Thomas
Osprchoval jsem se, a pak umytý a spokojený, jen v triku a volných kalhotách, jsem šel rovnou do kuchyně, kde Mark připravoval večeři.
„Moc vám to spolu slušelo,“ přitiskl jsem se na jeho záda, a na chvíli okupoval jeho krk. „Josh to s tou svoji pusinku umí dobře, co?“
Nechal jsem ho dodělat večeři a šel si uvařit kávu. Chystal jsem se, že povečeřím, ale pak ještě budu chvíli pracovat. A tak jsem nějakou tu kofeinovou vzpruhu přivítal.
Krátce jsme s Markem probrali, co bude dál, pro jistotu jsem se ještě zeptal, jestli mu nevadí, že jsme se k němu takhle nastěhovali.
Když mi potvrdil, že je to v pořádku, ale nebude po nás uklízet, jen jsem se usmál a věnoval mu ještě několik polibků a chvilku mazlení, než se sám odebral do ložnice k Joshovi, aby se pořádně vyspal.
Uklidil jsem kuchyň, trochu poukládal naše věci v obýváku, a pak se znovu zabral do práce. A než jsem se i já dostal do postele, byly už dvě hodiny. Nechal jsem však pro jistotu otevřené dveře jak v ložnici, tak i v pokoji, kde jsem spal, abych všechno slyšel a dostal se k nim co nejdříve, kdyby se něco stalo.
Kdyby mi ráno nezvonil telefon, nejspíš bych spal někdy do oběda. Teď jsem však byl vzhůru už od sedmi, kdy jsem se svou asistentkou musel dořešit nějaké papíry, které bylo potřeba podepsat. Slíbil jsem ji, že se do oběda ještě zastavím v kanceláři, aby to bylo v pořádku.
Berňák nepočká, až já budu mít někdy čas… A mít s nimi problémy jsem taky nechtěl. Ještě že mám tak šikovnou asistentku, která se vždycky o všechno dobře postará.
Protáhl jsem se, a když jsem srovnal všechny kosti, vylezl jsem z postele. Nahlédl jsem do ložnice, ale tam byl jen Josh, který ještě nevěděl o světě.
Z koupelny jsem slyšel puštěnou vodu, tak jsem tam taky nakouknul, abych zkontroloval Marka.
Vyhodil mě ven, že všechno zvládne, ale že bych mohl nachystat snídani a uvařit kávu a čaj.
Ještě jsem neměl všechno hotové, a on už za mnou došel a motal se kolem mne, až jsem mu musel přikázat, aby si sednul a hezky si počkal.
Stejně nedokázal sedět jen tak. Zašel si pro Joshovy poznámky, které si chystal k tiskovce. Chvíli vrtěl hlavou, chvíli se mračil, a místy mu tam udělal nějaké poznámky červenou propiskou.
„Tak jdeme jíst,“ konečně jsem postavil poslední věc na stůl a sednul si. „Dobrou chuť. Jo, Josh potřebuje nakoupit nějaké věci a zajít k holiči, tak půjdeme všichni tři. Nenechám nikoho z vás bez dozoru.“
Markovi se to moc nelíbilo, ale věděl, že se mnou nehne.
Joshua
Ráno jsem se probudil s pocitem hladu. A taky díky škubání v ruce, kterou jsem si přilehl.
S tichými klenbami jsem se přetočil na záda a chvilku mžoural do světla v ložnici.
Postupně se mi vracely vzpomínky, a mě se tak roztahovaly rty do spokojeného úsměvu.
Bylo mi jen líto, že Mark už je pryč a já jsem v posteli sám.
Ještě chvilku jsem se válel, než jsem se rozhodl konečně zvednout a dobelhat se do koupelny.
S menšími obtížemi se mi podařilo aspoň trochu ze sebe spláchnou pot, ale obléknout už jsem se nezvládl, takže jsem si jen omotal ručník kolem boků.
Kriticky jsem se podíval na ucho do zrcadla, které začalo natékat a poškrabal se na obvaze.
Nejspíš bych se nakrucoval dál, kdyby se můj žaludek znovu neozval.
Přešel jsem do kuchyně, kde Mark s Thomasem zrovna seděli u stolu na snídani a mě se tak naskytl nádherný pohled.
Chvilku jsem se na ně jen díval, nepřítomně se škrabal na obvaze a znovu se sám sebe ptal, jestli je to skutečné, jestli opravdu tihle dva patří teď do mého života.
„Dobré ráno," ozval jsem se, když si mě všimli, a pak ke každému z nich přešel a políbil ho do vlasů.
Thomas mi nalil kávu a nachystal talíř, takže jsem se za chvilku cpal, až se mi dělaly boule za ušima.
„Bylo to moc dobré. Vážně mi po včerejšku docela vyhládlo," mrkl jsem na Thomase a zasmál se.
Usrkával jsem kávu a vychutnával si pocit pohody, dokud Thomas nezačal sklízet ze stolu.
„Sprchu jsem zvládl, ale asi budu potřebovat pomoc obléct," zvedl jsem se taky a snažil se aspoň něco udělat, ale Thomas byl neústupný.
„Jo, a taky si zajedu k holiči a koupit něco na sebe. Chci si sjet i do autopůjčovny, takže si zavolám taxíka. Taky musím zjistit, jak je na tom Bery, tak nejspíš zajedu i na stanici. Kruci, strašně to svědí," vypočítával jsem, co jsem chtěl za dnešek stihnout, a pak sykl, když se znovu ozvalo to otravné svědění a začal se zuřivě škrábat
„Myslím, že to zvládnu. Oba máte práce dost a…" dodal jsem ještě, ale pak se zarazil, když můj pohled zalétl na stolek, kde ležely moje poznámky k tiskovce, hrající červenou barvou.
Thomas
„Nejspíš vám oběma budu muset pomoct s oblékáním,“ prohlédl jsem si Marka, a pak i Joshe v ručníku.
„Donesl jsem ti, Joshi, nějaké věci,“ ukázal jsem k pokoji.
Jenže Josh mě neposlouchal. Díval se do svých poznámek, na kterých mu udělal Mark několik škrtů, a podle toho, jak se tvářil, moc se mu to nelíbilo.
Raději jsem ho nechal a šel jsem douklízet kuchyň. Dobře jsem si pamatoval, jak mi Mark řekl, že za nás uklízet nebude. Stejně jsem věděl, že by to udělal. Má prostě rád pořádek, v tomhle je větší pedant než já.
Mark
Spolkl jsem poslední sousto a taky jsem vstal od stolu.
Přeskládal jsem myčku, protože to tam Thomas naházel jak do odpadkového koše, a pak jsem ji hned zapnul, aby nádobí bylo umyté, než dojedeme z města.
„Pojedeme do města všichni tři,“ došel jsem k Joshovi. „O auto se nestarej. Nechám ti zařídit nové, v tom není problém. Nenaboural jsi ho, bylo zničeno bombovým útokem, který byl mířený na důležitého svědka nebo přinejhorším na tebe. Jen to auto bude až zítra. Ale i tak nebudeš řídit, protože nemůžeš,“ ukázal jsem na jeho ruku.
Dělal jsem, že nevidím, jak si Josh prohlíží svoje přepsané poznámky. Chytl jsem ho za ručník, aby mě začal vnímat, a stáhl jsem mu ho dolů. Plácl jsem ho po zadku a ukázal jsem k ložnici.
„Jdeme vybrat něco na oblečení, tak pojď.“
Sice mu Thomas donesl věci, ale chtěl jsem Joshe potěšit tím, že si z mé šatny něco vybere.
Joshua
„Zvládl bych to sám," zabručel jsem, když mě Mark s popostrčil směrem k ložnici.
Jindy bych to plácnutí po zadku nenechal bez povšimnutí, ale mou pozornost pořád poutaly přepsané poznámky.
„Něco mi výběr," zabručel jsem znovu v ložnici a posadil se na postel.
Sledoval jsem Marka, jak se hrabe v šatně, a nakonec se s povzdechem rozplácl na záda.
„Občas mám pocit, že lidem přináším smůlu," vzdychl jsem a přehodil si zdravou ruku přes oči.
Ne, že by na mě padla depka nebo tak, ale spíš utrpěla moje ješitnost a já byl trochu mrzutý a možná i rozladěný.
Ta tiskovka byl můj nápad a chtěl jsem to udělat po svém. Prostě zapracovalo mé staré já, které zase vystrčilo růžky.
„Kdybych nebyl takový blbec… Nikdy si to neodpustím. To, co se ti stalo. Nikdy. Prostě… Vím, že je to moje vina. Mohl jsem tomu předejít," řekl jsem trochu ostřeji a stiskl zuby.
Teď jsem byl pro změnu zase naštvaný, i když jsem sám ani nevěděl proč.
Vlastně věděl. Bylo to mnou a tímhle případem, který nám už začínal všem lézt na mozek.
Mark
Zalezl jsem do šatny a na chvilku jsem přemýšlel, co by si Joshua mohl obléct. Jednak se jde k holiči, pak nakupovat, a má zraněnou ruku. Takže bude potřebovat něco, co se lehce obléká.
Prošel jsem skříň a pak se vrátil s vybranými věcmi do ložnice.
Položil jsem vedle něho košili, aby si nemusel přetahovat nic přes hlavu, a při zkoušení věcí se i hodí, pokud si bude oblékat nějaký oblek. A volné plátěné kalhoty, které se také daly lehce svléknout. Dal jsem mu i nové spodní prádlo a ponožky. Boty si už vybere sám.
„Co to plácáš za nesmysly, prosím tě,“ zastavil jsem se před postelí a z vrchu se na něho podíval.
Klekl jsem si nad něj na postel a opřel e o zdravou rukou vedle jeho. Druhou rukou jsem odstrčil tu jeho, kterou si zakrýval obličej.
„Rád se lituješ?“ zadíval jsem se mu do očí. „Nebo se rád trápíš hloupostmi? Netušil jsem, že jsi masochista, to je spíš moje parketa, víš? Tady máš důkaz.“
Chytl jsem ho za ruku a potáhl jsem ji na svůj podrápaný zadek. A taky jsem ukázal na svůj krk, který teď budu muset chvíli schovávat pod oblečením.
„Joshi,“ políbil jsem ho na rty. „Říkal jsem ti, že ti se vším pomůžeme. Ale nechci už slyšet takové řeči. A buď rád, že je neslyšel Thomas. Ten by se s tebou tak nepáral.“
Jen, co jsem to domluvil, zavolal na nás Thomas z obýváku, že se obleče a půjdeme. A že nemáme myslet na kraviny, jinak nás něčím přetáhne.
„Vidíš? Říkal jsem ti to,“ zasmál jsem se. „Tak pojď, máme ve městě dost zařizování.“
Joshua
Díval jsem se do Markových oči a skoro se v nich utopil.
„Říkal jsem, že to se mnou nebudete mít jednoduché," zašeptal jsem, zdravou rukou pevně sevřel jeho zadek a potáhl si ho víc do klína.
„Slibuju, že se budu snažit vyhýbat tomuto tématu. I když názor na to nezměním. A, ano, Thomas by mi nejspíš jednu natáhl," ušklíbl jsem se a natáhl se, abych si mohl vzít Markovy rty v dlouhém a jemném polibku, který byl něco jako mé poděkování.
Pak jsem mu vrátil plácnutí po zadku, a konečně se zvedl.
Oblečení, které vybral mi padlo akorát, dokonce jsem se do něj jakž takž narval sám, jen s košilí a knoflíky mi musel pomoct.
Pro změnu jsem pomohl já Markovi, a než jsme skončili, moje melancholická nálada přešla, a já se zase usmíval.
Thomas už na nás netrpělivě čekal u dveří, takže jsme se raději dál nezdržovali, já si vzal mobil a peněženku, a za chvilku jsme odjížděli od domu.
Mark
Joshův úsměv je to nejhezčí, co mi mohl dát. Hned bylo to ráno hezčí, a docela jsem se už těšil na to, až budeme spolu nakupovat. Když chodím s Thomasem, slouží mi spíš jako věšák. Drží mi věci, nosí mi tašky, když už je sám nemůžu pobrat. Ale dělá to rád, a jeho názor na to, jestli mi něco sluší nebo ne, je většinou trefný.
„Jsem rád, že jsi v pohodě. Víš, co? To, jak my sami vidíme problém těžkým a neřešitelným, druzí to vidí jinak. Takže nevím, proč se tím trápíš a děláš si zbytečné starosti. Ale kdybys měl někdy pocit, že je to pro tebe k nevydržení, tak se raději svěř, ano?“ naklonil jsem se přes sedačku k Joshovi a usmál se na něho.
Thomas se na něho jen podíval přes zpětné zrcátko a usmál se. Určitě si myslel to samé, a svým přikývnutím mi to jen potvrdil.
Za chvíli jsme byli v kanceláři u Thomase. Než si vyřídil své papíry, my jsme si zatím popovídali s Mirou. Trvalo to možná tak půl hodiny, a za chvíli jsme už parkovali před nákupním centrem.
„Tak, co? Kam půjdeme jako první? Asi k holiči, co? Taky bych to potřeboval sestříhat,“ přejel jsem si vzadu po vlasech, ale když mi prsty skončily na krku, zarazil jsem se. „No, s holičem raději počkám. Ale půjdeme s tebou, Joshi, ano?“
Dobře jsem si všiml, jak se Thomas pořád nenápadně rozhlíží a auto zastavil tak, aby bylo hned na očích, kde by si každý všiml toho, kdyby se k němu někdo přiblížil a začal se v něm hrabat. Věděl jsem, že tu má známé sekuriťáky, kteří mu auto budou hlídat kamerou.
Nejspíš chce mít jistotu, že to někdo znovu nezkusí. To jeho auto, kdyby se zničilo, by nejspíš těžko rozdýchal.
„Tak jdeme?“ drcnul jsem i do Thomase, když se znovu zastavil a ohlédl se.
Joshua
Nakonec jsem zapomněl i na ty přepsané poznámky k tiskovce. Úsměv od těch dvou, který mi v autě věnovali, byl jako pohlazení.
„Občas nevím, jestli vás mám brát jako milence, starší bratry, přísné rodiče nebo učitele," zasmál jsem se, když jsme vystoupili u centra z auta.
„Nemyslím, že by nám teď něco hrozilo. Navíc, bomba byla v Lambertově autě, kdyby mě chtěli zabít přímo, dají ji do mé," zastavil jsem se, když jsem viděl, jak se Thomas rozhlíží.
Ale chápal jsem ho, já bych se zachoval stejně.
U dveří do kadeřnictví jsem se na chvilku zastavil a poškrabal se na obvaze.
Uvědomil jsem si, že to začíná být nejspíš můj nový zlozvyk, když jsem nervózní.
„Budu vypadat jako idiot," zabručel jsem.
Nikdy jsem neměl krátké vlasy, a už to, co jsem měl na hlavě teď, jsem podle svých měřítek považoval za extra krátké.
Z myšlenek mě vytrhl Mark, který mě postrčil dopředu.
Uvnitř naštěstí v tuhle hodinu nikdo nebyl, takže si mě hned všiml kadeřník, který k mé úlevě nijak nekomentoval můj vzhled.
„Potřeboval bych, prosím, nějak zkulturnit tu hrůzu co mám na hlavě. Ale hlavně nechci jít dohola nebo úplně na krátko," pověděl jsem, když mě kadeřník usadil do křesla.
„Něco s tím provedeme, nebojte. Máte krásné vlasy, byla by škoda je úplně ostříhat," odpověděl mi, když viděl mou nervozitu, a vzal do ruky nůžky.
Vydechl jsem a zavřel oči, abych se na to nemusel dívat.
Při bzukotu holicího strojku jsem sebou lehce trhl, ale oči neotevřel.
„Tak. Hotovo," ozvalo se najednou nade mnou.
„Bože, myslím, že to nechci vidět," zachrčel jsem nervózně.
„Myslím, že to vypadá dobře," ozval se kadeřník a pobavení v jeho hlase nešlo přeslechnout.
No jo, v tomhle jsem byl horší jak ženská. Ale můj vzhled byl pro mě skoro vším.
Nakonec jsem přece jen oči otevřel a překvapeně zamrkal, když jsem se uviděl.
Pohlédl jsem na Marka s Thomasem, které jsem v odrazu viděl a prsty si přejel po skoro vyvolených bocích hlavy.
U krku jsem je měl taky trochu zastřihnuté, stejně jako na temeni hlavy.
Nebylo to tak špatné, jen jsem vypadal jak nějaký puberťák nebo rváč a na okamžik jsem si vybavil otce, kterého by nejspíš trefilo, kdyby mě tahle viděl.
Nakonec jsem vstal, poděkoval, nechal kadeřníkovi slušné dýško, a za chvilku jsme vycházeli ven.
„Není to moc krátké? Cítím se divně. Určitě vypadám blbě. Je to moc krátké," mumlal jsem si cestou a nasměroval Thomase s Markem k butiku s pánskými obleky.
Byl jeden z nejdražších, oblek tam stál skoro stejně jako pronájem luxusního domu, ale za pěkné věci já utrácel rád.
Thomas
U kadeřníka jsem měl trochu obavy z Joshovy reakce, protože to, co mu po výbuchu zůstalo na hlavě, bylo poněkud odstrašující. Chtě, nechtě, musel jít na krátko.
A taky že jo, ale kadeřník se snažil a výsledek nakonec stál zato.
„Je to v pohodě. Sluší ti to,“ přitočil jsem se k Joshovi, když si začal prohlížet jednotlivé obleky. „Sice tě teď nemám za co tahat, ale vymyslím si něco jiného, než ti vlasy dorostou.“
Ještě jsem ho pohladil nenápadně po zadku, a pak jsem ho už nechal, aby si vybral oblečení.
Po očku jsem se díval i na Marka, který taky procházel mezi jednotlivými regály a díval se na obleky. Oči mu úplně svítily, zvlášť u jednoho, ale ani na něj nesáhl. Věděl, že tak drahý oblek by si sice mohl koupit, ale pak by měl dlouho utrum na další oblečení. A v tom byl rozumný. I když měl rád pěkné věci, vždy si hlídal i své útraty.
„Líbí se ti?“ přitočil jsem se k Markovi.
Jen přikývl, ale hned se od něho vzdálil a šel se dívat na další. Znal jsem ho moc dobře, a on mě taky. Věděl jsem, že nemá cenu mu něco říkat. Byla to jeho hrdost.
Ale za chvíli bude mít narozeniny, tak jsem začal uvažovat nad tím, že mu ho koupím jako dárek. Za tenhle oblek mi rozhodně stojí.
„Už máš vybráno?“ došel jsem k Joshovi a podíval se na to, co všechno si nechává odložit bokem, aby si to mohl vyzkoušet. „Chceš pomoct s převlékáním?“
Joshua
Vždycky mě zajímalo, jak to ty ženské dělají, že hned poznají chlapa s prachama.
Sotva se ode mne Thomas vzdálil, za což jsem byl docela i rád po jeho pohlazení a slovech, za co mě bude tahat, takže mě aspoň nic nerozptylovalo, přiklusala prodavačka a neodbytně se dožadovala mé pozornosti.
Chápu, že je to její práce, ale vybrat si umím sám, a nepotřebuju nikoho za prdelkou, strašně mě to znervózňuje.
No, nakonec jsem to musel utnout a poslat ji slušně pryč, protože už mi opravdu začínala lézt na nervy.
Otočil jsem se a viděl Thomase s Markem stát u další police. Slova jsem neslyšel, ale moc dobře si všiml Markova pohledu.
Znovu jsem se vrátil k výběru svého oblečení, a když se ke mně Thomas znovu vrátil, měl jsem na věšáku vybraných asi osm obleků včetně doplňků.
„Jo, myslím, že jo. Aspoň polovinu si chci odnést. Ale…" větu jsem nedořekl, přešel k polici, kde stál předtím Mark a vytáhl velmi kvalitní oblek.
„Máš vážně dobrý vkus. Vem si ho," stoupl jsem si před Marka a oblek mu vrazil do ruky.
„Já… Totiž, koupím ti ho. Viděl jsem, jak se na něj díváš. Nechci, aby sis myslel, že si tě chci koupit nebo tak něco, ale už dlouho jsem nikomu nekoupil nic skutečně od srdce, takže by mě to moc potěšilo. Rád dávám dárky někomu, koho mám rád," řekl jsem mírně a nervózně se poškrábal v krátkých vlasech.
„Rád bych pak ještě zašel do obchodu s normálním oblečením, abych měl i něco jiného než obleky, a tam si můžeš vybrat ty, Thomasi. Vím, že na obleky moc nejsi, ale rád bych odškodnil to zničené oblečení. Jo, a taky… Chci vás pozvat na oběd nebo večeři," vysypal jsem ze sebe jedním dechem.
„A co se týče převlékání, zkusím to zvládnout, když tak zavolám. Jen… Budu rád za váš názor, jestli mi to sedne nebo ne. Ale jestli to bude pro vás otravné… Nikdy jsem takhle s někým nenakupoval," dodal jsem s rozpaky.
Na tohle jsem nebyl zvyklý. Oblečení jsem si vždy vybíral zásadně sám, a vždy dal jen na svůj názor, takže tohle bylo pro mě něco nového. Když teda nepočítám nákup běžeckého oblečení, které jsem si stejně nezkoušel.
Mark
Vážně se mi ten oblek líbil, ale méně už ta cenovka. Peněz jsem měl sice dost, ale vždycky jsem s nimi nakládal opatrně. Jeden nikdy neví, co se může někdy stát, a nerad bych pak jednou zůstal na mizině.
Při Thomasově otázce jsem jen přikývl, ale šel jsem raději hned bokem.
Sám sebe nechápu, jak mě může taková věc mrzet. Jsem snad nějaká holka? No… Možná trochu jo, aspoň v tomhle. Ale s tím už zřejmě nic nenadělám.
Když za mnou přišel Josh a vrazil mi ten oblek do ruky, zůstal jsem na něho překvapeně hledět.
„Ale… víš… Přišli jsme sem, protože ty potřebuješ nakoupit věci, ne já,“ zaprotestoval jsem.
Ale když pak řekl ta slova o tom, že dává rád dárky někomu, koho má rád, změknul jsem.
Potěšilo mě, ne to, že mi ho chce koupit, ale to, že řekl, že mě má rád. Ještě před měsícem by tohle nikomu snad ani neřekl, a teď…
„Dobře, Joshi,“ došel jsem k němu, než se zavřel v prostorné kabince.
„Vyzkouším si ho, a když mi bude sedět, budu to od tebe brát jako dárek. Taky tě mám rád, víš?“ krátce jsem ho políbil na rty, a pak už jsem zmizel ve vedlejší kabince, abych si ho vyzkoušel.
Hned se mi o hodně zlepšila nálada.
Mám rád hezké věci a tenhle oblek k tomu rozhodně patřil. A navíc... Koupí mi ho Josh, ne proto, že by si mě za něco platil, nebo vydržoval, ale proto, že mě má rád.
Thomas
Všiml jsem si, jak Josh došel k Markovi a donutil ho, aby si ten oblek šel vyzkoušet. Tušil jsem, že za tím něco bude. Nejspíš budu muset Markovi na narozeniny vymyslet jiný dárek. Ale vůbec mi to nevadilo. Jen bych byl rád, kdyby se to nestalo pravidlem, jinak v nás Josh vypěstuje pocit, že si nás snad svými dárky kupuje. Někdy stačí nějaká maličkost.
I když, to, co Mark koupil Joshovi, taky nebyla zrovna levá záležitost. No… nějak v tomhle za nimi začínám pokulhávat.
Derby, kdo koupí dražší dárek, snad ale vyhlašovat nebudem. Tohle je prostě výjimečná příležitost, a já byl rád, že to oba berou v pohodě.
Ale co jsem v pohodě nebral, byla prodavačka. Nelíbilo se mi, jak se neustále k Joshovi vnucuje. A hlavně teď, když se šel převléct do kabinky.
„Myslím, že se pán umí převléct sám. A pokud by potřeboval pomoct, tak na to jsem tu já,“ došel jsem k ní a mile se na ni usmál, když už chtěla klepat na dveře.
„Ach, ano, promiňte,“ otočila se na mě s úsměvem, ale docela kriticky si mě prohlédla od hlavy až k patě. Holt jsem nebyl oblečený podle jejich představ.
„Vy jste jeho řidič, že? Viděla jsem, jak jste přijeli, a jak jste mu otevíral dveře,“ ukázala ven přes sklo.
Moje auto bylo zaparkované kousek vedle, a byl na něho pěkný výhled z tohoto obchodu.
„Noo…“ pozvedl jsem obočí.
„Víte, moc se mi líbí, myslíte, že by mohl… No, měl by chvilku třeba na kávu? Určitě jeho tajemník najde nějakou skulinku v jeho rozvrhu, co?“ ukázala na druhou kabinku, ve které se převlékal Mark.
„Tak nevím, jestli si pán ten čas najde. On to totiž není jeho tajemník, ale je to jeho milenec, víte?“ mírně jsem se k ní naklonil a zašeptal jsem ji to do ucha.
Mark právě vyšel z kabinky, aby se nám ukázal, jak mu oblek sedne. A mohl jsem na něm oči nechat. Byl opravdu nádherný a moc mu to v tom slušelo.
„A to auto,“ šeptnul jsem ještě prodavačce, „tak to je moje. A nejsem jejich řidič, oni oba totiž jsou i mí milenci.“
Přešel jsem k Markovi a pořádně jsem si ho prohlédl.
„Moc ti to sluší,“ pochválil jsem ho a políbil ho. „Jen si dávej bacha na tamtu… no… Jede po tobě a po Joshovi,“ dodal jsem s výmluvným úsměvem.
Joshua
Byl jsem rád, že Mark ten oblek přijal. Strašně mě to potěšilo. Thomas se sice k mému návrhu nevyjádřil, ale hodlal jsem to pak zkusit znovu, stejně jako s pozvánkou na oběd nebo večeři.
Chtěl jsem ale Marka v tom obleku vidět co nejdříve, takže jsem se snažil co nejrychleji nasoukat do svého prvního výběru, tmavě hnědého obleku s bílou kosili, tenkou černou vázankou a vestičkou s všitými zlatými ornamenty. Moc se mi líbil, ale záleželo taky na těch dvou.
S kletbami jsem si pozapínal knoflíky a upravil se, jak nejlépe to šlo a vyšel ven.
Thomas stál právě u Marka, kterému to nesmírně slušelo, a viděl jsem, jak na něm Thomas mohl oči nechat, takže jsem je chvilku jen pozoroval, než mě vyrušila prodavačka.
„Moc vám to sluší, pane. Rada vám s dalším výběrem pomůžu, když ti dva pánové na vás nemají čas. Taky se vyznám lépe v tom, co komu sluší. Je to má práce, a někdo jako vy, si zaslouží jen to nejlepší," zamrkala na mě dlouhýma řasama a trochu se vyprsila.
Čuměl jsem na ni jak zjara, a vůbec nechápal, o co tu jde.
Její slova samozřejmě přitáhla pozornost jak Markovu, tak Thomasovu, kteří se k nám otočili.
Chtěl jsem Markovi říct, jak moc mu to sluší, ale nebyl jsem schopen slova, tak jsem tam jen stál, díval se mu do očí, a usmíval se jako pako.
„Koupím ti ho. Klidně i milion takových, protože ty za to stojíš. Škoda jen, že ty, Thomasi, obleky nenosíš. Taky bych ti ho rád koupil," vydoloval jsem nakonec ze sebe, a úplně zapomněl na nějakou prodavačku, která na sebe vzápětí upozornila ostrým zakašláním, víc se ke mně přisunula, a po Thomasovi hodila pohled plný opovržení.
Mark
Byl jsem moc rád, že mě Thomas pochválil. Musel jsem doslova zářit, protože tenhle oblek byl fakt něco. A když mi to potvrdil i Josh, bylo rozhodnuto.
„Dobře, vezmu si ho,“ promluvil jsem, ale prodavačka jako by mě ani neslyšela.
Doslova visela na Joshovi…
Pozorněji jsem se na ni podíval. Její úmysly byly víc než evidentní. Nakupoval tu hlavně Josh, řekl, že mi tento oblek koupí jako dárek, Thomas byl pěkně oblečený, ale pro prodavačku zřejmě moc levně, a nejspíš si myslela, že je Thomas náš poskok, spíš Joshův…
Nejsem žárlivý, jsem pro volný vztah, a všichni tři jsme na tom stejně. Ale co bytostně nesnáším, je ženská, která se lepí na Thomase, nebo teď už na Joshe. Jiný chlap, kdyby jim dělal návrhy a stál by za hřích, by mi nevadil. Ale tohle… Tohle fakt ne.
„Jsem rád, že se ti v něm líbím, a tobě to taky moc sluší, viď, Thomasi?“ mrknul jsem na moment i na Thomase.
Pak jsem se ale otočil zpátky k Joshuovi a prodavačce. Došel jsem k nim a kriticky jsem si prodavačku prohlédl.
„Milá slečno,“ zatvářil jsem se mírně nepříjemně. „Pracujete tu dlouho? Nejspíš ne, protože jsem tu na vás ještě nenarazil. Ale měl bych pro vás pár rad. Pracujete ve velmi drahém značkovém obchodě, kde oblek stojí tolik, co vaše roční výplata. Máte vypadat reprezentativně, ale vy…“
Dal jsem si jednu ruku v bok a zamyšleně se na ni podíval, než jsem pokračoval.
„Vlasy… No, odrůstají vám konečky. Moc mejkapu je spíš na obtíž, a s touhle křiklavou rtěnkou vypadáte moc lacině. Pokud chcete někoho omráčit, tak ne rozhodně vaším dekoltem, kde jde vidět, že si neumíte vybrat ani správnou velikost podprsenky, protože… No… Raději to nebudu komentovat, ale mohl bych vám doporučit jednu známou, která se specializuje na dámské spodní prádlo, a může vám dobře poradit a naučit vás, jak se tyhle kousky vybírají. A taky… Tohle je slušný, decentní obchod, kde nakupují opravdu movití zákazníci. Je neutáhnete na minisukni, kdy vám jde vidět až na… ehm… však víte, jakou barvu má vaše spodní prádlo. A taky vaše dlouhé nohy už tak dva dny neviděly depilaci. No, jen vám chci dobře poradit. Barevně ladíte jakž takž, ale typu, jako jste vy, by spíš seděly pastelové barvy. Pokud si chcete udržet tuhle práci a radit někomu, co mu sluší a co ne, měla byste nejprve začít u sebe. Takhle až moc dáváte najevo, o co vám jde. A ani odhad nemáte správný, když jste nepoznala, že my všichni, jsme na chlapy.“
Po svém proslovu jsem se natočil k Joshovi, chytl ho zdravou rukou pod bradou, a pak jsem mu dal pořádný polibek, než jsem je nechal všechny stát, a se vztyčenou hlavou a širokým úsměvem jsem zamířil do kabinky, abych se mohl převléknout.
„Děkuji za hezký dárek lásko,“ otočil jsem se ještě na Joshe, a pak na Thomase. „Mohl bys mi, prosím tě, pomoct, brouku?“
Joshua
Tak nevím, kdo z nás dvou hleděl na Marka s otevřenou pusou víc, jestli já nebo ta prodavačka, která vzápětí s nosem nahoru odešla pryč. Samozřejmě to neopomněla náležitě komentovat, slyšel jsem něco jako nechutné a hovada, ale všiml jsem si, že si popotahuje sukni, a když se otočila, tak se jí zaleskly slzy v očích.
Otázkou bylo, jestli kvůli tomu, že přišla o bohatý úlovek, nebo kvůli tomu, co řekl Mark.
Já ještě chvilku stál na místě a přebíral si Markova slova.
Čím víc mi docházelo, co říkal, tím víc jsem se začal usmívat, až jsem se nahlas rozesmál, a bez přemýšlení vletěl k Markovi do kabinky.
Doslova jsem je tam přirazil na zeď a vrhl se Markovi kolem krku.
Vrhl jsem se mu na rty a řádně vášnivě ho políbil.
„To bylo… Zatraceně, vůbec jsem netušil, že to máš v sobě. Tipoval bych to spíš na Thomase. Ale díky. Bylo to… Páni, ani nemám slov," vydechl jsem a nepřestával se culit.
Pak jsem se otočil k Thomasovi, a řádně si pohrál s jeho citlivým místečkem na krku.
„To máš za tu provokaci, když jsme sem vešli. A vážně by mě zajímalo, co vymyslíš," mrkl jsem na něj a narážel na to, když říkal, že bude muset vymyslet, za co mě tahat, když mám tak krátké vlasy.
Ještě naposled oba políbil, a pak už vypadl z kabinky, abych se mohl převléknout do dalšího obleku.
Thomas
Tak tohle byl něco.
Stál jsem a s úsměvem jsem se díval na to, jak Mark cepuje tu prodavačku.
Dobře jsem věděl, proč to dělá, ale i tak to bylo pro mne takové zadostiučinění.
Mark je sice inteligentní, má pochopení, ale tohle…
Už jsem to jednou zažil, a myslel jsem si, že naposled. Tímhle však dal najevo, že si nás dva bude bránit před každou ženskou, která by nás chtěla zneuctít svýma prackama.
„Bod pro tebe, Marku. Sice to slečna jen tak nerozchodí a nevzala to moc sportovně, ale podle toho, co jsem viděl, tak si to vzala k srdci a minimálně co se týká vzhledu, bude na sobě pracovat. Ale byl jsi na ni hodný. Té minule, pokud si dobře pamatuji, jsi ještě řekl něco o prázdné hlavě,“ zasmál jsem se, když jsem mu pomáhal svléknout sako.
Chtěl jsem mu rozepnout kalhoty, ale v tu chvíli se dovnitř vřítil Josh. Odstoupil jsem, aby i on mohl projevit své nadšení z toho, čeho byl svědkem. Bylo vidět, že mu to udělalo radost víc než ty drahé obleky.
„Joshi, kroť se,“ zasmál jsem se, když se pak vrhnul i na mě. „Jen budeme hotovi, a pak půjdu pomoct i tobě. Stejně sis ještě nevyzkoušel všechno. No, a ta provokace? Nevím, o čem mluvíš,“ zatvářil jsem se nevinně.
Mark
Vešel jsem do kabinky a nechal Thomase, aby mi pomohl se svlékáním. Tak nějak jsem chtěl, snad i proto, abych uklidnil své zlé já potom, co jsem viděl tu prodavačku, jak nehezky se k Thomasovi chovala.
„Mám tě moc rád, a víš, že nesnáším, když se nějaká ženská takhle chová a sahá na tebe, nebo na Joshe. A k tobě se chovala docela příšerně, jako bys byl nějaký hadr, nebo co.“
Když na mě skočil Josh, málem jsem přepadl dozadu. Na poslední chvíli jsem ho chytil a opětoval mu polibek.
„Nesnáším tenhle typ ženských,“ zamračil jsem se přes kabinku směrem, kde stála prodavačka. „No… Víš, nejsem jen masochista, umím i jiné věci, víš? A co se týká jí, tak mám pravdu, to mi věř. Jsem totiž vychovaný sestrou, a ta mě tohle naučila. Školila se na typologii, a jiné různé nesmysly, které ženské tak milují, takže jsem od ní získal slušný základ, dokonce, a nejsem na to moc pyšný, si spoustu věcí zkoušela na mě, když zjistila, že jsem gay, tak toho prostě zneužívala. Kolikrát mě musela máma zachraňovat, ani nepočítám.“
Přitáhl jsem si Joshe ještě na moment k sobě, a taky ho políbil.
„Moc děkuji za dárek, ten oblek je vážně něco. A už se těším na společný oběd.“
Pak už jsem ho jen popohnal, aby si šel vyzkoušet zbytek věcí, a my se mohli jít společně najíst, protože jsem začínal dostávat už hlad.
Joshua
Nakonec jsem Thomasovu pomoc rád uvítal, protože ty knoflíčky byly peklo.
„Víš, je mi jasné, že si z toho asi neděláš hlavu, ale mě by ses líbil, i kdybys na sobě měl pytel od brambor. Je mi jedno jestli chodíš v teplákách nebo v obleku. Nikdy bych tě nenutil nosit něco, co nechceš, i kdyby jsme šli za prezidentem. Pro mě je důležitější tohle," řekl jsem, když za mnou Thomas přišel do kabinky, a dotkl se místa, kde jsem cítil tlukot srdce. „Před pár týdny bych to nejspíš neřekl a viděl to jinak, ale teď..."
Větu jsem nedořekl jen se na něj usmál a zadíval se mu do očí. Jejich barva mě opět fascinovala, i když by si jeden myslel, že už jsem si snad zvykl.
Bříšky prstů zdravé tuky jsem přejel po jeho tváři a rtech, než jsem nakonec ustoupil a vyšel z kabinky, abych se v dalším obleku mohl ukázat i Markovi.
Nakonec jsme vybrali pět, a při placeni raději zaplatil kartou, abych nemusel dávat dýško.
Slečna po Markovi celou dobu vrhala doslova vražedné pohledy, Thomase ostentativně ignorovala a na mě se ani raději nepodívala.
„Neměla byste věšet hlavu. Pokud budete sama sebou a nebudete si zbytečně hrát na něco, co nejste, tak někoho najdete i tam, kde to budete nejmíň čekat. Věřte mi, mluvím z vlastní zkušenosti. Před několika týdny bych si o někoho jako je tenhle muž," ukázal jsem na Thomase, "neopřel ani kolo. A teď? Zabíjel bych pro něj. Zemřel bych pro něj. Pro oba dva. A pokud se budete řídit těmi radami, co jste dostala, garantuji vám, že za pár týdnů budete šťastná jako já. Jen se musíte pořádně dívat, protože na něco tak dokonalého narazíte jen jednou za život. Ve všech ohledech."
Myslím, že chudina prodavačka na naši návštěvu jen tak nezapomene.
Zírala na mě, jako bych spadl z višně, a tašku s nákupem jsem ji musel skoro vyškubnout z ruky, jak zůstala stát uprostřed pohybu.
„Jdeme?" mrkl jsem na ty dva. „Ještě chci rychle zaběhnout do obchodu s normálními věcmi, a pak na oběd. Ale místo chci vybrat já. Což mi připomíná…"
Zamyslel jsem se a v duchu si vybavil všechny lepší restaurace tady v okolí.
„Počkejte tu na mě chvilku," jukl jsem na ně, když jsme vyšli z butiku, vrazil tašku Thomasovi a odběhl za roh, abych mohl vyřídit rezervaci v restauraci, která mě právě napadla.
Musel jsem chvilku smlouvat, ale naštěstí se povedlo, a já jen doufal, že to ani jednomu nebude proti srsti.
Thomas
Já vážně nejsem na nakupování stavěný. Mám sice trpělivost, když si Mark vybírá na sebe oblečení, baví mě se na něho dívat, jak je kolikrát nerozhodný, ale sám pro sebe… To už tak žhavé není. Sice si umím nakoupit, ale řeším to jednou za čas větším nákupem, abych nemusel do obchodu s oblečením páchnout minimálně jeden další rok.
A proto mě i potěšilo, když mi Josh řekl, že bych se mu líbil i v pytli od brambor. A chtěl jsem mu proto udělat radost, a bez reptání jsem šel nakoupit oblečení pro mne. Něco jsem si vybral já, něco mi vybral Josh. Mark nám to jen schválil, nebo zamítnul, když se mu něco nezdálo.
Problém však nastal při placení. Odmítl jsem, aby Josh všechno platil sám.
„Tolik věcí jsi mi zas nezničil. A já jsem rád, že jsi mě donutil k nákupu, a to je víc, než si myslíš. Takže pokud chceš něco platit, tak to uděláme takhle…“
Podíval jsem se na hromadu věcí, a pak jsem ji během chvíle rozdělil na dvě hromádky.
„Tohle si platím já a tohle můžeš ty,“ usmál jsem se na Joshe.
A pak se naklonil k jeho uchu, abych mu mohl zašeptat ještě podmínku pro tenhle nákup.
„A jestli budeš protestovat, tak nebude žádný sex a žádný porno. A víš co? Rád bych, abys neprotestoval, protože sex s tebou je naprosto úžasný, a já bych o něj nerad přišel.“
Joshua
Nakonec se mi Thomase podařilo ukecat, aby si nějaké to oblečení vybral pro sebe, i když rozhodně odmítl, abych to zaplatil všechno. Klidně bych se s ním kvůli tomu i pohádal a stejně jsem chtěl prodavačce naznačit, ať to započítá všechno najednou, ale ruka s kartou mi ztuhla uprostřed pohybu, když jsem uslyšel jeho slova, a svým dechem zahřál mé ucho. Jen jsem něco zabručel a raději spolkl všechno, co jsem měl na jazyku.
Pravdou ale zůstávalo, že mě jeho slova potěšila. Nejen o sexu, ale i o tom, že kvůli mně do obchodu s hadrama vlezl a něco si nakoupil. Věděl jsem, že v tomhle je jiný než Mark, který byl spíše jako já. Normálně bych ho k ničemu takovému nenutil, ale prostě dneska byl výjimečný den, a já to pro ně chtěl udělat.
„Takže to porno bude?" zašeptal jsem pro změnu já jemu, a oči se mi rozsvítily jako žárovky. „A jestli se ti sex se mnou tak líbí, tak počkej až bude po případu, a my na sebe budeme mít víc času."
Trochu zlověstně jsem se na oba zazubil, když přišel i Mark, a my konečně mohli odejít na ten na plánovaný oběd. Věci jsme naskládali do kufru a když jsem se pohodlně uvelebil na zadní sedačce auta, mrkl jsem na sebe do zpětného zrcátka, abych se znovu prohlédl.
„Vážně si myslím, že je to až moc krátké," ohrnul jsem nos a prsty zdravé ruky si přejížděl po tom krátkém strništi na bocích.
„Jo, a tady máš adresu restaurace," přestal jsem se prohlížet a poslal do GPS Thomasovi adresu, protože jsem si uvědomil, že neví, kam jet. „Snad se vám tam bude líbit."
Nebyla to vyloženě přepychová restaurace, ale kvůli rozmanitosti jídla a velmi klidnému prostředí, kdy měli hosté téměř luxusní soukromí, a každý box obsluhoval jeden číšník zvlášť, nebylo možné se tam dostat jinak než přes kontakty. Mě se to podařilo usmlouvat jedině díky Wyattovu jménu, který tam chodí a jednou mi ji doporučil.
Thomas
Musel jsem se usmát, jak Josh zareagoval na moje slova.
„No, porno bude minimálně nás dvou. Ale Mark se musí rozhodnout sám. Ale počítám, že po včerejšku, když se na nás tak hezky díval, o tom začíná vážně uvažovat. Jen mu dej čas, v tomhle se rozhoduje pomaleji něž já. Spíš si musí v sobě probrat všechna pro a proti, a teprve potom ti dá odpověď,“ zašeptal jsem ještě rychle Joshovi do ucha, když Mark ukládal své věci do kufru.
Konečně jsme mohli vyjet, ale nejeli jsme ani dvě minuty, a Josh se už zase prohlížel v zrcátku a začal svůj vzhled kritizovat.
„Říkám ti, že vlasy brzy dorostou. Buď rád, že jsi nepřišel o ucho, nebo o hlavu, v tom horším případě,“ mírně jsem se na něho do zrcátka zamračil.
Cesta do Firehousu netrvala moc dlouho. Přeci jen jsme byli v centru. Ale i tak nás Josh svým výběrem mile překvapil. Sem se dostane člověk jen na objednání hodně dlouho dopředu. Navíc je to jedna z nejoblíbenějších restaurací v Sacramentu. A tak nás s Markem překvapilo, že Josh dokázal tak rychle zajistit stůl.
Už jsem se i docela těšil, protože jsem věděl, že výběr jídla tam mají skvělý a vaří opravdu špičkově.
„Páni, tak tohle se ti povedlo,“ stiskl jsem přes stůl Joshovi ruku. „Podívej se na Marka.“
Mark po mých slovech jen s úsměvem zvedl hlavu, ale hned zas zapíchl oči do MENU, s nadšením si ho pročítal, a vůbec nevěděl, co si má vybrat. Dobře jsem to na něm viděl.
Byl jsem rád, že se náš společný oběd vydařil tak brzy, a ještě v takovém podniku.
„Tohle se ti opravdu povedlo, děkuji, mám tě rád,“ zvedl jsem jeho ruku a políbil ho na klouby.
„A tebe taky Marku,“ dodal jsem ještě, a i jeho jsem líbnul na ruku, aby mu to nebylo líto.
Ale nejspíš ani neregistroval, co se kolem něj děje, jak moc byl do výběru jídla zabraný.
Joshua
Byl to tak skvělý den, že jsem ani nechtěl, aby skončil.
Když Thomas chválil můj výběr restaurace, a Mark se culil, jako bych mu dal nějaký extrovní dárek, málem jsem se blahem nadnášel.
„Jsem rád… ehm… že jsem vám udělal radost," zrudl jsem rozpaky při jeho chvále, a pak stejně jako Mark zabořil hlavu do Menu, které bylo skutečně tak rozmanité, jak mi Wyatt říkal.
Ani jsem nevěděl, co si dát, stejně jako Mark. Pak jsem si ale vzpomněl ještě na něco, co mi říkal, a zeptal se Thomase s Markem, co by si dali. Thomas měl vybráno téměř okamžitě, rozhodoval se mezi dvěma hlavními chody, zatímco Mark byl na tom stejně jako já, což znamenalo: 'dal bych si tak polovinu menu'.
„Hned jsem zpátky," mrkl jsem na oba a odběhl za číšníkem, který nás obsluhoval.
Prohodil jsem s ním pár slov, než mě zavedl přímo za šéfkuchařem. Wyattovo jméno tady bylo něco jako zaklínadlo, a já byl za to v tuhle chvíli nesmírně rád. Nejspíš mu budu muset zavolat a poděkovat mu. Vysvětlil jsem šéfkuchaři situaci, řekl mu, jak výjimečný je pro mě tenhle den a stejně tak muži, kteří se mnou přišli. Asi za čtvrt hodinky jsem se vrátil zpátky ke stolu a usmíval se od ucha k uchu.
Na obou byla vidět zvědavost, ale já držel jazyk za zuby, dokud nepřijel číšník s pojízdným stolkem, společně s šéfkuchařem, a na stůl začal pokládat čtyři dlouhé oválné talíře, kde byly v menších porcích ty nejvybranější lahůdky tohoto podniku.
„Je mi ctí vás obsluhovat v takto výjimečný den, pro tohoto mladého muže. Vybrané menu je na mé doporučení a s hrdostí můžu říct, že jsou to ty nejlepší lahůdky naší restaurace. Doufám, že vám bude chutnat," ozval se šéfkuchař a potřásl si s oběma rukou.
„Kdykoliv nás budete chtít zase navštívit, stačí zavolat přímo mě osobně, a okamžitě pro vás zařídím volný stůl," dodal ještě a podal nám všem svou vizitku.
Když jsme zase osaměli srdce mi bušilo jako zběsilé, a jen jsem doufal, že jsem to moc nepřehnal.
Mark
Joshua dobře věděl, jak nám udělat den hezkým. Opravdu to uměl, a já jen zíral na to, jak se snaží.
Nevím, čím jsme si to zasloužili, ale rozhodně nás potěšil oba dva.
Když jsem se díval do MENU, absolutně jsem nevěděl, z čeho si vybrat. Ne, že bych tu byl poprvé, ale nechodil jsem tu často. Byl jsem tu asi třikrát nebo čtyřikrát, a to ještě na pracovním obědě, a jednou, když tu byla akce policejního prezidia, kde se udělovaly zásluhy a povýšení.
A to jsem si tenkrát ani nemohl vybrat, protože bylo už jídlo dáno předem.
Byl jsem úplně nadšený, že jsem ani nevěděl, co mi Thomas říkal, jen jsem se na něj krátce usmál, když mi políbil ruku. A když se mě Josh zeptal, co si dám, byl jsem v koncích, a jen jsem s rozpačitým úsměvem pokrčil rameny.
Ale on ten tvrdý oříšek rozlouskl za mě. Nadšeně jsem se díval na to, jak se před námi plnil stůl. Poděkoval jsem šéfkuchaři, a vzal si od něj vizitku s ujištěním, že určitě jeho služby využiju, a svým známým jeho kuchyň rozhodně doporučím.
Celý ten mini raut byl naprosto skvělý, a kuchař si naši pochvalu rozhodně zasloužil. Zkusil jsem od všeho, co jsme měli na stole, ale na druhou stranu mi to moc nepomohlo, protože jsem už teď věděl, že až sem příště přijdu, bude pro mne výběr jídla hotové peklo, protože všechno chutnalo výborně.
Celý ten čas strávený v obchodě, a potom tady v restauraci, byl jedním z nejlepších za hodně dlouhou dobu. S Thomasem jsem si vždycky rozuměl, i on uměl pro mne připravit různá překvapení a uměl potěšit dárkem. Ale tohle, co udělal Josh… Jedna věc mi došla se stoprocentní jistotou.
Zjistil jsem, že Josh je člověk, s kterým mám hodně společného, a čím dál víc si s ním rozumím. On a Thomas jsou prostě dva lidi, kteří se navzájem doplňují. Co nemá Josh, to má Thomas, a naopak.
Budu jen doufat, že se Josh nerozmyslí, a opravdu se vrátí do Států, aby tu s námi mohl žít. Ale to je ještě otázka budoucnosti, protože za tu dobu, než odjede, se může toho stát hodně, nebo třeba i málo, ale něco, co by mohlo jeho rozhodnutí změnit.
Joshua
Jídlo bylo vážně úžasné, ale největší odměnou pro mě byla spokojenost obou mužů, kteří mi převrátili život vzhůru nohama.
Nejraději bych v poklidném duchu strávil zbytek dne, ale bohužel nám nebylo přáno. Práce nepočká, a my jí měli víc než dost. Přesto jsem nelitoval jediné vteřiny strávené s nimi a doufal, že si to snad brzo zopakujeme. Víc, než dobře jsme si rozuměli, a já se čím dál víc utvrzoval v tom, že oni jsou to, co mi celou dobu chybělo.
Když jsem platil, a tentokrát jsem se na nějaké dělení ukecat nenechal, dal jsem číšníkovi opravdu velké dýško, a pak už nezbývalo než se odebrat k autu. Přesto mi to nedalo a na chvilku se zastavil. Zadíval jsem se na bezmračné nebe a uvědomil si, že mi přestává vadit i to šílené vedro, co tu neustále panovalo.
Byl jsem neuvěřitelně šťastný.
„Nebudu brečet. Nejsem malá holka," zamumlal jsem pro sebe, když mi do očí vstoupily slzy. „Ale moc si cením toho, že jste jeli se mnou. Prožil jsem nejkrásnější chvíle za poslední, no, nejméně tři roky, a nikdy na to nezapomenu." zadíval jsem se na Marka a Thomase, kteří už stáli u auta, a dívali se na mě.
Nemohl jsem z nich odtrhnout pohled. Bylo to, jako bych je viděl poprvé a mělo to být naposledy. Nakonec jsem jen potřásl hlavou a došel ty zbývající dva kroky, aby na mě už dál nečekali, a mohli jsme se vrátit domů.
Thomas
Byl to opravdu skvělý den. Josh to prostě uměl. Udělal nám radost oběma. Jak mně, tak i Markovi.
Oblek, který mu koupil už visel na speciálním věšáku v tom jeho království za ložnicí. Ani ho nechtěl věšet mezi ostatní obleky. Ale udělal Joshovi místo, aby i on mohl své obleky slušně uložit, protože ty se rozhodně poskládat do polic nemohly. Já jsem si svůj nákup uložil do skříně v pokoji pro hosty, který jsem měl několik dní obývat. A kdo ví, na jak dlouho u Marka budeme.
Vidím to tak minimálně do doby, než aspoň jeden z nich bude mít ruku v pořádku, aby mohl být samostatný. Nebo do doby, než se vyřeší případ. I tak ještě bude chvíli trvat, než proběhne soud, a kdo ví, jaké komplikace to může přinést, než budou pachatelé za katrem.
Když jsme všechno pouklízeli, rozdělali jsme si každý svoji práci.
Ale musel jsem uznat, že to příjemné dopoledne, kterého jsem se trochu bál, vzhledem k tomu, jak Josh vypadal, nám hodně pomohlo. Nejen ten včerejší sex, ale i dnešní dopoledne nás zbavilo stresu dokonale. Aspoň na chvíli, než na nás vyskočí něco jiného…
Když se blížil čas večeře, na chvíli jsem svou práci přerušil, abych mohl uvařit. Ale vzhledem k tomu, jak dobře jsme se naobědvali, udělal jsem jen něco lehkého, k čemuž jsem klukům přidal jejich prášky, aby na ně nezapomněli.
Hodně jsem však pokročil v tom, co jsem probíral už minimálně dva dny. Seznam pracovníků letiště se z jednoho listu zúžil na pouhé tři jména.
Joshua
I přesto, že jsme se hned po návratu pustili do práce, poklidná atmosféra zůstala až do večera.
Mark mi ve své šatně udělal místo na obleky a ostatní věci, až mi to připadalo, že jsem se k němu nastěhoval natrvalo. Jen mě začala trápit jiná věc, ale to jsem chtěl probrat s Thomasem, až bude víc klidu.
Po vybalení věcí se Thomas pustil do seznamu podezřelých, který chtěl už dodělat, a já musel smeknout před jeho tvrdou prací, protože než se setmělo, předal mi z několika desítek jmen pouhé tři, o kterých si myslel, že jsou naši podezřelí, a já mu to měl jen potvrdit.
Mark mezitím vyřizoval vše potřebné pro tiskovku, která se měla konat za dva dny před policejním prezidiem. Jediná věc, která zbývala dořešit, byly mé podklady pro řeč, u které měl Mark jisté výhrady. Zatím jsme to ale odložili stranou, protože během odpoledne mi ještě volal Bery, že mají všechny záznamy a všechny podklady z obou obchodů, kde se mohl objevit jeden nebo oba vrahové z našeho případu.
S Thomasem a Markem jsme se nakonec domluvili, že tohle nechám na nich, stejně jako případný výslech, pokud někoho zatknou, a já se zaměřím na profil podezřelých a na tiskovku. Navíc mě čekalo ještě pár vyšetření, takže jsem musel trochu zvolnit tempo.
Kromě toho, znovu jsem si musel připomenout, že na případu nedělám sám, ale k ruce mám skvělého parťáka, na kterého se můžu plně spolehnout.
Když jsme pak s Thomasem v obýváku osaměli, protože se Mark přesunul po večeři znovu do své pracovny, a já už byl docela unavený, takže jsem věděl, že moc práce už neudělám a nejspíš brzo odpadnu, odložil jsem papíry stranou a vynutil si Thomasovu pozornost.
„Víš, něco mě trápí. Nebo… No, nevím, jak to přesně nazvat, jen… Nevadí ti to? Že s Markem spím? Myslím, jako v posteli, a ty jsi zůstal sám v pokoji pro hosty? Já jen nechci… abys měl pocit, e jsem to vzal jako samozřejmost, a nezajímal se o to, jak to vidíš ty."
Thomas
Na to, že jsme začali pracovat až odpoledne, hodně jsme pokročili. Joshua si přebral jména těch tří zaměstnanců z letiště, a po krátké poradě jsme si rozdělili, kdo co bude dělat.
Naše spolupráce byla opravdu jedna z nejlepších. Co nenapadlo jednoho, s tím přišel druhý. Co neudělal Josh, to jsem udělal já. A Mark nám to všechno posvětil, a taky hodně pomáhal, i když nemusel. Jemu stačilo jen na nás dohlížet, ale po tom, co se stalo jemu a pak Joshovi, se v něm něco hnulo.
Později večer, když už jsme pomalu končili s prací, protože jsme toho udělali opravdu hodně a začali jsme být unavení, řekl mi Josh, co ho vlastně trápí.
Udiveně jsem na něho hleděl, jestli to myslí vážně. Ale jak jsem už Joshe poznal, tak to myslel vážně.
„Podívej,“ zaklapnul jsem notebook a otočil se na něho. „Jsi dobrý detektiv a umíš si spoustu věcí vydedukovat z nepatrných maličkostí. Ale v některých věcech prostě plaveš. Tak poslouchej. Je několik možností, jak tuhle situaci vyřešit. První je, že půjdeš spát do pokoje pro hosty, protože se svým zraněním nemůžeš spát na gauči, tady bych spal já. Druhá možnost je, že zůstaneš s Markem v ložnici, a já si k vám donesu nafukovací lehátko a budu spát na něm. Třetí možnost je, že bych spal s Markem já, a ty v pokoji pro hosty, což se zas nelíbí mně a nelíbilo by se to ani Markovi. No a poslední možnost je ta, jak je teď. Mám vás jen přes chodbu, jste oba v jedné posteli, takže kdyby někdo z vás potřeboval s něčím pomoct, nebo oba najednou, nemusel bych běhat po celém baráku z jednoho pokoje do druhého. A to nemluvím o tom, že z obýváku bych vás vůbec neslyšel. Nevadí mi, že jsi s Markem v ložnici a já tady. Pokud budu chtít mít s někým z vás sex, vím, kde vás najdu A navíc… Aspoň si můžu vybrat mezi dvěma sexy chlapama, nebo si vás vzít postupně. Tak co? Pořád to vidíš tak špatně, jak se ti zdá?“
Pohodlně jsem se opřel, založil jsem si ruce na hrudi a vyzývavě se na Joshe podíval.
Joshua
Musel jsem uznat, že Thomasovi argumenty byly logické.
Ale když zmínil ten konec…
„Jo, v tomhle plavu, protože si prostě nejsem jistý a občas se sám sebe zeptám, jestli se mi to všechno jen nezdá," zabručel jsem a raději sledoval své prsty než Thomase.
„A co se týká té druhé věci… Když to vezmeš takhle, tak to tak špatné není," dodal jsem ještě a na okamžik se odmlčel, jak mě ta představa pohltila.
Nakonec jsem si povzdechl, vstal, přešel k Thomasovi a vlezl si mu na klín.
„Půjdu si lehnout, jsem docela utahaný a zítra mě čeká vyšetření, spousta práce, a hlavně ta tiskovka," řekl jsem během toho, co jsem mu okusoval krk a bradu.
Ani jsem si neuvědomil, že ty dva dny utekly tak rychle. Teď, když se to blížilo, byl jsem krapet nervózní. Přece jen, cizí město, cizí lidé, složitý případ. Ale věděl jsem, co takové veřejné prohlášení dokáže s pachateli udělat, proto jsem na Marka tak naléhal, aby ji povolil.
„Ale vy dva byste si taky měli jít brzo lehnout. Taky toho budete mít spoustu, hlavně ty, když musíš nachystat všechno kolem té tiskovky. Jo, a ještě jednou děkuju za dnešní den," věnoval jsem mu dlouhý polibek, a pak se k němu na chvilku přitulil.
Thomas
Josh měl nejspíš těžké dětství, a nejen to, když se musí každou chvíli o takových věcech ujišťovat. Nejspíš mu nikdo moc lásky neprojevoval, a ten, který mohl, pak umřel a Josh si to ještě dává za vinu.
Když se ke mně přitulil, bylo to, jako bych utišoval mladšího bráchu, protože se mu zdál špatný sen.
Ale chápal jsem ho, a taky jsem věděl, že je jen otázka času, kdy se i tahle jeho nejistota ve vztazích, změní.
„Víš co? Jsi prostě náš malý Josh, který teď potřebuje uložit do postele, protože už je dost hodin, a je i po večerní pohádce,“ chytl jsem po chvíli Joshe do náruče, a i s ním jsem se zvedl.
„Marku! Jde se spát! Takže práci zavřít, umýt zuby a do postele!“ zavolal jsem směrem k jeho pracovně, když jsem procházel chodbou do ložnice. „Zítra ráno vstáváme celkem brzy, a do nemocnice pojedeme všichni tři. A já vás nebudu složitě vytahovat z postele. Dobře víte, jak to u mě ráno chodí, a nejspíš by to nedopadlo dobře, kdybych se s jedním z vás musel dohadovat.“
Odnesl jsem Joshe do postele a opatrně ho uložil. Obvaz, který měl na paži, se mu během dneška trochu shrnul, a byl na něm vidět i menší flíček prosáklé krve. Takže nemocnice by se konala tak, jako tak, a pro Joshe stejně bude lepší, když tam budu já i Mark.
Ten z pracovny jen něco zabručel, ale nakonec se během pěti minut ukázal v ložnici taky. I na něm bylo vidět, že je unavený, tak jsem ho zastlal do postele vedle Joshe, a vzal jsem jim ovladač od televize, aby je nenapadlo se na nic dívat, když mají odpočívat.
Mark sice protestoval, ale věděl, že to na mě neplatí. Počkal jsem, až oba usnou, a teprve potom jsem se šel umýt i já, a pak už jsem zalezl do postele.