Thomas
Už jsem zažil hodně, a u tohoto případu taky, ale fofr, který nastal teď, mi připomínalo hemžení v mraveništi. Snad poprvé za mou kariéru se zatýkalo tolik podezřelých najednou. Ale ještě nebylo vyhráno. Všechno teď záviselo na Joshovi, jak rychle vyhodnotí seznam podezřelých, abychom mohli nechat zatknout ty největší ryby.
Snad všichni, kdo teď pracovali na případu, byli unaveni. Ale nikdo nechtěl odpočívat. Všichni jsme teď měli jediný cíl. Celé to konečně uzavřít...
I když jsem věděl, že by mezi námi už neměl být nikdo další, kdo by mohl vynášet informace, nebo být nějak spojený s Wicca, přesto jsem na dotazy kluků odpovídal opatrně.
Když jsem se vrátili k Markovi do kanceláře, a dostali jsme zprávu, že je zatčený už i Keller, nechal jsem hned prověřit jeho hovory a zprávy, jeho seznam v telefonu, jeho bankovní účty... To bylo prioritní, ostatní už mohli udělat federálové.
Byla to jedna z možností, jak přijít na to, kdo je Biorach a kde se schovává. Ale věděl jsem, že tyhle informace nebudeme mít okamžitě a čas běžel...
A tak, když jsme se konečně vrátili k Markovi domů, a Josh naznačil, jak je možné víc o Biorachovi něco zjistit, já i Mark jsme hned přišli k němu a čekali, s čím přijde.
Možností bylo určitě více, ale v tuhle chvíli jsem byl tak utahaný, že kromě Joshe, i já potřeboval odpočinek, aspoň krátký, protože mi to už prostě nemyslelo.
„Tak jak?“ zeptal jsem se, protože každý nápad, každý návrh se teď počítal.
Čas nás rozhodně tlačil víc než třeba před dvěma týdny. Teď už šlo doslova o hodiny, o minuty...
Joshua
Ti dva nade mnou stáli, jako bych jim rovnou měl říct, kde hledaný muž je, ale chápal jsem je. Teď byla každá minuta drahá, a ti dva, víc než kdokoliv jiný, si přáli tenhle případ konečně uzavřít.
„Keller nic nepoví, ne dokud nebudeme mít něco pořádného v ruce. U ostatních je otázka, jestli s těma dvěma přišli osobně do kontaktu, nebo spolu mluvili pouze jiným způsobem. A tak mě napadlo," opřel jsem se v křesle a na okamžik se zadíval někam za ty dva, "naší podezřelí na podobném snobském večírku nebyli určitě poprvé. Takže by je někdo z přítomných znát mohl. A možná i vím kdo."
Zvedl jsem se, což Tod nesl poměrně nelibě a možná se i urazil, a začal jsem nervózně přecházet kolem stolu.
„Na každém takovém večírku se vždycky najde někdo, kdo vypadá, že neumí do pěti napočítat, rozhazuje peníze a dělá ze sebe strašně důležitého. Pokaždé vleze pod sukni, v tomhle případě do kalhot, někomu jinému, a je tak informovanější než KGB, CIA, FBI, MI6 a vůbec všechny tyhle instituce dohromady. No, a na tomhle večírku jeden takový člověk byl. A jak už jsem si zjistil od Lamberta, nepatří mezi podezřelé, jeho jméno na seznamu nebylo, takže bych zkusil štěstí, přivedl ho k výslechu, a jeho bych vyslechl i sám, třeba kvůli důležitému svědectví, a pak na něho zatlačit," zastavil jsem se a nadechl.
Pak jsem se podíval přímo na Thomase.
„Ten, o kom mluvím, Craig Dalon, je ten muž, co mě na tom večírku obtěžoval."
Thomas
Dívali jsme se na Joshe a čekali, s čím vyrukuje. A v momentě, kdy vyslovil to jméno a řekl o koho jde, přišlo to jak z čistého nebe.
„Bože, já jsem debil!“ zařval jsem tak hlasitě, až sebou oba trhli, a Tod na mě zaprskal. Mrsknul ocasem a odkráčel do Markovy ložnice.
„Proč mě to nenapadlo dříve? Vždyť jsem ti říkal, že znám madame Serenu, to ona nám zajistila tu večeři u ní v podniku za to, že jsem s tím Dalonem, nebo jak se jmenuje, udělal pořádek. A je možné, že by i Kellera a Bioracha mohla znát. Nebo o nich aspoň něco vědět.“
Opravdu bych si nejraději nafackoval. Bylo to tak, jak jsem si myslel. Začínal jsem být už z toho unavený, a mozek odmítal spolupráci. Jindy by mě to napadlo hned, jen co nám Josh ukázal tu fotku.
„Zajedu za Serenou, zkusím od ní něco vytáhnout, i když to nebude moc jednoduché. Ty můžeš vyslechnout toho slizouna. Zvládneš to sám? Nemám ti dělat bodyguarda?“ pozvedl jsem obočí v očekávání, co na to Josh odpoví.
Klidně bych s ním šel, ale možná to zvládne i sám. Ale Markovo výmluvné odkašlání, mě zarazilo hned ve spřádání dalších plánů. Podíval se na Joshe a pak směrem k ložnici.
„Vlastně jo, kdy ho chceš vyslechnout? Teď jsme přijeli, a ty si potřebuješ odpočinout, abys mohl dodělat tu profilaci. To chceš znovu jet na stanici? Pokud není podezřelý, můžeš ho vyslechnout třeba u něho doma, ne? Ale jsi unavený, Joshi, na to pamatuj...“
V tuhle chvíli, kdy přišel Josh se svým návrhem, jsem nebyl schopen utřídit priority. Všechno, co jsme měli udělat, bylo totiž prioritou číslo jedna. Potřebovali bychom se naklonovat... Nejspíš jo...
Joshua
Úlevně jsem si oddechl, protože jsem měl obavu, aby Thomas s Markem můj návrh nesmetli ze stolu jako úplnou blbost.
„Díky," usmál jsem se na oba a hned mi bylo trochu líp.
„A co se týče...hmmm..." zamyšleně jsem si klepal prstem na ret a opět začal přecházet sem a tam.
Pokud není večírek, někdo jako Dalon bude teď nejspíš doma. Kellera začnou vyslýchat nejpozději kolem poledne. Jenže do té doby jsem musel mít hotovou profilaci.
„Mám návrh. Co to udělat takhle. Ty zajedeš za tou madame a zkusíš zjistit co se dá. Já se dám do kupy a zajedu za Dalonem. Teda, vzal bych si někoho z kluků k ruce, vážně s ním nechci být sám doma, a mohl by mě tu vyzvednout a pak zase přivést. Co myslíš, Marku, šlo by to zařídit? Když tam někdo se mnou bude, může si dělat poznámky a svědectví rovnou zahrnout mezi důkazy. A jak bych se vrátil, půjdu si hned lehnout, a hned jak vstanu vrhnu se na tu profilaci. Nebudu vám lhát, nejraději bych tam měl někoho z vás dvou, ale ty máš práci Thomasi, a ty si potřebuješ odpočinout víc než my dva dohromady," otočil jsem se na Marka.
Mark
Přemýšlel jsem o tom, co říkal Josh, a musel jsem mu dát za pravdu, že z toho chlapa by se možná dalo něco dostat. Byl jsem tam zamyšlený, že když Thomas najedou zakřičel, málem jsem dostal infarkt. Musel jsem to nejdříve vydýchat, ale pak jsem se na Thomase zamračil.
„Chceš mě zabít?!“ křikl jsem na něho teď já. „Víš, jak jsem se lekl?“
Odstoupil jsem od nich, a prošel se po obýváku, tak jak to občas dělávám, když nad něčím přemýšlím. Bylo to hodně náročné pro nás všechny, a bylo vidět, že bychom všichni tři nejraději zapadli do postele. Ale tohle byla šance, které jsme se museli chopit hned.
Probral jsem si v hlavě všechna pro i proti, ale převládala spíš jen ty pro...
„Dobře,“ zastavil jsem se u nich a přikývl jsem na Joshův a Thomasův návrh. „Ty pojedeš za Serenou, ale žádné zdržování a budeš pořád na příjmu. A ty Joshi... Tobě zavolám Johna, měl by teď být k dispozici, a co se týče otravných a nenechavých rukou, tak v tom umí chodit, aniž by hned chtěl někomu rozbít úsměv.“
Moc se mi nelíbilo, že by měl Thomas jet za Serenou. Ta ženská byla sice ve společnosti velmi uznávaná, byla hezká a velice inteligentní, ale věděl jsem, že taky má na Thomase spadeno...
U Joshe jsem byl klidnější. Věděl jsem, že John ho pohlídá a nedovolí nikomu na něho sáhnout.
Thomas
Když nám to Mark posvětil, i když jsem se ho vlastně ani ptát nemusel, okamžitě jsem se otočil a zamířil jsem do pokoje pro hosty. Hned jsem zavolal Sereně, jestli si na mě udělá chvíli čas, že bych k ní dorazil nejpozději do hodiny. Když souhlasila, vytáhl jsem si oblek a připravil si čistou košili. A vůbec všechno čisté... Serena si na tohle potrpěla, nesnášela, když k ní někdo přišel jako vandrák.
Rovnou jsem zaplul do sprchy a snažil se dát do kupy, což obnášelo i do hladka se oholit a použít ten správný parfém. Stejně jsem to už potřeboval, protože mi už rašilo strniště.
Za dalších asi patnáct minut, když jsem udělal vše potřebné pro tuhle návštěvu, jsem se vrátil do obýváku.
„Vrátím se nejpozději do půlnoci,“ podíval jsem se na hodinky.
A když jsem viděl, jak se Mark znovu zamračil, přistoupil jsem k němu a políbil ho.
„Neboj, mamko. Budu doma včas. Ale Serena mě bude čekat na večeři, ve svém hotelu, kde teď právě je.“
Znovu v Markovi škublo a já měl pocit, že mě kousne přinejmenším do krku, aby si mě pojistil. Dobře jsem věděl, jak mu vadí, když na mě sahají ženské. Ale taky věděl, že bych se s žádnou nikdy nevyspal.
„Tak já jdu, mám u ní být za půl hodiny, tak ať nepřijdu pozdě. Musím se někde ještě stavit pro kytku, ať za ní nejdu s prázdnýma rukama. A jo! Jsem stále na příjmu!“ zamával jsem ještě na ně telefonem, a pak už jsem popadl klíče od auta a peněženku, a vyrazil jsem na výzvědy...
Joshua
Byl jsem rád, že Mark souhlasil s návrhem, méně pak už s tím, jak se Thomas vyfikl, a Mark se na něj mračil.
Když odešel, i já se netvářil zrovna nejpřívětivěji a ruce založil na prsou.
„Co je to za ženskou?" zeptal jsem se ostřeji, než jsem měl v plánu.
Nebyl jsem žárlivý typ, to ani omylem, ale nesnášel jsem, když nějaká ženská, jela po chlapovi, i když věděla, že je gay. Za to, by se mělo zavírat. Protože v tomhle směru jsou ženské hrozně mrchy. Myslí si, že když nahodí štěněčí pohled, zamávají řasami, nadhodí prsa a roztáhnou nohy, tak se z toho každý chlap hned zblázní a skočí na to.
„Promiň, jen nemám rád tenhle typ žen. Sám jsem si jich na večírcích užil víc než dost," povzdechl jsem si, když jsem si uvědomil svůj tón.
„Zavoláš prosím Johnovi, já se půjdu taky dat do kupy. Čeká mě rande," protočil jsem očima a zmizel v ložnici.
Mark se pořád mračil, a já nevěděl, jestli je to tím, že má o Thomase obavy, nebo tím mým nápadem, který Thomase strčil té ženské do cesty, nebo je to jen únavou.
Mark
Když se Thomas vrátil do obýváku, měl jsem chuť ho zamknout doma nikam ho nepustit. Kdyby šel za chlapem, nic bych nenamítal, ale takhle...
A navíc mu to tak moc slušelo, že jsem na něm mohl oči nechat, i když jsem se pořád mračil.
Raději jsem nic neříkal, když se rozloučil. Protože, kdybych něco řekl, nejspíš by se mu to nelíbilo.
Znovu jsem sebou trhnul, když najednou vyletěl Josh. A jeho tón nebyl zrovna nejpříjemnější.
„Je to majitelka několika hotelů a klubů po celých státech. Je v žebříčku nejbohatších žen. Je moc hezká a moc inteligentní. A…“ málem jsem se kousnul do jazyka, když jsem pak dořekl, „líbí se ji Thomas. Už několikrát ho zvala k sobě domů.“
Když jsem viděl Joshe, jak se oblíká, měl jsem najednou chuť i já se obléct, a jet za Thomasem. Už jsem měl skoro nakročeno do šatny, že se opravdu obleču, ale v tu chvíli mi zazvonil v obýváku telefon.
Zašel jsem si pro něho a hned hovor přijal. Volal John, že už je na cestě a bude u mě asi do deseti minut.
„Joshi, John tu za chvíli bude!“ křiknul jsem do ložnice.
A i když jsem měl pořád tendenci se rozjet za Thomasem, nakonec jsem zamířil do kuchyně, abych si připravil večeři, protože pro dnešek to vypadalo, že budu jíst sám.
Joshua
Ani nevím, proč mě celá ta situace tak rozhodla. Měl jsem chuť si kydnout na hlavu i hnůj, jen abych nevypadal jak Thomas, který se vyfešákoval kvůli nějaké paničce.
Markova slova mě moc nepotěšila, a i když jsem Thomasovi tak nějak věřil, nebo jsem si aspoň myslel, že mu v tomhle můžu věřit, přesto obava přetrvávala, protože takové ženské jsem znal.
Nakonec jsem ze sebe udělal přijatelného člověka ve chvíli, kdy se ozval domovní zvonek.
Zatímco Mark šel otevřít, já se vrátil do kuchyně vyndal z lednice jídlo, aby se Mark najedl a nemohl se pak vymlouvat, že zapomněl, sebral mobil a klíče, které mi Mark půjčil, a šel za nimi.
„Na stole v kuchyni máš jídlo. Přijedu co nejdřív," oznámil jsem Markovi trochu stroze, když jsem kolem něho procházel, pozdravil se z Johnem, který na nás koukal s povytaženým obočím a pak, aniž bych čekal na odpověď, naznačil jsem Johnovi, že můžeme jít.
Nechtěl jsem být na Marka hnusný, ono to ani na něj mířené nebylo, jen jsem měl prostě z toho všeho divný pocit a nebylo mi moc do řeči.
„Pohádali jste se kvůli té tiskovce?" přerušil mé myšlenky John, když už jsme byli na cestě.
„Co? Ach, ne, ne. Ta tiskovka... To už jsme si vyříkali. Jen... Je toho na všechny teď moc," pokrčil jsem rameny.
„To máš pravdu. Zapeklitější případ jsem ještě neviděl a to už jsem u policie hezkou řádku let," přikývl John.
Zbytek cesty jsme se bavili o všem možném, probírali případ i můj zdejší pobyt, stejně jako nedávný útok na Lamberta a cesta tak docela utekla.
Dalonuv dům, nebo spíš vilka překypovala přepychem, až jsem nad tím ohrnul nos.
Zaparkovali jsme na příjezdové cestě a vydali se k domovním dveřím.
Po chvilce čekání nám otevřel sám Dalon, v županu, který byl na něj až příliš malý, a po jeho překvapení a představení nás pozval dal do přijímacího salonku.
Mark
Stál jsem u lednice a bezmyšlenkovitě jsem do ní zíral. Kdyby nezazvonil John, nejspíš bych tam vystál díru. Otevře jsem mu, ale kromě pozdravu jsem nějak neměl náladu se s ním vybavovat. Důležité věci jsme si už řekli po telefonu.
Joshovi jsem ani neodpověděl. Jen jsem kolem něj prošel a zamířil zpátky do kuchyně. Ani on se mi nezdál v pohodě, a tak jsem se s ním nechtěl pohádat. Možná bude stačit, když si půjdu lehnout a vyspím se z toho. Možná ta nervozita je opravdu z únavy.
Posadil jsem se ke stolu a sundal folii, kterou Josh překryl každou porci. Ale ani jsem nějak neměl sílu vstát, a dát to do mikrovlnky. Popadl jsem vidličku a začal se v tom šťourat. Pár soust jsem snědl, něco jsem ani nepokousal a rovnou to spolknul... Ale po chvíli, kdy na mě naplno dolehla totálně blbá nálada, kterou ještě přiživoval i ten ztichlý barák, a ani Tod si mě nevšímal, propadl jsem mírně depresi.
A když mi zavolal John a vysvětlil mi situaci, mrsknul jsem pak s telefonem do obýváku, kde přistál na sedačce.
Odstrčil jsem talíř a opřel si čelo o ruce, položené na stole.
Byl jsem zvyklý na to, že jsem v tomhle domě sám. Nikdy mi to nedělalo problém. Ale v tuhle chvíli jsem se cítil opravdu opuštěný...
Zavřel jsem oči a nechal hlavou proplouvat ty chmurné myšlenky, až jsem se tím totálně unavil a po chvíli jsem usnul s hlavou na stole.
Joshua
Ukázal jsem Dalonovi fotografie a řekl, že by jeho výpověď mohla být důležitým svědectvím v závažném případu.
„Znám oba muže. Dost často se objevují na různých večírcích. Teď si vybavuju, vždy byli na večírku, kde byl i ten mlaďoch Lambert. Slyšel jsem, že mu někdo dal do auta bombu, a jen díky zásahu detektiva, který byl s ním, to přežil," Dalon se na mě pozorně zadíval, a pak mi položil dlaň na koleno.
„Už chápu. Vy jste ten detektiv. Krátké vlasy, zraněné ucho, a možná i paže? Muselo to být strašné," všechny tři brady se mu zatřásly, jak pokýval soucitně hlavou.
„Pane, laskavě se vyvarujte osobnímu kontaktu," ozval se přísně John, který seděl vedle mě na velké sedačce a zadíval se na Dalona, který seděl naproti mně v křesle.
Na konferenčním skleněném stolku stály dvě sklenice s vodou a šálek kávy. Ani já ani John jsme se sklenic nedotkli.
„Ale no tak. Vždyť se toho tolik neděje. Vím, udělal jsem chybu na tom večírku. Ale kdo mohl vědět, že jste detektiv?" zvedl ruce na obranu a pohodlné se opřel v křesle.
„Když někdo řekne ne, znamená to ne," odpověděl jsem mu chladně.
„No, jenže že své zkušenosti vím, že často, když někdo řekne ne, znamená to ano," zasmál se Dalon a já se zamračil.
Ten chlap si byl sebou až nějak moc jistý.
„Takže, pane Dalone, přejdeme k věci. Vaši výpověď zaznamenáme a bude použita v případě potřeby u soudu," znovu promluvil John, a já byl rád, že mi ho Mark zavolal.
„Hmmm. Mám jiný návrh. Abych nějak odčinil svůj prohřešek, zvu vás na večeři a při té příležitosti vám povím o těch mužích," mlaskl Dalon a zadíval se na mě pohledem, ze kterého mi přejel mráz po zádech.
Na okamžik jsem i s Johnem oněměl nad tou nestydatosti.
„Pane Dalone, je vám jasné, že vás můžu zavřít za maření vyšetřování?" vzpamatoval se John jako první.
„Teoreticky můžete. Ale bude to slovo proti slovu. Nic jsem vám ještě neřekl. Navíc, pochybuju, že teď máte čas zatýkat někoho jako jsem já. Kdyby to bylo oficiální nebavili bysme se tady, ale u vás na stanici. Ty informace, co mám jsou pro vás zjevně hodně důležité, a já jsem ochotný vám je poskytnout, ale za určitou cenu," Dalon vypadal, že je sám sebou spokojený a já nemohl jinak, než proklínat jeho chytrost a mazanost.
„No, pánové, půjdu se převléknout. Jo a mimochodem, beru to jako soukromou večeři," s těmi slovy vstal, na Johna se podíval jako na kus hadru a odešel.
„Zatraceně. Tohle se mi vůbec nelíbí. Mark nás zabije," zamumlal John.
„Jo, mě taky ne, ale bohužel ve všem měl pravdu. Nemůžeme se ho dotknout ani prstem a on to ví. To, že to na mě zkoušel na večírku, to nic nezmění. A ty informace nutně potřebujeme," povzdechl si.
Vytáhl jsem mobil a rychle prošel místní restaurace, protože mě něco napadlo.
„Zavolej Markovi, vysvětli mu situaci a řekni, že pojedeme do restaurace Laguna. Zkus se držet blízko nás, kdyby něco, dám vědět," promluvil jsem po chvilce a záměrně vybral restauraci, která byla naproti hotelu, ve kterém měl schůzku Thomas.
Thomas
„Zlobím se na tebe Thomasi, ale tímhle je vše odpuštěno. Je to nádhera,“ usmála se na mě Serena, když jsem ji předal pugét kytek, o kterých jsem věděl, že je má nejraději.
Chtěla mě pozvat do soukromého salonku ve svém hotelu, ale já se potřeboval co nejrychleji vrátit, a taky... Na očích veřejnosti, jsem si byl jistější, že se mě nepokusí Serena dostat do postele. A proto jsem ji navrhl večeři v její Laguně...
Byla sice starší než já, byla však opravdu krásná a velice chytrá. Ale věk by mi nevadil jako to, že je to žena. A i když jsem jako mlaďoch s některými spal, tak tohle je už dávno za mnou, a teď k tomu mám prostě odpor. Postě si nedokážu představit, že bych měl s některou vlézt do postele, i kdyby to byla třeba MISS UNIVERSE.
Serena jen mávla na číšníka, a ten hned věděl, co má přinést. Okamžitě na stole stála váza, do které dal kytici, a vedle postavil láhev nejlepšího šampaňského.
Věděl jsem, že na ni nemůžu hned vybafnout moji žádost, tak jsem musel strpět minimálně půlhodinový rozhovor o ničem. Teda pro mne o ničem, ale byl jsem naučený, jak komunikovat, aby byl znát zájem z mé strany, a zůstal skrytý nezájem o druhou osobu nebo dané téma.
„Jsi perfektní společník,“ usmála se Serena a položila svou ruku na mou. „Dlouho jsme se neviděli, a já ti toho mám tolik co říct. Byla bych ráda, kdybys zůstal a mohli jsme si v klidu popovídat, otevřít novou láhev, a ty bys mi taky řekl, co je u tebe nového...“
„Velmi rád bych ti vyhověl, a rád bych si poslechl všechny novinky, Sereno. Je mi líto, ale tlačí mě čas. Určitě jsi sledovala zprávy z tiskové konference, která proběhla včera...“
„Ach, ano,“ stiskla mour ruku o něco víc. „Máte s tím hodně starostí. No, a proto, že ses ozval tak najednou, počítám, že po mně chceš něco, co se toho týká, mám pravdu? Určitě jsi nepřišel proto, abys mi vyznal lásku,“ zatvářila se jako ublížené štěně.
„Sereno, máš pravdu. Potřebuji nějaké informace. Přišel jsem kvůli tomu, ale i proto, že jsem tě chtěl vidět. Víš, že tě mám rád,“ zvedl jsem její ruku a jemně ji políbil na hřbet.
„Jsi pěkný lhář, Thomasi,“ přimhouřila oči, a její pohled by se dal označit za svůdný.
„To jsem, Sereno,“ vrátil jsem ji ten pohled a usmál jsem se.
Joshua
Dalton naštěstí proti mému návrhu restaurace nic nenamítal, takže jsme za chvilku vyjeli, s Johnem v závěsu.
Cestou mě přepadl tísnivý pocit ohledně Marka. Zůstal doma úplně sám, Thomas odešel na schůzku s ženskou, kterou očividně neměl moc v lásce, a já na něho dvakrát příjemný nebyl. Po zaparkování před restaurací jsem se omluvil s tím, že si musím ještě krátce zavolat.
Mark mi to bohužel nebral, tak jsem mu napsal aspoň krátkou zprávu s omluvou a s příslibem, že se aspoň já vrátím brzo domu.
Po vstupu do restaurace mě Dalon chytil kolem pasu, snad jako by chtěl všem přítomným ukázat, že mu patřím, a já mě chuť se otočit a okamžitě zmizet.
Nakonec jsem to s nuceným úsměvem přešel, a ani mě nepřekvapilo, když vybral stůl v zadní části místnosti, kde bylo více soukromí.
Když jsme procházeli kolem stolů, můj pohled padl na dva hosty blízko okna a málem jsem překvapením vykřikl.
Můj pohled se setkal s Thomasovým, a já se jen silou vůle donutil pokračovat dál.
Na ženu, která seděla zády ke mě jsem vrhl vražedný pohled, a i když jsem ji neviděl do obličeje, už jen ten její smích mi otevíral kudlu v kapse.
Netušil jsem, co tady dělají, ale musel jsem udělat něco, aby si Thomase Dalon nevšiml.
Naštěstí byl příliš zaměstnaný mnou.
„Co se děje, můj krásný detektivku?" zeptal se mě úlisně, když pocítil mě zaváhání.
„Nic a takhle mne neoslovujte," zavrčel jsem na něj, když už jsme byli z doslechu těch dvou.
„Ale, no tak, co ten obličej? Takhle vám to nesluší," zavrkal na mě, když jsme si sedli a tlustými prsty mě pohladil po tváři.
Měl jsem co dělat, abych se neotřásl odporem.
„Můžeme přejít k věci a zanechat těch hloupých her? Nevím, o co vám jde, ani čeho se tímhle snažíte docílit, ale-"
„Je snad trestné, pozvat na večeři krásného mladého muže a těšit se z jeho společnosti?" přerušil mě Dalon, rozhodil teatrálně ruce, načež se ke mně znovu naklonil a do svých dlaní vzal jednu mou ruku.
„Vím, že jsme nezačali zrovna nejlépe, ale když jsem vás poprvé uviděl, nemohl jsem si pomoct. Světlé typy mě fascinují, a vy jste přesně to, co hledám. Je snad trestné toužit po kráse? Chci tak moc, když toužím po vaší společnosti za několik informací?"
Ten chlap to vážně uměl se slovy. Nedivil bych se, kdyby díky tomu jeho ložnici už prošlo velké množství mladých mužů a možná i žen.
Jen jsem si povzdechl a zavrtěl hlavou.
Vyprostil jsem svou ruku z jeho, a vzal do ruky menu.
Najednou jsem se cítil strašně unavený a považoval tuhle šaškárnu za velmi špatný nápad.
Thomas
Serena se po mých slovech mírně pousmála, a bylo vidět, že ji to nijak nepřekvapilo.
„Aspoň že jsi upřímný, Thomasi,“ naklonila hlavu. „A to mám na tobě ráda. Na nic si nehraješ. Jen je škoda, že na mě máš tak málo času. Ale doufám, že ti aspoň chutnala večeře.“
Podíval jsem se na talíř, kde před chvilinkou zmizelo poslední sousto, a přikývl jsem.
„Dobře si pamatuješ, co mám rád,“ jemně jsem ji přejel prsty po hřbetu ruky, když i ona odložila vidličku. „Večeře byla opravdu výborná. Ale mám doma někoho, kdo mi ji s láskou připraví taky...“
„No jo, vím,“ mírně se Serena zamračila. „Tvůj milovaný Mark, co?“
Nic jsem neřekl, jen jsem přikývl a nenápadně jsem mrknul ke stolu v rohu. Ten chlap byl vážně odporný a nejraději bych na něj znovu skočil, když jsem viděl, jak se snaží Joshe svádět.
„Ten únos... To byl Mark, že? Je v pořádku?“ přitáhla Serena zpátky mou pozornost.
„Ano je v pořádku, až na nějaké drobné zranění. Ale nechybělo moc, a mohl být mezi oběťmi,“ mírně jsem se zamračil.
„Únosce jste už našli?“
„Ne tak docela. Ale jsem rád, že se na to ptáš,“ chytl jsem Serenu znovu za ruku.
Měl jsem ji tam, kde jsem potřeboval, Začala o tom mluvit sama, a tak jsem věděl, že už se můžu ptát a tuhle schůzku i brzy ukončit
Vytáhl jsem volnou rukou telefon a najel jsem fotku, kterou jsem si stáhl od Joshe. Položil jsem to před Serenu a ukázal jsem na muže, kterého jsme určili jako Bioracha.
„Tohle jsou s největší pravděpodobností únosci Marka. Jednoho už máme, ale hledáme tohoto. Vím, že máš přehled, a budu rád za jakoukoliv informaci, která nám pomůže ho dopadnout. Pořád je Mark v ohrožení. A nejen on, ale i já, a-“
„A tamtem mladý muž, který sedí s panem Dalonem?“ kývla bradou ke stolu, kde seděl Josh.
„Superintedent Cavis, nepletu se? A pokud je i můj další odhad správný, právě zkouší vytáhnout nějakou informací z Dalona...“
Serena mě nikdy nepřestane udivovat. Opravdu má přehled. Nejen o bohatých a vlivných lidech, ale také o politice a celkově o dění ve Státech i ve světě. Jako by byla chodící encyklopedie a zprávy v jednom.
„Ano, i on je v ohrožení...“ přikývl jsem.
„Tak to je na správné cestě se něco dozvědět. I když vím, že tenhle člověk občas na mé večírky přijde, většinou jde jako doprovod, takže neznám jeho původ. Ale Dalone s ním, myslím, jednou odešel do hotelu. Je to sice dlouhá doba, myslím tak rok a půl, ale byl tenkrát šťastný, že se mu to povedlo...“
„Hm? Tak to může být rád, že je naživu,“ znovu jsem k nim pohlédl.
„Pojď, Thomasi, trochu ten jeho výslech uspíšíme. Pan Cavis nevypadá, že by se dobře bavil...“
Postavila se, a když jsem se také zvedl, zavěsila se na mě, a pak mě nasměrovala k Joshovu stolu.
Joshua
Tohle byl nejspíš můj nejhorší večer po dlouhé době.
Kdybych věděl, že ty informace tak nutně nepotřebujeme, nejraději bych se vším práskl a vzal roha.
Moje nálada klesala s další minutou hlouběji pod bod mrazu, a nebylo to jen mým společníkem, ale taky proto, že se Mark pořád neozýval, a hlavně když jsem občas zaslechl smích od Thomasova stolu, bylo to pro mě jako hřebíček do rakve.
Nikdy jsem takový pocit nezažil. Nevěděl jsem, co se mnou je, a jen díky tomu, že se Dalon konečně rozvykládal, jsem si udržel ještě nějakou tvář.
Mé racionální já mi jasně říkalo, že Thomas dělá jen svou práci, a i to bylo možná to, co mému ješitnému já vadilo.
Byl dokonalý. Krásný, i přesto, že byl unavený a ve stresu, nebylo to na něm znát. Zato já jsem působil jako zmoklý potkan. Nedokázal jsem se vžít do své role.
Když jsem však zahlédl, jak se k nám blíží, zavěšení do sebe jako pár, už jsem to nedal. Vstal jsem, vyndal z kapsy peněženku a odpočítal pár bankovek.
„Pan Cavis, předpokládám. Moc ráda vás poznávám," ozvala se Serena a natáhla ruku.
Měl jsem na moment chuť ji plivnout do obličeje, a samotného mě překvapilo, jak agresivně jsem uvažoval.
„To nepochybně ano," odpověděl jsem suše a ruky si nevšímal.
Snažil jsem se být v rámci možností milý kvůli Thomasovi, ale to neznamenalo, že ji budu líbat ruce, jak byla nejspíš od všech zvyklá.
„Říkal jsem, Joshi, že vás-" ozval se Dalon, ale zarazil jsem ho pohledem.
Hodil jsem peníze na stůl a schoval peněženku i mobil, který jsem měl celou dobu položený na stole, zpátky do kapsy.
„Vaše výpověď mi pomohla. Doporučuju ale, abyste se nevzdaloval z města, kdyby bylo potřeba si ještě ujasnit některé detaily," řekl jsem chladně, a pak se znovu obrátil na ty dva.
„Jestli mě omluvíte, musím na vzduch. Věřím, že se budete dobře bavit i beze mě," sarkazmus ze mě jen kapal, jenže já už to prostě nedokázal ovládat.
Aniž bych čekal na odpověď, prošel jsem kolem nich a zamířil ven.
V polovině cesty jsem ještě slyšel, jak na mě Dalon volá, že mě odveze, ať na něho počkám, ale to jsem ignoroval.
Teprve venku jsem vydechl, a až teď mi došlo, že jsem celou dobu zadržoval dech.
John si mě hned všiml, ale poslal jsem ho domů, s tím, že mu pošlu Dalonovu výpověď, a že jsem vevnitř potkal Thomase.
Už jsem mu ale neřekl, že nejspíš stejně domů pojedu taxíkem, protože jinak by mě asi jen tak nenechal.
Přešel jsem do malého parčíku vedle restaurace a sedl si na lavičku.
Byl jsem idiot. Nehorázný vůl, a zachoval se jako blbec.
Měl jsem v plánu si taxíka zavolat, protože jsem nepředpokládal, že se Thomas jen tak objeví, ale potřeboval jsem chvilku na uklidnění.
Thomas
Nestačil jsem Joshovi nic říct a on už byl pryč. Měl jsem pocit, jako by to byl ten Josh, kterého jsem měl tu čest poznat před pár týdny na letišti. Ale i tak bylo něco jinak.
Zatímco se Serena bavila s Dalonem, který hned vyskočil a políbil ji ruku, já mrknul nenápadně na hodinky. Blížilo se k jedenácté, a tudíž byl nejvyšší čas se pakovat domů k Markovi.
„Doufám, že jste panu Cavisovi nic nezamlčel, pane Dalone,“ podotkla Serena.
„Ne, to opravdu ne,“ odpověděl hned Dalon s úlisným úsměvem.
Choval se, jako by se měla Serena pod jeho pohledem rozpustit, a ještě si na kolenou vyžebrat aspoň jednu noc s ním v hotelu.
Ten chlap prostě věděl, do jakého zadku má vlézt... Ale Serena se svou inteligencí dobře znala tyhle typy lidí. Ona vůbec dokázala odhadnout skoro každého, a věděla s kým má tu čest.
„To je dobře,“ pochválila ho, a on málem zapředl jako kočka, kterou podrbala za ouškama. „Víte, že vím všechno o všech. Nerada bych, kdybych musela vypovídat já...“
V Dalonem to cuklo a mírně se zarazil. Ale hned na to se znovu usmál, mírně se poklonil a znovu Sereně políbil ruku.
„Nemusíte se bát, dal jsem panu Cavisovi všechny informace, a pokud si ještě na něco vzpomenu, určitě mu zavolám...“
„Zavoláte mě,“ přerušil jsem.
Vytáhl jsem vizitku, na které bylo jméno James Barlow a telefonní číslo, které používám jen pro tyhlety případy, kdy vystupuji jako James. Jen jsem mohl doufat, že je Dalon tak omezený a sobecký, který si hledí jen sebe sama, že ho nějaké zprávy, a hlavně tiskovky nezajímají. Počítám, že kdyby vedle něho někoho zavraždili, rychle by se schoval, aby neměl potíže. Prostě takový srab.
Dalon rychle přikývl s pohledem na mé sako.
„Nebojte, nejsem ozbrojený,“ řekl jsem tiše a usmál se. „Ale víte, že nemám problém...“
„Nemusíte se bát. Určitě se vám ozvu, pane Barlowe,“ schoval ve své tučné ruce moji vizitku.
„Omluvte nás, pane Dalone, ale mám ještě neodkladnou schůzku, a pan Barlow,“ s úsměvem se na mě Serena podívala, když vyslovila to příjmení. „Pan Barlow také. Ta večeře je na mě. Dejte si ještě něco k pití, noc je ještě mladá... Možná byste mohl jít do klubu, dnes je tam velice zajímavý program.“
Serena sáhla do kabelky a podala Dalonovi malou kartičku.
Pozvánka pro VIP hosty na dnešní program.
„Ráda vás tam uvidím.“
S úsměvem se s Dalonem, který vypadal, jako by spolknul deset kilo štěstí, rozloučila, a pak se i se mnou vydala ven z restaurace. Číšník se hned zavěsil za nás a u dveří předal poslíčkovi z hotelu Sereninu kytici, aby ji odnesl do hotelu.
„Vím, že spěcháš, ale nechceš si to ještě rozmyslet?“ pohladila mě po tváři a ukázala na hotel.
„Omlouvám se Sereno, ale nejde to. Mám ještě spoustu práce. Ale nabídka je lákavá...“
„Ty lháři,“ zasmála se, ale s políbením na tvář se se mnou rozloučila a zamířila si to rovnou do hotelu.
Povolil jsem si konečně kravatu a rozepl dva knoflíčky u krku. Zhluboka jsem se nadechl nočního vzduchu, a pak jsem se rozhlédl kolem sebe.
Už jsem chtěl vyrazit k autu, když jsem se pohledem zastavil na jedné lavičce v parku. Seděl tam, pod mdlým světlem lampy, a vypadal skoro jako duch.
Nejspíš se mu něco honí hlavou, něco, co se mu asi nelíbí, podle toho, jak se tváří.
Vykročil jsem k němu...
„Joshi?“ promluvil jsem na něj opatrně. „Myslel jsem, že už budeš doma. Pojď, tam mám auto, pojedeme spolu...“
Joshua
Seděl jsem na lavičce, hleděl do noci, a z mozku jsem měl kaši.
Chtěl jsem si zavolat taxíka, ale nějak jsem nebyl ještě natolik v pohodě, abych se objevil doma.
Úplně jsem přestal vnímat okolí, takže jsem skoro vyskočil z lavičky, když na mě najednou promluvil Thomas.
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, na co se ptá, a než jsem byl schopný nějak zareagovat.
„Chtěl jsem si vzít taxíka až se trochu uklidním. V jednu chvíli jsem i uvažoval o tom, že přespím v hotelu," ušklíbl jsem se a studoval se zaujetím své prsty, jako bych je viděl poprvé v životě.
Teprve, až když jsem slyšel, jak se Thomas nadechuje, nejspíš proto, aby mě seřval, jsem vyletěl jako čertík z krabičky, stoupl si těsně před něj a zapíchl mu prst do hrudi.
„Ano, už zase vyšiluju! Proč? Nevím! Zatraceně! Nevím, co se to se mnou děje, nechápu to. Nikdy jsem nic takového nezažil. Je to...je to jakoby..." sevřel jsem mezi prsty Thomasovu košili a zamračil se, jak jsem nebyl schopen nalézt správná slova.
„Doma jsem byl nepříjemný na Marka, a pak jsem tě uviděl… s ní. Vím, že jsi dělal svou práci, já často tyhle schůzky absolvoval i u nás, takže nechápu, proč takhle reaguju. Moje racionální půlka říká, buď v klidu, jenže ta druhá se s tím pocitem neumí poprat. I přesto, že jsi unavený, ve stresu a máš nervy na pochodu, vypadáš naprosto dokonale. Krásný společník pro vybranou smetánku. A já? Vypadám, jak zmokly potkan! Vůbec jsem se do toho nedokázal vžít, pořád jsem musel myslet na Marka, který je nejspíš na mě naštvaný, a taky... Zatraceně! Vždyť kdyby mohla, tak ti tam ta...ta... ženská roztáhla nohy na stole! Přísahám, že kdyby to udělala, tak ji zabiju!"
Snažil jsem se být v klidu, ale když to ze mě všechno šlo ven, připadal jsem si jako po maratonu.
Prudce jsem oddechoval, mírně se třásl, a v prstech stále křečovitě svíral Thomasovu košili.
Nakonec jsem si povzdechl a sklopil pohled.
„Věřil jsem a stále věřím tomu, že bys s ní nic neměl. Neudělal bys to Markovi. Ne s ní. Kdyby to byl chlap, tak možná. Ale přesto se toho divného pocitu nemůžu zbavit. A když… když jste šli spolu k našemu stolu… Vypadali jste jako dokonalý pár, a já… prostě jsem to nezvládl. Ani nevím proč. Doma jsem své milence často potkával s někým jiným, a nikdy jsem nic takového necítil," promluvil jsem tišeji, a pak se otočil zády k Thomasovi, aby neviděl slzy, které jsem už nedokázal zadržet, jak moc jsem byl z toho všeho frustrovaný, vystresovaný, a v háji.
„Jsem idiot, blbec a ubožák. Chci se změnit, ale pokud budu takhle pokaždé vyvádět…" spolkl jsem větu, kterou jsem měl na jazyku, a popotáhl.
Thomas
Chtěl jsem něco říct, ale neměl jsem šanci. Josh mě nepustil ke slovu, i když jsem se snažil.
Bylo toho hodně, co měl Josh na srdci. A všechno to na mě vychrlil jedním dechem Nebylo divu, že pak dýchal jak uhoněný pes. Dokonce i trochu zrudnul ve tváři…
„Práci jsem dělal, ale nemyslím si, že bych byl nějak extra kořen,“ povzdechl jsem si. „Jen jsem se prostě osprchoval, oholil a navoněl. Ale stejně jsem toho nic moc nezjistil. Serena toho člověka nezná, jen mi řekla, že s ním Dalon nejspíš něco měl, a proto jsme šli za vámi.“
Přistoupil jsem k Joshovi a opřel se mu o záda. Sevřel jsem ho do objetí a opřel jsem si hlavu o jeho rameno.
„Myslím, že jsem ani chodit nemusel. Podle všeho jsi to zvládl sám, sehnal jsi informace, tak neříkej, že jsi k ničemu. Dalone na tobě mohl oči nechat. A myslím, že i Serena se na tebe dívala jako na soka. Je velmi vnímavá... Hele, Joshi, chovám se pěkně k ženským, teda ne k někomu jako je Cruz, ale opravdu k ženám, které si to zaslouží. Ale nikdy bych si s žádnou nic nezačal. Kdysi jsem to zkoušel, když jsem ještě neměl v hlavě jasno, ale bylo to fiasko, a ani si neumím představit, že bych s nějakou něco měl. Tak půjdeme, ať tě tu nezačne někdo obtěžovat, jsi moc hezký kluk i s tím strupem na uchu,“ zašeptal jsem mu do zdravého ucha a jemně jsem ho skousnul. „A taky nemůžeme nechat Marka dlouho samotného, nejspíš ještě není úplně v pohodě, a navíc, on na Serenu žárlí... Vlastně žárlí na každou ženskou, a to jsi už měl tu čest poznat na vlastní kůži v obchodě. No jen si vzpomeň, jaké divadlo tam tenkrát sehrál...“
Povolil jsem sevření a otočil jsem si Joshe k sobě. Otřel jsem mu zaslzené oči, a pak mu dal malou pusu.
„Teď jsem si tak uvědomil... Jsi blázen a nejspíš si budeš moct s Markem podat ruku. Řekl bych, že na Serenu nežárlí jenom Mark...“ začal jsem se smát, když mi došla poslední Joshova slova.
„Tak jedeme, ať jsme brzy doma,“ popostrčil jsem ho k hotelovému parkovišti, kde jsem měl zaparkované auto.