Joshua
V momentě, kdy mě Thomas nesl do postele jsem si opravdu připadal jako mladší brácha, ale neprotestoval jsem. A než si přišel lehnout i Mark, byl jsem napůl tuhý, takže jsem se k němu akorát přitiskl a v ten moment nevěděl víc o světě.
Ráno jsme vstali dokonce dřív než Thomas, a než se vyhrabal z postele, měl na stole snídani a kávu, což usměrnilo jeho medvědí náladu.
I když jsem byl proti, aby se mnou jeli do nemocnice a zbytečně se zdržovali, nakonec jsem byl za jejich přítomnost rád.
Vyšetření sluchu dopadlo dobře, jen mi doktor řekl, že si mám dávat pozor na vodu v uších. Jizvy se dají odstranit, s tím už jsem měl zkušenosti, takže s tím jsem si momentálně hlavu nelámal.
Měl jsem ještě trochu zanesené plíce, ale to by mělo taky rychle odeznít, Jediné, s čím doktor nebyl spokojený byla moje ruka.
Hned mi vyčinil, že se mám přestat škrábat, a Thomasovi nařídil, aby na mě dohlédl. Musel jsem znovu na přešití dostal nový obvaz, a za dva dny se měl znovu přijít ukázat.
Z nemocnice jsme jeli zpátky domů, kde nás Thomas, ač nerad vysadil, protože musel jet na prezidium doladit věci ohledně tiskovky, která se měla konat odpoledne. Byly tu sice ještě záznamy z kamer, ale momentálně příprava tiskovky zabrala nejvíce času, a bylo potřeba to dořešit, tak jsme se nakonec domluvili, že se na ně mrkne až bude po všem a ten humbuk s novináři skončí.
Doma se Mark přesunul do pracovny, kde řešil své záležitosti, a já v obýváku roztáhl své poznámky a pustil se do profilace vytipovaných podezřelých z letiště, které mi dal Thomas, abych aspoň něco udělal, než pro nás Thomas přijede. V poledne jsme s Markem spíchli něco k jídlu, a než se Thomas vrátil, byl jsem hotový s prací a začal se konečně připravovat na tiskovku.
Thomas
Druhý den to k mému překvapení proběhlo všechno hladce. A navíc jsem vstal jako poslední, což mě překvapilo, když mě přišel Mark vzbudit a byl už oblečený, stejně jako Josh.
Nejspíš se chtěli vyhnout tomu, abych je budil já, když mám tu svou ranní náladu. Ale dobrá snídaně a kafe mě postavily na nohy a během chvilky jsme mohli jet.
Tiskovka se nakonec nekonala za týden, jak původně Mark plánoval, ale hned za dva dny. Já byl trochu proti, už i proto, že Josh nebyl úplně v pořádku, ale když se na jeho stranu postavil i Mark, musel jsem ustoupit.
Už od rána jsem byl nervózní a zajišťoval jsem kolem toho všechno, včetně jejich ochrany. Bylo to sice na veřejnosti, ale jeden nikdy neví. Všechno se mělo natáčet, a mezi novináři jsme měli i své tajné, kteří všechno měli sledovat.
Začínal jsem z toho být unavený, a to ještě nezačala.
Policejní šéf se sice se mnou bavil normálně, ale i přesto jsem u něj cítil trochu odstup. Možná i proto, že už nejsem u policie, a navíc jsme ukázali na Dobse, a ten byl zbaven funkce. Ale po domluvě odešel na dohodu a zůstaly mu aspoň výsluhy. Ale jak jsem ho znal, on si vzhledem ke známostem, práci nejde rychle, o to jsem se nebál. Může být rád, že neskončil v kriminálu.
Když bylo poledne, sedl jsem do auta a jel pro Joshuu a Marka. Musel jsem taky na sebe hodit oblek, ale když jsem viděl ty dva, jak jim to slušelo, hned mě ta divná nálada přešla.
„Jen se nevrhej do davu, Joshi ať si hned ten nový oblek nezničíš,“ zasmál jsem se, když jsem si vzpomněl, za jakou krátkou dobu dokázal zničit všechny své obleky.
Na prezidium jsme dojeli zezadu, kde jsem nechal auto. Vešli jsme do budovy, ale zůstali jsme v přízemí v hale, kde byl i docela příjemný chládek.
„Trochu se té tiskovky obávám, kdo ví, co to přinese, ale snad je všechno ošéfované,“ ukázal jsem ven přes sklo, kde už to bylo všechno nachystané.
Joshua
Thomas nás odvezl na prezidium, a zadním vchodem se dostali do vestibulu, kde bylo krásně přes sklo vidět ven.
Dolehla na mě nervozita, zvláště po Thomasovych slovech, protože i já si, přes všechny ty řeči, uvědomoval, jaký je to risk.
Mohlo to vyjít, jak jsem předpokládal, nebo se mohl stát úplný opak, a já mohl Thomase, Marka a ostatní dostat do ještě větších potíží.
Jediné, co mě drželo na nohou byla přítomnost těch dvou, a taky to, že si Mark vzal oblek, který jsem mu koupil.
Po Thomasových slovech, že se nemám vrhat do davu, jsem se jen pousmál a nepřítomně se poškrabal na ruce.
„Doufám, že nedělám chybu," zamumlal jsem, když jsem dostal znamení od policejního šéfa, a vyrazil ven.
Horko spolu s pohledy novinářů mě skoro smetlo, ale stačilo si vzpomenout na události posledních dnů a důvod, proč to vlastně dělám.
„Jmenuji se Joshua Cavis. Jsem superintendent speciálních jednotek jejího veličenstva, královny Anglie. Před několika týdny jsem byl přizván zde do Sacramenta, abych se spolu s detektivem Wardem, pod velením velitele Rodrigueze, zúčastnil vyšetřování případu brutálních vražd. Případ je v současné době znám jako Rituál, a po jistých událostech se rozhodlo, že se celá událost zveřejní skrz média, které doposud měly jen kusé informace," kolem bylo slyšet cvakání fotoaparátu, škrábání per o papíry, klikání mobilů.
Za hraniční páskou jsem viděl, jak se rozrůstá dav čumilů, které přitáhlo tohle srocení, i když se je policisté snažili poslat pryč.
Nadechl jsem se a doufal, že Mark mě nezabije, až skončím, protože jsem do toho hodlal jít naplno.
Mark
Nervozita z tiskovky byla vidět nejen u Joshe ale i u Thomase. Co se týkalo mně, byl jsem nervózní taky, ale zatím se mi to dařilo skrývat.
Důvod, proč jsem tiskovku zařídil tak brzy, byl i ten, abych nedal Wicce čas se na ni připravit. Potřeboval jsem, aby to bylo co nejdříve, abych předešel nějakým problémům, jako například ten, který se stal v obchodním centru, kdy utrpěly nejen auta, ale i Joshovo zdraví. A vzhledem k tomu, kolik mělo přijít lidí, nechtěl jsem nic riskovat.
Postavili jsme se s Thomasem vedle Joshe, a s námi tam byl ještě i šéf a tiskový mluvčí, který měl na starosti vybírat lidi na dotazy, a případně je usměrňovat, pokud by otázky zacházely někam, kde jsme to nemohli dovolit.
„Superintendent Cavis je jedním z nejlepších ve svém oboru, stejně jako detektiv Ward. Poprosil bych, abyste své otázky směřovali na pana Cavise, který vám jistě rád odpoví, pokud to bude možné. Doufám, že nemusím připomínat, že některé informace vám nebudeme moct sdělit, vzhledem k tomu, že vyšetřování není ještě u konce. Šéf oddělení vražd, pan Rodriguez, případně detektiv Ward jsou také k dispozici, budou odpovídat jen doplňující otázky. Předávám zpět slovo superintendetnovi Cavisovi, vaše dotazy budou zodpovězeny později.“
Tiskový mluvčí tím hezky uklidnil všechny novináře, kteří už měli tendenci se hlásit o slovo, a ustoupil dozadu, aby dal prostor Joshuovi. Thomas stál také o krok za ním, ale dobře jsem si všiml, jak neustále pozoruje celý ten dav, stejně jako další zvědavce, kteří se tu začali srocovat.
Joshua
Po slovech tiskového mluvčího se dav začal zase uklidňovat, takže jsem znovu mohl převzít slovo.
„Celá záležitost kolem případu je velmi ošemetná, takže jistě pochopíte, že nikoho nesmím jmenovat. Ale co vám můžu říct, je následující. V současné době víme, že za celou záležitosti stojí odvětví církevní organizace jménem Wicca, které má sídlo i zde v Sacramentu. Máme dokonce i jména a důkazy, právě se rozbíhá rozsáhlé pátrání po pachatelích. Víme, že s vraždami jsou spojení i někteří vysoce postavení lidé, a bohužel do toho byli zapleteni i dva policisté na vyšších pozicích. Oba jsou samozřejmě už stíhání. V současné době máme v ochraně svědků muže, který se sám stal obětí útoku, ale přežil a je ochoten svědčit. Ovšem i přesto, že se s případem pokročilo, pachatelé do téhle doby po sobě zanechali spoustu mrtvých včetně jednoho policisty. A taky, díky mé obrovské chybě a nepozornosti, byl před několika dny unesen i velitel Rodriguez, který se měl stát odstrašující obětí," po mých slovech zavládl v davu šum a několik lidí zvedlo ruce nebo začali rovnou vykřikovat otázky.
„Pokud se ptáte, proč jsem stále zde, i přesto, že jsem ohrozil na životě jednoho ze zdejších důstojníků, tak je to na moji osobní žádost, abych svou chybu odčinil," zvýšil jsem hlas, abych překřičel a usměrnil dav.
„Vím, že máte spoustu otázek a chcete slyšet hlavně jména, ale ty vám poskytnout nemůžu. Jak jsem už řekl, v ochraně máme svědka, který bude svědčit u soudu, a taktéž probíhá pátrání po pachatelích, kteří jsou s vraždami a únosy nějak spojeni. Ve vazbě máme ženu, která zabila soudní zapisovatelku Saru Crafvordovou a zprostředkovávala pachatelům informace o probíhajícím vyšetřování. Také ve vazbě sedí muž, který zabil policistu Rushe, a má na svědomí další zločiny. Ostatní budou brzy následovat. Víme, že pachatelé mají své lidi i na letišti a mezi taxikáři, kteří jim dávali typy na oběti. I tihle budou brzy dopadeni. Na závěr bych se chtěl omluvit všem, kteří při tomhle případu ztratili někoho blízkého a největší omluvu skládám rodině policisty, jehož jsme nebyli schopni zachránit."
Po mých slovech se na chvíli rozhostilo nevěřícné ticho.
Pak se spustila doslova lavina, až musel zasáhnout tiskový mluvčí, který vybral pět novinářů, co mohli přednést své otázky.
První dvě byly směřovány na doplňující záležitosti ohledně vyšetřování, třetí pak se týkala zatčených pachatelů.
„Říkáte, že díky vaší chybě byl skoro zabit velitel Rodriguez. Přesto stále pokračujete ve vyšetřování. Tohle svádí k domněnce, že jen proto, že nejste z téhle země, by vám prošlo i to, kdyby byl velitel Rodriguez zavražděn. Co nám k tomu můžete říct?" čtvrtá otázka vedena přímo na mě nebyla tak nečekaná. Nenávist místních lidí po mém prohlášení jsem čekal.
„I když to tak teď nevypadá, za celou situaci příjmu po skončení případu plnou zodpovědnost a jsem ochoten vzdát se své funkce," odpověděl jsem popravdě.
Tiskový mluvčí, který věděl, jak ožehavé je tohle téma, raději vyvolal hned dalšího, který měl být k mé úlevě zároveň i poslední.
„Během tohoto případu se objevil i napodobitel, který byl úzce spjat přímo s vámi. Podařilo se mi zjistit, že se zaměřil konkrétně na vás, protože byl žákem muže, který vás v Anglii před třemi lety unesl a mučil. Během incidentu jste přišel i o kolegu, který byl zabit přímo před vašima očima. Teď se něco podobného odehrálo skoro znovu. Vzal jste tenhle případ, abyste si něco dokázal, nebo vám skutečně leží na srdci blaho občanů cizí země?" sarkasmus ve slovech toho muže nešel přeslechnout.
I když jsem čekal všechno, tohle byla dost podpásovka.
Mark
Zamračil jsem se po Joshových slovech. Vůbec se mi nelíbilo, co o sobě říkal. Tohle teda ne…
Bylo jasné, že novináři do toho šťourají, a potvrdilo se mi to ve chvíli, kdy na Joshe jeden z nich cíleně zaútočil, a musel do toho vstoupit tiskový mluvčí. Když se mu novináře podařilo uklidnit, vzal jsem si slovo já.
„Superintendent je veliká pomoc ve vyšetřování. Díky detektiva Warda a taky pana Cavise jsme hodně pokročili. Není pravda, že smrt policisty Rushe a můj únos se staly chybou superintendenta. Máme zprávy, že to, co se stalo, bylo plánováno dopředu, a nebylo možné tomu zabránit. Sám superintendent Cavis byl terčem dvou útoků, díky němu se ale podařilo mě najít a zabránit mé vraždě. Tímto bych mu chtěl poděkovat, protože díky němu a detektivu Wardovi se podařilo odhalit policisty, kteří vynášeli informace o případu a byli spojeni se sektou Wicca. Jeho práce je pro nás opravdu velkým přínosem a společně tento případ dotáhneme do zdárného konce. Tímto bych tuto tiskovou konferenci ukončil,“ kývnul jsem na tiskového mluvčí, aby se o to postaral, protože další dotazy už byly zbytečné.
Už tak jsme toho řekli dost a každá další informace by byla jen rizikem, že by se něco mohlo pokazit.
Všichni, kromě tiskového mluvčího, který ještě odpovídal na nějaké dotazy jsme se vrátili zpátky do vestibulu. Hned jak jsme byli mimo dohled a doslech, popadl jsem Joshe za loket a odtáhl ho kousek bokem.
„Co si myslíš, že jsi teď udělal? Pořád budeš mluvit o tom, že to, co se stalo, byla tvoje chyba? Chceš znehodnotit celou tvoji práci, co? Proč si myslíš, že jsem ti tam psal ty poznámky a ještě červeně, abys je nepřehlédl?“ pustil jsem se do něho, protože jsem byl opravdu rozzlobený, a už na tiskovce jsem se tak tak držel, abych nevybuchnul. „Kolikrát ti to ještě máme opakovat, že nic z toho tvoje chyba nebyla? Teď se toho novináři chytnou a budou šťourat do tvé minulosti. To jsi chtěl? Chtěl jsi, aby se veřejně propírala tvoje minulost i současnost? Můžeš počítat s tím, že teď budeš mít novináře za zadkem, a to jen může uškodit nejen tobě, ale i případu! Naštval jsi mě, Joshi. Opravdu jsi mě hodně naštval.“
Joshua
Než jsem se vzpamatoval, Mark převzal slovo, novináře srovnal a zároveň ukončil i celou tiskovku.
Jeho slova mě moc neuklidnila, i když se snažil situaci zachránit.
Ovšem to nebylo nic v porovnání s tím, co přišlo potom.
Věděl jsem, že ho nejspíš naštvu, ale čelit tomu přímo bylo horší, než jsem si myslel.
„Já..." sklopil jsem pohled, ale pak se Markovi podíval zpříma do očí.
„Musel jsem to udělat," řekl jsem možná trochu odměřené a chytil jeho ruku, kterou mě až bolestivě svíral.
„Vím, jaký na to máš s Thomasem názor. Ale znáš i můj názor a zatím si stojím. Dokud nebude celá záležitost vyřešena a nebude všechno za námi, nepřestanu se obviňovat. Je to prostě můj pocit, kterého se nedokážu jen tak zbavit. Nedokážu ho hodit jen tak za hlavu. Neumím to jako vy dva. Neumím se s některými věcmi vypořádat tak dobře jako vy dva, i když bych chtěl, zvláště teď, ale prostě nevím jak na to!" poslední slova jsem skoro křičel, jak jsem se snažil vysvětlit svůj důvod.
„O novináře strach nemám. Pokud půjde do tuhého zatahám za nitky, a věc se uklidní. Navíc, myslím si, že mé slova nic nezmění. Kdyby chtěli, už po mě jdou dávno, zvláště pokud něco už věděli," dodal jsem o něco tišeji a znovu sklopil pohled.
„Nejspíš jsem to měl s vámi asi probrat, ale… Bál jsem se. Bojím se i teď. Ne, novinářů, ne, toho, že po mě někdo půjde. Bojím se o vás. Bojím se, že udělám něco, za co mě začnete nenávidět. Snažím se jít cestou, o které si myslím, že je ta správná. Jenže podle vás není žádná správná, a já už nevím kudy se vydat, a nechci abyste si mysleli, že jsem neschopný blb, co nic sám nezvládne," zvedl jsem znovu oči a podíval se na ty dva.
„Mrzí mě to. Je mi to líto. Nechci, aby ses zlobil. Abyste se oba zlobili. Mám občas chuť utéct od všeho pryč, stejně jako teď, ale na to jsem moc velký zbabělec. Dřív mi v útěku bránilo mě ego, a teď… Mám pocit, že když bych utekl, ztratím vás dva, a to nechci," dodal jsem upřímně a s jistou naléhavosti v očích se na oba zadíval.
Tentokrát já sevřel Markovu paži, jako bych se bál, že to bude on, kdo odejde pryč a nechá mě tam stát.
Mark
Tiše jsem poslouchal Joshe, i když možná to, jak jsem skřípal zubama, určitě bylo slyšet.
Byl jsem na něho naštvaný. A to hlavně proto, jak se neustále shazuje. Neustále se obviňuje z věcí, které vůbec nejsou pravda. Já to vím, Thomas to ví, ale on si prostě postavil hlavu.
„Ty si vážně myslíš, že si o tobě myslíme že jsi neschopný blb, který sám nic nezvládne? Že si myslíme, že děláš všechno špatně? Jaký jsme ti k tomu dali důvod, aby sis to myslel?“
Nejen to, ale i další jeho řeči mě naštvaly ještě víc, a ne, jen naštvaly, ale také zamrzely.
„Vážně si myslíš všechno to, co jsi říkal? Pořád máš o nás takové mínění? Mám si myslet, že jsem se v tobě vážně spletl? Řeknu ti, kde je chyba. Není v tobě, ale ve mně. Dovolil jsem ti vstoupit do mého života, a ty ses, i podle tvého názoru, změnil. Ještě před pár týdny by ses takhle nechoval. Byl by z tebe arogantní chlap, který je se vším hned hotový, a s ničím by se nepáral a nedělal by si s ničím hlavu tak, jako teď. Nehroutil by ses a neobviňoval by ses při každé kravině. Promiň, Joshi, že jsem ti tohle všechno řekl. Ale jsem… prostě… rozzlobil jsi mě teď víc než na té tiskovce. A to hodně!“
Nejen naštvanost, ale lítost nad jeho slovy mě donutila mu tohle všechno říct. Vychrlil jsem to ze sebe, a i když jsem věděl, že slova můžou zabolet a potřebovalo by to spíš klidnější místo a víc času na probrání, tak i já byl mimo z toho, co si o nás Joshua myslí.
Ani netuší, jak moc mě zamrzelo to, co o nás řekl.
„Mám ještě schůzku, která se asi protáhne,“ ukázal jsem na Clarskona a tiskového mluvčí. „Pojedu potom rovnou domů. Vezmu si taxi, takže na mě nečekejte.“
Vymanil jsem se z Joshova držení, a pak jsem raději zamířil za těmi dvěma, kteří už na mě čekali, abychom mohli jít společně do Clarksonovy kanceláře.
Byl jsem rád, že se Josh změnil. Mám ho rád takového, jaký je. Ale na druhou stranu, jeho přílišná sebelítost a sebeobviňování je na škodu. A já mu nebudu neustále opakovat, že to tak není. Prostě si to musí v hlavě přebrat sám, i když jsem na něho možná byl trochu víc tvrdý, než by ode mně očekával. Možná jsem se teď na chvíli stal Thomasem. Vlastně ne, Thomas by mu jednu natáhnul, a bylo by po řečech. Ale já… Já mám Joshe moc rád, opravdu mi na něm záleží. Nedokázal bych ho uhodit, i když vím, že slova mohou někdy bolet víc než facka.
Thomas
Moji naštvanost na Joshe krotilo jen to, že jsem stále sledoval dění kolem. Dobře jsem si všiml, jak se kluci, kteří byli v davu, po chvíli rozdělili, a každý se zaměřil na někoho jiného, kdo jim nejspíš přišel jako podezřelý. Ani ne tak mezi novináři, ale mezi těmi čumily, kteří se sem přidali, když tiskovka začala. I proto bylo zvoleno tohle místo, aby se sem mohl dostat kdokoliv, i za cenu bezpečnostního rizika. Tušili jsme, že si Wicca tuhle tiskovku nenechá ujít...
Já sám jsem odpověděl jen na pár všeobecných otázek, ale většinou pak mluvil Josh a Mark. A už když si vzal Mark slovo, viděl jsem na něm, že je rozčílený. A potvrdilo se mi to vzápětí, jen co jsme vešli zpátky do vestibulu.
Nechal jsem je oba se vypovídat, tentokrát jsem do toho nezasahoval. I mě Joshova slova mrzela, ale já bych mu za to nejraději natáhl. Jenže to, co řekl Mark, ho zarazilo asi víc, než nějaká facka, a já raději už mlčel.
Mlčel jsem i potom, co jsem odvedl Joshe do auta, i po cestě domů. Potřeboval si Markova slova přebrat v hlavě, a chtěl jsem, aby bylo jasné, že s Markem naprosto souhlasím. Jakákoliv slova by teď byla zbytečná.
Doma u Marka, jsem se jen převlékl a šel rovnou do pracovny. Neměl jsem náladu s Joshem nějak mluvit, ale měl jsem práce dost, a jeho zamračený obličej, jeho nálada, by mě jen rozptylovala.
Ale jedno je jisté. Naprosto jsem souhlasil se vším, co Mark řekl.
Joshua
Markova slova bolela víc, než kdyby mě zmlátil. A když odešel, málem to se mnou seklo.
Ale v jedné věci měl pravdu. Ještě před několika týdny bych se takhle nechoval. A co víc, když jsem se zamyslel, nemohl jsem svými řečmi spíš celou situaci zhoršit?
Thomas se jen mračil a celou cestu domu na mě nepromluvil. Doma mi jen oznámil, že bude pracovat v Markově kanceláři, a já si mám dělat, co chci.
Nechal mě o samotě, ale já tak aspoň mohl popřemýšlet nad celou situací, a hlavně sám nad sebou.
Zavřel jsem se v ložnici a úplně ztratil pojem o čase, dokud mě nevyrušily hlasy z obýváku.
Zhluboka jsem se nadechl, sebral odvahu a vyšel z ložnice.
Mark si akorát svlékal sako a Thomas popíjel kávu. Oba se pořád netvářili moc nadšeně, zvláště potom, co mě uviděli.
„Chci něco říct," řekl jsem dřív než jeden z nich.
„Přemýšlel jsem. Nad tím, cos mi řekl, nad sebou, nad námi. A máš pravdu. Takhle bych se nikdy předtím nechoval. Nepochyboval bych. Nehroutil se. Neobviňoval. Jenže všechno je pro mě nové a, no, dost tápu v některých věcech. Hlavně se nechci chovat jako arogantní chlap, a zároveň nechci, aby se ze mě stala sebelítostná troska. Všechno si moc beru, ale možná je to tím, že změna přišla tak náhle. Byla ode mně pitomost říkat takové věci, ale tou největší hlouposti ode mě, bylo o vás pochybovat. A to už nikdy nedopustím. Chci se s tím poprat, chci se s tím srovnat, chci být někdo na koho budete hrdí, a i když odsud odjedu, kdybych se třeba už nevrátil, abyste na mě mysleli jen v dobrém. Moc si vás cením na to, abych vás ztratil kvůli svým hloupým řečem. Včera jsem s vámi prožil nejkrásnější den mého života a nechci, aby byl poslední. Nechci, aby se z něho stala jen mlhavá vzpomínka. Chci prožít další a chci je prožít s vámi."
Nekřičeli jsem, ale můj hlas byl pevný a rozhodný. Stejně jako můj postoj a můj pohled. Ale stejně ve mě byla dušička malá, jak jsem čekal na jejich reakci.
Když mě vyhodí, pochopím to, mají na to právo, ale doufal jsem, že k tomu nedojde.
Mark
Nebylo mi zrovna nejlépe, když jsem tam tak Joshe nechal stát s tím, co jsem mu řekl.
Ale v tu chvíli jsem to tak cítil, a věděl jsem, že to bude stejné i třeba za hodinu nebo za dvě.
U Clarksona, jen co se za námi zavřely dveře, na mě šéf hned spustil, co to mělo znamenat. Že to nevrhá dobré světlo na Britskou policii, když jeden z jejich nejlepších lidí řekne, že udělal chybu. A co teprve, až se to dozví tam, protože na tiskovce byli z The Times, jednoho z nejčtenějšího deníku v Británii.
Tiskový mluvčí se Clarksona snažil uklidnit s tím, že má s nimi domluvenou schůzku a zkusí se s nimi nějak domluvit. Ale věděli jsme, že tahle informace se dostane ven za moře. A netrvalo to dlouho… Byl jsem skoro na odchodu, když se Clarksonovi ozval telefon a na druhé straně byl Joshův šéf.
Mávl na mě rukou, abych počkal, a věděl, o čem s ním mluvil, kdyby náhodou volal i mně. Musel jsem uznat, že ač na to nevypadá, je Clarkson mistr slova a umí je vhodně použít.
Byl jsem pořádně utahaný, když jsem se konečně mohl odebrat domů s příslibem, že se něco podobného už nebude opakovat. Na druhou stranu mě ale Clarkson ubezpečil o tom, že věří Joshovým slovům a tomu, co všechno jsme zatím udělali, a že se případ brzy vyřeší.
V taxiku jsem skoro usínal, ale i přesto jsem měl hlavu plnou všeho možného.
Když jsem vystoupil už stál Thomas ve dveřích.
„Nalej mi, prosím tě, panáka,“ požádal jsem ho, když jsem si v obýváku sundával sako, abych si konečně mohl udělat pohodlí.
Jenže jsem si ještě nestihl ani vzít od Thomase skleničku, když dovnitř vešel Josh.
„Všechno, co jsi řekl, je pravda, Joshi. Úplně ve všem,“ začal jsem mluvit jako první, když se Josh odmlčel. „Je to s tebou složité. Ale jsem rád, že nad tím přemýšlíš. Nechci vypadat jako pan dokonalý. Taky mám své chyby, a pokud u mě nějakou najdeš, budu rád, když mě na ni ty, nebo Thomas upozorníte. Ale nikdy už neudělej takovou hloupost, jakou jsi udělal dneska. Své problémy si řeš za zavřenými dveřmi, s námi dvěma. Nikdo nemusí vědět, že se někdy cítíš nejistý, nebo že si něco vyčítáš. Ani nevíš kolikrát já měl podobné myšlenky, a kromě Thomase o nich nikdo další neví. Zachovej si nějakou důstojnost, tvoje hrdost je jedna z věcí, kterou ti nikdo nesmí vzít.“
Došel jsem k Joshovi a položil jsem mu ruku na rameno. Zadíval jsem se mu do očí, a chvilku přemýšlel, jestli mu ještě něco k dnešku něco říct, nebo to nechat tak. Ale nakonec jsem se rozhodl, že ho už nebudu dál trápit.
„Dnešek se ti prostě moc nevyvedl, a omlouvat se ti nebudu, protože to, co jsem ti řekl předtím i teď, jsem myslel naprosto vážně. Ale věz, že tě mám opravdu rád, záleží mi na tobě a chci, aby ten včerejší hezký den nebyl poslední. Chtěl bych, aby ten dům, co se prodává o tři baráky dál, sis mohl koupit a my tě mohli mít nablízku.“
Joshua
Ulevilo se mi, když na mě Mark nezačal hned křičet.
Ale potom, co řekl nakonec.
Zůstal jsem na něj zírat s otevřenou pusou, než můj mozek zpracoval jeho slova.
Pak, nehledě na bolest v ruce, jsem po něm skočil, až jsem ho povalil na zadek a pevně objal.
Klekl jsem si nad něj a vzal jeho tvář do dlaní, abych se mu mohl pořádně podívat do očí.
„Čím jsem si vás zasloužil?"
Usmál jsem se na něj a prsty ho pohladil po unavené tváři.
„A nemusíš se mi za nic omlouvat. Měl jsi právo mi vyčinit. Dokonce jsem čekal, že mi Thomas jednu natáhne. Zvoral jsem to. Ale slibuju, že už se to nebude opakovat. Teda pokud mi pomůžete mě občas usměrnit," řekl jsem vážně a znovu Marka pevně objal, abych své slova potvrdil.
Pak jsem rukou mávl na Thomase za Markovými zády, a když přiklekl, pohladil jsem i jeho po tváři a dotkl se jeho hrudi.
„Promiň."
Víc nebylo třeba říkat. Věděl jsem, že Thomas pochopí, že se omlouvám za to, že jsem ublížil nejen jemu, ale i někomu, na kom mu velmi záleží.
Ještě chvilku jsem je oba hladil na střídačku objímal, šeptal slova omluvy a prosil o odpuštění.
Teprve až se Mark pode mnou zavrtěl jsem se kousek odtáhl a na oba se zadíval.
„Rád bych to nějak odčinil. Rád bych udělal něco, co by vám zlepšilo náladu. Udělám cokoliv, jen abych viděl váš úsměv a lepší náladu. Řekněte si, o co chcete," řekl jsem potichu, zatímco jsem klečel na zemi a oba pozoroval.
Pokud by mi řekli, že mám skočit z okna, tak to klidně udělám, pokud by jim to zvedlo náladu. Jen jsem chtěl, abysme nešli spát v téhle, stále trochu napjaté, atmosféře, a hlavně ve stresu.
Thomas
Na Markovi bylo vidět, že je utahaný víc, než když jsme s Joshem odcházeli z prezidia domů. Nejspíš to, co bylo u Clarksona, mu dalo pořádně zabrat, a jak jsem šéfa znal, ani bych se nedivil. A taky byla pravda, že se to Joshovi vážně dneska nepovedlo. Na druhou stranu bylo vidět, že nad tím opravdu přemýšlel, a tím, co potom řekl, nám oběma udělalo radost.
„Víš, opravdu jsem ti chtěl jednu natáhnout, ale brzdilo mě jen to, že jsi zraněný,“ políbil jsem Joshe, abych ho zastavil v jeho omluvách. „No, lžu. Tvoje zranění by mě nezastavilo, tu práci spíš za mě udělal Mark.“
Postavil jsem se a oba jsem taky vytáhl na nohy. Zapřemýšlel jsem nad tím, co nám Josh nabídl. Rozhlédl jsem se kolem sebe, s čím by nám tak mohl udělat radost.
„Tak jestli si můžeme říct, o co chceme, tak já chci, abys nám udělal nějakou dobrou večeři, co? A jestli chceš, klidně ti s tím pomůžu,“ dal jsem Joshovi návrh.
Když jsem se podíval na Marka, jestli s tím souhlasí, ten jen s úsměvem přikývl, že je pro.
„Já bych se jen převlékl, a pak bych vám taky pomohl,“ potvrdil to vzápětí svými slovy.
Byl jsem moc rád, že se napjatá atmosféra uvolnila. Nechtěl jsem, aby to mezi námi bylo takové nedořešené a napjaté. To jsme vážně nepotřebovali ani jeden.
Joshua
Po Thomasovych slovech jsem je oba znovu pořádně objal, až mi vyhrkly slzy bolesti, jak jsem namáhal zašitou ruku, ale bylo mi to jedno. Byl jsem jen rád, že se to nějak urovnalo, i když mi bylo jasné, že to nejspíš bude mít ještě dohru.
Oba jsem ještě pořádně oblízl, a pak už je konečně pustil.
„Děkuju. A jestli máš kvůli mému projevu nějaký problém s Clarksonem, tak si s ním promluvím. U sebe doma si to vyřídím později, ale tady se chci tomu postavit čelem. Pokud jsem to zvoral, chci to napravit. Ale klidně to můžeme probrat až zítra. Teď vám chci uvařit něco moc a moc dobrého," zastavil jsem Marka ještě na okamžik, ale pak ho už rozverně plácl po zadku a pustil. Sám jsem odběhl do kuchyně a když se Thomas znovu zeptal, jestli nechci pomoct, vyhnal jsem ho ven s tím, že musím zapřemýšlel, a když tak je zavolám.
Thomas
Chtěl jsem Joshovi pomoct s vařením, už kvůli té jeho ruce, ale on mě nakonec vyhodil z kuchyně a oběma nám zakázal vstup, dokud nás nezavolá.
Tak jsem se odebral do ložnice za Markem, abych mu pomohl s převlékáním. Ale ani on nějak moc nepotřeboval pomoct. Zvládal už všechno v pohodě sám, jen s nějakými malými zádrhely.
Ale aspoň jsem mu uklidil oblek do šatny.
„Jsem zvědavý, co Josh uvaří,“ mrknul jsem ke dveřím, které si Josh pro jistotu zatáhl, abychom opravdu dovnitř neviděli.
Seděli jsme na sedačce a probírali, co všechno bude ještě potřeba udělat a říct, kdyby se náhodou někdo ozval od tisku, nebo někdo z Joshových nadřízených. Sem tam jsme mrkli na dveře do kuchyně, ale viděli jsme skrz to mléčné sklo jen stín, podle toho, jak se Josh pohyboval.
Joshua
Přemýšlel jsem co uvařit, abych je oba potěšil.
Pravda ale byla, že jsem sám neměl moc hlad, spíš na něco chuť.
Můj pohled spočinul na jídelním stole, kde byla mísa s ovocem a v tu ránu mě napadl úplně šílený nápad.
„Za žádnou cenu nechoďte dovnitř, ať už uslyšíte cokoliv, dokud vás nezavolám, jasné?" vykoukl jsem ještě na okamžik ze dveří a přísně rozkázal.
K tomu, co jsem se chystal udělat, jsem potřeboval klid, a hlavně kuráž.
Snad to ocení, i když to nebude večeře v pravém slova smyslu, ale spíš dezert.
Sebral jsem misku z ovocem, ze skříňky sebral čokoládu, kterou jsem hned rozpustil, aby trochu zchladla, ušlehal šlehačku, stejně jako jsem nad párou našlehal bílky, aby vydržely a hned se nerozpustily, a nakrájel jahody, hrozny, broskve a vypeckoval třešně.
Všechno jsem položil na pojízdný stoleček, do misek přelil rozpuštěnou čokoládu, ušleháme bílky a šlehačku, a vše přisunul k jídelnímu stolu.
Pak jsem se rychle svlékl donaha a vyhoupl se na stůl.
Kleštičkami jsem bral ovoce, pokládal si je v mezerách na nohy, mezi to jsem lžíci střídavě nanášel čokoládu, šlehačku nebo sníh, svůj klín jsem ozdobil obzvláště důkladně, pak si lehl a s menšími obtížemi nanesl zbytek i na hruď.
Bradavky jsem zakryl rozpulenymi třešněmi namočenými v čokoládě a do pupíku vložil menší jahodu obalenou ve šlehačce.
Zbytek hrudi pokrývalo ovoce střídající se s čokoládou, protože většina šlehačky a sněhu skončila v mém klíně.
Zabralo mi to sice dost času, ale s výsledkem jsem byl více méně spokojený, a doufal, že Thomasovi i Markovi tím udělám aspoň trochu radost.
„Můžete jít dovnitř," zavolal jsem je trochu nervózně.
„Ale asi se moc nenajíte, pokud máte hlad," dodal jsem ještě, než otevřeli dveře, a pak s tlukoucím srdcem vyčkával.
Thomas
Začínal jsem být netrpělivý, když se pořád nic nedělo.
„Nejspíš bude studená kuchyně, protože necítím žádnou vůni,“ mrknul jsem znovu ke dveřím.
Chtěl jsem ještě něco říct, ale v tu chvíli se ozval Josh, že máme jít dovnitř.
Po jeho slovech, že se nejspíš moc nenajíme, jsem se na sebe s Markem udiveně podívali, ale pak jsme hned vstali a šli do kuchyně, zvědaví, co si pro nás připravil.
Otevřeli jsme dveře a nakoukli dovnitř.
Teda…
Čekal bych cokoliv, ale tohle, to teda ne. Josh nepřestává překvapovat, vždycky přijde s nějakým šíleným nápadem. Ale tahle šílenost se mi rozhodně líbila.
„No, tak takový raut jsem ještě neviděl,“ pozvedl jsem překvapeně obočí.
Došel jsem ke stolu a začal si Joshe prohlížet.
„Tak nevím, odkud začít,“ usmál jsem se a dál jsem se na něho díval.
A že bylo na co se dívat…
Mark
Teda čekal bych všechno možné, ale tohle… Josh mě doslova šokoval. Zatímco Thomas šel rovnou ke stolu, já zůstal stát a díval se na Joshe, jak byl pěkně položený, a na něm ta nejlepší hostina, kterou nám vůbec mohl připravit.
„Já bych se nechtěl hádat, kdo má víc a kdo míň,“ konečně jsem taky došel ke stolu.
Chvíli jsme oba stáli a s úsměvem jsme si Joshe prohlíželi. Podle mě to muselo být na Joshe moc dlouho, ale opravdu jsem si to užíval.
„Mám nápad,“ přejel jsem prsty po kůži na Joshově břiše. „Vezmeme si každý polovinu a začneme od třešinek,“ kývnul jsem na Thomase a hned jsme se oba sehli k jeho hrudi.
S velkou chutí jsem se přisál na jeho bradavku. Snědl jsem třešni, ale taky jsem jazykem ošetřil ten jeho hrbolek, který se hrdě tyčil, stejně jako to udělal Thomas.
Postupně jsme se posouvali po jeho hrudi a břiše. Když jsme se přiblížili k jeho klínu, mrkli jsme na sebe, a jako bychom byli domluveni, přesunuli jsme se k jeho nohám, kde jsme postupně ujídali od prstů zpátky k jeho klínu. Sem tam jsme si dali záležet víc, na některých místech jsme mu zanechali značku, na jiných otisky našich zubů.
„Co uděláme s tímhle?“ narovnal jsem se a ukázal jsem na Joshův rozkrok, kde to začínalo docela ožívat.
Joshua
Málem jsem přestal dýchat, když ti dva ke mně přišli, a jen tak si mě prohlíželi.
Nebyl jsem schopný ze sebe vydat ani hlásku. Bylo to tak smyslné a erotické, že mi jen z toho začal tuhnout klín.
A když se mě Mark dotkl a vyslovil svůj návrh, načež se oba vrhli na mě bradavky, měl jsem co dělat, abych se udržel na místě.
V prstech jsem sevřel hrany stolu, abych se aspoň trochu zapřel, přesto, když mě občas kousli na citlivém místečku, nevydržel jsem a trochu se prohnul.
Začal jsem hlasitě dýchat, a ani mé steny už nebyly tiché, zvláště potom, co se záměrně vyhnuli mému klínu, kde už to začalo řádně ožívat.
Všechno to sladké se rozpustilo a začalo stékat dál mezi nohy, což mě ještě víc dráždilo, kdykoliv se to dostalo až k dírce, která se nedočkavě sevřela.
Srdce mu bušilo jako zběsilé, a když Mark zvedl konečně hlavu a s tím svým krásně nevinným úsměvem poukázal na můj klín, skoro jsem zaúpěl.
Ale když tu tak nade mnou stáli a já viděl, jak se jejich oči začínají lesknout vzrušením, napadla mě další věc.
Navíc, bych to mohl pojmout jako omluvu.
„To je dnešní večeře," odpověděl jsem Markovi zastřeným hlasem a přivřel oči.
Pak jsem si sedl a každou rukou prsty přejel po hrudních obou dvou až po klín, který jsem trochu polaskal.
„Já se pak taky navečeřím a budu mít dvojitou…" zašeptal jsem s pohledem upřeným na Thomase, a pak pohled stočil na Marka, „…porci."
Olízl jsem si rty, a pak se obrátil zpátky na Thomase.
„Chci vás udělat oba najednou. Mám totiž moooc velký hlad," protáhl jsem slova, a pak si zase lehl zpátky.
Thomas
Bylo to vzrušující, pěkné zakončení Joshova problému, který už se teď jako problém vůbec nejevil. Tímhle bylo všechno zapomenuto.
„Doufám, že máš v zásobě ještě spoustu jiných nápadů. To víš, jsme docela nároční,“ sklonil jsem se k Joshovi a vzápětí se vrhnul na jeho ústa.
„Ale dneska to nejspíš bude jinak… Oba najednou nás rozhodně neuděláš, na to jsi moc marod, ale mám pro tebe něco jiného. Ale to bude až potom, co tě zbavíme toho sladkého,“ vzal jsem jeho ruku a postupně jsem mu olíznul každý prst, zatím co se Mark postavil k jeho nohám. Potáhl si ho víc k okraji a začal Joshe zbavovat šlehačky v jeho klíně.
„Vidíš? Naservíroval ses nám, tak nás nechej dojíst,“ znovu jsem se k němu sklonil, abych ho mohl líbat.
Hladil jsem ho po jeho těle, po břiše, dolů ke klínu, kde se už Mark činil, a pak jsem rukou putoval na jeho nohu, kterou jsem chytil pod kolenem, abych nohu zvedl a posunul ji dál, aby do něj mohl Mark strčit své prsty, a dát najevo Joshovi, že tentokrát to bude on, koho Mark ochutná až do konce.
„A žádné odmlouvání, jasný?“ zakousl jsem se mu do krku, pak polibky zasypal jeho hruď a zase se vracel k jeho ústům, abych jeho sténání umlčel hlubokým polibkem.
Joshua
„A já se tak těšil… že vás ochutnám… oba… najednou," zaúpěl jsem mezi vzdechy, zatímco jsem se snažil vycházet vstříc Thomasovým polibkům a zároveň se prohýbal proti Markovými prstům, které neodbytně dotíraly na moji dírku, stejně jako jeho ústa na moji chloubu.
Kdybych nevěděl, že nečekali to, co jsem pro ně měl nachystané, a jak se to vyvine, přísahal bych, že se na mě domluvili.
Zároveň jsem byl ale skutečně zvědavý, co by mohl mít Thomas pro mě přichystáno jiného.
Bylo téměř k nevydrženi, měl jsem pocit, jako by mi hořelo celé tělo.
Sténal jsem Markovo i Thomasovo tělo, prohýbal je proti jejich útokům na mé tělo, a snažil se to udýchat.
„Prosím, prosím, snězte mě!" zaúpěl jsem, když se blížil můj vrchol a jednou rukou jsem sevřel Markovy vlasy a druhou zaťal do Thomasovy paže.
Mark
Bylo to vážně vzrušující, a i když ani já nevěděl, co si Thomas přichystal, začal jsem s ním hrát tuhle hru. S velkou chutí jsem se pustil do opečovávání Joshova rozkroku.
Poctivě jsem olízal každou kapku roztékající se šlehačky a nevynechal jsem ani jeho dírku, která se mu vzrušením stahovala při každém doteku mého jazyka.
Pořádně jsem ji olízal, a vrátil se zpátky k jeho penisu, který se za okamžik celý schoval v mé puse.
Thomas mi pomohl, když roztáhl Joshovi nohy, a já se tak pohodlně do něj dostal svými prsty, které v první moment v sobě sevřel, až jsme se bál, že jsem byl na něj moc hrr.
Ale jeho sténání, přidušené Thomasovými polibky, jeho bezděčné pohyby, mi daly nakonec zelenou, a já se do toho doslova položil.
Opravdu jsem si s Joskovou erekcí vyhrál, trápil jsem ho zubama, jazykem, místy jsem ho pohltil celého, sem tam jsem dráždil jen jeho špičku. Vnitřek jeho zadečku jsem protahoval nejdříve jedním, ale postupně jsem přidal další dva prsty. I když jsem to dělal jen takhle, bylo to něco neskutečného, a já doufal, že si to Josh užívá stejně, jako já. A že mě hrana už pomalu začala tlačit, až skoro bolestivě, do mého nabuzeného rozkroku, o tom nebylo pochyb.
„Jsi tak neuvěřitelně sladký,“ na moment jsem zvedl hlavu, ale hned jsem se vrátil zpátky k jeho klínu, když vykřikl, abychom ho snědli.
„Jak si přeješ,“ znovu jsem mu ho začal kouřit a dráždit jeho dírku, dokud jsem neucítil ty známé záškuby, a sladkost ze šlehačky se začala míchat s chutí jeho sperma.
Joshua
Myslel jsem, že zešílím.
Mark se do toho skutečně opřel, a kdyby mě Thomas nedržel nejspíš už bych se válel po zemi.
Svými prsty i hbitým jazykem mě Mark dovedl k vrcholu rychleji, než jsem považoval za možné.
V momentě, kdy to na mě přišlo, jsem se prohnul, jeho hlavu si víc natlačil do klína, volnou nohu mu omotal kolem zad a jeho prsty uvěznil v sobě.
Sténal jsem Thomasovi do úst, a snažil se to všechno udýchat.
Trvalo chvilku než jsem byl schopen dostatečně vnímat okolí.
Teprve pak jsem Marka pustil, abych ho nezadusil, zvedl mu hlavu a zatáhl ho na sebe, abych mohl ochutnat svou chuť z jeho úst. Obmotal jsem mu nohy kolem pasu a svým klínem se otřel o ten jeho.
Jeho erekce, stejně jako Thomasova přítomnost způsobila, že i když jsem se právě udělal, moje vzrušení zdaleka neopadlo.
Dal jsem to patřičně hlasitě najevo, a jednou rukou zajel mezi naše těla k Markovu klínu, abych vysvobodil jeho penis, přitiskl na ten svůj, a oba je sevřel v ruce.
„Zničíte mě. Jednou určitě. Jste tak sexy… tak neuvěřitelní," vyrážel jsem mezi vzdechy a snažil se vycházet jak Thomasovým, tak Markovými polibkům.
„Vážně si vás nemůžu… dát na večeři?"
Zeptal jsem se znovu, zatímco jsem se přiblížil ústy k Thomasovu klínu, který stál u mé hlavy krásně nastavený, a přes látku ho jemně kousl do teď už tvrdého penisu.
Thomas
„Kdybys byl ženská, řekl bych, že jsi nymfomanka,“ zavrčel jsem směrem k Joshovi a stiskl zuby k sobě, když se on svými otřel o můj rozkrok.
Ale vidět ho, jak bezmocný byl v našich rukách mi rozhodně za to stálo. Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nevzrušilo. Už někde v polovině okupace Joshova těla jsem cítil to pnutí, a měl jsem co dělat, abych si neodstrčil Marka a nevzal si ho hned na místě.
Ale říkal jsem, že to bude jinak.
Ještě jednou jsem se k Joshovi sklonil a políbil ho, a pak jsem přešel k Markovi, který stál, a s úsměvem hladil Joshe po uspokojeném penisu.
Chytl jsem Marka kolem pasu a prudce si ho přitáhl k sobě.
„Minule jsme se dívali my, tak teď můžeš ty,“ na moment jsem se pootočil k Joshovi, ale pak jsem se vrátil k Markovi, abych se jazykem vecpal mezi jeho zuby.
Okamžitě to přijal, a nebylo divu. Jeho erekce mě tlačila do stehna, jak tvrdý byl, a když jsem zajel rukou do jeho kalhot a pohladil ho po zadku, tiše do mých úst zasténal. Vytáhl jsem ruku, stáhl mu kalhoty dolů, a pak ho chytl oběma pod zadkem a vysadil ho na kraj stolu, vedle Joshe.
„Myslím, že dneska večeřet už nebudem, není tu místo,“ stáhl jsem Markovi triko a na chvilku si pohrál s jeho bradavkami.
A zatím co jsem okupoval Markovy ústa, krk, hruď i jeho tvrdé bradavky, naznačil jsem Joshovi, ať mi stáhne kalhoty, protože já měl ruce plné práce.
Joshua
Jak bych sakra nemohl být při tom, co předvedl Thomas nadržený?
Zaúpěl jsem, když si Marka přitiskl k sobě a okamžitě zaútočil na jeho rty.
Mark se okamžitě podvolil a jeho sténání mi rezonovalo v uších. Musel jsem si olíznout rty, které vysychaly od mého horkého dechu, a přeskakoval jsem pohledem z jednoho na druhého.
„Nevydržím se jen dívat z dálky, jako vy. Můžu?" zafňukal jsem, a aniž bych čekal na odpověď, přiklekl jsem za Marka, pohladil ho po zádech, a pak se přes něj sehnul, abych mohl Thomasovi stáhnout kalhoty.
„Chci to vidět pěkně zblízka," zachrčel jsem, zakousl se do Markova krku a trochu ho stáhl k sobě, aby se mohl zády opřít o mou hruď.
Rukama jsem mu sjel po nohou, chytl je pod koleny, a víc mu tak zvedl a roztáhl nohy.
„Chci to vidět… Jste tak krásní," zasténal jsem znovu, jako bych to byl já, na koho se Thomas vrhá, a zadíval se mu do očí.
Chtěl jsem je vidět. Bylo až s podivem, jak mě to pohltilo, ale chtěl jsem se dívat pěkně z blízka.
Mark
Bylo mi jasné, že to Thomas nenechá jen tak. Když mě vysadil na stůl, zasténal jsem do jeho úst a víc se proti němu prohnul, abych se o něj mohl otřít. Během chvilky jsem byl nahý a můj penis si opravdu žádal pozornost.
To, co jsem dělal Joshovi, mě tak vzrušilo, že jsem to chtěl taky. A klidně bych to vzal i na sucho, V téhle chvíli mi to bylo úplně jedno.
Zvedl jsem ruce, dal je za sebe a zahákl jsem je Joshovi kolem krku, abych se mohl víc propnout proti Thomasovi, který se sklonil k mému klínu. Nechal jsem Joshe, aby mi držel nohy, o to víc mě to vzrušovalo, když jsem byl v péči dvou mužů.
Thomas poslal pořádnou dávku slin na můj zadeček, a hned na něj začal dorážet svým jazykem, zatímco mi v ruce protahoval penis. A Joshovy polibky a hlazení to dokonale doplňovaly, a já nevěděl, co víc mi dělá dobře, že jsem během chvilky byl úplně mimo...
Hruď se mi nadzvedávala, když jsem se snažil popadnout dech, a zhluboka se nadechnout, Ale s každým dalším Thomasovým útokem, se nádech někde v polovině zasekl, a se sténáním jsem vydechl do Joshových úst, které jsem si vyžádal.
„Tho… Thomasi…“ zasténal jsem nahlas jeho jméno ve chvíli, kdy vlna vzrušení, válcující mé tělo, byla obzvlášť intenzivní.
Zapřel jsem se ještě víc o Joshe a vystavil se Thomasovi, jak nejvíc jsem mohl.
„Chci tě…... v sobě…“ doslova jsem zaúpěl a následně jsem vykřikl, když Thomas splnil mou žádost, narovnal se a bez dalších slov, či příprav do mě zprudka najel.
Celý jsem se roztřásl. Joshe jsem uvěznil v křečovitém držení… Chvilková bolest vzápětí nahradila slast, kterou mi může dát jen to, co právě probíhalo.
Joshua
Sledovat Marka, jak prožívá Thomasovu péči, který se s tím nijak zvlášť nepáral, byl neuvěřitelný zážitek.
Držel jsem Marka, který se pod Thomasovou péči svíjel, a chvilkama mu okusoval krk, chvilkama okupoval jeho rty, když si je vyžádal.
Jakmile Thomas splnil Markovu žádost a bez keců do něj zajel, doplnil jsem Markův výkřik o mé zastenání, jak mě dostal nejen ten zvuk, ale i to, jak mě Mark křečovitě sevřel.
Pustil jsem mu jednu nohu a začal ho hladit po hrudi, bradavkách, přejel i po jeho stojícím krasavci, podebral jeho varlata a prsty sjel k jeho dírce, kde byl teď nacpaný Thomas, jehož tvrdost jsem cítil pod bříšky prstů.
Trochu jsem poposedl, aby se mohl Mark opřít hlavou o mé rameno, a své dlaně jsem přesunul na vnitřní stranu stehen, abych ho Thomasovi ještě víc roztáhl, a jako by ho tím vyzval k akci.
Zadíval jsem se mu do očí a olízl si rty, které jsem nestačil svými slinami vlhčit.
Thomas
Nemyslel jsem si, že se večeře takhle zvrhne. Ale neprotestoval bych, ani kdybych chtěl, protože tohle se prostě neodmítá.
Snažil jsem se Markův zadeček navlhčit a roztáhnout, jak nejvíc to šlo. Nechtěl jsem mu ublížit, protože jsme neměli po ruce gel. Ale jeho prosba mě nakonec donutila jednat.
Jeho hlasu plného vzrušení, když říkal, že mě chce v sobě, se nedalo odolat. Jeho prosba se prostě nedala odmítnout. A já ani nechtěl.
Musel jsem se na moment zastavit, když se Mark dostal do mírné křeče po mém prvním přírazu, ale i já potřeboval rozdýchat ten první nával.
Když jsem však viděl, že je připravený pokračovat, už jsem na nic nečekal.
Bral jsem si ho a vůbec nehleděl na to, kde jsme. Jen jsem mohl doufat, že stůl ten nápor vydrží.
Sklonil jsem se k němu a zaútočil jsem na jeho ústa, když mi je Josh aspoň na chvíli přenechal.
Nohy stolu vrzaly po podlaze pod mými prudkými nájezdy, a kdyby Josh nedržel Marka, nejspíš bych ho po tom stole posunul až na druhou stranu. Vzrušené vzdechy se nesly kuchyní, a občasné sténání pro mne bylo jako dokonalá hudba, která podkreslovala celý tenhle akt.
Z pod přivřených víček jsem sledoval Markovu reakci, když jsem Joshovu ruku potáhl k jeho penisu, aby mu pomohl, protože bylo vidět, že Mark už nemá daleko k tomu, aby se dokončil.
Vzepjal se proti mně tak moc, že jeho zadeček by nad deskou stolu. Měl snahu sám se proti mně narazit, když ho orgasmus ovládl, a to svírání jeho análku, které to doprovázelo, přivedlo ke konci i mně.
Plnil jsem jeho zadeček svou dnešní dávkou. Nepustil jsem ho do poslední chvíle, i když jsem sotva popadal dech, a hlasitými projevy dával najevo svou spokojenost. Pevně jsem ho chytil za boky, a držel si ho nasunutého na sobě, dokud jsem necítil, že už mu nemám co dát…
Joshua
Ještě ze stůl byl z masivního dubového dřeva, jinak bych se z Markem nejspíš válel po zemi v momentě, kdy se do toho Thomas opřel, a vůbec nešetřil Markův zadek.
Byla krása se na ně dívat, a já skoro ani nedýchal, abych je náhodou nevyrušil.
Vzpamatoval jsem se ve chvíli, kdy mi Thomas položil ruku na Markův penis, kterého jsem se hned chopil, a stačilo jen pár protáhnutí, a moje ruka vlhla jeho nadílkou.
Myslím, že jsem nakonec sténal s nimi, jako bych to celé prožíval já.
Ale byli tak neuvěřitelní, tak krásní, tak sexy, že jsem se opět sám sebe zeptal, jak mě mohlo potkat takové štěstí, že teď patřím k nim.
Kuchyní se chvilku potom neslo naše těžké oddechování, během kterého jsem, jak Marka, tak Thomase hladil všude, kam jsem dosáhl, a když se vzpamatovali, přitáhl si je ke rtům.
„Děkuju," zašeptal jsem oběma do rtů.
Pak jsem se vysunul zpod Marka, postavil se a z břicha mu slízal jeho nadílku, jako dodatek k poděkování.
„Moc se mi to líbilo," usmál jsem se na oba a narovnal se. „Půjdu se osprchovat, a pak si asi lehnout. Nebo si možná dám ještě i něco na to jídlo."
Mrkl jsem na ně a vzápětí vyšel z kuchyně.
Až když za mnou zapadly dveře od koupelny, zasykl jsem, polohlasně zaklel a sevřel zraněnou ruku, která mi ztuhla v křeči.
Obvaz na jednom konci prosákl krví, čehož jsem si všiml až teď.
Hlavou mi probleskla myšlenka, že mě Thomas zabije, až to zjistí, proto jsem přešel k lékárničce a doufal, že tam bude použitelný obvaz, abych si mohl ruku převázat, i když jsem netušil, jak to jednou rukou udělám.
Thomas
To, že bude Joshova spolupráce tak příjemná, jsem ani v nejmenším netušil. Ale jak já, tak i Mark, jsme byli oba navýsost spokojeni, a hlavně uspokojeni.
Ještě chvíli jsem se s Markem mazlil, líbal, než jsem se z něj vysunul, a on mohl vstát. V první moment se mu mírně podlomily kolena, ale zavěsil se mi kolem krku, a ještě přidal jeden polibek, než se konečně postavil pevně na nohy, a mohl i on jít do koupelny se také umýt.
Byl to příjemný podvečer. Tak, jak jsme všichni tři měli blbou náladu z celé te podělané tiskovky, tak teď se to obrátilo k lepšímu.
Asi je to tak, že sex je nejlepší věc na usmíření a uklidnění rozbouřených emocí.
„Udělám večeři, tak se přijďte najíst!“ zavolal jsem ještě za Markem a mlsně se podíval na jeho stáhnutý zadek, než mi zmizel za dveřmi.
Natáhl jsem si spokojeně kalhoty zpátky a rozhlédl se po tom co tu zůstal po našem řádění. S menším povzdechem jsem začal uklízet kuchyň, abych mohl udělat aspoň rychlou večeři, a my se mohli najíst, než zalezeme do postele. Netušil jsem kolik času ti dva stráví v koupelně, tak jsem si s úklidem pohnul, aby Mark nebrblal něco o bordelu, a po chvíli se už domem nesla vůně připravované večeře.
Mark
Bylo to prostě dokonalé. Kompletně zmizela moje únava způsobená vším tím stresem kolem tiskovky a následným kázáním u Clarksona. Josh prostě ví, jak dát věci do pořádku, a Thomas mu v tom zdatně sekunduje. Ještě chvíli jsem si užíval Joshuovu péči a následné Thomasovy polibky a doteky, a tělem mi občas ještě proběhl ten příjemně mrazivý pocit po celém tom aktu.
Stáhl jsem zadek, když mě konečně pustil, ale i tak jsem cítil, jak mi trocha jeho sperma tekla po stehnech. Posbíral jsem si věci, a na Thomasovo zavolání jsem jen mávnul rukou, že rozumím.
Vešel jsem do koupelny a zavřel dveře. Chtěl jsem jít rovnou do sprchy, ale zarazil jsem se, když jsem viděl Joshe, jak si prohlíží lékárničku. A na obvaze…
„Kdyby to viděl Thomas, nejspíš by ti vynadal,“ došel jsem k němu a jemně ho odstrčil.
Přeci jen to byla moje lékárnička, a věděl jsem, kde, co mám. Vytáhl jsem široký obvaz a širokou nepromokavou náplast.
„Sundám ti to, a dám ti náplast. Až se osprchuješ, tak ti to potom převážu. Jo, a Thomas dělá večeři, takže nemusíme spěchat,“ zasmál jsem se, když jsem si vzpomněl, jaký nepořádek tam po nás zůstal, a Thomas to určitě už uklízí.
„A Joshi,“ otočil jsem si ho k sobě. „Děkuji za překvapení. Bylo to naprosto úžasné a hlavně… chutné…“ políbil jsem ho, ale pak už jsem mu začal opatrně sundávat obvaz, abych mu mohl očistit ránu od krve a dát náplast.
Joshua
Málem jsem nadskočil, ale pak se můj tep zklidnil, když ke mě přisel Mark a řekl, že mi pomůže.
Jen jsem se pousmál, když mi děkoval za překvapení, a pak sledoval, jak sundává obvaz.
Ve chvíli, kdy mi chtěl ránu vyčistit jsem ale podvědomě ucukl rukou, ránu přikryl dlaní a napjal se.
Nebylo to kvůli bolesti, ale na okamžik se mi vybavil můj pobyt u Silase ve sklepení jeho domu.
Trvalo to jen pár vteřin, přesto mě ta vzpomínka docela překvapila.
„Nechám si ji," zašeptal jsem po chvilce, když jsem se vzpamatoval a prsty přejel po ráně, kde mi zůstane celkem viditelná jizva.
„Vždy jsem si všechny jizvy nechával odstranit. Ani ne kvůli vzhledu, ale kvůli tomu, že mi to až bolestně připomínalo Silase. Ale teď… Nechám si ji. A když se na ni podívám, vybavím si i to dobré, co mě tu potkalo, nejen to zlé."
Otočil jsem se k Markovi, usmál se na něj, a pak ho zdravou rukou objal kolem pasu. Přitiskl jsem se na jeho hruď, a tvář zabořil do jeho krku.
Nebylo potřeba slov. Bylo to mé poděkování i omluva za všechno. A možná i za to, co se ještě nestalo.
„Myslím, že teď asi pomoc ve sprše a s oblékáním budu potřebovat," řekl jsem, pustil Marka a poukázal na zraněnou ruku, která teď byla jako z olova, a sotva jsem pohnul prsty.
Mark
Nechal jsem Joshe mluvit, aniž bych ho přerušil. Nebylo potřeba mu do toho vstupovat, nebo mu dávat nějaké moudra. Přemýšlel nad sebou, přemýšlel nad svým životem, a tohle byl dobrý začátek.
„Nevzpomínám si, že by se ti tu něco špatného stalo,“ pokrčil jsem rameny, a v tu chvíli si uvědomil, že mluvím už jako Thomas.
No, jsme spolu už hodně dlouho, tak asi není divu.
Chytl jsem Joshovu ruku a opřel si ji o rameno, abych mu ránu mohl opatrně vyčisti a přelepit náplastí.
„Určitě ti pomůžu, pak ti trochu promasíruji prsty, pomůže to, víc se ti ruka prokrví. A vypadá to, že stehy vydržely,“ podíval jsem se na jeho ruku, když jsem ji vyčistil.
Přelepil jsem ji náplastí a pak nastrkal Joshe do sprchy. Vzhledem k tomu, že jsem už neměl sádru, ale jen takovou tu plechovou blbost na zpevnění prstu, dalo se sprchovat v pohodě, aniž bych se musel celý obalit igelitem.
Ale i tak budu muset říct pak Thomasovi, aby mi to převázal obvazem, protože tak jsem se cítil jistěji, a neměl pořád pocit, že mi ta věc spadne.
Společnými silami jsme se osprchovali, přičemž jsem si musel dát u sebe trochu víc záležet, vzhledem k tomu, že jsme si do koupelny přinesl Thomasovu nadílku.
Ale než jsme se stihli utřít a obléct, už na nás volal Thomas, že za chvíli bude večeře hotová, že si máme pohnout, nebo za námi dojde.
Raději jsem na něho křiknul, že už jdeme, a rychle jsem Joshovi sundal náplast. Namazal jsem mu ránu mastí, protože mu trochu zarudla, a pak mu to převázal.
„Tak jdeme večeřet,“ usmál jsem se, když jsem se konečně dooblíkal i já a učesal si vlasy, které jsem v tuto chvíli měl z nás tří nejdelší.