Joshua
I když se mé srdce po chvilce trochu zklidnilo a začal jsem dostatečně vnímat okolí, nepřestával jsem se chvět.
Cítil jsem Markovo objetí, jeho hlazení, a pak Thomasovy polibky a jeho rozpálené tělo.
„Už nikdy… nebudu… pochybovat…" zasípal jsem, když ze mě Thomas vyjel, stejně jako Mark.
Sevřel jsem půlky, aby mi uvnitř něco zůstalo, ale ani to se mi nepodařilo.
Když na mě Thomas promluvil, zjistil jsem, že zírám do kamery, kterou pak převzal Mark, aby mi Thomas mohl odepnout pouta.
Ruce se mi bezvládně sesunuly podél boku, a já je silou vůle musel přinutit k pohybu.
„Jste… to nejlepší… děkuji… moc…" vydechl jsem a natáhl se pro Thomase, abych ho mohl obejmout a konečně mu věnovat dlouhý hluboký polibek, kterým jsem sděloval vše, co nešlo slovy.
Pak jsem se sklonil k Markovi, který předal kameru Thomasovi zpátky, a i jemu věnoval stejnou péči.
„Díky…" zamumlal jsem mu do rtů a lehce se usmál.
Pak jsem se nadzvedl, i když se mi nechtělo, ale Marka jsem drtil už dost dlouho, a slezl že sedačky.
Jenže nohy mě prostě neunesly, a já se ani úplně nepostavil a už jsem klečel na zemi, zadkem dosedl na paty, a dlaněmi se zapřel o zem před sebou.
„Myslím, že neudělám… ani krok, natož… abych pokračoval," zvedl jsem hlavu a podíval se do jejich oči, které zase postupně měnily barvu, ale byla v nich vidět ta naprostá spokojenost, a já doufal, že to samé vidí i oni v mých.
Thomas
Byl jsem spokojený s dneškem i s tímto pokračováním, i když to chvíli vypadalo, že se Mark s Joshem ještě serve. Byl jsem tam venku připravený skočit mezi ně, ale naštěstí to vzalo ten správný obrat.
Mark se spokojeně usmíval, když slyšel Joshova slova, a já za ně byl taky moc rád.
„A takhle to dopadá, když tě ojedou dva kluci naráz,“ zasmál jsem se, když Josh skončil na zemi, a pak už konečně vypnul kameru.
Odložil jsem ji na stůl a pak se k Joshovi sehnul.
„Zvládneš dojít do sprchy? Vana tu bohužel není,“ chytl jsem ho za paže a pomohl mu vstát.
„Je tahle tvoje část spokojená?“ přitáhl jsem si ho k sobě a pohladil ho po zadečku.
Políbil jsem ho, ale musel jsem ho pevně držet, jak byl celý vláčný. Mark zůstal na sedačce, jen se opřel o lokty, aby na nás lépe viděl. Promnul si svůj ochablý penis a zářivě se na nás usmál.
„Já spokojený jsem. Jste prostě ti nejlepší milenci,“ zvedl se nakonec do sedu.
„Tak, kam chceš jít? Do koupelny nebo do postele?“ zeptal jsem se Joshe a lépe si ho podchytil, aby se mi nevysmekl.
Joshua
Objal jsem Thomase kolem krku, abych získal oporu, protože nohy jsem měl jak z rosolu.
„Myslím, že bych si to i zopakoval… Ale bez toho, co tomu předcházelo," usmál jsem se na oba a čelem se opřel o Thomasovo rameno.
„A jsem navýsost spokojen… nejen ta jedna část… Jste vážně to nejlepší, co mě mohlo potkat… a udělám všechno pro to, abych se sem vrátil. Mám vás oba moc rád," políbil jsem Thomase a přes jeho rameno se pak usmál na Marka, který se spokojeně pelešil na sedačce.
Byl jsem velmi příjemně unavený, a Thomasova blízkost, jeho tělo, vůně po milování, bušení srdce, to všechno mě začalo ještě víc uspávat.
„Šel bych asi… do sprchy…" zamumlal jsem a oči se mi pomalu začaly zavírat, i když jsem se snažil je držet otevřené, a tělo začalo ještě víc ochabovat.
Thomas
Musel jsem se usmát, když Josh usínal ve stoje.
„Jasně, sprcha,“ zamručel jsem.
Podchytil jsem si ho, abych ho mohl vzít do náruče a zamířil jsem s ním do pokoje.
Držel se mě sice kolem krku, ale jen tak, tak. Byl úplně vyřízený.
Opatrně jsem ho uložil do postele. A než jsem se rozhodl, jestli ho aspoň utřít, vešel dovnitř Mark s vlhkým ručníkem.
„Bude možná lepší ho aspoň utřít,“ podal mi ručník.
Zatím, co jsem Joshovi setřel břicho a pak opatrně podrážděný zadeček, Mark se sehnul k jeho kabele a vytáhl menší taštičku, ve které měl prakticky skoro celou lékárničku.
„Věděl jsem, že něco takového tu bude mít,“ zvedl ruku s mastí.
Položil taštičku na stolek, a pak si k nám přisedl na postel. Roztáhl jsem Joshovi nohy a mírně je přizvedl, aby mu tam Mark mohl nanést trochu masti.
„Snad mu to aspoň trochu pomůže,“ spokojeně zhodnotil výsledek své práce, a mastičku zavřel a odložil.
„I když nevím, jestli bude teď pár dní použitelný,“ tiše se zasmál.
Pustil jsem Joshovy nohy, srovnal mu je a přikryl ho dekou, aby mu v noci nebylo chladno. Zvedl jsem se, pohladil jsem ho po tváři a lehce políbil.
„Dobrou noc,“ zašeptal jsem do jeho rtů.
„Pojď, dáme si něco lehkého na večeři, a venku na zemi se válí flaška brandy,“ ukázal jsem Markovi ke dveřím.
Stál u postele a s příjemným úsměvem Joshe pozoroval. Vážně ho má rád. Je to vidět na všem, co pro něj dělá. Až bude Josh muset odjet, nejspíš to Mark těžko ponese. I když dnes ukázal, že i on umí být dominantní a umí si dupnout, přesto je to hodný kluk a hodně citlivý...
Když i Mark Joshe políbil, nechali jsme ho spát a potichu jsme vyšli z pokoje. Dveře jsme jen přivřeli, abychom ho slyšeli, kdyby na nás volal.
„Tak večeře,“ došel jsem s Markem ke kuchyňskému koutu a rovnou otevřel lednici.
Asi po patnácti minutách jsme už seděli venku pod hvězdami, cpali jsme do sebe večeři, popíjeli brandy a povídali si o všem možném. Jedinému tématu jsme se však vyhýbali. A to byl Joshův odjezd...
Joshua
Vůbec si nepamatuju, jak a kdy jsem usnul.
Matně si vzpomínám na Thomase, jak mě bere do náruče, pak něčí šepot a ruce na svém těle.
Vzbudila mě až naléhavá potřeba odskočit si, a nemohl jsem se ani divit, po těch vypitých pivech.
Když jsem dostatečně zaostřil, všiml jsem si, že Mark už vedle mě spokojeně pochrupkává, a hodiny ukazují dvě v noci.
Má snaha vylézt z postele, se ale ukázala jako docela velký problém. Hlavně v zadních partiích, přičemž jsem se trochu zamračil, protože se mi moc nelíbila představa, že bych až do odjezdu kvůli bolavému zadku musel sušit.
Celé tělo jsem měl jako z gumy, skoro se nemohl ani pohnout, a když jsem se pomalu po čtyřech doplazil do koupelny, zjistil jsem, že mé tělo hraje opravdu všemi barvami a nemám na něm snad jediný kousek neoznačeného místa.
Při vykonávání potřeby jsem si všiml i zřetelného otisku pout na svých zápěstích.
Jsem zvědavý, jak tohle budu doma vysvětlovat.
Ale kupodivu mi to bylo jedno.
No pravě naopak. Byl jsem nesmírně rád, že si mě ti dva takhle označkovali.
Už sice po dvou, ale i tak pořád s menšími obtížemi jsem se dovalil zpátky do pokoje s tím, že až vstanu úplně, něco vymyslím, abych se mohl s některým z nich aspoň ještě jednou pomilovat, než odjedu, vlezl si pod deku a přitulil se opatrně k Markovi.
Prsty jedné ruky jsem propletl z jeho a se spokojeným úsměvem na tváři znovu usnul.
Thomas
Seděli jsme s Markem venku, v tom příjemném nočním chládku. Popíjeli jsme a povídali si o všem možném. Nejvíc ale asi o Joshovi… Tak nějak nám oběma došlo, že vlastně s ním teď můžeme být klidně i naposled, protože, kdo ví, co se stane, až se vrátí do Anglie.
Bylo už po půlnoci, když se Mark sebral, že půjde spát. Šel jsem s ním, abych se mrknul na Joshe, ale ten byl úplně mrtvý a vůbec nevěděl o světě.
Mark se uložil vedle něho a za chvilku byl taky v pánu.
Přivřel jsem jim dveře a vrátil se do obýváku. Podíval jsem se k sedačce, ale najednou mě nějak přešlo spaní. A ležet jen tak a čumět do tmy se mi rozhodně nechtělo.
Uvařil jsem si kafe do termosky, oblékl jsem se, vzal si čelovku a rybářské náčiní a šel jsem ven.
Noční rybolov taky není k zahození.
Natáhl jsem na sebe prsačky, a pak už vyzbrojen na noční muškaření jsem vyrazil na řeku.
Noc byla klidná, aby taky ne, uprostřed tak krásné přírody, kde byly slyšet jen zvuky nočních zvířat, občasné šplouchnutí vody, nebo šumění větví, když zafoukal mírný větřík. Tak jsem se do toho zabral, že jsem úplně zapomněl na čas.
Byl to čas na rybolov a nerušené přemýšlení. A že jsem těch myšlenek měl plnou hlavu…
Až teprve, když se začínali ozývat ptáci se svým ranním zpěvem, a začalo svítat, došlo mi, kolik času jsem na řece strávil. Podíval jsem se, kolik jsem toho nachytal. No, pár kousků jsem měl a k tomu jeden výstavní. Toho mi Mark určitě bude závidět.
Sbalil jsem se, a už po břehu jsem se vrátil zpátky ke srubu. A při cestě mi teprve došlo, jak daleko jsem se po řece dostal.
Když jsem se vrátil, nakouknul jsem do pokoje. Ale kluci pořád spali jako zabití, tak jsem je nechal být. Jen jsem se musel usmát, jak Josh spal trochu nakřivo a zadeček vystrkoval z peřiny, aby se mu o něj nic neotíralo.
Vyšel jsem zase ven a pustil se do zpracování ryb. A když už jsem byl u toho, rovnou jsem rozpálil krb a hodil ryby na gril, až na toho největšího macka, kterého jsem nechal ještě v kyblíku, aby ho Mark viděl živého.
Slunce už bylo docela vysoko, když jsem byl se snídaní hotový. A ve srubu pořád ticho.
Je čas je vzbudit. Jednou za čas není na škodu dát si výživnější snídani. Naskládal jsem to všechno na velký tác a vešel jsem k nim do pokoje.
„Joshi! Marku! Vstávat, nebo tu snídani sním sám!“ promluvil jsem důrazně, abych je vzbudil.
Zůstal jsem stát u postele, a doufal jsem, že vůně grilovaných ryb, rozpečeného pečiva a čerstvé kávy je vzbudí…
Mark
Podvědomě jsem vnímal, jak se Josh v noci vzbudil a soukal se z postele. Ale spal jsem krátce a byl jsem tak utahaný, že jsem neotevřel ani jedno oko. A když se vrátil, jen jsem stiskl jeho prsty a spal jsem dál.
Teprve ranní zvuky z venku mě začínaly probírat, ale vůbec se mi nechtělo vstávat. Slyšel jsem i Thomase, který k mému údivu už byl vzhůru jako první, a něco venku dělal.
A když se pak otevřely dveře a on na nás promluvil, konečně jsem se pohnul.
Otevřel jsem oči a podíval se nejprve na Joshe, který něco zabručel, a pak se otočil na břicho a snažil se znovu usnout.
Thomas nad námi stál, usmíval se, když to viděl, a v rukách držel velký tác se snídaní.
Tak to je po dlouhé době, kdy není nabručený a donesl snídani do postele. Nejspíš se opravdu dobře vyspal.
„Krásně to voní,“ protáhl jsem se, a pak se konečně posadil.
Podíval jsem se na tác, který mi Thomas položil na klín, a pak udiveně na něho.
„Byl jsi na rybách?“ zeptal jsem se, protože bylo jasné, že tyhle ryby jsou čerstvé.
Když s úsměvem přikývl, že si udělal noční rybolov, na chvilku mě zamrzelo, že mě nevzbudil, a já nešel s ním. Ale musel jsem uznat, že snídaně vypadala úžasně, a káva taky dobře voněla a úplně lákala, abych se napil.
„Joshi, vstávej,“ usrkl jsem kávy, a pak Joshe jemně plácl po zadku. „Thomas nám přinesl snídani do postele...“
Joshua
Trochu jsem sebou škubl, když jsem ucítil plácnutí po zadku a pokoušel se srovnat si v hlavě Markova slova.
„To se ti jenom něco zdá, Marku, klidně spi ještě dál. Já pak snídani udělám, jestli máš takový hlad. Jen mi dej ještě chvilku na probrání," zahučel jsem do polštáře a chtěl znovu usnout, ale nedovolil mi to zvuk podobný smíchu.
A taky ta vůně…
Byla moc blízko a moc autentická na to, aby to byl jen sen.
Znovu jsem zvedl hlavu, a tentokrát pořádně kolem sebe ospale zamžoural.
Thomas se usmíval od ucha k uchu, a Mark usrkával spokojeně kávu a pobaveně se na mě díval.
Trochu nechápavě jsem zamrkal než mi došlo, že je to skutečnost ne sen, a v ten moment se ozval i můj žaludek.
„Mám hlad jako vlk!" zaúpěl jsem, s obtížemi si sedl, protáhl se a chvilku hledal vhodnou polohu, při které bych se mohl najíst.
Napřed jsem se ale ještě natáhl k Markovi, políbil ho, a to samé udělal u Thomase.
„Dobré ráno… a díky za ten včerejšek," usmál jsem se na ně, a konečně vzal do ruky hrnek s kafem usrkl a málem se rozplynul blahem.
Pak jsem se na svou porci vrhl s takovou vervou, až se mi dělaly boule za ušima.
„Je to moc dobré," zahuhlal jsem s plnou pusou. „Tohle bych od tebe nečekal. Je to krásné překvapení. A kde jsi vůbec splašil ryby. Rybařil jsi? Spal jsi vůbec?"
Nevím, jestli mi bylo něco rozumnět, jak jsem se ládoval tou dobrotou, a přitom se snažil zjistit, co tomu předcházelo.
Thomas
Joshovo ranní vstávání… tak takové jsem ještě nezažil.
„Hmm... někoho mi takhle připomínáš, jen si nemůžu vzpomenout koho,“ zamyšleně jsem si promnul bradu. „A nemáš zač děkovat.“
Opětoval jsem mu polibek, a pak už jsem se usadil vedle nich na kraj postele a taky se pustil do snídaně. Nebylo to tak vynikající jako Markovy grilované ryby, ale dalo se.
„No, nespal jsem. Nějak se mi nechtělo. Kdybych spal, tak byste tu snídani museli udělat vy,“ ukázal jsem na tác, odkud to mizelo doslova kosmickou rychlostí.
V klidu jsme snídali a popíjeli kafe. Bylo to takové příjemné ráno, které bylo ještě lepší, když jsem pak otevřel okno a pustil dovnitř slunce a příjemný ranní vzduch.
„Co máte dneska v plánu?“ podíval jsem se na oba, když odkládali prázdné nádobí na tác.
Vzal jsem ho, abych mohl jít umýt nádobí, ale ještě jsem se zastavil a na oba se podíval.
„Moc vám to sluší. A Joshi… Neměl bys tak vystrkovat zadek, měl jsem chuť tě místo snídaně hned obtáhnout, a nevím, nevím, jestli bys to zvládl…“ usmál jsem se, a pak už jsem raději zmizel v kuchyni, aby mi nepřistál polštář na hlavě.
„Měli byste vstávat a dát se do pořádku, ospalci! Venku je hezky a je škoda prospat den!“ křiknul jsem na ně ještě z kuchyně, kde jsem se hned pustil do mytí nádobí.
Joshua
Bylo to skvělé ráno. Nejlepší, co jsem si mohl na předposlední den přát.
Přitulil jsem se na chvilku ještě k Markovi do náruče, když Thomas rychle zmizel za dveřmi, a jen díky mému stavu mohl být rád, že jsem po něm nic nestihl hodit, a užíval jsem si poklidné ráno.
V momentě, kdy jsem ale zvedl hlavu a zadíval se na spokojeného Marka, jsem si uvědomil, že se mi nebude chtít s nima loučit. Že to nezvládnu.
Objal jsem ho kolem krku a pevně se na něj přitiskl.
„Nechce se mi odjíždět," zamumlal jsem, a pak se kousek odtáhl, abych se mohl přitisknout na jeho rty v jemném ale hlubokém polibku.
Pak už ale bylo načase vylézt z postele.
S Markovou pomocí jsem to zvládl rychleji, a pak trochu nakřivo i s ním přešel do kuchyně, kde Thomas akorát douklízel.
„Jestli vám to nebude vadit, rád bych si zaplaval, a pak se trochu prošel po okolí. Musím se rozhýbat a chci si to tu pořádně prohlédnout, kdybych… však víte," pokrčil jsem rozpačitě rameny.
„Teď se skočím umýt, tak se rozhodnete vy, co budeme dělat, pokud nesouhlasíte s mým návrhem. A Thomasi," přešel jsem k němu a přejel dlaní po jeho hrudi, „zvládl bych to. Nikdy nepodceňuj Angličana, co bydlí se dvěma zatraceně sexy chlapama."
Mrkl jsem na něj, kousl ho jemně do brady, otočil se a zadeček zlehka otřel o jeho klín.
Thomas
Byl jsem hotový s úklidem, když Mark s Joshem vylezli z pokoje.
Ještě jsem otřel linku od vody, a pak se otočil, abych vyšel ven a očistil grill. Zastavil jsem se ještě u Joshe, přitáhl jsem si ho k sobě a políbil.
Klidně si jdi zaplavat. Pokud půjdeš takhle voňavý na procházku, nejspíš tě sežere medvěd,“ objel jsem nosem jeho krk a pak ho pustil.
„Já jdu ještě douklízet gril, ať na něm nemáme velký nános, nebo to pak půjde špatně dolů. Jo, Marku, venku máš překvapení,“ tajemně jsem se pousmál a vyšel ven.
Věděl jsem, že Mark nevydrží a hned vyběhne za mnou. Jen jsem ukázal na kyblík, kde plaval můj nejlepší úlovek, a když jsem viděl, jak na něho Mark obdivně zírá, doslova jsem se nadmul pýchou.
„Jestli chcete, jděte na procházku sami, na mě nějak začíná padat únava, zůstanu tady,“ otočil jsem k nim na moment hlavu, když jsem kartáčoval grill.
Mark
Byla sranda vidět Joshe, jak je celý křivý a snaží se vypadat, jako že je v pohodě.
Bylo to prostě hezké ráno. Opravdu příjemné. A když se Thomas ozval, že má venku překvapení, rovnou jsem vyběhl ven.
Došel jsem ke kyblíku, na který ukázal, a zůstal jsem stát s otevřenou pusou.
„Tak to je teda úlovek,“ pronesl jsem užasle, když jsem viděl ten kus, co si tam plaval.
„Se nedivím, že jsi ho neugriloval, chtěl ses pochlubit, co?“ zvedl jsem oči k Thomasovi, který jen s úsměvem přikývnul.
Na moment jsem si ke kyblíku dřepnul a strčil ruku dovnitř. Pohladil jsem ho konečky prstů, a s úsměvem se na ten krásný kousek díval. Tak tohle se mi osobně ještě nepovedlo, a ani Thomasovi ne Tenhle je dokonce větší než tenkrát, kdy mi dal přes hubu a odešel na ryby.
„Půjdu se s Joshem projít, nechci, aby se tu ztratil, jako tobě,“ zasmál jsem se a vrátil se k Joshovi.
„Půjdeš se osprchovat, nebo skočíš rovnou do řeky? Potřebuješ pomoct? Půjdu se s tebou projít, tak ať vím, kolik mám času na ranní očistu.“
Joshua
Bylo to tak skvělé ráno, že mě to hned nabilo energií, a i přes bolavý zadek jsem se cítil naprosto skvěle.
Když Mark vyběhl ven za Thomasem, jen jsem zvědavě vykoukl že dveří, ale podle řečí se jednalo o rybu, a pro mě byly všechny stejné, takže jsem to neshledal tak vzrušujícím jako Mark.
Ale bylo pěkné, dívat se na jeho spokojenou tvář, když se ke mě vrátil zpátky, zatímco Thomas uklízel gril.
„Asi skočím rovnou do řeky," zapřemýšlel jsem nahlas, obešel Marka, objal ho kolem pasu, přitiskl ho na sebe, a jeho krku věnoval pár polibků.
„A zvládnu to sám. Když tak budu volat o pomoc," zasmál jsem se, pustil ho a neodpustil si plácnutí po tom jeho dokonalém zadku.
Pak už jsem se vydal ven, cestou ještě skočil na Thomase, a pak se smíchem vběhl do vody.
Studená voda mě málem zabila, ale zároveň krásně ochladila mé citlivé partie, a když jsem si zvykl na teplotu, rochnil jsem se tam asi hodinu, než na mě Mark zavolal ať vylezu nebo si rozmočím kůži.
Největší problém jsem však měl s výběrem spodního prádla, až jsem se nakonec s bručením rozhodl, že se na nej vykašlu a hodil jsem na sebe jen volnější kraťasy po kolena. K tomu triko, ponožky a venku tenisky, a už jsme mohli s Markem vyrazit.
Mark
Josh nakonec pomoc nepotřeboval, a když jsem ho viděl, jak si užívá vodu v řece, zamířil jsem do koupelny. Asi po patnácti minutách jsem vylezl ven, vyprázdněný a dokonale osprchovaný, a rozhlédl se po Joshovi. Ale ten byl pořád v řece. Nejspíš se tam rozmočí, než vyleze ven.
Zašel jsem se obléct, a ještě v kuchyni chvíli hleděl do lednice, co bychom si mohli dát na oběd. Po chvíli jsem vytáhl kuřecí maso, aby rozmrzlo, než se vrátíme zpátky.
Vyšel jsem před srub, upozornil Thomase na maso, a stejně jsem ještě musel čekat na Joshe, než konečně dorazil, oblékl se, a my mohli jít.
Popadl jsem láhev vody, abychom někde v lese nepadli žízní, a pak jsem nás už nasměroval výš do hor, kde je jedna menší skála, na kterou se dá pohodlně vystoupat po cestičce, a je z ní hezký výhled. A čím víc jsme se k ní blížili, tím víc jsem se těšil, až to Josh uvidí. Dokonce je z ní vidět i kousek střechy mého srubu.
Thomas
Než jsem dočistil gril, kluci se připravili a vyrazili se projít. Původně jsem s nimi chtěl jít, ale jednak na mě začala padat únava, a také mě ráno, když jsem je dva viděl, jak jim schází energie, něco napadlo.
Když jsem měl jistotu, že už jsou dostatečně daleko, prolezl jsem lednici a komoru.
Spokojený, že mám všechno, jsem se pustil do práce.
Ani jsem si nemusel hlídat, jestli kluci nejdou už zpátky. Znal jsem Marka, a věděl jsem, že Joshe nejspíš vytáhne na skálu. Což zahrnuje hodinu chůze tam, a hodinu zpátky. A možná se cestou i zdrží… Takže času jsem měl opravdu hodně.
Už když jsem hlídal tu malou elektrickou troubu, co tu Mark má, cítil jsem, jak jsem čím dál víc unavený. Abych neusnul připečení, uvařil jsem si ještě kávu. Ale moc to nepomohlo.
Když jsem pak vytahoval čokoládový dort, musel jsem uznat, že i když trouba není nic extra, i tak se v ní dobře peče. A tenhle dort, do kterého se nemusí dávat krém, a přesto byl vláčný, jsem měl moc rád.
Opatrně jsem ho přendal na tác, ozdobil ještě polevou a čokoládovými hoblinami, a přikryl vysokým poklopem, aby se na něj nedostali mouchy.
Když jsem umyl konečně všechno nádobí a pouklízel, byl jsem úplně hotový. Ale přesto jsem ještě nakrájel maso, které už bylo rozmrzlé, naložil ho a schoval do lednice, aby se pak Mark s tím nemusel zdržovat.
Spokojený, že se mi to povedlo jsem se natáhnul na sedačku. A s posledním pohledem na stůl, kde stál dort, jsem okamžitě usnul.
Joshua
Nechal jsem se vést Markem a obdivoval kolem sebe krásu přírody. Nikam jsme nespěchali, času bylo dost, a já si hlavně chtěl užít nejen klidnou procházku, ale i Markovu přítomnost
Sice mě mrzelo, že nešel s námi, ale chápal jsem, že si potřebuje odpočinout.
Cestou jsme se bavili o všem možném, a já se zase o něco víc tak dostal do jejich životů.
„Nechápu, jak jsem mohl pochybovat," zavrtěl jsem hlavou při jedné ze zastávek na odpočinek a pití.
Byl jsem zvědavý, kam mě Mark vede. Stoupali jsme po úzké pěšince, a když jsme se dostali na místo, jen jsem překvapeně vydechl.
Chvilku jsem se nevěřícně rozhlížel, užíval si ten nádherný výhled, a spatřil dokonce i střechu srubu, kterou jsem Markovi hned ukázal.
Trvalo několik dlouhých minut, než jsem to vstřebal a mohl náležitě poděkovat Markovi.
Objímal jsem ho, hladil všude, kam jsem dosáhl, chvíli jemně, chvíli vášnivě ho líbal, a když jsem nestačil s dechem, díval jsem se mu do očí a za všechno mu děkoval.
Nakonec jsme na skále strávili víc času, než bylo nejspíš v plánu, ale byl spokojený jako nikdy, a doufal jsem, že Mark to má taky tak.
Po cestě zpátky, jsem si ale znovu uvědomil, že nebudu mít sílu na to se s nimi osobně rozloučit, a v hlavě mi uzrával šílený plán, který s trochou štěstí ale mohl vyjít.
Když jsme se vrátili, nakoukl jsem do srubu, a když jsem viděl, že Thomas ještě spí, otočil jsem se na Marka s tím, že skočím ještě do vody, protože jsem trochu zpocený z té procházky.
Mark
Ta procházka byl opravdu skvělý nápad. Uvolnil jsem se, protáhl ztuhlé tělo, a užíval si Joshovu společnost.
Bylo hezké dívat se, jak skoro ztratil řeč, když jsme vylezli na skálu a nadšeně se rozhlížel kolem sebe.
V tu chvíli, kdy jsme tam seděli, jsem si znovu uvědomil, že bude hodně těžké se s ním loučit.
Bude mi opravdu chybět.
Protože to, co mi nemůže dát Thomas, to mi dává Josh. A je jedno v jaké smyslu. Oni dva jsou pro mne prostě celek. Chvíli mám pocit, jako by byl Josh mladší brácha, kterého musím chránit, a vzápětí je to naopak, když on má snahu chránit mě. A Thomas na nás oba dohlíží, abychom se někde na své „cestě“ neztratili.
Mám je moc rád oba dva. Bude mi těžko, až se budeme muset rozdělit a Joshovi říct: „Ahoj.“
Když jsme se vynadívali a dostatečně pomazlili, vydali jsme se na cestu zpátky. Bylo už pozdní odpoledne, takže to maso bude spíš už na večeři než na oběd.
Nedivil jsem se, že se Josh hned odešel k řece, aby se vykoupal, protože bylo opravdu teplo, a my byli docela splavení, když jsme došli zpátky.
Když jsem vešel do srubu, hned mě zarazila ta podivná sladká vůně, která se nesla srubem. Thomas spal na sedačce, a ani ho nevzbudilo, když jsem vešel a dělal docela hluk. Podíval jsem se ke kuchyňskému koutu. Maso bylo uklizené a na stole bylo něco pod poklopem.
Hned mě napadlo, že nejspíš z tama jde ta vůně. Zvědavě jsem poklop zvedl…
Nespletl jsem se. Vůni čokolády poznám, i kdyby tu smrděl i hnůj.
Užasle jsem se díval na Thomasův výtvor. Dal si opravdu záležet, ten dort byl nádherný. Věděl jsem, že ho Thomas umí, ale dělával ho velmi málo. Jen při výjimečných příležitostech. A teď ta příležitost byla. Pomalu, ale jistě nám končily dny, strávené společně s Joshem…
Zakryl jsem dort, přešel jsem k Thomasovi a sklonil se k němu.
„Děkuji, zašeptal jsem a jemně ho políbil do vlasů, abych ho nevzbudil.
Zaběhl jsem se umýt a převléct, a pak už jsem se pustil do přípravy večeře, kterou jsem tentokrát udělal na sporáku, abych nemusel znovu rozpalovat grill. Nejspíš by se nám ty grilovaná jídla brzy přejedly.
Joshua
Vážně jsem nelhal v tom, že se půjdu ochladit do řeky, protože jsem byl docela splavený. Ale napřed jsem chtěl vyřešit ještě jednu záležitost. Telefon jsem si bral už na tu naši procházku, kdyby něco, takže jsem nemusel složité vymýšlet důvod, proč pro něj jít do srubu.
Zašel jsem kousek níž, kdyby náhodou někdo z těch dvou vyšel ven, a se zatajeným dechem vytočil číslo.
„Ahoj Bery. Tady Josh," pozdravil jsem, když se po pár zvoněních ozval na druhem konci energicky hlas.
„Měl bych na tebe jednu velkou prosbu a žádost," začal jsem oklikou.
„Tak to vyklop," řekl Bery se smíchem.
„No, víš, jsem teď s Markem a Thomasem na srubu, a nejspíš už ti asi došlo, jak to mezi námi je. A já… Tak nějak bych potřeboval pomoc. Pozítří…" odkašlal jsem si, protože mluvit o tom bylo čím dál bolestivější. „Pozítří se vracím zpátky do Anglie. A jsem moc velký zbabělec na to, abych se s klukama rozloučil z očí do očí. Tak mě napadlo, jestli bys sem zítra s klukama nezajel, jako takové překvápko, a ty mě pak pozítří tajně ráno odsud neodvezl k Thomasovi domů, já si tam vzal věci, a pak bych i taxíkem, abych tě dál nezdržoval, odjel na letiště."
Na druhém konci bylo chvilku ticho, až jsem se bál, že mi to Bery položil.
„Bery?"
„Jo, jsem tady. Jen přemýšlím. To, že jste spolu na chatě vím. I to, jak to mezi vámi je. O Thomasovi s Markem jsem to tušil už dlouho, a pak, když jsi přijel… A právě proto si to musím promyslet. Rádi přijedeme, to určitě. Elias tě rád uvidí, hodně o tobě mluví, ale s tím odjezdem… Nechceš si to rozmyslet? Myslím, že hlavně Marka to dost vezme," odpověděl vážně.
„Napsal bych vzkaz, který bych jim po tobě poslal. Stejně jako Thomasovy klíče, ale prostě… Nedokážu se s nima rozloučit. Nezvládl bych to. Znamenají pro mě možná víc, než si myslíš. Prosím, Bery, nežádal bych tě o to, kdyby to nebylo nutné," zaprosil jsem zoufale.
Bery si do telefonu povzdechl, a pak se na chvilku zase odmlčel.
„No dobrá. Ale na tom vzkazu si dáš záležet, a jak jim ho budu předávat, rovnou řeknu, že jsem s tím nesouhlasil. Nerad bych dostal od jednoho nebo druhého přes hubu," zasmál se nakonec Bery, a mě se nesmírně ulevilo.
„Díky moc. Vážně. Moc si toho cením," odpověděl jsem úlevně.
„V pořádku. Navíc ti to tak nějak i dlužím za Markovu záchranu. Kdy chceš abysme přijeli, a kdy budeš chtít odjet?"
„Klidně dorazte hned ráno jako překvápko, a můžete Marka vytáhnout z postele," zasmál jsem se při představě, jak se bude asi tvářit, když mu banda pěti chlapů vletí ráno do srubu a udělá budíček.
„Ale moc to nepřehánějte, aby nedostal infarkt," dodal jsem ještě. „A odlétám v deset, tak mezi pátou a šestou abysme vypadli."
„Dobrá. A neboj, řeknu klukům, aby na Marka šli jemně," zasmál se Bery.
Ještě jsme chvilku pokecali, a pak už jsem musel končit, protože jsem si s hrůzou uvědomil, že jsme prokecali víc jak půl hodiny, a já se ještě neočvachtal.
A Mark mohl kdykoliv pro mě dojít.
Částečně spokojený a částečně smutný z toho, že už se to opravdu blíží, jsem vlezl do vody a přemýšlel nad tím, co bude dál.
Prvních pár dnů bude nejhorších. To už jsem věděl teď. A pokud nastane ta nejhorší situace a já se sem nebudu moct vrátit… Vůbec jsem si nedokázal představit, co budu dělat.
Lehl jsem si víc ke břehu, kde mi voda omývala jen boky a občas se přelila přes břicho, zíral jsem na nebe a uvažoval, jak to bude dál.
Mark
Při tom vaření bylo docela teplo, tak jsem se zaběhl převléct do šortek a tílka. Bylo mi lépe, když mě netísnily boxerky, a rozhodně mi už nebylo ani tolik horko.
Maso, co jsem dělal se zeleninovou přílohou a rýží, bylo do hodiny hotové, a já mohl servírovat. Na chvíli jsem zapřemýšlel, jestli jíst venku nebo vevnitř. Ale nakonec jsem se rozhodl pro venek.
Vyšel jsem před srub, a zavolal na Joshe, aby donesl nějaký džus a vodu, abychom se mohli i pořádně napít, a když jsem se vrátil zpátky, zarazil jsem se.
Svým voláním na Joshe jsem vzbudil i Thomase. Chvilku jsem přemýšlel, jestli bude nabručený, ale když se jen protáhl, vstal a zamířil na záchod, věděl, jsem, že to bude v pohodě.
„Bude večeře, tak dojdi ven,“ zaklepal jsem ještě na dveře koupelny.
Nandal jsem jídlo na talíře a postupně ho vynesl ven na stůl. Ještě jsem zaběhl pro skleničky, abychom si mohli nalít pití, a pak už jsem jen na oba houknul, že je večeře nachystaná, aby hned dorazili, jinak to bude studené a ohřívat jim to nebudu.
Až na výjimky jsem se tu za ty dny cítil dobře. Bylo to, jako bychom tu žili už strašně dlouho, a vůbec jsem si ani neuměl představit, až budeme s Thomasem zase sami.
Joshua
Nejspíš jsem v té vodě asi i na chvilku usnul, protože, když na mě Mark zavolal, leknutím jsem sebou škubl, a na chvilku by trochu mimo.
Se zaúpěním, protože jak jsem byl v klidu, zadek se trochu rozbolel jsem se nasoukal zpátky do kraťasů a trika, jen ponožky a boty vzal do ruky.
Mark už chystal jídlo ven na stůl a Thomas byl očividně taky vzhůru.
„Hned jsem zpátky," houkl jsem a zmizel ve srubu jednak kvůli záchodu, ale taky abych se převlékl a ošetřil bolavý zadek.
Snažil jsem se chvátat, přesto na mě musel Mark ještě jednou zavolat.
Jen v čistých šortkách jsem se konečně dovalil zpátky před srub, kde už oba seděli u večeře.
Jídlo bylo vynikající, ostatně jako všechno od těch dvou a i zbytek večera byl úžasný.
Znovu jsem si uvědomil, jak moc mi budou scházet. Jak moc jsem si na ně zvykl, a i přes všechny ty potíže a trápení, přes všechnu bolest, kterou jsme si spolu prošli jsme se tak moc sblížili.
Už jsem nepochyboval.
Věřil jsem, že na mě nezapomenou.
Po večeři jsem si lehl na břicho do trávy, abych na oba viděl, popíjel džus, protože na pivo jsem nějak neměl chuť, a navíc jsem věděl, že si musím nechat rezervu na zítra, poslouchal Marka s Thomasem, a bylo mi neskutečně dobře.
Thomas
Usnul jsem opravdu tvrdě, tak když mě vzbudilo Markovo zavolání, byl jsem překvapený, kolik je už vlastně hodin. Zašel jsem si na záchod, a pak se přesunul ven před srub, kde už Mark nachystal večeři.
Ani to, že ji chystal, mě nevzbudilo.
Usadili jsme se venku, a v klidu jedli a povídali si. A musel jsem pochválit, protože večeře byla opravdu výborná. Mám vážně štěstí, že Mark i Josh umí tak dobře vařit.
Po večeři, když se Josh natáhl do trávy, zamítl jsem Markovu pomoc, a sám jsem šel uklidit a umýt nádobí. Uvařil jsem ještě kávu a donesl jsem ji ven.
„Hned jsem tu,“ zaběhl jsem ještě do srubu.
Naložil jsem na tác talířky a vidličky, a k tomu přidal i čokoládový dort. Donesl jsem to ven a položil doprostřed stolu a zvedl poklop.
„Něco jsem vám upekl, ale jak znám Marka, tak to nejspíš už vyčmuchal,“ usmál jsem se.
Každému jsem ukrojil kousek, a hned jsem si na něm začal pochutnávat a popíjel jsem k tomu kávu.
Večer probíhal v příjemném duchu. Povídali jsme si o všem možném, ale jednomu jsme se vyhýbali A to byl Joshův brzký odjez…
Zanedlouho se na nebi objevily hvězdy, které jsme pak pozorovali a hádali, jak se které souhvězdí jmenuje. A i když jsem přeci jen dostal chuť na pivo, stejně jsme si s Markem dali každý jedno a někdy kolem půlnoci jsme se nakonec sebrali a šli spát.