Joshua
Spal jsem jak zabitý.
Možná to bylo tím pohodovým večerem, skvělým sexem, nebo prostě tím, že to bylo za námi, ale když jsem se vzbudil, postel vedle mě byla prázdná a pohled na hodinky jasně říkal, že už je čas vstávat.
Protáhl jsem se, a ještě chvilku poválel v posteli, protože mi došlo, že je to nejspíš moje poslední noc u něj.
Když jsem vstal, zašel jsem do koupelny, abych se trochu opláchl, a pak se vydal do kuchyně, ze které jsem slyšel hlasy.
„Dobré ráno, měli jste mě vzbudit," zahučel jsem a podrbal se v krátkých vlasech, které mi teď trčely do všech stran.
Natáhl jsem nosem vůni snídaně, a když ji přede mne Mark položil, s chutí se do ní pustil.
„V tom zápalu jsem zapomněl na jednu věc," ozval jsem se po chvilce a poklepal na ruku. „Včera jsem měl jet na kontrolu a domluvit se, kdy vytáhnou stehy."
Úplně jsem na to zapomněl a došlo mi to až včera, když jsem vlezl do sprchy, ale při Markově příchodu to zase pustil z hlavy.
Thomas
Mark mě prostě zná dokonale. Nejen, že mě nechal v klidu dospat, ale už jsem měl nachystané kafe. Tak jsem ho popadl a šel se posadit na terasu, abych si mohl zakouřit a v klidu se probrat.
A musel jsem uznat, že jsem byl sice mírně nevrlý, ale ne tak moc, jak jindy bývám. Možná k tomu přispěl i včerejšek, od předání případu až k příjemnému večeru.
Když jsem se konečně všichni tři sešli u snídaně, hned jsme začali probírat, co všechno nakoupíme, když Josh zmínil nemocnici.
Vážně, úplně jsme na to všichni zapomněli...
„Než pojedeme ke mně, zastavíme se v nemocnici, stejně je to cestou,“ mrknul jsem na hodinky.
Bylo už něco po deváté, a tudíž nejvyšší čas se začít balit a vyrazit.
„Já mám sbaleno, jen se převleču, a zbytek věcí si vezmu z domu,“ zvedl jsem se a hned jsem si umyl i nádobí, aby se nemuselo dávat do myčky, když jedeme na víc dní pryč.
Mark už se taky zvedal, tak jsme zamířili hned k němu do šatny, abych mu pomohl sbalit. Přeci jen má pořád zadláhovaný ten prst, a s tím se špatně věci skládají do kabely.
„Nezapomeň na ten balík,“ šeptnul mi Mark do ucha, když jsme měli jistotu, že Josh není poblíž. „Já Joshe nějak zabavím, a ty ho sbalíš do auta. Nejlépe do kufru pod podlahu.“
Přikývl jsem, že jo, že tam mám stejně volný prostor...
„Joshi, chceš pomoct s balením?“ vykoukl jsem ze šatny, když jsem zaslechl, jak vchází do ložnice.
Joshua
I já si po sobě uklidil nádobí, zatímco Thomas šel pomoct Markovi se sbalením.
Já tu měl taky nějaké věci, ať už nakoupené nebo ty, co mi přivezl Thomas, takže jsem nejdříve posbíral všechno v koupelně a Thomasově dočasném pokoji, kde mi ještě něco zůstalo, a s plnou náručí se pak vydal do ložnice pro zbytek.
Na Thomasovu otázku jsem jen zavrtěl hlavou, a zatímco Mark pro změnu balil věci z koupelny, já si nachystal obleky a zbytek věci naskládal do kufru.
Byl jsem trochu mrzutý, že se neukázal Tod, a před autem se ještě zastavil a obrátil se k domu, jako bych si ho chtěl navždy vrýt do paměti.
Za pět minut jsme vyrazili směr nemocnice, a i když jsem svůj strach částečně překonal, přesto jsem požádal Marka s Thomasem, jestli by šli se mnou.
Naštěstí zrovna sloužil doktor, co mě ošetřoval, takže jsem nemusel čekat, a rovnou si nás k sobě vzal.
Napřed mi vyčinil, že jsem měl přijít už včera, ale po vysvětlení, že to nešlo kvůli práci, se jen zamračil a nakonec si povzdechl.
„No, hojí se to hezky. Tak za tři dny bysme stehy mohli vyndat," řekl, když mi sundal obvaz a ránu prohlédl.
„A nemohl byste je sundat hned?" zeptal jsem, protože tohle se mi vůbec nehodilo. „Odjíždím pryč z města."
„Mohl bych vám je vyndat, ale ruka by musela být úplně v klidu. Musel byste ji nosit v závěsu."
Zamračil jsem se, protože to taky zrovna nebylo to, co jsem potřeboval.
„Opravdu to nejde? Klidně podepíšu nějaké papíry, ale vážně se sem za tři dny rozhodně nevrátím," postavil jsem si hlavu.
Thomas
Josh nabídku pomoci odmítl a statečně si všechno sbalil sám, a hned i naložil do auta. Když byl sbalený a naložený i Mark, přičemž jsme nemohli zapomenout na rybářské náčiní, které nenechává na srubu, ještě jednou jsme prošli dům, jestli je všechno zamčené, a pak už se zamkl poslední, venkovní dveře.
Jako první jsme jeli rovnou do nemocnice. Mark toho využil, a šel hned k doktorovi taky, aby se podíval, jestli je stále nutné nosit tu hliníkovou parádu na prstu.
Prý ještě pár dní ano, ale až se vrátí, přijde na kontrolu a pak by už ji snad mohl odložit. Pozitivum bylo, že si tu mini dlahu může sundávat aspoň při sprchování, když bude opatrný.
Josh se však u doktora zdržel trochu déle. Raději jsem s ním byl vevnitř, kdyby ho popadl amok a začal
se dohadovat s personálem Ale kupodivu byl v klidu. Jako by ho ta fobie naprosto přešla.
Až na jednu maličkost...
Začalo to nevinou otázkou. Ale po doktorově odpovědi jsem viděl, jak se Josh začíná zatvrzovat a stavět si hlavu, že bude po jeho...
„To už jsme řešili ne jednou, Joshi,“ přistoupil jsem k němu blíž, zatím, co doktor šel napsat zprávu z prohlídky.
„Ne, vážně to nedovolím, pokud nebude jistota, že bude mít ruku v klidu,“ ozval se, aniž by zvedl hlavu od počítače.
„No, tak to vám nemůžu zaručit, že ne, Joshi? Vzpomeň si, kam jedeme, pořád chceš tvrdit, že budeš mít ruku v klidu? Nebo mě chceš nasrat a nebudeš mít natrženou jen ruku... hmmm? Nebo třeba budeme jen lovit ryby a nic víc? Nebo prostě se budeš jen dívat a utřeš, zatímco já s Markem…“ významně jsem pozvedl obočí. „Nebo si ty stehy necháš?“
V tu chvíli, kdy jsem domluvil, doktor vstal a vrátil se k nám, aby Joshovi ovázal ránu.
„Přijdete za týden, a pak stehy vytáhneme. Je to hlubší rána a jizva by bylo opravdu ošklivá, A tohle by nevyhladil ani laser.“
Joshua
Mark využil příležitosti a šel se nechat taky prohlédnout, takže já u doktora zůstal sám.
Když jsem si začal stavět hlavu ohledně vyndání stehů, tak to byl právě Thomas, kdo mě srovnal do latě.
Po jeho slovech jsem se ostře nadechl, zvláště pak potom, co řekl že utřu, takže když se pak na mě doktor znovu otočil, horlivě jsem mu všechno odkýval, a v tu chvíli bych mu slíbil i nemožné.
Dostal jsem ještě mast a léky, rovnou se mi podíval i na ucho, řádně ho ošetřil a doporučil, ať ho nezakrývám a nechám dýchat.
O půl hodiny později jsme vycházeli zase ven, Thomas se spokojeně křenil, a na Markovi bylo vidět, že už se nemůže dočkat až tu hrůzu ze sebe sundá.
Pak už jsme si to zamířili k Thomasovi domu, abysme pobrali zbytek věcí, a já se mohl aspoň částečně zabalit.
Posbíral jsem zbytek věcí, co jsem měl v koupelně, stejně jako věci v obýváku a svou zbraň, a uložil to do dvou kufrů, které jsem tam nechal stát. Celou dobu jsem moc nemluvil, pořád jsem z toho byl dost naměkko.
V ložnici jsem se ale zastavil a vytáhl zničené a špinavé obleky.
Do čistírny už je nestihnu zavézt, a špinavé do kufru se mi je dávat nechtělo.
Prozatím jsem to odložil stranou a pokračoval v balení věcí napřed na chatu, když jsem se najednou začal pochechtávat.
Vzal jsem do ruky totiž tu svoji sexy zástěru a ocásek.
Uvědomil jsem si, že Mark mě ještě neviděl, takže v příští vteřině ten kus látky skončil v batohu. Zrovna jsem k tomu přihodil i to křiklavé triko, které vlastně mohlo za to, jak jsem s Thomasem skončil.
Asi za čtvrt hodiny jsem měl sbaleno na chatu, protože moc věcí jsem neměl, takže už jen zbývalo vyřešit obleky a sbalit zbytek věci domů.
Thomas
Joshua si hezky rychle rozmyslel vyndání stehů, až jsem se tomu začal uchechtávat.
Jo, na sex on slyší...
Ale aspoň si dal říct.
Když jsme dojeli domů, Josh si šel balit, a já s Markem jsme povytahovali věci z práce a nanosili je nahoru do bytu. Nechal jsem krabice v pracovně. Nemusím je mít roztahané po celém bytě.
Když jsme měli hotovo, mrkli jsme, jak je na tom Josh. Ale ten byl pořád v ložnici a já potřeboval, aby z tama vypadl a mohl tu krabici odnést do auta. A nebyla to malá věc, která by se dala schovat v kapse.
„Joshi? Už máš sbaleno?“ zastavil jsem se ve dveřích. „Mohl bys s Markem udělat něco rychlého k jídlu? Nemusí to být oběd, ale aspoň sendviče, mám docela hlad,“ požádal jsem ho, když se pořád motal kolem postele a já nutně potřeboval vlézt pod ní a nenápadně odnést ten dárek, co mu Mark koupil.
Kdyby tak tušil, co je tam schované, nejspíš bych ho z ložnice nedostal. Však to taky dalo fušku to od Marka převézt sem a schovat tak, aby na to Josh nepřišel.
Mark si pro něj přišel, aby ho odtáhl do kuchyně, protože nic lepšího nás v tuhle chvíli nenapadlo. Jen co zmizeli v kuchyni, sehnul jsem se a z pod postele vytáhl ten balík. Nebyl zrovna lehký, ale bednu jsem měl zabalenou v prostěradle, tak hrany netlačily.
Nakoukl jsem z ložnice, a když jsem viděl, že mi Mark nenápadně ukazuje, že mám vypadnout, rychle jsem vyšel na chodbu.
„Jdu si už něco hodit do auta!“ křikl jsem v momentě, kdy jsem za sebou zavíral dveře.
Musel jsem si pohnout, kdyby třeba Josh zvědavě vykouknul z okna. Ale naštěstí se tak nestalo. Otevřel jsem kufr, zvedl kryt podlahy a bednu jsem zasunul úplně dolů. Když jsem podlahu zakryl, naházel jsem na to hned Markovy tašky a moji kabelu, co jsem měl u Marka.
Zamkl jsem auto a spokojeně šel zpátky nahoru.
„Až bude jídlo, zavolejte mě, jdu si ještě dobalit nějaké věci!“ houknul jsem znovu do kuchyně, aby věděli, že jsem zpátky, a hned jsem zamířil do ložnice.
Joshua
Urputně jsem přemýšlel, co s obleky, když mě vyrušil Mark, že mu mám jít pomoc s jídlem. Měli jsme v plánu ještě koupit něco po cestě, ale v lednici měl Thomas věci, které jsem ještě předtím nakoupil, a které by se mohly za ten týden zkazit, tak jsme to museli nějak dát dohromady.
Napřed jsem chtěl odmítnout s tím, že ještě nemám dobaleno, ale pak jsem si řekl, že u jídla aspoň přijdu na jiné myšlenky, a třeba mě přitom napadne, co s obleky.
Nakonec jsem se svěřil Markovi, a ten navrhl, že je odnese do čistírny, až se vrátí z chajdy, a kdybych se rozhodl vrátit, budu je mít u něj.
Když ne, bude mít do sbírky dalších pár obleků.
U Thomase jsme nakonec strávili hodinu, během které jsem měl ještě krátký telefon od svého šéfa, který mi dost škodolibě oznámil, že mu přišlo oficiální ukončení případu, takže se mám vrátit zpátky.
Jen jsem mu suše oznámil, že kvůli zranění musím ještě zůstat, ale do konce dané týdenní lhůty se vrátím.
Trochu mě to rozhodilo, ale Mark mě zase rychle uklidnil, takže jsem na celou záležitost rychle zapomněl.
Po naskládání věci do auta se Thomas ještě vrátil, aby zkontroloval jestli je všechno povypínané a pozavírané, a mohli jsme vyrazit.
Čím blíž jsme byli k obchoďáku, tím jsem byl netrpělivější, a když jsme vystoupili, skoro jsem kolem auta poskakoval a oba popoháněl, jak jsem chtěl co nejrychleji zajít do obchodu se zbraněmi, až mě museli krotit a skoro táhnout směrem k potravinám, které jsme museli ještě dokoupit.
Mark
Musel jsem hlídat Joshe, aby nevyběhl z kuchyně. A když měl hlavu zaraženou v lednici a vybíral, co z jídla by bylo dobré vzít s sebou, aby se rychle snědlo, mávl jsem na Thomase, že může jít. Naštěstí to zvládl bez zvědavých očí…
Thomas se pak dobalil, pojedli jsme připravené sendviče, přičemž Thomasův doslova přetékal sýrem, a konečně jsme mohli vyrazit.
Cesta uběhla v pohodovém duchu. Zkoušel jsem Joshe, jestli si něco pamatuje z rybaření, ale nějak nevypadal na to, že by to zase zkusil. No, můžeme mu strčit udici do ruky, a pak se uvidí.
Konečně jsme dojeli do obchodního centra, kde vždycky nakupujeme, než dojedeme na srub.
Tentokrát jsme toho museli vzít víc, na druhou stranu jsme nemuseli kupovat Joshovi věci na rybaření, a zásobu mastiček a repelentů měl ještě z minula. A tak jsme vyrazili rovnou na potraviny.
Vozík se plnil vším možným, dokonce zásobu pití, ať už alko nebo piva, nebo vody, jsme měli větší než posledně, abychom nemuseli jezdit zpátky do města přikupovat, co by nám pochybělo.
Vraceli jsme se s nákupem k autu, ale já se ještě zastavil přeci jen u rybářských potřeb, abych dokoupil návnady.
„Počkám u auta, aspoň si zakouřím,“ ohlásil Thomas a vyrazil s tím obr vozíkem ven na parkoviště.
„Já jdu sem,“ ukázal jsem Joshovi na rybářské potřeby. „Když tak se sejdeme venku.“
Joshua
Když jsme konečně nakoupili, a že toho nebylo zrovna málo, šel Mark ještě do rybářských potřeb u čehož jsem být nemusel, a Thomas odešel k autu, takže jsem okamžitě využil příležitost a zmizel jak pára nad hrncem.
Jenže mé nadšení opadlo ve chvíli, kdy jsem vstoupil do obchodu.
Moje kráska byla pryč, a podle prodavače, jiného, než co tam byl posledně, nebyla moc velká šance, že by do sedmi dnů znovu získal tak vzácnou pušku.
Nejspíš poznal, že jsem sběratel, tak se mi snažil nabídnout něco jiného, ale v tu chvíli se mi prostě nic nelíbilo.
Sice jsem se tam trochu zdržel, porozhlédl se, ale prostě nebylo to to, co jsem chtěl.
Se smutným výrazem jsem se šouravým krokem vydal k autu, kde už čekal i Mark.
Beze slova jsem zapadl na zadní sedačku a povzdechl si.
„Mám prostě smůlu," zabručel jsem, když jsme vyjeli.
Depresivní nálada mi ovšem dlouho nevydržela, protože sotva po pár kilometrech mi volal Lambert.
Úplně jsem na něj v tom shonu zapomněl, protože jsem mu slíbil, že mu zavolám, až bude případ uzavřený.
Už byl ale o všem informován, dokonce ho i pustili, i když měl u sebe pořád ochranku, pro jistotu, ale slyšel jsem, jak i jemu se ulevilo.
Znovu mi děkoval, a dokonce mě pozval i na večeři.
Řekl jsem mu, že bohužel odlétám zpátky do Anglie, a teď mám ještě nějaké plány na zbytek dní, ale že mě jeho nabídka těší a vážím si jí.
Nakonec mi popřál hodně štěstí a dobrý let.
Zdál se jako fajn kluk, a docela jsem zalitoval, že jsme se neseznámili za lepších okolností.
Mark
Dokoupil jsem jen nějaké živé návnady, tak jsem se tam dlouho nezdržel, a pak s krabičkami jsem vyšel z obchodu ven.
Jen tak ze zvědavosti jsem nakouknul do obchodu se zbraněmi. Josh tam stál a mluvil s prodavačem. Podle toho, jak se tvářil, tak už mu nejspíš bylo sděleno, že Arkebuza je už bohužel prodaná.
Usmál jsem se, ale raději jsem zmizel dřív, než si mě mohl Josh všimnout.
Thomas už měl věci naložené v autě a pokuřoval. Tak, když jsem k němu došel, hned jsem mu poreferoval, jak Josh dopadl v obchodě.
I on se usmál, a společně jsme přemýšleli, jak se asi bude tvářit, až mu ji dáme. Nakonec jsme se totiž s Thomasem dohodli, a on zaplatil polovinu, a dostane to jako společný dárek od nás obou.
Když jsme viděli skleslého Joshe, jak se vrací k autu, přestali jsme se tak okatě usmívat a raději jsme nastoupili.
„Je to škoda, ta Arkebuza byla fakt hezká a zachovalá. No, možná někdy na nějakou narazíš...“ odpověděl Thomas a nenápadně mrknul na Joshe do zpětného zrcátka.
Ale on se stejně tvářil, jako by mu ulétly včely. Nedivil jsem se, protože to byl opravdu skvělý sběratelský kousek.
Po cestě ještě telefonoval s Lambertem, což nás všechny překvapilo, ale i udělalo radost, že se ozval. Málokdo to udělá, a tenhle člověk měl u mě jedno velké významné plus. Aspoň se Joshovi trochu spravila nálada.
„Jak dorazíme, vybalíme, a já půjdu na ryby. Nebo ne. Na dnešek jídlo máme, tak na ryby vyrazím brzy ráno,“ ozval jsem se, když jsme zajížděli na lesní cestu a vepředu už byl vidět ten kousek lesa a řeka, kde stál můj srub.
Joshua
Pokud jsem byl v autě ještě trochu mrzutý, všechno mě přešlo v momentě, kdy Thomas zaparkoval a my vystoupili z auta.
Na pár minut jsem zůstal jen tak stát u auta, zadíval se na oblohu a zhluboka se nadechl svěžího čerstvého vzduchu.
Uvědomil jsem si, že tady začíná mých posledních nejlepších sedm dní v Sacramentu s dvěma nejskvělejšíma chlapama, takže jsem se rozhodl, že si to náležitě užiju.
„Chci si to tu s vámi naplno užít," řekl jsem svou myšlenku nahlas a zadíval se na srub.
„Myslím… myslím, že bych to zkusil znovu," podrbal jsem se rozpačitě v krátkých vlasech a stočil pohled na Marka. „Myslím to rybaření."
Pak jsem začal pomáhat vytahovat věci z auta, a došlo mi, když už Mark mluvil o tom vaření, že bych mohl něco zkusit.
„Teď mě tak napadlo, kdybyste měli chuť, rád bych vám uvařil něco typicky anglického, něco, co mám moc rád, když už se dneska nepůjde na ryby," zapřemýšlel jsem, a pomáhal s odnášením věci do srubu, který Mark zrovna odemykal a chystal se nahodit generátor.
Thomas
Cestou od obchodu na srub jsem se musel tvářit jakoby nic. Ale cukalo mi koutky, když Josh zmínil, že tu zbraň někomu prodali. Raději jsem byl po zbytek cesty zticha, a obdivoval Marka, že zachoval kamennou tvář.
Na co jsem se netěšil, tak to bylo vytahování věcí z auta. Tohle, balení a vybalování, jsem nikdy neměl rád. Nejraději bych, kdyby to někdo dělal za mě. Ale na druhou stranu tu budeme déle, takže když si máknem, tak brzy budu sedět u stolu, budu pít kafe a dívat se, jak nám Josh chystá večeři. Teda, pokud bude vařit venku na grilu. Pokud ve srubu, tak smolík, tam kouřit nemůžu...
„Nech to v autě, vytáhneme to, až mu ho budeme dávat,“ šeptnul tiše Mark, když jsem ukázal na podlahu kufru. Všechno už bylo povytahované, jen ta jedna věc tam zůstala.
„Jo, můžeš uvařit!“ houknul jsem na Joshe. „Rád si od tebe dáme nějakou specialitu. My zatím pouklízíme jídlo a věci. Kde budeš spát?“
Joshua
Byl jsem rád, že Thomas souhlasil s mým nápadem.
Otázkou ale ještě zůstávalo, co vyberu, a jak to provedu.
Na okamžik mě ale vytrhl z mého soustředění, když se zeptal na to, kde budu spát.
Otočil jsem se, a na chvilku zapřemýšlel.
„No, spát sám rozhodně nebudu. Tak to asi nechám na vás, jak se mezi sebou domluvíte. Škoda jen, že tady nemáš tak velkou postel, abysme se tam vlezli všichni tři," zazubil jsem se na Marka a popadl další tašku s jídlem, aby to nemuseli odnášet všechno sami.
„Rozhodněte se, já jdu vykoumat, co bych mohl z těch věcí, co tu máme uvařit. Jo, a myslím, že bych zvládl i něco venku na grilu. Sice k tomu doma nemám moc příležitostí, ale jedno oblíbené jídlo mám i s možností udělat na grilu," napadlo mě ještě, když jsem si vzpomněl na pohodový večer, když jsem tu poprvé byl.
Mark
Když Josh zmínil velkou postel, zapřemýšlel jsem, jak to udělat. Ale absolutně mě nic nenapadalo. Jedině, že bychom spali všichni tři nahoře a z jednoho pokoje bychom jednu postel přetáhli do druhého. Ale dolů táhnout postel se mi fakt nechtělo. Bylo by to docela složité.
„Ještě je možnost, že bychom vytahali matrace a spali bychom všichni tři venku. Ale to bych nedoporučoval z více důvodů. A jeden z nich je pro tebe, Joshi, dost pádný. Určitě nechceš, aby tě okousali mravenci nebo komáři. Tak to nějak potom vymyslíme. Ale pro naše zdraví možná bude lepší, když Thomas bude spát sám, aby nás ráno nepřizabil,“ zasmál jsem se, když jsem viděl Thomase, jak se zašklebil.
Zašel jsem dozadu a nahodil jsem konečně generátor, abychom mohli zapnout lednici. Po zkontrolování nafty, jsem pak hlásil, že tak za tři dny budeme muset zajet do města nějakou přikoupit, jinak tu po zbytek týdne budeme jako poustevníci.
Vody, piva a statní chlast jsme naskládali do bedny, která měla pevný spodek a vrch, a jen boční stěny byly mřížované, aby jimi proudila voda a chladila pití.
Ostatní věci už byly nanošené do srubu, kde se obývací místnost a kuchyňský kout doslova zaplnily vším možným. Jako první jsme ale vybalili jídlo, a uklízeli ho do lednice, aby se nezkazilo.
„Tak si vyber, co budeš potřebovat k jídlu, já si jdu hodit věci nahoru, převleču se, a pak budu kontrolovat a chystat věci na rybaření.“
Thomas si mezitím hodil své věci zase do spodního pokoje, a za chvíli, už převlečený, stál u vařiče, aby nám všem uvařil kávu.
Bylo už něco kolem šesté, a já jsem už byl moc natěšený na nadcházející dny tady na srubu, s lidmi, které mám opravdu rád.
Cítil jsem tu pohodu, která mě hned naplnila, a vážně mi bylo skvěle.
A to byl teprve začátek...
Joshua
Musel jsem se zasmát, když Mark zmínil Thomasovu ranní náladu.
Když odešel nahoru do svého pokoje, a Thomas nám všem začal vařit kávu, na moment jsem ho zezadu objal a ocumlal mu krk.
„Připadám si jako ve snu," zasmál jsem se tiše. „Asi mě budeš muset štípnout, jestli se mi to nezdá."
Pak jsem poodstoupil, aby to mohl dodělat, a napřed strčil hlavu do skříňky, která sloužila jako špajzka, abych zjistil, co budu moc použít.
Nakonec jsem se rozhodl, že udělám mě oblíbené lehké jídlo, které se dalo dělat i venku na grilu, protože by byl hřích sedět vevnitř, když je venku tak krásně.
„Vytáhneš pak, prosím, s Markem gril? Já si tu zatím nachystám všechno potřebné, a pak dorazím za vámi ven," obrátil jsem se na Thomase, když přede mě postavil hrnek s kávou.
Věnoval jsem mu rychlý polibek, a pak už ho vyhnal ven, abych se mohl soustředit.
Musel jsem si ukrojit dva silnější plátky masa z toho, co jsme koupili, nachystat světlé pečivo, věci na marinádu, věci na zálivku a nějakou zeleninu.
Sice Mark neměl všechno, co do receptu patřilo, ale i z toho, co jsem našel to šlo udělat.
Obtěžkán velkým tácem jsem po víc jak půl hodině vyšel ven, kde už bylo všechno nachystané, a Mark zrovna roztápěl.
Odložil jsem věci na stolek vedle grilu a pustil se do přípravy.
Chtěl jsem, aby viděli, co dělám, a hlavně si s nimi chtěl povídat.
Maso jsem naložil do připravené marinády, udělal si zálivku na zeleninový salát a nachystal bylinkové máslo na bagety.
Povídali jsme si o všem možném, a došla řeč i na jídlo. Thomas samozřejmě zmínil můj první střet s hot dogem, já se zase zmínil, že byť jsem Angličan, některé ty vyloženě tradiční jídla fakt musím. Co ve mě ale Angličana nezapře, je používání bylinek do všeho.
Až jsem měl všechno nachystané, skočil jsem si pro pivo, a rovnou se napil.
Pak jsem hodil maso na gril, aby se opeklo, mezitím si nakrájel zeleninu a lehce ji protáhl marinádou a nechal ji zatím odležet bokem.
Maso po upečení jsem taky odložil do nádoby, aby se trochu uleželo, a pak jim oběma řekl, ať na nic nesahají a zůstanou sedět, že jsem hned zpátky, a pak jim jídlo naservíruju.
Během grilování jsem si totiž na něco vzpomněl, a když už to byl tak speciální den, tak proč toho nevyužit.
Svoje oblečení jsem měl ještě v obýváku, tak rychle z kufru vytáhl obě potřebné věci, rychle se svlékl a nahodile na sebe to skoro nic, čím jsem prvně překvapil Thomase.
Nakonec jsem musel vyndat i gel, protože ocásek trochu drhl, a když budu sedět bylo by to hodně nepříjemné, a teprve pak vyšel zpátky ven.
„Když je dnes tak speciální den, měl bych i večeři podávat ve speciálním oblečku," stoupl jsem si před stůl, aby na mě dobře viděli, a pak k nim natočil ještě zadeček, kterým jsem lehce zavrtěl, aby se ocásek pořádně rozhoupal.
Thomas
Konečně pohoda. Všechno vybalené, poschovávané, a já seděl venku před srubem, upíjel kafe a pokuřoval. Po chvíli se ke mně přidal Mark, který si ke kávě přinesl i vychlazené pivo.
Pozorovali jsme Joshe, jak chystá večeři, bavili se o všem možném, ale pro jistotu jsme ještě donesli vodu a sklenice na pití, abychom nepili jen kafe a pivo. A taky jsme už nachystali talíře a příbory, abychom jedli jako lidé...
Už to začalo i dost dobře vonět, a kromě toho, že se mi už sbíhaly sliny, začalo mi i kručet v břiše. Byl už večer, a my v rychlosti snědli jen snídani a pár sendvičů v poledne, než jsme odjeli ze Sacramenta. Tak nebylo divu, že se hlad přihlásil.
Když pak Josh zmizel ve srubu a následně se objevil ve svém extra oblečku, málem jsem rozmačkal cigaretu mezi prstama. Okamžitě jsem si vzpomněl na to, co bylo, když to měl na sobě poprvé.
Zamáčkl jsem nedopalek v popelníku a vstal jsem. Obešel jsem stůl a zastavil se u Joshe.
„Pěkné překvapení,“ uznale jsem pokýval hlavou. „Kdybych věděl, že to máš s sebou, donutil bych tě, obléct si to už v autě...“ kousl jsem ho do odhaleného krku.
Mírně jsem potáhl s ocáskem, a pak mu ho zastrčil zpátky.
„Ne, opravdu se ti to nezdá,“ ještě jsem ho pořádně štípnul do odhaleného zadečku, a pak se v klidu, ale s úsměvem vrátil ke stolu, a pozoroval Markovu reakci.
Mark
Udělal jsem dobře, když jsem nechal vaření na Joshovi. Už jsem věděl, že vařit umí dobře a na večeři jsem se docela těšil.
Dokud bylo vidno a nemusela se rozsvěcovat žárovka, seděl jsem s nimi venku, a dával do pořádku věci na rybaření. Prsačky už byly dávno vyvěšené na šňůře, aby se provětraly, a mohli jsme si je hned ráno na sebe hodit. Teda já určitě. Kluci... To se ještě uvidí.
Kontroloval jsem všechno v kufříku, a tak jsem se do toho zabral, že jsem jim nakonec přestal i odpovídat. Ale když se začalo smrákat, odnesl jsem to do srubu a sedl i k pivu, protože kafe jsem už měl dávno vypité.
Líbilo se mi, jaký to byl pohodový večer. Jako by se ty dny a týdny předtím nic zlého nestalo.
Už jsem se těšil i na jídlo, a tak když Josh zmizel vevnitř, celkem nelibě jsem to nesl, protože jsem měl už pořádný hlad, a tady to tak krásně vonělo.
Ale když vyšel ven a ukázal se nám v celé své kráse, volně položené nohy na protější židli mi cukly a já je hned shodil dolů a narovnal jsem se.
Překvapeně, možná i trochu v šoku, jsem na Joshe hleděl.
„Teda ty umíš překvapit,“ vydechl jsem, a tentokrát jsem vstal já.
Došel jsem k němu a obešel ho dvakrát do kole. Přiložil jsem ruce na jeho záda, a pomalu je táhnul dolů, až k tomu ocásku, kterého jsem se jen na krátko chytil a jemně s ním potahal. Ale nevytahoval jsem ho. Ta představa, spíš, jak jsem viděl, kde ho má... a vědět, jak se asi musí cítit, mě docela brala, i když jsem nevěděl, jak velká je část, kterou má vevnitř. I tak mě to docela rajcovalo.
„Krásná zástěrka, můžu si tě vyfotit?“ přesunul jsem ruce dopředu a podráždil jeho bradavky, trčící z těch malých otvorů v zástěře a natiskl se na jeho záda.
Joshua
„Kdybych si to vzal na sebe už v autě, nejspíš bysme dneska na srub nedojeli,“ pomyslel jsem si, a pak mírně vzdechl, když se mi Thomas zakousl do krku a štípl po zadku.
Mark, který se mezitím vzpamatoval z šoku, si mě začal prohlížet jako lovec svou kořist, a pak si taky musel pohrát s ocáskem.
„Jsem rád, že se vám to tak líbí. Doufal jsem, že nebudete proti," zachrčel jsem a zachvěl se, když Mark začal dráždit mě bradavky.
„Jídlo... Čeká nás jídlo," dodal jsem ještě a vyprostil se z Markova objetí, protože jinak bychom asi nevečeřeli.
„Až pojíme, můžete si mě oba vyfotit. V jakékoliv poloze. Rád vám zapózuju," mrkl jsem na ně, a pak hodil na gril bagetky potřené bylinkovým máslem, nachystal na talíře salát, a k tomu na tenké proužky nakrájel opečené maso. Nakonec jsem přidal horké bagety a položil to před ně.
„Tak snad vám bude chutnat," usmál jsem se, a taky si sedl.
Trochu jsem zavzdychal a vyfoukl vzduch, než jsem našel tu správnou polohu, při které se mi dobře sedělo, a pak se pustil do jídla a zapíjel ho skvělým vychlazeným pivem.
Mark
Nelíbilo se mi, když Josh zavelel k večeři. Moc se mi nechtělo ho pouštět, protože v tom byl opravdu rozkošný a hlavně sexy. S nevolí jsem se usadil zpátky ke stolu, ale když před nás naservíroval večeři, bylo odpuštěno.
Na krátko zapomenutý hlad se znovu přihlásil, a já se hned pustil do jídla a cpal se jak najatý.
Po celou dobu večeře jsem však Joshe pozoroval. To, jak mu trčely bradavky skrz otvory, jeho pupík, který byl také odhalený, a mě strašně lákalo ho na něho políbit, nebo to, jak poposedával, když hledal tu správnou polohu, aby mu ocásek nedělal problémy, ale spíš dobře.
Na moment jsem mu i záviděl a stáhl bezděčně půlky k sobě, když jsem si znovu uvědomil, že ho má vevnitř, a představa, jaké to může být ve mně vyvolala ten zvláštní mravenčivý pocit a chvění v břiše.
Thomas
„Vy se mi snad zdáte,“ zašklebil jsem se, když jsem se díval na ty dva.
Josh se snažil sedět v klidu, ale neuhlídal občasné zavrtění, a dokonce mu mírně zčervenaly tváře. Jasně, mohl tvrdit, že se zahřál tím vynikajícím jídlem Ale kdo by mu to teďka věřil.
A Mark nezůstával pozadu. Visel na něm pohledem, a jen občas mrknul na talíř, aby věděl, kde má maso a nebodnul se vidličkou do ruky. I jemu zčervenaly tváře a možná...
Naklonil jsem se bokem, když se Mark zavrtěl na židli. Podíval jsem se pod stůl...
No jasně. Ten stan, který se mu dělal na kalhotách, opravdu nešel přehlédnout.
Zasunul jsem ruku pod stůl, pohladil ho po stehně, a pak stiskl jeho poklady. Jeho tvrdost byla opravdu znát, a počítal jsem s tím, že to bez ničeho a jen s koukáním už dlouho nevydrží.
„Joshi, mohl bys skočit pro piva? A vezmi s sebou flašku brandy, prosím,“ požádal jsem Joshe, aby se zvedl a zašel k řece.
A nebylo to jen kvůli pití.
Chtěl jsem se na něho dívat, jak se s tou parádou prochází, protože to bylo opravdu něco. A taky jsem měl v plánu vytáhnout z auta ten dárek, protože tohle asi byla ta nejlepší příležitost, kdy mu ho dát. A věděl jsem, že Mark nebude proti.
Joshua
Večeře proběhla v příjemném duchu a byl jsem moc rád, že oběma chutnalo.
A nejen to.
Cítil jsem na sobě Markovy pohledy a neuniklo mi ani jeho občasné zavrtění.
Velice mě potěšilo, že moje překvapení na něj má takový vliv, a hned mi stouplo nejen sebevědomí.
Můj kamarád se totiž pomalu ale jistě začal taky hlásit o slovo, a kdy mě pak Thomas po jídle poprosil, abych skočil pro piva a brandy, moje zástěrka už se pěkně nadouvala.
Samozřejmě jsem si neodpustil malou provokaci a po cestě co nejvíc vrtěl zadkem.
Když jsem se ale vrátil, obtěžkán zásobou, Mark akorát douklízel.
A já si konečně mohl potvrdit moji domněnku, protože teď už svého krasavce, co mu napínal kalhoty, nemohl schovat.
Postavil jsem flašky na stůl, vyžádal si jeho pozornost, a pak k němu přišel a natiskl se na něj. Jednou rukou jsem sjel pod jeho kalhoty a zaťal nehty do jeho pevné půlky.
Druhou rukou jsem vzal tu jeho a nasměroval ji ke svému ocásku.
„Kdybych věděl, že to má na tebe takový vliv, vezmu si to na sebe už dávno," zachrčel jsem mu do ucha. „Chtěl bys to taky zkusit? Jaké to je, mít v sobě takovou hračku? Když mě s ní Thomas poprvé protahoval, málem jsem se udělal už jen z toho."
Dýchal jsem mu do ucha, zatímco jsem prsty a nehty zpracoval jeho půlky.
Pak jsem se mu citelně zakousl do krku a lehce se začal svým už značně naběhlými kamarádem otírat o ten jeho.
„Víš, co bych si strašně moc přál?" zasténal jsem mu do ucha, když jsem přestal okusovat jeho krk. „Chci tebe a Thomase v sobě. Najednou. Chci, abyste mi to udělali spolu. Chci, abyste mi to udělali tak, že ještě za týden nebudu vědět, jak se jmenuju."
Thomas
Vstal jsem a šel k autu, ale pohled na Joshe mě zastavil. Ten vážně ví, jak provokovat. Zahleděl jsem se na něho a úplně jsem zapomněl, co jsem vlastně chtěl udělat.
Vzpamatoval jsem se teprve ve chvíli, kdy se Josh vracel. Ale to už bylo pozdě... Chtěl jsem to vytáhnout dřív, než by přišel.
Mrknul jsem na Marka, co na to on, ale on nevnímal. Uklízel stůl, ale přitom se celou dobu díval na Joshe.
Byl jako můra vábená na světlo, a když k němu Josh přistoupil, a začal mu něco šeptat do ucha, dost znatelně se napjal a v rukách mu cuklo.
Hm, takže dárek počká. Teď by na něj neměl myšlenky ani jeden.
Tohle je přednější...
„Půjdu umýt nádobí a osprchovat se, pak se mi nebude chtít,“ houkl jsem na oba dva, a s úsměvem vzal košík s nádobím a zamířil do srubu.
Mark
Podívali jsme se s Thomasem na sebe, a on hned vstal, aby zašel do auta pro dárek.
Já se taky zvedl a začal jsem uklízet nádobí. Skládal jsem ho do košíku, abychom to nemuseli nosit do srubu po jednom, ale ten Josh... Ten Josh...
Byl tak strašně sexy, že jsem se na něho pořád musel dívat.
A když se na mě přilepil, kašlal jsem i na to pivo, které jsem původně chtěl. Přivřel jsem oči a povrchně dýchal, když jsem ucítil Joshovy zuby na svém krku, a jeho prsty a nehty na svém zadku.
V tuhle chvíli jsem nevěděl, co chci víc. Jestli si ho vzít, nebo se mu sám nabídnout.
I tu věcičku bych chtěl odzkoušet, ale teď ji měl Josh, a nechtěl jsem používat něco, co měl v sobě někdo jiný. I když je to Josh, a vím, že je zdravý. To bychom jinak spolu ani nespali.
„Musí... musí to být skvělý...“ vydechl jsem, když se mi jeho horký dech otřel o ucho.
„A to... to bys potom celý týden nic nemohl, kdybychom se teď do tebe narvali oba dva...“
Konečně jsem ho i já popadl za boky a přitáhl si ho k sobě tak blízko, že to drsné otření o můj rozkrok mě málem udělalo.
Jen jsem zaskučel a po paměti jsem vyhledal jeho ústa...
Joshua
Jen podvědomě jsem slyšel, jak Thomas říká, že se jde osprchovat a umýt nádobí.
Pak jsem se musel soustředit na Marka, který mě svou touhou rozpaloval skoro do běla.
„Je to... skvělé..." sténal jsem mu do rtů a otíral svým penisem, který už nezakrývala ani zástěra, o ten jeho, i když byl pořád schovaný.
„Když ne… dnes, tak jiný den… než odjedu… chci si vás pořádně… pamatovat. Můj zadek… si vás chce pamatovat," vyrážel jsem ze sebe, mezi polibky, které byly vášnivé a náruživé čím dál víc.
Venku se mi to ale tentokrát dělat nechtělo, a co víc, tak nějak jsem toužil potom, aby Thomas všechno viděl.
„Pojď," chytl jsem Marka za ruku, vyvlekl se z jeho náruče, a pak ho za sebou vedl do kuchyně, kde Thomas zrovna umýval nádobí.
Upoutali jsme jeho pozornost hned, jakmile jsme vešli, což se mi náramně hodilo.
Marka jsem postavil bokem naproti Thomase, který se teď zády opíral o kuchyňskou linku, oběma jsem položil prst na rty, a pak si před Marka klekl a přes látku svým dechem zahřál jeho stojící parádu.
Na oba jsem se usmál, pak Markovi stáhl kalhoty i se spodním prádlem, a jedna moje ruka jakoby náhodou zajela na Thomasův klín.
Aniž bych pak na něco čekal, zatímco jsem řešil rukou problém v Thomasově klíně, do úst jsem pohltil Markovu chloubu.
Thomas
Nechal jsem je být. Nechtěl jsem je rušit, aby si spolu užili. Já tuhle parádu na Joshovi už vyzkoušel, tak teď je řada na Markovi.
Začal jsem umývat nádobí, když po chvilce ti dva vešli dovnitř. Nechtěl jsem si jich všímat, ale Josh přitáhl Marka až k lince, tak jsem se na ně otočil.
„Jsi jak nenasytná kobylka,“ pousmál jsem se, když Josh začal třít ruku o můj rozkrok.
„Vážně ti to sluší.“
Odstrčil jsem jeho ruku a sklonil se k němu.
Chytl jsem ho pod bradou, a prsty na ni zatlačil, aby ke mně zvedl hlavu a na chvíli přestal obšťastňovat Marka.
„Já si to vyberu později…“ políbil jsem ho, zatímco jsem rukou zpracovával Markův penis, aby nesušil ani chvilku.
„Chtěl jsem umýt nádobí a osprchovat se...“ dodal jsem ještě, když jsem je oba pustil.
Nechal jsem nádobí tak jak bylo, to se umyje později. Zašel jsem si do pokoje pro věci na převlečení, protože jsem byl pořád v tom, v čem jsme přijeli, popadl jsem ručník a toaletní tašku, a pak už s úsměvem, věnovaným těm dvěma, zamířil do koupelny.
Věděl jsem, že bojler už nahřívá, tak jsem se tentokrát nebál studené vody, a docela jsem se na sprchu těšil...