Joshua
Když se o mě Thomas opřel a řekl všechna ta slova, trochu jsem povolil a zastyděl se.
Ale když se začal smát a mluvil o žárlení, zase jsem se zarazil.
Nikdy jsem na nikoho nežárlil neměl jsem důvod, tak proč teď?
Nasadil mi pořádného brouka do hlavy, a jediný, s kým jsem si o tom mohl promluvit, byl Mark.
„Nejsem vůči ženám zaujatý. Jen... Znám takové jako Serena. Jdou i přes mrtvoly jen aby dosáhly toho, co chtějí, a až se nabaží a pobaví, tak člověka zničí. Dřív jsem se ženám vyhýbal úplně. Kvůli otci, který mě nutil do sňatku, hned co mi bylo osmnáct. Pak jsem si trochu zvykl, hlavně kvůli Frankovi, který byl hodně oblíbený, ale ani tak jsem těmto snobským paničkám nikdy nepřišel na jméno," řekl jsem v autě, když už jsme mířili domů.
„A jsi něco extra. Doufám, že až budu ve tvém věku, budu vypadat aspoň z poloviny tak dobře," zabručel jsem a prsty přejel po strupu na uchu.
Když jsme dojeli domů, v obýváku bylo rozsvíceno, ale všude byl klid.
Jen Tod přišel nakouknout, a pak zase zmizel v chodbě do ložnice.
„Potřebuju s ním mluvit, a pak vám řeknu, co jsem se dozvěděl," zašeptal jsem, když jsme se zastavili ve dveřích do kuchyně, kde Mark ležel s obličejem opřeným o stůl.
Částečně se mi ulevilo, protože tohle byl nejspíš důvod proč neodpovídal, přesto jsem byl nervózní, když jsem k němu přišel, stiskl mu rameno a mírně s ním zatřásl.
„Marku, jsme doma. Takhle bys neměl spát, budeš polámaný, a taky bych s tebou chtěl-"
Vzápětí mi přiletěla taková, že jsem vůbec nechápal odkud a já s vyheknutím dosedl na zem.
Trochu překvapeně a trochu vylekaně jsem civěl na Marka a třel si bolavou čelist a ucho, které to odneslo ztrátou strupu.
Thomas
Vyjeli jsme, a i když ještě Josh chvíli bručel, i tak se mi zdálo, že je trochu víc v pohodě.
„S ženskými to je těžký, jsou strašně komplikované a vážně jim někdy nerozumím. Nejspíš bych ani s žádnou nevydržel.“
Cesty už byly prázdné, tak jsme u Marka byli za chvíli. Dveře ani nebyla zamčené, jen zabouchnuté, což se mi moc nelíbilo. Budu si muset s Markem promluvit, aby na sebe dával větší pozor.
Ticho, které nás přivítalo, se mi moc nepozdávalo. Ale nakonec ho Josh našel spát s hlavou na jídelním stole. Večeři měl rozvrtanou, skoro nic nesnědl, a nejspíš ani neměl snahu si ji ohřát, podle toho, jak byla studená.
Moc se mi to nelíbilo. Ještě se nastalo, aby Mark usnul někde jinde než v posteli nebo na gauči. Nejspíš musel nad něčím hodně přemýšlet.
Trochu mi břichem poletěl nepříjemný pocit, že jsem možná za Serenou ani neměl chodit, když Mark ještě není úplně v pořádku. A že to tak je, se potvrdilo v momentě, kdy k němu Josh došel a chtěl ho vzbudit.
Mark se lekl... A ne jen trochu... Vyskočil na nohy a rozmáchl se, jako by ho Josh chtěl napadnout.
Ten odletěl dozadu a skončil na zemi.
Přiskočil jsem k Markovi, a i když se ještě v rozespalosti snažil ohnat i po mně, pevně jsem ho chytil a ruce mu přitiskl k tělu.
„Klid, Marku,“ svíral jsem ho v objetí. „To jsem já a Josh. Klid, nikdo jiný tu není...“ snažil jsem se ho uklidnit tichým hlasem.
Překotně dýchal a pohled, kterým skenoval celou kuchyň, byl vyděšený.
Vážně ještě není v pořádku. To bylo naposledy, kdy jsem ho nechal samotného, dokud nebudu mít jistotu, že už je v pohodě.
„Už je to v pohodě, nic ti nehrozí,“ mírně jsem povolil sevření, když jsem ucítil, jak trochu pozvedl ruce a chytl mě za spodní lem saka.
Když se na mě konečně podíval, pustil jsem ho z objetí. Pohladil jsem ho po tváři a vlasy, které mu padaly do obličeje jsem mu stáhnul za ucho.
„Promiň, nechtěli jsem tě vylekat. Dáme si něco dobrého k pití, ano?“
Když Mark přikývl, políbil jsem ho, a pak ho donutil dojít do obýváku a posadit se na sedačku.
„Jak jsi na tom?“ zastavil jsem se ještě u Joshe a pořádně se ně něho podíval. „Chce to lékárničku, ale nejdříve naliju Markovi panáka. Dáš si taky?“
Joshua
Tak nějak jsem nevěděl, jak reagovat.
Mark byl chvilku úplně mimo, a i Thomas měl trochu problém ho uklidnit.
Měl jsem tušit, že se něco takového může stát, jenže v tom mém rozpoložení mi to nedošlo.
Když se u mě Thomas zastavil, jen jsem pípnul, že si dám taky, a pak se sesbíral ze země a sedl si vedle do křesla.
Rukou jsem si otřel ucho, ale nepřestal jsem sledovat Marka, který ještě nebyl úplně v pohodě.
Zastyděl jsem se za své chování při odchodu. To že usnul tady, s rozrýpanou večeří, byla nejspíš částečně i moje vina.
Najednou jsem si nebyl jistý, jestli mám vůbec něco říkat.
Mark si prožil své a já tu vyvadím jako malý kluk.
Než se Thomas vrátil, vstal jsem a beze slova odešel do koupelny, kde jsem se opřel o dveře a svezl se do sedu na zem.
Na okamžik jsem zauvažoval o tom, jestli byl dobrý nápad sem chodit. Jestli jsem raději neměl jít do nějakého hotelu.
Thomas
Po očku jsem se stále díval po Markovi. Jeho rychlý dech se pomalu uklidňoval, ale občas se ještě rozhlédl po obýváku, jako by někoho hledal.
„Tode!“ zavolal jsem, když jsem došel k baru.
Kočky mají neuvěřitelné smysly. Dokážou vycítit, když se s jejich páníčkem něco děje, když mají nějaké starosti. Pak se k němu začnou lísat, sednou si k němu, jako by to špatné z něj chtěly vytáhnout. A přesně na tohle jsem sázel, když jsem zahlédl Toda, jak proběhl chodbou, když slyšel ten šrumec z kuchyně.
„Tode!“ zavolal jsem na něj ještě jednou a on vykouknul z poza futer.
„Pojď sem,“ došel jsem k Markovi a poplácal jsem na sedačku.
Naštěstí pochopil. Rozběhl se k sedačce a šel se uvelebit Markovi na klíně. Chvíli se o něj otíral, drcal do něho čumákem, a pak, když ho Mark začal hladit, uložil se do klubíčka a začal hlasitě příst. Vrátil jsem se k baru, vzal jsem láhev Danielse a tři skleničky a šel je postavit na stůl.
V kuchyni jsem z mrazáku vytáhl led, nasypal ho do miniaturního nerezového kbelíku a pak s dvěma čistými utěrkami i to odnesl do obýváku na stolek.
„Hned jsem zpátky,“ upozornil jsem Marka, a rozešel jsem se rychle ke koupelně, abych vytáhl potřebné věci z lékárničky.
Chtěl jsem otevřít dveře, ale nešlo to.
„Joshi?“ zaklepal jsem na ně a znovu do dveří trochu drcnul.
„Joshi, neseď na zemi, vem lékárničku a dojdi za námi. Nejspíš jsi z toho trochu mimo, ale je čas ukázat Markovi, že nejsi bačkora a jen tak tě něco nesloží. Potřebuje podporu, a ne si ještě vyčítat, že někomu dal přes hubu. Potřebuje tě vidět, že jsi v pohodě. Tak se seber a přijď, ano? Ukaž mu, že jsi ten správný Josh, a ne nějaká baba... Zvládneš to...“
Nechal jsem Joshe, a vrátil se za Markem, protože tady už bylo zbytečné něco víc říkat. Oba dva jsou s nervama v háji, ale v tuhle chvíli byl Josh ten silnější, i když si to možná nemyslel.
Joshua
Chvilku jsem seděl, přemýšlel, co udělám dál, a pak málem nadskočil, když jsem uslyšel Thomase.
Jo, jemu se to říká. On je se vším hned hotový.
Nakonec jsem si povzdechl, vstal, vzal lékárničku a vrátil se do obýváku.
Mark seděl na sedačce a Thomas kolem něj starostlivě běhal.
Položil jsem lékárničku na stůl, vzal do ruky sklenku, a aniž bych si dal led, rovnou jsem její obsah do sebe kopl a hned si nalil další, která skončila stejně.
Teprve pak jsem si sedl do křesla. Otočil jsem hlavu směrem k oknu a na chvilku si přišel... zbytečný?
Možná to všechno, co se stalo bylo nějaké znamení?
„Začínám mít pocit, že pokud se sem nastěhuju, přinesu všem jen potíže," zamumlal jsem pro sebe. „Nejspíš mi není souzeno být šťastny."
Jo, paní deprese je strašná mrcha. Už jsem říkal, že zrovna neholduju přítomnosti dam? Tahle si mě bohužel oblíbila, a nějak jsem se jí nemohl zbavit.
„Omlouvám se. Choval jsem se jako blb, když jsem odcházel a neuvědomil si, že ti to může ublížit," povzdechl jsem si a konečně se na ty dva obrátil. „Já... nejspíš...už chápu, jak ses cítil."
Další sklenička ve mě skončila i bez ledu, a já začínal cítit tu příjemnou otupělost.
Nevěděl jsem, jak na celou situaci reagovat. Nechtěl jsem, aby si Mark tu ránu vyčítal, ale měl jsem toho teď v hlavě tolik, že jsem se nedokázal jen tak rychle sebrat a ukázat se Markovi, jako by se nic nestalo.
„Měl jsem o tebe strach. Volal jsem ti, i psal... Já..."
Přejel jsem si zdravou rukou po tváři, jako bych chtěl odehnat ten stres a únavu, a sykl, když jsem si přejel po napuchající čelisti.
„Ale aspoň vím, jakou máš ránu. Příště se tě pokusím nenaštvat," koutky úst se mi zvedly v parodii na úsměv.
„Tohle byl nejdebilnější nápad, jaký jsem za poslední dobu měl. A že jsem se v poslední době činil. Ale tenhle překoná fakt všechno," zasmál jsem se hořce a šoupnul do sebe další skleničku.
V dalším nalévání mi zabránil Thomas, který si flašku ode mne přitáhl zase k sobě.
Mark
Ani nevím, co se děje. Prostě jsem jednal zkratkovitě. Usnul jsem s hlavou na stole, a tak tvrdě, že jsem nic kolem sebe nevnímal ani okrajově. A když se mnou najednou někdo zatřepal, vyskočil jsem. Lekl jsem se, že si zas někdo pro mne přišel. Byl jsem úplně mimo a Thomase jsem začal vnímat až po chvíli, kdy mě pevně sevřel, a tichým hlasem na mě mluvil.
A až teprve po chvíli jsem zaregistroval, že se Josh válí po zemi a drží se za pusu, a z ucha mu teče krev.
Chtěl jsem mu něco říct, ale stále jsem nemohl popadnout dech, a měl jsem i pocit, že mi srdce vyletí z těla, a je jedno kterou dírou.
Když mi Thomas nalil panáka, hned jsem ho do sebe hodil. Tod, který si vyžadoval mou pozornost, mě nenechal být, dokud jsem ho nezačal hladit. A po chvíli, kdy jsem pod prsty cítil tu vibraci, když vrněl, jsem se začal pomalu uklidňovat.
„Promiň, Joshi. Jen... nějak jsem se lekl. Nechtěl jsem...“ vzal jsem si od Thomase ručník s ledem a přiložil jsem si ho na ruku. Bolely mě klouby od toho, jak jsem Joshe praštil. Jen jsem mohl doufat, že nemá přeraženou čelist.
Thomas zatím naházel i na druhou utěrku led, zabalil ho a podal to Joshovi, aby si to přiložil na bradu.
„Omlouvám se,“ sklonil jsem hlavu a raději se díval na Toda. „Jak jste dopadli? Zjistili jste něco?“
Nevěděl jsem, co mám dělat. Ještě nikdy se mnou nic tak nezamávalo, jako ten únos, kdy mě odvlekli z mého domu, z mé ložnice, a skoro dva dny jsem se připravoval na to, že je to můj konec. Raději jsem chtěl převést řeč na něco jiného, a práce byla asi to nejlepší.
Joshua
Když Mark konečně promluvil, oddechl jsem si. Sice neodpověděl na to, co jsem chtěl, ale i tohle byl úspěch.
Svlékl jsem si sako a košili, na které už byl pěkný krvavý flek. S povzdechem jsem ji zmuchlal a přiložil si ji na zakrvácené ucho a utěrku s ledem na čelist.
Pak jsem vstal, přešel k Markovi, sedl si na zem, zády k němu, a vsunul se mezi jeho nohy. Nezraněnou tvář jsem položil na jeho nohu a na chvilku zavřel oči.
Prostě jsem potřeboval cítit něčí blízkost.
Pak jsem vytáhl z kapsy mobil a beze slova pustil přehrávání.
„Můžeme přejít k věci a zanechat těch hloupých her? Nevím, o co vám jde ani čeho se tímhle snažíte docílit, ale-" ozval se můj hlas z telefonu následovaný Dalonovým.
„Je snad trestné pozvat na večeři krásného mladého muže, a těšit se z jeho společnosti? Vím, že jsme nezačali zrovna nejlépe, ale když jsem vás viděl poprvé, nemohl jsem si pomoct. Světlé typy mě fascinují, a vy jste přesně to, co hledám. Je snad trestné toužit po kráse? Chci tak moc, když toužím po vaší společnosti za několik informací?"
Jeho slizký hlas mi v telefonu zněl ještě odporněji, a mimoděk jsem se napjal.
„Podívejte, nemám moc času si tu s vámi hrát, takže mi řekněte, co víte."
„Co to udělat takhle? Vy se zeptáte, já odpovím, a pak se zeptám já?" zavrkal a v telefonu to znělo jako chrochtání prasete.
„Jak se jmenují ti muži na fotografii?" můj povzdech a cinkání příborů.
„Ten tmavovlasý je David Keller, ten černovlasý vedle něj je Matt Smith."
„Co-"
„Ale no tak, můj rozkošný společníku. Teď jsem na řadě já. Jste gay, to vím jistě. Máte přítele? Milence? Jste ženatý? Zasnoubený?"
„Neměl byste překračovat své hranice, uvědomte si, s kým mluvíte, a tohle jsou osobní-"
„Chcete ty informace nebo ne?" jeho přerušení zaznělo jak prasknutí bičem.
Chvilku bylo ticho, než se ozvala má ostrá odpověď.
„Mám přítele a milence. Dva. Co víte o tom Smithovi?"
„Dva? Tak to se můžu klidně přidat. Vím, že je svobodný a žije kus od centra. Pracuje jako veterinář a má spojitost s Lambertem."
„Jakou-"
„Ale, ale, ale. Teď já. Vždycky mě zajímala jedna věc. Jako policista, nebo co to jste, zabil jste někdy někoho? Jaký je to pocit?"
Pamatuju si, že v tuhle chvíli jsem chtěl zabít já jeho.
„Ano a nechci o tom mluvit. Jakou má Smith spojitost s Lambertem?"
„Moc toho nenamluvíte, můj milý Joshi. Ale budiž. Ti dva se objevují jen na večírcích, kde je Lambert. Suška se, že si Smithe a Kellera najalo pár vlivných lidí, aby Lamberta odstranili z cesty, protože se údajně obrátil proti nim zády a nechtěl pokračovat v otcově tradici, takže přišli o krytí a hodně peněz. Je v tom snad zapojena i nějaká sekta, ale v tom se moc nevyznám. A zaslechl jsem i něco o napodobiteli, který měl odstranit z cesty nějakého poldu, a taky snad jednoho měli unést, ale co vím, to měl mít na starost jen Keller a nějaká ženská. Jeden večer byl totiž na párty Smith sám."
Tady to končilo, protože k nám akorát přišel Thomas se Serenou, a v té době jsem mobil vypnul.
„To je všechno, co jsem z něj stihl vytáhnout. Nebylo to vůbec profesionální, a nejsem z toho moc nadšený," zachrčel jsem, a aniž bych si to uvědomil, zjistil jsem, že zatínám nehty do Markova stehna.
Thomas
Poslouchali jsme ten nahraný rozhovor, a já přitom oba pozoroval. Ale zdálo se, že Mark už je o dost klidnější. Když Tod seskočil z jeho klína a uvelebil se vedle něho na sedačce, Markovy prsty snad automaticky přesunuly k Joshově hlavě, a začal se probírat jeho krátkými vlasy, jako by se mu tím chtěl omluvit za tu ránu.
Vůbec se mi ale nelíbilo, jak Dalon mluvil s Joshem. Bylo poznat že Josh, když s ním mluvil, nebyl ve své kůži. A Dalon to věděl a dobře toho zneužíval.
„Ten zmetek mě už dlouho srát nebude, kurva,“ vztekl jsem se, když Josh vypnul telefon. „Hrát si s námi nebude.“
Popadl jsem svůj telefon a zavolal jsem Johnovi. Byl tam s Joshem, takže věděl, jak Dalon vypadá. A nebyl to člověk, který by se dal svést nějakými přihlouplými řečičkami.
„Johne, jsi ještě na stanici? Do rána? Aha, takže tě můžu využít... Potřebuji, abys zajel pro Daloneho. Josh z něho sice něco vytáhl, ale mám za to, že toho ví daleko víc. Nejspíš není spojený s Rituálem, ale je důležitý svědek. Pohroz mu třeba, že ho obviníme z účasti na vraždách, nebo přinejmenším z napomáhání a zamlčování důležitých informací, navíc to nenahlásil, i když o tom věděl... No, jo... zkoušel to na něho... Jo, je odporný... Máš volnou ruku, vem si někoho k ruce a zajeď pro něho. Odvez ho na stanici k oficiálnímu výslechu. A jak to budeš mít, tak nás potom informuj, ano? Je čas mu trochu srazit hřebínek, hajzlovi nadrženému... Vím, kde teď je... A prosím tě, zatýkání proveďte nenápadně, nechci naštvat jednu hodně důležitou osobu, která ten klub vlastní.“
Nadiktoval jsem Johnovi adresu klubu, kam Serena poslala Daloneho, a konečně jsem se zadostiučiněním odložil jsem telefon
I já jsem do sebe konečně hodil panáka, abych se trochu uklidnil.
Hrát si s námi opravdu nebude.
Zvedl jsem se a přesunul se vedle Marka a Joshe na sedačku. Vzal jsem desinfekci a vatový tampon a oddělal jsem Joshovu ruku, v které držel košili a tiskl si ji na ucho.
„Potřebuješ to ošetřit, nebo se ti ta košile na to přilepí,“ nastříkal jsem desinfekci na vatu a začal jsem mu čistit ránu.
Joshua
Thomasova reakce mě překvapila a trochu jsem sebou škubnul, když najednou promluvil.
Ale Markovy prsty ve vlasech mě začaly pomalu ale jistě uklidňovat, takže jsem se posunul, sednul si bokem, aby se Thomas mohl dostat k ráně, a položil si hlavu do Markova klína.
„Myslím, že ví víc. Otázkou zůstává, jak se to dozvěděl. Ale někdo jako on, kdo má každý, den v posteli někoho jiného, bych se ani nedivil, kdyby i věděl, jakou velikost mají spoďáry vašeho prezidenta," zahučel jsem, a kdybych byl Tod, nejspíš bych teď spokojeně předl.
Nervozita a deprese mě pomalu opouštěly, přesto ve vzduchu visela ještě otázka, na kterou jsem chtěl znát odpověď.
Zvedl jsem hlavu a zabránil tak Thomasovi v jeho ošetřování. Zvedl jsem oči k Markovi a chvilku si ho prohlížel.
„Vážně mě mrzí, jak jsem se choval. Mmm, chtěl jsem se tě na něco zeptat," olízl jsem si rty a sevřel v prstech Markovy kalhoty na stehnech.
„Thomas říkal, že žárlíš. Jaký je to pocit? Chci říct, řekl mi, že taky žárlím. Neustál jsem tu jeho schůzku a trochu jsem vyšiloval, a Thomas řekl, že žárlím jako ty. Jenže já nevím… Nikdy jsem tohle nezažil a nemyslel jsem si, že to zažiju, tak nevím, co si o tom myslet."
Mark
Začal jsem se mračit, když jsem slyšel ten rozhovor Joshe a Dalona. Měl jsem chuť vstát a jít mu jednu praštit. Jenže byl daleko, a já ani nevěděl, jak vypadá. No, ale pak to za mne vyřešil Thomas.
Trochu jsem se uklidnil, když jsem slyšel, co říká Johnovi, a věděl jsem, že John Dalonemu nic nedaruje. Ten se s ním párat rozhodně nebude.
Když se však na mě otočil Josh se svou otázkou, znejistěl jsem. Ale jen proto, že jsem netušil, jak Josh dokáže být bezprostřední a ptá se na takovou věc.
„Já nežárlím,“ mírně jsem se nafoukl, ale když jsem zaslechl Thomasovo uchechtnutí, vyfoukl jsem vzduch, a chtě, nechtě jsem se musel i já usmát.
„Víš, nesnáším, když na Thomase a na tebe sahají ženské. Nevím proč, ale tohle mi strašně moc vadí. A Serena je docela neodbytná. Jaký je to pocit? No...“ zamyslel jsem se na moment. „Asi takový, jak jsi to popsal. Nejraději bys toho druhého zaškrtil, vadí ti, když se na něho usměje, vadí ti, když je v blízkosti toho, koho máš rád. Prostě bys toho dotyčného nebo dotyčnou nejraději vymazal ze světa. Je ti zle už jen z pomyšlení, že někdo takový existuje... No, nevím, jak jinak bych to popsal...“
Bylo zvláštní o tom takhle otevřeně mluvit, spíš – otevřeně přiznat, že na Serenu opravdu žárlím. Myslím si, že to Thomas tuší, ale nikdy jsme o tom nemluvili. Ale tím, že jsem to přiznal, udělalo se mi o hodně lépe...
Thomas
Málem jsem se zakuckal, když Josh na Marka vypálil tu otázku. Narovnal jsem se a zvědavě se díval na Markovu reakci, Počítal bych i s tím, kdyby se to pokoušel nějak zamluvit. Ale na druhou stranu, Mark byl docela přímý chlap a nechodil okolo horké kaše.
Byl jsem mile překvapen, když to nakonec přiznal. Sice oklikou, ale přiznal. A možná to byla jediná cesta, jak si v sobě udělat pořádek. Určitě nebylo špatné, že se Josh takhle přímo zeptal.
Ale když jsem viděl, jak si Mark nervózně promnul prsty, musel jsem to utnout.
„Hele, žárlivci,“ zasmál jsem se. „Tak jste si to hezky vyříkali a je čas jít spát. Nezapomeň, Joshi, že potřebujeme co nejdříve tu profilaci, a základ pro úspěch je teď tvůj odpočinek,“ odložil jsem věci, které jsem držel v ruce a postavil jsem se.
„A jestli chcete, můžete si o tom povídat ještě v posteli, než usnete. Myslím, že u toho nemusím být, co? Kdo se chce jít sprchovat? A tobě ještě přelepím to ucho, ať nezasviníš polštář, Joshi,“ chytl jsem ho za ruku a vytáhl ho na nohy.
Pak jsem se ještě na oba podíval, a když jsem viděl, jak se tváří jeden jako druhý, začal jsem se smát.
„No dobře, budu si od ní držet odstup, ano? Slibuji!“ olízl jsem si dva prsty a zdvihl je k přísaze, jak jsem to u Joshe jednou udělal, i když si už nepamatuji, o co tenkrát šlo.
Joshua
Nakonec všechno to napětí opadlo. Sice jsem se trochu nafoukl, když se Thomas začal pochechtávat mé otázce, a pak mě spolu s Markem nazval žárlivcem, ale ulevilo se mi, a i Mark vypadal líp.
Ještě jsem je oba krátce objal, a pak už zamířil do ložnice. Thomas šel pomoct Markovi, chtěl jsem, aby se osprchoval jako první, protože já měl v plánu se ještě oholit. Nebo se o to aspoň pokusit.
Jenže všechny mé plány vzal za své, když jsem se nahý rozplácl na břicho na postel.
To bylo poslední, co si pamatuju.
Ráno jsem se probudil za rozbřesku, s Markem po boku, který se ke mně lehce tiskl a pravidelně oddechoval.
Měl jsem na sobě spodní prádlo, a i ucho bylo přelepené, ale vůbec jsem si nepamatoval, jak a kdo.
Opatrně jsem vstal, v koupelně se rychle opláchl s tím, že se oholím, až bude víc času a někdo z těch dvou po ruce, kdyby mi náhodou ujela ruka, vzhledem k tomu, že jsem v té zraněné neměl ještě tolik citu. Přešel jsem do obýváku a kuchyně, abych udělal rychlou snídani, kávu a trochu tam pouklízel.
Tod byl zase pryč, a když jsem si sedl do křesla, abych se nad kávou pustil do práce, uvědomil jsem si, jak ztuhlé mám svaly.
Nemusel jsem dlouho přemýšlet.
Všechnu práci i kávu jsem odnesl ven na zahradu, skočil si pro velkou osušku, mobil a sluchátka a mohl jsem začít s ranní jógou, kterou jsem si už několik dlouhých dní nedopřál.
Mobil jsem strčil za lem spodků, pustil si potichu relaxační hudbu a před sebe na zem, položil svých pět hlavních podezřelých.
Začal jsem si mumlat poznámky pod nosem, a přitom opatrně protahoval ztuhlé svaly.
Mark
Problém byl pryč. Napětí se uvolnilo a konečně se dalo lépe dýchat.
I když bych nejraději Thomasovi natáhl za to, jak se nám pochechtával.
„Nesnáším Serenu,“ tiše jsem zavrčel, když jsme dorazili do koupelny a svlékl jsem se.
Moc jsem sice nepotřeboval pomáhat s umýváním, už jsem to zvládal docela dobře, ale z nějakého důvodu mě nechtěl nechat Thomas bez dohledu.
Když se nad tím znovu pousmál, naštval jsem se. Ale on ze sebe vzápětí shodil oblečení a vešel se mnou do sprchy.
„Líbí se mi, jak žárlíš, a teď to mám dvojmo, se můžeš s Joshem doplňovat a spřádat plány, jak se Sereny zbavit,“ zasmál se, ale hned na to se na mě přitiskl a než jsem stihl cokoliv namítnout, vecpal mi svůj jazyk do pusy.
Moje mytí nakonec trvalo déle, než jsem předpokládal. Thomasovy doteky a polibky mě rozpálily víc než samotná sprcha. A netrvalo dlouho a v koupelně se ozývala ozvěna mých a Thomasových vzdechů... On dobře věděl, jak mě uklidnit, co se té ženské týkalo, a tentokrát si dal záležet. Doslova jsem se pod ním roztápěl, jak skvěle mi bylo...
Když jsem pak uléhal do postele, ještě jsem pozoroval, jak ošetřuje Joshovi ucho a docela zručně mu i natáhl spodky.
Když zavíral dveře, stihl jsem jen říct dobrou noc a byl jsem v pánu.
Ráno mě probudil šramot. Nejprve jsem se lekl, že tu někdo zase vlezl, ale po chvilce, když jsem se uklidnil a začal normálně dýchat, jsem si uvědomil, že tu je se mnou Thomas a Josh.
Otevřel jsem konečně oči a podíval se vedle sebe. Joshova polovina postele byla prázdná.
Protáhl jsem se, postavil se a rukama si přejel po zadku, kdy jsem ještě cítil Thomasovy prsty. Nejspíš tam zas budu mít červené fleky...
Hodil jsem na sebe aspoň triko a šel jsem do kuchyně, abych se mohl napít a udělat si kávu. Ale v obýváku jsem se zarazil. Dveře na verandu byly otevřené do kořán, a za nimi, venku na trávě, byl Josh...
Seděl, nebo co to dělal, na zemi na velké osušce a protahoval se tak, že bych přísahal, že se do toho musí zauzlovat a už nevstane.
„Dobré ráno,“ pousmál jsem se, když jsem ho tak viděl. Ale když mě nevnímal, musel jsem svůj pozdrav zopakovat, a to o dost hlasitěji.
Joshua
Ze začátku jsem postupoval opatrně a pomalu, abych si ještě víc neublížil.
Slunce už se pomalu začalo hlásit o slovo, ale já po chvilce přestal vnímat úplně dění kolem sebe, a soustředil se jen na práci před sebou.
V podstatě jsem použil stejnou analýzu, jako při pátrání po pachatelích. Jen s tím rozdílem, že tady jsem musel postupovat víc opatrně, protože důkazů nebylo mnoho, a já musel hledat doslova jehlu v kupce sena, o kterou jsem se mohl opřít.
Musel jsem vzít v úvahu nejen životní styl podezřelých, ale i jejich záměry, úspěchy a prohry. Musel jsem pracovat se základními údaji a vytáhnout z toho zlatý hřeb.
Měl jsem pět podezřelých. Radního města Sacramenta, soudkyni, velmi známého a váženého chirurga, začínajícího politika a ředitele banky.
Přijít jen tak s obviněním na kteréhokoliv z nich se rovnalo sebevraždě. A já nechtěl, aby to odnesl Thomas a hlavně Mark, který už za mě slíznul nepovedenou tiskovku.
Jako prvního jsem si vzal politika. Ještě do nedávna to byl obyčejný pětatřicátník, co neměl jediný přestupek.
Pak asi na měsíc zmizel, a když se znovu objevil, jako zázrakem se ocitl na politické scéně s vlastní stranou hlásající nezávislost a pomoc sociálně slabším.
Začal být viděn ve společnosti podezřelých osob, budovy, které nechal postavit, a které se tvářily jako domy pro chudé, vykazovaly až podezřelou aktivitu.
Taky jeho konto byla jedna velká neznámá, ale když na něj jednou vletěl berňák, nic se nezjistilo.
Pro všechny byl ten laskavý muž, co pomáhá lidem v nouzi. Jenže já věděl, že je to zástěrka. Jeho chování, jeho styl života, lidi, kterými se začal obklopovat. Všechno to mi prozrazovalo mnohem více než se zdálo.
Musel jsem číst mezi řádky a dívat se na to jeho očima. To byl základ a úspěch mého šetření. Psychicky je to velmi náročná věc, proto se moc často nepraktikuje, a ani není mnoho těch, kdo by to dokázali. Podle studií se do myšlení zločinců dokážou vcítit hlavně ti, kteří si něčím podobným prošli. Jenže se stávalo, že někteří překročili tu tenkou hranici a sami se vydali na dráhu zločinu. Proto to bylo tak nebezpečné, a proto se o tom moc nemluvilo, neučilo se to na policejních školách, a knihách jste na to narazili jen zběžně a spíš jako odstrašující příklady.
Já, díky této metodě, ale chytil už spoustu zločinců, a nikdy mě nenapadlo, že bych tu hranici překročil.
Během myšlenek jsem se pustil do protahování v sedě, a když jsem se svým prvním podezřelým skončil, kůže se mi leskla potem a vlasy lepily na čelo.
Stoupl jsem si, trochu roztáhl nohy a jako závěrečný cvik jsem se několikrát předklonil a lokty se dotkl osušky.
Při posledním cviku jsem zpozoroval za sebou pohyb, a když jsem pořádně zaostřil viděl jsem Marka a Thomase, vzhůru nohama, jak na mě civí a lehce se usmívají.
Vyndal jsem sluchátka z uší, mobil z trenek a odložil ho na osušku.
Pak jsem vše sbalil, přešel k nim a věci odložil na stolek.
„Dobré ráno. Měli jste do mě drcnout," usmál jsem se, a pozorně si je prohlédl.
Vypadali lépe než včera, hlavně Mark, odpočatí, vyspaní a v pohodě. Za což jsem byl nesmírně rád a bylo mi i jasné, co se asi dělo, když jsem usnul. Věděl jsem, jak se Mark zbavuje stresu.
„A já jsem ostrouhal," zabručel jsem naoko uraženě, ale široký úsměv prozrazoval, že jsem na tom taky mnohem líp než včera.
Thomas
Když jsem viděl, že oba dva jsou v pánu, tak už jsem mohl nerušeně pracovat. Chtěl jsem si ještě projít pár věcí. Došel jsem do obýváku, a usadil se na gauči. Přebíral jsem se papíry, poznámkami, hledal jsem i nemožné, co by nám mohlo prozradit, kdo všechno je v tom namočený.
Pořád jsem měl však obavy, že i když zatkneme a obviníme i nějaké ty pohlaváry, stejně to nebude všechno.
A tomu jsem chtěl předejít. Chtěl jsem, aby byli chyceni úplně všichni, kdo ve vraždách a únosech měli namočené prsty. Bylo něco k druhé hodině ranní, když mi zavolal John, že skončil s výslechem Dalona a docela vystrašeného ho zase propustil s upozorněním, že se nesmí ze Sacramenta hnout. A pokud nechce být obviněný z vraždy, únosu či jeho napomáhání, nebude nikoho kontaktovat, kromě nás, jinak ho nechá zavřít do ochranné vazby.
Domluvili jsme se, že mi pošle přepis jeho výslechu, ale už teď ví, kdo ten Biorach je a rozjíždí pátrání, aby ho mohli zatknout.
Byl jsem rád, že se další věc pohla. Vypadá to, že to pomalu, ale jistě spěje ke konci vyšetřování. Ale ta nehorší část, ta nejcitlivější, nás právě čeká. Budeme muset obvinit někoho z vlivných lidí. A to je vždycky hodně ošemetné.
Už jsem chtěl jít spát, ale všiml jsem si složek, kde měl Josh seznam osob, které mu dal Lambert.
Nahlédl jsem a pročítal si jednotlivá jména.
Hodně z nich bylo opravdu na špičce vlivných osob v Sacramentu Nechápal jsem, jak někdo z nich je, může být, schopen takového činu...
Ale při jednom jméně jsem se zarazil. Ještě jednou jsem se podíval, jestli jsem správně četl.
Ještě v posteli, když jsem se snažil usnout, jsem nad tím pořád dumal...
Ráno, když mě znovu probudil telefon, jsem měl pocit, že jsem spal asi pět minut. Ale kupodivu jsem nějak neměl tu moji rozespalou náladu. Asi to, že se tohle blíží ke konci, a pak s Markem večer...
Když jsem došel do obýváku, uviděl jsem Marka stát u dveří na verandu a dívat se ven. Došel jsem k němu, jemně jsem se o něj opřel, a s přáním dobrého rána, jsem se i já zadíval na Joshe.
„Tys to vlastně ještě neviděl, co? Některé cviky fakt stojí zato,“ mlsně jsem se podíval na Joshův zadek, který proti nám tak hezky vystrkoval.
„No, usnul jsi, byl jsi jak poleno, a ani ti nevadilo, že jsem tě kousal do ucha,“ řekl jsem provokativně, když se na nás Josh otočil.
„Jo, mám dobrou zprávu,“ chytl jsem Marka za ruku a stiskl ji. „John ještě jednou vyslechl Daloneho, teď mi volal, že našel Bioracha, Už ho zatkli a teď je na cestě do cely.“
Joshua
Kdyby mě kousal do ucha, určitě bych si to pamatoval.
Určitě.
Když ovšem Thomas zmínil našeho druhého podezřelého, úsměv z mé tváře zmizel.
Teď už to nešlo zastavit.
Seděli jsme v hodně rychle rozjetém vlaku, a pokud jsme nechtěli vykolejit, nesměli jsme udělat jediný krok vedle.
Na okamžik mě přepadla nejistota.
Nic o tomhle městě nevím. Ani o zdejších lidech. Neznám nikoho z těch, které jsem teď profiloval.
Skutečně někdo jako já mohl obvinit tak důležité lidi?
Normálně bych to neřešil, ale kvůli svému vztahu k Markovi jsem nad tím musel přemýšlet. Jediná moje chyba a Mark končí.
Přesto jsem byl ale rád, už kvůli němu, že se podařilo dostat do vězení i druhého vraha.
„To je dobrá zpráva," řekl jsem a strčil mu za ucho pramen neposlušných vlasů.
„Musím se jít osprchovat. Pak budu zase pokračovat," dodal jsem a zamířil rovnou do koupelny.
Cestou jsem si znovu procházel jména i jejich složky, a málem vrazil do futer, jak jsem zase přestal hledět kolem sebe.
Pustil jsem si na sebe vlažnou vodu a zavřel oči. V myšlenkách se zcela ponořil do celého případu a jeho průběhu až do teď, a nechal na sebe dopadat kapky vody.
Přišlo to z ničeho nic.
Vyletěl jsem mokrý ze sprchy a ani vodu jsem nezastavil.
Na podlaze v obýváku jsem sebou málem lisknul, jak mi podjely nohy, ale zvládl jsem to ustát.
„Jsem vůl. Vážně. Mělo mě to trknout hned! Řekněte to," vybalil jsem to na ně jedním dechem.
Oba se na mě nechápavě podívali, protože mi chvilku trvalo utřídit si myšlenky.
„Řekněte to tisku a televizi. Že jste zatkli dva muže podezřelé z vražd. Jen to, nic víc. Zpanikaří. Minimálně dva zpanikaří. Jsem si jistý. Ta soudkyně a politik. Pošlete k nim někoho a sledujte jejich reakci. Udělají chybu, a pak bude snadné je odvést k výslechu. Zatykač na ně vám nikdo teď nejspíš nevydá, ale povolení k domovní prohlídce ano. A až udělají chybu, bude snadné získat i zatykač, když ještě předložíte mé poznatky," dodal jsem jedním dechem.
Thomas
Cítil jsem, jak při mých slovech Markovi ruka cukla, a proto jsem ji stiskl o něco víc, aby cítil, že je to v pohodě a nic mu už nehrozí. A jsme tu s ním. To hlavně...
Nejspíš ještě chvilku potrvá, než bude úplně v pohodě, možná by bylo dobré, kdyby navštívil psychologa, ale v jeho pozici… Nevím, nejspíš by to mohli použít proti němu, až bude probíhat soud, a on, jako jeden ze zúčastněných u toho soudu bude na sto procent.
Je to prostě patová situace…
Možná se nám ho podaří dát do kupy, než k tomu vůbec dojde. Domluvím se i s klukama a dáme si slezinu u Marka na srubu. Zalovíme ryby a na to jsou někteří kluci jak šílení, zahrajeme poker, popijeme, pokecáme. Pár dní tam strávíme spolu s Joshem, než bude muset odjet do Anglie. I kdyby se Josh nakonec rozhodl v Anglii zůstat, nejspíš stejně bude předvolaný k soudu, minimálně kvůli Boltovi.
Když Josh odešel, zamířili jsme s Markem do kuchyně, abychom nachystali snídani. Ale ta už na nás čekala na stole. Josh musel vstávat o hodně dříve než my.
Vzali jsem si každý talíř s jídlem a kafe, a šli se s tím usadit na pohodlnou sedačku do obýváku.
Ještě jsme nezačali pořádně jíst, když tu vletěl nahatý a mokrý Josh, a hned to na nás vybalil.
Podíval jsme se na Marka, co na to on. Tohle je na jeho rozhodnutí...
Mark
Málem mi zaskočilo, jak mezi nás Josh vletěl. Zapil jsem to kávou, a hned jsem začal přemýšlet, co s tím. Jedna tiskovka už proběhla před dvěma dny. Už tak mají informací víc než dost...
Ale tohle… Na druhou stranu to chceme už co nejdříve předat federálům. Dokonce jsem měl už zprávy, že se o případu informovali a už ustanovili skupinu, která na tom bude pracovat. Takže nejpozději do dvou dnů by nám to vzali tak, jako tak.
Teď už, více méně, nemáme co ztratit.
„Dobře,“ přikývl jsem a hned jsem žhavil telefon.
Nejdříve k nám na oddělení, kde jsem určil lidi, kteří se okamžitě ujali sledování těch dvou, o které Josh žádal. Vysvětlil jsem jim situaci s tím, že budou čekat na telefonu na další pokyny.
Ale upozornil jsem je, že zvlášť u soudkyně musí být opatrní. Přeci jen umí v zákonech chodit lépe než kdokoliv z nás.
Další hovor byl na prezidium.
Tady jsem musel trochu přitlačit a vysvětlit jim, že je to urgentní, a že bych nerad předával federálům případ těsně před ukončením, a nechal jim tak zásluhy za vyřešení.
Nakonec Clarkson svolil, že v poledne bude krátká informativní tiskovka, kde bude jen on a tiskový mluvčí. Nic víc, než co jsme mu sdělili, neřeknou. Bude to prostě bez dotazů…
Konečně jsem odložil telefon a podíval se na Joshe, který tu stále přešlapoval, a pod ním se tvořily mokré louže.
„Vyřízeno, snad se nic nepokazí a budeme je moct mít ještě dneska všechny pod zámkem.“
Joshua
Dušička ve mě byla malá, když jsem přednesl svou žádost.
Poslední tiskovka byla fiasko.
A mohl jsem za ní já.
A teď jsem žádal o novou, i když bez mé přítomnosti.
K mému překvapení Mark moc dlouho nepřemýšlel a hned začal žhavit telefon.
A když skončil...
Málem jsem ho povalil i s židlí, jak jsem po něm skočil.
„Díky. Díky, že mi věříš. Že mi věříte oba," řekl jsem a pak odstoupil, aby se Mark mohl nadechnout.
„Rychle se dosprchnu a vrhnu se na zbytek. Sice jsem se chtěl oholit, ale není čas, to vydrží do večera," zabrblal jsem a sklopil oči ke svému klínu, kde se začalo objevovat první chmýří.
„Akorát možná budu potřebovat pomoct," houknul jsem ještě ode dveří, když jsem běžel zpátky do koupelny, aby zbytečně netekla voda.
Netušil jsem, co přesně má Mark s Thomasem na dnešní den v plánu, ale chtěl jsem být při ruce, když budou cokoliv potřebovat.
Thomas
K mému překvapení se Mark beze slova chopil telefonu a hned zařizoval vše potřebné. Myslel jsem si, že bude mít vůči Joshovu návrhu nějaké připomínky, než na to kývne, ale nestalo se tak.
„Chceš to už mít z krku, co?“ podíval jsem se na něho, když jsme osaměli.
Mark vstal, šel pro hadru a začal utírat mokrou podlahu, aniž by mi odpověděl.
„Určitě jsi hodněkrát zalitoval toho, že sis ten případ vydupal, co?“
Všiml jsem si, jak se jeho ruka na moment zastavila, ale stále mlčel.
„Určitě už toho máš plné zuby a chceš mít klid. A když si to vezmou federálové, bude to už hlavně na nich. Už se těšíš, až jim to všechno dáš, co?“
Mark se úplně zastavil ve vytírání, zvedl ke mně hlavu. Chvíli se jen tak díval, ale pak přikývl.
V jeho tváři byla, i přes hezký večer v koupelně a příjemným Joshovým cvičením na zahradě, vidět únava, kterou se snažil všemožně skrýt. Ale dobře věděl, že přede mnou to neschová.
Pracovali jsem na tom všichni dlouho a do vyčerpání A teď nejspíš nastala ta chvíle, kdy to předáme do jiných rukou a řekneme: hotovo.
I když budeme muset být stále při ruce, rozhodně si však všichni tři, a nejen my, oddychneme. A já se budu moct vrátit ke své práci...
„Krucinál!“ vykřikl jsem najednou a vyskočil jsem na nohy, „Na něco jsem zapomněl!“
Popadl jsem housku a už jsem chvátal do pokoje, kde jsem měl odložený telefon.
„Promiň! Musím si urgentně zavolat do práce!“ křikl jsem ještě z chodby.
Joshua
V koupelně jsem se už dlouho nezdržel.
Když jsem se vrátil do obýváku, byl tam jen Mark, který po mě uklízel mokré cákance na zemi, a Thomas tam nebyl. Jeho hlas jsem slyšel z pokoje, takže jsem se Marka na nic neptal.
Sedl jsem si za stůl a znovu rozložil své poznámky, ale ticho, které tam najednou panovalo mi na klidu moc nepřidalo.
„Nikdy se to nezlepší. I když si budeš myslet, že je to v pohodě, vždycky se najde něco, co ti to připomene. Vím to. Ale víš co? Máš kolem sebe spoustu lidí, kterým na tobě záleží. A taky Thomase. Vím, že někdo jako já by neměl radit někomu jako jsi ty, mnohem silnějšímu, ale… Jen chci, abys nedopadl jako já. Řekni si o pomoc, řekni, když budeš mít něčeho plné zuby, řekni, když budeš unavený. Neschovávej to. Neboj se ukázat svou slabost před někým, na kom ti záleží. Thomas pro tebe udělá první poslední, a když to před ním budeš skrývat ublížíš i jemu. Nedělej stejnou chybu jako já a nenech se tím pohltit," promluvil jsem tiše, když jsem zvedl hlavu a všiml si, jak se Mark snaží zamaskovat svou nervozitu, strach a únavu.
Chvilku jsme na sebe jen hleděli, já docela v šoku z toho, co za moudro jsem ze sebe dokázal vyplodit, a Mark nejspíš z toho, že mu někdo jako já, dává rady.
„Nechtěl jsem-"
Chtěl jsem Markovi říct, že jsem mu nechtěl dělat nějaké kázání nebo tak něco, ale v tu chvíli přišel Thomas.
Zmlkl jsem a nos znovu zabořil do papírů, protože čas kvapil, a když teď půjde na veřejnost to, že ve vazbě sedí hlavní vrazi v případu Rituál, počítala se každá minuta.
Thomas
Protože Mira byla v terénu, vyřídil jsem s Danem všechno, co jsem potřeboval. Domluvili jsme se, že to posbírá a hned mi to přiveze.
Telefon jsem si vzal s sebou zpátky do obýváku, abych ho slyšel, kdyby mi někdo volal.
Jen, co jsem vkročil, měl jsem pocit, jako by tu byla podivná atmosféra.
Mark stále drhnul podlahu, a když mě Josh uviděl, přestal mluvit a ponořil se do své práce.
„Marku, už je to suché. Půjdeme nachystat na oběd. Sice jsme teď snídali, ale počítám, že pak nebudeme mít čas na nějaké vyvařování,“ potáhl jsem Marka za loket a donutil ho vstát.
Ten se ještě otočil na moment na Joshe.
„Vím to... A děkuji, Joshi,“ řekl jsem krátce, a hned na to se otočil a šel za mnou do kuchyně.
Nechali jsme Joshe pracovat a vrhli se na přípravu oběda, abychom ho měli hotový a případně si ho mohli jen ohřát. Opravdu jsme nevěděli, jak bude dnešní den probíhat.
Mark si vzal na starost maso, které začal porcovat, aby ho mohl naložit do té jeho speciální směsi, u které jsem doteď nevěděl, z čeho ji dělá.
Já jsem začal škrábat brambory, protože k tomuhle Markovu masu se hodily právě pečené brambory, a už teď se mi sbíhaly sliny.
Začal jsem je oloupané krájet na plech, když se ozval domovní zvonek.
„To je Dan, jen mi něco dovezl, nebude se tu zdržovat. Přeberu si to od něj u dveří,“ uklidnil jsem Marka, že žádná nevítaná návštěva nebude.
Odložil jsem nůž a brambor a šel ke dveřím, kde už opravdu stál Dan, a v ruce měl složky, které jsem po něm chtěl. Na nic se neptal, jen mi je předal, a zase s mým poděkování za rychlost, odešel.
Už po cestě do obýváku jsem je otevřel a prohlížel, co všechno Mira s Danem stihli zjistit.
Posadil jsem se vedle Joshe a otevřenou složku jsem před něho položil. Z přiložené fotky se na nás usmíval radní…
„Včera jsem si ten tvůj seznam znovu procházel a došla mi jedna věc… Na tomhle člověku pracujeme už nějakou chvíli. Je podezřelý z machinací s veřejnými zakázkami, a zpronevěry peněz. Je to u nás, protože starosta si chtěl být jistý, než to oficiálně předá policii. Je to ten samý radní, kterého máš v seznamu podezřelých.“
Joshua
Naštěstí se Thomas na nic neptal, jen odvlekl Marka do kuchyně s tím, že uvaří.
Při odchodu se na mě Mark ještě otočil, a po jeho slovech jsem zrudl až na prdeli.
S lepším pocitem jsem se vrhnul na zbytek našich podezřelých, hlavně na soudkyni, u které jsem si myslel, že s politikem odpadne jako první. K mému překvapení mi začala postupně docházet jedna věc, která mi vrtala hlavou od mě schůzky s tím slizkým Dalonem.
A když pak ke mně Thomas přišel a podal mi složku se všemi podklady ohledně radního, který byl taky mezi podezřelými, vstal jsem, abych si to mohl v hlavě utřídit.
„Netušil jsem, že ho sleduješ. Ale všechno to sedí a vysvětluje spoustu věcí. Odvedli jste kus práce," obrátil jsem se na Thomase, když jsem si znovu sedl, a pak před něj posunul složku se soudkyní.
„Já taky něco mám. Už vím, kde sebral Dalon tolik informací. Nejspíš od ní. Domnívám se, že občas spolu spí. Nasvědčují tomu fotky, jeho jméno, místa, kde byli vidění spolu. Jsou to maličkosti, které člověk snadno přehlédne, ale když víš, či máš hledat, najdeš v tom spojitost. No, a naše milá soudkyně si nejspíš při nějaké vášnivé noci, nedávala pozor na jazyk. Nejspíš věřila tomu, že od někoho, jako je Dalon, jí nic nehrozí. Teď už zbývají jen tihle dva," na stole jsem nechal složku chirurga a ředitele banky.
„Na radního nejspíš zatykač dostanete hned. Největší oříšek ale bude ten chirurg. Stejně je to zvláštní. Někdo jako on, kdo by měl zachraňovat životy se klidně upíše k tomu, že je za něj a pro něj budou jiní brát. Nikdy jsem tohle nepochopil, a asi ani nepochopím. I přesto, že jsem měl tu čest s někým jako byl Silas, vždycky mě překvapí, když se někdo takový objeví," zavrtěl jsem hlavou a zamračil se.
Mark
Nakládal jsem maso a jedním uchem ty dva poslouchal. Nechtěl jsem, aby mi něco uniklo, a já se potom musel doptávat. A zatím to do sebe všechno zapadalo.
Ale co mi pořád nedávalo smysl, bylo to, proč by takoví lidé dělali něco takového. Co je vedlo k tomu, aby kvůli nim zemřelo tolik lidí? Jaký mají vlastně motiv, když například ten Britský pár s naší zemí měl společné jen to, že sem přiletěli na dovolenou?
Zašel jsem do komory a vytáhl jsem kontaktní gril, který jsem hned položil doprostřed stolu. Není nad to, grilovat venku, ale i tohle bude dobré a jiné… A můžeme u toho sedět a povídat si.
Právě jsem misku s masem schoval do ledničky, když telefon začal tentokrát zvonit mně.
Dneska musíme počítat s tím, že tohle se bude opakovat ještě x-krát.
Jen co jsem telefon zvedl, ozval se Clarkson, že se mnou tiskový mluvčí ještě potřebuje probrat nějaké podrobnosti ohledně tiskovky.
Zašel jsem do své pracovny, abych Thomase a Joshe nerušil, usadil jsem se, a všechno, co jsem jim říkal jsem si hned i zapisoval, aby se předešlo pozdějším případným problémům.
A během hovoru, kdy jsme už skoro končili, zapípal fax...
Zatímco jsme si s tiskovým mluvčím v rychlosti všechno ještě opakovali, jestli si správně rozumíme, vytahoval jsem jednotlivé listy z faxu a hned se díval, co to je...
A bylo to rozhodně zajímavé. John odvedl opravdu dobrou práci.
„Tady,“ vrátil jsem se do obýváku, a tentokrát jsem já položil papíry před kluky na stůl. „Přepis Dalonova výslechu...“
Tak nějak, i když jsem byl unavený, i přesto, že bylo teprve dopoledne, jsem se začínal usmívat. Všechno to směřovalo ke konci, a já se na tu chvíli už strašně těšil.