Joshua
Probírali jsme to s Thomasem, zatímco Mark chystal oběd.
Oba jsme mluvili nahlas, aby všechno slyšel a zmlkli v momentě, kdy začal Markovi zvonit mobil.
Odešel do pracovny, a o chvíli později se vrátil skoro s vítězným úsměvem na rtech a položil před nás papíry.
„No, krásně to do sebe zapadá," zabručel jsem.
Má slova o tom, že Dalon že soudkyni chrápe se potvrdila, protože to u výslechu přiznal. Stejně jako spoustu jiných věcí, a taky jednu zajímavost.
Jméno nezmínil, ale soudkyně se mu prý po jedné noci svěřila, že nějaký chirurg zachránil jejímu synovi život, a ona dlouho hledala způsob, jak se mu odvděčit, až na to konečně před rokem přišla.
O co šlo Dalon nevěděl a ani se o to nezajímal.
Další zajímavost, kterou z něj John vytáhl, byly jména lidi, kteří se objevovali na speciálních večírcích.
A na dvou figurovalo jak jméno Lamberta, tak všech pěti vyšetřovaných a obou vrahů.
Podivná shoda náhod.
Ale podle Dalona se nejspíš neznali, protože spolu za celou dobu nepromluvili ani slovo, a soudkyně oba večery pak odešla s ním do hotelu.
Jinak se více méně potvrdilo to, co mi říkal v restauraci.
I přesto fiasko, to nebyl tak hrozný nápad, a dokonce jsem byl i na moment rád, že jsem to navrhl. Hlavně, když jsem viděl Markův úsměv.
Pak jsme to hodnou chvíli probírali ještě všichni tři spolu a vzájemně si doplňovali informace, a když jsme konečně mohli práci s dobrým pocitem odložit, bylo už něco po poledni.
Mark se s Thomasem ještě domlouval na detailech, co je potřeba všechno zařídit, zatímco já se protáhl a spokojeně se usmál.
Vzápětí jsem si však uvědomil jednu věc a v ten moment mě smích přešel.
To zjištění mnou projelo jako nůž máslem, a já se mimoděk ostře nadechl, jak jsem pocítil ten svíravý pocit v žaludku.
Vstal jsem, abych ty dva nerušil, a přešel k oknu, o které jsem se opřel čelem, a ruce strčil do kapes kalhot, které jsem po sprchování sebral v Markově šatníku.
Thomas
Konečně jsem mohl říct, že ty týdny práce, přinesly výsledek. Břichem se mi roztahoval zvláštní pocit, který bych mohl přirovnat k uspokojení. Cítil jsem, jak se mé tělo i můj mozek uvolňuje od všeho toho napětí.
Cítil jsem blížící se konec...
Nejraději bych teď šel, a všechny je pozatýkal sám a hned je strčil do ruky federálům. Ale věděl jsem, že to tak rychle nejde, a tak jsem se to nadšení z blížícího se konce v sobě snažil krotit.
Když odbyla dvanáctá, tak místo toho, abychom šli dodělat oběd, pustil Mark televizi.
Mimořádné zprávy... Krátká tisková konference LIVE...
Dívali jsem se napjatě, jak to tiskový mluvčí a Clarkson zvládnou. Viděl jsem, jak Mark němě pohybuje rty, když současně s nimi doříkával text...
„Tak, a je to,“ vypnul jsem televizi, když tiskovka skončila. „Jdeme udělat oběd.“
Podíval jsem se na Marka, který už bral do ruky telefon, a zajištoval vše potřebné pro zatčení podezřelých. Už to nebyla jen dvě jména, ale čtyři.
Věděl jsem, že teď na telefonu stráví hodně času, tak jsem se rozhodl, že oběd dodělám sám.
Už jsem tam chtěl jít, když jsem si všiml Joshe, jak hledí ven přes okno. Jako by ho nějaké myšlenky naprosto poltily a on ztratil pojem o světě.
„Joshi, pojď mi pomoct s obědem, prosím,“ došel jsem k němu a dotkl se jeho ramene
Netušil je na co myslí, ale jeho výraz ve tváři byl najednou tak jiný, než byl doposud.
Joshua
Hlavou se mi hodila spousta věcí.
Nejen to, že jakmile bude případ oficiálně uzavřený, nejpozději do týdne se budu muset vrátit, ale taky to, jak to bude potom.
I když jsem se snažil vyhýbat té myšlence, pořád se neodbytně vracela zpátky.
Zapomenou na mě až odjedu?
Teď sice říkali něco jiného, ale věděl jsem, jak takové vztahy na dálku fungují.
Navíc budou mít hodně práce, více je to sblíží než doposud, a nebudu se jim pod nohy plést já.
Když se mě Thomas dotkl, chvilku mi trvalo, než mi došlo, co po mě chce.
Otočil jsem se k němu, a pak stočil pohled na Marka. I přes únavu bylo na nich vidět, jak jsou rádi, že už se případ blíží ke konci. A já jim tu radost kazit nechtěl.
„Jsem rád, že už je to skoro za námi. Odvedli jste kus práce, všichni, co na tom dělali. A Mark si zaslouží konečně pořádný odpočinek a dovolenou," slova mi plynula z úst sama, aniž bych nad nimi přemýšlel.
„Tak pojď, pomůžu ti," dodal jsem ještě.
Snažil jsem se na sobě nedávat nic znát, přesto se stalo, že Thomas musel některou věc opakovat dvakrát, než jsem pobral, co po mě chce.
Mark mezitím většinu času strávil na telefonu, takže jsme se o všechno kolem jídla postarali s Thomasem sami.
Rovnou jsme se domluvili, že se naobědváme, kdyby náhodou bylo potřeba okamžitě odjet na stanici nebo prezidium.
Oběd proběhl celkem v klidu, ujasňovali jsme si ještě nějaké věci kolem případu, a jak to bude, až se toho chopí FBI, a hlavně na Markovi byla vidět čím dál větší úleva, že je to za námi.
A mě čím dál víc deptaly mé myšlenky.
„Musím si odskočit," zamumlal jsem nakonec, když jsem snědl svou mini porci.
Jídlo bylo vynikající, ale měl jsem nervozitou tak stažený žaludek, že jsem moc hlad neměl a dal si spíš jen kvůli Markovi, abych neurazil.
„Bylo to vynikající. Začínám o svém kuchařském umění pochybovat," dodal jsem ještě s lehkým úsměvem, když jsem po sobě uklízel talíř.
Vyšel jsem z kuchyně, ale místo na záchod zamířil do ložnice.
Zavřel jsem za sebou potichu dveře, sedl si na kraj postele, a pak se svalil na záda.
Chvilku jsem jen tak hleděl do stropu, myšlenky mi prolétaly hlavou jedna přes druhou, a já je nedokázal chytit.
„Joshuo Cavisi, ty blbče, vzpamatuje se!" okřikl jsem nakonec sám sebe nahlas a dlaněmi si zakryl tvář.
Thomas
Práce bylo až nad hlavu pro všechny tři. I na oddělení dneska byli všichni v jednom kole a snažili se dokončit k případu to, co měli rozdělané, Už dostali od Marka echo, že si to budou přebírat federálové, a tak všichni odložili jinou práci a šli makat na Rituálu.
Josh mi pomohl s obědem, ale po celou dobu byl tak nějak mimo. Jako by pořád nad něčím uvažoval. Dokonce i jeho oběd, i když ho chválil, byla poloviční, snad dětská porce.
Kdo ví, co se mu honilo hlavou Mohlo to být plno věcí, ať už o případu, nebo si ještě v hlavě stále přebíral možností posledních pachatelů, na které ukázal, nebo jeho brzký odjezd.
Cokoliv z toho to mohlo být...
Když jsme dojedli, Mark se hned vrhnul na úklid kuchyně, aby se zaměstnal jinak, než neustálým vyřizováním telefonů a papírovaní. To ho ještě čekalo víc než dost.
Nechal jsem ho být, protože jsem věděl, že by po mně stejně přerovnával věci, a šel se podívat na Joshe. Říkal, že jde na záchod, ale byl tam nějak dlouho a ani z koupelny nebyla slyšet puštěná voda...
Byl jsem zrovna v chodbě, když jsem zaslechl jeho hlas, jak sám sobě nadává.
Zvědavě jsem nahlédl do ložnice...
„Co se děje, Joshi?“ zeptal jsem se, když jsem se posadil na postel vedle něho. „Máš ještě nějaké pochybnosti k případu, nebo je v tom něco jiného?“
Joshua
Chtěl jsem si znovu zanadávat, když jsem ucítil, jak se postel vedle mě zhoupla, a pak jsem uslyšel Thomasův hlas.
Už jsem se nadechoval, že si něco vymyslím, ale nakonec mi to nedalo.
Sundal jsem ruce z obličeje a zahleděl se na strop.
„Týden. Do týdne od oficiálního ukončení případu se musím vrátit. A ve svém případě se nesmím opozdit. Je to pravidlo naší jednotky. Po ukončení práce v cizí zemi se do týdne musíme vrátit, jinak nás začnou stíhat za porušení zákona. Je to pojistka, kdyby někoho z nás unesli nebo se rozhodl zběhnout. Vím, že bylo jasné už od začátku, že odjedu. Ale, když se to teď stalo skutečností, tak nějak..." pokrčil jsem rameny.
Nadechl jsem se, abych pokračoval, ale pak skousl ret a posadil se.
Prohlížel jsem si ruce položené v klíně, ale věděl jsem, že jen oddaluju to, co mám skutečně na srdci.
„Bojím se," vypadlo ze mě nakonec.
Vstal jsem, protože najednou jsem nedokázal sedět v klidu.
Začal jsem přecházet sem a tam před Thomasem a nervózně si hrál s prsty na rukou.
„Bojím se, že až odjedu, tak... tak zapomenete. Budu daleko, vy budete mít spoustu starostí s dořešením věcí okolo případu, Mark ještě není úplně v pořádku a bude potřebovat tvoji plnou podporu. Sblížíte se ještě víc, budete spolu trávit mnohem víc času, a znáte se už tak dlouho. Na nějakého pitomého kluka, co nadělal jen spoustu problémů, si pak ani nevzpomenete. Já vím, že se chovám jako hlupák. Nečekám, a ani nechci, abyste mi každý den volali, nebo psali, ale… Nechtěl bych vás ztratit. Moc jste mi pomohli a, no, možná jsem se na vás upnul až moc, ale vím, že kdybych vás už neměl nikdy vidět, hodně by mě to bolelo."
Po svém proslovu jsem vydechl, jako by ze mě něco spadlo, a pak se musel uchechtnout.
„Kdo by to byl řekl, že tohle někdy povím, vzhledem k tomu, jak jsem při příletu vyváděl. Ale, ať už to dopadne jakkoliv, ať už se rozhodnete jakkoliv, nelituju času stráveného s vámi, i když bych spoustu věcí udělal jinak. A nikdy na vás nezapomenu," znovu jsem se zastavil u postele, plácl sebou na záda a zdravou paží si zakryl oči.
Thomas
Tak tohle to je... Věc, na kterou jsem pomyslel jako na poslední, a přitom to bylo to, co Joshe nejvíc trápilo.
Přemýšlel jsem, co mu na to říct, ale cokoliv by to bylo, tak by to byla jen chabá náplast na jeho bolístky. Ale na druhou stranu jsem se mu nedivil.
„Jo, máš pravdu, nadělal ses problémů víc než dost, ale taky jsi tu udělal hodně práce a bez tebe bychom Marka ani nenašli včas. Na to pamatuj, protože my na to rozhodně nezapomenem. A když nezapomeneme na tohle, tak to znamená, že si budeme navždy pamatovat člověka, který nám tolik pomohl, a v dost zásadní věci. Jinak bychom teď nosili Markovi kytky na hrob.“
Natočil jsem se k Joshovi, přehodil jsem jednu ruku přes něj, abych byl aspoň částí těla nad ním, a stáhl jsem mu ruku z obličeje, abych mu viděl do tváře.
„A nemyslím si, že bychom s Markem začali trávit víc času. No možná ze začátku, ale já mám svoji práci a on taky. A vrátí se všechno do starých kolejí, tak jak předtím. Budeme se potkávat tak, jak nám vyjde čas. Občas si spolu vrznem, zajdeme na večeři nebo na skleničku, řekneme jeden druhému, že je idiot, když se něčím naštveme. Ale každopádně nevím, jak bychom na tebe mohli zapomenout, když tě budeme mít natočeného na videu... Zapomněl jsi, o čem jsme se bavili? A počítám, že i když Mark to ještě neřekl nahlas, tak stejně s tím naším domácím pornem bude souhlasit... Ten večer, jak se tu na nás díval, bylo vidět, že se mu to opravdu líbí, stejně jako jsem se já díval na vás dva, když jsi mu ho kouřil...“
Přejel jsem Joshovi prstem kolem očí, jako bych se chtěl ujistit, že nemá snahu brečet. Pak jsem se svými rty otřel o jeho, a na to ho krátce políbil.
„Nejspíš to pro tebe bude těžké, ten odjezd, taky nám budeš chybět, na to vem jed, protože nikdo neumí být tak otravný, jako ty,“ zasmál jsem se, ale na to jsem hned pokračoval. „Sám jsi říkal, že Mark ještě není v pohodě, tak tě prosím, nepřidávej mu tímhle ještě víc... Určitě by se trápil, že ty se tím trápíš... A to určitě nechceš, co? Ježíši, to je trapný!“ vykřikl jsem, když jsem si uvědomil, jak tady Joshovi dělám psychologa a vedu rádoby chytré řeči.
„Hele, půjdeme vedle, je potřeba-“
Nestihl jsem domluvit, když Mark rozrazil dveře.
„Oblíkejte se, jedeme na oddělení, federálové si pohli a už jsou tady. Prý se tak rozhodli hned po té tiskovce...“
Joshua
Poslouchal jsem Thomase, a čím déle mluvil, tím víc jsem se uklidňoval, až jsem si uvědomil, že si s tím dělám nejspíš zbytečnou hlavu.
Když zmínil, že jsem otravný, trochu jsem se nafoukl, ale jakmile zmínil Marka, musel jsem mu dát v duchu za pravdu. A pak, když vykřikl, krátce jsem se zasmál.
V ten moment ale dovnitř vtrhl Mark, a my se tak museli chtě nechtě věnovat zase myšlenkám na práci.
„Díky. Máš pravdu, nejspíš si dělám zbytečné starosti a Markovi by to teď nepomohlo. A o tom pornu si ještě promluvíme," zašeptal jsem mu do ucha, když odcházel z ložnice a Mark zaplul do té své šatny.
Pak jsem Thomase rozverně plácl po zadku a vystrkal ho ven.
Mark i já už jsme byli více méně soběstační, jen knoflíčky a vázání kravaty byl trochu problém, ale společnými silami jsme to zvládli, a za půl hodinu opouštěli dům.
Na stanici nás čekali čtyři federálové a Clarkson, který nás hned překvapil.
Když ke mě přistoupil velitel a potřásl mi rukou, došlo mi, že ho podle jména znám, a on mi to vzápětí potvrdil.
„Pan Joshua Cavis. Konečně vás poznávám osobně. Musím říct, že jsem nebyl moc nadšený z předání případu únosu někomu jako jste vy, ale odvedl jste dobrou práci," nějak mi ta pochvala od něj zněla jako nadávka.
„I když ta tiskovka, to bylo fiasko. Na co jste, proboha, myslel?"
„Měl jsem slabou chvilku," pokrčil jsem rameny a chladně se na něj zadíval.
Už teď jsem to nesnášel.
Byl to typicky agent, co si o sobě myslí, že je něco víc než ostatní, a nejraději uděloval jen rozkazy, sám nehnul ani prstem, ale všechny zásluhy by padly na jeho konto.
Slova se naštěstí hned ujal znovu Clarkson, a pak už zbývalo jen celou věc odklepnout.
Mark
Nejprve jsem se zarazil, když jsem vletěl do ložnice a viděl ty dva tak u sebe. Myslel jsem si, že se k něčemu chystají, ale nakonec to byl jen důvěrný rozhovor.
Jen co jsem jim sdělil, že jedeme na oddělení, hned jsem zamířil rovnou do šatny. Neměl jsem chuť se na to nějak extra oblíkat, ale nakonec jsem šéf oddělení vražd a měl bych nějak vypadat. A nátělník rozhodně neskryje ty fleky po těle, co od Thomase a Joshe mám.
Thomas na sebe hodil jen džíny, lehkou košili a sportovní boty. Nějak se s tím nepáral, a taky... Tyhle agenty moc v lásce nemá. Často se stává, že si přeberou skoro hotový případ, a pak se chválí, jak jsou schopní.
Ale taky jsem věděl, že tentokrát jim to předá bez námitek, jen aby od toho už měl pokoj.
Když jsme vystoupili, ani jsem nestihl pozdravit, a už se snad všichni otočili na Joshe.
Bylo vidět, že celou dobu tenhle případ sledovali, tak jim bylo jasné, že bez něj bychom se tak rychle nikam nepohli. Thomas jen mávnul rukou a vyšel z kanceláře.
„Budu ve své kanceláři,“ jen se ozval, než se za ním zavřely dveře. „Dám dohromady všechno, co tam ještě mám, abyste si to mohli odnést.“
„Většinu, co k případu máme, je tady,“ otevřel jsem velký šuplík u stolu.
Byly tam složky, zprávy, výslechy, výsledky pitev, i seznam důkazů... prostě všechno, co se dalo hodit na papír.
„Potřebujeme ještě...“
„Všechno ostatní je u kluků v kanceláři, ti dodělávají ještě zprávy, a pak vám pan Clarkson podepíše předání. Zajdu zajistit všechno do archívu, a na důkazní.
Nějak jsem nečekal, že mi budou děkovat a chválit za dobře odvedenou práci, a proto mě překvapilo, když se Clarkson ozval.
„Velitel Rodriguez je jeden z nejlepších policistů. Jen díky tomu, že si tenhle případ vzal, můžeme teď říct, že bylo odkryto něco víc než jen pouhé vraždy. Odvedl kus dobré práce...“
„Dovolím si nesouhlasit,“ otočil jsem se. „Nejvíc práce na tom udělali superintendent Cavis a detektiv Ward. Ano, ta tiskovka byla poněkud nešťastná, ale na druhou stranu znamenala velký skok ve vyšetřování. Za poslední tři dny jsme byli schopni obvinit a zatknout víc jak deset lidí. A nemůžu pominout ani ostatní detektivy, zvláště teď v závěru vyšetřování. Prakticky tady není nikdo, kdo by na Rituálu nepracoval. Všichni do jednoho si zaslouží pochvalu a náležitou odměnu. Jejich práce byla bezchybná a špičková. To já můžu říct, že tohle je ta nejlepší skupina detektivů, jaká může být... A teď mě omluvte, jdu na důkazní. Můžete?“ pokynul jsem jednomu z federálů, aby šel se mnou a mohli jsme to tam hned předat.
Věděl jsem, že to bude nějakou dobu trvat, než projdou všechny krabice a boxy, a zkontrolují, že všechno sedí i papírově. A proto jsem po cestě kouknul ke klukům a požádal Eliase, aby šel s námi a byl po celou dobu k ruce, než budou mít hotovo.
Joshua
Pochvala od Marka a jeho postoj mě překvapil, i když na druhou stranu jsem už poznal, že je to přímý chlap a na nějaké lichotky si neužije.
Když odešel spolu s jedním agentem, a já tak zůstal v kanceláři s Clarksonem a zbytkem agentů sám, cítil jsem podivné napětí.
„Jakmile bude oficiálně odklepnuté, že případ převzala FBI, podám zprávu vašim nadřízeným. Určitě už se těšíte zpátky," otočil se na mě Clarkson, a i když se usmíval, věděl jsem, že mě v lásce zrovna moc nemá.
„Jistě, počítám s tím, že mé nadřízené budete okamžitě informovat," odpověděl jsem trochu jízlivě. „A co se týče mého pobytu zde, není to tak špatné, jak jsem si ze začátku myslel. Hlavně práce zdejších policistů je obdivuhodná. Už dlouho jsem se nesetkal s takovou precizností a důkladností, jako pod vedením velitele Rodrigueze."
Myslím, že se Clarkson po mých slovech pyšně nafoukl, ale jemu jsem podlézat nechtěl. Jen jsem říkal pravdu.
„A samozřejmě nesmím opomenout skvělou práci detektiva Warda a celého jeho týmu. I oni si zaslouží uznání," podíval jsem se na velitele FBI, který stáhl obočí.
„Samozřejmě, že všichni budou náležitě odměněni," řekl chladně.
„V to pevně věřím. Vím, jak vaše instituce pracuje," usmál jsem se na něj a měl na chvilku pocit, že by mě nejraději zatknul, strčil do nějaké kobky a zahodil klíče.
Naštěstí to vyřešil Clarkson, který začal mluvit o detailech, které se ještě musí dořešit, občas se s nějakou otázkou otočil na mě, ale bylo to spíš jen ze zdvořilosti.
Teprve, když se Mark vrátil oddechl jsem si, nechal je pracovat a vyšel ven.
Teď už mě nepotřebovali, už zbývalo jen vyřešit podpisy, a u toho jsem být nemusel.
Thomas
Raději jsem zalezl do své provizorní kanceláře. Ještě si ji užiju, než se to tu celé předá, a pak budu muset vrátit klíče. Každou návštěvu Marka na tomhle místě, už budu muset hlásit a žádat o povolení vstoupit.
No, nedá se nic dělat...
Ale i tak budu rád, že odsud vypadnu.
Jedno je však jisté. Ať už sem přijdu z jakéhokoliv důvodu, rozhodně se tu teď bude bez Judith Cruz a Dobse dýchat lépe.
Probral jsem všechno, co jsem tady v práci měl. A co jsem uznal, že by mohli potřebovat, dával jsem na jednu hromadu. Všechno jsem to naskládal do krabice, a když přišel agent, hned jsem mu to předal. Jen zhruba jsem mu řekl, co všechno tam má, ale stejně to budou probírat postupně a důkladně.
Ještě mi pokládal nějaké otázky, a já mu odpovídal. Přitom jsem sundával věci z nástěnky. A v momentě, kdy jsem vzal první fotku pohřešovaných žen, kde už chyběla jen ta od Sary, zasekl jsem se.
Vzal jsem do ruky fotku, na které byla pohřešovaná asistentka radního.
„Něco se děje?“ zeptal se agent, když viděl, jak jsem se zasekl.
„Jo, moment...“ hrábl jsem do krabice, kterou držel v rukách a vytáhl právě její složku. Rychle jsem ji prolistoval, a když jsem našel, co jsem potřeboval zatrhnul jsem to červeně. Strčil jsem to i s fotkou před oči agentovi.
„Tohle byla jedna z pohřešovaných, která byla vytipovaná jako oběť Rituálu. Ale nebyla to ona. Nicméně mám za to, že už bude taky mrtvá. Byla asistentkou zatčeného radního, kterého moje soukromá kancelář vyšetřovala pro podvody, a nakonec jsme ho obvinili a zatkli pro spolupráci na vraždách v případu Rituál. Možná by bylo fajn ho pořádně vyslechnout. Můj odhad je, že má prsty v jejím zmizení. Spíš bych řekl, že všechno spolu souvisí...“
Agent položil krabici na stůl a pořádně si to prohlédl. Už nějaké informace o zatčených měl, a bylo vidět, že si to taky hned začal dávat do souvislostí.
„Určitě se na to zaměříme, děkuji,“ pokýval uznale hlavou, což mě překvapilo. Nejspíš jeden z těch normálních.
Když jsem mu konečně všechno předal a on odešel, vydechl jsem si. Rozhlédl jsem se po kanceláři...
„Dal bych si kafe...“ zamumlal jsem spíš pro sebe a hned jsem zamířil k vařiči.
O něco později jsem usrkával dobrou kávu, a přitom si všechny své věci ukládal do dalších krabic, aby tu po mně nezůstala ani propiska...
Joshua
Chvilku jsem stál na chodbě, poslouchal hlasy lidí a ten známý šrumec, a znovu se musel pro sebe usmát, když jsem si vzpomněl na své začátky zde.
A pak jsem udělal něco, za co bych se sám nejspíš před několika týdny posadil do blázince.
Věděl jsem, že mají všichni plné ruce práce, ale i tak jsem napřed zašel do laborky, kde jsem potkal pár známých tváří.
Postupně jsem si s každým podal ruce a poděkoval jim.
Někteří z nich byli mírně překvapení, moje pověst mě nejspíš předešla, ale i přesto byly jejich úsměvy upřímné, stejně jako slova, když i mi děkovali a přáli hodně štěstí.
Postupně jsem obešel takhle všechny, co jsem znal, dokonce jsem zašel i za Janis, která byla překvapivě příjemná, s Berym, Georgem a Eliasem jsem strávil trochu víc času, ale nelitoval jsem.
Se skutečně dobrým pocitem jsem se vracel zpět ke kancelářím, a když jsem slyšel, že Mark ještě pořád řeší některé věci s FBI, strčil jsem hlavu do dveří k Thomasovi, který zrovna balil.
Thomas
Byl jsem právě uprostřed balení, když se ukázal Josh. Nejspíš měl taky plné ruce práce a musel odpovídat na všechny otázky, jako my ostatní.
„Udělal jsem si tu poslední kafe, a chutná fakt dobře. Je tam v konvici, tak si nalej, jestli máš chuť…“ ukázal jsem za sebe na kuchyňský kout a otevřel jsem poslední šuplík na straně stolu, kde před tím seděl Josh.
Vytahal jsem všechno ven a pak jsem na tu hromádku kázal.
„Všechno to beru domů, a tam to potom můžeme přebrat, jestli z toho něco budeš chtít,“ a dál jsem se věnoval balení, abych to měl už z krku, a mohli hned vypadnout, až dorazí Mark.
Mark
Bylo to náročné odpoledne. Neustále se něco ptali, Clarkson do toho pořád vstupoval, aby ukázal, jak měl o celém případu přehled. Ale kromě toho, co ode mne v průběhu vyšetřování dostal, tak věděl kulový.
Dokonce se i agenti místy ušklíbli, když si Clarkson opět vzal slovo.
Když byly všechny formality vyřešené, a nikdo už neměl žádnou otázku, konečně jsme se mohli rozloučit.
„Šéfe, mám ještě od lékaře doporučení být do konce týdne doma, to jsou tři dny, ale chtěl bych si vzít ještě týden volno na zotavenou,“ zastavil jsem Clarksona ještě mezi dveřmi.
Ten se na mě podíval od hlavy až k patě, než mi odpověděl.
„Dobře, ale v případě potřeby budete na telefonu, ano? A počítám s vámi za týden. Máme spoustu věcí na probrání a rád bych s vámi i probral odměny všem, kdo pracovali na Rituálu, a oficiálně jim poděkoval za dobrou práci. Sám dobře nejlépe víte, kdo a jak se zasloužil,“ konečně se usmál.
Bylo vidět, že byl taky rád, že je to už za námi. Rozloučili jsme se, a já si konečně zhluboka a nahlas oddechl.
Je to za námi...
Ten pocit, který se mi roztáhl tělem... Byla to strašná úleva. Mírně jsem se chvěl a měl jsem pocit, jako by se mi chtělo brečet. Nikdy jsem tohle u žádného případu nezažil. Ale zatím jsem, co by velitel vražd, neměl tak složitý případ, který se mě navíc dotkl osobně.
Protřel jsem si dlaněmi obličej a prohrábl vlasy.
Je čas jít domů...
Posbíral jsem si věci, sundal si kravatu a rozepl košili u krku.
Konečně jsem se po těch dlouhých týdnech cítil volný.
Vyšel jsem z kanceláře, zamkl jsem, a hned jsem zamířil do vedlejší, odkud jsem slyšel Joshe a Thomase.
„Tak můžeme jít,“ mrknul jsem na hodinky, které ukazovaly skoro osm hodin večer. Opravdu jsme tu strávili celé odpoledne.
„Ty ještě na recepci musíš vrátit klíče a podepsat papír,“ podíval jsem se na Thomase a pak na Joshe. „Chceš se ještě rozloučit s klukama, než půjdeme?“
Joshua
Dal jsem si s Thomasem poslední kafe a díval se, jak balí věci. Nechtěl jsem se mu do toho motat, tak jsem jen tiše stal a uvědomoval si, že mě tohle bude nejpozději za týden čekat u Thomase doma taky.
Moje melancholická nálada se vracela, ale naštěstí to za mě vyřešil Mark, který na nás houkl, že můžeme jet domů.
Na otázku jsem mu odpověděl, že už jsem všechny obešel, takže nic nebránilo v tom, to tu zabalit.
Případ byl oficiálně uzavřen a předán FBI.
Sice to pro mě znamenalo konec pobytu zde, ale byl jsem nesmírně rád, že případ je u konce.
Všechny stál nemálo nervů a stresu, stejně jako životy několika nevinných lidí, včetně jednoho policisty.
Viděl jsem na Markovi únavu, ale zároveň i úlevu, jak byl rád, že má celou věc konečně za sebou.
Na chodbě jsem se mimoděk zastavil a podíval se na Markovu kancelář.
Tam, po našem prvním sexu, se všechno změnilo.
V tu chvíli už jsem nestál po boku jen jednoho, ale hned dvou mužů, kteří mi ukázali, že můžu být zase tím Joshem, jakým jsem byl před třemi lety.
Na chvilku jsem se ztratil ve vzpomínkách a vzpamatoval se až ve chvíli, kdy na mě Mark zahulákal od výtahu.
Po vyřízení všeho potřebného a naskládaní Thomasovych věci do auta, jsme se konečně mohli rozjet domů.
Cesta probíhala mlčky, aspoň z mé strany, protože Thomas s Markem řešili ještě nějaké záležitostí ohledně práce.
Po příjezdu domů jsem si sundal sako a kravatu, a zastavil se v obýváku.
„Tak. A je to. Jsem rád, že je to za námi. Hlavně za vámi. I když vás čeká ještě spousta práce, myslím, že to nejhorší máte za sebou," otočil jsem se na ty dva a podíval se na hodinky.
„Clarkson teď nejspíš informuje mé vedení o oficiálním uzavření případu, takže to znamená, že mám… poslední týden, který s vámi můžu strávit," teď, když to bylo skutečné, se mi najednou stáhlo hrdlo.
„No, myslím, že půjdu konečně udělat to, co už odkládám dva dny. A pak si dám ten tvůj dobrý oběd," mrkl jsem na Marka a popotáhl.
V duchu jsem se okřikl, a pak zamířil do ložnice, abych mohl sundat oblek, vzít potřebné hygienické pomůcky a odebrat se do koupelny.
Mark
Když jsme dojeli domů a zavřeli za sebou dveře, šel jsem se hned svléknout. Oblek jsem zavěsil, všechno ostatní jsem hodil do špíny a natáhl si jen volné šortky.
V obýváku jsem se pak zastavil a díval se na Thomase, jak se pustil do chystání večeře, aniž by mu o to někdo řekl.
Na moment jsem si připadal, jako by to bylo normální. Jako bychom byli manželé, a tohle bylo běžné. Ale věděl jsem, že tomu tak není, a nejspíš bychom spolu natrvalo v kuse nevydrželi.
Ale ve chvíli, kdy jsem se tak na něho díval, kdy jsem si uvědomil, že tu bude už jen chvíli a vrátí se domů, že brzy odjede Josh, a případ je uzavřený a už se tím nemusím zabývat... Najednou jsem pocítil jakési divné prázdno.
Jako bych najednou nevěděl, co dělat, co se sebou, co s volným časem, kterého teď budu mít trochu víc, protože Rituál nám zabral každičkou volnou chvíli až na jeden den, kdy jsme byli na rybách, nebo jedno dopoledne, které jsme společně strávili nakupováním a dobrým obědem v restauraci.
„Marku...“
Hleděl jsem ven přes verandu a přemýšlel nad tím, jak moc mi bude Josh chybět. Říkal sice, že uvažuje o tom, že se sem vrátí, ale jeden nikdy neví, co se může stát u něj doma v Anglii… Navíc je člen královské jednotky, a odejít jen tak, jako lusknutím prstů prostě nejde...
„Marku!“
Trhnul jsem sebou a prudce se otočil na Thomase, který stál už u mě a skoro mě chytal za rameno, abych ho začal vnímat.
Thomas
Konečně jsme byli doma a všichni do jednoho jsme si oddychli, že je to za námi. I když... V momentě, kdy jsem viděl Joshe, jak najednou zmizel s hlavou mezi rameny, aby mu nikdo neviděl do obličeje, bylo mi jasné, že zas myslí na ten svůj odjezd.
Umyl jsem si ruce a začal jsem připravovat večeři, když se nikdo k tomu neměl. A vzhledem k tomu, že maso bylo naložené, stačilo udělat jen brambory a salát...
„Kdy pojedeme na ten srub? Vyžádal sis volno? Já jsem už volal do kanceláře, že se ještě pár dní neukážu, takže mám volno. Mohli bychom odjet hned zítra, co?“ začal jsem mluvit na Marka, ale ten se neozýval.
Otočil jsem se do obýváku.
Stál uprostřed a jen tak viděl do prázdna. Vypadal, jako by se najednou ocitl v neznámém světě a nevěděl, jak dál.
Musel jsem na něho dvakrát zavolat a dojít až k němu, než mě začal vnímat.
Když se na mě otočil, došlo mi to... Tvářil se stejně jako Josh dopoledne.
Na moment jsem si ho přitáhl blíž a pohladil ho po tváři.
„Josh ještě neodjel, tak se tak netvař, ano? Vy dva byste si mohli dat ruce. Taky dopoledne řešil, jak to bude až odjedeme, proto ta ložnice. Nechtěl jsem ti to říkat a zbytečně tě tím zatěžovat, ale když vidím, jak se tváříš… Snaž se, aby se mu ty poslední dny tady líbily, nebo odjede s pocitem, že jsi kvůli tomu všemu, co se stalo, a kvůli tomu, jak si to bere, úplně mimo… A jak ho známe, tak si to tvoje chování bude dávat za vinu,“ ještě jsem ho políbil, a pak jsem ho pustil.
Šel jsem zpátky do kuchyně, abych dodělal večeři.
„Podle toho, co si bral za věci do koupelny, tak tam stráví nejspíš hodinu. A počítám, že se bude holit,“ znovu jsem se na Marka otočil a výmluvně nadzvedl obočí, když jsem ještě dodal: „Doporučoval bych ti jít za ním, fakt to stojí za to a určitě bude potřebovat pomoct.“
Mark se konečně pousmál, a pohnul se z místa. A jak jsem předpokládal, šel rovnou do koupelny, a za chvilku jsem už jen slyšel, jak nabízí Joshovi pomoc a klapnutí dveří.
Joshua
Sotva jsem pustil vodu, objevil se Mark s úsměvem na rtech, že mi jde pomoct.
Varoval jsem ho, že to nejspíš neustojím, ale on se jen zasmál, svlékl se, věnoval mi dlouhý polibek, a pak se mnou vešel do sprchy.
Ukázal jsem mu, co a jak, a za chvilku jsem si užíval jeho něžné péče.
Samozřejmě netrvalo dlouho a můj penis stál jako stožár a tep jsem měl nebezpečně vysoko. Občas musel Mark na chvilku přestat, jak se mi rozechvělo tělo touhou, což mělo za následek mazlení a líbání.
A když už byl se vším hotový, s křikem jsem ho prosil, ať si mě vezme.
Nevím, jestli to bylo tím, že už byl případ uzavřen, nebo tím, že mi zde zbývalo pár hodin, ale Mark si mě vzal jako nikdy před tím, a já skoro omdléval pod jeho rukama, jakou rozkoš mi to přinášelo.
Předvedl jsem mu i svou pružnost z jógy, což mělo za následek tak silný orgasmus, že jsme to oba neustáli a skončili na zemi.
„Kdybych věděl, co se stane, tak bych se nikdy před tím neholil sám," zachraptěl jsem mu do rtů, když jsem mu seděl na klíně ve sprchovém koutu, oba jsme prudce oddechovali a rozdýchávali úžasný sex.
Mark
Teda to bylo vážně něco...
Myslel jsem si, že holení je normální věc, která nemůže nikoho vzrušovat. Ale když jsem zbavoval Joshuu chloupků v jeho intimních partiích, nakonec jsem to neustál v klidu. A on mi to ani neulehčoval.
Thomas mě pravdu, když mě sem poslal a řekl, že to bude stát za to. Nejspíš ho taky na to naučím...
Joshovo holení, jeho akrobacie, díky které jsme byli schopni tohle do poslední chvíle ustát na nohách, jeho výkřiky, chvění, hlasité vzdechy, když prožíval svůj orgasmus... To všechno bylo tak dokonalé, že i mé vyvrcholení bylo jak výbuch atomovky...
Ještě jsme seděli na zemi, a celí rozechvělí se objímali, hladili a líbali, když na nás z chodby zakřičel Thomas, že je večeře hotová. Ani jsem si neuvědomil, jak ten čas při dobrém sexu tak letí...
„Měli... měli bychom... jít... nebo nám Thomas... omlátí brambory o hlavu...“ zasmál jsem, a ještě se trhaně nadechl, když mi tělem prolétl ten skvělý pocit z prožitého orgasmu.
Pomohl jsem Joshovi vstát, a pomohl jsem mu s dodatečným mytím, ať Thomas nebrble, že smrdíme při večeři.
Spíš bych řekl že s tím, jak nás slyšel, a potom by nás ještě cítil, tak by ho to na sto procent vzrušilo a kašlal by na nějakou večeři.
A já měl hlad...
Za dalších deset minut a po několikerém zavolání Thomase, ať se už dovalíme, jsme se konečně usadili v kuchyni u stolu, kde už bylo prostřeno, a já mě pocit, že večeře, ať skoro stejná jako oběd, teď voní daleko lépe, a ještě lépe chutná.
„Mám asi tak týden volno,“ přerušil jsem po chvíli diskuzi o tom, za jak dlouho Joshovi dorostou vlasy.
„Chtěl bych, jestli nic nenamítáš, Joshi, hned zítra odjet na srub. S vámi...“
Joshua
Chvilku to trvalo, než jsme byli schopni se vymotat z koupelny, ale nakonec jsme museli pohnout, když nás Thomas pořád netrpělivě popoháněl.
Večeře mi chutnala ještě mnohem víc než oběd, navíc tématu práce se nám zdárně podařilo vyhnout a probírali jsme jen blbosti, u kterých jsme se ale královsky bavili.
A když nakonec Mark přerušil svou větou naší diskuzi o vlasech, vypadla mi vidlička překvapením z ruky a cinkla o talíř.
„Ty by ses neměl ptát. Hlavně ty potřebuješ odpočinek," lehce jsem se zamračil, ale pak sklopil pohled do talíře a usmál se. „Moc… moc rád tam pojedu s vámi. Moc se mi tam líbilo a… chtěl bych prožít těch pár dní někde v klidu a… Zatraceně!" vykřikl jsem a schoval si tvář do dlaní, jak mě to zase bralo.
„Připadám si hůř jak nějaká puberťačka," brblal jsem, ale přesto měl na tváři široký úsměv.
Hned, co jsem se vysoplil, jsem vzal znovu do ruky vidličku, ale v polovině cesty k puse i s masem se zarazil, jak mi došly dvě věci.
Šibalský jsem se uchechtl a vidličku znovu odložil.
„Což mi hned připomíná dvě věci. První, že bysme se mohli zastavit do obchodu s těmi zbraněmi, a já bych si mohl koupit tu krásku, co jsem tam našel," zatvářil jsem se blaženě, skoro jako při sexu, a kdybych mohl, tak i slintám, když jsem si vzpomněl na pušku, kterou jsem držel v ruce.
„No a ta druhá věc. Co to porno?" založil jsem si ruce na hrudi opřel se na židli a vyzývavě se na Marka podíval.
Mark
Chtěl jsem odjet co nejdříve ze dvou důvodů. Můj odpočinek mě vůbec teď nezajímal. Ale bylo to hlavně proto, že Josh brzy odletí, a rád bych s ním strávil ještě nějaký čas, kde budeme jen my, a nikdo nás nebude rušit.
A taky… Počítal jsem s tím, že ohledně Rituálu to ještě neskončilo, a budu muset já, nebo Thomas, být při ruce. Ale v tuhle chvíli, kdy si to přebrali a teprve se v tom rozjíždí, budou teď vyslýchat zatčené, a že jich je požehnaně, tak jsem věděl, že nás tak brzy shánět nebudou. Budou mít sami ruce plné práce. Pár dní určitě, a maximálně nám zavolají ohledně nějaké doplňující informace.
Potěšilo mě, jak Josh nadšeně nabídku přijal. A Thomas jen přikývnul, že s ním taky můžu počítat.
„Jak se vyspíme, sbalíme se a pojedeme. Nejspíš ještě poobědváme doma, nebo se najíme někde cestou Záleží kolik času nám zabere odjezd. Budeme muset ještě k Thomasovi, aby si tam vyhodil věci z práce a mohl se taky sbalit. A počítám, Joshi, že v obleku asi nechceš jet, co? Takže se taky budeš muset pobalit.“
Hned jsem začal organizovat náš odjezd. Potřeboval jsem, aby Thomas se nejen sbalil, ale taky vzal pro Joshe dárek, co jsem mu koupil, abych mu ho mohl předat na srubu. Akorát jsem ještě musel zajistit Toda, ale to stačilo druhý den zajít za sousedkou, která mi na něho vždycky dohlídla, když jsem byl pár dní mimo domov.
Když Josh zmínil obchod se zbraněmi, jen jsem přikývl, že se tam určitě stavíme. Stejně budeme muset nakoupit jídlo, a nechtěl jsem to zase tahat až se Sacramenta, zvlášť, když toho teď budeme kupovat na víc dní. Výhoda byla, že rybářské věci měl Josh už nakoupené, takže o starost méně.
Ale při zmínce o pornu, jsem se musel nejprve napít vody, protože jsem nevěděl, jak hned zareagovat.
Už dávno jsem věděl, že bych to chtěl zkusit. Ale tak nějak, ten pocit, že se to bude točit na kamery, ve mně vyvolával mírný stud. Nevím, jestli to budu schopen zvládnout.
„No, porno… uvidíme… nejspíš budeme muset vzít aspoň dvě kamery, pokud to vážně chcete natáčet…“ sklopil jsem oči a začal vidličkou přehazovat brambor po talíři.
Joshua
Musel jsem se pousmát, když Mark začal hned organizovat náš výlet.
Potěšilo mě to a zvedlo hned náladu ještě o stupínek výš.
Ale pak jsem překvapivě vykulil oči, když jsem viděl Markovu reakci na zmíněné porno.
Měl jsem co dělat, abych mu něco neřekl, ale vážně mě hodně překvapilo, že někdo jako on se může stydět.
„Samozřejmě, že vás nechci do ničeho nutit, pokud nebudeš chtít, nevadí. Já budu hlavně rád za každou minutu strávenou s vámi," usmál jsem se na něj a natáhl ruku, abych ho mohl lehce pohladit po té jeho.
„A v obleku jet samozřejmě nechci, a taky, nejspíš si už budu muset částečně sbalit," povzdechl jsem si. „I když, vzhledem k tomu, kolik hader jsem stihl zničit, tak toho asi moc mít nebudu."
Musel jsem se začít smát, při vzpomínce na les, a hned to Markovi odvyprávěl.
Thomas si samozřejmě přisadil, a za chvilku jsem se smál tak, až mi zase tekly slzy.
Nejraději bych s nimi takhle vydržel do nekonečna, ale kolem dvanácté se mi začaly zavírat oči, takže bylo načase pouklízet a hurá do postele.
Mark
Zabalili jsme to o půl noci. Všichni tři jsme opravdu byli unavení, a nebylo se co divit. Stejně jsem se divil, že jsme vydrželi být vzhůru tak dlouho.
Ale večer to byl opravdu příjemný. Takový pohodový… Takový, jakých bych si přál více.
Thomas se šel osprchovat, a já ještě pouklízel kuchyň a obývák, abych to všechno nedělal druhý den. Věci, které tam zůstaly k případu, jsem posbíral a odnesl je do pracovny, kde jsem je pro jistotu schoval do trezoru.
A když jsem se konečně dostal do postele, Josh byl už v pánu. Uložil jsem se vedle něj, a oba nás přikryl. Jeho teplo a pravidelné oddechování mě uspalo tak rychle, že jsem nestihl ani ovečky spočítat.
Jako by se předáním případu všechno smazalo, usnul jsem opravdu tvrdě. Byl to ale spánek, při kterém jsem si opravdu odpočinul, a tak, když jsem se vzbudil a viděl jsem, že je už osm, byl jsem docela překvapený.
Opatrně, abych Joshe nevzbudil, jsem se vyplížil z postele, Ze šatny jsem si vzal věci, a pak se potichu odebral do obýváku, abych se mohl obléct.
Jako první, abych nezapomněl, jsem nabral do pytlíku granule tak na pět dní, několik kapsiček s masem, Todovu misku na žrádlo a na vodu. Hodil jsem to do tašky, a pak ještě vzal jeho záchodek a čistý písek. Obtěžkán všemi těmi věcmi, jsem šel hned za sousedkou. Byla už v penzi, takže jsem ji, až na výjimky, vždycky zastihl doma. A když mi otevřela, ani jsem nemusel nic říkat. Přebrala si ode mne věci pro Toda, zeptala se, na jak dlouho to asi vidím, a pak mi popřála šťastnou cestu, dobrý odpočinek, a hlavně se mám prý opatrovat.
Je to vážně hodná ženská.
Když jsem se vrátil do domu, šel jsem rovnou do kuchyně začít chystat snídani. Měl jsem v plánu je vzbudit, až by bylo hotovo. Ale nebyl jsem ještě ani v polovině, když jsem uslyšel šramot z Thomasova pokoje. Ani jsem nečekal, až dorazí, a rovnou jsem mu udělal silné kafe, které si hned vzal a přestěhoval se s ním na verandu, kde ho upíjel a kouřil ranní cigaretu...