku i nazpátek, a i když o tom Lorr nemluvil, cítil jsem, že si potřebuje odpočinout.
Do tábora jsme dorazili chvilku po svítání, a já si všiml, že je něco jinak.
Tainn doslova zářil. Nešlo to přehlédnout, protože jeho krása tak víc vynikla, a i Lorr chvilku jen zíral neschopen slova.
Odsedlali jsme koně a přešli k ohni, abych mohl udělat princi odvar z bylin, které Lorr ukradl, a které by měly pozastavit kletbu.
Všiml jsem si, jak se Lorr zamračil a přeskočil pohledem z prince na Jonase.
„Ani raději nechci vědět, co jste tu celou noc dělali. Ale jsem rád, že jsi šťastný Tainne. A tobě se omlouvám Jonasi. Určitě jste si už vyříkali to, co se stalo ve městě, a já jen zbytečně provokoval.“
V okamžiku, kdy jsem zahlédl Tainnův zmatený pohled a Lorrovo zamračení jsem poznal, že je zle.