Quiryn
Práce bylo nad hlavu. I když jsem nemusel běhat kolem všeho, jako ostatní pacholci, přesto jsem se od stájí nehnul skoro celý den.
Nemám rád tyhlety slávy, kdy se panstvo sjede, aby se pobavilo, a my se můžeme sedřít.
Ale kvůli princi jsem mlčel. Přál jsem mu to. Tyhle narozeniny jsou pro něho dost významné, a já si přál, aby na ně nikdy nezapomněl.
Byl jsem rád, když jsem se v tom shonu mohl projít ke kovárně. Aspoň trochu odpočinek, a zatímco oni se starali o klisnu, já zašel ke studni, aby se mohli všichni napít čerstvé vody.
Právě jsme vycházeli od kováře na čerstvý vzduch, abychom se na chvíli posadili na kmeni, který sloužil jako lavička, když se ukázal Jonas.
Jasně že jsem měl jít za princem. Vím, že jsem mu to slíbil, ale kde jsem měl vzít na to čas?
Ale když byl Jonas nekompromisní, a tvrdil, že to už zařídil, podvolil jsem se a šel s ním.
Jaké však bylo mé překvapení, když si mě najednou k sobě přitáhl…
Skoro jsem nedýchal v jeho sevření. Cítil jsem, jak mi žaludek dělá kotrmelce a opravdu skoro nedýchal, když jsem se opíral o jeho pevné tělo. Nedokázal jsem ze sebe vydolovat kloudného slova, a tak jsem mu na jeho otázku jen přikývl.
Nejraději bych tak s ním zůstal třeba celou noc, a v tu chvíli jsem měl pocit, že jsem to já, kdo dneska má narozeniny. Ale jeho pošoupnutí dopředu mě nakonec probralo.
Stále mi srdce rychle bušilo, a v hlavě mi zněla jeho slova o tom, co by mi ukázal, a že by nebyl zrovna jemný, ale musel jsem se rychle uklidnit. Jen jsem po něm hodil poslední pohled, a pak už se rozešel k princi.
Seděl pod jabloní, vedle něho stála stráž a pár lidí. Měl jsem pocit, podle toho, jak se ostatní chovali, že mu snad spadla na hlavu střecha. Ale když jsem přišel blíž a uviděl obvázaný krk, rychle jsem doběhl těch pár kroků a doklekl před ním na zem.
„Co se ti stalo, Tainne? Kdo ti ublížil?“ opatrně jsem se konečky prstů dotkl pláténka, které mu krylo krk a byly na něm vidět malé prosakující kapičky krve.
Tainn
Nechtěl jsem se k nikomu chovat neuctivě, ale právě teď bych u sebe měl raději někoho jiného než všechny ti lidi a stráže.
Musel jsem to ale překonat už kvůli otci, a snad po sto padesáté odpověděl, že jsem v pořádku. Vážně jsem byl. Nic to nebylo, a i když to trochu narušilo poklidnou atmosféru, náladu mi to nezkazilo.
Můj výraz se ovšem okamžitě změnil, když se najednou přede mnou objevil Qii a prsty se dotkl plátna na krku.
„Prosím, nechte nás o samotě. Jsem opravdu v pořádku. Bavte se a berte to jako mé přání k narozeninám," usmál jsem se na všechny, a nakonec jsme po chvilce zůstali s Quirynem a Jonasem sami.
Vyskočil jsem na nohy a popadl Quiryna za ruku.
„Chci být s Qiim na chvilku sám. Myslíš, že bys mě mohl krýt?" otočil jsem se na Jonase.
Na odpověď jsem ale nečekal, a i s Qiim v patách se rozeběhl dál do zahrady, kde budeme mít víc soukromí a zcela skrytí před zvědavýma očima.
Zastavil jsem se až u jezírka, jehož hladinu osvětloval měsíc, a pak se vrhl Qiimu kolem krku.
„Jsem moc rád, že jsi přišel. Bál jsem se, že se na mě zlobíš. Za to ráno… u jezírka," zašeptal jsem, a pak se mu zblízka zadíval do očí.
Mé srdce se znovu rozbušilo jak šílené a cítil jsem, jak mi břichem zase začíná procházet to příjemné mravenčení.
„Řekni, Qii, máš pro svého prince nějaký dárek?" zašeptal jsem těsně u jeho rtů, posilněný vínem, i když jsem cítil, jak mi zase hoří tváře.
Quiryn
Jen jsem se omluvně podíval na Jonase, když mě princ táhl pryč a ani nečekal na to, co on k tomu řekne. Ale co se dá dělat. Je to princ.
Ale byl jsem v tu chvíli rád, že Jonas je od prince dál. Pořád se musí kolem něho motat. Jsou skoro pořád spolu, pokud princ vyloženě neuteče.
Když jsme se zastavili u malého zahradního jezírka, schovaného za okrasnými keři, chytl jsem prince za obě ruce a zadíval se mu do očí.
Byly jiné než ty Jonasovy, které se na mě ještě před chvílí tak zblízka dívaly. Ale byly krásně modré a člověk by se do nich vydržel dívat věčnost. Nedivil jsem se, že s ním Jonas pořád je. Princ dokáže uchvátit svou krásou snad každého. Ať už ženu nebo muže.
„Tvůj dárek, můj princi…“ pustil jsem ho, usadil se na lavičce a jeho jsem si stáhnul obkročmo na svůj klín.
„Rozbal si ho… Stále je ještě zabalený…“ potáhl jsem jeho ruku dolů na můj rozkrok, zatímco já zasunul ruku do jeho kalhot.
Druhou rukou jsem si ho za zátylek přitáhl blíž, a už bez ptaní jsem si vzal jeho ústa v hlubokém polibku.
Tainn
Vyjekl jsem, když si mě Qii stáhl dolů na klín, a pak jen zalapal po dechu, když mou ruku navedl pod své kalhoty, zatímco ta jeho zmizela pod mýma.
Zachvěl jsem se při tom doteku, ale nic víc jsem nestihl, protože si Qii okamžitě vzal mé ústa. Snažil jsem se mu vycházet vstříc a rukou pohybovat stejně jako on. Byl jsem překvapený, jak najednou narostl a já sám pocítil to pnutí jako ráno u jezírka, a tělem se mi prohánělo to příjemné mravenčení.
„Prosím… Qii… prosím… udělej mi všechno… co jsi říkal… ráno… chci… abys… mi všechno… ukázal…" zasténal jsem vytáhl ruku z jeho kalhot, objal ho kolem krku, přitiskl se na něj, a pak se o něj svým klínem otřel, jako mi to udělal on ráno.
Znovu a znovu jsem se o něj otíral, zatímco jsem se mu díval do očí, dýchal mu na rty, a prsty kopíroval jeho hruď ještě pořád schovanou pod tunikou.
„Chci… být jen tvůj… Qii…" vydechl jsem z červenými tvářemi a slezl z něj.
Vážně bych víno asi neměl pít. Jako by mé ruce a mé tělo měly svůj vlastní rozum.
Stoupl jsem si na roztřesené nohy mezi ty Quirynovy, rozepl jsem si sponu na plášti, který se že zašustěním svezl do trávy, stejně jako košile, kterou jsem si stáhl z ramen.
Vytáhl jsem i spony z vlasů, abych si je rozpustil, a pak si třesoucími rukama rozvázal tkanice na kalhotách.
Jakmile se svezly ke kotníkům, skopnul jsem boty a vystoupil z kalhot, rád, že jsem to zvládl bez pádu.
„Jsem jen… tvůj… Qii…" zašeptal jsem znovu.
Quiryn
Jako by najednou prince někdo vyměnil. Pryč byla ta jeho ostýchavost, a i když se červenal, vypité víno zatlačilo do pozadí jeho stud.
I když jsem to původně plánoval jinak, přesto mě překvapil, a já položil ruce na jeho boky a přitáhl si ho k sobě blíž.
Políbil jsem ho na břicho a pak k němu zvedl pohled.
„Víš, že jsi opravdu nádherný?“ zašeptal jsem do jeho kůže na břiše a znovu ho políbil.
Přesunul jsem své ruce na jeho zadeček, hezky jsem mu ho promnul, a pak jsem si ho otočil zády k sobě.
„Jsi krásný prostě všude,“ roztáhl jsem jeho půlky a políbil ho mezi ně.
Vystrčil jsem jazyk a lehce ho špičkou podráždil na jeho dírce. Věděl jsem, že to bude pro něj k nevydržení, zvlášť, když je to pro něho poprvé, tak jsem na něho nějak tvrdě nedorážel. Už tohle samo o sobě stačilo na to, aby se přede mnou položil na záda a roztáhl nohy.
Chvilku jsem tak dráždil jeho dírku, mírně jsem na ni zatlačil jedním prstem, a na jeden článek ho zasunul dovnitř, aby pocítil i jiný druh vzrušení.
Když jsem druhou rukou promnul jeho penis a zjistil, jak moc tvrdý je, pustil jsem ho a vstal jsem.
Zvedl jsem jeho plášť ze země a hodil ho na lavičku.
„Posaď se,“ potlačil jsem ho na lavičku, dokud nedosedl.
Sám jsem si klekl mezi jeho nohy a pořádně mu je roztáhl. Chytl jsem ho za boky a víc ho potáhl k sobě, aby se mi hezky ukázal i jeho zadeček.
„Dám ti ten nejhezčí dárek ze všech, můj princi,“ políbil jsem ho na rty, a pak se sklonil k jeho klínu, kde jsem si ho vzal do úst, zatímco jsem prsty dráždil jeho vstup tak dlouho, dokud nepovolil a nevpustil jeden do sebe, abych mu ukázal i tu nádheru, když se dotknu i jeho hrbolku rozkoše.
Tainn
Nevěděl jsem, co Qii udělá. Myslel jsem, že to bude stejné jako u toho jezírka. Když mě políbil na břicho jen jsem vydechl a mezi prsty protáhl jeho vlasy.
Když řekl, že jsem krásný, potěšilo mě to.
Ano, slýchávám to často, ale od něj to vyznělo úplně jinak.
Když mě otočil zády k sobě a já jeho jazyk ucítil na svém…
„Qii! Tam ne! Tam… Qii!“ vykřikl jsem, ale ten se brzo změnil v hlasité sténání a já měl co dělat, abych se udržel na nohou.
Nikdy jsem netušil, že něco takového může být tak příjemné.
Věděl jsem, že i muži spí spolu, ale nikdy mě nenapadlo, že dělají tohle.
Jako ve snu jsem se nechal stáhnout na lavičku, a pak už svůj hlas neovládal, když se Qii začal věnovat mému penisu a jeho prsty jsem cítil tam dole.
Když však jeden strčil dovnitř, lekl jsem se a chtěl se stáhnout. Nevěděl jsem, jestli je to divné nebo příjemné, ale pak Qii udělal něco, co mě málem přivedlo do mdlob.
Mým tělem projela rozkoš jako spalující žár a až po chvilce mi došlo, že sténám a křičím Qiiho jméno, že ho prosím o to, aby to znovu udělal, že se proti němu sám pohybuju a mezi prsty svírám jeho vlasy.
Znovu jsem pocítil v penisu ten tlak jako u jezírka, a jako by to Qii poznal, zrychlil tempo a začal mě víc dráždit prsty dole.
Napůl jsem sténal a napůl fňukal, nevěděl jsem, jestli to, co se hrne ven, mám pustit nebo ne, a tak jsem zvedl hlavu, abych viděl na Qiiho a zeptal se ho, jenže v ten moment jsem ztuhl a nevěřícně vytřeštil oči.
Rázem jsem zapomněl na nějaké vzrušení a jen zíral na toho muže v tmavém oblečení, šátkem, který mu kryl spodní část obličeje a vakem přes zády, stojící za Quirynem.
„Ups. Nečekal jsem, že si mě při tom všem sténání všimneš. Neodolal jsem a musel se podívat. Vážně je to krásný pohled, jak obyčejný pacholek zaučuje samotného prince v sexu,“ uchechtl se ten muž a já se málem propadl.
Snažil jsem se dostat od Quiryna a zabalit se aspoň do pláště, abych nebyl vystavený jeho očím jako laciná děva.
„Jonasi! Jonasi! Zloděj! Jonasi!“ zaječel jsem, když jsem se konečně vzpamatoval a došlo mi, kdo ten muž nejspíš je.
„Ale princátko! To od vás není hezké!“ posměšně se mi uklonil, a zatímco já sbíral oblečení ze země a Qii mě zaštitoval svým tělem, zloděj se rozeběhl pryč ze zahrady.
„Běž, Qii! Jsem v pořádku!“ křikl jsem na něj a dál se soukal do oblečení.
Quiryn
Vidět prince takhle, bylo pro mne splněné přání.
Neustával jsem v tom, co jsem mu dopřával, a pozoroval ho přitom. Byl opravdu krásný, a já jsem byl kromě jiného i rád, že jsem ho dostal pryč od Jonase. Že jsem to já, kdo mu tohle může dopřát.
Ale nejspíš jsem si to přál až moc.
Ten hlas, který jsem za sebou zaslechl… Princ mě odstrčil a já jen hleděl na toho muže, který za námi stál a usmíval se, jako by ten dárek dostal on a ne princ. A zase to někdo překazil těsně před koncem.
Rychle jsem se postavil, ale v tom už princ zakřičel.
Chtěl jsem se za zlodějem rozběhnout, ale zastavil mě další hlas.
„Postarej se o prince! Ať je okamžitě zpátky na oslavě!“ proběhl kolem mne Jonas.
Nasadil sprint, když běžel rovnou za tím mužem, který mizel ve tmě. Ale já věděl, že ho Jonas dostihne. Byl velmi rychlý běžec a zámek znal nejlépe z nás všech.
„Je mi líto princi, ale budeme se muset vrátit. Mrzí mě to, ale snad najdeme chvilku, kdy bychom to mohli dokončit, ať opravdu poznáš, jakou rozkoš to může přinést,“ přitáhl jsem si ho na moment, krátce ho políbil, pohladil po zadečku, a pak už ho pustil, aby se mohl obléct, protože se blížily stráže.
Tainn
Tak teď jsem nevěděl, jestli jsou to ty moje nejlepší nebo nejhorší narozeniny.
„Mrzí mě to,“ vzlykl jsem, když si mě Qii přitáhl na okamžik do náruče.
Připadal jsem si, jako bych za to všechno mohl já.
A taky že jo. Kdybych nebyl princ, mohli jsme s Qiim být spolu, aniž bysme se museli schovávat.
Dooblékal jsem se, a pak ještě jednou Qiiho objal.
„Přijď za mnou, kdykoliv budeš mít volno. S Jonasem to zařídím, ano?“ popotáhl jsem, a pak už si setřel slzy a zhluboka se nadechl, aby otec nic nepoznal.
Jakmile jsme se vraceli zpátky, už z dálky byl slyšet křik a nadávky.
„Tainne!“ překřičel otec všechny ostatní a já si jen povzdechl.
„Jsem v pořádku, otče, jen jsem se chtěl projít a… zeptat se, jak je Bardasovi,“ sklopil jsem pohled a zrudl pod otcovým pátravým pohledem.
Jo, lhát jsem moc neuměl.
Otec se zamračil, podíval se na Quiryna, jako by čekal na jeho odpověď, a pak pohlédl zpátky na mě.
„Řekni, co se stalo.“
„No… já… Qii… teda, Quiryn a já jsem si… povídali…“ zakoktal jsem se a přikrčil se pod otcovým pohledem. „Povídali jsme si a najednou se tam objevil… ten muž… vypadal jako zloděj… ještě nikdy jsem ho neviděl, i když… moc jsem z něj popravdě neviděl. Měl tmavé oblečení a tvář z části zakrytou šátkem, ale jeho hlas zněl mladě.“
Znovu jsem našel svou jistotu, a pak otci popravdě vypověděl to, co jsem viděl. Aspoň v tomhle jsem nemusel lhát.
„Zajímavé. Jsem zvědavý, kdo má takovou drzost se během narozenin mého syna vloupat do zámku!“ zvolal hlasitě otec nejspíš proto, že Jonas se dvěma strážemi právě přiváděli toho zloděje.
Čekal jsem, že se bude vzpouzet, prosit, omlouvat se, ale jeho oči byly…
Jako by se vším tím bavil, a ještě na mě mrkl!
Zrudl jsem až po konečky vlasů a raději rychle sklopil pohled na zem.
Jonas
Moc se mi nelíbilo, když Quiryn odešel s princem. A i když princ chtěl, abych je nechal o samotě, stejně jsem se nenápadně přiblížil aspoň na doslech, když se nějakou dobu nevraceli.
Ale než jsem stihl zjistit, co vlastně dělají, najednou princ zakřičel něco o zloději.
Okamžitě jsem vystartoval. Byl jsem nedaleko, a tak jsem stihl zahlédnout postavu, jak mizí ve tmě.
Věděl jsem přesně kam běží, a to pro mne znamenalo výhodu. Mávl jsem na stráže, aby běželi druhou stranou, zatímco já si to zkrátil přes druhou část zahrady. A ve chvíli, kdy ten zloděj vyběhl z poza stromu, skočil jsem na něho.
Jo, byl mrštný a hbitý.
Ale naštval mě. Nikdo se tu beztrestně nebude vkrádat. A jak se sem vlastně, tak lehce, dostal?
Zaklekl jsem ho, i když se bránil, ale podařilo se mi ho udržet na místě.
A když pak doběhli strážní, přenechal jsem jim ho a nahlédl jsem do vaku, který mu při našem zápase spadl na zem.
„Jak ses dostal do královské pokladnice?“ zavrčel jsem na něho.
Ale když jsem nedostal odpověď, popadli jsme ho, a s tím, že to vysvětlí králi a bude rád, když nepřijde o ruce, jsme ho dotáhli před krále.
Když jsme se tam konečně dostali, po jeho pobaveném úsměvu směrem k princi, jsem měl chuť po něm skočit. Ale držel jsem pusu.
Došlo mi, že to byl on, kdo přistihl Quiryna a prince v tom nejlepším. A jen doufal, že se o tom nezmíní před králem.
Pohlédl jsem na Quiryna, který stál opodál a raději se moc ke králi ani nepřibližoval. A pak jsem se podíval na prince. Stihl se obléct, ale tváře měl stále červené a v očích ten zvláštní lesk.
Popošel jsem ke Quirynovi.
„Zapomněl jsi na mé varování? Měl bys mít rozum aspoň ty, když ho nemá princ,“ zasyčel jsem na něho tiše. „Mohl vás kdokoliv jiný přistihnout, zatraceně!“
Lorr
Nebyl jsem jako ostatní. Měl jsem rodinu i dobré zázemí, ale měl jsem jednu neřest. Strašně rád jsem riskoval. A po smrti rodičů, jsem zasvětil svůj život právě riskování.
Lidé mi říkali různě.
Dobroděj, Stín, Dárce, ale ve vyšších kruzích mě nazývali jedině zlodějem.
A čím větší výzva, tím líp pro mě.
Včera v krčmě jsem zrovna zaslechl o chystané slávě pro naše princátko, které bude pořádat otevřenou hostinu. Jo, slyšel jsem o něm, že je až moc naivní a nejraději by se se všemi přátelil, ale tohle mě docela překvapilo.
No, každopádně tím líp pro mě.
Další den jsem se pořádně připravil a vyrazil hned, jak se začalo stmívat.
Nebál jsem se, že mě chytí, a i kdyby, nebylo by to poprvé a vždycky jsem se z toho dostal.
To bylo tajemství mého úspěchu. Nikdy nepanikařit. Pozorovat a vyčkávat.
Všechno probíhalo perfektně hladce a všechno šlo podle plánu.
Ale s jednou věcí jsem rozhodně nepočítal.
A to, že při své zpáteční cestě potkám samotného prince, jak si to rozdává s pacholkem.
Musel jsem se zastavit. Tohle mi prostě nedalo. Byl krásný tak, jak se o něm říkalo, a teď zvlášť, když sténal a vypadalo to, že nemá daleko k vrcholu.
Chtěl jsem to vidět, jenže zrovna v tu chvíli se mě všiml.
No co. Život nejde pořád tak, jak si ho naplánujete, a tak jsem za chvilku klečel před králem a díval se na rudnoucí princátko.
„Setněte mu hlavu!“ přitáhl mou pozornost zpátky král, když mu stráže ukázaly můj lup.
„Nerad smlouvám, Vaše velikosti, ale co takhle… hmmm… řekněme jistou informaci za můj život?“ usmál jsem se a významně se podíval na princátko.
Kolem to zašumělo, přesně tak, jak jsem předpokládal, a já se otočil na muže, který mě chytil, protože mi došlo, že to bude něco jako osobní sluha prince, nebo co to oni mají.
„Jestli mě král odsoudí, všichni se dozví, že to vaše sexy princátko šuká s pacholkem. A to bys určitě nechtěl,“ zašeptal jsem a mrkl na něj.
Jonas
Sevřel jsem ruce v pěst, když se na mě ten zloděj otočil a pošeptal mi ta slova.
Začal jsem rychle přemýšlet, co s tím. Nejen, že by se král mohl rozčílit i na Quiryna, a to by nejspíš nedopadlo dobře. Ale zřejmě bych měl problém i já. I když se z toho nějak vymluvím, ale i tak…
Král je dobrý, ale v případě jeho syna, jde klidně přes mrtvoly. Tak ho moc ho má rád, což se v královských rodinách, kde se běžně příbuzní vraždí, vidí málokdy.
„Králi,“ přikročil jsem blíž a poklonil se mu. „Tu informaci vám předám já. Jen… není to pro všechny uši. Z důvodu bezpečnosti vás, prince a toho všeho.“
Mávl jsem rukou směrem k zámku a zakončil jsem to ukázáním na zlodějův vak.
„Odejděte! Všichni! Vy!“ ukázal král na zloděje, stráže, prince a Quiryna. „Počkáte tady!“
Pak mi pokynul a společně jsme poodešli kousek dál, aby nás nikdo neslyšel.
„Tak mluv!“ otočil se na mě, jakmile jsme byli z doslechu.
„Pár lidí tvrdilo, že se v pohodě dostanou do královské pokladnice. Víte, že jsme takových už pár chytili, a skončili na popravišti. Ale pak jsem zaslechl, že je tu jeden, který to dokáže. Chtěl jsem ho vyzkoušet. Chtěl jsem vědět, jestli je opravdu tak dobrý, a případně s ním probrat, kde by se dala zlepšit ochrana pokladu. Je to mladý člověk, a opravdu se nepozorovaně dostal až ke královskému pokladu. A kdyby chtěl, klidně by s ním i utekl, ale neudělal to. Nikdo o tom neví, pouze já, a proto tě prosím, ušetři jeho život. Jeho zkušenosti a obratnost se nám může hodit. Pro začátek bys ho mohl použít jako špeha. Dostane se prakticky všude, a evidentně, podle toho, jak se tváří, mu to dělá radost.“
Král se na mě zkoumavě zadíval, pak pohlédl ke zloději a promnul si bradu, jako by přemýšlel.
„Zaručíš mi, že už nic na zámku neukradne?“
„Pokud by se o to jedinkrát pokusil, já sám ho zabiju, výsosti,“ poklonil jsem se.
„Dobrá. Jen, dohlédneš na něho. A když o tom tak přemýšlím… Princ by se od něj taky mohl něco přiučit, můžete ho trénovat oba. A začnete hned zítra. Je na čase, aby uměl ovládat meč. Je na to už dost starý…“ domluvil král, pokynul rukou, abych mu uhnul a pak už zamířil rovnou za zlodějem.
Lorr
Jako, čekal bych cokoliv, ale tohle?
Ukázalo mi to ovšem, jaký ten muž má na krále vliv, a že by mohlo stačit jeho jediné slovo, a bylo by po mě.
Zvedl jsem se ze země a sundal si pouta, ze kterých jsem se dostal už před chvilkou.
„Můžu vás ujistit, Vaše Velikosti, že se k vám jen tak snadno nikdo nedostane. Byla to dobrá zkušenost i pro mě. A… velmi rád budu prince učit. Čemukoliv…“ usmál jsem se, podíval se na prince a znovu mrkl.
Král se zamračil, ale nechal mou poznámku bez povšimnutí.
„Dobrá! Oslava, nechť pokračuje! Ukažte tomu muži jeho místo a dejte mu něco k jídlu a pití!“
S královými slovy, jako by se všechno hned vrátilo do normálu.
Teda až na prince. Něco svému otci řekl, zavrtěl hlavou, otočil se na svého sluhu, a pak spolu odešli pryč.
„No, myslím, že máš smůlu chlapče. Dnes v noci bude nejspíš princátko zahřívat někdo jiný,“ uchechtl jsem se a otočil se na toho pacholka, který tu najednou působil značně nepatřičně.
Pak už jsem byl odveden jiným sluhou do zámku, kde mi nachystali malý, ale poměrně slušný pokoj, a dokonce přinesli i vodu a kus chleba.
Jo, krást se vyplácí.
Quiryn
Byl jsem celou dobu tady, ale jako bych najednou nebyl. Zamračeně jsem sledoval, co se děje a vůbec se mi to nelíbilo.
Ani to, co říkal Jonas o varování. Proč? Vždyť mu nepřísluší starat se o to, co princ dělá. Má mu jenom sloužit, nic víc. Tak jsem se ho snažil od prince dostat dál, ale on, jako by se na něho upnul. Ještě víc ho chrání a snaží se ho ode mne držet dál. Nebo spíš blíž u sebe.
Když na mě ten zloděj pak promluvil, zamračil jsem se ještě víc a sevřel ruce v pěst.
Zvlášť, když jsem viděl, jak Jonas bere před dveřmi do zámku prince do náruče a pak ho nese dovnitř.
On snad umí chodit sám, ne? Proč na něho takhle sahá? Chová se k němu jako milenec!
Otočil jsem se a vztekle jsem odcházel z oslavy pryč. Zamířil jsem rovnou do stájí, kde jsem sebou hodil do sena a paží si překryl oči.
Proč? Proč se pořád tak stará o prince? Proč je mu pořád tak nablízku? Proč nemůže prince nechat aspoň chvíli být, aby byli každý sám. Musí být neustále po jeho boku?
Jak se mám k princi pak dostat blíž, abych si ho k sobě víc připoutal?
Nechci, aby se kolem něj motal kdokoliv jiný. Je můj, a jen já mám právo změnit jeho pohled na život. Jen já mám právo ho změnit…
Jonas
Myslel jsem, že už bude všechno v pohodě. Ale nebylo. Princ byl od chvíle s Quirynem jako vyměněný. A přišel s tím, že se chce vrátit, že mu není dobře…
Budu se muset zeptat, kam až se s Quirynem vlastně dostali. Nelíbilo se mi to.
A tak jsme raději zamířili do princových komnat, aby si odpočinul. Přeci jen toho na něj bylo moc.
A potvrdil mi to i v momentě, kdy se mu najednou zatočila hlava, a málem skončil na zemi.
Rychle jsem ho chytil a vzal do náruče.
„Odnesu tě do postele, Tainne. Je toho na tebe dneska nejspíš už moc,“ řekl jsem tiše, a tak nějak bezděčně jsem ho políbil na čelo.
Ani nevím, proč jsem to udělal, bylo to spontánní a vůbec jsem nad tím nepřemýšlel.
Když jsme se konečně dostali do jeho pokoje, opatrně jsem ho položil na postel a začal mu sundávat boty a svlékat roucho.
Moc práce mi to nedalo, protože po Quirynově příhodě to na sebe oblékl jen tak ledabyle. A byl div, že si toho král nevšiml.
„Pití ti nedělá moc dobře, princi. A taky… Neměl by ses s Quirynem takhle spouštět. Může z toho být malér. Varoval jsem vás oba už tam v lese u jezírka, a vy to uděláte zas. A málem to prasklo. Co by asi udělal král, kdyby to zjistil?“ přikryl jsem prince a posadil se vedle něj. „Měl bys být víc opatrný.“
Tainn
Ani nevím, jestli to bylo tím, že nás nachytal ten zloděj nebo vypitým vínem, ale najednou se mi udělalo nějak zle, že jsem ani skoro nevnímal zlodějova slova o tom, že mě bude učit.
Omluvil jsem se otci, a ten, když se na mě podíval a usoudil, že jsem nějaký bledší, souhlasil s mým odchodem.
Ani nevím jak, ale najednou mě Jonas nesl v náručí a já se k němu bezděčně víc přitiskl.
"Mrzí mě to," zašeptal jsem. „To jen, že mě Qii vidí jako někoho jiného než jako prince. Ale k ničemu nedošlo. Teda, chci říct, že nás ten zloděj vyrušil… ani nevím před čím vlastně… ale nerozumím tomu…"
Mumlal jsem jedno přes druhé, a pak se zvedl do sedu. Zadíval jsem se na Jonase, a jako bych ho najednou viděl jinýma očima. Srdce mi znovu bušilo jako zběsilé, měl jsem dojem, že snad shořím a sotva jsem popadal dech.
"Jonasi…" vylezl jsem mu na klín a otřel se o něj. „Proč jsi mi to… nikdy neukázal ty? Proč se mnou nejsi… když tě nejvíc potřebuju? Proč se mě… nedotýkáš jako Quiryn? Proč mě nepolíbíš?"
Otíral jsem se o jeho tělo, objímal ho, tiše sténal a představoval si, jaké to je, se s ním líbat.
Jonas
Když se princ najednou zvedl do sedu, překvapeně jsem na něho hleděl a poslouchal, co vlastně říká.
Snažil jsem si to dát nějak dohromady. Přemýšlel jsem, jestli je to pravda, nebo ani neví, co říká po tom vypitém víně. Přeci jen toho vypil poměrně dost.
Ale když se pak usadil na mém klíně a začal se o mě otírat…
„Tainne,“ vydechl jsem a chytl ho pevně kolem pasu, abych ho zastavil.
Pohladil jsem ho po jeho červených tvářích a zadíval se do jeho zastřených očí. Vypadal, že je skoro mimo sebe, ale přitom dobře věděl, co chce.
Povolil jsem své sevření, a když se princ o mě znovu začal otírat, měl jsem jasno.
Znal jsem ten pocit z neukojené touhy. A u něj… Pokud jsem něco nepřehlédl, tak on to ještě nikdy nedělal. A pokud je ten zloděj vyrušil, tak to nedokončili ani tentokrát.
Ani nevím, proč jsem pocítil úlevu, když jsem si to uvědomil.
Opatrně jsem prince položil na záda, a vysunul se nad něj.
„Ulevím ti… Budu se tě taky dotýkat. Nevím, jestli to pro tebe bude stejně příjemné, jako s Quirynem, ale… takhle nemůžeš zůstat… Chceš to? Chceš to tak moc, že nevíš, co s tím? Neznáš to, ale toužíš po tom… Chceš to tak moc, že to až bolí… Udělám ti dobře, princi…“ šeptal jsem a současně se k němu skláněl čím dál víc, až se po mých posledních slovech mé rty dotkly jeho.
Hladil jsem ho přitom po těle, trochu jsem potrápil i jeho bradavky, přesunul jsem ruku na chvějící se břicho a z něho jsem ji pak posunul níž, kde už jeho penis ožíval tak rychle, že mu stál snad po prvním mém doteku.
„A tentokrát nedovolím, aby ti to někdo překazil, Tainne…“ znovu jsem zašeptal do jeho rtů, a ve chvíli, kdy jsem ho začal líbat, začal jsem v ruce jemně a pomalu protahovat jeho penis.
Tainn
Byl jsem úplně mimo sebe.
Jednak jsem nečekal, že se Jonas podvolí a taky…
Prohnul jsem se v zádech, když sevřel můj penis a zasténal mu do úst.
To, jak líbal, jak se mě dotýkal, jeho slova…
Jestli jsem s Qurinem pociťoval bouři, tak tohle bylo jako exploze.
Jednou rukou jsem vjel do jeho vlasů, abych si ho přitáhl blíž a druhou sevřel tu jeho.
„Jona-si!“ vykřikl jsem a snažil se nadechnout. „Prosím… dotýkej… dotýkej se mě… je to… moc příjemné… prosím… ukaž mi… všechno… Jonasi!“
Moje tělo doslova hořelo a srdce mi vypovídalo službu, jak úžasné to bylo.
Nechápal jsem to. Quiryna jsem měl rád, ale s Jonasem…
Znovu jsem mu nabídl své rty a ruce přesunul k lemu jeho košile.
„Taky se… tě chci dotýkat… Jonasi… chci ten… nejlepší dárek… chci… jako u jezírka…“ vyrážel jsem ze sebe a roztřesenou rukou se dotkl jeho klína, trochu se nadzvedl a otřel se o něj svým. „A tady… chci… taky… Jonasi…“
Sundal jsem jeho ruku ze svého penisu a jeden prst si nasměroval dolů a potlačil.
„Jonasi!“ vykřikl jsem znovu jeho jméno, prohnul se v zádech, a pak se zadíval do jeho očí.
Měl je tak krásné, že jsem nechápal, jak to, že jsem si toho nikdy nevšiml.
Jonas
Zastavil jsem se, když se na mě Tainn snažil mluvit. Ani ne tak proto, jak to ze sebe doloval, ale spíš to, co říkal. A taky ten pohled na něho byl opravdu k nezaplacení.
I když byl krásný, už jak dospíval a stával se dospělejším, nikdy jsem se na něho takovýma očima nedíval. I teď jsem si myslel, že mu jen pomůžu, a pak půjdeme každý do svého pokoje.
Ale když jsem ho viděl… Jak to prožívá, jak je nádherný, a jak touží po tom uspokojení…
Začínal jsem být také vzrušený, a už jsem to nedokázal potlačit.
Vysunul jsem se nahoru, věnoval princi krátký polibek, a pak se znovu posouval dolů a polibky jsem sázel na každé místečko jeho horké kůže.
Chytl jsem ho pod koleny, nohy jsem mu pořádně roztáhl a přitiskl k tělu. Krásně mi tak vystavil svůj zadeček. Jeho dírka se stahovala, pulsovala, jak moc chtěl to, co mi říkal.
Nelenil jsem, a hned jsem se na ni vrhl ústy, abych ji pořádně naslinil, a pak, když jsem do něj strčil první prst, jen malinko to zadrhlo, ale vzápětí povolil, a já se tak brzy dotkl jeho hrbolku rozkoše.
„Jen si to užívej, princi,“ zašeptal jsem, a znovu si jeho penis vzal do úst.
Trápil jsem ho v dírce, když jsem přidal další prst. Roztahoval jsem ho, protahoval, aby cítil každé otření o své stěny, dotýkal a dráždil jsem jeho prostatu.
A když jsem ucítil, že nemá daleko k tomu, aby se udělal, bez varování jsem ustal.
Už jsem nedokázal obšťastňovat jen prince. Natolik mě to vzrušilo, že jsem sám byl tvrdý jak skála a můj penis doslova řval po uvolnění.
Dosedl jsem na paty a prince si přitáhl na klín. Povolil jsem si kalhoty a vytáhl svou chloubu na vzduch.
„Teď společně, Tai,“ zachraptěl jsem do jeho rtů, a jeho ruku přitiskl na naše penisy a společně jsme je začali protahovat…
Tainn
Myslím, že jsem umřel a šel do nebe, a Jonas za mnou přišel, aby mi splnil přání.
Byl jsem z něj úplně mimo.
Z toho, co dělal. A i když pusu používal i Quiryn, s Jonasem to bylo tak jiné!
A ty jeho prsty!
Myslel jsem, že zešílím. Propínal jsem se proti němu, své sténání už nedržel zkrátka, a myslím, že mi v tuhle chvíli bylo i jedno, jestli mě slyší otec až dolů do zahrad. Prosil jsem, zatínal nehty do jeho ramen, v prstech svíral jeho vlasy a netrvalo dlouho a přišel zase ten pocit, kdy se všechno hrnulo ven a já nevěděl, co s tím.
Jenže pak Jonas najednou ustal.
Myslím, že jsem dokonce i zafňukal, ale než jsem stačil něco říct, Jonas si mě posadil na klín a vytáhl svůj penis.
Jen jsem vykulil oči a zalapal po dechu. Netušil jsem, že můžou být až takové rozdíly a na okamžik si připadal nepatřičně.
Byl tak tvrdý a horký! A přitom jemný!
Váhavě jsem se ho dotkl, když mi Jonas posunul ruku dolů, ale když přidal i tu svoji a uvěznil nás u sebe, jen jsem zaklonil hlavu a vyslal ke stropu hlasitý sten.
„Jonasi… Jonasi… prosím… já nevím… něco… něco jde… ven…“
Přitiskl jsem se na něj víc, svými rty se otíral o ty jeho, sténal a myslel si, že se mi musí zákonitě roztrhnout tělo tím, co se valilo.
A pak to najednou přišlo.
„Jo-na-si!“ zachrčel jsem a vzápětí vykřikl.
Úplně jsem se roztřásl, napjal se v křeči, víc se na Jonase natiskl, myslím, že jsem ho i poškrábal na zádech, a s dalším výkřikem, který doprovázel další a další, přišla neuvěřitelná úleva a slast, jakou jsem ještě nikdy nezažil.
Jonas
To, co princ předváděl… To bylo k neuvěření.
Byl to jeho první orgasmus, a o to víc to prožíval. Na moment mi problesklo hlavou, že ho nejspíš slyšeli i na chodbě, ale už se to nedalo zastavit.
Když se roztřásl, a s naivní nevědomostí zavzdychal, že něco jde ven, byl jsem už úplně v háji.
I kdyby přišel samotný král, nezastavil bych se. Nejsem jako Quiryn. Nedokázal bych to. Protože prožít něco tak příjemného, co je ještě znásobeno princovou krásou a jeho přirozeností, je, jako dostat dárek.
Netrvalo dlouho, a já se přidal k Tainnovi. Všechno se ve mně stáhlo, když to na mě přišlo, a najednou to uvolnění bylo jako výbuch.
K princovým stenům a vzdechům jsem přidal pár svých, k tomu pár peprných nadávek, a když jsem měl na jazyku princovo jméno, raději jsem se přitiskl na jeho rty a utlumil svůj hlas v polibku.
Mezi nás dopadalo moje i princovo sperma, a já si ho musel druhou rukou přidržet pevně kolem pasu, aby se mi úplně nezhroutil. Pozoroval jsem přivřenýma očima, jak to prožívá, jak to rozjasňuje jeho krásu ještě víc…
„Jsi… jsi nádherný… nejkrásnější princ… všechno nejlepší… Tainne…“ zašeptal jsem do jeho rtů, a pak ho znovu políbil.
Tainn
Všechno to krásné odcházelo jen velmi pomalu, zvláště, když se ke mně vzápětí přidal i Jonas.
Pocítil jsem jakousi zvláštní radost, když mi došlo, že za to krásné, co prožívá, můžu já.
Jeho oči byly nádherné, jeho výraz byl nádherný, jeho hlas byl jako rajská hudba, i když, kdybych nebyl rudý až za ušima teď, tak po těch jeho nadávkách určitě ano.
Opětoval jsem mu polibek, znovu a znovu, tiskl se na něj, jednou rukou jsem ho objímal kolem krku, zatímco na té druhé cítil zvláštní vlhko.
A když mi pak Jonas popřál k narozeninám, oči se mi zalily slzami, a já mu tak vzápětí věnoval trochu slaný polibek.
„Děkuju…“ vzlykl jsem, a i přes slzy se usmál. „Je to ten… nejkrásnější dárek… co jsem kdy dostal. Děkuju, Jonasi, že jsi to byl právě ty. Bylo to nádherné… a ty jsi… nádherný… máš krásné oči a moc… krásný úsměv…“
Přejel jsem palcem po jeho rtech a vzápětí ho nahradil svými.
Špičkou jazyka jsem zopakoval to, co palcem, a pak vklouzl do jeho úst, abych tentokrát já vyzval k tanci jeho jazyk. Zároveň jsem ho povalil na záda a nalehl na něj.
Cítil jsem tlukot jeho srdce, stejně jako on musel cítit to moje, vlhkost na břiše, i pořád jeho částečnou tvrdost.
„Jsi ten… nejlepší sluha na světě… děkuju… že tu pro mě jsi… a omlouvám se… za potíže, které ti… vždycky způsobím. A s Quirynem si dám pozor… a kdybys někdy chtěl… no… zajímalo by mě… jestli...jestli… když tam dole… strkáš prsty… tak… tak… jestli tam jde i… pe-penis… a…“
Zakoktával jsem se čím dál víc, když jsem si uvědomil na co myslím, a nakonec ani svou myšlenku nedořekl a místo toho schoval hlavu v Jonasově rameni.
„Jako… jako bych… nic neřekl…“ zaúpěl jsem do jeho kůže, jak jsem se strašně styděl.
Jonas
Bylo to nádherné. Netušil jsem, že udělat s princem něco takového, mi přinese takové uspokojení. A to nejen to tělesné, ale i celkově… A to jsme ani nedošli do úplného konce, tak jak to má být.
Líbal jsem ho, když mě k polibku sám vybídl. Byl jsem rád, vlastně jsem byl šťastný, že jsem mu mohl udělat radost. Že jsem mu mohl dopřát to, co si tolik přál.
Hladil jsem ho po zádech, hrál si s jeho vlasy, a spokojeně oddechoval. Ale po jeho slovech jsem vytřeštil oči do stropu a málem zapomněl dýchat. Ústa se mi roztáhl do širokého úsměvu, a musel jsem několikrát polknout, abych zadusil hlasitý smích.
Nevysmíval jsem se mu. Byl to spíš pobavený smích nad jeho nevědomostí a přitom spontánností, kdy vlastně řekl to, co se běžně dělá, na co jsem před chvílí myslel, a ani mu nedošlo, jak blízko je k pravdě.
Moje ruka, položená na jeho zádech, se posunula níže na jeho zadeček. Pohladil jsem ty dokonalé půlky, a pak jsem prsty zajel mezi ně a zastavil se u dírky.
„Je to, jak říkáš, Tainne,“ řekl jsem tiše těsně vedle jeho ucha. „Tam se strkají nejen prsty, ale i penis.“
Zatlačil jsem a jeden prst vnořil do jeho dírky a zahýbal s ním. Několikrát jsem ho zastrčil na doraz a povytáhl, aby si znovu užil to příjemné.
„Strká se tam, a je to moc, moc, příjemné, když tě to vyplní, když cítíš to tření a dorážení na tvůj hrbolek rozkoše, můj sladký princi,“ znovu jsem zašeptal a pak ho jemně kousnul do ucha.
„Je to moc příjemné, když ten druhý tě vyplní svým semenem a ty se přitom uděláš. Když přitom ty vypustíš své semeno na své nebo jeho břicho. Je to daleko lepší než to, co jsi zažil teď. Můžu ti to ukáz-“
Mé poslední slovo přerušilo škrábání od okna. Otočil jsem hlavu a díval se přímo do zelených očí černého kocoura.
Nejspíš v pravý čas, jinak bych asi pokračoval, a princ by už nemohl říct, že je panic. Sice si užil své, ale jeho zadeček je zatím nedotčený, neposkvrněný někým druhým…
„Měl by ses umýt. Můžeme pokračovat příště, Tainne,“ vytáhl jsem z něj prst, pohladil ho po zádech, a pak se znovu podíval na toho kocoura. „A máme diváka…“
Tainn
Myslím, že se mi Jonas smál a už jsem chtěl na něho zaprskat, když jeho ruce sklouzly po mých zádech a já se zachvěl.
A vzápětí tichounce zasténal, a pak hlasitě, když jeho prsty zase zajely dovnitř.
Dráždil mě a provokoval, nejen tím, co dělal, ale i tím, co říkal, a já byl připravený na cokoliv, i když jsem se studem málem propadl. A ta představa, která mě děsila a svým způsobem… vzrušovala?
Ale očividně někdo usoudil, že mám dost, protože Jonas najednou přestal a ukázal na okno.
Chvilku mi trvalo, než jsem zaostřil a spatřil kocoura, který mě poškrábal na zahradě.
Že by se chtěl omluvit?
Povzdechl jsem si a narovnal se do sedu. Zadíval jsem se na Jonase a mírně se zavrtěl. Byl to zvláštní pocit mít ho takhle pod sebou.
„Beru to jako slib…“ zašeptal jsem, když jsem se k němu znovu sklonil a věnoval mu krátký polibek, než jsem z něj slezl, a pak se vyhrabal z postele.
Zkoumal jsem své zalepené břicho po cestě k míse s vodou, a připadalo mi zvláštní, jakou to má konzistenci.
Ani nevím, co mě to napadlo, ale trochu jsem prstem setřel a strčil si ho do pusy.
Mělo to… zajímavou chuť. A v tom mě napadla další otázka a já se znovu vrátil k Jonasovi, zadíval se mu do očí, a pak prstem setřel to, co zůstalo na jeho břiše.
Musel jsem uznat, že ta jeho je lepší.
„Když… když to… děláš pusou… tak potom to… to se-semeno… po-polykáš?“ zakoktal jsem se a znovu zrudl.
Raději jsem se od Jonase zase odtáhl a odspěchal k míse s vodou, abych se omyl a otevřel okno kocourovi.
Jenže, když jsem se podíval znovu, kocour byl pryč.
„Jonasi. Nechtěl bys tu dneska přespat se-“
Otočil jsem se k posteli, když jsem byl s očistou hotový a chtěl Jonase požádat, aby přespal dneska u mě, ale najednou mé tělo doslova bouchlo.
A ne v tom příjemném smyslu.
Měl jsem pocit, jakoby mě někdo bral na rožeň, jakoby mi někdo stahoval kůži za živa.
Myslím, že jsem křičel a snažil se ze sebe vyškrábat tu bolest, zvláště na krku, který mi doslova hořel.
Zmítal jsem se v křečích, mezi nohama pocítil podivné vlhko, cítil něčí ruce, slyšel hlasy, ale slova zanikala v mém křiku a ve strašlivé agónii, která zachvátila mé tělo.
Jonas
Taky jsem se otočil znovu k oknu, když se tam princ podíval. Ten kocour na nás hleděl, jako by něco po nás chtěl. Bylo mi to až nepříjemné. Měl jsem z něho divný pocit.
Ale zpátky z myšlenek mě vytrhl Tainn, když se na mě zavrtěl.
Ještě že potom slezl, jinak bych ho nejspíš tentokrát já převrátil na záda, a to už by neměl čas se ani ptát, jaké to je, když mu tam někdo strčí penis.
Když se šel potom opláchnout, myslel jsem, že jsme už skončili, a skoro jsem si oddychl, ale on vyrukoval s další otázkou. A hlavně, když setřel mé sperma olízl si ho… Měl jsem chuť ho strhnout hned na postel.
Kdyby tak věděl, co ve své naivitě vlastně dělá.
Musel jsem si prohrábnout nádobíčko, abych se trochu uklidnil. A jeho další otázka…
Ztuhnul jsem, jestli to myslí vážně, ale on to nestihl ani dopovědět.
To, co se s ním potom dělo, byla ta nejhorší věc, která ho, i mně, mohla po tom hezkém, potkat.
Přiskočil jsem k němu a snažil se ho zachytit. On se v křečích a bolestech i tak sunul k zemi, a já mohl jen brzdit jeho pád, aby si ještě víc neublížil.
Nehleděl jsem na to, že mu jde skoro pěna od úst, že se právě pomočil… Popadl jsem ho do náruče a rychle ho položil na postel. Musel jsem ho pevně chytit, aby si ještě víc neublížil, když sebou zmítal, a kdybych mu nevrazil do pusy své zápěstí, nejspíš by si uhryznul jazyk.
Trvalo to chvíli, než sebou přestal házet. Když se jeho tělo uvolnilo, on…
Málem se mi srdce zastavilo, když jsem ho tak viděl. Myslel jsem, že umřel, když se najednou ani nehnul a skoro nedýchal. Přiložil jsem ucho k jeho hrudi, a když jsem po chvíli zaslechl slabý tlukot jeho srdce, oddychl jsem si.
Ale v tu samou chvíli jsem mi došlo, že je rozpálený víc, než samotný krb, když v něm hoří oheň.
„Zavolejte lékaře! Okamžitě lékaře! Princ je na tom špatně! Ať je tu okamžitě!“ vyběhl jsem a zařval na celou chodbu.
Bylo mi jedno, kdo to bude, ale hlavně že tu bude lékař okamžitě.
Nechal jsem otevřené dveře a rychle se vrátil k míse s vodou. Namočil jsem do ní plátno. Ani jsem ho pořádně nevykroutil, a hned jsem ho princi přiložil na čelo. Kapala z něj ještě voda, ale on potřeboval co nejvíc schladit. Do druhého namočeného plátna jsem mu zabalil nohy, a pak ho už jen držel za ruku, modlil se, aby byl v pořádku a jen se ohlížel ke dveřím, kdy se konečně objeví ten zatracený lékař.